23.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/93

1.1

EHSV se domnívá, že existence oblastí se zvláštním přírodním znevýhodněním (horské, nejvzdálenější a zejména ostrovní oblasti) musí být veřejně a politicky uznána z toho důvodu, aby bylo možno vypracovat zvláštní politiky v souladu s nezbytnými potřebami těchto regionů.

1.2

Zatímco programy rozvoje venkova a regionální programy na podporu konkurenceschopnosti jsou v jednání mezi regiony nebo členskými státy a Evropskou komisí, vyjádřil Evropský hospodářský a sociální výbor přání zdůraznit význam a potřeby zemědělství v oblastech se zvláštním přírodním znevýhodněním (horských, ostrovních a nejvzdálenějších regionech).

1.3

Výbor konstatuje tato znevýhodnění a žádá Evropskou komisi, aby navrhla skutečné zvláštní politiky ve prospěch těchto oblastí tím, že bude koordinovat jednotlivé politiky, které se na ně vztahují, a rozvíjet součinnost stávajících opatření.

1.4

Přestože druhý pilíř SZP, tedy rozvoj venkova, je nezbytný, a má proto vysokou politickou prioritu, je třeba konstatovat, že byl jednou z hlavních proměnných při úpravách prováděných s cílem dosáhnout dohody o finančních výhledech. Vzhledem ke zmíněnému snížení rozpočtových prostředků Výbor žádá Komisi a Radu, aby prostředky na rozvoj venkova přednostně soustředily do nejzranitelnějších oblastí, které je nejvíce potřebují, to jest to oblastí s trvalým přírodním znevýhodněním.

1.5

Výbor žádá Komisi a členské státy, aby se při přípravě programů rozvoje venkova a regionálních programů v rámci strukturálních fondů ujistily o komplementaritě a soudržnosti těchto programů v oblastech s přírodním znevýhodněním.

1.6

EHSV navrhuje po vzoru současných platforem zaměřených na podporu horských regionů, jako je např. platforma EUROMONTANA, podpořit provádění iniciativ zaměřených na spolupráci v ostrovních a vzdálených regionech, jež by se především zaměřily na otázky zemědělské politiky a využily aktivní účasti občanské společnosti.

1.7

Vzhledem k nestálé povaze zemědělství a jeho významu pro tyto regiony se ESHV domnívá, že je nezbytné vytvořit evropské středisko pro sledování těchto oblastí (horských, ostrovních a vzdálených). Jedná se o rozvíjení evropské vize zemědělství v těchto regionech, jež by posloužila jako základ pro sledování a analýzu stavu zemědělství v těchto oblastech a informování o něm, ale také jako místo setkání, reflexe a dialogu mezi orgány veřejné správy, občanskou společností a různými evropskými úřady, a jež by přinášela evropské iniciativy zaměřené na ochranu a rozvoj zemědělství v těchto regionech.

1.8

EHSV přesto zdůrazňuje, že mimo horské, ostrovní a nejvzdálenější regiony uvedené v tomto stanovisku jsou i další oblasti, jež trpí srovnatelným znevýhodněním při výkonu zemědělské činnosti, jež se týká charakteristiky lokality, výrobních nákladů a klimatických podmínek. Jedná se především o případ „jiných znevýhodněných oblastí“ a „oblastí se zvláštním znevýhodněním“. Výbor se k těmto otázkám vyjádří v některém z příštích stanovisek.

1.9

Stanovení ostatních znevýhodněných oblastí musí probíhat především na základě objektivních překážek ztěžujících výkon zemědělské činnosti. Je však též třeba dostatečně zohlednit regionální zvláštnosti.

2.1

Podklady pro stanovisko

3.1

Nařízení týkající se rozvoje venkova a regionálních politik jsou dnes již přijata. Rozdělení finančních prostředků bylo obtížné z důvodu snížení částek určených na tyto politiky. Dohoda o finančním výhledu 2007–2013 obsahuje snížení částek určených na rozvoj venkova ve starých členských státech a větší rozptyl fondů regionální politiky.

3.2

Po mnoha letech byly některé horské a nejvzdálenější oblasti s trvalým přírodním znevýhodněním uznány na úrovni společné zemědělské politiky a regionální politiky, zatímco ostrovní regiony takto uznány nejsou.

3.2.1

Horské oblasti se v evropském kontextu ukazují jako významné: pokrývají jednu třetinu území a žije v nich zhruba 18 % obyvatel 25 členských států Evropské unie. Rozsáhlé horské oblasti přinese Evropské unii připojení Rumunska a Bulharska. Evropské horské oblasti jsou nesmírně rozdílné jak svou fyzickou charakteristikou, jako je topografie a podnebí, tak svou charakteristikou socio-ekonomickou, jež zahrnuje demografii, přístupnost a vazby na sousední oblasti. Jednotlivé oblasti se liší podle využití půdy, úlohy zemědělství, sociální soudržnosti a ještě významněji stupněm svého hospodářského rozvoje.

3.2.2

EUROSTAT používá definici ostrovního regionů na základě pěti kritérií: minimální rozloha 1 km2, minimální vzdálenost 1 km od kontinentu, minimální počet 50 stálých obyvatel, nepřítomnost trvalých staveb spojujících kontinent s příslušným územím a nepřítomnost hlavního města členského státu EU na příslušném území.

3.2.3

Žádný z ostrovů, na nichž leží hlavní město jednoho z členských států EU, nespadá do definice EUROSTAT. Před přistoupením tak byly vyloučeny Spojené království a Irsko. V květnu však k EU přistoupily dva relativně malé ostrovy, tedy Kypr a Malta. EHSV dále navrhuje, aby výše uvedená kritéria definice byla přehodnocena tak, aby tyto dva nové členské státy do ní mohly být zahrnuty. EU uznala tento požadavek ve svém návrhu na téma nových strukturálních fondů a Fondu soudržnosti, a dále též ve Smlouvě o Ústavě pro Evropu, jež zahrnovala ustanovení v tomto smyslu.

3.2.4

Nejvzdálenější regiony, tedy francouzské zámořské departementy, Azory, Madeira a Kanárské ostrovy, jsou plnoprávnou součástí EU, avšak také jsou charakterizovány odlišnou realitou. Jedná se o regiony, jejichž vzájemná příbuznost je charakterizována souborem zeměpisných, fyzikálních a historických faktorů, jež do značné míry určují jejich hospodářský a sociální rozvoj.

3.2.5

Ostatní zvláštní oblasti menšího rozsahu, jako jsou příměstské oblasti (7), vlhké oblasti, poldery apod., mohou čelit zvláštním znevýhodněním, jimž by měla být věnována zvláštní pozornost mimo rámec provádění evropských politik. Výbor by o těchto otázkách mohl pojednat v některém z příštích stanovisek.

3.3

Tyto oblasti čelí trvalému přírodnímu znevýhodnění, jako jsou izolace vedoucí ke zvýšeným nákladům na uvádění na trh, zásobování a služby a ztížený přístup na trhy. Vyšší jsou též náklady na infrastrukturu, dopravu a energie.

3.4

Proto je mimořádně důležité zajistit přítomnost zemědělské činnosti v těchto znevýhodněných oblastech na podporu hospodářského rozvoje, společenského života, kulturního dědictví (vysoký podíl zemědělců v těchto oblastech), územní rovnováhy a životního prostředí.

3.5

V poslední době došlo k řadě zásadních úprav SZP, jež budou mít nutně dopad na udržitelný rozvoj evropských území, a zejména oblastí se zvláštním přírodním znevýhodněním, především z důvodu oslabení druhého pilíře pro staré členské státy. V tomto vývoji SZP lze pozorovat dvě tendence: na jedné straně evropskou reakci na jednání WTO (Světové obchodní organizace) a úsilí o konkurenceschopnost na mezinárodních trzích, a na straně druhé tendenci k žádoucímu, avšak dosud nenaplněnému posílení podpor zaměřených na ochranu životního prostředí, dobré životní podmínky zvířat a venkovské prostředí.

3.6

Teoretickým cílem reformy SZP z roku 2003 bylo zlepšit konkurenceschopnost a orientovat zemědělskou výrobu podle trhů. Samotné tržní síly by totiž vedly k vymizení zemědělství ze znevýhodněných oblastí. K zachování zemědělské činnosti v těchto znevýhodněných oblastech je proto nutné provádět aktivní politiku.

3.7

Dopad reformy „prvního pilíře“ přijaté dne 29. září 2003, tedy odstranění vazeb, křížového plnění a modulace, se těžko odhaduje, neboť členské státy a regiony do strategických voleb zasahovaly různými způsoby. Zdá se však, že reforma zahrnuje rizika zrušení a/nebo přemístění výroby (neboť výroba není podmínkou získání přímých podpor), např. v oblasti živočišné výroby nebo výkrmu zvířat.

3.8

Zatímco Komise vyjednává s evropskými regiony a členskými státy o programech rozvoje venkova a regionální politice, je nezbytné, aby byla oblastem s trvalým přírodním znevýhodněním věnována zcela zvláštní pozornost s cílem zajistit územní soudržnost, jež je předpokladem úspěchu Lisabonské strategie. Zaměřit veřejné politiky výhradně na strategie pro konkurenceschopnost by v tomto smyslu znamenalo jít proti vytyčeným cílům. Přesto se zdá, že některé země Unie se právě tímto směrem hodlají vydat.

3.9

Zemědělství musí zůstat hospodářskou činností založenou na podnikatelské vůli zemědělců. Není zde cílem učinit ze znevýhodněných oblastí skanseny historických postupů v zemědělství ani oblasti s dominantním nebo výhradním důrazem na aspekt životního prostředí. Odvětví zemědělství má za sebou úspěšný vývoj a modernizaci, díky nimž dokáže vyhovět očekáváním spotřebitelů a občanů. V této dynamice je nutno pokračovat tak, aby byly zhodnoceny inovační a podnikatelské kapacity zemědělců. Zemědělství ve znevýhodněných oblastech musí pokračovat touto cestou a umožnit zemědělsko-potravinářskému sektoru rozvíjet se na základě vlastní produkce, aby byla zajištěna hospodářská vitalita těchto oblastí. K tomu musí přispívat zvláště vnitrostátní regionální podpora.

4.1

Úvod: zvláštnosti zemědělství v horských oblastech a klíčové aspekty rozvoje venkova.

4.1.1

Zemědělství v horských oblastech v Evropě vykazuje určitý počet specifických rysů. I když horské oblasti v Evropě nejsou stejnorodé, a to ani z hlediska životního prostředí, půdy a podnebí, ani z hlediska hospodářského a sociálního, trpí společným omezením (či znevýhodněním) v zemědělské činnosti z důvodu sklonu terénu, jeho zvlnění či ve většině případů nepříznivého podnebí. Tato omezení redukují možnosti rostlinné a živočišné výroby. Zemědělství pod jejich vlivem má nižší schopnost adaptace na podmínky hospodářské soutěže a trpí zvýšenými náklady, jež mu neumožňují produkovat vysoce konkurenční výrobky za nízké ceny. Na druhou stranu má tento typ zemědělství řadu předností pro udržitelný rozvoj horských území.

4.1.2

Hlavní úkoly rozvoje venkova v horských oblastech úzce souvisí s nedostatkem využitelné půdy, konkurencí s ostatními činnostmi, jako je např. lesnictví nebo urbanizace, poklesem zemědělství, uzavíráním krajiny, rozvojem cestovního ruchu, přístupností (nebo izolací), službami obecného zájmu, vodním hospodářstvím, přírodními zdroji a zejména s ochranou biologické rozmanitosti. Významným faktorem je též bezpečnost majetku a osob díky pozitivní úloze zemědělství a lesnictví v boji proti přírodním hrozbám, jako jsou sesuvy, přívalové povodně, laviny nebo požáry.

4.2.1

Zpráva Evropského účetního dvora a studie s názvem „Horské oblasti v Evropě – Analýza horských regionů v současných členských státech, nových členských státech a ostatních evropských zemích“, vypracovaná pro Evropskou komisi a zveřejněná v lednu 2004 na internetové adrese http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docgener/studies/study_fr.htm, dává Komisi možnost dospět k harmonizované definici horského území.

4.3.1

Zemědělství v horských oblastech má nenahraditelné účinky na životní prostředí a území. Zemědělci mají pozitivní význam pro místní hospodářství, životní prostředí a společnost jako celek.

Jedná se o „pozitivní externality“ a „multifunkční charakter“ tohoto druhu zemědělství. Zemědělství totiž představuje efektivní spojení územního plánování, správy přírodních zdrojů a jde také o klíčový prvek tvorby krajiny. Tyto prvky jsou zvláště cennými na horách díky významným zdrojům vody, specificky horské biologické rozmanitosti a turistické přitažlivosti téměř všech horských území. Toto zemědělství také přispívá k ochraně určitých živočišných a rostlinných druhů, ať už jejich přímým využitím (plemena hovězího dobytka či ovcí, vyvážená do celého světa zejména pro svůj venkovský charakter, nebo specifické rostlinné druhy, jako vonné byliny nebo některé obilniny, jež zažívají novou vlnu zájmu spotřebitelů) nebo dopady zemědělské činnosti (údržba horských pastvin apod.). Toto odvětví také přispívá k rozmanitosti zemědělských a potravinářských výrobků na trzích, zejména díky tomu, že často dodává výrobky originální a obecně známé, u nichž nepanuje tak silná konkurence, a lze proto také lépe zachovat tradiční postupy. Zemědělství v horských oblastech také přispívá k zaměstnanosti na venkově a je úzce spjato s nezemědělskými činnostmi na venkově, přičemž v řadě regionů se významná část obyvatel věnuje několika činnostem.

4.3.2

Pokud nepřijmeme názor, že tyto pozitivní externality je možno vyfakturovat jako poskytnuté služby, což se dnes zpravidla neděje, mělo by celkové snížení podpory zemědělcům v horských oblastech okamžité dopady na tyto externality a urychlilo by mizení farem, a potažmo i funkce údržby krajiny. Jedná se o otázku obecného zájmu, která se týká všech politických i společenských autorit. Nelze ji ignorovat, chceme-li skutečně dát přednost cestám a prostředkům udržitelného rozvoje.

4.3.3

Nutnost chránit zemědělskou výrobu v horských oblastech platí zejména pro venkovské hospodářství, neboť umožňuje transformaci a následnou tvorbu přidané hodnoty v těchto oblastech, což znamená zaměstnanost, růst atd. Navíc jsou horské produkty často základem na horách obzvláště bohatého kulturního dědictví, jehož přežití závisí na místních výrobcích, jako jsou např. sýr artisou de Margeride (9), jenž stojí u zrodu svátku artisous, sýr z Mahonu nebo anýz v Rute, atp.

4.3.4

Zemědělství v horských oblastech čelí specifickým a trvalým znevýhodněním. Po zavedení prvního pilíře SZP, historicky založeného na úrovních výroby v zemědělských systémech, mají horské oblasti právě z tohoto důvodu nižší podporu než nížiny. Podpora v rámci druhého pilíře je v praxi stejně významná jako podpora v rámci prvního pilíře v těchto oblastech. Specifická politika zaměřená na horské oblasti musí umožnit globální a koherentní zohlednění specifických problémů, kterým čelí horské farmy, ať už zemědělské, či pastýřské. Tato politika bude dokladem, že společnost nachází prostředky podpory dynamického zemědělství v horských oblastech, schopného zajistit funkce zemědělské výroby a údržby krajiny, jež jsou považovány za nezbytné pro budoucí uspořádání a rozvoj těchto území.

4.3.5

V rámci evropské sítě pro rozvoj venkova Výbor žádá Komisi, aby zřídila tematickou pracovní skupinu pro otázky týkající se horských oblastí.

4.3.6

Horské oblasti ve Středozemí trpí zároveň horským znevýhodněním a středozemským podnebím (sucho, požáry, bouře,…). Tato specifická povaha by měla být zohledněna na evropské úrovni, aby bylo možno adaptovat politiky na úrovni regionální.

4.4.1

V době, kdy se snižují nebo stagnují rozpočty na rozvoj venkova ve starých členských státech a nové členské státy by rády přidělily prostředky krátkodobě nejproduktivnějším oblastem, musí Evropská komise dohlédnout na to, aby tyto evropské prostředky byly přednostně přiděleny oblastem s trvalým přírodním znevýhodněním, které je potřebují každý rok.

4.5.1

Kompenzace přírodního znevýhodnění a následných zvýšených výrobních nákladů představuje nejvýznamnější opatření na podporu zemědělství v horských oblastech. Toto opatření dnes nikdo nezpochybňuje, i když nejsou vyčleněny dostatečné prostředky k dosažení jeho cílů.

4.5.2

Podmínky zemědělské výroby v horských oblastech jsou především charakterizovány silnými omezeními vyplývajícími z nadmořské výšky, sklonu terénu, zasněžení a ztížené komunikace. Tato omezení mají dopady dvojího typu. Vytvářejí zvýšené náklady na vybavení (budovy a materiály) a dopravu a snižují produktivitu některých faktorů (pozemek, kapitál, práce) v závislosti na konkrétním výrobním systému a stupni znevýhodnění.

4.5.3

Nižší produktivita faktorů zemědělské výroby v horských oblastech souvisí s kratší dobou vegetace, která se z osmi měsíců v nížinách zkracuje na šest měsíců v 1000 m nadmořské výšky. To znamená, že k nakrmení jednoho zvířete je potřeba sklidit nejméně o třetinu krmiva více, a to na plochách s menším výnosem.

4.5.4

Vyrovnávací příspěvek pro oblasti s přírodním znevýhodněním je prvním podpůrným nástrojem, v němž jsou integrovány tyto cíle. Je žádoucí stanovení jeho maximální výše z důvodu omezení růstu středních farem na velké – zachování dostatečného počtu farem pak zabrání desertifikaci.

4.6.1.1

V dřívějších programových obdobích agro-environmentálních opatření bylo možno provádět politiku zaměřenou na podporu chovu dobytka v oblastech s extenzivní produkcí. Je třeba pokračovat tímto směrem pomocí jednoduchých opatření, dostupných co největšímu počtu chovatelů, a dále doplněných jinými opatřeními, konkrétněji zaměřenými na území se zvláštním environmentálním znevýhodněním.

4.6.1.2

Omezit agro-environmentální podporu na tento typ oblasti by bylo proti smyslu původního záměru, neboť by to téměř nevyhnutelně vedlo k zániku chovné činnosti a návratu k divoké přírodě, ohrožující prevenci proti přírodním rizikům, multifunkčnost příslušných území a ochranu biologické rozmanitosti. Dále je třeba poznamenat, že v každém případě jsou agro-environmentální opatření s platností od roku 2007 selektivnější než dříve, neboť od nynějška zahrnují povinný neproplácený základ spojený s křížovým plněním.

4.6.2.1

Zvýšené náklady na stavbu budov v horských oblastech vyvolává několik prvků: nároky na odolnost proti zatížení sněhem a proti silnému větru, na izolaci, potřeba rozsáhlejších výkopových prací, delší ustájení zvířat, a tedy větší prostorové nároky na uskladnění krmiva a odpadu. Zvýšené náklady na mechanizaci vyplývají ze specifické povahy zařízení nezbytných pro práci ve svažitém terénu a jejich zvýšeného opotřebení vlivem klimatických podmínek. Vyplývají též ze skutečnosti, že se jedná o malosériovou výrobu. Stejně jako vyrovnání přírodního znevýhodnění je i podpora investic podmínkou přetrvání zemědělských provozů, a měla by tedy být v horských oblastech posílena.

4.6.3.1

V horských oblastech stejně jako jinde dochází ke snížení počtu nových provozů z důvodu nedostatečné perspektivy do budoucnosti, obtížnosti práce a značné výši potřebného kapitálu. Tři zemědělci, kteří ukončí svoji činnost, jsou nahrazeni jen jedním novým, v horách stejně jako jinde.

4.6.3.2

Vzhledem k tomu, že zemědělské systémy v horských oblastech jsou zranitelné a investice vyšší než v nížinách, je více než jinde důležité podporovat generační obnovu v zemědělském odvětví a vstup do něj. Jedná se o cíl, na kterém má přímý zájem zemědělství, který však samozřejmě také plně zapadá do obecného zájmu, jak již bylo řečeno výše.

4.6.4.1

Zvýšené náklady na služby týkající se umělého oplodnění či sklizně vyplývají zejména z nižší hustoty farem v horských oblastech, což prodlužuje dopravu, a ze samotných ztížených dopravních podmínek, jež vedou k předčasnému opotřebení vozidel. Ke splnění cíle zachování farem v horských oblastech je nutné tyto služby podpořit, zejména dojení mléka, jehož náklady v současné době nesou zemědělci. V kontextu horských oblastí nelze považovat za oprávněný argument, že tyto typy podpory by měly negativní účinky na hospodářskou soutěž, neboť pravidla trhu se neuplatňují spravedlivě a rovnoměrně na všech územích.

4.6.5.1

Pro zajištění zhodnocení produktů zemědělství v horských oblastech jsou nezbytné lokální průmyslové nástroje pro zpracování a uvádění na trh. Tato zemědělsko-potravinářská odvětví však také trpí znevýhodněními vyplývajícími z horské polohy, jako jsou vyšší vzdálenost od trhů, zvýšené dopravní náklady, vyšší stavební náklady a náklady na údržbu. To by rovněž vedlo k vytváření pracovních míst, což má ve venkovských oblastech zvláštní význam.

4.6.5.2

Proto je trvalá podpora těchto aktivit legitimní a nutná. Zemědělsko-potravinářská odvětví musejí mít možnost širokého přístupu k podpoře regionálního typu.

4.6.6.1

Agroturistika je v některých evropských horských regionech velmi rozvinutým odvětvím, jako např. v Rakousku, a zajišťuje doplňkový příjem nezbytný k přežití těchto farem. Opačně k rozvoji turistiky v těchto oblastech, a to rovněž mimo farmy, dochází díky atraktivitě těchto krajin a kultur, vyplývající především ze zemědělské činnosti.

4.6.7.1

Většina horských farem nemůže konkurovat masovou výrobou standardizovaných výrobků za stejnou cenu (nebo často za cenu nižší z důvodu izolace) jako farmy v nížinách. Kvalita, autentičnost a originalita výrobků a zavádění mechanismů pro zlepšení výroby a struktury zemědělsko-potravinářského odvětví, jež umožňují optimalizaci přidané hodnoty, jsou v horách více než jinde nezbytným předpokladem zvýšení příjmů v zemědělství. Řada označení původu pochází právě z horských oblastí.

4.6.7.2

Náležitá ochrana jakostních zemědělsko-potravinářských výrobků pocházejících z horských oblastí, jež je pro spotřebitele synonymem důvěry a pro výrobce zvýšením hodnoty, představuje klíčový předpoklad budoucnosti zemědělství v horských oblastech. Proto Výbor podepsal Chartu jakostních zemědělsko-potravinářských výrobků z horských oblastí (10) a vyjádřil přání, aby instituce Společenství podporovaly tuto iniciativu.

4.7.1

Evropská regionální politika např. zahrnuje cíl územní soudržnosti, který je jen velmi málo zastoupen v SZP. Tato politika má venkovský rozměr, který by mohl být posílen. Obě tyto politiky by při vzájemné koordinaci měly potenciál silného a pozitivního účinku na udržitelný rozvoj v horských oblastech.

4.8.1.1

Zavedení a rozvoj extenzivního chovu ovcí v evropských horských oblastech umožnilo odstranění velkých predátorů. Jejich nový výskyt (vlk v Alpách nebo medvěd v Pyrenejích) vede ke zpochybnění tohoto typu extenzivního chovu s nízkou ochranou.

4.8.1.2

Existují iniciativy navrhující spravedlivá řešení, jež by smířila pastýřství v horských oblastech s ochranou velkých predátorů, zejména v Itálii a ve Španělsku (účinné ochranné prostředky, odškodnění, kompenzace zvýšené pracovní zátěže při soužití s predátorem, …); ty je nutno dále rozvíjet. Tyto zkušenosti by pak měly být dále využity v ostatních evropských horských oblastech.

4.8.2.1

Celková rozloha lesů v horských oblastech v 15 původních členských státech EU se odhaduje na 28 milionů hektarů, ve 25 členských státech EU pak na 31 milionů hektarů. Zaznamenává vyšší růst než evropské lesy jako celek. Lesnictví je často zdrojem doplňkového příjmu horských farem. V současném kontextu lepšího využití biomasy, zejména k energetickým účelům, by lesnictví mohlo představovat další příležitost k udržitelnému rozvoji v horských oblastech, a to za předpokladu racionálního řízení zalesňování nových území. Výběr druhů a odrůd s vhodnými vlastnostmi, zejména mechanickými, by rovněž mohl být příležitostí pro horské oblasti a pro trhy se dřevem jako stavebním materiálem, což by též umožnilo omezit dovoz ze třetích zemí, jenž může vést k ekologickým katastrofám.

4.8.2.2

Z funkčního hlediska mají také horské lesní ekosystémy specifické charakteristiky. Hrají mimo jiné ústřední a zásadní roli v regulaci povrchových a podzemních vod a jsou zvláště citlivé na vnější zásahy (znečištění, přemnožení zvěře, vichřice, hmyz) a požáry, jimž se hůře předchází a jež se hůře zvládají v těchto oblastech, do nichž je omezený přístup a kde se oheň může velmi rychle šířit.

4.8.2.3

Ekologická stabilita horských ekosystémů je důležitá nejen pro ně samé, ale také pro ochranu regionů pod nimi.

4.8.3

Výbor vyjadřuje potěšení nad skutečností, že Evropské společenství schválilo zemědělský protokol Alpské úmluvy. V rámci těchto prací musí Evropská komise podpořit mezinárodní spolupráci tohoto typu u všech evropských horských masivů.

5.1.1

Více než 10 milionů Evropanů, tj. 3 % obyvatelstva EU, žije ve 286 ostrovních regionech, jež mají celkovou rozlohu 100 000 km2, tj. 3,2 % celkové rozlohy Evropské unie. Těchto 286 ostrovů je seskupeno do souostroví, hovoříme proto o 30 ostrovních regionech. Např. Baleárské ostrovy, jež podle definice EU tvoří 4 ostrovy, představují dohromady jeden ostrovní region. Obecně lze říci, že těchto 286 ostrovů má nižší stupeň ekonomického rozvoje než kontinentální oblasti. Ostrovní regiony vytvářejí 2,2 % celkového HDP EU, což je sotva 72 % průměru EU.

5.1.1.1

Celkově hovoříme o ostrovech ve Středozemním moři: 95 % obyvatel evropských ostrovů žije na ostrovech ve Středozemním moři a sotva 5 % žije na ostrovech Atlantiku a ostrovech severních. Zhruba 85 % evropské ostrovní populace je soustředěno v pěti středozemních ostrovních regionech (Sicílie, Korsika, Sardinie, Baleárské ostrovy a Kréta).

5.1.1.2

Často mluvíme o ostrovních nákladech, tj. zvýšených nákladech vyplývajících ze života na ostrově. Je tedy třeba zjistit, zda tyto náklady odpovídají skutečnosti. Je tedy spotřeba a výroba na ostrově dražší než na kontinentu? Chceme-li odpovědět na tuto otázku, je třeba přijmout následující premisu: uznáme-li, že přírodní prostředí ovlivňuje lidskou činnost, a potažmo i činnost zemědělskou, můžeme hovořit o ostrovních nákladech.

5.2.1

I když mezi jednotlivými regiony panují rozdíly, zemědělství na ostrovech vykazuje též společné charakteristické rysy, jako jsou: dualita a závislost, tj. koexistence moderního zemědělství „na export“ a zemědělství tradičního, jež se více či méně blíží zemědělství samozásobitelskému, do značné míry závislého na vnějším okolí jak z hlediska výrobních faktorů, tak z hlediska místa určení produktů, v obchodě místním i vnějším. Obchodní bilance jasně ukazuje, že tyto regiony vyvážejí jeden či dva „specializované“ výrobky a dovážejí široké spektrum zemědělských a chovatelských produktů určených k domácí spotřebě.

5.2.2

V každém případě je rozvoj venkova konfrontován s řadou trvalých společných problémů, způsobených zeměpisnou a hospodářskou izolací těchto regionů, jež dále prohlubují přírodní znevýhodnění uvedená výše.

5.3.1

Obecná a zemědělská znevýhodnění:

5.3.2

Zemědělská znevýhodnění:

6.1.1

Evropská komise rozhodla o přijetí společné politiky pro tyto regiony v podobě programů speciálně zaměřených na odlehlost a ostrovní charakter nejvzdálenějších regionů (POSEI): POSEIDOM pro francouzské zámořské regiony (Martinique, Guadeloupe, Guyane a Réunion), POSEICAN pro Kanárské ostrovy a POSEIMA pro Madeiru a Azory.

6.2.1

Zemědělství v nejvzdálenějších regionech představuje, bez ohledu na jeho význam v rámci regionálního HDP, rozhodně nad průměr Společenství, zásadní odvětví pro hospodářství těchto regionů (má výrazné nepřímé účinky na dopravu a ostatní související činnosti), jejich sociální rovnováhu a stabilitu zaměstnání, územní plánování, ochranu jejich přírodního a kulturního dědictví, i z důvodů strategických v oblasti zásobování.

6.3.1

Přírodní omezení a obtíže při zásobování výrobními prostředky a náležitými technologiemi vyvolávají zvýšené výrobní náklady.

6.3.2

Pro výrobu z těchto regionů, jež je dražší než výroba z kontinentu, je mimořádně obtížné konkurovat výrobkům dováženým na místní trhy; tyto obtíže vyplývají též z rozptýlenosti výroby, její rozdrobenosti a nedostatku struktur potřebných pro zpracování a uvádění na trh. Ke zlepšení této situace nepřispívá ani rostoucí výskyt hypermarketů a velkých obchodních řetězců.

6.3.3

K obtížím se dále přidává nepřítomnost úspor z rozsahu vzhledem k místním trhům s omezenou velikostí a často rozdrobeným, nedostatek asociativních struktur (družstev apod.) a vzácnost, či dokonce neexistence jatek a malých zpracovatelských provozů.

6.3.4

Místní zpracovatelský průmysl, jehož rozvoji rovněž brání tento druh překážek, již také nemá adekvátní odběratele vzhledem k tomu, že možnost získat přidanou hodnotu pro výrobky je velmi omezená.

6.3.5

Podobné jsou obtíže spojené s vývozem: rozptýlená a rozdrobená nabídka, různé systémy a infrastruktury pro uvádění na trh, obtížný přístup k distribučním střediskům v místě určení a omezená schopnost včas reagovat na změny trhu atd.

6.3.6

Úbytek domorodé populace, zejména mladých, jež přitahují jiná hospodářská odvětví, především cestovní ruch, nebo již emigrují mimo ostrovní regiony.

6.3.7

Farmy, v nichž hrají určující roli ženy, jsou obecně menšího rozměru a mají rodinný charakter; často využívají práce na zkrácený pracovní úvazek a při extenzivní zemědělské činnosti zažívají velké potíže vzhledem k přílišné rozdrobenosti a obtížné mechanizaci.

6.3.8

V případě nepřítomnosti významného průmyslového odvětví se hospodářský rozvoj orientuje na odvětví cestovního ruchu, což zhoršuje zranitelnost prostředí a vrhá zemědělství do nepříznivého postavení, neboť tato dvě odvětví se přetahují o nejlepší půdu, vodu a pracovní síly. Přesun obyvatel do pobřežních oblastí navíc způsobuje problémy s erozí a desertifikací.

6.4.1

Zemědělské produkty, jako jsou rajčata, tropické ovoce, rostliny a květiny, musejí na vlastních trzích obstát v konkurenci podobných produktů pocházejících z jiných zemí, jež mají dohody o přidružení s EU, jako jsou země AKT a Maroko, nebo takové, jež mají zvýhodněný režim.

6.4.2

Zemědělské programy POSEI dosud nedosáhly optimální úrovně využití, především z toho důvodu, že některá opatření byla přijata teprve nedávno. Bylo by proto vhodné dodržet stanovené stropy tím, že tyto programy budou dotovány ekonomickými prostředky dostatečnými k dosažení definovaných cílů.

6.4.3

Změna režimu, která se profiluje v rámci budoucí reformy společné organizace trhu s banány a jež chrání příjmy výrobců v rámci Společenství a zaměstnanost, aby zajistila budoucnost tohoto odvětví ve Společenství.

6.4.4

Konečný výsledek jednání WTO (návrh na změnu celních sazeb). Bude-li to nutné, bude zapotřebí přijmout příslušná opatření, jež by zabezpečila zaměstnanost a příjmy zemědělců v dotyčných odvětvích.

6.4.5

Vzhledem ke konkrétnímu prostředí v těchto regionech by bylo vhodné zařídit a posílit kontroly v oblasti zdraví rostlin a zvířat, a to za pomoci veškerých nezbytných lidských a technických prostředků.

7.1

Výbor konstatuje strategickou úlohu zemědělské činnosti v těchto regionech, jež je faktorem sociální, kulturní, územní a přírodní rovnováhy a harmonie krajiny.

7.2

Po prostudování různých výše uvedených dokumentů Výbor konstatuje existenci strukturálních znevýhodnění pro rozvoj zemědělské činnosti v ostrovních a nejvzdálenějších regionech.

7.3

Výbor dále považuje za nezbytné vydat několik doporučení Evropské komisi, v nichž by ji vyzval k přijetí specifických opatření zaměřených na vyrovnání znevýhodnění spojených s životem na ostrovech a v nejvzdálenějších oblastech, jež se dotýkají 16 milionů evropských občanů, a zejména pak rozvoje zemědělské činnosti na těchto územích.

7.4

Pokud jde o ostrovní a nejvzdálenější regiony, žádá Výbor Evropskou komisi, aby neprodleně:

7.4.1

udělila všem těmto územím statut znevýhodněné zemědělské oblasti. Zvláštní znevýhodnění pro rozvoj zemědělství na ostrovech Malta a Gozo (11) představuje významný precedens pro zavedení tohoto opatření na ostrovních a nejvzdálenějších územích;

7.4.2

zavedla režim podpory dopravy zemědělských produktů mezi těmito územími a kontinentem a dopravy mezi ostrovy. Dotace na pokrytí dopravních nákladů by měla umožnit konkurenceschopnost zemědělských produktů z ostrovů a nejvzdálenějších regionů vůči ostatním zemědělským produktům Unie na evropském trhu;

7.4.3

přijala plán, jenž by zaručil rovnost cen základních zemědělských vstupů na těchto územích (jako jsou pohonné hmoty, krmiva, zemědělské vybavení apod.) s cílem vyrovnat zvýšené výrobní náklady v zemědělské činnosti na ostrovech a v nejvzdálenějších regionech. Je třeba přijmout opatření, jež by podpořila dovoz základních produktů pro výkrm zvířat;

7.4.4

zahrnula do plánů rozvoje venkova evropského spolufinancování a zvýšila jeho podíl, včetně stavebnictví a investic do specifických infrastruktur, jehož cílem by bylo vyrovnání znevýhodnění spojených s životem na ostrově a v nejvzdálenější oblasti. Mezi nimi jsou plány na zavlažování čistou vodou, drenážní systémy, přístavní a skladovací infrastruktury, podpory uvádění na trh apod.;

7.4.5

přijala zvláštní opatření, jež by zajistila dohled nad oligopolistickými praktikami a jejich kontrolu (zvláště přítomné na ostrovech), kde omezená velikost místního trhu umožňuje vznik malého počtu distribučních podniků, které někdy mají značné marže. Boj proti těmto praktikám povzbudí rozvoj volného obchodu na těchto územích.

7.5

Na druhou stranu, co se týče opatření specificky zaměřených na ostrovní regiony Unie (nikoli nejvzdálenější), vyzývá Výbor Evropskou komisi, aby:

7.5.1

přijala specifické akční programy pro ostrovní regiony Unie, jež nepatří mezi nejvzdálenější regiony. V souladu se skupinou programů schválených pro nejvzdálenější regiony (12) by tyto zvláštní programy měly ostrovním regionům umožnit podobné výsledky, jako jsou ty, jichž dosáhlo sedm nejvzdálenějších regionů: v obdobích 1994–1999 a 2000–2006 získaly tyto regiony o 33 % více finančních prostředků ze strukturálních fondů na jednoho obyvatele než ostatní obyvatelé regionů v rámci cíle 1. Tato podpora umožnila výrazně lepší hospodářský růst a snížení míry nezaměstnanosti, než tomu bylo v řadě jiných regionů EU;

7.5.2

navýšila pro nové programové období regionální politiky (2007–2013) účast evropských fondů na celkových nákladech, pro něj může být poskytnuta podpora, tak, aby byl tento podíl stanoven na 85 %, jako tomu již je v případě nejvzdálenějších regionů a na nejvzdálenějších řeckých ostrovech (13). Nový návrh Komise (14) (období 2007–2013) pro ostrovy se jako nedostačující (maximálně 60 %).

7.5.2.1

umožnila územním orgánům zavedení programu JEREMIE (15) ve formě investičních fondů, což by mohlo poskytnout finanční prostředky mladým zemědělcům, kteří by se chtěli zabývat potravinářskými plodinami.

7.5.3

Výbor navrhuje, aby ostrovní regiony podléhaly zvláštnímu režimu v rámci nových strukturálních fondů.

7.6

Vzhledem k tomu, že neexistuje zvláštní politika určená k vyrovnání nákladů na život na ostrově, vyzývá EHSV neprodleně zúčastněné strany, vlády, občanskou společnost aj. k tomu, aby spojily své síly a vytvořily platformu, jež by sdružovala a koordinovala všechny požadavky na řešení problémů, čímž by umožnily zemědělcům, ženám i mužům, aby nadále žili a pracovali v ostrovních regionech.