(1)

Transparentnost je pro hladké fungování vnitřního trhu zásadní. Komise ve svých sděleních ze dne 27. října 2015 s názvem „Pracovní program Komise na rok 2016 – Nyní není doba pro obvyklá řešení“ a ze dne 16. prosince 2014 s názvem „Pracovní program Komise na rok 2015 – Nový začátek“ označila za prioritu nutnost reagovat na volání občanů Unie po spravedlnosti a transparentnosti a potřebu, aby Unie jednala jako celosvětový vzor. Je nezbytné, aby snahy dosáhnout lepší transparentnosti zohledňovaly reciprocitu mezi konkurenčními subjekty.

(2)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 26. března 2019 (3) zdůraznil potřebu ambiciózního veřejného podávání zpráv podle jednotlivých zemí jako nástroje ke zvýšení transparentnosti podniků a posílení veřejné kontroly. Zároveň s prací Rady na opatřeních proti vyhýbání se placení daně z příjmů právnických osob je nutné posílit veřejnou kontrolu daně z příjmů právnických osob, kterou hradí nadnárodní podniky, které provádějí činnosti v rámci Unie, s cílem více podpořit transparentnost a odpovědnost podniků, což přispívá k blahobytu našich společností. Zavedení takové kontroly je rovněž nezbytné k podpoře informovanější veřejné diskuse, zejména pokud jde o míru dodržování daňových předpisů některými nadnárodními podniky působícími v Unii a související dopad na reálnou ekonomiku. Stanovení společných pravidel pro transparentnost daně z příjmů právnických osob by rovněž sloužilo obecnému ekonomickému zájmu tím, že v celé Unii poskytne rovnocenné záruky na ochranu investorů, věřitelů a dalších třetích osob obecně, a přispěje tak k obnovení důvěry občanů v Unii, pokud jde o spravedlnost vnitrostátních daňových systémů. Této veřejné kontroly lze dosáhnout prostřednictvím zprávy s informacemi o dani z příjmů bez ohledu na to, kde je usazen nejvyšší mateřský podnik nadnárodní skupiny.

(3)

Veřejné podávání zpráv podle jednotlivých zemí je účinným a přiměřeným nástrojem ke zvýšení transparentnosti činností nadnárodních podniků, který umožní veřejnosti posuzovat dopad těchto činností na reálnou ekonomiku. Díky tomu rovněž budou akcionáři lépe schopni řádně vyhodnocovat rizika podstupovaná podniky, investiční strategie se budou opírat o přesné informace a osoby s rozhodovací pravomocí budou mít možnost lépe hodnotit účinnost a dopad vnitrostátních právních předpisů. Veřejná kontrola by měla probíhat tak, aby nepoškozovala investiční prostředí v Unii ani konkurenceschopnost podniků z Unie, včetně malých a středních podniků, jak stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU (4).

(4)

Veřejné podávání zpráv podle jednotlivých zemí má také příznivý dopad na práva zaměstnanců na informování a projednávání, jak jsou stanovena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES (5), a díky zlepšení znalostí o činnostech podniků i na kvalitu dialogu odehrávajícího se v rámci podniků.

(5)

V návaznosti na závěry Evropské rady ze dne 22. května 2013 bylo ve směrnici 2013/34/EU zavedeno ustanovení o přezkumu. Zmíněné ustanovení požaduje, aby Komise zvážila možnost zavedení povinnosti pro velké podniky v dalších průmyslových odvětvích, aby každoročně vydaly zprávu podle jednotlivých zemí, přičemž se zohlední vývoj v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a výsledky souvisejících evropských iniciativ.

(6)

Unie již zavedla veřejné podávání zpráv podle jednotlivých zemí pro bankovní odvětví směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (6) a pro těžební průmysl a odvětví těžby dřeva směrnicí 2013/34/EU.

(7)

Zavedením veřejného podávání zpráv podle jednotlivých zemí touto směrnicí se Unie celosvětově ujímá vedoucí úlohy při prosazování finanční transparentnosti a transparentnosti podniků.

(8)

Větší transparentnost při uvádění finančních informací přinese výhody pro všechny, jelikož se občanská společnost bude více angažovat, zaměstnanci budou lépe informováni a investoři budou ochotnější podstupovat riziko. Navíc budou mít podniky prospěch z lepších vztahů se zainteresovanými osobami, což povede k větší stabilitě a tím i snadnějšímu přístupu k finančním prostředkům díky zřetelnějšímu rizikovému profilu a lepší pověsti.

(9)

Komise ve svém sdělení ze dne 25. října 2011 s názvem „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“ vymezila sociální odpovědnost podniků jako odpovědnost podniků za dopad jejich činnosti na společnost. Rozvoj sociální odpovědnosti podniků by měl být veden podniky. Úloha veřejných orgánů by měla spočívat v podpoře poskytované formou inteligentní kombinace dobrovolných opatření politiky a v případě potřeby formou doplňkové regulace. Podniky mohou jít nad rámec dodržování právních předpisů a stát se sociálně odpovědnými tím, že do své podnikatelské strategie a operací začlení další sociální, environmentální, etické, spotřebitelské nebo lidskoprávní otázky.

(10)

Veřejnost by měla být s to kontrolovat všechny činnosti skupiny podniků, pokud jsou některé druhy subjektů ze skupiny usazené v Unii. U skupin, které vykonávají činnosti v rámci Unie pouze prostřednictvím dceřiných podniků nebo poboček by zprávu nejvyššího mateřského podniku měly zveřejnit a zpřístupnit tyto dceřiné podniky a pobočky. Pokud tyto informace nebo zpráva nejsou k dispozici nebo nejvyšší mateřský podnik neposkytne dceřiným podnikům nebo pobočkám všechny požadované informace, měly by dané dceřiné podniky a pobočky vypracovat, zveřejnit a zpřístupnit zprávu s informacemi o dani z příjmů obsahující veškeré informace, které mají k dispozici, které obdržely nebo získaly, a prohlášení o tom, že jejich nejvyšší mateřský podnik neposkytl potřebné informace. Nicméně v zájmu proporcionality a účelnosti by povinnost zveřejnit a zpřístupnit zprávu s informacemi o dani z příjmů měla být omezena na střední a velké dceřiné podniky usazené v Unii a na pobočky srovnatelné velikosti zřízené v Unii. Oblast působnosti směrnice 2013/34/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem rozšířena na pobočky zřízené v členském státě podnikem, který je usazen mimo Unii a který má právní formu srovnatelnou s formami podniků uvedenými v příloze I směrnice 2013/34/EU. Na pobočky, které byly zrušeny, jak je uvedeno v čl. 37 písm. k) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 (7), by se povinnosti podávání zpráv stanovené v této směrnici dále vztahovat neměly.

(11)

Nadnárodní skupiny a případně určité samostatné podniky by měly poskytnout veřejnosti zprávu s informacemi o dani z příjmů, pokud konsolidované výnosy skupiny nebo výnosy samostatného podniku za dvě po sobě jdoucí účetní období přesáhnou určitou výši. Symetricky by se tato povinnost měla přestat uplatňovat v případě, že výnosy za dvě po sobě jdoucí účetní období tuto příslušnou výši přesahovat přestanou. V tomto případě by nadnárodní skupina nebo samostatný podnik měly mít i nadále povinnost podat zprávu týkající se prvního účetního období následujícího po posledním účetním období, kdy jejich výnosy příslušnou výši přesáhly. Povinnost podávání zpráv by se na takovouto nadnárodní skupinu nebo samostatný podnik měla znovu začít vztahovat, jakmile jejich výnosy stanovenou výši za dvě po sobě jdoucí účetní období opět přesáhnou. Vzhledem k široké škále rámců účetního výkaznictví, které se mohou vztahovat na účetní závěrky, by se pro určení rozsahu uplatňování měl u podniků řídících se právem některého členského státu „výnosy“ rozumět „čistý obrat“, a to podle vnitrostátního rámce účetního výkaznictví tohoto členského státu. Ustanovení čl. 43 odst. 2 písm. c) směrnice Rady 86/635/EHS (8) a čl. 66 odst. 2 směrnice Rady 91/674/EHS (9) obsahují definice pro určení čistého obratu úvěrové instituce a pojišťovny. U jiných podniků by měly být výnosy posuzovány v souladu s rámcem účetního výkaznictví, na jehož základě se sestavuje jejich účetní závěrka. Pro účely zprávy s informacemi o dani z příjmů by se však měla použít odlišná definice výnosů.

(12)

Aby se zamezilo dvojímu podávání zpráv u bankovního sektoru, měly by být nejvyšší mateřské podniky a samostatné podniky, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2013/36/EU a které zařadí do své zprávy vypracované v souladu s článkem 89 uvedené směrnice veškeré své činnosti a v příslušných případech veškeré činnosti podniků ve své skupině zahrnutých v konsolidované účetní závěrce, včetně činností, které nejsou předmětem ustanovení části třetí hlavy I kapitoly 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (10), osvobozeny od požadavků na podávání zpráv stanovených v této směrnici.

(13)

Zpráva s informacemi o dani z příjmů by měla v příslušných případech obsahovat seznam všech dceřiných podniků za příslušné účetní období usazených v Unii nebo v daňových jurisdikcích uvedených v příloze I a případně v příloze II příslušného znění závěrů Rady o revidovaném unijním seznamu jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti. Aby se zabránilo vytváření administrativní zátěže, měl by mít nejvyšší mateřský podnik možnost využít seznam dceřiných podniků obsažený v jeho konsolidované účetní závěrce. Zpráva s informacemi o dani z příjmů by rovněž měla poskytovat informace týkající se všech činností všech podniků ve skupině v konsolidované v účetní závěrce nejvyššího mateřského podniku, nebo v závislosti na okolnostech informace o veškerých činnostech samostatného podniku. Informace by měly být omezeny na to, co je nezbytné pro umožnění účinné veřejné kontroly, aby se zajistilo, že jejich uvedení nevyvolá nepřiměřená rizika nebo nevýhody pro dotčené podniky z hlediska konkurenceschopnosti nebo nesprávné interpretace. Zpráva s informacemi o dani z příjmů by měla být zpřístupněna nejpozději 12 měsíců od rozvahového dne. Jakékoli kratší lhůty pro zveřejnění účetní závěrky by se neměly vztahovat na zprávu s informacemi o dani z příjmů. Ustanovení zavedená touto směrnicí nemají vliv na ustanovení směrnice 2013/34/EU týkající se ročních účetních závěrek a konsolidovaných účetních závěrek.

(14)

S cílem předejít vytváření administrativní zátěže by podniky při vypracovávání zprávy s informacemi o dani z příjmů v souladu s touto směrnicí měly být oprávněny předkládat informace na základě pokynů pro vyplňování zpráv stanovených v příloze III oddílu III částech B a C směrnice Rady 2011/16/EU (11). Zpráva s informacemi o dani z příjmů by měla uvádět použitý rámec pro podávání zpráv. Zpráva s informacemi o dani z příjmů by mohla navíc obsahovat celkový výklad, který by poskytl vysvětlení v případě významných nesrovnalostí na úrovni skupiny mezi částkami naběhlých daní a částkami daní zaplacených, s přihlédnutím k odpovídajícím částkám za předcházející účetní období.

(15)

Je důležité zajistit srovnatelnost údajů. Za tímto účelem by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení společného vzoru a elektronických formátů pro podávání zpráv, které jsou strojově čitelné, pro předkládání zpráv s informacemi o dani z příjmů podle této směrnice. Komise by při stanovení zmíněného vzoru a elektronických formátů měla zohlednit pokrok dosažený v oblasti digitalizace a přístupnosti informací zveřejňovaných podniky, zejména pokud jde o rozvoj jednotného evropského přístupového místa, jak navrhuje ve svém sdělení ze dne 24. září 2020 s názvem „Unie kapitálových trhů pro občany a podniky – nový akční plán“. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (12).

(16)

Pro zajištění dostatečné míry podrobnosti, která občanům umožní lépe posoudit, jakým způsobem nadnárodní podniky přispívají k blahobytu společnosti v každém členském státě, by měly být informace rozčleněny podle jednotlivých členských států. Informace týkající se operací nadnárodních podniků by navíc měly být rovněž uvedeny s vysokou mírou podrobnosti, pokud jde o určité daňové jurisdikce třetích zemí, které představují zvláštní výzvy. U všech ostatních operací ve třetích zemích by informace měly být vyjádřeny na agregovaném základě, ledaže si podnik přeje uvést podrobnější informace.

(17)

V případě některých daňových jurisdikcí by měla být vykázána vysoká míra podrobnosti. Zpráva s informacemi o dani z příjmů by měla vždy uvádět samostatně informace za každou jurisdikci, která je obsažena v přílohách závěrů Rady o revidovaném unijním seznamu jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti (13) a jejich následných aktualizacích, které jsou zvlášť schvalovány dvakrát ročně, obvykle v únoru a říjnu, a zveřejňovány v řadě C Úředního věstníku Evropské unie. Příloha I těchto závěrů Rady uvádí „Unijní seznam jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti“, zatímco příloha II představuje „Současný stav spolupráce s EU, pokud jde o závazky učiněné spolupracujícími jurisdikcemi v zájmu uplatňování zásad řádné správy v oblasti daní“. V případě přílohy I se za uvažované jurisdikce považují ty, které byly zařazeny na seznam k 1. březnu účetního období, za které má být zpráva vypracována s informacemi o dani z příjmů. V případě přílohy II se za uvažované jurisdikce považují ty, které byly uvedeny v dané příloze k 1. březnu účetního období, za které má být vypracována zpráva s informacemi o dani z příjmů, a k 1. březnu předcházejícího účetního období.

(18)

Okamžité uvedení údajů, které mají být zahrnuty ve zprávě s informacemi o dani z příjmů, by v určitých případech mohlo vážně poškodit obchodní postavení podniku. Členské státy by proto měly mít možnost podnikům povolit, aby uvedení určitých informací odložily o omezený počet let za předpokladu, že takový odklad ve zprávě srozumitelně uvedou, řádně vysvětlí a své odůvodnění doloží. Informace vynechané podniky by měly být uvedeny v některé pozdější zprávě. Informace týkající se daňových jurisdikcí uvedených v přílohách I a II závěrů Rady o revidovaném unijním seznamu jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti by neměly být vynechány nikdy.

(19)

S cílem posílit transparentnost podniků a jejich odpovědnost vůči investorům, věřitelům, dalším třetím osobám a široké veřejnosti a zajistit náležitou správu by měli členové správních, řídících a dozorčích orgánů nejvyššího mateřského podniku nebo samostatného podniku, který je usazen v Unii a který má povinnost vypracovat, zveřejnit a zpřístupnit zprávu s informacemi o dani z příjmů, být kolektivně odpovědni za zajištění dodržování povinností týkajících se podávání zpráv podle této směrnice. Vzhledem k tomu, že členové správních, řídících a dozorčích orgánů dceřiných podniků, které jsou usazeny v Unii a jsou ovládány nejvyšším mateřským podnikem usazeným mimo Unii, nebo osoba či osoby odpovědné za plnění náležitostí zveřejnění za pobočku mohou mít omezené znalosti ohledně obsahu zprávy s informacemi o dani z příjmů vypracované nejvyšším mateřským podnikem nebo mohou mít omezenou možnost získat předmětnou informaci nebo zprávu od nejvyššího mateřského podniku, měla by odpovědnost těchto členů či osob zahrnovat zajištění toho, že podle jejich nejlepších znalostí a schopností byla zpráva s informacemi o dani z příjmů nejvyššího mateřského podniku nebo samostatného podniku vypracována a zveřejněna v souladu s touto směrnicí nebo že daný dceřiný podnik nebo pobočka vypracovaly, zveřejnily a zpřístupnily v souladu s touto směrnicí veškeré informace, které mají k dispozici, které obdržely nebo získaly. Pokud informace nebo zpráva nejsou úplné, měla by odpovědnost uvedených členů nebo osob zahrnovat zveřejnění prohlášení o tom, že nejvyšší mateřský podnik nebo samostatný podnik neposkytly potřebné informace.

(20)

V zájmu zajištění informovanosti veřejnosti o rozsahu povinností podávání zpráv, jak je do směrnice 2013/34/EU zavádí tato směrnice, a o jejich dodržování by členské státy měly vyžadovat, aby statutární auditoři a auditorské společnosti upřesnili, zda byl podnik povinen zprávu s informacemi o dani z příjmů zveřejnit, a pokud ano, zda byla tato zpráva zveřejněna.

(21)

Na porušení vnitrostátních předpisů týkajících se uvádění informací o dani z příjmů některými podniky a pobočkami přijatých podle této směrnice se vztahují povinnosti členských států stanovit sankce a přijmout veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování, jak stanoví směrnice 2013/34/EU.

(22)

Cílem této směrnice je zvýšit transparentnost podniků a transparentnost a veřejnou kontrolu u informací o dani z příjmů právnických osob přizpůsobením stávajícího právního rámce týkajícího se povinností uložených společnostem a podnikům ohledně zveřejňování zpráv, a to za účelem ochrany zájmů společníků a třetích osob ve smyslu čl. 50 odst. 2 písm. g) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Jak rozhodl Soudní dvůr zejména ve věci C-97/96 Verband deutscher Daihatsu-Händler (14), vztahuje se čl. 50 odst. 2 písm. g) Smlouvy o fungování EU na potřebu ochrany zájmů třetích osob obecně, bez rozlišování či vylučování některé kategorie spadající pod uvedený termín. Pojem třetích osob tak nezahrnuje pouze investory a věřitele, ale vztahuje se i na další zainteresované třetí osoby, včetně konkurentů a široké veřejnosti. Cíl dosažení svobody usazování, který je institucím určen velice široce ustanovením čl. 50 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, nemůže být omezen ustanoveními čl. 50 odst. 2 Smlouvy o fungování EU. Vzhledem k tomu, že se tato směrnice týká pouze povinností zveřejňovat zprávy s informacemi o dani z příjmů a nikoli harmonizace daní, představuje čl. 50 odst. 1 Smlouvy o fungování EU vhodný právní základ.

(23)

Aby bylo zajištěno plné fungování vnitřního trhu a rovné podmínky pro nadnárodní podniky z Unie i nadnárodní podniky ze třetích zemí, měla by Komise nadále zkoumat možnosti zlepšení spravedlnosti a daňové transparentnosti. Zejména by Komise měla v rámci ustanovení o přezkumu posoudit, zda by mimo jiné úplné rozčlenění zvýšilo účinnost této směrnice.

(24)

Jelikož cíle této směrnice nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu účinků uvedeného opatření, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(25)

Tato směrnice reaguje na obavy vyjádřené zúčastněnými stranami ohledně potřeby řešit narušení vnitřního trhu, aniž by byla ohrožena konkurenceschopnost Unie. Neměla by podnikům způsobovat nepřiměřenou administrativní zátěž. Celkově je v rámci této směrnice rozsah uváděných informací přiměřený cílům zvyšování transparentnosti podniků a zlepšování veřejné kontroly. Tato směrnice tak dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie.

(26)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(27)

Směrnice 2013/34/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

V článku 1 se vkládá nový odstavec, který zní:

2)

Za článek 48 se vkládá nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA 10a

ZPRÁVA S INFORMACEMI O DANI Z PŘÍJMŮ

(*1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338)."

(*2)  Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1)."

(*3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. června 2017 o některých aspektech práva obchodních společností (Úř. věst. L 169, 30.6.2017, s. 46).“ "

3)

V článku 49 se vkládá nový odstavec, který zní:

(*4)   Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.“ "