(1)

Komise byla stížností od soutěžitele informována o tom, že Francie údajně poskytla státní podporu ve prospěch Státní laboratoře pro metrologii a zkušebnictví (dále jen „LNE“) (2).

(2)

Komise vyzvala v dopisech ze dne 3. září 2003, 11. února 2004 a 7. června 2004 francouzské orgány, aby jí zaslaly informace o státní finanční pomoci poskytnuté LNE. Francouzské orgány tyto informace poskytly v dopisech ze dne 7. listopadu 2003, 5. dubna 2004 a 6. srpna 2004.

(3)

Komise uvědomila dopisem ze dne 5. července 2005 Francii o svém rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ohledně některých opatření. Francie předložila údaje požadované v rozhodnutí o zahájení řízení v dopisech ze dne 4. listopadu 2005 a 19. dubna 2006.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (3). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily připomínky k tomuto opatření.

(5)

Komise v této věci obdržela od zúčastněných stran připomínky. Předala je Francii a umožnila jí předložit komentář. Komentář Francie obdržela Komise 1. března 2006.

(6)

Dne 6. června 2006 zaslala Komise dodatečné otázky. Odpovědi francouzských orgánů byly odeslány 2. srpna 2006 a týž den zaregistrovány Komisí.

(7)

Státní zkušební laboratoř (Laboratoire national d’essais) byla založena v roce 1901 v rámci Conservatoire National des Arts et Métiers jakožto veřejná instituce podléhající dohledu ministerstva školství. V roce 1978 získala status veřejné instituce průmyslové a obchodní povahy podle zákona č. 78-23 ze dne 10. ledna 1978 o ochraně spotřebitele a o informovanosti spotřebitele o výrobcích a službách. Tento zákon stanovil Státní zkušební laboratoři povinnost „zajišťovat veškeré studie, výzkum, poradenství, odborná stanoviska, testování, kontrolu a poskytování veškeré technické pomoci nezbytné k ochraně a k informovanosti spotřebitele nebo ke zlepšování jakosti produktů“. Byla rovněž pověřena tím, aby „zkoumala pro ministerstva a na jejich žádost zkušební metody nezbytné k vypracování nařízení a norem“ a rovněž „vydávala osvědčení o kvalifikaci“ a jménem orgánů veřejné moci zajišťovala vztahy s mezinárodními subjekty příslušnými pro dané oblasti. V roce 2005 byla Státní zkušební laboratoř pověřena dodatečným úkolem: řízením vědecké metrologie na celostátní úrovni (tato úloha byla dříve svěřena veřejně prospěšnému sdružení Státní metrologický úřad – dále jen „BNM“, „Bureau national de métrologie“), a byla přejmenována na Státní laboratoř pro metrologii a zkušebnictví.

(8)

Vedle služeb ve veřejném zájmu LNE poskytuje v rámci svých čtyř základních činností, tedy měření, testování, certifikace a vzdělávání, široký sortiment služeb týkajících se všech etap životního cyklu produktů i podnikům. Má k dispozici prostředky, s jejichž pomocí provádí standardizované nebo individuální testovací programy v celé řadě oblastí (4). Jejími klienty jsou průmyslové společnosti, distribuční společnosti, veřejnoprávní subjekty, spotřebitelské organizace, soudní znalci a soudy, pojišťovny a státní správa (5).

(9)

LNE využívá své budovy a vybavení zároveň pro provádění služeb, kterými ji pověřil stát, i pro poskytování služeb třetím osobám.

(10)

LNE působí u evropských i mezinárodních organizací, jako je například CEN (Evropský výbor pro normalizaci), EUROLAB (Evropská federace národních asociací měřících, zkušebních a analytických laboratoří), EOTC (Evropská organizace pro zkušebnictví a certifikaci) a ILAC (Mezinárodní výbor pro akreditaci laboratoří).

(11)

LNE má 700 zaměstnanců rozdělených do 30 víceoborových týmů a má k dispozici 55 000 m2 laboratoří, z toho 10 000 m2 v Paříži a 45 000 m2 v Trappes.

(12)

LNE má zastoupení v Asii (LNE-Asia v Hong Kongu (6)) a ve Spojených státech (dceřiná společnost G-MED North America ve Washingtonu). Rozsah těchto aktivit je však i nadále nepříliš významný.

(13)

V roce 2005 činily příjmy LNE 65 milionů EUR a zisk 0,7 milionu EUR.

(14)

Od roku 1997 je mandát, kterým stát pověřil LNE, uveden ve smlouvách o úkolech uzavíraných mezi francouzskými orgány a LNE na období 4 let. První smlouva byla uzavřena na období 1997 až 2001, druhá na období 2001 až 2004. Třetí smlouva je uzavřena na období 2005 až 2008.

(15)

Tyto smlouvy zahrnují služby vyplývající z úlohy státní metrologické laboratoře, služby vyplývající z úlohy výzkumné instituce, služby technické pomoci orgánům veřejné moci a rovněž služby v oblasti pomoci podnikům v oblasti testování a vydávání osvědčení o shodě.

(16)

Vyhláška o LNE č. 78-280 ze dne 10. března 1978 stanoví, že „zdroje instituce zahrnují zejména (…) dotace od státu, samosprávných územních celků, veřejných institucí a od jakýchkoli veřejných či soukromých subjektů (…)“ (7). Na tomto základě byly LNE až doposud poskytovány dotace na provoz (8) a dotace na investice:

(17)

Podle francouzských orgánů poskytly dotace na provoz a dotace na investice ministerstvo průmyslu a BNM „jako vyrovnání za plnění úkolů veřejné služby“ ze strany LNE. Jedná se v podstatě o dotace, jejichž účelem je pokrýt náklady vyplývající z výkonu uvedených úkolů. Právním základem těchto dotací je finanční zákon, pro který každoročně hlasuje francouzský parlament.

(18)

Mezi investiční dotace patří i dotace související se stavbou dvou laboratorních komplexů nazvaných podle jejich lokalizace „Trappes 3“ a „Trappes 4“ (fáze 1 a 2). Tyto dotace poskytlo ministerstvo průmyslu, ministerstvo životního prostředí, BNM a rovněž region Ile-de-France a generální rada departementu Yvelines.

(19)

LNE využívá rovněž prostředky ze své obchodní činnosti. Obrat tržního sektoru tak v průběhu sledovaného období vždy představoval více než 50 % celkových příjmů LNE a v roce 2005 dosáhl 63 %.

(20)

LNE působí na trzích služeb v oblasti testování, metrologie, certifikace, kalibrace, vzdělávání a výzkumu a vývoje. LNE poskytuje výše uvedené služby zejména v odvětví spotřebního zboží, lékařského odvětví, stavebních materiálů/obalů/výrobků a průmyslových výrobků.

(21)

V Evropském společenství jsou tyto trhy otevřeny hospodářské soutěži. LNE konkuruje jiným subjektům na trhu osvědčení vyžadovaných evropskými směrnicemi a tisícům podniků zabývajícím se hodnocením shody, zejména proto, že má oprávnění udělovat vnitrostátní standardy stanovené orgány jiných členských států (jako například německá ochranná známka GS).

(22)

Na základě předběžného posouzení dospěla Komise k závěru, že v této fázi nelze u některých služeb, kterými byla LNE pověřena, přesně stanovit, zda se jedná o službu obecného zájmu, ani rozčlenit dotčené činnosti podle jejich obchodní či neobchodní povahy.

(23)

Komise proto vyjádřila pochybnosti týkající se odůvodnění výše dotací na provoz a dotací na investice, které byly poskytnuty LNE na pokrytí nákladů na její činnost nebo na její investiční projekty nehospodářské povahy nebo nákladů vyplývajících z výkonu pověření od státu. Bez odděleného účetnictví činností odlišné povahy, které navíc nebylo možno přesně vymezit, mohla LNE využívat část veřejných dotací na provádění svých komerčních činností. Tento postup by se rovnal křížovému dotování uvedených činností a představoval by státní podporu ve smyslu článku 87 Smlouvy o ES.

(24)

Podle Komise mohla tato výhoda získaná v důsledku křížového dotování komerčních činností, zvýhodnit LNE při poskytování služeb na trzích otevřených celoevropské hospodářské soutěži. Uvedený postup tedy mohl ovlivnit obchod uvnitř Společenství.

(25)

Na tyto podpory by bylo třeba pohlížet jako na protiprávní podpory ve smyslu čl. 1 písm. f) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (9).

(26)

Výjimky z neslučitelnosti uvedené v čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy o ES by v tomto případě nebyly použitelné.

(27)

Pokud jde o čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES, vztahuje se pouze na hospodářskou činnost, která je obecně prospěšným úkolem vykonávaným na účet státu. Přesto Komise dospěla po předběžném posouzení této záležitosti k závěru, že z informací, které má v této fázi k dispozici, nevyplývá, že úkoly, kterými LNE pověřil stát ve smlouvě o úkolech, mohou být považovány za službu výhradně ekonomické povahy. Nic také nenasvědčovalo tomu, že by služby, které LNE poskytla v systému hospodářské soutěže, byly předmětem jiného úkolu ve veřejném zájmu. Komise tedy vyjádřila názor, že se v této fázi nelze dovolávat čl. 86 odst. 2 ve prospěch slučitelnosti dotčených opatření.

(28)

V rámci řízení předložily své připomínky tři zúčastněné strany:

(29)

Tyto připomínky, které jsou často obdobné, jsou shrnuty a uspořádány podle témat v 30. až 32. bodu odůvodnění.

(30)

Za prvé veřejná služba, kterou je pověřena LNE, údajně není jasně definována. Proto nejsou konkurenti LNE schopni určit hranici mezi případnými povinnostmi v rámci veřejné služby a obchodní činností. Konkurenti údajně rovněž nemají možnost objektivně a průhledně ověřit, zda LNE využívá dotace, které získává od státu, pouze k plnění závazků vyplývajících z veřejné služby. Například orgány místních samospráv údajně poskytly dotace na rozšíření laboratoří v Trappes, kde je provozována obchodní činnost. LNE také již údajně neplní některé úkoly, jako je například zastupování orgánů veřejné moci v mezinárodních institucích (INTERTEK například uvádí, že zasedá v komisích AFNOR a CEN, aniž by za to pobíral příspěvky od orgánů veřejné moci). Kromě toho byly dotčené podpory LNE údajně poskytnuty bez předchozího ohlášení; z tohoto důvodu by měly být protiprávní, a proto neplatné.

(31)

Za druhé pak LNE údajně plynou z titulu jejího postavení veřejné společnosti některé selektivní výhody, například v oblasti vlastního pojištění a obecněji možnosti neplatit pojistné, specifický režim pracovního práva, týkajícího se zejména důchodů a pojištění v nezaměstnanosti, právo používat hlavičkové dokumenty a logo Francouzské republiky, výhody plynoucí z image oficiálního subjektu nebo oficiální laboratoře, faktický nárok na daňové úlevy na výzkum a bezplatná archivace. Navíc byla LNE údajně zvýhodněna celním orgánem, který využíval služeb LNE nebo nutil podniky k využívání služeb LNE s vyloučením všech ostatních laboratoří.

(32)

Za třetí státní dotace údajně narušily hospodářskou soutěž zejména na mezinárodní úrovni. LNE mimoto údajně poskytuje řadu služeb v zahraničí.

(33)

Dvěma dopisy ze dne 4. listopadu 2005 a 19. dubna 2006 sdělila Francie Komisi svůj komentář týkající se rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení týkající se finanční podpory poskytnuté LNE a zaslala doplňující údaje týkající se účtování činností LNE.

(34)

Francie na prvém místě zdůrazňuje, že kritéria uvedená v čl. 4 odst. 2 písm. a) a b) směrnice Komise 80/723/EHS ze dne 25. června 1980 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky (10) byla splněna. Tato skutečnost zbavuje LNE povinnosti vést a uchovávat oddělené účetnictví.

(35)

Francouzské orgány přesto zdůrazňují, že LNE vede od roku 1990 analytické účetnictví. Toto účetnictví bylo revidováno v roce 2005 tak, aby bylo v souladu se smlouvou o úkolech uzavřenou mezi státem a LNE na období 2005–2008. Umožňuje úplné oddělení účetnictví tržního i veřejného sektoru a ukazuje zejména ziskovost komerčních služeb poskytovaných LNE nezávisle na roční dotaci, kterou LNE obdržela a která je určena na plnění úkolů v oblasti veřejné služby.

(36)

Byla použita metoda úplných nákladů: LNE je rozdělena do analytických středisek, která se přímo nebo nepřímo podílejí na jejích různých úkolech a činnostech. Výše nákladů a výnosů je rozdělena co možná nejpodrobněji mezi:

(37)

Pracovníci LNE zadávají odpracované hodiny do zvláštního programu. Podle povahy dané činnosti se jedná o hodiny, které představují přímé náklady (provozní oddělení) nebo nepřímé náklady (provozní oddělení a specializovaná oddělení). Za režijní náklady se považují náklady pomocných středisek (specializovaná oddělení a nákladová střediska).

(38)

Náklady pomocných středisek se pak rozdělí mezi hlavní střediska podle různých jednotek nebo rozdělovacích klíčů (počet pracovníků, objem mzdových prostředků, počet pracovních stanic, plocha, kvalita systémů teplotní a klimatické regulace).

(39)

Celkové náklady hlavních středisek pro analýzu jsou pak přičleňovány k jednotlivým činnostem na základě dvou nákladových faktorů:

(40)

Cílem tohoto druhého faktoru je vhodně přidělit odpisy a náklady na infrastrukturu k činnostem LNE (náklady na infrastrukturu se skládají z nepřímých nákladů na jednotky údržby, provozu a správy majetku).

(41)

Na úrovni hlavního střediska pro analýzu (průměrné provozní oddělení se 6 pracovníky) se vypočítá míra využití pro každý sektor tak, že se míra využití zváží v poměru k hodnotě vybavení. Odpisové náklady a náklady na infrastrukturu přímo související s vybavením se pak mohou úměrně k těmto mírám zaúčtovat jak ve veřejném, tak v tržním sektoru.

(42)

Nepřímé náklady a ostatní režijní náklady střediska pro analýzu jsou rozděleny mezi tržní a veřejné aktivity poměrně podle počtu hodin, které jim přímo věnovali pracovníci příslušného oddělení.

(43)

V roce 2005 umožnilo skutečné využívání vybavení v tržním sektoru a ve veřejném sektoru individuálně rozčlenit náklady na infrastrukturu a odpisové náklady jednotlivého vybavení poměrně podle jeho využití. Celkové údaje za rok 2005 tvoří součet tohoto individuálního rozčlenění.

(44)

V období 1993–2004 nebylo toto individuální rozčlenění možno provést. Bylo tedy rozhodnuto použít celkový ukazatel využití. Tento celkový ukazatel je výsledkem posouzení měr individuálního využití jednotlivých druhů vybavení vůči hodnotě tohoto vybavení. Hodnota tohoto ukazatele za rok 2005 činila 44 % pro tržní sektor a 56 % pro veřejný sektor. Každá skupina pracovníků přitom poskytla údaje o hlavních přístrojích laboratoře s pořizovací hodnotou 7 500 EUR nebo více, tj. o přibližně 1 200 přístrojích, jejichž hodnota představuje 70 % celkové hodnoty vybavení a zařízení LNE.

(45)

Francie přesto použila pro výpočet rozdělení nákladů, a tedy pro odhad výsledků veřejného sektoru a tržního sektoru, obezřetnější poměr rozdělení 50/50 namísto poměru 56/44. To odpovídá bezpečnostní rezervě v přibližné výši 10 % (tj. 6 bodů z 56).

(46)

Do výše uvedeného sběru informací nejsou zahrnuty budovy, ale poměr využití v analytickém účetnictví vedl k rozdělení 2/3–1/3 ve prospěch veřejného sektoru.

(47)

Účetnictví LNE týkající se období 1993–2004 tak mohlo být přepracováno podle požadavku Komise o zahrnutí fixní výrobní režie do tržního nebo do veřejného sektoru, zatímco dosud byly účtovány jako výdaje „smíšené“. Uplatňovaná metoda je založena na zásadě stanovené v mezinárodním účetním standardu IAS 2, podle níž má být fixní výrobní režie zahrnuta do výrobních nákladů na základě běžného využití kapacity výrobních zařízení.

(48)

Francie za druhé připomíná, že LNE byla pověřena činnostmi souvisejícími s poskytováním veřejných služeb, a upřesňuje, že LNE je veřejnou průmyslovou a obchodní institucí, na kterou se vztahuje zásada specializace platná pro všechny veřejné subjekty vytvořené za účelem poskytování veřejných služeb. Francie pak s odvoláním na judikaturu Soudního dvora (11) poukazuje na to, že veřejné služby podniku LNE jsou službami obecného hospodářského zájmu, přičemž LNE vynakládá prostředky, které by nevynakládala, kdyby sledovala výhradně vlastní obchodní zájmy. Úkoly uvedené ve smlouvě na období 2005–2008 tak mají určitou a specifickou hospodářskou povahu. Judikatura kromě toho (12) zdůrazňuje jednak skutečnost, že subjekt pověřený poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu musí být tímto úkolem pověřen aktem veřejné správy, který přesně definuje obsah závazků vyplývajících z veřejné služby, jednak skutečnost, že Komise může zpochybnit definici služeb obecného hospodářského zájmu provedenou členským státem pouze v případě zjevného omylu. Francie se domnívá, že veřejné průmyslové a obchodní instituce vyhovují výše uvedeným kritériím.

(49)

Za třetí podle Francie vyrovnávací platba poskytnutá LNE za závazky vyplývající z veřejné služby nepředstavuje zakázanou státní podporu. Všechny čtyři kumulativní podmínky podle rozsudku Altmark (13) byly totiž splněny. Z analýzy navíc vyplývá, že pokyny Společenství pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (14) (dále jen „pokyny“) byly dodržovány. Podpůrně lze konstatovat, že jakékoli sankce uvalené na Francii by byly v rozporu s rozhodnutím Komise 2005/842/ES ze dne 28. listopadu 2005 o použití čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytované určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (15). Čl. 2 odst. 1 písm. a) tohoto rozhodnutí totiž stanoví slučitelnost těchto vyrovnávacích plateb za určitých podmínek, které LNE splňuje.

(50)

Dotace pro laboratoře v Trappes, poskytnuté orgány místních samospráv a státem, byly použity na poskytování veřejných služeb, kterým byla LNE pověřena.

(51)

Francie navíc hodlá na základě analýzy relevantních trhů prokázat, že ke dni, kdy byla věc postoupena, neexistovaly nestandardní křížové dotace, tj. takové, které by umožňovaly uplatňovat v příslušných tržních sektorech predátorské ceny.

(52)

A konečně se Francie domnívá, že LNE nezaujímá významnou část trhu, neboť její podíl na vnitrostátním trhu činí 4,2 % a na evropském trhu 1 %.

(53)

Za čtvrté Francie upřesňuje, že obchodní slevy poskytnuté malým a středním podnikům (MSP) z regionu Île-de-France spadají do rámce režimu schváleného Komisí v roce 1989 (16), který mohly použít všechny laboratoře včetně stěžovatelů. Výše dotací poskytnutých regionem Île-de-France od roku 1995 činí 61 000 EUR. Skutečnými příjemci těchto dotací byly příslušné MSP. Francie rovněž nenalezla žádné důkazy o dotaci, kterou měla laboratoři LNE údajně poskytnout agentura ADEME (Agence de l’environnement et de la maîtrise de l’énergie).

(54)

Za páté Francie uvádí, že generální ředitelství cel a nepřímých daní (DGDDI) provádí zkoušky ve vlastních laboratořích nebo v laboratořích generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž, spotřebu a potlačování podvodů (DGCCRF), které má zvláštní technické vybavení pro určité případy (například celou řadu testů hraček provádí celní laboratoř). Není-li možné využít tyto laboratoře, osloví DGDDI externí laboratoře, zejména LNE. Výběr laboratoře se provádí na základě její způsobilosti k uplatňování příslušných právních předpisů. DGDDI tak může oslovit například Národní výzkumný a bezpečnostní ústav v případě ochranných masek nebo Vědecké a technické středisko pro stavebnictví v případě stavebních výrobků.

(55)

Předmětem tohoto řízení jsou roční dotace na provoz a dotace na investice, které byly LNE poskytnuty veřejnými orgány v období 1993 až 2005.

(56)

Pravidla hospodářské soutěže se neuplatňují na činnosti, které nemají hospodářskou povahu. Je tedy třeba nejdříve vyhodnotit, zda činnosti prováděné LNE (17) ve veřejném sektoru mají hospodářskou povahu či nikoli.

(57)

Jako hospodářské činnosti jsou klasifikovány všechny činnosti spočívající v poskytování zboží nebo služeb na určitém trhu (18). Podle generálního advokáta Jacobse a jeho stanoviska k věci C-222/04 by hlavním kritériem při rozhodování, zda je daná činnost hospodářské povahy, měla být skutečnost, zda taková činnost může být alespoň v zásadě vykonávána soukromým podnikem za účelem dosažení zisku.

(58)

V této souvislosti se Komise domnívá, že činnost v oblasti studií, výzkumu, poradenství, znalecká činnost, testování, kontrola a veškeré služby technické pomoci za účelem ochrany a informování spotřebitelů nebo zlepšování jakosti produktů, které provádí LNE v rámci svého veřejně prospěšného poslání, odpovídá nabídce těchto služeb na příslušných trzích a že by tyto služby mohly být v zásadě poskytovány podnikem, jehož cílem by bylo dosažení zisku. Úkoly, kterými stát pověřil LNE, jsou tedy hospodářské povahy (19).

(59)

Podle čl. 87 odst. 1 může být opatření klasifikováno jako státní podpora v případě, že jsou splněny následující čtyři kumulativní podmínky. Za prvé se musí jednat o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků. Za druhé musí toto opatření svého příjemce zvýhodnit. Za třetí musí zvýhodnění určitých podniků narušit hospodářskou soutěž nebo hrozit jejím narušením. Za čtvrté musí toto opatření být takové, že ovlivňuje obchod mezi členskými státy.

(60)

Dotace ze státního rozpočtu zjevně představují státní prostředky.

(61)

Veřejně prospěšné sdružení „Bureau national de métrologie“ bylo před svým začleněním do LNE v roce 2005 řízeno státem (20). Prostředky LNE související se smlouvami s BNM jsou tedy státními prostředky.

(62)

Podpory poskytnuté regionálními a místními úřady členských států jsou bez ohledu na jejich status a označení podrobeny přezkoušení shody podle článku 87 Smlouvy o ES (21). Dotace poskytnuté regionální radou Île-de-France a generální radou departementu Yvelines jsou státními prostředky.

(63)

Všechna dotčená opatření jsou tedy financována ze státních prostředků.

(64)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES se za zvýhodnění považují různé formy opatření, která snižují náklady, jež obvykle zatěžují rozpočet podniku, a která se tím podobají dotaci (22).

(65)

Dotace na provoz a dotace na investice snižují náklady, jež by obvykle zatěžovaly rozpočet LNE. Tyto dotace tedy představují zvýhodnění LNE.

(66)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES zakazuje podpory, které zvýhodňují „určité podniky nebo určitá odvětví výroby“, tj. selektivní podpory.

(67)

Podmínka selektivity je evidentně splněna vzhledem k tomu, že LNE je výhradním příjemcem opatření, která jsou předmětem tohoto řízení.

(68)

Navíc je třeba připomenout, že podpory, které směřují k osvobození podniku od nákladů, které by obvykle musel vynaložit v rámci své běžné správy nebo běžných činností, v zásadě narušují podmínky hospodářské soutěže (23).

(69)

Z tohoto důvodu mohou dotčená opatření, která zvýhodňují LNE, narušit hospodářskou soutěž.

(70)

Komise konstatuje, že na dotčených trzích se uplatňuje obchod v rámci Společenství. V roce 2005 dosáhl obrat LNE 4 miliónů EUR v rámci Evropské unie (mimo Francii), a 2,35 miliónů EUR mimo Evropskou unii. V roce 2000 dosáhla LNE podle francouzských údajů 13 % svého obratu mimo Francii, z toho 9 % v rámci Evropské unie a 4 % mimo ni.

(71)

Aby byla splněna podmínka ovlivnění obchodu, není ostatně Komise povinna prokázat, zda má tato podpora skutečný dopad na obchod mezi členskými státy nebo zda skutečně dochází k narušení hospodářské soutěže, ale musí pouze posoudit, zda tato podpora může ovlivnit obchod a narušit hospodářskou soutěž.

(72)

V této souvislosti je postačující konstatovat, že trhy, na kterých LNE působí, mají přeshraniční rozměr a že LNE konkuruje podnikům v jiných členských státech i francouzským podnikům, které působí na těchto trzích v mezinárodním měřítku. V tomto ohledu bylo rozhodnuto, že veškeré poskytování podpor podniku, který se zabývá činností na trhu Společenství, může způsobit narušení hospodářské soutěže a ovlivnit obchod mezi členskými státy (24).

(73)

Není tedy možné souhlasit s tvrzením Francie, podle něhož k ovlivnění obchodu nemohlo dojít vzhledem k nízkému podílu LNE na trhu, a to tím spíše, že přidělené částky nejsou ani zdaleka bezvýznamné.

(74)

Dotčená opatření ztěžují obchodní činnost hospodářských subjektů ze Společenství (25), které mají v úmyslu působit ve Francii. Bez veřejné podpory by byl rozsah operací prováděných LNE mnohem menší, což by umožňovalo zvýšení obratu konkurentů LNE.

(75)

Vzhledem k tomu, že dotčená opatření posilují postavení LNE v oblasti obchodů uvnitř Společenství oproti ostatním konkurenčním hospodářským subjektům, lze mít za to, že ovlivňují obchod mezi členskými státy a mohou narušit hospodářskou soutěž mezi těmito subjekty.

(76)

V červenci 2003 rozhodl Soudní dvůr v rozsudku Altmark (26), že pokud je státní zásah považován za vyrovnání představující protihodnotu služeb poskytnutých přijímajícími podniky za účelem výkonu povinností veřejné služby a tyto podniky jím nejsou nijak fakticky zvýhodněny, takže z uvedeného zásahu nevyplyne výhodnější soutěžní postavení těchto podniků oproti podnikům konkurenčním, nespadá tento zásah pod čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Za tímto účelem musí být kumulativně splněny všechny čtyři podmínky uvedené v tomto rozsudku.

(77)

Francie se domnívá, že vyrovnávací platby poskytnuté LNE za plnění povinností veřejné služby nepředstavují zakázanou státní podporu vzhledem k tomu, že všechny čtyři kumulativní podmínky zmíněné Soudním dvorem v této souvislosti byly dle jejího názoru splněny.

(78)

Komise toto stanovisko nesdílí.

(79)

Čtvrtá podmínka uvedená v rozsudku Altmark totiž stanoví, že pokud nebyl podnik pověřený plněním závazků veřejné služby v daném případě vybrán prostřednictvím procesu zadávání veřejných zakázek, který by umožnil vybrat uchazeče schopného poskytovat předmětné služby s nejnižšími náklady pro společnost, musí být výše vyrovnávací platby určena na základě analýzy nákladů, které by běžný, řádně řízený podnik disponující odpovídajícími prostředky vynaložil na plnění těchto závazků, přičemž je třeba zohlednit příslušné příjmy a přiměřený zisk za plnění těchto závazků.

(80)

Francie se ve své argumentaci, jejímž cílem je prokázat splnění podmínky uvedené v předcházejícím bodě odůvodnění, omezuje na konstatování, že analýza nákladů, které by vznikly běžnému podniku, musí zohlednit značný objem povinností veřejné služby, jimiž je LNE pověřena a které se týkají jak uplatňování norem, tak základního výzkumu v celé řadě odvětví (metrologie, zdravotnictví, životní prostředí, průmysl, spotřební zboží, stavební výrobky a obaly).

(81)

Francie neposkytla žádnou analýzu nákladů, které by vznikly „běžnému, řádně řízenému podniku“. Neposkytla ani žádné vysvětlení, proč nebylo možno porovnat LNE s takovým běžným podnikem.

(82)

Komise není schopna ex nihilo vypracovat srovnávací prvek, který vyžaduje judikatura Společenství.

(83)

Komise se proto domnívá, že čtvrté kritérium uvedené v rozsudku Altmark není splněno.

(84)

Málo srozumitelný odkaz na body 13 až 17 pokynů, který uvádí Francie, toto hodnocení nijak nemění.

(85)

S ohledem na výše uvedené úvahy se Komise domnívá, že rozpočtové dotace i dotace poskytnuté výše uvedenými orgány územních samospráv představují podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(86)

Komise se domnívá, že pro účely tohoto řízení není podstatné, že nařízení z roku 1978 stanovilo režim financování. Toto nařízení je totiž velmi obecné a rozhodnutí o výši dotací, které stát a BNM poskytovaly LNE, byla přijímána každoročně v závislosti na důvodech a podmínkách, které se mohly rok od roku výrazně lišit. Každá roční dotace na provoz i dotace na investice poskytnutá LNE tedy představuje novou individuální podporu.

(87)

Tyto podpory byly poskytnuty, aniž by o nich Komise byla předem vyrozuměna. Proto se jedná o podpory protiprávní.

(88)

Výjimky stanovené v čl. 87 odst. 2 Smlouvy o ES týkající se podpor sociální povahy poskytovaných jednotlivým spotřebitelům, podpor určených k předcházení škodám způsobeným přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi a podpor poskytovaných hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo nejsou v tomto případě zjevně relevantní.

(89)

Pokud jde o odchylky v čl. 87 odst. 3 Smlouvy o ES, konstatuje Komise, že cílem dotčené podpory není napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností, že nepředstavuje významný projekt evropského zájmu a že jejím cílem není ani napravovat vážnou poruchu v hospodářství Francie. Není určena ani na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví. Pokud jde o odchylky uvedené v čl. 87 odst. 3 bod c), nebyly podle názoru Komise vyjasněny pochybnosti vyjádřené po zahájení tohoto řízení: dotčené podpory neumožňují napomáhat hospodářskému rozvoji určitých oblastí nebo určitých odvětví výroby.

(90)

V této souvislosti je třeba uvést, že se při správním řízení francouzské orgány ani účastníci řízení neodvolali na odchylky uvedené v čl. 87 odst. 2 a 3. Zejména Francie vyjádřila názor, že ustanovení článku 87 nebude možné uplatnit vzhledem k tomu, že zkoumaná opatření nezpůsobí narušení hospodářské soutěže a neovlivní obchod mezi členskými státy.

(91)

Ustanovení čl. 86 odst. 2 stanoví, že podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu podléhají pravidlům obsaženým v této smlouvě, zejména pravidlům hospodářské soutěže, pokud uplatnění těchto pravidel nebrání právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny. Rozvoj obchodu nesmí být dotčen v míře, která by byla v rozporu se zájmem Společenství.

(92)

V souladu s bodem 26 pokynů uplatňuje Komise pro neoznámenou podporu ustanovení uvedených pokynů v případě, že daná podpora byla poskytnuta po 29. listopadu 2005; v ostatních případech pak uplatňuje ustanovení platná v době poskytnutí podpory.

(93)

Toto řízení se zaměřuje na podpory poskytnuté před 29. listopadem 2005.

(94)

Proto je nutno uplatňovat sdělení Komise o službách obecného hospodářského zájmu v Evropě (27), které bylo platné v době poskytnutí dané podpory. Toto sdělení stanoví, že v případech, kdy se pravidla hospodářské soutěže vztahují na podporu v podobě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby, závisí slučitelnost s těmito pravidly na splnění tří zásad:

(95)

Dodržování zásady nestrannosti nepředstavuje v tomto případě žádný problém.

(96)

Pokud se týká klasifikace veřejných služeb, které poskytuje LNE, jako služeb obecného ekonomického zájmu, je na Komisi, aby zhodnotila hospodářskou povahu dotčené činnosti a aby ověřila, zda se členský stát nedopustil zjevně nesprávného posouzení, když ji klasifikoval jako službu všeobecného zájmu.

(97)

Bylo již stanoveno, že činnost LNE ve veřejném sektoru je činností hospodářskou.

(98)

Pokud jde o klasifikaci veřejného zájmu, mají členské státy s výjimkou odvětví, ve kterých již tuto problematiku upravují pravidla Společenství, široké pole rozhodovací působnosti s výhradou opravy zjevně nesprávného posouzení ze strany Komise.

(99)

V tomto případě se Komise domnívá, že definice veřejných služeb, která vyplývá ze zakládajícího textu z roku 1978 a jeho doplnění z roku 2005, je dostatečně jasná (28), a francouzské orgány se zde proto nedopustily zjevně nesprávného posouzení. Podniky pověřené poskytováním služby obecného hospodářského zájmu musejí být tímto úkolem pověřeny rovněž prostřednictvím aktu veřejné moci. V tomto případě jsou oficiálními akty veřejné moci zákon č. 78-23 ze dne 10. ledna 1978 a vyhlášky z roku 2005. Od roku 1997 jsou úkoly, jimiž byla LNE pověřena, přesně a podrobně uvedeny rovněž v cílových smlouvách spolupodepsaných státem.

(100)

Poznámky zúčastněných stran, ze kterých v podstatě vyplývá, že konkurenti LNE v takovém případě nejsou schopni určit hranici mezi jejími případnými povinnostmi vyplývajícími z veřejné služby a její obchodní činností, tento závěr nevyvracejí. V praxi se týkají požadavku na účetní oddělení činností vyplývajících z provádění výše uvedených služeb obecného hospodářského zájmu a činností hospodářského typu, jehož cílem je předejít poskytování všech křížových dotací neslučitelných se smlouvou o ES. Posledně uvedené body jsou zkoumány níže.

(101)

Proporcionalita podle čl. 86 odst. 2 znamená, že prostředky použité k plnění poslání obecného zájmu nesmějí zbytečně narušovat obchod. Konkrétně je nutno zajistit, aby žádné omezení pravidel uvedených ve Smlouvě o ES nebylo rozsáhlejší, než je nezbytně nutné k účinnému plnění poslání obecného zájmu. Provádění služby obecného hospodářského zájmu musí být zajištěno a pověřené podniky musí být schopny splnit daný závazek a nést čisté dodatečné náklady na provedení úkolu, který jim byl zadán.

(102)

Komise se domnívá, že dotčená podpora spadá do rámce veřejně prospěšných služeb poskytovaných LNE.

(103)

V této souvislosti je zásada proporcionality dodržena v případě, že je roční vyrovnávací platba poskytovaná veřejnými orgány nižší nebo rovna čistým dodatečným nákladům vzniklým LNE při poskytování služeb obecného hospodářského zájmu. Tato skutečnost bude ověřena v případě, že za předpokladu správného zaúčtování výnosů a nákladů do veřejného a tržního sektoru v rámci analytického účetnictví bude výsledek veřejného sektoru zahrnující všechny dotace poskytnuté v daném účetním období záporný nebo nulový nebo tímto výsledkem bude přiměřený zisk zejména s ohledem na dané činnosti a na odvětví, v němž LNE působí.

(104)

Komise přezkoumala metodiku zvolenou pro analytické účetnictví LNE s cílem ověřit, zda skutečně umožňuje identifikovat veškeré výnosy a náklady vztahující se ke službám obecného hospodářského zájmu poskytnutým v období 1993–2005 (29).

(105)

V roce 2005 vychází analytické účetnictví LNE ze zaúčtování úplných nákladů založeného na přesném zjištění všech činností provedených významným počtem provozních oddělení (80) a specializovaných oddělení (přibližně 40).

(106)

Příjmy LNE z tržního sektoru jsou tvořeny obratem vyplývajícím z poskytnutých služeb a z dalších výnosů, které zahrnují například mzdové náklady zaměstnanců pracujících pro zákazníky, poštovní náklady účtované zákazníkům a čerpání z rezerv.

(107)

Příjmy veřejného sektoru pak zahrnují obrat „studií“, smlouvu Métrologie (bývalý BNM), různé příjmy (například příjmy vyplývající z mezinárodní technické spolupráce), dotace na provoz a poměrnou část dotací na investice zaúčtovaných do výkazu zisků a ztrát.

(108)

Poměrná část dotací na investice zaúčtovaných do výkazu zisků a ztrát zahrnuje dotace na investice poskytnuté orgány územních samospráv. Proto jsou předmětné dotace, které přispěly k financování prostředků nezbytných pro provoz veřejné služby, kterou byla LNE pověřena, součástí analýzy výše vyrovnávací platby, která byla poskytnuta LNE na pokrytí nákladů na služby obecného hospodářského zájmu. Rozdělení odpisů budov mezi veřejný a tržní sektor v poměru 2/3–1/3 je v souladu s využitím budov v lokalitě „Trappes 3“ a „Trappes 4“.

(109)

Tyto výdaje mají stejnou povahu v tržním i ve veřejném sektoru. Člení se převážně na přímé mzdové náklady, nákup/externalizaci/přímé náklady, přímé náklady na mise, nepřímé náklady, režijní náklady, náklady na infrastrukturu a odpisy.

(110)

Zejména v případě odpisů a nákladů na infrastrukturu zařízení využívaných zároveň v tržním sektoru a v sektoru veřejném je zaúčtování v analytickém účetnictví založeno na obecně přijímaných metodách v závislosti na využití infrastruktury.

(111)

Komise se domnívá, že provedený sběr informací, který představoval 70 % hodnoty zařízení a vybavení LNE a na jehož základě byl stanoven poměr zaúčtování 44/56, je uspokojivý. Využití tohoto celkového poměru rozdělení v případě nejnákladnějšího vybavení může být rozšířeno i na vybavení méně nákladné, které je doplňkem těžkých zařízení.

(112)

Poměr 44/56 je přijatelný rovněž pro celé zkoumané období vzhledem k tomu, že činnosti v oblasti tržního sektoru v něm vykazují vzrůstající tendenci (30). Podle realistického odhadu tedy využití vybavení pro veřejný sektor, zjištěné v roce 2005, představuje minimum za období 1993–2004.

(113)

Podle odhadu Komise navíc nedošlo díky 10 % bezpečnostní rezervě, kterou použily francouzské orgány pro přepracování účetnictví za 1993–2004, k nadhodnocení nákladů zaúčtovaných do veřejného sektoru a k odůvodňování případně nadměrných dotací. Přístup francouzských orgánů je tedy obezřetný.

(114)

Komise proto dospěla na jedné straně k závěru, že analytické účetnictví LNE odpovídá standardům obvykle uznávaným v dané oblasti a že neobsahuje žádné významné odlišnosti, a na straně druhé k závěru, že přepracování provedené za účelem rozdělení účtů podle sektorů (31) v průběhu období 1993–2004 je přijatelné (32).

(115)

Roční výsledky veřejného sektoru vyplývající z analytického účetnictví LNE, které zahrnují veřejné dotace, jsou následující:

(116)

Od roku 1993 byla výsledkem veřejného sektoru, tj. činností spadajících pod služby obecného hospodářského zájmu, nejčastěji ztráta bez ohledu na poskytnutí projednávané podpory. Případný přebytek byl nižší nebo roven 2 % obratu realizovaného ve veřejném sektoru. Vážený výsledek za období 1993–2005 je ztráta ve výši 1,9 %.

(117)

Tyto výsledky, které jsou v průměru negativní, jsou zjevně nižší, než by mohl být přiměřený zisk případného srovnatelného soukromého podniku.

(118)

Pro úplnost je třeba uvést, že Komise podrobně přezkoumala výsledky a obrat LNE a tří zúčastněných stran, jejichž činnosti jsou srovnatelné s činnostmi LNE, za období 1998–2005 (33). Z toho vyplývá, že poměry čistého výsledku k obratu byly u LNE nižší (– 3,2 % u činností LNE ve veřejném sektoru, 0,6 % u celkového objemu činností LNE) než u zúčastněných stran, kde se pohybovaly mezi 0 % a 4 %. To potvrzuje, že zisk, kterého dosáhla LNE ve veřejném sektoru, může být považován za zisk přiměřený.

(119)

Komise proto dospěla k závěru, že LNE neobdržela od roku 1993 žádnou nadměrnou kompenzaci nákladů na služby obecného hospodářského zájmu. Vyrovnávací platby za veřejné služby, které byly LNE poskytnuty v období 1993–2005, představují státní podporu slučitelnou s čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES.

(120)

Z toho vyplývá, že není nutné ověřovat existenci křížových dotací poskytnutých ve prospěch LNE (34) na její činnost v tržním sektoru.

(121)

Je třeba připomenout, že pokud by některé činnosti LNE ve veřejném sektoru, jejichž rozsah je ostatně omezený, měly být považovány za nekomerční (35) a být hodnoceny jako úkoly veřejné služby, bylo by třeba rovněž ověřit, zda vyrovnávací platby poskytnuté veřejnými orgány jsou i nadále nižší nebo rovny čistým nákladům vynaloženým na splnění těchto úkolů (36).

(122)

Tato analýza již byla provedena zejména v 115. až 120. bodu odůvodnění a vyplývá z ní, že není na místě vznášet námitky proti uvedeným vyrovnávacím platbám. Vyplývá z ní, že financování těchto činností nepředstavuje státní podporu.

(123)

V připomínkách předložených v tomto řízení se někteří konkurenti zmínili o další podpoře, kterou LNE údajně obdržela. Toto řízení se uvedenými opatřeními nezabývá. S ohledem na odpovědi francouzských orgánů se však Komise domnívá, že má k dispozici dostatek informací, aby k nim mohla zaujmout stanovisko.

(124)

Celková výše dotací, které subjektu LNE poskytl region Île-de-France za účelem financování obchodních slev, které LNE poskytuje MSP v tomto regionu, činila v roce 2003 61 000 EUR. Pokud lze tyto dotace považovat za podpory poskytnuté LNE (a nikoli klientským MSP) a nevztahuje se na ně režim stávajících podpor (viz 54. bod odůvodnění), vyhovují podmínkám uvedeným v článku 2 nařízení Komise (ES) č. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 smlouvy o ES na podporu de minimis (37). Komise tedy proti nim nemůže vznést námitku.

(125)

Komise dále bere na vědomí, že subjekt ADEME neposkytl LNE žádnou podporu.

(126)

Ani údajné využívání oficiálních log Francouzské republiky ze strany LNE, ani míra její účasti na práci mezinárodních orgánů nejsou v této záležitosti relevantní. Logo LNE je odlišné od oficiálního loga, jehož užívání je vyhrazeno pouze orgánům veřejné moci. Pokud jde o zastoupení veřejných orgánů v některých evropských a mezinárodních orgánech (pracovní skupiny Mezinárodní organizace pro legální metrologii OIML a Výboru pro evropskou spolupráci v legální metrologii (WELMEC)), není možno považovat výhodu v oblasti dobré pověsti, kterou by LNE toto zastoupení mohlo přinést, za státní podporu.

(127)

Údajné výhody týkající se vlastního pojištění, specifického režimu pracovního práva zaměstnanců nebo bezplatné archivace ve skutečnosti poskytnuty nebyly. Pojistné smlouvy LNE, které ostatně v roce 2004 představovaly náklady přesahující 300 000 EUR, se neliší od pojistných smluv uzavřených soukromými podniky. Pracovníci LNE nemají žádný zvláštní status jako například v případě veřejné správy, jejich vztahy v případě pojištění proti ztrátě zaměstnání i důchodového pojištění jsou čistě soukromoprávní povahy. A konečně subjektu LNE není poskytována ani bezplatná archivace, naopak jeho příslušné přímé náklady se v roce 2005 pohybovaly v řádu 80 000 EUR.

(128)

Faktický nárok LNE na daňové úlevy na výzkum nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 zejména proto, že tento faktický nárok nevede k vynaložení státních zdrojů. Je důsledkem skutečnosti, že LNE byla předmětem hodnocení ad hoc svých výzkumných pracovníků v rámci svých veřejných povinností v oblasti výzkumu. Daňové úlevy na výzkum jsou ostatně zahrnuty do příjmů a nákladů LNE.

(129)

Údajné zvýhodňování LNE celními orgány není doloženo žádnými přesnými informacemi. Zdá se, že DGDDI využívá své vlastní laboratoře, laboratoře DGCCRF nebo externí laboratoře, mezi něž patří i LNE, Institut national de recherche et de sécurité nebo, v případě stavebních výrobků, Centre scientifique et technique du bâtiment (CSTB).

(130)

S výhradou oddílu 5.4. představují platby za veřejné služby ve formě rozpočtových dotací od státu a od BNM a dotací od orgánů územních samospráv, které byly poskytnuty subjektu LNE v období 1993 až 2005, státní podpory.

(131)

Komise konstatuje, že Francie neoprávněně poskytla předmětné podpory v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy.

(132)

Tyto podpory jsou však slučitelné s čl. 86 odst. 2 Smlouvy.

(133)

Toto rozhodnutí se nevztahuje na státní záruky, které by mohly být poskytnuty na činnost LNE v tržním sektoru vzhledem k jejímu postavení veřejné průmyslové a obchodní instituce. Tento aspekt, který zavdal podnět k návrhu přijmout opatření podle čl. 88 odst. 1 Smlouvy o ES (38), bude předmětem dalších rozhodnutí.