Vnitrostátní parlamenty a rozhodování EU

V rámci Lisabonské smlouvy dostaly vnitrostátní parlamenty členských států Evropské unie (EU) řadu nových práv a pravomocí.

Článek 12 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a Protokol č. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) vnitrostátním parlamentům dávají právo přijímat informace přímo od institucí EU nejen v souvislosti s legislativními akty EU, ale také o legislativních programech, konzultačních dokumentech, zápisech zasedání Rady atd.

Článek 5 Smlouvy o EU a protokol č. 2 Smlouvy o fungování EU jim poskytují právo vznést námitky proti návrhům EU na základě subsidiarity. Pokud se vnitrostátní parlamenty domnívají, že legislativní akty navržené Evropskou komisí nejsou v souladu se zásadou subsidiarity, mají právo zaslat Komisi odůvodněné stanovisko do osmi týdnů od předání návrhu ve všech úředních jazycích EU.

Vnitrostátnímu parlamentu každého členského státu jsou přiděleny dva hlasy. Obdrží-li Komise odůvodněná stanoviska představující alespoň jednu třetinu hlasů přidělených vnitrostátním parlamentům (nebo jednu čtvrtinu v případě návrhů týkajících se prostoru svobody, bezpečnosti a práva), je povinna svůj návrh přezkoumat a rozhodnout, zda jej zachová, změní nebo stáhne. Musí pak své rozhodnutí zdůvodnit. Tento systém je znám jako postup žluté karty.

Obdrží-li Komise odůvodněná stanoviska představující většinu hlasů vnitrostátních parlamentů a na návrh se vztahuje řádný legislativní postup, musí svůj návrh přezkoumat a rozhodnout, zda jej zachová, změní nebo stáhne. Rozhodne-li se návrh zachovat, musí své rozhodnutí odůvodnit Evropskému parlamentu a Radě a vysvětlit, proč je návrh v souladu se zásadou subsidiarity. Toto pravidlo se označuje jako postup oranžové karty. Pokud se většina členů Evropského parlamentu nebo 55 % členů Rady domnívá, že návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, návrh se zamítá.

Podle článku 70 SFEU musí být vnitrostátní parlamenty průběžně informovány o systému hodnocení provádění politiky členských států v prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Články 85 a 88 SFEU umožňují jejich kontrolu činností Agentury Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech a Agentury Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva.

Smlouvy umožňují použití obecných a zvláštních překlenovacích ustanovení, které umožňují přejít od jednomyslného hlasování v Radě k hlasování kvalifikovanou většinou nebo přejít od zvláštního legislativního postupu k řádnému legislativnímu postupu. Takovým příkladem by mohl být článek 81 SFEU. Návrhy na takovou změnu musí být oznámeny vnitrostátním parlamentům, které se mohou proti návrhu vyslovit do šesti měsíců.