Evropský parlament

KLÍČOVÉ BODY

Parlament je jediným orgánem Evropské unie (EU), který je přímo volen občany EU a slouží jejich zájmům. Zastupuje tedy téměř 450 milionů občanů EU a v tomto smyslu ztělesňuje demokratickou moc. Sídlí ve francouzském Štrasburku. Poslanci EP jsou voleni v přímých volbách (od roku 1979) na období pěti let ve svobodném a tajném hlasování a pro každý členský stát je stanoven určitý daný počet poslanců. Parlament v dnešní podobě je ve skutečnosti výsledkem spojení tří bývalých shromáždění Evropského společenství uhlí a oceli, Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii (Smlouva o jednotných orgánech z roku 1965 – viz shrnutí).

Pravomoci

Pravomoci Parlamentu se vyvíjely prostřednictvím postupných revizí smluv EU. Patří sem:

• Rozhodovací pravomoc (pravomoc projednávat návrhy právních předpisů):
  • vykonávání zákonodárné moci společně s Radou ve většině oblastí, v nichž má EU pravomoc,
  • právo požádat Evropskou komisi o předložení legislativního návrhu (článek 225 SFEU),
  • rozhodování o rozpočtu EU společně s Radou,
  • vnější činnost EU (rozhodnutí EU o uzavírání dohod s jinými zeměmi), která vyžaduje buď souhlas Parlamentu, nebo konzultaci s ním.
• Kontrolní pravomoc nad orgány EU s výkonnou mocí (Radou a Komisí), zejména zajištěním politické kontroly nad Komisí (návrhem na vyslovení nedůvěry) nebo položením otázek k ústnímu či písemnému zodpovězení Radě. Parlament může také vykonávat kontrolní pravomoc nad jinými orgány EU, jako je třeba Evropská centrální banka (článek 284 SFEU).
• Jmenovací pravomoc ve formě účasti na jmenování komisařů, členů Účetního dvora a veřejného ochránce práv.

Pravomoc

Tvorba právních předpisů

• V rámci řádného legislativního postupu (článek 294 SFEU) mají Parlament a Rada rovné postavení. Tento postup se používá ve většině oblastí politiky, včetně:
  • doprava
  • životní prostředí
  • zemědělství,
  • energetické bezpečnosti,
  • přistěhovalectví,
  • spravedlnosti,
  • veřejné zdraví.
• Parlament se také podílí na přijímání aktů přijatých v rámci zvláštních legislativních postupů, a to tím, že vydá stanovisko (postup konzultace) nebo udělí souhlas (postup souhlasu).
• Souhlas Parlamentu je nutný pro četné druhy dohod se zeměmi mimo EU nebo s mezinárodními organizacemi, jako jsou dohody o přidružení nebo dohody v oblastech spadajících do řádného legislativního postupu (např. obchodní dohody). Parlament musí být také konzultován v případě všech dalších druhů mezinárodních dohod (článek 218 SFEU).

Rozpočet

Parlament má rovnocenné postavení s Radou během celého procesu přijímání ročního rozpočtu EU. Rozpočtový proces sestává z jednoho čtení v Parlamentu a jednoho čtení v Radě, jinak se svolá dohodovací výbor s cílem dosáhnout dohody ohledně společného návrhu (článek 314 SFEU).

Dohled nad výkonnou mocí

Parlament může podnikat, pokud jde o Komisi, která představuje výkonnou moc v EU, řadu kontrolních kroků:

• předseda Komise je volen Parlamentem na základě návrhu Evropské rady a s ohledem na výsledky voleb do Evropského parlamentu,
• jmenování celé Komise závisí na souhlasu Parlamentu – toto schválení rovněž zahrnuje jmenování vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který je současně místopředsedou Evropské komise,
• Parlament může přinutit Komisi k rezignaci návrhem na vyslovení nedůvěry.

Revize smluv

• Právo podnětu umožňuje Parlamentu navrhovat revizi smluv (článek 48 SEU).
• Podílí se na činnosti konventu, který přezkoumá návrhy předložené v rámci řádného postupu pro přijímání změn smluv.
• Musí být konzultován ohledně úprav smluv v rámci zjednodušeného postupu pro přijímání změn.

Volební pravidlo

Akt EU o volbě z roku 1976 je založen na společných zásadách EU, ale také uznává význam vnitrostátních pravidel v oblasti volebních postupů.

• Členské státy EU musejí použít poměrný volební systém, ale mají možnost volby, zda použijí systém kandidátních listin, nebo jeden převoditelný hlas.
• Volby musejí být všeobecné a přímé a probíhat svobodným a tajným hlasováním. V daných volbách do Parlamentu mohou lidé volit pouze jednou.
• Každý členský stát EU může stanovit horní hranici pro výdaje na volební kampaň kandidátů.
• Členské státy mohou vytvořit volební obvody nebo se rozhodnout, jak dále rozdělí volební oblast, pod podmínkou, že zachovají poměrnost volebního systému. Mohou také stanovit prahy pro přidělování mandátů, avšak nejvýše 5 %.
• Poslanci EP hlasují jednotlivě a osobně. Nemohou být vázáni žádnými pokyny a mandát, který obdrží, není vázaný.
• Od voleb v roce 2004 nesmějí být poslanci EP současně poslanci svého vnitrostátního parlamentu (kromě dočasných výjimek pro Spojené království a Irsko, jejichž platnost nyní již skončila). Úřad poslance EP se rovněž považuje za neslučitelný s výkonem úřadu člena vlády některého členského státu, člena Komise, soudce Soudního dvora EU, člena rady Evropské centrální banky nebo Evropské investiční banky, člena Účetního dvora, člena Evropského hospodářského a sociálního výboru nebo Evropského výboru regionů nebo veřejného ochránce práv.
• Členské státy mají své vlastní postupy, jak obsadit místo poslance, pokud se uvolní v důsledku rezignace, úmrtí nebo zbavení mandátu.

Rozhodnutí (EU, Euratom) 2018/994, jakmile ho schválí každý členský stát v souladu se svými příslušnými ústavními požadavky, má zavést následující změny:

• pokud se použije systém kandidátních listin, budou muset dotčené členské státy stanovit minimální práh ve výši od 2 % do 5 % platných hlasů pro přidělování mandátů ve volebních obvodech s více než 35 křesly,
• bude zavedena minimální lhůta pro sestavení kandidátek v délce nejméně tří týdnů přede dnem stanoveným příslušným členským státem pro pořádání parlamentních voleb,
• členské státy mohou umožnit, aby na hlasovacích lístcích byl zobrazen název nebo logo evropské politické strany, k níž jsou vnitrostátní politické strany nebo jednotliví kandidáti přidruženi,
• možnost zavést elektronické a korespondenční hlasování a možnost, aby členské státy přijaly nezbytná opatření, která umožní hlasovat ve volbách do Parlamentu občanům EU, kteří pobývají v zemích mimo EU,
• sankce za dvojí hlasování,
• určení kontaktního orgánu v každém členském státě, který bude odpovědný za výměnu údajů o voličích a kandidátech s kontaktními orgány v jiných členských státech.

Složení

Rozdělení mandátů mezi členské státy zohledňuje řadu faktorů:

• udržování uspokojivého poměru mezi počtem přidělených mandátů a počtem obyvatel daných členských států,
• to, aby se Parlament mohl věnovat důležitým politickým otázkám, a to i v případě členských států s menším počtem obyvatel,
• celkový počet poslanců Evropského parlamentu nesmí překročit určitý limit, aby tak nebyla narušena efektivita činnosti Parlamentu.

Evropská rada přijme z podnětu Evropského parlamentu a po obdržení jeho souhlasu jednomyslně rozhodnutí, kterým stanoví složení Parlamentu (čl. 14 odst. 2 SEU). Smlouvy stanoví základní pravidla ohledně složení Parlamentu:

• Parlament se skládá ze zástupců občanů EU,
• maximální počet členů Evropského parlamentu je 750, plus předseda Parlamentu,
• minimální počet mandátů na jeden členský stát je stanoven na 6,
• maximální počet mandátů na jeden členský stát je stanoven na 96,
  • přidělení mandátů by mělo být založeno na zásadě „sestupné proporcionality“, což znamená, že čím větší je počet obyvatel země, tím více poslanců bude mít v Evropském parlamentu – ale zároveň každý poslanec Parlamentu z většího členského státu zastupuje více obyvatel než poslanci z menšího členského státu.

Rozhodnutí (EU) 2023/2061 stanoví počet zástupců v Parlamentu volených v každém členském státě na volební období 2024–2029. Celkový počet mandátů na toto období je 720.

PŘEHLED