PROHLÁŠENÍ KOMISE

k čl. 9 odst. 1 písm. c) a čl. 11 odst. 1 prováděcího nařízení Komise, kterým se stanoví technické a provozní specifikace technického systému pro přeshraniční automatizovanou výměnu důkazů a uplatňování zásady „pouze jednou“

(2022/C 341/01)

Odkazy v čl. 9 odst. 1 písm. c) a čl. 11 odst. 1 na budoucí řešení týkající se pravomocí zastupování a mandátů („pokud a do jaké míry byla nalezena řešení pro zastupování v souladu s nařízením (EU) 910/2014 a veškerými prováděcími akty přijatými na jeho základě“) se týkají zejména řešení, která přesahují stávající minimální soubory údajů o zástupci a zastoupené osobě a zahrnují další sémantiku týkající se rozsahu zastoupení nebo zvláštních omezení mandátu. Potřeba vypracovat taková řešení již byla vyjádřena v závěrech jednání sítě pro spolupráci, jež se konalo dne 20. června 2016, uvedených v oddíle 2.8. ZÁSTUPCE FYZICKÉ NEBO PRÁVNICKÉ OSOBY z atributu eIDAS SAML profilu V1.2., 31. srpna 2019 (1).

---

(1)  https://ec.europa.eu/cefdigital/wiki/download/attachments/82773108/eIDAS%20SAML%20Attribute%20Profile%20v1.2%20Final.pdf?version=2&modificationDate=1571068651772&api=v2

Směnné kurzy vůči euru (1)

5. září 2022

(2022/C 341/02)

1 euro =

	měna	směnný kurz
USD	americký dolar	0,9920
JPY	japonský jen	139,47
DKK	dánská koruna	7,4364
GBP	britská libra	0,86358
SEK	švédská koruna	10,7290
CHF	švýcarský frank	0,9747
ISK	islandská koruna	142,70
NOK	norská koruna	9,9188
BGN	bulharský lev	1,9558
CZK	česká koruna	24,622
HUF	maďarský forint	403,90
PLN	polský zlotý	4,7360
RON	rumunský lei	4,8198
TRY	turecká lira	18,0792
AUD	australský dolar	1,4616
CAD	kanadský dolar	1,3043
HKD	hongkongský dolar	7,7867
NZD	novozélandský dolar	1,6289
SGD	singapurský dolar	1,3932
KRW	jihokorejský won	1 359,98
ZAR	jihoafrický rand	17,0880
CNY	čínský juan	6,8768
HRK	chorvatská kuna	7,5173
IDR	indonéská rupie	14 782,83
MYR	malajsijský ringgit	4,4563
PHP	filipínské peso	56,477
RUB	ruský rubl
THB	thajský baht	36,263
BRL	brazilský real	5,1407
MXN	mexické peso	19,8192
INR	indická rupie	79,2332

---

(1)  Zdroj: referenční směnné kurzy jsou publikovány ECB.

Předběžné oznámení o spojení podniků

(Věc M.10864 – AGC GLASS EUROPE / INTERPANE)

Věc, která může být posouzena zjednodušeným postupem

(Text s významem pro EHP)

(2022/C 341/03)

---

(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1 („nařízení o spojování“).

(2)  Úř. věst. C 366, 14.12.2013, s. 5.

Předběžné oznámení o spojení podniků

(Věc M.10894 BC PARTNERS / BAIN CAPITAL / FEDRIGONI)

Věc, která může být posouzena zjednodušeným postupem

(Text s významem pro EHP)

(2022/C 341/04)

---

(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1 („nařízení o spojování“).

(2)  Úř. věst. C 366, 14.12.2013, s. 5.

Zveřejnění žádosti o zápis názvu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin

(2022/C 341/05)

Tímto zveřejněním se přiznává právo podat proti žádosti námitku podle článku 51 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (1) do tří měsíců ode dne tohoto zveřejnění.

JEDNOTNÝ DOKUMENT

„Dalmatinska janjetina“

EU č.: PDO-HR-02799 – 17.8.2021

CHOP (X) CHZO ( )

1.   Název (názvy) [(CHOP či CHZO)]

2.   Členský stát EU nebo třetí země

Chorvatsko

3.   Popis zemědělského produktu nebo potraviny

3.1.   Druh produktu

Třída 1.1. Čerstvé maso (a droby)

3.2.   Popis produktu, k němuž se vztahuje název uvedený v bodě 1

„Dalmatinska janjetina“ je maso jehňat původního chorvatského plemene ovcí – dalmatské pramenky – která se narodila, byla chována a poražena výhradně v zeměpisné oblasti uvedené v bodě 4.

Za účelem výroby produktu „Dalmatinska janjetina“ se jehňata porážejí ve věku 70 až 130 dní, kdy mají tělesnou hmotnost mezi 15 kg a 28 kg.

Charakteristickými rysy jatečně upravených těl jehňat dalmatské pramenky je jejich průměrná až velmi dobrá stavba a slabé až střední pokrytí tukovou tkání (stupeň 2 nebo 3). Jatečně upravená těla s hlavou váží 8–14 kg, jsou až 80 cm dlouhá a výtěžnost jatečně upraveného těla za tepla je minimálně 45 %. Svalová tkáň má světle růžovou až růžovou barvu, přičemž maso svalu longissimus dorsi má méně než 4 % tuku a obsahuje nejméně pět různých těkavých organických chemických sloučenin ze skupiny terpenů.

Produkt „Dalmatinska janjetina“ je uváděn na trh po celý rok pouze čerstvý a chlazený, ve formě celého jatečně upraveného těla s hlavou, ledvinami a ledvinovým tukem (které zůstávají spojeny s jatečně upraveným tělem), a to buď s droby (játra, plíce s průdušnicí a srdce) a varlaty, nebo bez nich, přičemž pokud jsou přítomny, jsou považovány za součást jatečně upraveného těla nebo půlky jatečně upraveného těla vyrobené podélným symetrickým rozříznutím jatečně upraveného těla podél dělicí linie procházející středem hlavy, krčním, hřbetním, bederním a křížovým obratlem, hrudní kostí a srůstem ischiopubických kostí.

Maso „Dalmatinska janjetina“ se konzumuje vždy tepelně upravené. Maso je šťavnaté a křehké, rozplývá se v ústech a nemá výraznou vůni ani chuť skopového.

3.3.   Krmivo (pouze u produktů živočišného původu) a suroviny (pouze u zpracovaných produktů)

Jehňata používaná k výrobě produktu „Dalmatinska janjetina“ jsou až do porážky krmena výhradně mlékem svých matek a pastvou.

Pastviny jsou pro ovce nejdůležitějším zdrojem krmiva, které pokrývá až 80 % jejich nutričních potřeb. Zbývajících 20 % tvoří luční seno a/nebo méně často vojtěškové seno (zejména v zimním období). Nejméně 80 % krmiva pochází z vymezené zeměpisné oblasti produkce „Dalmatinska janjetina“ uvedené v bodě 4. Seno se získává nejčastěji z blízkých luk v úrodnějších oblastech dalmatského vnitrozemí – horských oblastech Dalmácie – a v případě velké potřeby a sucha pochází také z míst mimo vymezenou oblast produkce masa „Dalmatinska janjetina“, konkrétně z luk Liky a Gorského Kotaru. Pouze však z těchto žup: Zadarská župa (oblast města Gračac), Licko-senjská župa (celá župa), Karlovacká župa (pouze území města Ogulin a obcí Josipdol, Plaški a Saborsko) a Přímořsko-gorskokotarská župa (pouze území měst Vrbovsko, Delnice a Čabar a obcí Lokve, Fužine, Mrkopalj, Ravna Gora, Skrad a Brod Moravice). Seno z výše uvedených oblastí lze použít jako doplňkové krmivo pro ovce (nikoli však pro jehňata) v zimním období, kdy ovce neprodukují mléko (z důvodu březosti), a nemá tedy žádný vliv na kvalitu a chemické složení jehněčího masa.

3.4.   Specifické kroky při produkci, které se musejí uskutečnit ve vymezené zeměpisné oblasti

Všechny fáze v rámci produkce masa „Dalmatinska janjetina“ se musí odehrávat ve vymezené zeměpisné oblasti uvedené v bodě 4.

Proces výroby produktu „Dalmatinska janjetina“ zahrnuje odchov, páření a narození mláďat ovcí plemene dalmatská pramenka a dále odchov a porážku jejich jehňat.

3.5.   Zvláštní pravidla pro krájení, strouhání, balení atd. produktu, k němuž se vztahuje zapsaný název

Před uvedením jatečně upravených těl a půlek jatečně upravených těl jehňat dalmatské pramenky na trh musí být označena razítkem schválených jatek, kde byla porážka provedena, a zabalena do průhledné samolepicí plastové fólie.

Balení – tedy balení upravených a chlazených jatečně upravených těl jehňat „Dalmatinska janjetina“ do plastové fólie – probíhá na jatkách v oblasti uvedené v bodě 4 před uvedením produktu na trh, a to především z důvodu zajištění hygieny masa (zamezení kontaktu jatečně upravených těl se zdroji mikrobiální kontaminace během manipulace a přepravy), čerstvosti a kvality (zabránění kontaktu jatečně upravených těl se vzduchem a tím zpomalení chemických procesů, které rozkládají tuk a bílkoviny v mase).

3.6.   Zvláštní pravidla pro označování produktu, k němuž se vztahuje zapsaný název

4.   Stručné vymezení zeměpisné oblasti

„Dalmatinska janjetina“ se vyrábí v rámci správních hranic Licko-senjské župy (pouze oblast města Novalja a pobřežní svahy pohoří Velebit na území obce Karlobag) a Zadarské župy (pouze oblasti města Benkovac, Biograd, Nin, Obrovac, Pag a Zadar a obce Bibinje, Galovac, Jasenice, Kali, Kolan, Kukljica, Lišane Ostrovičke, Novigrad, Pakoštane, Pašman, Polača, Poličnik, Posedarje, Povljana, Preko, Privlaka , Ražanac, Sali, Stankovci, Starigrad, Sukošan, Sveti Filip i Jakov, Škabrnja, Tkon, Vir, Vrsi a Zemunik Donji) a na celém území Šibenicko-kninské župy, Splitsko-dalmatské župy a Dubrovnicko-neretvanské župy.

5.   Souvislost se zeměpisnou oblastí

Specifičnost zeměpisné oblasti

Přírodní faktory

Zeměpisná oblast Dalmácie se skládá ze tří různých geomorfologických a podnebných oblastí (pobřežní a ostrovní oblast se středomořským podnebím, dalmatské vnitrozemí se sub-středomořským podnebím a horská oblast s kontinentálním podnebím), které spolu s lidským faktorem v průběhu staletí přímo ovlivnily rostlinný pokryv v této oblasti. V místech, která jsou silně ovlivněna působením větru bóra nebo kde se nachází nejvíce znehodnocené kamenité půdy (např. na úpatí pohoří Velebit), jsou převážně pastviny se společenstvím kavylu a šalvěje lékařské (Ass. Stipo-Salvietum officinalis) s výskytem velkého počtu ilyrských a ilyrsko-jadranských endemických druhů, převážně těch, co se přizpůsobily suchu a silnému větru bóra, zvláště pak aromatických a léčivých rostlin. Dalmácie je jednou z oblastí Evropy, která má nejbohatší flóru, neboť v ní roste odhadem 3 500 různých druhů rostlin, z nichž více než 7 % jsou endemické druhy a velký počet pak druhy stenoendemické (Ozimec et al., 2009, Poljoprivredna bioraznolikost Dalmacije. Tradicijske sorte i pasmine Dalmacije – Zemědělská biodiverzita Dalmácie. Tradiční odrůdy a plemena Dalmácie, s. 430). Na pastvinách v dalmatském vnitrozemí je zastoupeno především společenství kostřavy ilyrské a cibulovitě zhustlého smělku (Ass. Festuco-Koelerietum officinalis), v jehož botanické skladbě převažují nízké, většinou plazivé bylinné druhy, pravděpodobně v důsledku procesu selekce, za kterým stojí tisícileté spásání ovcemi. Tyto pastviny jsou považovány za typické ovčí pastviny (Rogošić, 2000: Gospodarenje mediteranskim prirodnim resursima – Hospodaření se středozemními přírodními zdroji, s. 112). To je nesporným důkazem nejen toho, že původní dalmatské plemeno pramenka je přizpůsobeno přírodním podmínkám vyznačujícím se nedostatkem živin, ale také toho, že tato skutečnost ovlivnila botanickou skladbu i charakteristické rysy pastvin. Kromě hojného výskytu různých rostlinných druhů jsou dalmatské pastviny v pobřežních a ostrovních oblastech a dalmatském vnitrozemí charakteristické velmi skrovnými možnostmi pastvy, zejména v suchých obdobích roku, a dále významným zastoupením rostlinných druhů s nízkou nutriční hodnotou, avšak s obsahem velkého množství aromatických a antioxidačních chemických sloučenin (dvouděložné rostliny) (příloha 6.4. Krvavica et al., 2015, „Isparljivi sastojci arome dalmatinske janjetine“ – Těkavé složky jehněčího masa z různých zeměpisných oblastí, Meso 1, s. 58). Díky těmto vlastnostem jsou dalmatské pastviny skutečně jedinečné a výrazně se liší od pastvin v kontinentálních oblastech, zatímco horské oblasti, kde v létě nedochází ke zpomalení růstu rostlin (a kde není sucho, na rozdíl od níže položených oblastí dalmatského vnitrozemí, pobřeží a ostrovů), jsou bohaté nejen na rostlinné druhy, ale nachází se v nich také velké množství pastvin a tradičně se využívají jako louky k produkci kvalitního sena nebo ke spásání v obdobích sucha během roku.

Lidské faktory

Název „Dalmácie“ je úzce spjat s tradicí chovu ovcí v této oblasti. Již ve 4. století před naším letopočtem se na území dnešní Dalmácie usadil ilyrský kmen „‚Dalmatae“ nebo „Delmatae“. Název tohoto kmene pochází z ilyrského výrazu pro ovci – „dalma“ nebo „delma“ – a římská provincie Dalmácie byla po tomto kmeni pojmenována (Ozimec et al., 2009, Poljoprivredna bioraznolikost Dalmacije; Tradicijsko poljoprivredno bilje i domaće životinje – Zemědělská biodiverzita Dalmácie; tradiční zemědělské rostliny a domácí zvířata, s. 203, 204). První písemné záznamy o chovu ovcí v Dalmácii pocházejí z konce 17. a počátku 19. století, přičemž pramen z roku 1808 uvádí chov téměř dvou milionů ovcí a koz (Defilippis, 2001, Dalmatinska poljoprivreda u prošlosti – Zemědělství v Dalmácii v dobách minulých, s. 83; v: Kraljski Dalmatin, 1808, s. 218, 222). Existují historické zprávy o kočovném způsobu života dalmatských chovatelů ovcí, kteří v letních měsících (červen–srpen) vyháněli své ovce a kozy do blízkých hor, kde s nimi také i žili, a tento zvyk v tomto regionu přetrval dodnes (pohoří Velebit, Dinarides, Svilaja, Kamešnica, Mosor a Biokovo). Chovatelé ovcí postupují stejně zejména proto, že v nížinných oblastech v létě přestává růst vegetace – jinými slovy, nachází se v nich nedostatečné množství pastvin a vody.

Tradiční způsob tepelné úpravy masa „Dalmatinska janjetina“ pečením celého jehněčího jatečně upraveného těla i s hlavou (Brusić, 8000 godina uzgoja ovaca na hrvatskom Jadranu – Osm tisíc let chovu ovcí na chorvatském Jadranu, str. 416, 427, 428, 431) měl zásadní vliv na vlastnosti jatečně upraveného těla jehňat plemene dalmatská pramenka (stáří a hmotnost jehňat), která jsou proto uváděna na trh vždy s hlavou.

Specifičnost produktu

Produkt „Dalmatinska janjetina“ je spotřebiteli vysoce ceněn a vzhledem ke své výjimečné kvalitě je považován za dalmatskou kulinářskou specialitu. Jatečně upravená těla jehňat plemene dalmatská pramenka patří na základě své hmotnosti do kategorie lehkých jatečně upravených těl jehňat. Ve srovnání s jehňaty chovanými v kontinentálních oblastech či hojně ve stájích mají jatečně upravená těla jehňat plemene dalmatská pramenka vyšší jateční výtěžnost, jejich svalovina má poněkud tmavší barvu a obsahuje méně tuku. Maso svalu longissimus dorsi má méně než 4 % tuku (Vnučec, 2011, Odlike trupa i kakvoća mesa janjadi iz različitih sustava uzgoja – Vlastnosti jatečně upraveného těla a jakost masa z jehňat z různých chovných systémů, disertační práce, str. 61), obsahuje více různých těkavých aromatických sloučenin, zejména terpenů (Krvavica et al., 2015, op. cit., s. 62), a vyznačuje se specifickým složením mastných kyselin. Kombinace všech těchto vlastností vytváří specifické organoleptické vlastnosti, které jsou spotřebiteli zvláště uznávány a oceňovány. Věk a tělesná hmotnost jehňat při porážce a způsob úpravy těl na jatkách vycházejí zejména z tradice chovu ovcí, zamýšleného použití produktu a zvyklostí spotřebitelů. V důsledku toho jsou jatečně upravená těla jehňat dalmatské pramenky – tedy „Dalmatinska janjetina“ – uváděna na trh vždy s hlavou, ledvinami a ledvinovým tukem, a to buď s droby a varlaty, nebo bez nich.

Název „Dalmatinska janjetina“ se tradičně používá v každodenní mluvě, má své pevné místo v jídelníčku četných restaurací v Dalmácii i restaurací v kontinentálním Chorvatsku, přičemž stejný název se používá také ve vědecké a odborné literatuře.

Příčinná souvislost mezi zeměpisnou oblastí a produktem

Příčinná souvislost mezi zeměpisnou oblastí a produktem „Dalmatinska janjetina“ je založena na zvláštní kvalitě masa jehňat dalmatské pramenky a na tradičním způsobu chovu v této konkrétní zeměpisné oblasti.

„Dalmatinska janjetina“ nese název oblasti, ve které se dalmatská pramenka chová (Dalmácie), přičemž samotný název Dalmácie pochází také z ilyrského výrazu pro ovci – „dalma“ nebo „delma“. Dá se tedy říci, že Dalmácie byla od nepaměti zemí ovcí a pastýřů.

Charakteristické znaky dalmatské pramenky – jako je odolnost a hbitost, a zejména malá, zkosená hlava, ohebnost čelisti a pysků – ukazují, že toto plemeno se na drsné podmínky dalmatské krasové krajiny adaptovalo po tisíce let, což mu umožňuje pást se na těžko přístupných pastvinách na skalnaté dalmatské půdě pokryté křovinami a keři a přežít i v tom nejnepřístupnějším a nejzpustlejším terénu, který se nachází na velmi strmých svazích přímořského regionu. Kromě toho jsou pastviny v dalmatském vnitrozemí považovány za typické ovčí pastviny, což je pravděpodobně výsledkem selekce rostlin v důsledku spásání, především ovcemi, po tisíce let. Adaptační proces však zjevně fungoval v obou směrech. Mnoho druhů rostlin ve třech různých vegetačních zónách, včetně významného zastoupení rostlin s nízkou nutriční hodnotou, ale na druhé straně s obsahem velkého množství aromatických a antioxidačních chemických látek, které mají zásadní vliv na zvláštní chemické složení produktu, zejména pokud jde o složení mastných kyselin (Vnučec, 2011, op. cit., s. 67) a obsah těkavých aromatických látek, představuje hlavní faktor, který přispívá ke specifické vůni a chuti masa „Dalmatinska janjetina“. Výsledkem je, že aromatický profil masa „Dalmatinska janjetina“ tvoří výrazně vyšší počet různých těkavých látek než u ostatních druhů jehněčího, zejména pokud jde o množství a celkový podíl terpenů oproti jehněčímu masu pocházejícímu z pevninské oblasti (Krvavica et al., 2016, „Isparljivi sastojci mesa janjadi iz različitih zemljopisnih područja“ – Těkavé složky jehněčího masa z různých zeměpisných oblastí, sborník, s. 162). Terpeny jsou metabolity dvouděložných rostlin, které jsou v jedinečném a rozmanitém květinovém složení dalmatských pastvin hojně zastoupeny a které se v neporušeném stavu vstřebávají přímo do živočišné tkáně (Krvavica et al., 2015, op.cit., s. 58) a které se proto v literatuře považují za unikátní rostlinné stopovací látky (Krvavica et al., 2016, op. cit., s. 162). Kromě toho oblast, kde se dalmatská pramenka chová, skýtá po většinu roku omezené možnosti pastvy a ovce a jehňata při hledání potravy překonávají každý den velké vzdálenosti. Proto maso „Dalmatinska janjetina“ obsahuje méně tuku a má poněkud tmavší barvu (světle růžovou až růžovou) než ostatní druhy jehněčího. Omezené možnosti pastvy znamenají také to, že jehňata rostou pomaleji a v důsledku toho mají hůře vyvinutý trávicí systém. Výtěžnost jatečně upravených těl je pak ve výsledku vyšší než u jehňat z pevninské části (Mioč et al., 2012, „Dalmatinska janjetina“, sborník, s. 31, 32, 34). Na základě výše uvedeného lze dojít k závěru, že výrazná, typická vůně a chuť produktu „Dalmatinska janjetina“ je výsledkem nejen charakteristických znaků plemene a tradičního způsobu chovu ovcí a jehňat, ale také – a především – specifičností zeměpisné oblasti, ve které se plemeno dalmatská pramenka chová.

Odkaz na zveřejnění specifikace produktu

https://poljoprivreda.gov.hr/UserDocsImages/dokumenti/hrana/zoi-zozp-zts/dokumenti-zoi-zozp-zts/Specifikacija%20DJ%20-%20izmijenjena_02.2022_%C4%8Distopis.pdf

---

(1)  Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.

Zveřejnění oznámení o schválení standardní změny specifikace produktu týkající se názvu v odvětví vína, jak je uvedeno v čl. 17 odst. 2 a 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33

(2022/C 341/06)

Toto oznámení se zveřejňuje v souladu s čl. 17 odst. 5 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 (1).

OZNÁMENÍ O STANDARDNÍ ZMĚNĚ, KTERÁ JE SPOJENA SE ZMĚNOU JEDNOTNÉHO DOKUMENTU

„Priorat / Priorato“

PDO-ES-A1560-AM03

Datum oznámení: 10. června 2022

POPIS A DŮVODY SCHVÁLENÉ ZMĚNY

1.   Zavedení nových menších zeměpisných jednotek

POPIS:

Zavádějí se nové menší zeměpisné jednotky – lokality (paraje) a vinice (viña).

Změna se týká bodu 4.2 specifikace produktu, kam se doplňují odstavce b) a c). Jednotný dokument se nemění.

Jedná se o standardní změnu, neboť neodpovídá žádnému z druhů uvedených v čl. 14 odst. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018.

ODŮVODNĚNÍ:

Kromě menších zeměpisných jednotek, které jsou ve specifikaci produktu uznány v současné době, pracovala regulační rada DOQ „Priorat“ (CHOP) na identifikaci názvů lokalit v oblasti CHOP, které jsou zaneseny v katastrálních záznamech nebo oficiálních mapách, aby se uchovaly a vešly ve známost pomístní jména.

Na základě současné a historické katastrální a kartografické dokumentace regulační rada sestavila a schválila seznam lokalit v rámci oblasti vymezené pro DOQ „Priorat“ (CHOP), aby v souladu s článkem 55 nařízení (EU) č. 33/2019 bylo zajištěno „řádné vymezení“ lokalit prostřednictvím grafické identifikace a vyznačení příslušných katastrálních zón a pozemků.

Je-li uvažováno ještě menší měřítko, zjistilo se rovněž, že vlastní zvláštní název, který umožňuje jejich identifikaci, nesou i některé vinice. Pokud jde o identifikaci některých vinic, které mají vlastní název či tradiční pojmenování, je nutné, aby byly regulační radou zapsány do Rejstříku vinařů, který v souladu s čl. 20 odst. 2 nařízení DOQ „Priorat“ (vyhláška autonomní vlády Katalánska ARP 188/2006 ze dne 18. dubna) musí obsahovat mimo jiné: „název vinice, místo a obec, kde se viniční pozemek nachází, produkční plochu, údaje z katalánského vinařského registru a údaje o zónách a pozemcích, odrůdě či odrůdách révy a jakékoli jiné údaje potřebné pro klasifikaci a lokalizaci.“

Názvy označující místa určitého území (části obce) mají funkci technickou i kulturní. Technickou, protože místa zeměpisně určují, a kulturní, protože poskytují informace o kultuře, jazyku nebo zvyklostech těch, kteří místa pojmenovali. V tomto smyslu jsou zeměpisné názvy kolektivním dědictvím, které je třeba chránit jako součást jazykového a kulturního dědictví určitého území.

Hodnota zeměpisných názvů jakožto součásti nehmotného kulturního dědictví byla kromě jiného uznána devátou konferencí OSN o normalizaci zeměpisných jmen (rezoluce IX/4, New York, srpen 2007). Tato hodnota je rovněž zmiňována v preambuli dekretu autonomní vlády Katalánska č. 59/2001 ze dne 23. ledna, kterým se zřizuje komise pro zeměpisné názvy a kterým se mění dekret č. 78/1991 o používání zeměpisných názvů.

Mluvíme-li o vinohradnictví a vinařství, a zejména v oblasti CHOP „Priorat“, jsou zeměpisná jména silným dokladem hospodářského a kulturního významu, který vinice po staletí měly pro místní lidi a společnost. Nepovinné označování vín pocházejících z určité lokality nebo určité vinice názvem této „menší zeměpisné jednotky“ umožňuje přesně určit místo, kde byly vypěstovány hrozny, z nichž bylo dané víno vyrobeno, a zároveň přispívá k tomu, aby se zachovaly a vešly ve známost názvy, které různým místům (částem obce) oblasti CHOP „Priorat“ dali místní vinaři v minulosti.

Smyslem je dát producentům vín, kteří jsou oprávněni používat CHOP, možnost přesně zeměpisně určit místo, kde byly vypěstovány hrozny, z nichž bylo dané víno vyrobeno. Producenti tak budou moci spotřebitelům poskytovat maximum informací a zároveň přispívat k zachování a propagaci názvů, pod kterými jsou lokality a vinice jejich kraje známy podle místní zvyklosti.

2.   Nové maximální produkční výnosy

POPIS:

Maximální pěstitelské výnosy se snižují, jsou-li hrozny určeny na výrobu vín, jež ponesou některé z označení spojených s uznanými zeměpisnými jednotkami „vila“, „paraje“, „viña clasificada“ a „gran viña clasificada“.

Změna se týká bodu 8.3.B specifikace produktu a bodu 5.2 jednotného dokumentu.

Jedná se o standardní změnu, neboť neodpovídá žádnému z druhů uvedených v čl. 14 odst. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018.

ODŮVODNĚNÍ:

Cílem je zlepšit kvalitu a vyjádření oblasti, ze které hrozny pocházejí.

3.   Podmínky pro používání nových výrazů, které jsou spojeny s menšími zeměpisnými jednotkami, na etiketách

POPIS:

Mění se podmínky používání výrazu „vino de vila de“ a stanoví se podmínky používání nových výrazů „paraje“, „viña clasificada“ a „gran viña clasificada“, které se doplňují o název příslušné menší zeměpisné jednotky.

Změna se týká bodu 8.3.B specifikace produktu a bodu 9 jednotného dokumentu.

Jedná se o standardní změnu, neboť neodpovídá žádnému z druhů uvedených v čl. 14 odst. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018.

ODŮVODNĚNÍ:

Pokud jde o používání těchto nepovinných výrazů, navrhuje se, aby u vín, na kterých mají být vyznačeny menší zeměpisné jednotky, pocházelo z dané jednotky 100 % hroznů použitých k jejich výrobě, a zároveň aby v jejich případě platila omezení pro pěstitelské a vinifikační postupy tak, aby použití menších zeměpisných jednotek odpovídalo maximálnímu vyjádření typických vlastností vín DOQ „Priorat“ a vína se vyráběla převážně z produkce vyspělých vinic s nízkými výnosy a z odrůd Garnacha negra, Garnacha peluda, Garnacha blanca nebo Cariñena, jež jsou pro DOQ „Priorat“ nejtypičtější.

JEDNOTNÝ DOKUMENT

1.   Název (názvy)

Priorat

Priorato

2.   Typ zeměpisného označení

CHOP – chráněné označení původu

3.   Druhy výrobků z révy vinné

1.

Víno

3.	Likérové víno

16.	Víno z přezrálých hroznů

4.   Popis vína (vín)

1.   VÍNO – bílá a růžová vína a vína původem z klasifikovaných viničních tratí („vinos de finca“)

STRUČNÝ SLOVNÍ POPIS

Průzračné, čiré a zářivé. Odpovídající aromatická intenzita a jakost.

Bílá vína: plná, ovocná, květinová nebo mléčná vůně. Vyvážená, jemná a svěží.

Bílé víno zrající v dřevěném sudu: vůně ovoce a/nebo koření. Na chuť vyvážené a vhodně strukturované.

Růžová vína: ovocná a/nebo květinová vůně. Na patře ovocná, dobře přetrvávající chuť s vhodným začátkem a rozvojem chuti.

Pokud se zároveň jedná o vína původem z klasifikovaných viničních tratí, musí mít průzračný a čirý vzhled, odpovídající aromatickou intenzitu a dobrou strukturu na patře.

*	Obsah těkavých kyselin: vína mladší než jeden rok: 16,5 mEq/l; vína starší než jeden rok: 18 mEq/l.

*	Max. SO2: 200 mg/l, pokud je obsah cukru < 5 g/l; 250 mg/l, pokud je obsah cukru vyšší nebo roven 5 g/l.

*	Pro mezní hodnoty, které nebyly uvedeny, musí být dodržovány příslušné právní předpisy.

Obecné analytické vlastnosti
Maximální celkový obsah alkoholu (v % objemových)
Minimální skutečný obsah alkoholu (v % objemových)	13
Minimální celková kyselost	3,5 g/l, vyjádřeno v gramech kyseliny vinné na litr
Maximální obsah těkavých kyselin (v miliekvivalentech na litr)
Maximální celkový obsah oxidu siřičitého (v miligramech na litr)

2.   VÍNO – červená vína a vína původem z klasifikovaných viničních tratí

STRUČNÝ SLOVNÍ POPIS

Průzračné, čiré a zářivé. Ovocná a/nebo květinová a/nebo minerální primární vůně. Vyvážený začátek a rozvoj chuti na patře, se strukturou a svěžestí.

Pokud zrálo v dřevěném sudu: na pohled průzračné a čiré víno. Vyváženost mezi primární, sekundární a terciární vůní. Intenzivní a příjemné. Začíná a rozvíjí se na patře se správnou strukturou tříslovin.

Pokud se zároveň jedná o vína původem z klasifikovaných viničních tratí, musí mít průzračný a čirý vzhled, odpovídající aromatickou intenzitu a dobrou strukturu na patře.

*	Obsah těkavých kyselin: vína mladší než jeden rok: 16,5 mEq/l; vína starší než jeden rok: 20 mEq/l.

*	Maximální obsah oxidu siřičitého: 150 mg/l, pokud je obsah cukru < 5 g/l; 200 mg/l, pokud je obsah cukru vyšší nebo roven 5 g/l.

*	Pro mezní hodnoty, které nebyly uvedeny, musí být dodržovány příslušné právní předpisy.

Obecné analytické vlastnosti
Maximální celkový obsah alkoholu (v % objemových)
Minimální skutečný obsah alkoholu (v % objemových)	13,5
Minimální celková kyselost	3,5 g/l, vyjádřeno v gramech kyseliny vinné na litr
Maximální obsah těkavých kyselin (v miliekvivalentech na litr)
Maximální celkový obsah oxidu siřičitého (v miligramech na litr)

3.   LIKÉROVÉ VÍNO: (víno rancio, sladké likérové víno, bílé víno mistela, červené víno mistela, přírodní sladké víno)

STRUČNÝ SLOVNÍ POPIS

Víno rancio: průzračný a čirý vzhled, barva od rubínově rudé po hnědou s tóny cihlově červené. Terciární vůně specifická pro zrání. Rozpoznatelný obsah těkavých kyselin, s možnou vůní sušeného ovoce. Vyvážená kyselost a mazlavost.

Sladké víno rancio: stejné jako výše uvedené, co se vzhledu a vůně týče. Co se týče chuti: výraznější mazlavost a nápadná sladkost.

Sladké likérové víno: tato vína musí mít průzračný a čirý vzhled. Vůně ovoce a/nebo květin a/nebo koření a/nebo sušeného ovoce. Dobrá mazlavost na patře a nápadná sladkost.

Bílá vína mistela: průzračné a čiré, slámově žluté barvy, s možnými nádechy zlaté. Vůně čerstvých hroznů, která je květinová, ovocná a/nebo kořenitá. Dobrá mazlavost, vyvážená kyselost a nápadná sladkost.

Červená vína mistela: stejné jako výše uvedené, ale červené barvy s možným fialovým nádechem.

Přírodní sladké víno: průzračný a čirý vzhled. Vůně ovoce a/nebo květin a/nebo koření a/nebo sušeného ovoce. Možné terciární vůně. Dobrá mazlavost na patře a nápadná sladkost.

*	Obsah těkavých kyselin: bílá a růžová vína: max. 18 mEq/l; červená vína: max. 20 mEq/l; vína rancio: max. 40 mEq/l.

*	Maximální obsah oxidu siřičitého: 150 mg/l, pokud je obsah cukru < 5 g/l; 200 mg/l, pokud je obsah cukru vyšší nebo roven 5 g/l

*	Pro mezní hodnoty, které nebyly uvedeny, musí být dodržovány příslušné právní předpisy.

Obecné analytické vlastnosti
Maximální celkový obsah alkoholu (v % objemových)
Minimální skutečný obsah alkoholu (v % objemových)	15
Minimální celková kyselost	3,5 g/l, vyjádřeno v gramech kyseliny vinné na litr
Maximální obsah těkavých kyselin (v miliekvivalentech na litr)
Maximální celkový obsah oxidu siřičitého (v miligramech na litr)

4.   VÍNO Z PŘEZRÁLÝCH HROZNŮ

STRUČNÝ SLOVNÍ POPIS

Vína z přezrálých hroznů vyráběná bez umělého zvyšování přirozeného obsahu alkoholu, jejichž alkohol pochází výhradně z kvašení. S přirozeným obsahem alkoholu vyšším než 15 % obj. a minimálním skutečným obsahem alkoholu 13,5 % obj.

V této kategorii vína je vimblanc považován za víno získávané z moštu odrůdy červeného vína Garnacha a kvašené v sudech, nejlépe z dubového dřeva, s maximálním objemem 100 litrů.

Průzračný a čirý vzhled. Mladá vína typu vimblanc by měla mít červenofialovou barvu, jejíž sytost se může lišit, přičemž zralé víno vimblanc může být i rubínové. Vůně sušeného ovoce. Možné terciární vůně. Dobrá mazlavost na patře a nápadná sladkost.

*	Obsah těkavých kyselin: vína mladší než jeden rok: max. 16,5 mEq/l; bílá a růžová vína starší než jeden rok: max. 18 mEq/l; červená vína starší než jeden rok: max. 20 mEq/l.

*	Maximální obsah oxidu siřičitého: bílá a růžová vína: 200 mg/l; červená vína: 150 mg/l.

*	Pro mezní hodnoty, které nebyly uvedeny, musí být dodržovány příslušné právní předpisy.

Obecné analytické vlastnosti
Maximální celkový obsah alkoholu (v % objemových)
Minimální skutečný obsah alkoholu (v % objemových)	13,5
Minimální celková kyselost	3,5 g/l, vyjádřeno v gramech kyseliny vinné na litr
Maximální obsah těkavých kyselin (v miliekvivalentech na litr)
Maximální celkový obsah oxidu siřičitého (v miligramech na litr)

5.   Enologické postupy

5.1   Zvláštní enologické postupy

1.   Pěstitelské praktiky

—	Pěstitelské praktiky musí být tradiční postupy cílené na získání hroznů s nejlepšími vlastnostmi. Veškerá pěstitelská práce musí respektovat fyziologickou rovnováhu rostlin a prostředí a uplatňovat agronomické znalosti nezbytné k získávání hroznů ve stavu, který je optimálním pro vinifikaci.

—	Keř musí být veden podle tradiční metody gobelet a jakékoli další metody, která zaručí nejlepší kvalitu a bohatou vůni vín.

—	Minimální hustota výsadby je 2 500 keřů na hektar a maximální 9 000 keřů na hektar. U nových výsadeb je od 1. ledna 2013 minimální hustota výsadby 3 000 keřů na hektar a maximální 9 000 keřů na hektar.

—	Zavlažování, jež musí být předem povoleno, se smí provádět pouze, pokud je to nezbytné k přežití rostliny nebo z důvodu zajištění kvality hroznů či jejího zlepšení.

—	Sklizeň by měla být pokud možno prováděna ručně. Chráněná vína se mohou vyrábět pouze z hroznů s tímto minimálním možným obsahem alkoholu: 12,5 % obj. u vín z červených odrůd a 12 % obj. u vín z bílých odrůd.

2.   Omezení týkající se vinifikace

—

Při výrobě moštu musí být dodržovány tradiční postupy, které využívají technologie zaměřené na optimalizaci kvality vín. K extrakci moštu nebo vína a k jeho oddělení od slupek/matoliny by měl být používán přiměřený tlak, aby se zajistilo, že výnos nepřekročí 65 litrů vína z každých 100 kg sklizených hroznů.

—

Vína připravovaná jako vína původem z klasifikovaných viničních tratí musí být ve vinařských závodech vyráběna a zrát odděleně a musí být vždy identifikovatelná. Maximální povolený výnos hroznů, které se používají k výrobě vín původem z klasifikovaných viničních tratí, je o 15 % nižší než výnos stanovený pro chráněné označení původu. Metody používané při sklizni, přepravě a zpracování hroznů a také lisování, řízení kvašení a enologické postupy užívané během výroby a zrání vína by měly vést k výrobkům nejvyšší jakosti.

—	Vína s právem odkazovat na menší zeměpisné jednotky na své etiketě musí být ve vinařských závodech vyráběna a zrát odděleně a musí být vždy identifikovatelná.

5.2   Maximální výnosy

1.	Červené odrůdy 6 000 kilogramů hroznů na hektar

2.	39 hektolitrů na hektar

3.	Bílé odrůdy 8 000 kilogramů hroznů na hektar

4.	52 hektolitrů na hektar

5.	Červené odrůdy k použití jako vína původem z klasifikovaných viničních tratí 5 100 kilogramů hroznů na hektar

6.	33,15 hektolitru na hektar

7.	Bílé odrůdy k použití jako vína původem z klasifikovaných viničních tratí 6 800 kilogramů hroznů na hektar

8.	44,2 hektolitru na hektar

9.	Červené odrůdy ve velmi husté výsadbě (5 000 až 9 000 keřů na hektar). Za každý vysazený keř v rámci produkce, která přesahuje 5 000 keřů na hektar, se do maximálního výnosu přidává 0,5 kg. 6 000 kilogramů hroznů na hektar

10.	39 hektolitrů na hektar

11.	Bílé odrůdy ve velmi husté výsadbě (5 000 až 9 000 keřů na hektar). Za každý vysazený keř v rámci produkce, která přesahuje 5 000 keřů na hektar, se do maximálního výnosu přidává 0,5 kg. 8 000 kilogramů hroznů na hektar

12.	52 hektolitrů na hektar

13.	Červené odrůdy k použití pro výrobu vína „Vila“ 5 000 kilogramů hroznů na hektar

14.	32,5 hektolitru na hektar

15.	Bílé odrůdy k použití pro výrobu vína „Vila“ 7 000 kilogramů hroznů na hektar

16.	45,5 hektolitru na hektar

17.	Červené odrůdy k použití pro výrobu vína „Paraje“ a vína „Viña Clasificada“ 4 000 kilogramů hroznů na hektar

18.	26 hektolitrů na hektar

19.	Bílé odrůdy k použití pro výrobu vína „Paraje“ a vína „Viña Clasificada“ 6 000 kilogramů hroznů na hektar

20.	39 hektolitrů na hektar

21.	Červené odrůdy k použití pro výrobu vína „Gran Viña Clasificada“ 3 000 kilogramů hroznů na hektar

22.	19,5 hektolitru na hektar

23.	Bílé odrůdy k použití pro výrobu vína „Gran Viña Clasificada“ 4 000 kilogramů hroznů na hektar

24.	26 hektolitrů na hektar

6.   Vymezená zeměpisná oblast

Bellmunt del Priorat, Gratallops, El Lloar, La Morera de Montsant a její vesnice Escaladei, Poboleda, Porrera, Torroja del Priorat, La Vilella Alta, La Vilella Baixa, severní část obce Falset zahrnující zóny 1, 4, 5, 6, 7, 21 a 25 v celém jejich rozsahu, parcely 38, 39, 40, 71, 92, západní část 93 (1,69 ha), 96, 97, 98, 99,100, 101, severní část 102 (0,16 ha), 103, 104, 105, 106, 107, 108, 109, 110, 111, 112, 113, 114, 115, 116, 117, 118, 119, 120, 121, 122, 123, 124, 126, 128, 129, 130, 146, 147, 149 a 150 zóny 2, parcely 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 12, 13,14, 15, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, severní část 47 (17 ha), severní část 50 (2,6 ha), severní část 52 (3 ha), severní část 53 (14 ha), 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60 zóny 3, parcely 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, severní část 28 (1,36 ha), severní část 29 (3,85 ha), 63, 69, 72, 73, 74 a 75 zóny 19, parcely 18, 19, 20, 21, severní část 27 (1,36 ha), severní část 28 (2,04 ha), 31, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, severní část 65 (0,85 ha), 67, 69, 70, 71 75, 76, 77 a 78 zóny 20, parcely 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39 a 40 zóny 22 a parcely 9, 11, 12, 13, 14, 15, 16,17, 18, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 36, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47 a 48 zóny 24 a východní část obce Molar zahrnující zóny 5, 6 a 7 v celém rozsahu a východní část parcely 8 (0,45 ha) a parcely 9, 10, 11, 12, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 37, 39, 40, 44, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 60, 62, 63, 65 a 68 zóny 4, parcely 29, 30, 31, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 71, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 78, 79, 80, 81, 82, 84, 85, 86, 87, 88,89, 90, 91, 92, 93, 94, 95, 96, 97, 98, 99, 100, 101,102, 103, 105, 106, 107, 108, 109, 110, 111, 112,113, 114, 115, 116, 117, 118, 119, 120, 121, 122,123, 124, 125, 126, 127, 128, 129, 130, 131, 132,133, 134, 135, 136, 137, 138, 139, 140, 141, 142, 143, 144, 145, 146, 147, 148, 149, 150, 151, 152,153, 154, 155, 156, 157, 158, 159, 160, 161, 162,163, 164, 165, 166, 167, 169, 170, 171, 172, 173,174, 176, 194, 197, 198, 201, 203, 204, 205, 206,207, 208, 209, 211 a 212 zóny 8, parcely 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14,15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 33, 34, 38,39, 40, 44 a 45 zóny 9 a parcely 8, 13, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 35, 36, 37,38, 39, 41, 42, 43, 44, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 55, 56,57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65 a 72 zóny 10.

7.   Moštová odrůda (odrůdy)

GARNACHA TINTA

MAZUELA - CARIÑENA

MAZUELA - SAMSÓ

8.   Popis souvislostí

Oblast je velmi kopcovitá a tvořená prvohorními materiály, převážně devonskými a karbonskými břidlicemi. Jedná se o nejstarší břidlice, které lze v Katalánsku v souvislosti s pěstováním vína nalézt. Mělké půdy s nízkým obsahem organické hmoty jsou tvořeny převážně rozpadlou břidlicí, které se zde říká llicorell či llicorella a kterou prorůstají kořeny révy za vodou a živinami. Vína pak díky tomu vykazují typické nerostné tóny.

Podnebí: oblast je poměrně izolovaná od vlivu moře a pohoří Sierra de Montsant ji chrání před studenými severními větry. Roční průměrná teplota se tak pohybuje mezi 14 a 12 ° (v nejnižší části oblasti v úpatí pohoří Sierra de Montsant), ale nápadným rysem je výrazné kolísaní teplot mezi dnem a nocí. Obzvláště v létě mohou noční teploty klesat až na 12 stupňů, zatímco maximální denní teploty se v poledne mohou vyšplhat až na 40 stupňů. Povrch kamenité půdy může dosahovat i vyšších teplot. Tyto teplotní skoky napomáhají postupnému procesu zrání a příznivému vývoji fenolických sloučenin v hroznech.

Nízký roční úhrn srážek (mezi 400 a 500 litry na metr čtvereční) a severozápadní větry, které způsobují rychlé odpařování povrchové vlhkosti, společně s geologickým složením země a zvláštní strukturou půdy napomáhají pomalému a plnému zrání bobulí na révě, což umožňuje sklizeň v optimálním okamžiku. Na druhé straně tvrdé půdy a suché podnebí obvykle omezují révu ve vývoji. Rostliny tak ale současně méně trpí chorobami, což vede k dobré kvalitě hroznů.

Místní prostředí a podmínky na vinicích dávají vínům Priorat koncentrovanost, korpulentnost a strukturu.

Těmito faktory je rovněž dáno, že vína z první sklizně (bílá, růžová a červená) jsou čirá a zářivá, mají specifickou ovocnou vůni a výrazné minerální tóny, pro svou kyselost jsou svěží a mají konzistentní chuťový závěr.

Vysoký obsah cukru v některých hroznech Priorat určuje specifické vlastnosti likérových vín. Z historického hlediska to bylo příznivé pro rozvoj vysokého počtu produktů s vysokým obsahem alkoholu a/nebo zbytkovou sladkostí. Postupné zrání odrůd, jako je Garnacha, umožňuje výrobu silných vín, která si uchovávají komplexnost a svěžest odrůdy.

Vína rancio se vyrábějí z vín bez zbytkového cukru a s vysokým obsahem minerálů procesem oxidace v dubových sudech nebo skleněných nádobách a získávají terciární vůně včetně vůní sušeného ovoce a charakteristickou rubínově rudou a hnědou barvu s tóny cihlově červené.

Sladká likérová vína se vyrábějí vinifikací hroznů s vysokou koncentrací cukru. Jakmile je získán přirozený obsah alkoholu 8 % obj., je přidáván vinný alkohol, dokud není dosaženo 15 % obj. Vína se vyznačují čirým vzhledem, vůněmi sušeného ovoce, dobrou strukturou na patře a nápadnou sladkostí.

Vína mistela se vyrábějí z moštu, do nějž je přidáván vinný alkohol, dokud není dosaženo 15 % obj. To se děje po dobu sedmi dní pomocí postupu stáčení, přičemž je zabráněno kvašení přírodního cukru. Vína se vyznačují vůněmi květů a čerstvého ovoce s výraznými kořenitými tóny.

Přírodní sladká vína se vyrábějí z moštů, které jsou velmi bohaté na cukry. Mošty se částečně zkvasí až na minimální přirozený obsah alkoholu 7 % obj. a doplní se vinným alkoholem nejméně na 15 % obj. Vína se vyznačují ovocnými, kořenitými vůněmi s tóny sušeného ovoce.

Pěstování révy na stráních a příkrých svazích oblasti je obtížné a finančně náročné a vede k nízkým výnosům. Právě tyto podmínky však umožňují vyrábět vysoce kvalitní, koncentrovaná vína s vysokým obsahem alkoholu, který jim dodává nezaměnitelně čisté a jemné vůně. Víno z přezrálých hroznů se vyrábí buď sušením hroznů, nebo ponecháním zralých bobulí na révě po dlouhou dobu, což způsobí vypařování vody a velmi vysokou koncentraci přírodního cukru v hroznech. Vína jsou získávaná na základě vysoké koncentrace cukrů a mají minimální přirozený obsah alkoholu 15 % obj., který není uměle zvyšován. Vyznačují se terciárními vůněmi sušeného ovoce a dobrou strukturou na patře.

9.   Další základní podmínky (balení, označování a další požadavky)

Právní rámec:

Vnitrostátní právní předpisy

Typ dalších podmínek:

Balení ve vymezené zeměpisné oblasti.

Popis podmínek:

Odůvodnění:

—	Lepší sledovatelnost: omezení pohybu vín pomáhá zajistit, že je možné je identifikovat.

—	Zamezení ohrožení kvality: stáčírny v dané oblasti jsou přizpůsobeny jakosti a množství výrobku. Snížením doby přepravy se zamezí tepelnému a světelnému poškození vína, ale i zpožděním.

—

Místo, v němž dochází k plnění do lahví, obvykle slouží k identifikaci původu. Pokud by plnění do lahví probíhalo v oblasti i mimo ni, důvěra spotřebitelů by mohla být narušena, jelikož věří tomu, že se všechny fáze výroby vína, na které se vztahuje kvalifikované označení původu, odehrávají pod dohledem držitelů chráněného označení.

Plnění do lahví mimo danou oblast nelze srovnávat s plněním v oblasti, ale v jiném zařízení, než ve kterém bylo víno vyrobeno, jelikož:

—	jakákoli přeprava nebaleného vína v rámci oblasti musí být povolena,

—	plnění do lahví lze provádět pouze v povolených vinařských závodech, které musí splňovat určité technické požadavky,

—	dotčené vinařské závody mohou dostávat pouze hrozny, mošt a víno, na které se vztahuje CHOP, a vyrábět a plnit do lahví mohou pouze vína, na něž se vztahuje CHOP,

—	jelikož je vymezená oblast malá, přepravní dobu lze udržet na minimu a

—	výrobek zůstává ve svém mikroklimatu a není vystaven změnám teploty a nadmořské výšky, což by mohlo způsobit předčasné stárnutí.

Právní rámec:

Vnitrostátní právní předpisy

Typ dalších podmínek:

Další ustanovení týkající se označování

Popis podmínek:

Všechny typy obalů musí být opatřeny jednorázovou záruční pečetí nebo očíslovanou etiketou nalepenou přímo ve vinařském závodě.

Etikety lahvového vína musí povinně obsahovat tradiční výraz a název „Denominación de Origen Calificada Priorat“ (kvalifikované označení původu Priorat), přičemž musí být zřetelné a ve stejném zorném poli jako povinné údaje. Výška písma nápisu „Priorat“ nesmí přesáhnout 4 mm, u nápisu „Denominación de Origen Calificada“ pak polovinu této výšky.

Etikety musí také obsahovat název obce nebo poštovní směrovací číslo stáčírny nebo odesílatele. Název obce nesmí být proveden písmem vyšším než 3 mm, kromě případů, kdy se tento název obce shoduje s názvem menší zeměpisné jednotky, která může být u vína použita, nebo její název obsahuje.

Označení „vino de finca“ (víno původem z klasifikované viniční trati) musí být na etiketě obsaženo společně s názvem označení původu, ke kterému patří.

Výrazy „vino de vila de...“, „paraje...“, „viña clasificada...“ a „gran viña clasificada...“, za nimiž následuje název příslušné menší zeměpisné jednotky, nejsou povoleny na etiketách produktů nesplňujících požadavky, které jsou stanoveny pro použití takových označení a kterými jsou:

—	Z dané menší zeměpisné jednotky musí pocházet 100 % hroznů,

—	hektarový výnos těchto hroznů nesmí překročit určité limity,

—	stáří vinic musí přesahovat určité limity,

—	60 % hroznů použitých pro výrobu vína musí pocházet z odrůd Mazuela, Garnacha tinta, Garnacha blanca nebo Garnacha Peluda (v případě vín „gran viña clasificada“ musí podíl těchto odrůd činit 90 %).

Odkaz na specifikaci produktu

http://incavi.gencat.cat/.content/005-normativa/plecs-condicions-do-catalanes/Arxius-plecs/PC-Priorat-DOQ-nov-21-control-de-canvis.pdf

---

(1)  Úř. věst. L 9, 11.1.2019, s. 2.

Zveřejnění žádosti o zápis názvu podle čl. 50 odst. 2 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin

(2022/C 341/07)

Tímto zveřejněním se přiznává právo podat proti žádosti námitku podle článku 51 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (1) do tří měsíců ode dne tohoto zveřejnění.

SPECIFIKACE PRODUKTU JAKO ZARUČENÉ TRADIČNÍ SPECIALITY

„ЛУКАНКА ТРОЯНСКА / LUKANKA TROYANSKA / ТРОЯНСКА ЛУКАНКА / TROYANSKA LUKANKA“

EU č.: TSG-BG-02797 – 16.8.2021

Členský stát nebo třetí země: Bulharsko

1.   Název, který má být zapsán

2.   Druh produktu

Třída 1.2 Masné výrobky (vařené, solené, uzené atd.)

3.   Důvody zápisu do rejstříku

3.1.   Jedná se o produkt, který:

☒	je výsledkem způsobu produkce, zpracování nebo složení odpovídajících tradičním postupům pro dotyčný produkt či potravinu,

☐

je vyroben ze surovin nebo přísad, které jsou tradičně používány. Výroba produktu „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ je spojena s tradiční výrobní metodou, při níž mikrobiologické, fyzikálně-chemické a biochemické procesy, které probíhají v masných složkách, utvářejí stabilní barvu, dobrou strukturu, příjemnou vůni a chuť konečného produktu. Proces mikrobiologického zrání, který začíná sušením salámu (lukanka) a probíhá dál po celý výrobní cyklus, a zejména během počátečních fází konzervace, zastává z hlediska jakosti produktu klíčovou roli. Specifické organoleptické vlastnosti, tj. soubor chutí a vůní a konzistence salámu „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“, jsou především výsledkem těchto mikrobiologických, biochemických a fyzikálních procesů, které probíhají během zrání. Na výsledné specifické chuti a vůni se také do určité míry podílí proces „uzení studeným kouřem“.

3.2.   Jedná se o název, který:

☒	byl tradičně používán jako název konkrétního produktu,

☐

označuje tradiční povahu nebo specifickou vlastnost produktu. Vzhledem k popularitě salámu „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ se jeho název široce ujal ve všech regionech země a produkt se začal vyrábět průmyslově, přičemž recept a výrobní metoda se nadále dodržují. Sušení se začalo provádět v klimatizovaných sušicích komorách, což umožňuje celoroční výrobu, která není závislá na ročních obdobích či regionech. Název „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ se tak vepsal do obecného užívání bez vazby na konkrétní zeměpisné území, které by ovlivňovalo jakost a vlastnosti produktu. Samotný název „Troyanska“ pochází z názvu města Trojan, kde byl produkt poprvé vyroben a kde ho proslavil Ilja Taslakov. Ten byl jedním z prvních výrobců salámů v Bulharsku. V roce 1883 dovezl do Bulharska první stroje na mletí masa. (Christo Cačev, Sofia Jončeva a Magdalena Mladenova. Na prahu 21. století: minulost, přítomnost a budoucnost odvětví zpracování masa v Bulharsku. Sofie, nakladatelství HVP, 1999, s. 65).

4.   Popis

4.1.   Popis produktu, k němuž se vztahuje název podle bodu 1, včetně hlavních fyzikálních, chemických, mikrobiologických nebo organoleptických vlastností dokládajících jeho specifickou povahu (čl. 7 odst. 2 tohoto nařízení)

„Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ je lisovaný, za syrova sušený a za studena uzený masný výrobek, připravovaný z mletého hovězího nebo buvolího masa (chlazeného nebo zmrazeného) a vepřového masa (chlazeného nebo zmrazeného), pomocných přísad a přírodního koření plněných do přírodních nebo umělých střívek, která k náplni těsně přiléhají. Produkt je po odstranění střívka vhodný k přímé spotřebě.

Fyzikální vlastnosti – tvar a rozměry

Rovné nebo mírně zakřivené, lisované kusy o průměru 50–80 mm; na obou koncích převázané motouzem nebo uzavřené sponami; dlouhé 20 až 60 cm, nebo až 90 cm, pokud je produkt určen pro rozkrájení na plátky.

Chemické vlastnosti

—	obsah vody: ≤ 40 % celkové hmotnosti,

—	celkový obsah bílkovin: ≥ 16,8 %,

—	sůl: ≤ 5 %,

—	pH: nejméně 5,2.

Organoleptické vlastnosti

Vnější vzhled a barva:

—	Střívko: čisté, hladké, bez skvrn, vad či přílišných nerovností, bez tukového kondenzátu nebo prohlubní a bez dutin pod střívkem; tmavě červená až hnědočervená barva, se suchou bílou plísní, která neproniká dovnitř; střívko pevně obepíná náplň.

Na řezu: rovnoměrně strukturovaná a homogenní vnitřní část na příčném řezu.

Konzistence: hutná a pružná.

Chuť a vůně: výrazná, příjemná, mírně slaná; výrazné aroma použitého koření a charakteristická kouřová vůně, bez chutí a pachů, které jsou odlišné od použitého koření.

Salám „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ může být uváděn na trh v celku nebo krájený, ve vakuovém balení, v celofánu nebo v balení v ochranné atmosféře.

4.2.   Popis metody produkce produktu, k němuž se vztahuje název podle bodu 1, kterou musí producenti dodržovat, případně včetně povahy a vlastností používaných surovin nebo přísad a metody přípravy produktu (čl. 7 odst. 2 tohoto nařízení)

K výrobě salámu „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ se používají tyto suroviny a pomocné přísady:

Maso na 100 kg suroviny (salámové směsi):

—	hovězí/buvolí maso (chlazené nebo zmrazené) s obsahem tuku až 15 %: 60 kg,

—	vepřové maso (chlazené nebo zmrazené) s obsahem tuku až 10 %: 20 kg,

—	vepřové maso (chlazené nebo zmrazené) s obsahem tuku až 50 %: 20 kg.

Hovězí/buvolí a vepřové maso se odebírá z celého jatečně upraveného těla s výjimkou roštěnce/pečeně a svíčkové/panenky, tj. z libového masa.

Chuťové přísady (na 100 kg masa):

—	přírodní černý nebo bílý pepř: 300 g,

—	cukr: 300 g.

Ostatní přísady:

—	sůl: 2,3 kg

—	dusičnan draselný (E252): 100 g nebo dusičnan sodný (E251): 85 g,

—	antioxidant – kyselina askorbová (E300): 50 g.

Povoleno je použití startovacích kultur v poměru 20 až 50 g na 100 kg salámového masa.

Tyto kultury jsou optimální kombinací jednotlivých vybraných kmenů bakterií rodu Lactobacillus a Micrococcus a nepatogenních koagulázonegativních kmenů bakterií rodu Staphylococcus a Pediococcus v různých poměrech. Startovací kultury ovlivňují proces zrání a sušení, protože mají svou roli při acidifikaci a při utváření barvy, chuti a vůně. Zároveň brání rozvoji nežádoucí mikroflóry.

Střívko: přírodní (zhotovené z nasoleného hovězího tlustého střeva nebo ovčího slepého střeva) nebo umělé o průměru (φ) 50–80 mm.

Motouz povolený pro použití v potravinách nebo spony a závěsné háčky.

Metoda produkce

Jak je uvedeno výše, salám „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ se vyrábí z hovězího (buvolího) a vepřového masa. Vykostěné a roztříděné maso zbavené šlach se ručně nebo strojově rozkrájí/naseká na kousky. Takto naporcované maso se zváží podle receptu, a poté se připraví salámová směs jedním z těchto tří způsobů:

—	rozemletím masa v mlýnku na maso a smícháním v řeznickém kutru,

—	rozemletím masa v mlýnku na maso a smícháním v mixéru,

—	rozemletím a smícháním masa v řeznickém kutru.

Během mletí a mísení se v množstvích podle receptu přidávají všechny kořenící a slané přísady spolu se startovací kulturou. Výsledná salámová směs se poté strojově plní do střívka z hovězích tlustých střev nebo ovčích slepých střev nebo do umělého střívka. Střívko se na obou koncích převáže motouzem nebo uzavře sponami. Naplněné salámy „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ se zavěsí na dřevěné či kovové rámy (tyče), které se rozloží na vozíky k sušení uzenin. Po dobu 2 až 3 dnů se salámy suší a nechávají odkapat při teplotě vzduchu mezi 8 °C (bez použití startovací kultury) a 24 °C (při použití startovací kultury) a při relativní vlhkosti 65 až 90 %, a poté se přemístí do sušárny.

Po vysušení a odkapání se salámy „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ udí studeným kouřem. Tato technická operace se provádí ve specializovaných udírnách se studeným kouřem při teplotě kouře a vzduchu 14 až 25 °C po dobu 2 až 24 hodin, v závislosti na udírnách, jež jsou v závodě k dispozici, a poté se salámy přemístí k sušení. Suší se při teplotě vzduchu nejvýše 17 °C a relativní vlhkosti nejvýše 85 %, v přírodních nebo klimatizovaných komorách. Během sušení a zrání proběhnou dvě až tři lisování salámů na lisu s dřevěnými, plastovými nebo kovovými deskami. Kdy je produkt připraven k lisování, hodnotí vizuálně technolog. Salámy se poprvé lisují poté, co je hmatem zjištěno, že spodní část i povrch jsou dobře vysušeny a kousky tuku jsou pod střívkem mírně vypouklé. K dalšímu lisování se přistoupí po zhodnocení technologem. Při jednotlivých lisováních jsou salámy ponechány v lisu po dobu 12 až 24 hodin. Pro lisování se používají různé typy mechanických nebo hydraulických lisů. Tlak, který se v těchto různých typech lisů nastaví, závisí na stupni vysušenosti posouzeném technologem. Na začátku procesu sušení je tlak slabší a ke konci sušení se zesílí. Působením mechanického tlaku v průběhu lisování dochází k mírnému zvýšení teploty produktu. V kombinaci s kondenzovanou vlhkostí to umožňuje vytvoření bílé ušlechtilé plísně na povrchu.

Proces výroby produktu „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ trvá nejméně 20 dní, dokud produkt nezíská svoji charakteristickou strukturu a konzistenci.

4.3.   Popis hlavních prvků vytvářejících tradiční povahu produktu (čl. 7 odst. 2 tohoto nařízení)

Salám „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ se vyrábí za použití tradičních výrobních metod a je spojen s historií a identitou bulharského lidu. Je součástí rozmanité škály produktů ze sušeného syrového masa uzeného studeným kouřem, které se v Bulharsku vyrábějí již desítky let.

Uplatňování řemeslné výrobní metody u salámu „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ se datuje do 19. a počátku 20. století. Tradičně probíhala výroba sezónním způsobem v přírodních sušicích komorách v horských oblastech, kde byly vhodné povětrnostní podmínky, jaké jsou např. ve městě Trojan.

Právě tradiční metoda produkce, jež se vyznačuje procesem sušení a uzení, činí z tohoto produktu bulharskou specialitu. V průběhu sušení jsou regulovány určité parametry (teplota a vlhkost). Díky své popularitě a nástupu klimatizovaných sušicích komor, v nichž se udržují parametry sušení jako v přirozeném prostředí, se produkce salámu „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ rozšířila do všech oblastí země a produkt se začal vyrábět průmyslově, přičemž jeho kvalitativní vlastnosti a recept zůstaly dodnes nezměněny. Dlouhodobá praxe ukázala, že výsledkem tradiční metody používané spolu s osvědčeným receptem a technikou výroby je za syrova sušený a za studena uzený masný produkt „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ se specifickým tvarem a originální chutí.

Výroba salámu „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ započala v polovině 19. století. Prvním hlavním producentem byl Ilja Taslakov (1846–1942) z města Trojan.

Podle Ročenky mezinárodního obchodu a průmyslu vydané v roce 1909, bylo později v Bulharsku oficiálně registrováno 58 výrobců uzenin pastarma a sujuk a 56 výrobců salámů lukanka, včetně salámů s názvem „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“. (Cačev, Ch. et al., Na prahu 20. století: minulost, přítomnost a budoucnost odvětví zpracování masa v Bulharsku, s. 66).

Složení a požadavky na jakost produktu „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ byly poprvé oficiálně standardizovány v roce 1958 v bulharské státní normě 2589-58 týkající se uzenin lukanka. Byla stanovena základní pravidla a normy pro postupy, na nichž je tento vysoce kvalitní produkt postaven.

Metoda produkce salámu „Lukanka Troyanska / Troyanska lukanka“ je rovněž popsána v publikaci Proizvodstvo i plasment na mesni produkti (Výroba a distribuce masných produktů) z roku 1963 a dále v publikaci Sbornik tehnologichni instruktsii za proizvodstvo ma mesni proizvedeniya (Sborník technologických pokynů k výrobě masných produktů) z roku 1980, jakož i v technické normě 34-83 „Lukanka Troyanska“ vydané Národním zemědělsko-průmyslovým svazem v Sofii v roce 1983, v níž složení doznalo menší změny, která však neměla žádný vliv na organoleptické vlastnosti produktu. Způsob přípravy zůstal v průběhu času nezměněn.

---

(1)  Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.