Back to EUR-Lex homepage

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Use quotation marks to search for an "exact phrase". Append an asterisk (*) to a search term to find variations of it (transp*, 32019R*). Use a question mark (?) instead of a single character in your search term to find variations of it (ca?e finds case, cane, care).
Search tips
Need more search options? Use the Advanced search
You are here

Document 62011TN0004

Věc T-4/11: Žaloba podaná dne 7. ledna 2011 — Export Development Bank of Iran v. Rada

Úř. věst. C 72, 5.3.2011, p. 22–23 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

5.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 72/22

Žaloba podaná dne 7. ledna 2011 — Export Development Bank of Iran v. Rada

(Věc T-4/11)

2011/C 72/38

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Export Development Bank of Iran (zástupce: J.-M. Thouvenin, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně žádá, aby Tribunál:

—

zrušil nařízení Rady (EU) č. 961/2010 v rozsahu, v němž se na ní vztahuje;

—

prohlásil, že se na ni nevztahuje rozhodnutí 2010/413/SZBP;

—

zrušil čl. 16 odst. 2 písm. a) a b) nařízení Rady (EU) č. 961/2010 v rozsahu, v němž se na ni vztahuje;

—

zrušil rozhodnutí přijaté Radou zapsat žalobkyni na seznam uvedený v příloze VIII nařízení Rady (EU) č. 961/2010;

—

uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby se žalobkyně dovolává sedmi důvodů.

1)

První žalobní důvod vychází z toho, že nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (1) a jeho čl. 16 odst. 2 písm. a) a b) postrádají právní základ

—

na základě první části tohoto žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že článek 215 SFEU nemůže sloužit jako právní základ nařízení č. 961/2010, jelikož rozhodnutí 2010/413/SZBP ho neuvádí;

—

na základě druhé části žalobkyně tvrdí, že článek 215 SFEU nemůže sloužit jako právní základ nařízení č. 961/2010, jelikož rozhodnutí 2010/413/SZBP nebylo přijato podle kapitoly V hlavy 2 SEU. Toto rozhodnutí tedy nelze v projednávané věci uplatnit.

2)

Druhý žalobní důvod vychází z porušení mezinárodního práva prostřednictvím čl. 16 odst. 2 písm. a) a b) nařízení č. 961/2010, jelikož tato ustanovení neprovádějí rozhodnutí Rady bezpečnosti a porušují zásadu nezasahování zakotvenou v mezinárodním právu.

3)

Třetí žalobní důvod vychází z porušení článku 215 SFEU, jelikož postup zapsání na seznam uvedený v příloze VIII je v rozporu s postupem stanoveným článkem 215 SFEU.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení práv obhajoby, práva na řádnou správu a práva na účinnou soudní ochranu, jelikož Rada nerespektovala právo žalobkyně být vyslechnuta, neodůvodnila dostatečně svá rozhodnutí a nepovolila žalobkyni přístup ke spisu.

5)

Pátý důvod vychází z porušení zásady proporcionality

—

Žalobkyně především tvrdí, že jsou napadená rozhodnutí nepřiměřená, jelikož zmrazení finančních prostředků a dalších zdrojů spravovaných žalobkyní má za následek zmrazení finančních prostředků a zdrojů, se kterými volně nedisponovala a které patří jejím klientům.

—

Žalobkyně dále tvrdí, že sankce, která jí byla udělena, je nepřiměřená s ohledem na skutečnosti, které ji byly vytýkány, a že její stanovení vychází z původních skutečností, které se nepotvrdily.

6)

Šestý žalobní důvod vychází z porušení práva na ochranu vlastnictví, jelikož omezení jejího vlastnického práva je nepřiměřené z důvodu, že její práva obhajoby nebyla během řízení respektována.

7)

Sedmý žalobní důvod vychází z porušení zásady zákazu diskriminace, jelikož žalobkyně byla sankcionována, aniž bylo prokázáno, že se vědomě a dobrovolně podílela na činnostech, jejichž cílem bylo obejít omezující opatření.

(1)  Úř. věst. L 281, s. 1.

Top