30.9.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 284/53

(1)

Dopisem ze dne 7. listopadu 2011 oznámila Belgie Komisi, že zavedla systém pojištění vkladů (dále jen „systém pojištění družstev“ nebo „opatření“) na ochranu podílů individuálních podílníků v uznaných finančních družstvech, která buď podléhají obezřetnostnímu dohledu Belgické národní banky (dále jen „BNB“), nebo investovala nejméně polovinu svého majetku do finanční instituce, která je pod tímto dohledem (dále jen „finanční družstva“).

(2)

Dopisem ze dne 6. prosince 2011 informovala Komise Belgii, že dotčené opatření by mohlo představovat protiprávní státní podporu (2), a vyzvala ji, aby nepodnikala žádné další kroky při jeho provádění. Komise vyzvala Belgii, aby jí sdělila své připomínky k jejím předběžným závěrům, což Belgie učinila dopisem ze dne 22. prosince 2011.

(3)

Rozhodnutím ze dne 3. dubna 2012 (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) informovala Komise Belgii, že zahájila ve věci dotyčného opatření řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“), a vyzvala ji, aby v souladu s čl. 11 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 smlouvy o fungování Evropské unie (3), pozastavila toto opatření do doby, než rozhodne o jeho slučitelnosti s vnitřním trhem. Komise požádala Belgii, aby s okamžitou platností pozastavila veškeré kroky směřující k provádění systému pojištění družstev a nečinila v rámci opatření žádné platby. Rozhodnutí Komise o zahájení řízení, kterým rovněž vyzvala zúčastněné strany k podání jejich připomínek k opatření, bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (4).

(4)

Dopisy ze dne 24. dubna 2012 a 31. května 2012 Belgie požádala o prodloužení lhůty na odpověď ohledně rozhodnutí o zahájení řízení, přičemž Komise nevyjádřila v tomto ohledu námitky. Dopisem ze dne 18. června 2012 zaslala Belgie své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení a připojila k němu zejména dopis guvernéra BNB ze dne 7. října 2011, který byl adresován belgickému ministru financí.

(5)

Dne 17. srpna 2012 zaslala své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení také skupina Arco (dále jen „skupina ARCO“ (5)). Dne 29. srpna 2012 předala Komise tento dokument Belgii, a umožnila tak tomuto členskému státu, aby se vyjádřil k připomínkám skupiny ARCO. Dne 16. října 2012 však Belgie oznámila, že tuto možnost nevyužije.

(6)

Komise položila ve věci opatření doplňující otázky, a to zejména dne 17. září 2012 a 24. července 2013, na které Belgie odpověděla dne 5. prosince 2012 a 20. září 2013.

(7)

Zavedení systému pojištění družstev bylo spojeno s opatřeními na záchranu v rámci jiného případu státní podpory.

(8)

Dne 30. září 2008 oznámila banka Dexia navýšení svého kapitálu o částku 6,4 miliardy EUR, kterou vložili její stávající akcionáři (mezi nimi skupina ARCO) a lucemburské, francouzské a belgické orgány. Belgický ministr financí z doby poskytnutí státní podpory ve prospěch banky Dexia v roce 2008 vysvětlil před zvláštní komisí belgického parlamentu, jež byla pověřena přezkoumáním okolností likvidace banky Dexia (dále jen „komise Dexia“), že po žádostech o zásah ve prospěch skupiny ARCO bylo již v září/říjnu roku 2008 přijato politické rozhodnutí o zavedení systému pojištění družstev. Vysvětlil, že kvůli dosažení dohody v případě banky Dexia musela vláda zároveň rozhodnout v záležitostech ARCO a Ethias (6). Z prohlášení současného belgického ministra financí rovněž vyplývá, že k přijetí závazku z roku 2008 došlo proto, aby skupina ARCO souhlasila se svou účastí na záchraně banky Dexia (7).

(9)

Dne 10. října 2008 oznámila belgická vláda prostřednictvím tiskové zprávy útvarů ministra financí, že přijala toto rozhodnutí:

(10)

Dne 21. ledna 2009 potvrdili předseda vlády a ministr financí ve společné tiskové zprávě závazek předchozí vlády (10) o zavedení systému pojištění družstev (11). Ve stejný den uveřejnila skupina ARCO tuto tiskovou zprávu belgické vlády na svých internetových stránkách. Ostatní finanční družstva se naopak distancovala od analogie mezi vklady a podíly ve finančních družstvech, která je základem systému pojištění družstev (12).

(11)

Dne 15. října 2008 schválil belgický parlament zákon (13) umožňující belgické vládě přijmout opatření na podporu finanční stability. Dne 14. listopadu 2008 (14) vyhlásila Belgie královský dekret, který zvýšil částku chráněnou systémem pojištění vkladů u úvěrových institucí na výši 100 000 EUR a zavedl podobný systém pojištění pro životní pojištění spadající do „třídy 21“. Předtím, dne 29. října 2008, vydal Výbor pro finanční stabilitu souhlasné stanovisko k návrhu královského dekretu (15).

(12)

Dne 14. dubna 2009 (16) změnila Belgie zákon ze dne 15. října 2008, který povolil vládě zavést královským dekretem systém pojištění splaceného základního kapitálu za účelem vyplacení podílu individuálních podílníků na základním kapitálu finančních družstev. Královským dekretem ze dne 10. října 2011 (17) změnila Belgie královský dekret ze dne 14. listopadu 2008. Královský dekret ze dne 10. října 2011 obsahuje dodatečná technická upřesnění ohledně systému pojištění družstev.

(13)

Dne 7. října 2011 napsal guvernér BNB dopis tehdejšímu ministru financí, v němž vyjádřil stanovisko k návrhu královského dekretu ze dne 10. října 2011, což je postup vyžadovaný zákonem o statutu BNB (18). Guvernér v tomto dopisu uvedl, že vláda může oprávněně přijmout královský dekret ve věci systému pojištění družstev „v případě náhlé krize na finančních trzích nebo v případě vážné hrozby systémové krize“. Guvernér dospívá k závěru, že okolnosti zřejmě tyto podmínky splňují a že systém pojištění družstev by umožnil omezit důsledky takovéto krize (19). Zároveň se ale výslovně nevyjadřuje k otázce, zda se u podílů jednotlivých členů finančních družstev nejedná v zásadě o vklady (20). Uvádí dále, že opatření by mohlo vyvolat potíže ohledně jeho slučitelnosti s pravidly pro státní podporu (21), a vyjadřuje znepokojení ve věci dobrovolného členství v systému pojištění družstev, což by mohlo vyvolat potíže ohledně „nepříznivého výběru“ (22).

(14)

Dne 13. října 2011 požádala tři družstva skupiny ARCO (ARCOFIN, ARCOPAR a ARCOPLUS) o přijetí do systému pojištění družstev. Belgická vláda tuto žádost schválila královským dekretem ze dne 7. listopadu 2011 (23). V rámci této žádosti uhradila skupina ARCO příspěvky v celkové výši 2,05 milionu EUR (24).

(15)

Valné hromady družstev ARCOFIN, ARCOPAR a ARCOPLUS schválily dne 8. prosince 2011 návrh jejich správní rady na dobrovolnou likvidaci společností.

(16)

Článek 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES (25) ukládá každému členskému státu povinnost

„zajistit, aby byl na jeho území zaveden a úředně uznán jeden nebo více systémů pojištění vkladů. S výjimkou okolností… nesmí žádná úvěrová instituce  (26) povolená v tomto členském státě … přijímat vklady  (27), pokud není členem takového systému.“

(17)

Belgie provedla směrnici 94/19/ES do vnitrostátních právních předpisů v roce 1998 a zavedla systém pojištění vkladů, který pokryl souhrn všech vkladů každého vkladatele pro případ, že by se staly nedisponibilními. Belgický systém pojištění vkladů byl svěřen fondu pojištění vkladů. Belgie poté zřídila královským dekretem ze dne 14. listopadu 2008„zvláštní fond ochrany vkladů“, který pokrývá opatření, ke kterým Belgie přistoupila následně (28).

(18)

Článek 7 směrnice 94/19/ES původně stanovil, že souhrn všech vkladů každého vkladatele musí být pojištěn do výše 20 000 EUR. Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) na svém zasedání dne 7. října 2008 souhlasila se zvýšením pojištění vkladů, které stanoví směrnice 94/19/ES. Ve své tiskové zprávě uvedla, že:

„všechny členské státy zajistí pro počáteční období nejméně jednoho roku pojistnou ochranu vkladů pro fyzické osoby ve výši nejméně 50 000 EUR, a bere na vědomí, že mnohé členské státy se rozhodly zvýšit své minimální (pojištěné) částky na 100 000 EUR. Vítáme záměr Komise předložit neprodleně vhodný návrh na podporu sbližování systémů pojištění vkladů“ (29).

(19)

Pokud jde o krytí, článek 2 směrnice 94/19/ES stanoví, že systémy pojištění vkladů nechrání nástroje, na které se vztahuje definice vlastního kapitálu úvěrových institucí (30).

(20)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/14/ES (31) zvýšila pojistnou ochranu poskytovanou systémy pojištění vkladů (nejprve na částku nejméně 50 000 EUR, a poté dne 31. prosince 2010 na částku nejméně a nejvýše 100 000 EUR).

(21)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/9/ES (32) stanoví odškodnění investorů v případě, kdy investiční podnik není schopen vrátit hodnotu nástrojů patřících investorovi. Toto odškodnění je například možné v případě podvodu či nedbalosti v podniku nebo v případě chyb či potíží, k nimž došlo v jeho systémech. Systémy odškodnění investorů ale nekryjí rizika spojená s investicí (např. nakoupí-li investor akcie, které potom ztratí na hodnotě).

(22)

Belgický zákon o společnostech (33) vymezuje, a to zejména ve svých článcích 350 až 436, právní rámec družstevních společností. Stanoví, že družstevní společnost musí ve svých stanovách zvolit buď právní formu „společnosti s ručením omezeným“ (ztráty podílníků nemohou přesáhnout výši jejich vkladu), nebo právní formu „společnosti s ručením neomezeným“ (podílníci nesou osobní odpovědnost za veškeré závazky společnosti, a mohou proto utrpět ztrátu přesahující jejich kapitálovou investici).

(23)

Belgický zákon o společnostech (zejména ve svých článcích 362, 364, 366, 367 a 374) umožňuje určitá omezení, pokud jde o možnost převodu podílů v družstevní společnosti. Podíly v družstevní společnosti jsou volně převoditelné na jiné podílníky družstva, ale stanovy družstevní společnosti mohou tyto převody podmínit. Převody třetím stranám mohou být uskutečněny pouze za podmínek a na osoby uvedené v článku 366 belgického zákona o společnostech.

(24)

Belgický zákon o společnostech (článek 367) rovněž stanoví, že podílníci družstevní společnosti z ní mohou vystoupit pouze během prvních šesti měsíců účetního období. Pokud toto právo uplatní, článek 374 belgického zákona o společnostech stanoví, že podílník má nárok na vyplacení hodnoty svých podílů ve výši, která vyplývá z rozvahy účetního období.

(25)

Zatímco belgický zákon o společnostech vymezuje obecný rámec pro družstevní společnosti, královský dekret ze dne 8. ledna 1962 (34) stanoví kritéria pro „uznané družstevní společnosti“ (35). Uznaná družstevní společnost konkrétně nemůže ze spekulativních důvodů odmítnout vstup podílníků nebo je vyloučit; podíly na základním kapitálu poskytují bez ohledu na jejich hodnotu stejná práva; všichni podílníci mají na každoročních valných hromadách stejná hlasovací práva; valná hromada jmenuje členy správní a dozorčí rady; přebytek hospodaření (určený po odečtení všech nákladů) lze přidělit podílníkům pouze poměrně vzhledem k objemu operací, které učinili se společností, a dividenda přisouzená podílům na kapitálu nesmí přesáhnout určitou procentní výši, již stanoví královský dekret.

(26)

Článek 21 belgického daňového zákoníku stanoví, že dividendy uznaných družstevních společností jsou až do určité výše osvobozeny od daně (36).

(27)

Systém pojištění družstev kryje základní kapitál (ale nekryje případnou přidanou hodnotu) splacený individuálními podílníky družstevních společností až do výše 100 000 EUR.

(28)

Na rozdíl od ustanovení platných pro systémy pojištění vkladů u úvěrových institucí je vstup do systému pojištění družstev dobrovolný.

(29)

Pokud finanční družstva mají zájem o účast v systému pojištění družstev, musí podat žádost ministru financí. Rada ministrů má jeden měsíc na to, aby rozhodla o žádosti finančního družstva o účast v systému pojištění družstev a případně stanovila určité podmínky. Tyto podmínky mohou zahrnovat:

(30)

Po žádosti finančního družstva o krytí musí družstvo zůstat v systému jeden rok. Po uplynutí této lhůty může družstvo svou účast v systému ukončit s výpovědní lhůtou v délce tří měsíců. Družstvo nemůže žádným způsobem získat zpět zaplacené příspěvky. Pokud se družstvo rozhodne vystoupit ze systému pojištění družstev, může do něj opět vstoupit až po uplynutí tří roků.

(31)

Opatření kryje pouze akcie na podíly družstev vydané před vstupem v platnost královského dekretu ze dne 10. října 2011.

(32)

Systém pojištění družstev je vyhrazen individuálním podílníkům a neplatí pro institucionální podílníky finančních družstev.

(33)

Zvláštní ochranný fond je financován:

(34)

Finanční družstva mohou mít dále za povinnost uhradit zvláštnímu ochrannému fondu příspěvek za přidanou hodnotu u kotovaných akcií, které vlastní. Tento příspěvek může dosáhnout výše 10 % rozdílu mezi prodejní cenou dotčených podílů (nebo v případě, že k prodeji nedojde během tří let od ukončení ochranného systému, průměrný kurz dotčeného podílu při uzavření burzy cenných papírů za 30 dní před třetím výročím) a referenční cenou stanovenou veřejnými orgány v okamžiku, kdy finanční družstvo přistoupí k systému pojištění družstev.

(35)

Zvláštní ochranný fond začne provádět platby, pokud se finanční družstvo ocitne v likvidaci, nebo oznámí-li orgán finančního dohledu tomuto fondu, že finanční družstvo není nadále schopno vyplácet své podílníky, kteří z něj chtějí vystoupit.

(36)

Pokud zvláštní ochranný fond nemá dostatečné prostředky k zásahu, poskytne nutné prostředky jako zálohu Caisse des dépôts et consignations, která je veřejným orgánem bez právního statutu. Podle toho, zda se jedná o instituci neplnící závazky s povinnou účastí nebo o finanční družstvo, bude tato záloha později uhrazena pomocí:

(37)

V případě zásahu zvláštního ochranného fondu přecházejí na fond práva individuálních podílníků družstva a fond získává stejné postavení jako ostatní podílníci. Jedná se o rozdílný případ oproti systému pojištění vkladů u úvěrových institucí, kde fond získává stejné postavení jako ostatní věřitelé dotčené společnosti.

(38)

Skupina ARCO byla původně akcionářem Artesia Banking Corporation NV (dále jen „Artesia“), která sama vlastnila 100 % podíl v bance BACOB a 82 % podíl v pojišťovací společnosti DVV. Po sloučení společnosti Artesia s bankou Dexia v roce 2001 se skupina ARCO stala hlavním akcionářem banky Dexia s podílem okolo 15 % (37).

(39)

ARCO je název skupiny zahrnující ARCOPAR, ARCOPLUS a ARCOFIN, což jsou všechno uznané družstevní společnosti (38). Skupina ARCO má přes 800 000 členů, z nichž se u 99 % jedná o soukromé osoby. Kapitál v držení individuálních podílníků u ARCOPAR, ARCOPLUS a ARCOFIN dosahoval v pořadí výše 1,3 miliardy EUR, 46 milionů EUR a 140 milionů EUR.

(40)

Stanovy družstev ARCOPAR, ARCOPLUS a ARCOFIN uvádějí, že se u těchto tří subjektů jedná o společnosti s ručením omezeným (39).

(41)

Stanovy všech tří subjektů obsahují ustanovení, jež se týkají podílníků, kteří chtějí vystoupit.

(42)

Stanovy družstva ARCOPAR tak například stanoví, že družstvo může omezit možnost vystoupení, pokud by tím mělo přijít o více než 10 % celkového investovaného kapitálu nebo počtu podílníků během stejného účetního období (40). Podílník, který by chtěl vystoupit z družstva ARCOPAR, by získal zpět svůj kapitál. Podílníci, kteří vlastní podíly kategorie A, B a C v družstvu ARCOPAR (41), mají rovněž nárok na tzv. „bonusovou rezervu“ (42).

(43)

V článku 35 stanov družstva ARCOPAR jsou uvedeny nároky podílníků v případě likvidace. V podstatě se zde říká, že podílníci budou vyplaceni v případě, že po uhrazení závazků a sociálních odvodů bude zůstatek kladný (43).

(44)

Rizika spojená s investicí do podílů skupiny ARCO byla například popsána v prospektu družstva ARCOPAR, kterou schválily belgické orgány v červnu roku 2008 a která byla vydána u příležitosti jisté transakce na kapitálovém trhu, jež proběhla mezi 7. červencem roku 2008 a 30. zářím roku 2008. V prospektu je jasně uvedeno, že zisk obdržený díky bance Dexia představoval více než 69 % čistého zisku družstva ARCOPAR za účetní období 2005/2006, 2006/2007 a 2007/2008. Prospekt rovněž odkazoval na riziko masivních vystoupení z družstva a zdůrazňoval, že v případě likvidace mohou podílníci o vše přijít. Výroční zprávy společnosti zároveň jasně uváděly, že skupina ARCO, aby mohla investovat, zvýšila půjčkou svou míru zadlužení (44).

(45)

Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení dospěla Komise k předběžnému závěru, že oznámené opatření splňuje čtyři kumulativní kritéria v oblasti státní podpory, a vyjádřila pochyby, že by opatření mohlo být prohlášeno za slučitelné s vnitřním trhem.

(46)

Komise shledala, že opatření je přičitatelné Belgii, protože bylo financováno zvláštním ochranným fondem. Komise za tím účelem konstatovala, že belgické právní předpisy stanovily výši příspěvku, který účastníci měli hradit do zvláštního ochranného fondu, a rovněž určily způsob, jakým budou tyto fondy používány. Komise dále zjistila, že Caisse des dépôts et consignations v případě potřeby poskytne zvláštnímu ochrannému fondu finanční prostředky jako zálohu. Komise si položila otázku, jakým způsobem získá Caisse des dépôts et consignations tyto prostředky zpět, protože nebylo jisté, že finanční družstva mají dostatečné finanční prostředky. Kladla si také otázku, zda dobrovolná účast finančních družstev nebude na úkor účinného refinancování zvláštního ochranného fondu.

(47)

Komise dospěla k závěru, že finanční družstva lze považovat podniky a že jim opatření poskytne selektivní zvýhodnění. Pokud jde o selektivní zvýhodnění, systém pojištění družstev zřejmě pomohl družstvům k přilákání nových finančních prostředků nebo k zachování jejich stávajícího kapitálu, protože přesvědčil stávající podílníky, aby z finančního družstva nevystupovali. Taková ochrana byla mimořádně užitečná v obdobích finanční nejistoty, jako tomu bylo mezi podzimem roku 2008 a dnem přijetí královského dekretu, kdy byla finanční družstva účinně ochráněna před rizikem výrazného vyplácení ve spojení s vystupováním z družstva.

(48)

Komise rovněž zjistila, že ochrana byla rozšířena a že Belgie nezohledňovala při schvalování vstupu kandidátského družstva do systému pojištění družstev jeho finanční stav. V případě skupiny ARCO bylo finančním družstvům povoleno přistoupit k systému pojištění družstev přesto, že již byla v platební neschopnosti, a družstva nedlouho potom vyhlásila konkurz.

(49)

Komise dospěla také k závěru, že opatření narušilo hospodářskou soutěž, protože finanční družstva navzájem soutěžila na trhu strukturovaných retailových investičních produktů, na kterém využívala selektivní výhodu, kterou neměly ostatní tržní subjekty s nabídkou podobných produktů.

(50)

Komise dále usoudila, že systém pojištění družstev měl dopad na obchod v rámci Unie. Na belgickém trhu působí četní mezinárodní dodavatelé investičních produktů, kteří nemohou uplatňovat nárok na stejný podíl na trhu, jako je podíl finančního družstva, který si družstvo může udržet kvůli opatření.

(51)

Komise si položila otázku, zda lze finanční družstva považovat za finanční instituce a zda tento faktor má dopad na použitelnost sdělení o bankovnictví z roku 2008 (45). Komise dospěla k závěru, že vzhledem ke skutečnosti, že se u finančních družstev zřejmě nejedná o finanční instituce ve smyslu sdělení o bankovnictví z roku 2008, je nutno posuzovat podporu přímo na základě Smlouvy.

(52)

Aby opatření bylo slučitelné s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy, musí být nezbytné, přiměřené a úměrné. Komise pochybovala o souladu opatření s těmito třemi kumulativními kritérii. Kladla si otázku, zda ochrana podílníků finančních družstev byla nezbytná k tomu, aby se zabránilo vážnému narušení belgického hospodářství. Pokud jde o možný multiplikační účinek, Komise zaznamenala, že Belgie zavedla již několik opatření [jako zvýšení krytí na základě systému pojištění vkladů na částku 100 000 EUR, poskytnutí státní podpory několika bankám v různých formách (rekapitalizace, vklad finančních prostředků, opatření na záchranu znehodnocených aktiv a další opatření ad hoc)]. Nechápala proto, proč bylo kromě všech těchto opatření ještě navíc nezbytné ochránit podílníky finančních družstev.

(53)

Komise si položila otázku, zda bylo přiměřené ochránit podílníky finančních družstev. V tomto ohledu konstatovala, že finanční družstva nejsou finančními institucemi a že vzhledem ke své velikosti nepředstavují systémově důležité instituce. Vyzvala Belgii, aby vysvětlila, jakým způsobem měly údajně mít investiční ztráty, které utrpěli rovněž například investoři do zvláštních investičních fondů, vážný negativní multiplikační účinek pro belgické hospodářství.

(54)

Komise měla konečně pochyby ohledně přiměřenosti opatření. Za prvé, Komise nepovažovala za jisté, že finanční družstva zaplatí za poskytnuté pojištění spravedlivou odměnu. Za druhé, Komise zaznamenala, že dobrovolnost vstupu do systému ve spojení s neexistující kontrolou životaschopnosti během přístupového řízení, jak ho stanovila Belgie, znamená, že je v zájmu finančních družstev přistoupit k systému až tehdy, kdy si budou jista, že dojde k plnění pojištění. To by mohlo vést k situacím, kdy by příjemci mohli využívat pojištění a mohli se přitom ve značné míře vyhnout placení za něj. Komise si také položila otázku, zda systém pojištění družstev nenarušuje neoprávněně hospodářskou soutěž vzhledem k tomu, že akcionáři konkurenčních společností nejsou chráněni, což finančním družstvům usnadňuje přístup ke kapitálu a zvyšuje jejich celkový podíl na trhu s retailovými investičními produkty.

(55)

Podle skupiny ARCO belgická vláda rozhodla a oznámila dne 10. října 2008, že je zaveden systém pojištění družstev, který byl součástí širšího balíčku (navýšení pojištění vkladů u spořicích vkladů úvěrových institucí na výši 100 000 EUR, rozšíření systému pojištění na produkty životního pojištění „třídy 21“ a na individuální podílníky finančních družstev). Skupina ARCO tvrdila, že rozhodnutí ze dne 10. října 2008 bylo provedeno zákonem ze dne 15. října 2008 a královským dekretem ze dne 14. listopadu 2008, pokud jde o produkty třídy 21, a zákonem ze dne 14. dubna 2009 a královským dekretem ze dne 10. října 2011, pokud jde o depozitní certifikáty k akciím vydaným finančními družstvy.

(56)

Skupina ARCO zdůraznila, že systém pojištění družstev nepředstavuje státní podporu, protože finančním družstvům neposkytuje žádné selektivní zvýhodnění. Skupina ARCO také tvrdila, že Komise dospěla k závěru, že systém pojištění pro produkty třídy 21 pojišťovacích společností neobsahuje žádný prvek státní podpory, protože tyto produkty jsou volně dostupné pro všechny pojišťovny, a nejsou tak selektivní (46). Skupina ARCO kromě toho tvrdí, že systém pojištění družstev je otevřený všem finančním družstvům za stejných podmínek, a není proto selektivní.

(57)

V souladu s připomínkami Belgie skupina ARCO tvrdila, že všechny formy podílů ve finančních družstvech potvrzují, že uspokojují stejné požadavky zákazníků jako vklady a že s nimi zákonodárce také tak zachází. Skupina ARCO zdůraznila, že se Belgie obává účinku nákazy. Pokud by Belgie nezavedla systém pojištění družstev, otřáslo by to údajně důvěrou investorů a mohlo by to prý vést k runu na všechny spořicí produkty.

(58)

Belgie uvedla, že systém pojištění družstev nenaplňuje všechna kumulativní kritéria v oblasti státní podpory uvedená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a nepředstavuje tak státní podporu. Belgie konkrétně tvrdila, že nejsou splněna tři kritéria státní podpory. Belgie nejprve vyjádřila stanovisko, že opatření představuje pomoc pouze soukromým osobám a ne podnikům. Poté Belgie zdůraznila, že opatření neposkytuje žádné selektivní zvýhodnění finančním družstvům, a nakonec tvrdila, že opatření nevyvolá žádné narušení hospodářské soutěže.

(59)

Pokud jde o tvrzení, že z podpory nemají prospěch podniky, Belgie vyjádřila stanovisko, že řádný systém pojištění vkladů v případě úvěrových institucí, včetně jeho rozšíření (tj. systém pojištění družstev), byl přijat v souladu a za dodržení rozhodnutí Rady ve složení pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN), směrnice 94/19/ES v jejím pozdějším znění a směrnice 97/9/ES.

(60)

Belgie vyjádřila stanovisko, že podíly finančních družstev v držení individuálních podílníků mají všechny znaky vkladů a jako takové jsou získávány. Zdůraznila tyto prvky:

(61)

Pokud jde o neexistenci selektivního zvýhodnění, Belgie uvedla, že systém pojištění družstev kryje pouze podíly ve finančních družstvech, které byly vydány před dnem 10. října 2011. Belgie poznamenala, že po tomto dnu nemohla finanční družstva nadále využívat systému pojištění družstev k tomu, aby vstupovala na trh. Upřesnila také, že skupina ARCO neemitovala od září roku 2008 žádný nový podíl.

(62)

Belgie rovněž popřela, že by systém pojištění družstev pomohl finančním družstvům zachovat si stávající kapitál. Na podporu tohoto tvrzení Belgie prohlásila, že tisková zpráva ze dne 10. října 2008 byla pouze návrhem strategického podnětu a finanční družstva v ní byla zmíněna jen okrajově. Tisková zpráva ze dne 10. října 2008 nepředstavovala podle Belgie podrobnou dohodu, jež byla zveřejněna v koordinaci se souběžnými tiskovými zprávami finančních družstev. V tomto ohledu Belgie odlišila svou tiskovou zprávu od zpráv britských orgánů a společnosti Lloyds ve věci Lloyds (49), na které se Komise odvolala v rozhodnutí o zahájení řízení. Belgie dospěla k závěru, že tisková zpráva ze dne 10. října 2008 nepředstavuje opatření, které by mohlo poskytnout finančním družstvům selektivní zvýhodnění. Pokud jde o následující tiskovou zprávu ze dne 21. ledna 2009, Belgie považovala za obvyklé, že skupina ARCO tuto zprávu veřejných orgánů okamžitě zveřejnila na svých internetových stránkách, protože všechna finanční družstva (tedy také skupina ARCO) sledovala tehdy tuto záležitost s velkým zájmem.

(63)

Belgie zdůraznila, že by Komise měla zaujmout stejný přístup jako ve věci Ethias a že by měla dospět k závěru, že systém pojištění družstev není selektivní. Belgie také vyzdvihla, že Soudní dvůr již v rozsudku ve věci Paint Graphos (50) uznal zvláštní statut skutečných družstev. Odkázala zejména na bod č. 61 tohoto rozsudku, z nějž jasně vyplývá, že vzhledem ke zvláštním rysům vlastním družstevním společnostem nelze mít v zásadě za to, že tyto družstevní společnosti jsou ve srovnatelné faktické a právní situaci s obchodními společnostmi.

(64)

Belgie poskytla také informace o počtu akcionářů skupiny ARCO, kteří tento subjekt opustili od počátku krize. Během finančních období, která vedla k dobrovolné likvidaci, dosáhl počet podílníků skupiny ARCO, kteří požádali o vyplacení svého kapitálu, výše 9 764 v roce 2007/2008, 21 150 v roce 2008/2009 a 23 762 v roce 2010/2011.

(65)

Pokud jde o rušivé účinky opatření, Belgie tvrdila, že Komise by měla přiměřeným způsobem vysvětlit, jakým finančním produktům konkurují podíly ve finančních družstvech, a to i přesto, že Belgie uznala, že v rámci řízení ohledně státní podpory není Komise povinna poskytnout podrobnou definici trhu. Belgie v podstatě tvrdila, že se individuálním podílníkům finančních družstev dostalo stejné míry ochrany jako investorům v případě všech podobných produktů v oblasti vkladů nebo spoření.

(66)

Belgie rovněž vysvětlila, že systém pojištění družstev sleduje stejný cíl jako směrnice 94/19/ES, a to ochránit vklady individuálních spořitelů, zachovat důvěru vkladatelů a zlepšit stabilitu finančních trhů. Belgie soudí, že systémy pojištění vkladů jiných členských států kryjí rovněž v některých případech netradiční vklady, a vyjádřila přesvědčení, že by Komise měla tuto skutečnost zohlednit (51).

(67)

Belgie rovněž vyzdvihla skutečnost, že v případě, pokud by Komise měla dospět k závěru, že systém pojištění družstev představuje státní podporu, měla by být tato podpora považována za slučitelnou s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy. Soudila, že není důvod, aby se určilo, zda je skupina ARCO finanční institucí ve smyslu sdělení o bankovnictví z roku 2008. Podle Belgie je rozhodující otázkou, na kterou by měla Komise odpovědět, otázka, zda systém pojištění družstev představuje nezbytný a přiměřený zásah s cílem zabránit vážnému narušení hospodářství.

(68)

Belgie zastávala názor, že se jedná o nezbytné opatření, jeho důsledky se omezují na nutné minimum a existují mechanismy sdílení nákladů.

(69)

Za prvé, Belgie tvrdila, že systém pojištění družstev je přiměřený a nezbytný pro poskytnutí jistoty vkladatelům v Belgii.

(70)

Belgie uznala za teoreticky možné, že instituce s chráněnými vklady ve své rozvaze mohou mít nepřímý prospěch z existence podobných ochranných systémů, protože tyto systémy přispívají k zabránění runu na banky. Vysvětlila ale, že systémy pojištění vkladů jsou nezbytné, aby se zabránilo runu na banky a narušení finančních trhů. Belgie také tvrdila, že systém pojištění družstev je nutný, aby se zabránilo oslabení důvěry, kterou má veřejnost vůči belgickému finančnímu systému. Skutečnost, že podíly v družstvech vykazují základní rysy produktů spoření a že polovina finančních prostředků v držení družstev je investována do bank, posiluje jejich společné rysy s vklady a zdůrazňuje jejich význam pro belgický bankovní systém. Nezvládnutá platební neschopnost finančních družstev by údajně spustila řetězovou reakci s dopadem na všechny finanční instituce a na belgické hospodářství. Pokud by se na podíly ve finančních družstvech neuplatnila stejná míra ochrany jako na tradiční vklady, vzniklo by údajně stejné riziko jako v případě, že by se neochránily vklady. Mělo by to silný dopad na důvěru veřejnosti ve všechny formy vkladů v Belgii a vzniklo by systémové riziko. Na podporu svých tvrzení uvedla Belgie skutečnost, že v poměru k celkovému počtu obyvatel Belgie byl počet podílníků (individuálních osob) finančních družstev vysoký (52).

(71)

Belgie také vznesla důraznou námitku vůči terminologii, kterou Komise použila ve svém rozhodnutí o zahájení řízení, a to zejména vůči pojmům „capital instruments“ (nástroje vlastního kapitálu) a „risk capital“ (rizikový kapitál), kterých bylo použito v bodě odůvodnění 62 a v poznámce pod čarou č. 35.

(72)

Na prokázání nezbytnosti systému pojištění družstev Belgie také předala Komisi dopisy Rady pro finanční stabilitu a guvernéra BNB ze dne 29. října 2008 (53) a 7. října 2011 (54), které byly zaslány tehdejšímu ministru financí.

(73)

Ohledně slučitelnosti opatření s pravidly pro státní podporu odkazuje Belgie zaprvé na rozhodnutí Komise ve věci Ethias. Komise podle ní povolila opatření ve prospěch Ethias, a to zejména rozšíření systému pojištění vkladů na produkty „třídy 21“, protože je považovala za přiměřená a nezbytná, aby se zabránilo vážnému narušení belgického hospodářství.

(74)

Za druhé, Belgie zopakovala svůj názor, že opatření je přiměřené. Finanční družstva sdílejí náklady, a to zejména prostřednictvím jejich příspěvku do zvláštního ochranného fondu. Belgie soudila, že míra odměny za pojištění je přiměřená a obdobná příspěvkům v systémech pojištění ostatních chráněných institucí. Belgie odmítla, že by opatření mohlo být neúměrné z důvodu dobrovolné účasti v systému pojištění družstev.

(75)

Belgie tvrdila, že pokud by Komise přesto dospěla k závěru, že se u opatření jedná o státní podporu, měla by usoudit, že se jedná o podporu na ukončení činnosti slučitelnou s pravidly pro státní podporu. Belgie připomněla, že královský dekret ze dne 7. listopadu 2011 jasně stanoví, že v případě likvidace družstva musí zvláštní ochranný fond zasáhnout a odškodnit až po vydání konečného nařízení k likvidaci a jeho schválení.

(76)

Belgie zastávala také názor, že příkaz Komise k pozastavení plateb se netýká plateb provedených po likvidaci skupiny ARCO ve prospěch individuálních podílníků, protože v případě fyzických osob se nejedná o podniky.

(77)

Belgie předložila další dodatečné připomínky dopisem adresovaným Komisi ze dne 18. března 2014, tj. po stanovené lhůtě.

(78)

Belgie soudí, že Komise nemůže zakázat plnění pojištění poskytnutého individuálním podílníkům. Údajně nemůže vyzvat stát, aby pozastavil veškeré platby v rámci systému pojištění družstev a ani aby získal zpět platby provedené v rámci tohoto systému ve prospěch individuálních podílníků.

(79)

U individuálních podílníků se totiž nejedná o podniky ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy a plnění pojištění ve prospěch individuálních podílníků nemá údajně žádný dopad na skupinu ARCO nebo na vyhlídky Belgie získat zpět podporu, ze které měly mít tyto podniky prospěch.

(80)

Komise nejprve předběžně připomíná, že v bodě odůvodnění 18 rozhodnutí o zahájení řízení tvrdila, že systém pojištění družstev je určen pro finanční družstva. Hlubší prošetření chronologie a příznačných rysů opatření ale umožnilo dospět k závěru, že jediným skutečným příjemcem opatření je skupina ARCO, jak je popsáno v tomto oddíle.

(81)

V tomto konkrétním případě Komise zjišťuje, že mezi skupinou ARCO a ostatními finančními družstvy, které mohou být způsobilá pro přijetí do systému pojištění družstev, existuje podstatný rozdíl.

(82)

Z popisu skutečností (55) jasně vyplývá, že systém pojištění družstev byl od počátku šit na míru skupině ARCO, která čelila potížím kvůli svým investicím do banky Dexia. Skupina ARCO byla vlastně jediné finanční družstvo, které o účast na opatření nakonec požádalo.

(83)

Pokud jde o ostatní finanční družstva, Komise konstatuje, že vstup do systému pojištění družstev je dobrovolný, že rada ministrů může rozhodnout o přijetí či nepřijetí družstva do systému pojištění družstev a případně za jakých podmínek, že žádné z dalších finančních družstev nepožádalo o přijetí do systému a že některá z nich se od systému aktivně distancovala. Komise rovněž konstatuje, že žádné jiné finanční družstvo nemělo tak rozsáhlé potíže v oblasti svých investic jako skupina ARCO v případě banky Dexia.

(84)

Komise proto dospívá k závěru, že jediným skutečným příjemcem systému pojištění družstev pro družstva vykonávající hospodářskou činnost je skupina ARCO.

(85)

Komise konstatuje, že opatření bylo rozhodnuto a oznámeno vládou dne 10. října 2008 (56). Je zřejmé, že belgická vláda rozhodla o tom, že skupina ARCO bude moci využít systém pojištění družstev, v okamžiku, kdy bylo v roce 2008 připraveno opatření ve prospěch banky Dexia (57). Další tisková zpráva ze dne 21. ledna 2009 přinesla k opatření více podrobností. Tento závazek vlády byl přepracován do zákonné podoby až následně.

(86)

Komise konstatuje, že znění tiskových zpráv ze dne 10. října 2008 a 21. ledna 2009 a výrazy, které jsou v nich použity („rozhodla“, „závazek“), svědčí jednoznačně o přijatém závazku a umožňují nabytí oprávněného dojmu o tom, že opatření bude provedeno.

(87)

Tiskové zprávy byly rozeslány také úřední cestou: zpráva ze dne 10. října 2008 byla odeslána útvary ministerstva financí, zatímco zpráva ze dne 10. ledna 2009 byla odeslána jménem předsedy vlády a jménem ministra financí. Opakování obsahu těchto tiskových zpráv ještě posílilo jejich účel.

(88)

Komise konstatuje, že v okamžiku tiskové zprávy ze dne 10. října 2008 bylo již zřejmé, že systém pojištění družstev bude představovat rozšíření systému pojištění vkladů. Tisková zpráva ze dne 21. ledna 2009 potom obsahovala další upřesnění technické povahy. Jakmile byla zveřejněna, skupina ARCO ji uvedla na svých internetových stránkách se zřejmým cílem uklidnit své individuální podílníky. Komise kromě toho konstatuje ucelenost opatření v průběhu času, protože u něj nedošlo k podstatným změnám mezi jeho původním oznámením dne 10. října 2008 a vydáním konečného královského dekretu.

(89)

Ve svém rozsudku ze dne 19. března 2013 ve spojených věcech C-399/10 P a C-401/10 P (58) Soudní dvůr uvedl, že oznámení opatření a jeho skutečné provedení lze považovat za jediný zásah, pokud to lze odůvodnit jejich chronologií, jejich cílem a stavem, v němž se podnik nachází v okamžiku takového zásahu. Stejně tak v případě tohoto opatření Belgie rozhodla a oznámila dne 10. října 2008 opatření, které bylo provedeno později se stejným cílem ohledně prvotního příjemce, na kterého bylo zaměřeno. Komise kromě toho ve vlastních rozhodnutích považovala oznámení a provedení opatření za jediný zásah a soudila, že opatření poskytuje výhodu ode dne oznámení (59). Belgický ministr financí působící v květnu roku 2014 navíc označil předmětné opatření za závazek přijatý v roce 2008 (60).

(90)

Na základě informací uvedených v bodech odůvodnění 85 až 89 dospívá Komise k závěru, že oznámení a provedení systému pojištění družstev je nutno považovat za jediné stejné opatření.

(91)

Jak se uvádí v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak“.

(92)

Jak Belgie, tak skupina ARCO tvrdí, že by Komise měla přezkoumat, zda byla skupina ARCO příjemcem státní podpory, na základě jiného svého rozhodnutí, a to rozhodnutí ve věci Ethias (61). Pojem státní podpory je ale objektivní koncept vymezený ve Smlouvě. K tomu, aby bylo považováno za státní podporu, musí opatření splnit tato čtyři (kumulativní) kritéria: musí i) být poskytnuto státem nebo ze státních prostředků; ii) poskytnout svému příjemci selektivní výhodu; iii) narušit (potenciálně) hospodářskou soutěž; a iv) ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(93)

Komise má za povinnost posoudit opatření z hlediska těchto čtyř kritérií (viz body odůvodnění 94 až 110).

(94)

Komise musí posoudit, zda je systém pojištění družstev financován ze státních prostředků a zda je přičitatelný státu.

(95)

Podle ustálené judikatury (62) spadají veškeré finanční prostředky, které mohou veřejné orgány ve skutečnosti použít k podpoře podniků, aniž by bylo rozhodné, zda tyto prostředky trvale patří či nepatří k majetku státu, do oblasti působnosti čl. 107 odst. 1 Smlouvy, pokud zůstávají neustále pod veřejnou kontrolou, a tudíž jsou k dispozici příslušným vnitrostátním orgánům.

(96)

O státní podporu se jedná zejména v případě, kdy finanční prostředky pocházejí z příspěvků stanovených právními předpisy státu a kdy jsou spravovány a rozdělovány v souladu s těmito právními předpisy, přestože je spravují jiné instituce než stát. Statut subjektu nebo podniku, který poskytuje dotčenou podporu, není považován za rozhodující při uplatnění pravidel pro státní podporu.

(97)

Pokud jde o organizaci systému pojištění družstev, Komise konstatuje, že belgické právní předpisy stanoví příspěvky, které účastníci musí platit, a také způsob použití těchto finančních prostředků. Příspěvky do zvláštního ochranného fondu jsou proto považovány za státní prostředky, přestože pocházejí ze soukromých zdrojů.

(98)

Navíc Caisse des dépôts et consignations, která je veřejným subjektem, poskytuje v případě potřeby jako zálohu nutné finanční prostředky na platby, které má zvláštní ochranný fond provádět. Tento aspekt systému pojištění družstev představuje každopádně dostatečně konkrétní hospodářské riziko nákladů, které mohou zatížit rozpočet členského státu, aby se dalo dospět k závěru, že jde o použití státních prostředků ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy (63).

(99)

Pokud jde o přičitatelnost opatření Belgii, je zřejmé, že systém pojištění družstev nelze považovat za provedení směrnice 94/19/ES. Tato směrnice po členských státech pouze vyžaduje, aby zavedly systém pojištění vkladů pro vklady u úvěrových institucí, a její článek 2 výslovně stanoví, že u veškerých nástrojů, na které by se vztahovala definice vlastního kapitálu úvěrových institucí, jsou vyloučeny náhrady ze systémů pojištění. Pokud členský stát rozhodne o zavedení jiných systémů náhrad, které pojišťují jiné finanční produkty, nevyplývá takové rozhodnutí z práva Unie, ale představuje vlastní iniciativu dotčeného členského státu (64). Komise bere rovněž na vědomí, že se Belgie odvolává na pojišťovací systém náhrad investorům, ovšem toto přirovnání není průkazné, protože tyto systémy nejsou určeny ke krytí rizik spojených s investicemi. Jak již bylo vysvětleno v bodu odůvodnění 21, systémy pro odškodnění investorů jsou vytvořeny pouze pro případy, kdy investiční podnik není schopen vrátit majetek patřící investorovi, a to například z důvodu podvodu nebo potíží v systémech tohoto podniku.

(100)

Komise dospívá k závěru, že systém pojištění družstev poskytl skupině ARCO selektivní výhodu. Soudní dvůr uznal, že podniky mohou získat výhodu ve formě lepšího přístupu k finančním prostředkům, pokud opatření přijaté členským státem ve prospěch investorů posiluje jejich vůli investovat finanční prostředky do daného souboru cílených investic (65). V tomto konkrétním případě pomohlo opatření subjektům skupiny ARCO udržet si svůj stávající základní kapitál tím, že přesvědčilo stávající podílníky družstev, aby z nich nevystupovali (66), což představovalo mimořádně důležitou výhodu vzhledem k nervozitě trhu během období, které bezprostředně následovalo po pádu banky Lehman Brothers. Aby uklidnila své podílníky, zveřejnila skupina ARCO dne 21. ledna 2009 na svých internetových stránkách tiskovou zprávu belgické vlády, což jasně prokazuje, že skutečnost, že mohla investory uklidnit, představovala důležitou výhodu pro skupinu ARCO. Komise v tomto ohledu konstatuje, že brožura družstva ARCOPAR vydaná v létě roku 2008 (67) rovněž zmiňuje riziko, kterému by se vystavili individuální podílníci v případě odchodu z finančního družstva (68)  (69).

(101)

Opatření je také zjevně selektivní. Zaprvé se vztahuje pouze na držitele podílů finančních družstev a nevztahuje se na držitele investičních produktů vydaných konkurenčními podniky. Finanční subjekty, které nabízely finanční prostředky na trhu konzervativních dluhopisů nebo na peněžním trhu či nabízely zvláštní investiční fondy se zaručeným kapitálem, tak nemohly poskytnout svým zákazníkům podobnou jistotu. Belgie tvrdí, že podíly v držení individuálních podílníků finančních družstev jsou v podstatě přirovnatelné k vkladům (70). Několik prvků zdůrazňovaných Belgií přitom neodkazuje na finanční družstva, ale na družstva obecně. Popis podílů finančních družstev, jak ho poskytla Belgie, přitom neobsahuje žádný odkaz na důležité informace, jako jsou rizika, jež jsou spojena s investicí do těchto nástrojů (71) a jež u vkladů neexistují.

(102)

Selektivní povaha opatření se ukazuje také při srovnání zacházení s finančními družstvy a zacházení s ostatními nefinančními uznanými družstvy. Belgie se zastává zvláštního zacházení, jehož se dostalo individuálním podílníkům finančních družstev, na základě rozsudku ve věci Paint Graphos. Rozsudek ve věci Paint Graphos spočívá v rozhodnutí o předběžné otázce ohledně předkládacího usnesení vydaného italským soudem, který si přál zjistit, zda daňová zvýhodnění družstev výrobců a pracovníků lze přirovnat ke státní podpoře ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Soudní dvůr dospěl ve svém rozsudku k závěru, že je nutno posuzovat daňové zvýhodnění z hlediska čtyř kumulativních kritérií v oblasti státní podpory, a poskytl podrobnější pokyny, a to zejména o způsobu posouzení, zda takové daňové zvýhodnění představuje selektivní výhodu (72). Soudní dvůr prohlásil, že je nutno určit, zda i) takové daňové zvýhodnění může být odůvodněno rysy, které jsou vlastní dotčené daňové soustavě (73), ii) zda existují náležité postupy dohledu a sledování (74) a iii) zda je daňové zvýhodnění úměrné a nepřesahuje meze toho, co je nezbytné (75).

(103)

Komise soudí, že tvrzení Belgie nelze přijmout, protože povaha výhody, kterou opatření poskytlo, je kvalitativně odlišná od výhody přezkoumávané Soudním dvorem ve věci Paint Graphos. Opatření zavedené Belgií znamená poskytnutí výhody a ne osvobození od daně nebo od úhrady nákladu. Analýzu ve třech etapách, kterou zvolil Soudní dvůr pro posouzení, zda je daňové zvýhodnění nebo osvobození od daně selektivní, nelze proto na toto opatření uplatnit.

(104)

I v případě, že by se judikatura ve věci Paint Graphos dala uplatnit na předmětné opatření, jeho zvláštní rysy jsou takové, že by toto opatření zůstalo selektivní.

(105)

Za prvé, Komise zjišťuje, že věc Paint Graphos odkazuje na všechna družstva výrobců a pracovníků a neodkazuje pouze na poměrně omezené pododvětví, jakým jsou finanční družstva. Pokud je podle tvrzení Belgie nutno vyhradit zvláštní zacházení „skutečným“ družstvům, mělo by se toto zvláštní zacházení uplatňovat na všechna uznaná družstva. Pouhá skutečnost, že se opatření omezuje na finanční družstva, tím pádem stačí, aby se prokázala jeho selektivní povaha.

(106)

Za druhé, Komise zjišťuje, že si finanční družstva podle názoru Belgie údajně zasluhovala dalších zvýhodnění již od 10. října 2008. Komise konstatuje, že tradiční uznaná družstva získala před tímto dnem jistou formu přednostního zacházení, která vyplývá z jejich zvláštního statusu a která spočívá v osvobození od srážkové daně z movitého majetku (76). V rámci tohoto rozhodnutí se Komise nevyslovuje k uměřenosti či neuměřenosti daňové výhody, ale soudí, že nic neospravedlňuje náhlé zavedení další kompenzace nebo ochrany ve prospěch podniků se statusem finančních družstev dne 10. října 2008.

(107)

Kdyby Komise měla přesto provést analýzu vycházející z rozsudku ve věci Paint Graphos, jak doporučuje Belgie, soudí, že nic neodůvodňuje poskytnutí pojištění ve výši 100 % individuálním podílníkům skupiny ARCO (tzn. část i) analýzy provedené v rozsudku ve věci Paint Graphos), jejíž subjekty byly společnostmi s ručením omezeným. Vzhledem k povaze těchto společností, jak byla stanovena belgickými obecnými pravidly v oblasti práva obchodních společností, měli si být individuální podílníci skupiny ARCO vědomi, že v případě likvidace mohou přijít o veškerý svůj kapitál (77). Ochránit kapitál upsaný individuálními podílníky finančních družstev do výše 100 % není ostatně úměrné opatření (část iii) analýzy provedené v rozsudku ve věci Paint Graphos), protože by to znamenalo ochránit tyto podílníky před všemi riziky, čímž by pro podniky, jejichž jsou podílníky, vznikla neoprávněná výhoda (78).

(108)

Systém pojištění družstev poskytuje finančním družstvům výhodu, již nemají subjekty, které nabízejí strukturované retailové investiční produkty, a ani jiná nefinanční uznaná družstva. Díky opatření si skupina ARCO mohla zachovat svůj podíl na trhu po delší dobu. Skupina ARCO čelila odlivu finančních prostředků až později a v menší míře, než by se stalo bez tohoto opatření. Ostatní subjekty, které musely čelit hospodářské soutěži pouze vlastními výsledky a nemohly počítat se systémem pojištění družstev, nemohly proto využít finančních prostředků, které by jinak byly k dispozici pro investování. Systém pojištění družstev proto narušuje hospodářskou soutěž (79).

(109)

Pokud členský stát určitému podniku poskytne podporu, může zůstat dotčená vnitrostátní činnost zachována nebo může vzrůst s tím důsledkem, že se sníží vyhlídky podniků usazených v jiných členských státech na (větší) proniknutí na trh (80). Vzhledem k velkému počtu mezinárodních dodavatelů investičních produktů, kteří působí na belgickém trhu, opatření bezpochyby ovlivňuje obchod v celé Unii.

(110)

Na základě analýzy provedené v bodech odůvodnění 91 až 109 dospívá Komise k závěru, že systém pojištění družstev obnáší použití státních prostředků, představuje selektivní zvýhodnění skupiny ARCO, narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod uvnitř Unie. Splňuje tak všechna kritéria, aby byl považován za státní podporu. Všechny tyto skutečnosti existovaly nejpozději v den přijetí královského dekretu ze dne 10. října 2011, avšak výhoda, kterou opatření přineslo, vznikla již oznámením o jeho zavedení ze dne 10. října 2008. Při přezkumu slučitelnosti podpory a za účelem jejího případného vrácení příjemci je nutno zohlednit celkovou výši výhody.

(111)

Poté co Komise prokázala, že se u systému pojištění družstev jedná o státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy, musí stanovit, zda je tuto podporu možno považovat za slučitelnou s vnitřním trhem.

(112)

Článek 107 Smlouvy uvádí ve svém odstavci 1, že každá podpora poskytnutá státem je neslučitelná s vnitřním trhem, a tedy zakázána, nestanoví-li Smlouva jinak. Ve svých odstavcích 2 a 3 poté vymezuje dvě kategorie podpor slučitelných s vnitřním trhem.

(113)

V čl. 107 odst. 2 jsou nejprve uvedeny kategorie státních podpor, na které se automaticky vztahuje odchylka od zásady zákazu. Systém pojištění družstev do žádné z těchto kategorií nespadá.

(114)

V čl. 107 odst. 3 Smlouvy je potom uvedeno několik kategorií státních podpor, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem. Teoreticky by bylo možno uplatnit písmeno b) či c) tohoto odstavce.

(115)

Pokud jde o čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy, Komise v pokynech vysvětlila, jakým způsobem má v úmyslu uplatňovat odchylku uvedenou v tomto ustanovení na určité kategorie podpor. Konstatuje však, že opatření neodpovídá žádné z kategorií podpor uvedených v těchto pokynech. Belgie a ani skupina ARCO navíc nepředložily sebemenší náznak cíle společného zájmu, který by umožnil odvolat se na toto ustanovení. Komise proto zřejmě musí přezkoumat případnou slučitelnost opatření pouze na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy.

(116)

Pokud jde o čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy, Komise bere na vědomí tvrzení Belgie, že v případě, pokud Komise dospěje k závěru, že systém pojištění družstev obnáší státní podporu, mělo by být opatření posuzováno na základě tohoto ustanovení, jež umožňuje prohlásit podporu za slučitelnou s vnitřním trhem, pokud je nezbytná pro odstranění vážné poruchy v hospodářství některého členského státu.

(117)

Avšak čl. 107 odst. 3 písm. b) vyžaduje restriktivní výklad toho, co se má rozumět vážnou poruchou v hospodářství některého členského státu. Předmětná porucha musí mít vliv na hospodářství dotčeného členského státu jako celek a nejenom na hospodářství jednoho z jeho regionů nebo částí jeho území (81).

(118)

V okamžiku prvního vyvrcholení finanční krize na podzim roku 2008 Komise rozhodla ve svém sdělení o bankovnictví z roku 2008, že čl. 107 odst. 3 písm. b) lze použít při posuzování opatření přijatých s cílem odstranit potíže finančních institucí (82).

(119)

Mimo finanční sektor Komise vypracovala na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy dočasný rámec Společenství pro opatření státní podpory zlepšující přístup k financování za současné finanční a hospodářské krize (83). Na předmětné opatření se ale tento rámec nevztahuje. Týká se reálné ekonomiky, protože umožňoval členským státům přijímat náležitá opatření zlepšující přístup k financování podnikům, které si přály investovat během finanční krize, to znamená v době, kdy se financování prostřednictvím bank stávalo stále těžší. Potíže skupiny ARCO nejsou spojeny s nedostatkem financování prostřednictvím bankovního sektoru ale s aktivy (akcie banky Dexia), jejichž hodnota musela být snížena. Systém pojištění družstev, který poskytuje záruku ve výši 100 % v případě nástroje, jenž je uváděn v pasivech, navíc nespadá do žádné kategorie podpor uvedených v bodu 4.3 rámce.

(120)

Protože finanční družstva nejsou finančními institucemi pro účely sdělení o bankovnictví z roku 2008, podporu je nutno posuzovat přímo na základě Smlouvy (84). Ke splnění obecných kritérií slučitelnosti stanovených v čl. 107 odst. 3 Smlouvy musí opatření dodržet tyto podmínky (85):

a)    Vhodnost opatření podpory : podpora musí být správně zaměřena, aby mohl být skutečně dosažen cíl, tj. odstranění vážné poruchy v hospodářství, což není splněno, pokud dotčené opatření nepředstavuje vhodný prostředek k odstranění poruchy.

b)    Nezbytnost : výše a forma opatření musí být nutné pro dosažení cíle. Výše opatření podpory tak musí být stanovena na minimum nezbytné pro dosažení cíle a jeho forma musí být co nejvhodnější pro odstranění poruchy v hospodářství.

c)    Proporcionalita : pozitivní důsledky opatření musí odpovídajícím způsobem vyrovnávat narušení hospodářské soutěže tak, aby byla tato narušení omezena na minimum nutné pro dosažení cílů opatření.

(121)

Pokud jde o vhodnost či nevhodnost opatření, Komise zjišťuje, že dopad finančních družstev na hospodářství jako celek je v zásadě odlišný od dopadu tradičních bank, které čelí runům na banky. Pokud by se vkladatelé určité banky rozhodli vybrat své peníze ve stejný okamžik, byla by banka nucena postoupit během krátké doby veškerá svá nelikvidní aktiva („nouzovým prodejem“), což by mělo vážné důsledky pro půjčky reálné ekonomice a mohlo by vyvolat řetězovou reakci v podobě snižování cen aktiv. Finanční družstva naopak půjčky reálné ekonomice neposkytují. Podle svých stanov mají také právo omezit vystupování podílníků (86), takže je v zásadě možno zabránit neřízenému postupování aktiv. Tato skutečnost prokazuje výrazný rozdíl mezi vklady a podíly podílníků z hlediska jejich dopadu na systém.

(122)

Z právního pohledu je také zřejmé, že podílníci finančních družstev jsou podílnici „společnosti s ručením omezeným“. Kvůli tomuto statusu jsou individuální podílníci finančních družstev právně vystaveni možnosti ztráty části nebo celé své investice. Komise v tomto ohledu bere také na vědomí, že guvernér BNB nepotvrdil, že podíly finančních družstev jsou přirovnatelné ke spořicím vkladům úvěrové instituce (87).

(123)

Komise rovněž konstatuje, že postavení individuálních podílníků finančních družstev v „kaskádové struktuře“ (88) v případě likvidace nebo úpadku těchto subjektů se velmi liší od postavení majitelů spořicích účtů v úvěrové instituci. Úvěrové instituce jsou regulované subjekty, u nichž regulační orgán dohlíží na to, aby bylo k dispozici určité množství finančních prostředků. Tyto finanční prostředky umožňují absorbovat první vlnu ztrát v případě likvidace nebo úpadku. Podílníci finančních družstev žádnou podobnou ochranu nemají. V případě likvidace nebo úpadku jsou prvními oběťmi.

(124)

Na základě argumentů uvedených v bodech odůvodnění 121 až 123 dospívá Komise k závěru, že systém pojištění družstev pouze chrání finanční družstva a jeho individuální podílníky před důsledky jejich minulých investic. Nepředstavuje opatření vhodné pro zabránění vážné poruchy v belgickém hospodářství.

(125)

Pokud jde o nezbytnost opatření, Komise připomíná, že Belgie již přijala důležitá opatření, aby zabránila poruše v belgickém hospodářství. Zavedla už jiná opatření na stabilizování finančního systému, a to zejména bank a dalších finančních institucí, do kterých finanční družstva investovala. Belgický systém pojištění vkladů chránil vklady až do výše 100 000 EUR a Belgie pomohla bankám Fortis, KBC, Dexia a Ethias rekapitalizací, vložením finančních prostředků, opatřeními na záchranu znehodnocených aktiv a opatřeními ad hoc. Komise dospívá k závěru, že nebylo nezbytné chránit některé individuální podílníky finančních družstev, která jsou vlastně společnostmi s ručením omezeným.

(126)

Pokud jde o dopis guvernéra BNB, o kterém se zmiňuje Belgie, Komise konstatuje, že tento dopis je z října roku 2011, tedy po 10. říjnu roku 2008, kdy bylo opatření oznámeno, a že se v něm neuvádí, že opatření je nezbytné pro zabránění vážné poruchy v belgickém hospodářství, ale je uvedena pouze ta skutečnost, že by mělo umožnit (89) omezit negativní důsledky (systémové) krize. Pokud jde o dopis Výboru pro finanční stabilitu, Komise konstatuje, že se pouze zmiňuje o rozšíření krytí systému pojištění vkladů a o zavedení systému pojištění pojišťovacích produktů „třídy 21“.

(127)

Pokud jde o proporcionalitu opatření, Komise konstatuje, že způsob, jakým bylo opatření pojato, nechrání dostatečně proti nepříznivému výběru (90). Dobrovolné členství v systému pojištění družstev ve spojení se zřejmou neexistencí splnění podmínky životaschopnosti jsou podnětem k tomu, aby se systému využilo v okamžiku, kdy je zřejmé, že dojde k pojistnému plnění. Při takovém scénáři může příjemce využít pojištění a přitom se ve velké míře vyhnout placení pojistného až do posledního okamžiku před likvidací.

(128)

Komise rovněž soudí, že systém pojištění družstev narušuje neoprávněně běžné fungování trhu. Opatření umožnilo skupině ARCO ochránit své postavení na trhu strukturovaných retailových finančních produktů, což mělo nebo mohlo mít negativní dopad na podíl na trhu a ziskovost konkurentů skupiny ARCO, kteří nemohli využívat systému pojištění družstev.

(129)

Závěrem proto nelze považovat opatření za slučitelné s vnitřním trhem, protože není vhodné, nezbytné a ani přiměřené cílům uplatnění čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy a protože nespadá do oblasti působnosti žádného z ustanovení, kterými se řídí slučitelnost státních podpor s vnitřním trhem.

(130)

Pro výpočet výše výhody, již je nutno získat od skupiny ARCO zpět, Komise zohledňuje tyto parametry a skutečnosti (91):

(131)

Výhodu, kterou skupina ARCO získala, spočívala v ochraně proti odlivu finančních prostředků, který by mohla zastavit pouze uplatněním ustanovení svých stanov po dosažení stropní hodnoty ve výši 10 % (93) svého kapitálu nebo 10 % svých podílníků. K odlivu kapitálu nebo výstupu členů v takové míře mohlo dojít, jakmile by se skupina ARCO ocitla v předlužení nebo byla zapojena do procesu úpadku či likvidace, a to objektivně nebo spíše subjektivně, jak tomu bylo v některých případech hromadného vybírání vkladů (94), v okamžiku, kdy by její podílníci usoudili, že nepředstavuje bezpečnou investici, a to například kvůli velké expozici vůči finanční situaci a tržní hodnotě banky Dexia.

(132)

Pro výpočet výhody, kterou skupina ARCO získala, volí Komise konzervativní přístup (95) a zohledňuje možný odliv finančních prostředků pouze za jedno roční období místo několika. Tímto postupem by měl výsledek výpočtu vyjadřovat minimální dopad systému pojištění družstev, ačkoliv pojištění mohlo ve skutečnosti pomoci skupině ARCO odvrátit také několik vln odlivu finančních prostředků nebo vystupování členů až do povolené horní hranice. Stanovy skupiny ARCO umožňovaly družstvu pozastavit odliv finančních prostředků buď po vybrání 10 % kapitálu, nebo po vystoupení 10 % podílníků. Pro účely výpočtu výše podpory Komise předpokládá, že by skupina ARCO zvolila nejúčinnější možnost, to znamená možnost zachovat si kapitál na co nejvyšší úrovni. Pokud jde o možnost vystoupení podílníků, Komise bude vycházet z nejnižšího počtu individuálních podílníků za období, během nějž výhoda vznikla (tj. období začínající dne 10. října 2008), což představuje další konzervativní předpoklad, a těmto podílníkům přidělí průměrný kapitálový podíl během dotčeného roku. U možnosti odlivu finančních prostředků bude Komise rovněž vycházet z roku, během nějž byl kapitál na své nejnižší úrovni.

(133)

Komise rovněž zohledňuje, že výhoda, kterou opatření poskytlo, byla částečně omezena skutečností, že skupina ARCO, kterou tvořily tři právní subjekty ARCOPAR, ARCOFIN a ARCOPLUS, musela zaplatit jediný vstupní poplatek a pojistný poplatek za jeden rok, ačkoliv k těmto platbám došlo až na podzim roku 2011 těsně předtím, než skupina ARCO vyhlásila dobrovolnou likvidaci.

(134)

Výše výhody získané díky opatření je tedy nejnižší z částek vyplývajících z těchto dvou výpočtů: a) 10 % kapitálu roku, během nějž byla jeho úroveň nejnižší za období mezi 10. říjnem 2008 a 8. prosincem 2011, s odečtením celkové částky již uhrazených poplatků; a b) 10 % nejnižšího počtu podílníků během období mezi 10. říjnem 2008 a 8. prosincem 2011 vynásobených průměrným podílem na kapitálu v držení každého podílníka během stejného roku s odečtením celkové částky již uhrazených poplatků.

(135)

V absolutním vyjádření roste s uplývajícím časem pravděpodobnost, že investoři stáhnou své finanční prostředky, což ztěžuje výpočet úroků, které je nutno zaplatit za poskytnutou výhodu. Aby se zaručila kompenzace celkové částky výhody, kterou získala skupina ARCO, a zároveň bylo členskému státu umožněno mít funkční metodu pro výpočet úrokové sazby použitelné na vrácení podpory (96), Komise soudí, že výhoda byla dostupná ve svém celku nejméně od 8. prosince 2011, a požaduje, aby částky, které je nutno vrátit, byly zúročeny počínaje dnem 8. prosince 2011 a až do jejich skutečného vrácení.

(136)

Za účelem ověření výpočtu výše podpory žádá Komise Belgii, aby jí poskytla seznam s uvedením počtu podílníků družstev ARCOPAR, ARCOFIN a ARCOPLUS evidovaných na konci každého roku za období mezi 10. říjnem 2008 a 8. prosincem 2011.

(137)

Ve svých dodatečných poznámkách předložených více než rok a půl po uplynutí lhůty pro podání připomínek k rozhodnutí o zahájení řízení nepředkládají belgické orgány žádné nové skutečnosti. Zdůrazňují, že Komise nemůže zakázat plnění pojištění poskytnutého individuálním podílníkům. Údajně nemůže vyzvat stát, aby pozastavil veškeré platby v rámci systému pojištění družstev a ani aby získal zpět platby provedené v rámci tohoto systému ve prospěch individuálních podílníků.

(138)

Na podporu této připomínky připomínají belgické orgány, že se u individuálních podílníků nejedná o podniky ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a soudí, že plnění pojištění ve prospěch individuálních podílníků nemá údajně žádný dopad na skupinu ARCO nebo na vyhlídky Belgie získat zpět podporu.

(139)

V odpovědi Komise uvádí, že částky, jejichž navrácení toto rozhodnutí nařizuje, jsou skutečně podporou ve prospěch skupiny ARCO.

(140)

Zdůrazňuje, že podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy zjištění, že podpora poskytnutá státem není slučitelná s vnitřním trhem, stačí, aby nařídila státu její zrušení (97). Belgické orgány tak nemohou tvrdit, že zákaz provedení pojištění označeného za neslučitelnou podporu, by měl být v rozporu s právem Unie.

(141)

Belgické orgány proto měly dodržet výzvu obsaženou v rozhodnutí o zahájení řízení a přerušit veškeré provádění předmětného opatření, což znamená, že se neměla provést žádná platba.

(142)

Je proto rovněž odůvodněné, aby Belgie nadále neprováděla žádné platby v rámci opatření podpory.

(143)

Komise shledává, že systém pojištění družstev představuje státní podporu ve prospěch družstev ARCOPAR, ARCOFIN a ARCOPLUS, která byla protiprávně provedena Belgií v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Je proto zapotřebí, aby Belgie zrušila právní předpisy, z nichž vychází systém pojištění družstev (zejména zákon ze dne 14. dubna 2009 a královský dekret ze dne 10. října 2011), a získala zpět poskytnutou výhodu od družstev ARCOPAR, ARCOFIN a ARCOPLUS,

a.

10 % kapitálu z roku, během nějž byla jeho úroveň nejnižší za období mezi 10. říjnem 2008 a 8. prosincem 2011, s odečtením celkové částky již uhrazených poplatků; nebo

b.

10 % nejnižšího počtu podílníků během období mezi 10. říjnem 2008 a 8. prosincem 2011 vynásobených průměrným podílem na kapitálu v držení každého podílníka během stejného roku s odečtením celkové částky již uhrazených poplatků.

a.

podrobný popis již přijatých a plánovaných opatření pro splnění tohoto rozhodnutí;

b.

doklady prokazující, že příjemcům bylo nařízeno podporu vrátit.

—

veškerých nástrojů, na které se vztahuje definice ‚vlastního kapitálu‘ v článku 2 směrnice Rady 89/299/EHS ze dne 17. dubna 1989 o vlastním kapitálu úvěrových institucí“.