–

za Philip Morris Benelux BV a Philip Morris Investments BV: Y. E. A. Buruma a R. de Bree, advocaten,

–

za JT International Company Netherlands BV: T. Heystee, M. Immerzeel, W. Knibbeler a A. Pliego Selie, advocaten,

–

za Van Nelle Tabak Nederland BV: H. M. Pannekoek, C. E. Schillemans a A. B. van der Pol, advocaten,

–

za British American Tobacco International (Holdings) BV: J. A. M. Mischie, J. Tuijp a H. J. van den Bos, advocaten,

–

za Stichting Rookpreventie Jeugd: J. A. M. A. Sluysmans, advocaat,

–

za nizozemskou vládu: E. M. M. Besselink a M. K. Bulterman, jako zmocněnkyně,

–

za bulharskou vládu: S. Ruseva a R. Stojanov, jako zmocněnci,

–

za českou vládu: T. Müller, M. Smolek a J. Vláčil, jako zmocněnci,

–

za maďarskou vládu: M. Z. Fehér a K. Szíjjártó, jako zmocněnci,

–

za portugalskou vládu: P. Barros da Costa, A. Cunha a C. Freire, jako zmocněnkyně,

–

za Evropskou komisi: T. S. Bohr, M. Burón Pérez, Ș. Ciubotaru, F. van Schaik a M. H. van Vliet, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 bodu 21, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES (Úř. věst. 2014, L 127, s. 1), jakož i zásad právní jistoty a určitosti použitelného práva.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Nederlandse Voedsel- en Warenautoriteit (Nizozemský úřad pro kontrolu potravin a spotřebního zboží, dále jen „NVWA“), Staatssecretaris van Volksgezondheid, Welzijn en Sport (Státní tajemník pro veřejné zdraví, sociální péči a sport, Nizozemsko) (dále jen „státní tajemník“), Philip Morris Benelux BV, Philip Morris Investments BV, JT International Company Netherlands BV, Vereniging Nederlandse Sigaretten- & Kerftabakfabrikanten, Van nelle Tabak Nederland BV a British American Tobacco International (Holdings) BV na jedné straně a Stichting Rookpreventie Jeugd (Nadace pro prevenci kouření u mladistvých, Nizozemsko) (dále jen „Nadace“) na straně druhé ohledně metody měření úrovní emisí dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého v cigaretách.

3

Článek 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331) v odstavci 2 stanoví:

„Neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění, odepřou orgány přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany

[…]“

4

Bod 8 odůvodnění směrnice 2014/40 zní:

„V souladu s čl. 114 odst. 3 [SFEU] by za základ legislativních návrhů měla být považována vysoká úroveň ochrany zdraví, přičemž je třeba věnovat pozornost zejména novému vývoji založenému na vědeckých poznatcích. Tabákové výrobky nejsou běžným zbožím a vzhledem k obzvláště škodlivým účinkům tabáku na lidské zdraví by měl být dán ochraně zdraví v této souvislosti velký význam, zejména s cílem omezit rozšíření kuřáctví mezi mladými lidmi.“

5

Článek 2 této směrnice v bodě 21 stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

6

Článek 3 uvedené směrnice v odstavci 1 stanoví:

„Úrovně emisí cigaret uvedených na trh nebo vyrobených v členských státech (dále jen ‚maximální úrovně emisí‘) nesmí být větší než:

7

Podle čl. 4 odst. 1 a 2 téže směrnice:

„1.   Emise dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého z cigaret se měří na základě normy ISO 4387 v případě dehtu, normy ISO 10315 v případě nikotinu a normy ISO 8454 v případě oxidu uhelnatého.

Přesnost měření dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého se určuje podle normy ISO 8243.

2.   Měření uvedená v odstavci 1 ověřují laboratoře schválené a sledované příslušnými orgány členských států.

Tyto laboratoře nesmí být přímo či nepřímo vlastněny ani ovládány tabákovým průmyslem.

[…]“

8

Článek 23 směrnice 2014/40 v odstavci 2 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby na trh nebyly uváděny tabákové a související výrobky, které nejsou v souladu s touto směrnicí, včetně souvisejících prováděcích aktů a aktů v přenesené pravomoci v ní stanovených. […]“

9

Článek 2.1 Besluit houdende samenvoeging van de algemene maatregelen van bestuur op basis van de Tabakswet tot één besluit (Tabaks- en rookwarenbesluit) [vyhláška, kterou se slučují obecná správní opatření na základě zákona o tabáku do jedné vyhlášky (vyhláška o tabákových výrobcích a výrobcích určených ke kouření)] ze dne 14. října 2015 (Stb. 2015, č. 398) ve svém odstavci 1 stanoví:

„Maximální úrovně emisí cigarety uvedené na trh nebo vyrobené musí být v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice [2014/40]“.

10

Článek 2.1 Regeling van de Staatssecretaris van Volksgezondheid, Welzijn en Sport houdende regels inzake de productie, de presentatie en de verkoop van tabaksproducten en aanverwante producten (Tabaks- en rookwarenregeling) [nařízení státního tajemníka pro veřejné zdraví, sociální péči a sport, kterým se stanoví pravidla pro výrobu, obchodní úpravu a prodej tabákových a souvisejících výrobků (ministerské nařízení o tabákových výrobcích a výrobcích určených ke kouření)] ze dne 10. května 2016 (Stcrt. 2016, č. 25446) stanoví:

„1.   Za zkušební metody, které jsou jako jediné rozhodující pro určení, zda cigareta splňuje požadavky čl. 2.1 odst. 1 vyhlášky, se označují opatření podle následujících norem:

2.   Výsledky měření se kontrolují podle normy NEN-ISO 8243:2013 Cigarety – Odběr vzorků.“

11

Dopisem ze dne 31. července 2018 požádala Nadace úřad NVWA, aby zajistil, že cigarety s filtrem nabízené spotřebitelům v Nizozemsku dodržují při svém užití v souladu se svým určením maximální úrovně emisí dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého stanovené v čl. 3 odst. 1 směrnice 2014/40. Nadace rovněž požádala NVWA, aby nařídil výrobcům, dovozcům a distributorům tabákových výrobků, prostřednictvím správního donucovacího opatření, aby cigarety s filtrem, které tyto maximální úrovně emisí nedodržují, stáhli z trhu.

12

Tento návrh na vydání donucovacího opatření se opíral o studii Rijksinstituut voor Volksgezondheid en Milieu (Národní institut pro veřejné zdraví a životní prostředí, Nizozemsko) ze dne 13. června 2018, z níž vyplývá, že pokud se použije metoda měření „Canadian Intense“, a nikoli metoda stanovená v článku 4 směrnice 2014/40, všechny cigarety s filtrem prodávané v Nizozemsku značně překračují maximální úrovně emisí dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého stanovené v čl. 3 odst. 1 této směrnice. Nadace má za to, že metoda měření stanovená normami ISO 4387, 10315, 8454 a 8243, na které odkazuje čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice, nezohledňuje skutečnost, že mikroperforace filtru cigaret je v praxi zakryta prsty a rty kuřáka, a tento kuřák tak vdechuje výrazně vyšší množství dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého, než jsou maximální úrovně emisí stanovené v článku 3 téže směrnice.

13

Rozhodnutím ze dne 20. září 2018 NVWA uvedený návrh na vydání donucovacího opatření zamítl. Rozhodnutím ze dne 31. ledna 2019 zamítl státní tajemník správní odvolání, které Nadace podala proti tomuto rozhodnutí NVWA, jako neopodstatněné.

14

Nadace následně podala proti tomuto rozhodnutí státního tajemníka žalobu k Rechtbank Rotterdam (Soud prvního stupně v Rotterdamu, Nizozemsko).

15

Nadace před tímto soudem tvrdila, že čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/40 neukládá povinnost použít určenou metodu měření úrovní emisí a normy ISO, na jejichž základě musí být podle tohoto ustanovení dotyčné emise měřeny, nepředstavují obecně závazné předpisy, takže je třeba použít metodu měření „Canadian Intense“.

16

Při projednávání žaloby uvedené v bodě 14 tohoto rozsudku předložil uvedený soud Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu a platnosti některých ustanovení směrnice 2014/40, která vedla k vyhlášení rozsudku ze dne 22. února 2022, Stichting Rookpreventie Jeugd a další (C‑160/20, EU:C:2022:101).

17

V návaznosti na uvedený rozsudek Rechtbank Rotterdam (Soud prvního stupně v Rotterdamu) podle předkládajícího soudu rozhodl, že normy NEN-ISO, na které odkazuje nařízení státního tajemníka pro veřejné zdraví, sociální péči a sport, kterým se stanoví pravidla pro výrobu, obchodní úpravu a prodej tabákových a souvisejících výrobků (ministerské nařízení o tabákových výrobcích a výrobcích určených ke kouření) ze dne 10. května 2016, nelze vůči Nadaci obecně jako jednotlivci uplatňovat a metoda měření úrovní emisí popsaná v těchto normách není v souladu se směrnicí 2014/40, jelikož neměří úrovně emisí vznikající při užití cigarety v souladu se stanoveným účelem. Při neexistenci metod měření, které by byly v souladu s touto směrnicí, není možné určit, zda cigarety s filtrem prodávané v Nizozemsku splňují maximální úrovně emisí. S ohledem na studii Národního institutu pro veřejné zdraví a životní prostředí uvedenou v bodě 12 tohoto rozsudku je velmi pravděpodobné, že při použití metody měření „Canadian Intense“ cigarety nedodržují maximální úrovně emisí. Rechtbank Rotterdam (Soud prvního stupně v Rotterdamu) tak žalobě Nadace vyhověl a uložil NVWA, aby přijal nové rozhodnutí o vydání donucovacího opatření.

18

Proti tomuto rozsudku Rechtbank Rotterdam (Soud prvního stupně v Rotterdamu) bylo podáno odvolání ke College van Beroep voor het bedrijfsleven (Odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti, Nizozemsko), který je předkládajícím soudem.

19

Posledně uvedený soud má za to, že některé aspekty článků 3 a 4 směrnice 2014/40 je třeba ještě objasnit ve světle rozsudku ze dne 22. února 2022, Stichting Rookpreventie Jeugd a další (C‑160/20, EU:C:2022:101).

20

V první řadě uvádí, že Soudní dvůr rozlišuje mezi podniky, vůči nimž lze normy ISO uvedené v čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/40 uplatňovat, pokud mají přístup k úřednímu a autentickému znění těchto norem, a jednotlivci obecně, vůči kterým uvedené normy uplatňovat nelze, pokud nedošlo k vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. V tomto ohledu se předkládající soud táže na vymezení pojmu „jednotlivci obecně“. Poznamenává mimo jiné, že v rámci posledně uvedené kategorie existují někteří jednotlivci, jako je Nadace, kteří se, jak stanoví nizozemské právo, mohli seznámit s obsahem norem ISO prostřednictvím nahlížení do norem NEN-ISO v knihovně Nederlands Normalisatie Instituut in Delft (Nizozemský institut pro normalizaci v Delftu, Nizozemsko) nebo za poplatek. V tomto kontextu není jasné, zda lze normy ISO vůči takovým jednotlivcům uplatňovat. Předkládající soud má každopádně za to, že normy ISO dotčené ve věci v původním řízení nelze uplatňovat vůči Nadaci, jež hájí zájmy jednotlivců, kteří k těmto normám nemají přístup, jelikož jejich získání v takovém řízení, jako je řízení v původním řízení, nemůže být rovnocenné vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

21

Ve druhé řadě tento předkládající soud pokládá několik otázek týkajících se situace, v níž by bylo třeba mít za to, že normy ISO, na které odkazuje čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/40, nelze uplatňovat vůči takovému jednotlivci, jako je Nadace, a v níž by mohla, či dokonce měla být použita metoda měření, která je alternativní k metodám stanoveným v těchto normách.

22

V tomto ohledu se táže zejména na pravomoc každého členského státu stanovit, byť dočasně, alternativní metodu měření, a případně na vztah takové metody k cílům harmonizace a fungování vnitřního trhu sledovaným směrnicí 2014/40. Má rovněž pochybnosti o důsledcích případné neuplatnitelnosti norem ISO, na které odkazuje čl. 4 odst. 1 této směrnice, vůči takovému jednotlivci, jako je Nadace, zejména pokud jde o případné stažení cigaret s filtrem, které by překračovaly maximální úrovně emisí při použití náhradní metody stanovené vnitrostátním orgánem, z trhu.

23

Za těchto podmínek se College van Beroep voor het bedrijfsleven (Odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

24

Bulharská vláda tvrdí, že první otázka je nepřípustná z důvodu své hypotetické povahy. Tvrdí, že se tato otázka týká všech norem ISO, které nebyly vyhlášeny v Úředním věstníku Evropské unie, ačkoli čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/40 odkazuje pouze na čtyři přesně určené normy ISO.

25

Podle ustálené judikatury se k otázkám týkajícím se unijního práva váže domněnka relevance. Odmítnutí rozhodnout o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem ze strany Soudního dvora je možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém, nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny [rozsudek ze dne 23. listopadu 2021, IS (Protiprávnost předkládacího rozhodnutí), C‑564/19, EU:C:2021:949, bod 61 a citovaná judikatura].

26

V tomto ohledu jak ze znění první otázky, která se týká výkladu čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/40, tak z odůvodnění této otázky shrnutého v bodě 20 tohoto rozsudku vyplývá, že se uvedená otázka netýká všech norem ISO nevyhlášených v Úředním věstníku Evropské unie, ale pouze těch norem, na které toto ustanovení odkazuje.

27

V rámci sporu v původním řízení bude přitom nezbytné určit, zda přístup takových jednotlivců, jako je Nadace, k normám ISO, na které odkazuje čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/40, může vyloučit jejich možnost opírat se o jiné metody měření, než jsou metody stanovené těmito normami, za účelem soudního určení nesouladu úrovní emisí látek z cigaret vyráběných nebo uváděných na trh podniky v členských státech s touto směrnicí. Proto problém vznesený v rámci první otázky není pro řešení tohoto sporu hypotetický, takže tato otázka je přípustná.

28

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/40 musí být vykládán v tom smyslu, že normy ISO, na které odkazuje toto ustanovení, lze uplatňovat vůči jednotlivcům, kteří měli přístup k obsahu úředního a autentického znění těchto norem, ačkoli nebyly vyhlášeny v Úředním věstníku Evropské unie.

29

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr v bodě 33 rozsudku ze dne 22. února 2022, Stichting Rookpreventie Jeugd a další (C‑160/20, EU:C:2022:101), rozhodl, že čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/40 musí být vykládán v tom smyslu, že stanoví, že maximální úrovně emisí dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého z cigaret určených k uvedení na trh nebo vyrobených v členských státech, stanovené v čl. 3 odst. 1 této směrnice, musí být měřeny podle metod měření vyplývajících z norem ISO 4387, 10315, 8454 a 8243, na které odkazuje tento čl. 4 odst. 1.

30

V bodě 50 uvedeného rozsudku měl Soudní dvůr rovněž za to, že cílem čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/40 je zavést povinnost pro podniky, které mají v úmyslu uvádět na trh členských států cigarety nebo je vyrábět. Tyto podniky totiž nemohou uvádět na trh členských států ani vyrábět cigarety, jejichž úrovně emisí dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého překračují maximální úrovně emisí stanovené v čl. 3 odst. 1 této směrnice, měřené za použití metod stanovených normami ISO, na které odkazuje tento čl. 4 odst. 1.

31

V uvedeném rozsudku přitom Soudní dvůr připomněl, že akty unijních orgánů nelze uplatňovat vůči fyzickým a právnickým osobám v členském státě před tím, než měly tyto osoby možnost se s nimi seznámit prostřednictvím řádného vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Tento požadavek vyhlášení vyplývá ze zásady právní jistoty, která vyžaduje, aby unijní právní úprava umožňovala dotčeným osobám jednoznačně zjistit svá práva a povinnosti. Soudní dvůr z toho vyvodil, že v souladu s touto zásadou technické normy vypracované normalizačním orgánem, jako je Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO), které se staly závaznými na základě unijního legislativního aktu, jako je směrnice 2014/40, lze uplatňovat vůči jednotlivcům obecně pouze tehdy, pokud byly samy vyhlášeny v Úředním věstníku Evropské unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. února 2022, Stichting Rookpreventie Jeugd a další, C‑160/20, EU:C:2022:101, body 40, 41 a 48, jakož i citovaná judikatura).

32

Ačkoli normy ISO, na které odkazuje čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/40, nebyly vyhlášeny v Úředním věstníku Evropské unie, Soudní dvůr měl za to, že je třeba zohlednit zvláštnosti systému zavedeného ISO, který je tvořen sítí vnitrostátních normalizačních orgánů, umožňující těmto vnitrostátním orgánům, aby na žádost zpřístupnily úřední a autentické znění norem vypracovaných ISO. Pokud tedy podniky měly přístup k úřední a autentické verzi norem ISO uvedených v čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/40, lze vůči nim tyto normy, a tudíž i odkaz na tyto normy v tomto ustanovení, uplatňovat (rozsudek ze dne 22. února 2022, Stichting Rookpreventie Jeugd a další, C‑160/20, EU:C:2022:101, body 51 a 52).

33

Soudní dvůr kromě toho rozhodl, že harmonizované normy vypracované v rámci evropského systému normalizace mohou prostřednictvím účinků, které jim přiznávají unijní právní předpisy, specifikovat práva jednotlivců, jakož i jejich povinnosti a tyto specifikace pro ně mohou být nezbytné k ověření, zda daný výrobek nebo služba skutečně splňují požadavky těchto právních předpisů (rozsudek ze dne 5. března 2024, Public.Resource.Org a Right to Know v. Komise a další, C‑588/21 P, EU:C:2024:201, bod 82). Totéž v zásadě platí pro normy, které jsou podobně jako normy ISO, na které odkazuje čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/40, vypracovány na mezinárodní úrovni a které se v unijním právním řádu staly závaznými na základě výslovného odkazu v unijním aktu.

34

Z tohoto hlediska Soudní dvůr rozhodl, že zásada právního státu, na níž je podle článku 2 SEU založena Evropská unie, vyžaduje volný přístup k unijnímu právu pro všechny fyzické a právnické osoby v Unii. Tento požadavek se týká konkrétně osob, jejichž zájmy jsou chráněny unijním aktem, a které tak musí mít možnost ověřit v mezích stanovených tímto právem, že osoby, kterým jsou tímto aktem uloženy povinnosti, tyto povinnosti skutečně plní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2024, Public.Resource.Org a Right to Know v. Komise a další, C‑588/21 P, EU:C:2024:201, bod 81) a uvedený akt je v souladu zejména se Smlouvou o EU a Smlouvou o FEU, jakož i s obecnými právními zásadami (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. listopadu 2019, ECB a další v. Trasta Komercbanka a další, C‑663/17 P, C‑665/17 P a C‑669/17 P, EU:C:2019:923, bod 54, jakož i ze dne 13. července 2023, Grupa Azoty a další v. Komise, C‑73/22 P a C‑77/22 P, EU:C:2023:570, bod 71, jakož i citovaná judikatura).

35

V projednávané věci je třeba uvést, že směrnice 2014/40 sleduje dvojí cíl, který spočívá v usnadnění hladkého fungování vnitřního trhu s tabákovými a souvisejícími výrobky, přičemž základem je zabezpečení vysoké úrovně ochrany lidského zdraví zejména v případě mladých lidí. Jak přitom rovněž vyplývá z bodu 8 odůvodnění této směrnice, maximální úrovně emisí dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého stanovené v čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice, jakož i normy ISO, které stanovují metody měření úrovní emisí těchto látek, na které odkazuje čl. 4 odst. 1 téže směrnice, sledují na rozdíl od toho, co tvrdí společnosti Philip Morris Benelux a Philip Morris Investments, tento dvojí cíl, a nikoli pouze cíl spočívající v usnadnění řádného fungování vnitřního trhu. Konkrétně za účelem ochrany lidského zdraví byly na úrovni Unie stanoveny maximální úrovně emisí a metody měření emisí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. února 2022, Stichting Rookpreventie Jeugd a další, C‑160/20, EU:C:2022:101, body 32 a 78).

36

Pokud to předkládající soud potvrdí, lze mít za to, že činnost Nadace spadá do rámce tohoto cíle ochrany lidského zdraví, takže pro účely sporu v původním řízení může být uznána za činnost, která hájí zájem chráněný směrnicí 2014/40.

37

Proto podle judikatury připomenuté v bodě 34 tohoto rozsudku musí mít takový jednotlivec, jako je Nadace, možnost ověřit, zda cigarety vyráběné a uváděné na trh podniky v členských státech dodržují úrovně emisí stanovené v čl. 3 odst. 1 této směrnice s ohledem na metody měření stanovené normami ISO, na které odkazuje čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice, což vyžaduje, aby takový jednotlivec mohl mít k těmto normám volný přístup.

38

V souladu se zásadou právního státu zakotvenou v článku 2 SEU musí přístup k obsahu uvedených norem k tomu, aby mohl být považován za volný, být obecný, skutečný, bezplatný a nediskriminační. Záruka takového přístupu k normám vypracovaným na mezinárodní úrovni, které se staly závaznými v unijním právním řádu, je totiž nezbytná k tomu, aby se takový jednotlivec, jako je Nadace, který se ve sporu v původním řízení dovolává zájmu chráněného unijním aktem, jímž se tyto normy staly závaznými, mohl s nimi seznámit a případně nechat příslušnými vnitrostátními orgány, jakož i v případě potřeby unijním soudem ověřit skutečné a důsledné dodržování uvedených norem.

39

To mimo jiné znamená, že existuje převažující veřejný zájem ve smyslu čl. 4 odst. 2 poslední část věty nařízení č. 1049/2001, který odůvodňuje zpřístupnění takových norem v rámci žádosti o přístup k dokumentům podané na základě tohoto nařízení takovým jednotlivcem, jako je Nadace. I kdyby tyto normy byly chráněny právy duševního vlastnictví, měl by tento zájem převážit nad takovými právy uplatňovanými případně dotyčným normalizačním orgánem v souladu s právem na přístup k dokumentům zaručeným podle čl. 15 odst. 3 prvního pododstavce SFEU, zakotveným v článku 42 Listiny základních práv Evropské unie a prováděným tímto nařízením (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2024, Public.Resource.Org a Right to Know v. Komise a další, C‑588/21 P, EU:C:2024:201, body 84 a 85).

40

V rozsahu, v němž unijní normotvůrce zavádí povinnosti související s takovými normami, jako jsou normy uvedené v bodech 33 a 38 tohoto rozsudku, a sleduje ochranu odpovídajících zájmů jednotlivců, jako je lidské zdraví, nese náklady spojené se zajištěním přístupu k úřednímu a autentickému znění těchto norem Unie, přičemž otázka, zda je přístup k jejich obsahu zajištěn logistickými, správními a technickými prostředky Unie nebo členských států, je irelevantní.

41

V projednávané věci je nesporné, že všichni účastníci původního řízení měli prostřednictvím přístupu k vnitrostátním normám NEN-ISO přístup k obsahu úředního a autentického znění norem ISO, na které odkazuje čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/40, a skutečně se s ním seznámili. Mohli se tedy užitečně dovolávat těchto norem ISO před příslušnými vnitrostátními soudy.

42

Z toho vyplývá, že jednotlivec, který měl stejně jako Nadace přístup k obsahu úředního a autentického znění uvedených norem ISO, nemůže za účelem soudního určení nesouladu úrovní emisí látek z cigaret vyráběných nebo uváděných na trh podniky v členských státech uplatnit jiné metody měření, než jsou metody stanovené týmiž normami ISO.

43

Na první otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/40 musí být vykládán v tom smyslu, že jednotlivci, kteří měli přístup k obsahu úředního a autentického znění norem ISO, na které odkazuje toto ustanovení, se nemohou dovolávat okolnosti, že tyto normy nebyly vyhlášeny v Úředním věstníku Evropské unie, aby dosáhly toho, že úrovně emisí dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého budou měřeny jinými metodami měření, než jsou metody stanovené uvedenými normami, přičemž tyto normy musí být volně přístupné na základě obecného, skutečného, bezplatného a nediskriminačního režimu přístupu.

44

S ohledem na odpověď poskytnutou na první otázku a s ohledem na skutečnost, že všichni účastníci původního řízení měli přístup k dotyčným normám ISO, není namístě odpovídat na druhou až sedmou otázku.

45

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

Článek 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES

musí být vykládán v tom smyslu, že

jednotlivci, kteří měli přístup k obsahu úředního a autentického znění norem ISO, na které odkazuje toto ustanovení, se nemohou dovolávat okolnosti, že tyto normy nebyly vyhlášeny v Úředním věstníku Evropské unie, aby dosáhly toho, že úrovně emisí dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého budou měřeny jinými metodami měření, než jsou metody stanovené uvedenými normami, přičemž tyto normy musí být volně přístupné na základě obecného, skutečného, bezplatného a nediskriminačního režimu přístupu.