A)

Lze mít za to, že vnitrostátní právní úprava obsahuje opatření dostatečně odrazující od využívání po sobě jdoucích smluv nebo obnovování smluv na dobu určitou v rozporu s ustanovením 5 rámcové dohody, která splňují podmínky stanovené judikaturou SDEU v rozsudcích ze dne 7. března 2018, C-494/16 (1), Santoro, a ze dne 8. května 2019, C-494/17 (2), Rossato, pokud jde o náhradu škody způsobené zaměstnanci formou restitutio in integrum, když stanoví pouze pevnou a objektivní výši náhrady (dvacet dnů mzdy za každý odpracovaný rok, s omezením na jednu roční mzdu), ale nestanoví žádnou dodatečnou náhradu za účelem plné náhrady způsobené újmy, pokud tuto částku přesáhne?

B)

Lze mít za to, že vnitrostátní právní úprava obsahuje opatření dostatečně odrazující od využívání po sobě jdoucích smluv nebo obnovování smluv na dobu určitou v rozporu s ustanovením 5 rámcové dohody, která splňují podmínky stanovené judikaturou SDEU v rozsudcích ze dne 7. března 2018, C-494/16, Santoro, a ze dne 8. května 2019, C-494/17, Rossato, pokud jde o náhradu škody způsobené zaměstnanci, když stanoví pouze náhradu, která má být vyplacena při ukončení smlouvy z důvodu obsazení pracovního místa, ale nestanoví žádnou náhradu během trvání smlouvy jako alternativu k prohlášení smlouvy za smlouvu na dobu neurčitou? Je ve sporu, v němž je zpochybněno pouze stálé postavení zaměstnance, ale smlouva nebyla ukončena, nutné přiznat náhradu škody způsobené dočasnou povahou smlouvy jako alternativu k prohlášení stálého postavení?

C)

Lze mít za to, že vnitrostátní právní úprava obsahuje opatření dostatečně odrazující orgány veřejné správy a subjekty veřejného sektoru od toho, aby v rozporu s ustanovením 5 rámcové dohody využívaly po sobě jdoucí smlouvy nebo obnovování smlouvy na dobu určitou, jejichž cílem je zabránit zneužívání smluv na dobu určitou zaměstnavatelem ve vztahu k ostatním zaměstnancům i do budoucna a sankcionovat toto zneužívání, která jsou v souladu s požadavky stanovenými judikaturou SDEU v rozsudcích ze dne 7. března 2018, C-494/16, Santoro, a ze dne 8. května 2019, C-494/17, Rossato, pokud tato opatření spočívají v právních předpisech zavedených od roku 2017 [34. dodatkové ustanovení Ley 3/2017, de 27 de junio, de Presupuestos Generales del Estado para el año 2017 (zákon č. 3/2017 ze dne 27. června 2017 o souhrnném státním rozpočtu na rok 2017), 43. dodatkové ustanovení Ley 6/2018, de 3 de julio, de Presupuestos Generales del Estado para el año 2018 (zákon č. 6/2018 ze dne 3. července 2018 o souhrnném státním rozpočtu na rok 2018) a Real Decreto-ley 14/2021, de 6 de julio (královské nařízení s mocí zákona č. 14/2021 ze dne 6. července 2001)], která uvádí, že vznikne odpovědnost za „protiprávní jednání“, aniž je tato odpovědnost upřesněna jinak než obecným odkazem na předpisy, které nespecifikuje, a aniž je zaznamenán konkrétní případ vzniku odpovědnosti, v kontextu tisíců rozsudků, kterými byli zaměstnanci prohlášeni za nestálé zaměstnance na dobu neurčitou z důvodu porušení pravidel v oblasti dočasného zaměstnávání?

D)

Pokud se má za to, že ve španělském právu neexistují dostatečně odrazující opatření, má být důsledkem porušení ustanovení 5 rámcové dohody připojené ke směrnici 1999/70/ES (3) veřejným zaměstnavatelem to, že smlouva má být považována za nestálou smlouvu na dobu neurčitou nebo musí být zaměstnanci přiznáno stálé postavení bez jakéhokoliv rozlišení?

E)

Je přeměna smlouvy na stálou smlouvu podle rámcové dohody připojené ke směrnici 1999/70/ES a judikatury SDEU, která ji vykládá, nevyhnutelná na základě zásady přednosti unijního práva i v případě, že by byla považována za odporující článku 23 odst. 2 a článku 103 odst. 3 španělské Ústavy, pokud jsou tyto ústavní normy vykládány v tom smyslu, že přístup ke všem pracovním místům ve veřejné správě, včetně smluvního zaměstnávání, je možný pouze poté, co uchazeč uspěje ve výběrovém řízení, v němž se uplatní zásady rovnosti, uznání zásluh, způsobilosti a veřejnosti? Vzhledem k tomu, že je možný jiný výklad, kterým se řídí Tribunal Constitucional (Ústavní soud, Španělsko), je třeba uplatnit na ústavní normy státu zásadu konformního výkladu tak, aby bylo povinné zvolit výklad, který zajistí jejich slučitelnost s unijním právem, přičemž se v tomto případě má za to, že čl. 23 odst. 2 a čl. 103 odst. 3 Ústavy nezavazují k uplatnění zásad rovnosti, uznání zásluh a způsobilosti na postupy při přijímání zaměstnanců?

F)

Je možné, aby nedošlo k přeměně pracovní smlouvy na stálou smlouvu podle rámcové dohody připojené ke směrnici 1999/70/ES a judikatury SDEU vykládající tuto směrnici, jestliže před tím, než je tato přeměna konstatována soudně, je zákonem stanoven proces konsolidace nebo stabilizace dočasného zaměstnávání, který má proběhnout v následujících letech a který počítá s uspořádáním veřejných výběrových řízení na obsazení pracovního místa zastávaného pracovníkem, s přihlédnutím k tomu, že v tomto procesu musí být zajištěno „dodržování zásad volné soutěže, rovnosti, uznání zásluh, způsobilosti a veřejnosti“, a proto pracovník, který je předmětem po sobě jdoucích smluv na dobu určitou nebo jejich obnovování, může dosáhnout konsolidace svého místa, ale rovněž nemusí, protože je přiděleno jiné osobě, a v takovém případě by jeho smlouva byla ukončena s náhradou vypočtenou ve výši 20 dnů mzdy za každý odpracovaný rok až do výše roční mzdy?