1)

Musí být základní svobody garantované ve Smlouvě o Evropské unii a směrnici 2005/36/ES (1) vykládány v tom smyslu, že příslušný orgán hostitelského členského státu musí právo žadatele na výkon regulovaného povolání posoudit podle článků 45 a 49 SFEU a judikatury přijaté v této souvislosti (zejména rozsudek ze dne 7. května 1991, Vlassopoulou, C-340/89 (2), a rozsudek ze dne 6. října 2015, Brouillard, C-298/14 (3)), ačkoliv čl. 13 odst. 2 směrnice 2005/36/ES sjednocuje podmínky pro výkon regulovaného povolání, za nichž hostitelský členský stát musí povolit výkon povolání žadateli, který má doklad o vzdělání ze státu, v němž toto povolání není regulované, který ale nesplňuje požadavek na výkon povolání stanovený v tomto ustanovení směrnice?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku: Brání unijní právo – s přihlédnutím k argumentaci uvedené ve věci C-298/14, Brouillard (bod 55 rozsudku) týkající se výlučných kritérií pro posouzení rovnocennosti osvědčení – tomu, aby příslušný orgán hostitelského členského státu v takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, založil své posouzení rovnocennosti vzdělání také na jiných informacích o přesném obsahu a způsobu provádění tohoto vzdělávání, než jsou informace získané od vzdělávacího subjektu nebo orgánů tohoto jiného členského státu?