This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62018TN0388
Case T-388/18: Action brought on 27 June 2018 — WV v EEAS
Věc T-388/18: Žaloba podaná dne 27. června 2018 – WV v. ESVČ
Věc T-388/18: Žaloba podaná dne 27. června 2018 – WV v. ESVČ
Úř. věst. C 352, 1.10.2018, p. 34–35
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
1.10.2018 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 352/34 |
Žaloba podaná dne 27. června 2018 – WV v. ESVČ
(Věc T-388/18)
(2018/C 352/41)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Žalobkyně: WV (zástupce: É. Boigelot, advokát)
Žalovaná: Evropská služba pro vnější činnost
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
prohlásil její žalobu za přípustnou a opodstatněnou;
|
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně jediný žalobní důvod, který vychází z porušení povinnosti pomoci a péče, porušení čl. 1e odst. 2, článků 12, 12a, 22b, 24, 25, a 26 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), zásady řádné správy, a z porušení článků 1 a 2 přílohy IX služebního řádu úředníků Evropské unie a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 2001, L 8, s. 1).
Žalobkyně se v rámci svého žalobního důvodu rovněž dovolává porušení zejména článků 41, 47 a 52 Listiny základních práv Evropské unie, Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na obhajobu, jakož i zneužití práva a obcházení řízení, a současně zjevného porušení zásady legitimní důvěry a rovnosti zbraní.
Žalobkyně se v rámci svého žalobního důvodu konečně domáhá porušení zásady, která ukládá administrativě přijmout rozhodnutí pouze na základě zákonně přípustného odůvodnění, tj. na základě relevantních a zjevně vadou nestižených skutkových a právních posouzení, jakož i porušení zásad proporcionality, kontradiktornosti, řádné správy a právní jistoty, a současně porušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43).
Takto vznesená výtka spočívá v tom, že přijetím napadeného rozhodnutí za uvedených podmínek a následným odmítnutím stížnosti žalobkyně, orgán oprávněný k jmenování zjevně neuplatnil a správně nevyložil ustanovení služebního řádu a výše uvedené zásady, přičemž své rozhodnutí založil na nepřesných skutkových a právních důvodech, čímž tudíž postavil žalobkyni do správní nezákonné situace, které je zcela nepřiměřená, pokud jde o prokázané skutečnosti a odmítnutí žádosti o pomoc.