14.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 414/13

—

zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 21. dubna 2015 ve věci T-359/12, oznámený navrhovatelce dne 29. dubna 2015,

—

uložil OHIM náhradu nákladů vynaložených navrhovatelkou v průběhu těchto řízení,

—

uložil společnosti Nanu-Nana náhradu nákladů vynaložených navrhovatelkou v průběhu těchto řízení.

1.

Svým kasačním opravným prostředkem Louis Vuitton Malletier (dále jen „Louis Vuitton“ nebo „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 21. dubna 2015 ve věci T-359/12 (dále jen „rozsudek, který je předmětem kasačního opravného prostředku“), kterým Tribunál zamítl žalobu podanou společností Luis Vuitton proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 4. května 2012 ve věci R 1855/2011-1, kterým byl v plném rozsahu zrušen zápis obrazové ochranné známky Společenství č. 370445 z důvodu nedostatku rozlišovací způsobilosti.

2.

Tento kasační opravný prostředek má prokázat, že se Tribunál závěrem o tom, že se na spornou ochrannou známku má uplatnit čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení o ochranné známce Společenství (1) a že ustanovení čl. 7 odst. 3 a čl. 52 odst. 2 nařízení o ochranné známce se na daný případ nepoužijí, dopustil pochybení.

3.

Zaprvé, potvrzením rozhodnutí odvolacího senátu zrušujícího napadenou ochrannou známku z důvodu, že nemá inherentní rozlišovací způsobilost, Tribunál porušil pravidla týkající se důkazního břemene v řízení o prohlášení neplatnosti.

4.

Navrhovatelka zejména tvrdí, že k tomu, aby dodržel zásady předpokladu platnosti, jemuž se těší ochranné známky Společenství, a rozdělení důkazního břemene v řízeních o prohlášení neplatnosti, měl Tribunál napadené rozhodnutí zrušit z důvodu, že Nanu-Nana nesplnila důkazní břemeno, které jí náleželo, jelikož nebyla schopna prokázat, jaké normy a zvyklosti panovaly v relevantním odvětví ke dni podání přihlášky napadené ochranné známky, a že napadená ochranná známka se od nich významně neodchylovala.

5.

Zadruhé, tím, že požadoval, aby důkaz o rozlišovací způsobilosti získané užíváním byl předložen pro každý členský stát Evropské unie, Tribunál zcela zjevně nepostupoval v souladu s rozsudkem Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli v. OHIM (C-98/11 P, EU:C:2012:307), podle něhož „i když je […] pravda, že získání rozlišovací způsobilosti ochranné známky užíváním je třeba prokázat pro část Unie, ve které tato ochranná známka neměla takovou způsobilost ab initio, bylo by přílišné vyžadovat, aby důkaz o takovém získání byl poskytnut pro každý členský stát samostatně“ (bod 62).

6.

Navrhovatelka zejména zdůrazňuje, že pokud by Tribunál správně uplatnil rozsudek Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli v. OHIM, došel by k závěru, že napadená ochranná známka získala rozlišovací způsobilosti užíváním, a v důsledku toho by zrušil rozhodnutí odvolacího senátu v tomto bodě.

7.

Ve světle předchozích úvah navrhovatelka žádá, aby Soudní dvůr rozsudek, který je předmětem kasačního opravného prostředku, zrušil a uložil OHIM a společnosti Nanu Nana náhradu nákladů řízení.