22.9.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 287/19

1)

Mají být článek 31 Listiny základních práv EU a čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/88/ES (1) vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které může být v určitých odvětvích zkrácena minimální dovolená za kalendářní rok v trvání čtyř týdnů na základě kolektivní smlouvy?

2)

Mají být článek 31 Listiny základních práv EU a čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/88/ES vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které může být v kolektivních smlouvách určeno, že krácení odměny za práci, ke kterým dochází v referenčním období v důsledku zkrácené pracovní doby, přerušení práce nebo nezaviněné absence, mají vliv na výpočet proplacení nevyčerpané dovolené, což vede k tomu, že zaměstnanec neobdrží za dobu minimální dovolené za kalendářní rok v trvání čtyř týdnů žádnou náhradu mzdy — respektive po ukončení pracovního poměru mu nebude proplacena nevyčerpaná dovolená?

3)

V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Mají být článek 31 Listiny základních práv EU a čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/88/ES vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které může být v kolektivních smlouvách určeno, že krácení odměny za práci, ke kterým dochází v referenčním období v důsledku zkrácené pracovní doby, přerušení práce nebo nezaviněné absence, mají vliv na výpočet proplacení nevyčerpané dovolené, což vede k tomu, že zaměstnanec obdrží za dobu minimální dovolené za kalendářní rok v trvání čtyř týdnů nižší náhradu mzdy — respektive po ukončení pracovního poměru mu bude proplacena nevyčerpaná dovolená v menším rozsahu, než by tomu bylo v případě, kdyby se za základ výpočtu náhrady mzdy brala průměrná mzda, kterou by zaměstnanec obdržel v referenčním období, aniž by došlo k takovým krácením odměn za práci? Pokud ano: Kolik procent, počítáno dle nesnížené průměrné mzdy zaměstnance, by v referenčním období mohlo nejvýše činit snížení náhrady mzdy, které připouštějí vnitrostátní právní úpravy a stanoví je kolektivní smlouvy, v důsledku zkrácené pracovní doby, přerušení práce nebo nezaviněné absence, aby bylo možno vycházet z výkladu této vnitrostátní právní úpravy v souladu s unijním právem?

4)

Mají být článek 31 Listiny základních práv EU a čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/88/ES vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě obsažené v kolektivní smlouvě, podle které nevzniká nárok na dovolenou za ta období roku, ve kterých práce neschopný nemocný zaměstnanec nedostával ani mzdu, ani dávky nemocenského pojištění nebo úrazového pojištění, pokud to má za následek, že zaměstnanec má nárok na méně než čtyři týdny dovolené za kalendářní rok?

5)

Mají být článek 31 Listiny základních práv EU a čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/88/ES vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě obsažené v kolektivní smlouvě, podle které nárok na náhradu mzdy — respektive po skončení pracovního poměru nárok na proplacení nevyčerpané dovolené — nevzniká v takových letech, ve kterých zaměstnanec ve skutečnosti nedosáhne hrubé mzdy v důsledku přerušení práce nebo nezaviněné absence, zejména z důvodu nemoci?

6)

Mají být článek 31 Listiny základních práv EU a čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/88/ES vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě obsažené v kolektivní smlouvě, podle které nároky na dovolenou a na proplacení nevyčerpané dovolené zanikají uplynutím kalendářního roku, který následuje po roce, kdy vznikají nároky na dovolenou, takže je tím omezena možnost zaměstnance, který je po dobu několika po sobě následujících referenčních období práce neschopný, kumulovat nároky na placenou dovolenou za kalendářní rok? Pokud ano: Uplatní se unijní právo ve vnitrostátních právních předpisech lépe a účinněji, pokud se taková norma kolektivní smlouvy vůbec nepoužije, anebo pokud se norma dále v souladu s unijním právem vyvíjí v tom smyslu, že místo roční lhůty platí určitá delší lhůta?

7)

V případě kladné odpovědi na jednu nebo více otázek uvedených v bodech 1 až 5: Vyžadují obecná zásada právní jistoty stanovená unijním právem a zákaz retroaktivity, aby byla s účinky pro všechny dotčené subjekty časově omezena možnost dovolávat se výkladu, který Soudní dvůr poskytuje k ustanovením v článku 31 Listiny základních práv EU a v čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/88/ES prostřednictvím rozhodnutí o předběžných otázkách, které je třeba vydat v projednávané věci, protože vnitrostátní judikatura nejvyšších soudů předtím rozhodla, že relevantní vnitrostátní zákonné normy a normy kolektivní smlouvy nelze vykládat v souladu s unijním právem? V případě záporné odpovědi Soudního dvora: Je slučitelné s unijním právem, pokud vnitrostátní soudy na základě vnitrostátních právních předpisů poskytují ochranu legitimního očekávání zaměstnavatelům, kteří spoléhali na kontinuitu vnitrostátní judikatury nejvyšších soudů, nebo je poskytování ochrany legitimního očekávání vyhrazeno Soudnímu dvoru Evropské unie?