Žaloba podaná dne 19. února 2010 — Riva Fire v. Komise

(Věc T-83/10)

2010/C 100/96

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Riva Fire (Milán, Itálie) (zástupci: M. Merola, advokát, M. Pappalardo, advokát, T. Ubaldi, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

Podpůrně:

V každém případě

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Komise Evropských společenství K(2009) 7492 v konečném znění, ze dne 30. září 2009, týkajícího se řízení podle článku 65 UO (COMP/37.956 — Kruhová ocel pro výztuž do betonu), doplněného a změněného rozhodnutím Evropské komise K(2009) 9912 v konečném znění, ze dne 8. prosince 2009. Na podporu své žaloby se žalobkyně dovolává osmi důvodů směřujících ke zrušení.

V žalobkyně tvrdí, že Komise není příslušná k tomu, aby určila porušení čl. 65 odst.1 UO z důvodu skutečností, které spadají do působnosti tohoto ustanovení i po pozbytí platnosti Smlouvy o UO, a aby ji potrestala na základě čl. 7 odst. 1 a čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003 (1), ačkoli se tato ustanovení vztahují výlučně na porušení článků 81 a 82 ES (nyní články 101 a 102 SFEU).

Ve žalobkyně tvrdí, že sporné rozhodnutí porušuje čl.10 odst. 3 a 5 nařízení (EHS) č. 17 (2) a čl. 14 odst. 1 a 3 nařízení č. 1/2003 z důvodu, že z rozhodnutí nevyplývá, že by Komise konzultovala poradní výbor podle výše uvedených článků a že by tento výbor získal všechny potřebné informace k tomu, aby plně věcně posoudil protiprávní jednání vytýkané podnikům, jimž bylo rozhodnutí určeno.

Ve žalobkyně tvrdí, že Komise porušila čl. 36 první pododstavec UO, neboť tím, že odmítla zveřejnit kritéria, která použila pro stanovení výše pokut, jež měly být uloženy, omezila možnost osob, kterým byly námitky určeny, aby předložily svá vyjádření.

Ve žalobkyně poukazuje na to, že sporné rozhodnutí porušuje články 10 a 11 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 (3), ve znění zcela změněném Komisí, jakož i práva dotčených podniků na obhajobu, protože v důsledku zrušení původního rozhodnutí Komise Tribunálem přijala Komise znovu napadené rozhodnutí, aniž by podnikům zaslala nové oznámení námitek.

V se žalobkyně dovolává nedostatku a rozpornosti odůvodnění rozhodnutí, neboť Komise jednak omezuje referenční zeměpisný trh na území Italské republiky, a jednak tvrdí, že údajná kartelová dohoda může ovlivnit obchod ve Společenství za účelem uplatnění zásady lex mitior.

V žalobkyně uvádí, že analýza Komise, která byla popsána v rozhodnutí, je stižena vadami spočívajícími v nesprávném posouzení skutkového stavu, které vedly k nesprávnému uplatnění článku 65 UO, pokud jde o různé aspekty vytýkaného protiprávního jednání a zejména části kartelové dohody týkající se stanovení základních cen kruhové oceli pro výztuž do betonu, stanovení cenové přirážky související s průměrem, jakož i omezení nebo kontroly výroby nebo prodeje.

V žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je nesprávné a nedostatečně odůvodněné (rovněž z důvodu nedostatečného šetření), neboť je jí přičítáno protiprávní jednání.

V se žalobkyně dovolává porušení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, sdělení Komise o schovívavosti z roku 1996 a pokynů Komise o metodě stanovování pokut z roku 1998.

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1).

(2)  Rada EHS: Nařízení č. 17: První nařízení, kterým se provádějí články 85 a 86 Smlouvy (Úř. věst. 13, 21.2.1962, s. 204).

(3)  Nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 123, s. 18).