14.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/29

1)

Může být určení, že strategické posouzení vlivů na životní prostředí nemusí být provedeno v případě dokumentů vztahujících se k územnímu plánování na místní úrovni, v jejichž podrobných závěrech je zmíněn pouze jeden předmět hospodářské činnosti, obsažené v právních předpisech Litevské republiky, mimo jiné v bodě 3.4 vyhlášky vlády Litevské republiky č. 967 ze dne 18. srpna 2004„o schválení plánu upravujícího postup pro strategické posuzování vlivů plánů a programů na životní prostředí“, považováno za stanovení druhů plánů a programů ve smyslu čl. 3 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí? (1)

2)

Jsou ustanovení vnitrostátního práva použitelná v projednávané věci, která stanoví, že, aniž by byl v každém zvláštním případě určen potenciální významný vliv na životní prostředí, nemusí být provedeno strategické posouzení vlivů dokumentů územního plánování vztahujících se k menším pozemkům na místní úrovni jako jsou ty, o které jde v projednávané věci, na životní prostředí pouze z toho důvodu, že je v těchto dokumentech uveden pouze jeden předmět hospodářské činnosti, slučitelná s požadavky čl. 3 odst. 2 písm. a), čl. 3 odst. 3 a čl. 3 odst. 5 směrnice 2001/42?

3)

Je třeba ustanovení směrnice 2001/42, včetně jejího čl. 11 odst. 1, vykládat v tom smyslu, že za takových okolností jako jsou okolnosti v projednávané věci, kdy bylo posouzení vlivů na životní prostředí provedeno podle směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (2), se požadavky směrnice 2001/42 nepoužijí?

4)

Spadá směrnice 85/337 do působnosti čl. 11 odst. 2 směrnice 2001/42?

5)

Je-li odpověď na otázku 4 kladná, znamená skutečnost, že bylo provedeno posouzení podle směrnice 85/337, že by povinnost provést posouzení vlivů na životní prostředí podle požadavků směrnice 2001/42 v takové situaci jako je situace v projednávané věci byla považována za opakované posouzení podle čl. 11 odst. 2 směrnice 2001/42?

6)

Je-li odpověď na otázku 5 kladná, ukládá směrnice 2001/42, včetně jejího čl. 11 odst. 2, členským státům povinnost stanovit ve vnitrostátním právu podmínky pro koordinované a společné postupy upravující posouzení, které je třeba provést podle požadavků směrnice 2001/42 a směrnice 85/337, aby bylo zabráněno opakovanému posuzování?