19.2.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 55/7

1)

Článek 20 první odrážka směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů musí být vykládán v tom smyslu, že definice „lihu“ uvedená v tomto ustanovení se vztahuje na víno na vaření a na portské na vaření.

2)

Za takových okolností, jako jsou okolnosti ve sporu v původním řízení, může osvobození vína na vaření, portského na vaření a koňaku na vaření od harmonizované spotřební daně spadat pod čl. 27 odst. 1 písm. f) směrnice 92/83.

3)

Za předpokladu, že výrobky jako víno na vaření, portské na vaření a koňak na vaření, o které se jedná ve sporu v původním řízení, které byly považovány za výrobky, které nepodléhají spotřební dani, nebo za výrobky, které jsou podle směrnice 92/83 od této daně osvobozeny, a v členském státě, ve kterém byly vyrobeny, byly propuštěny pro domácí spotřebu, jsou určeny k uvedení na trh v jiném členském státě, musí posledně uvedený členský stát přiznat těmto výrobkům na svém území stejné zacházení, kromě případu, kdy existují konkrétní, objektivní a ověřitelné skutečnosti, které naznačují, že prvně uvedený členský stát nepoužil správně ustanovení této směrnice nebo že přijetí opatření, která mají zabránit daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití při uplatňování osvobození od daně, jakož i zajistit správné a jednoznačné uplatňování těchto osvobození, je podle čl. 27 odst. 1 odůvodněno.

4)

Článek 27 odst. 1 písm. f) směrnice 92/83 musí být vykládán v tom smyslu, že přiznání osvobození od daně, které je upraveno v tomto ustanovení, může podléhat splnění takových podmínek, jaké jsou stanoveny vnitrostátní právní úpravou, o kterou se jedná ve sporu v původním řízení, totiž omezení okruhu osob oprávněných podat žádost o vrácení daně, lhůta čtyř měsíců pro podání takovéto žádosti a stanovení minimální částky pro vrácení, pouze pokud z konkrétních, objektivních a ověřitelných skutečností vyplývá, že tyto podmínky jsou nezbytné pro zajištění správného a jednoznačného uplatňování uvedeného osvobození od daně, jakož i pro předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu. Předkládajícímu soudu přísluší, aby ověřil, zda se u podmínek stanovených touto právní úpravou jedná o tento případ.