EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 24.10.2023

COM(2023) 653 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Zpráva o pokroku EU při provádění opatření v oblasti klimatu za rok 2023

{SWD(2023) 338 final} - {SWD(2023) 339 final}

1TRENDY V OBLASTI EMISÍ A POKROK TÝKAJÍCÍ SE OPATŘENÍ V OBLASTI KLIMATU

Emise skleníkových plynů a mezinárodní závazky EU

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) v březnu 2023 potvrdil, že globální oteplování vyvolané antropogenními emisemi skleníkových plynů zvyšuje četnost a závažnost klimatických a povětrnostních extrémů, což vede k rozsáhlým nepříznivým dopadům na lidi a přírodu po celém světě. S každým dalším oteplením se tyto dopady zintenzivní, a proto je třeba přijmout v oblasti klimatu bezodkladná celosvětová opatření, aby se globální oteplování omezilo a abychom se přizpůsobili jeho dopadům. Chceme-li omezit zvyšování teploty na 1,5 oC a tuto teplotu nepřekročit vůbec nebo jen v omezené míře, musí celosvětové emise skleníkových plynů do roku 2030 klesnout o 43 % a do roku 2050 o 84 % ve srovnání s úrovní z roku 2019 a krátce po roce 2050 musí být dosaženo nulových čistých celosvětových emisí CO2. Snižování emisí skleníkových plynů má mnoho vedlejších přínosů, a to i pro kvalitu ovzduší, zdraví, biologickou rozmanitost a energetickou bezpečnost. 1  

Evropa se od 80. let 20. století otepluje dvakrát více, než je globální průměr, což má dalekosáhlé dopady na zdejší socioekonomickou strukturu a ekosystémy. 2 V roce 2022 se projevily další ničivé dopady spojené s oteplováním klimatu – povětrnostní extrémy byly stále častější. Vlny veder na konci jara a v létě, kdy na mnoha místech padaly teplotní rekordy, měly za následek rekordní počet dní s velmi silným teplotním stresem, kvůli kterému v Evropě stoupl počet úmrtí o více než 61 000. 3 Po horkém a suchém jaru a létu, kdy bylo téměř v celé Evropě sucho a vzplanulo mnoho rozsáhlých přírodních požárů, na podzim následovaly silné srážky a intenzivní povodně, které si vyžádaly desítky obětí na životech 4 . Léto roku 2022 bylo v Evropě celkově nejteplejší, jaké kdy bylo zaznamenáno 5 . Teplotní rekordy byly překonávány i v roce 2023 a to potvrzuje, že změna klimatu postupuje mimořádnou rychlostí. Červenec, kdy byly globální teploty o 1,5 oC vyšší než průměr z doby před průmyslovou revolucí, byl nejteplejším dosud zaznamenaným měsícem. Rostoucí teploty a zvyšující se četnost extrémních jevů přispěly k četným přírodním požárům, které do konce července 2023 zasáhly více než 182 000 hektarů v celé EU (o 40 % více, než je průměr za období 2003–2022) 6 , a některé části Evropy zase postihly nebývalé povodně 7 .

V roce 2022 se celosvětové emise vrátily k vzestupnému trendu, který panoval před pandemií, a dosáhly 53,8 miliardy tun ekvivalentu CO2 (CO2 ekv.), což je objem výrazně větší než v roce 2019. Z předběžných údajů Společného výzkumného střediska (JRC) 8 vyplývá, že v roce 2022 celosvětové emise skleníkových plynů při pokračujícím zotavování světové ekonomiky z pandemie vzrostly ve srovnání s úrovní z roku 2021 o 1,4 %, zatímco celosvětový hrubý domácí produkt (HDP) za totéž období vzrostl o 3,4 %. Hlavní příčinou zvýšení emisí skleníkových plynů byla doprava (+4,7 %, tj. 361 milionů ekvivalentu tun CO2.), ačkoli se emise z ní i tak stále držely pod úrovní z doby před pandemií, a dále výroba paliv 9 (+2,6 %, tj. 157 milionů tun ekvivalentu CO2) a energetika (+0,9 %, tj. 136 milionů tun ekvivalentu CO2). Co se týče větších producentů emisí, k nejvýraznějšímu nárůstu došlo v Indonésii (+10 %, tj. 113 milionů tun ekvivalentu CO2) a Indii (+5 %, tj. 189 milionů tun ekvivalentu CO2) a naopak jen mírné zvýšení vykázala Čína (+0,3 %, tj. 52 milionů tun ekvivalentu CO2).

V EU se podle předběžných údajů 10 za rok 2022 celkové emise skleníkových plynů (bez využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) a mezinárodní letecké dopravy) oproti roku 2021 snížily o 2,4 % a pokračoval tedy třicet let trvající klesající trend, přičemž HDP EU v roce 2022 vzrostl o 3,5 % (graf č. 1.a). Emise, na něž se vztahuje systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), klesly o 0,2 % a emise mimo systém ETS o 2,9 %.

Graf č. 1: Emise skleníkových plynů v EU (bez využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví) a podle odvětví 11  

Mimořádné události posledních tří až čtyř let komplikují posuzování trendů v oblasti emisí skleníkových plynů, emise vyprodukované v roce 2022 nevyjímaje. V zájmu větší jasnosti jsou proto v této zprávě posuzovány meziroční změny emisí a úrovně emisí jsou porovnávány s těmi před pandemií. Omezení volného pohybu osob a další omezení v důsledku pandemie COVID-19 vedla v roce 2020 k bezprecedentnímu, avšak pouze dočasnému poklesu emisí skleníkových plynů o 8 %. V roce 2021 se hospodářské oživení projevilo v různých regionech a odvětvích různě. Některá odvětví, k nimž patří například doprava včetně emisí souvisejících s cestováním, se plně oživila až v roce 2022. Energetická krize, jež začala v roce 2021, pokračovala i v roce 2022, kdy ji ještě zhoršila nevyprovokovaná a neodůvodněná invaze Ruska na Ukrajinu, která vyhnala ceny energií, a především ceny plynu, rekordně vysoko. Menší objem výroby jaderné energie 12 a malý objem výroby vodní energie 13 navíc vedly k tomu, že se ve větším objemu, než jaký byl zaznamenán v roce 2021, k výrobě energie využívalo černé a hnědé uhlí. Vysoké ceny energií také byly podnětem k přijetí opatření, jejichž cílem bylo snížit poptávku průmyslu i domácností po energii.

Uvedené změny se promítly v emisích, které byly v EU vyprodukovány v jednotlivých odvětvích (graf č. 1.b). Očekává se, že emise v energetice a dopravě se v roce 2022 zvýšily, i když ne nad úrovně z roku 2019, před pandemií, zatímco v případě budov a průmyslu se zejména kvůli tomu, že dál rostly ceny energií, očekává, že emise výrazně klesly. Emise v zemědělství zůstaly i přes mírný pokles, k němuž v roce 2022 došlo, zhruba na stejné úrovni jako před deseti lety.

Ačkoli budou přibližné emise ještě podrobeny rozsáhlým revizím, zdá se na základě předběžných údajů o čistém pohlcení skleníkových plynů v odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) za rok 2022, že se zastavil klesající trend tohoto pohlcování z poslední doby a propad uhlíku se oproti roku 2021 zvýšil o 6 %. Díky tomu celkové čisté emise skleníkových plynů (včetně LULUCF) v roce 2022 meziročně klesly o 3,0 %, což ve srovnání s rokem 1990 představuje pokles o 32,5 %.

Ověřené emise, které v EU vyprodukovali provozovatelé letadel, se přitom, jak se odvětví oživuje po velmi nízké úrovni činnosti během pandemie COVID-19, oproti roku 2021 výrazně zvýšily – o 75 %.

Plnění cíle klimatické neutrality

Tato zpráva letos poprvé kromě posouzení pokroku dosaženého v rámci politiky v oblasti klimatu, které se provádí podle nařízení o správě energetické unie 14 , zahrnuje také posouzení pokroku podle evropského právního rámce pro klima 15 , které se mimo jiné zabývá společným pokrokem, jehož dosáhly členské státy při plnění cíle EU dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality 16 . Pokrok je zkoumán z hlediska několika aspektů, na základě několika zdrojů a s ohledem na komplexnost, která je dána velkým množstvím možných způsobů, jak dosáhnout odolného hospodářství pro nulové čisté emise.

Z předběžných údajů za rok 2022 vyplývá, že celkově čisté domácí emise skleníkových plynů v EU (tj. s LULUCF a bez mezinárodní dopravy) stabilně klesají v souladu s lineární trajektorií, jež vede ke splnění cíle EU stanoveného pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 (tj. –55 %) a cíle EU dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality 17 . Tempo snižování emisí se však musí zrychlit, tak aby se téměř ztrojnásobilo jejich průměrné roční snížení, kterého bylo dosaženo za posledních deset let (viz graf č. 2.a). Vzhledem k tomu, jak se při omezování emisí postupovalo v minulosti, je třeba nejpodstatněji snížit emise z budov a dopravy, v jejichž případě postupuje snižování emisí uhlíku velmi pomalu, nebo se emise dokonce naopak zvyšují. Současně je nezbytné přijmout opatření v odvětví LULUCF, aby se výrazně posílilo pohlcování uhlíku. Při pohledu na pokrok za posledních třicet let se zdá, že lze dosáhnout potřebného snížení emisí ze zemědělství, avšak znepokojení vzbuzuje nevýrazný pokrok v posledních letech, z něhož je patrné, že na tempu je třeba přidat (graf č. 3.b).

Emise je sice potřeba snížit ve velkém objemu, nelze ale říci, že v minulosti k obdobnému snížení nikdy nedošlo. Ve dvou letech před pandemií emise díky růstu energetické účinnosti a rychlému zavádění obnovitelných zdrojů energie v průměru ročně klesaly o 120 milionů tun ekvivalentu CO2. V roce 2022 všichni aktéři v EU včetně energeticky náročného průmyslu snížili svou poptávku po energii pod úroveň před pandemií a ve srovnání s předchozími pěti lety dosáhli více než 18% úspor plynu 18 .

Graf č. 4: Počet jednotlivých politik a opatření (rozměr „snižování emisí uhlíku“) podle dotčených odvětví a souhrnné vykázané očekávané úspory emisí a nárůst čistých pohlcení 28  

Nejvíce opatření je realizováno v odvětvích dopravy (23 %), spotřeby energie (22 %) a zásobování energií (21 %), což částečně souvisí s problémy a prioritami jednotlivých odvětví (graf č. 4.a). Informace o očekávaných (předběžných) úsporách emisí, kterých se má těmito opatřeními docílit, jsou důležité pro posouzení pokroku, který lze očekávat v souvislosti s plánovanými a provedenými opatření. V roce 2023 bohužel kvantitativní předběžné úspory vztažené alespoň k jednomu roku a jednomu opatření předložilo pouze osmnáct členských států. To je méně než v roce 2021 a velmi to ztěžuje souhrnné posouzení (graf č. 4.b). Opět to poukazuje na to, že členské státy musí intenzivněji pracovat na tom, aby prováděly předběžné i následné hodnocení účinků prováděných politik systematičtěji.

Závěrem lze uvést, že ačkoli emise skleníkových plynů nadále klesají, jak dokládají nejnovější údaje, a jsou vidět povzbudivé známky opatření na místě, pokrok na cestě k dosažení cílů EU v oblasti klimatu podle všeho není dostatečný. Ze všeho nejvíc je zapotřebí přijmout opatření v oblastech, v nichž:

·je ještě potřeba výrazně snížit emise (budovy, doprava),

·byl pokrok v poslední době příliš pomalý (zemědělství),

·se hodnoty nevyvíjely správným směrem (využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví).

Z posouzení vyplývá, že aby byl postup k cíli klimatické neutrality do roku 2050 bezpečnější (jistější), musí EU a její členské státy změny podstatně urychlit. Legislativní balíček „Fit for 55“ musí být přijat v plném rozsahu a všechny jeho části musí být rychle provedeny. Je třeba zavést podrobnější monitorování, aby bylo možné posuzovat pokrok týkající se faktorů, které umožňují a podporují produkci emisí v jednotlivých odvětvích, a lépe tak identifikovat oblasti, v nichž nedochází k pokroku nebo je v nich nutné přijmout další opatření.

Pokrok týkající se opatření v oblasti klimatu v EU

Balíčkem „Fit for 55“ si EU vytyčila cestu tak, aby dosáhla svých cílů v oblasti klimatu spravedlivým, nákladově efektivním a konkurenceschopným způsobem. Většinu klíčových návrhů z balíčku již spolunormotvůrci přijali 29 , takže politiky EU jsou nyní v souladu s aktualizovaným cílem pro rok 2030, jenž byl stanoven v evropském právním rámci pro klima. Provádění nových právních předpisů v rámci balíčku „Fit for 55“ 30 umožní EU a jejím členským státům snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů alespoň o 55 % ve srovnání s úrovní z roku 1990 31 (viz kapitola 1 pracovního dokumentu útvarů Komise – „Technické informace“).

V revidované směrnici o systému EU ETS je zvýšena úroveň ambicí stávajícího systému ze 43% na 62% snížení emisí do roku 2030 ve srovnání s úrovní z roku 2005 a systém je rozšířen i na mezinárodní námořní dopravu. Na spalování paliv v silniční dopravě, budovách a odvětvích produkujících malé množství emisí se bude vztahovat samostatný systém stanovování cen uhlíku 32 (ETS2), pro který bude platit cíl snížit ve všech zahrnutých odvětvích emise oproti roku 2005 o 42 %. Pozměněným nařízením o „sdílení úsilí“ byl pro odvětví v jeho oblasti působnosti zvýšen cíl pro snížení emisí skleníkových plynů na úrovni EU do roku 2030 ve srovnání s rokem 2005 z 29 % na 40 % a od tohoto cíle se odvíjejí aktualizované cíle jednotlivých členských států pro rok 2030. Nové nařízení o LULUCF stanoví pro rok 2030 celkový cíl čistých pohlcení v odvětví LULUCF na úrovni EU ve výši 310 milionů tun ekvivalentu CO2.

Aby EU zajistila spravedlivou transformaci na klimatickou neutralitu, vytvořila nový fond (Sociální klimatický fond), který doplní nový systém ETS2 a který bude řešit dopady stanovení ceny uhlíku v nových odvětvích a poskytovat podporu zranitelným domácnostem, mikropodnikům a uživatelům dopravy. Spolu s Fondem pro spravedlivou transformaci, z něhož jsou podporována území, jež jsou transformací nejvíce postižena (viz kapitola 6), zajistí, aby nikdo nebyl opomenut. K posílení postavení spotřebitelů energie přispívají také nejnovější legislativní iniciativy, jež se týkají trhu s elektřinou. Na základě aktu o průmyslu pro nulové čisté emise Komise podpoří zřízení specializovaných akademií pro prohlubování dovedností a rekvalifikaci.

V letech 2022 a 2023 Komise předložila další návrhy, které mají transformaci na klimatickou neutralitu urychlit. Normotvůrci například dosáhli předběžné dohody o revidovaném nařízení o fluorovaných skleníkových plynech (F-plynech), díky němuž se emise těchto velmi silných skleníkových plynů ještě sníží. Komise navrhla ambicióznější cíle pro snížení emisí z těžkých vozidel. Rovněž navrhla plán REPowerEU, obsahující konkrétní opatření ke snížení energetické závislosti EU na ruských fosilních palivech a k urychlení provádění Zelené dohody pro Evropu pomocí nových opatření, a to v návaznosti na balíček „Fit for 55“. S cílem zvýšit konkurenceschopnost evropského průmyslu pro nulové čisté emise a podpořit inovace především v oblasti ekologických technologií navrhla Komise průmyslový plán Zelené dohody pro Evropu. V kapitole 2 pracovního dokumentu útvarů Komise – „Technické informace“ je uveden přehled nedávno přijatých politik, které přispívají ke sladění politik na úrovni EU s cíli v oblasti klimatu.

V listopadu 2021 Komise aktualizovala své nástroje zlepšování právní úpravy, aby zajistila, že nové politiky EU budou v souladu s cíli v oblasti klimatu. Všechna navrhovaná opatření EU by nyní v rámci posuzování dopadů měla být posuzována z hlediska soudržnosti s cíli v oblasti klimatu – cílem klimatické neutrality a cílem zajistit pokrok v oblasti přizpůsobení se změně klimatu – v souladu s evropským právním rámcem pro klima (kontrola soudržnosti s cíli v oblasti klimatu). Při provádění této kontroly bylo dosaženo značného pokroku. Od začátku roku 2022 bylo u 20 z 27 posouzení dopadů, která byla z hlediska uvedeného posouzení považována za relevantní (z 57 posouzení dopadů, která Výbor pro kontrolu regulace přezkoumal 33 ), shledáno, že soudržnost iniciativy s cíli v oblasti klimatu byla posouzena dostatečně, a v případě sedmi posouzení dopadů byly klimatické aspekty posouzeny nedostatečně. Dostatečné posouzení bylo tedy shledáno téměř u 75 % relevantních případů, což odráží skutečnost, že se jedná o nový požadavek. Až budou nabyty větší zkušenosti s prováděním kontroly soudržnosti s cíli v oblasti klimatu, mohlo by se dodržování tohoto nového požadavku na posuzování dopadů ještě zlepšit.

Sice bylo dosaženo uspokojivého pokroku při zajišťování toho, aby EU její politiky nasměrovaly k dosažení hospodářství pro nulové čisté emise, ale poslední trendy týkající se emisí v odvětví dopravy a velmi pomalé tempo snižování emisí v zemědělství spolu s poklesem propadu uhlíku vyvolávají obavy (viz kapitoly 3 a 4). I přes pokrok v oblasti zeleného financování ze soukromých zdrojů jsou k financování ekologické transformace zapotřebí další významné investice. Je proto třeba učinit opatření, zejména přesměrovat financování, aby se umožnila transformace „neekologických“ odvětví (viz kapitola 6).

Komise podle evropského právního rámce pro klima zveřejní začátkem roku 2024 sdělení týkající se cíle EU v oblasti klimatu na rok 2040, v němž stanoví postup, jak od již dohodnutého průběžného cíle na rok 2030 pokročit do roku 2050 až k nulovým čistým emisím. Poskytne tak informace potřebné k zajištění toho, aby opatření a investice pro realizaci cílů EU pro rok 2030 byly také dobře sladěny s plány pro dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Cíl pro rok 2040 zajistí předvídatelnost a udrží takový pokrok, aby klimatické neutrality bylo dosaženo.

Změna klimatu již dopadá na přírodu a lidi intenzivněji, častěji a v širší zeměpisné oblasti, než se dříve předpokládalo. 34 Dochází k pokroku v posuzování klimatických rizik. Na jaře roku 2024 bude Komise ve sdělení o řízení klimatických rizik v EU reagovat na důkazy uvedené ve vědecké zprávě o posouzení rizik souvisejících se změnou klimatu v Evropě, která se bude zabývat vývojem klimatických rizik a potřebou učinit další opatření. Současně probíhají rozsáhlá opatření, jejichž cílem je provést ostatní prvky strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu z roku 2021 (viz kapitola 5).

Pokrok týkající se opatření v oblasti klimatu v členských státech EU

V následujících kapitolách zprávy bude posouzen pokrok, kterého dosáhly členské státy v konkrétních oblastech politiky. Tento oddíl, jenž vychází z podrobné analýzy uvedené v kapitole 5 pracovního dokumentu útvarů Komise – „Technické informace“, poskytuje obecný přehled vývoje emisí skleníkových plynů ve vztahu k cílům v oblasti zmírňování změny klimatu včetně cíle EU dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality.

EU za posledních třicet let podstatně snížila emise skleníkových plynů a překonala svůj závazek pro rok 2020 podle Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) 35 i svůj cíl pro druhé kontrolní období v rámci Kjótského protokolu (2013–2020) 36 . Celkové emise skleníkových plynů podle úmluvy UNFCCC (bez LULUCF a s mezinárodní leteckou dopravou) klesly dohromady v EU-27 a Spojeném království ve srovnání s rokem 1990 o 34 %. To představuje snížení o 1,94 miliardy tun ekvivalentu CO2 do roku 2020. (Další podrobnosti jsou uvedeny v kapitole 4 pracovního dokumentu útvarů Komise – „Technické informace“.)

V posledních letech se však pokrok v členských státech různí. V letech 2015 až 2022 čisté emise skleníkových plynů stoupaly v Lotyšsku, Finsku, Litvě a v menší míře na Kypru, v Polsku, na Maltě, v Estonsku a Irsku. Klesaly v Česku, Itálii, Maďarsku, Chorvatsku, Francii a Dánsku, ale jen pomalu. Příčiny se v jednotlivých zemích liší. Ve Finsku, Lotyšsku a Estonsku souvisí trend zvyšování emisí především s tím, že odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví náhle částečně přestalo být schopné působit jako jímka uhlíku, a v Litvě ke zvyšování emisí přispívá také doprava a stavebnictví. V Maďarsku, na Maltě a v Polsku vzrostly emise z dopravy, zatímco v Irsku dál rostly emise v zemědělství.

Od roku 2005 přetrvává ve všech členských státech EU kromě Lotyšska jasný klesající trend, co se týče množství emisí skleníkových plynů na obyvatele a intenzity emisí skleníkových plynů vztažené k HDP (graf č. 5). Rychlejší pokrok v zemích s vyšší poměrnou produkcí emisí vedl k tomu, že se výrazně přiblížily k průměru EU. Zdá se však, že v letech 2015 až 2022 se trend sbližování směrem dolů u většiny členských států EU zastavil.

Díky informacím o předpokládaném dopadu stávajících a dodatečných politik v oblasti emisí skleníkových plynů, které předložily členské státy, lze získat představu o tom, jak pokročily při plnění cílů EU v oblasti klimatu nebo jaký pokrok očekávají. Jak vyplývá z odhadů skleníkových plynů, které členské státy EU předložily v březnu 2023, očekává šest zemí (Polsko, Irsko, Estonsko, Česko, Lucembursko a Lotyšsko), že v roce 2030 budou mít emise na obyvatele podstatně vyšší než 5 tun ekvivalentu CO2, což je průměrné množství emisí skleníkových plynů na obyvatele EU, které v zásadě odpovídá cíli EU snížit emise o 55 % 37 . Pokud jde o cíl klimatické neutrality, všechny členské státy vyjma Finska, Portugalska, Slovinska a Švédska stále i při zohlednění stávajících a dodatečných politik odhadují, že čisté emise skleníkových plynů budou v roce 2050 dosti vysoké (viz tabulka 6 v kapitole 5 pracovního dokumentu útvarů Komise – „Technické informace“), a to přesto, že téměř všechny prohlásily, že cíle klimatické neutrality do roku 2050 nebo ještě dříve dosáhnou.

Důležité jsou také trajektorie. Na grafu č. 6 jsou porovnány emise 38 odhadované na období 2022–2050 u jednotlivých členských států s referenční trajektorií, jež byla vytvořena jako medián hodnot získaných v rámci sedmi postupů k docílení klimatické neutrality, které tvoří základ doporučení ohledně ambicí pro rok 2040, jež vydal Evropský vědecký poradní výbor pro změnu klimatu 39 . Emise na úrovni EU odpovídající mediánu byly poté rozděleny mezi členské státy podle jejich podílu na emisích EU v základním politickém scénáři použitém u iniciativ v rámci Zelené dohody pro Evropu 40 . 

2SYSTÉM EU PRO OBCHODOVÁNÍ S EMISEMI

Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) je základním kamenem opatření EU v oblasti klimatu. Pokrývá přibližně 36 % celkových emisí skleníkových plynů, které se v EU vyprodukují ve výrobě elektřiny a tepla, zpracovatelském průmyslu a letectví v rámci Evropy 52 . V rámci tohoto systému je stanoven strop pro celkový objem emisí, a tím je zajištěno, že se emise v průběhu času snižují. Povolenky se do výše stropu rozdělují především prostřednictvím dražeb, jejichž výnosy plynou do rozpočtů členských států na podporu opatření v oblasti klimatu a transformace energetiky. Cenu povolenek určuje trh, a tak systém ETS motivuje k nákladově efektivnímu snižování emisí.

Do roku 2022 pomohl systém EU ETS snížit emise ze zařízení na výrobu energie a průmyslových zařízení o 37,3 % ve srovnání s úrovní z roku 2005. Za tímto snížením stálo z velké části odvětví energetiky – přechod od uhlí k plynu a hojnější zavádění obnovitelných zdrojů energie. Do posledního vývoje emisí v systému EU ETS se však promítají i dopady pandemie COVID-19 a energetické krize (viz oddíl Trendy v oblasti emisí).

Zároveň se v rámci systému EU ETS získalo formou výnosů z dražeb více než 152 miliard EUR, které členské státy použily převážně na podporu projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a dopravy s nízkými hodnotami emisí. V souvislosti s energetickou krizí členské státy výnosy ze systému ETS využily i na řešení jejích negativních dopadů na spotřebitele a průmysl.

Revize systému EU ETS v rámci balíčku „Fit for 55“ pomůže snížit emise rychleji a ve více odvětvích. Evropský parlament a členské státy v Radě se dohodly na zpřísnění emisního stropu a na rozšíření systému na emise z námořní dopravy (viz oddíl Opatření v oblasti letecké a námořní dopravy). Omezení bezplatného přidělování povolenek pomůže zintenzivnit snižování emisí ve zpracovatelském průmyslu a letectví. Současně se do podpory snižování emisí uhlíku v odvětvích zahrnutých do systému ETS investuje více prostředků. Revize zavazuje členské státy k tomu, aby všechny výnosy ze systému ETS (nebo jejich ekvivalent) použily na opatření v oblasti klimatu, transformaci energetiky a řešení sociálních problémů spojených se stanovením ceny uhlíku, a také navyšuje objem Inovačního fondu a Modernizačního fondu (podrobnější informace jsou uvedeny v kapitole 2 pracovního dokumentu útvarů Komise – „Technické informace“).

Revize systému EU ETS vstoupila v platnost 5. června 2023 a většina změn nabude účinnosti 1. ledna 2024. V současné době probíhá příprava prováděcích právních předpisů. Více informací o fungování systému EU ETS v roce 2022 je k dispozici ve zprávě o trhu s uhlíkem z roku 2023.

Trendy v oblasti emisí

V roce 2022 se celkové emise v rámci systému EU ETS oproti předchozímu roku snížily o 0,2 % 53 . To odráží mírný pokles emisí ze zařízení na výrobu energie a průmyslových zařízení a pokračující růst emisí z letectví po pandemii COVID-19. Při pohledu na stav před pandemií COVID-19 si však emise zachovávají klesající tendenci. V roce 2022 byly totiž emise asi o 8 % nižší než v roce 2019.

V roce 2022 v EU pokračovalo hospodářské oživení, když HDP vzrostl o 3,5 %. I tak se emise z odvětví energetiky a zpracovatelského průmyslu oproti roku 2021 mírně snížily, konkrétně o 1,8 %. Částečně to bylo způsobeno energetickou krizí a jejími dopady. Na jedné straně byly omezeny dodávky zemního plynu a jeho vyšší cena způsobila, že se k výrobě energie více používalo uhlí. Na druhé straně energetická krize přispěla ke zvýšení inflace a snížení poptávky ze strany průmyslu.

Výroba elektřiny a tepla – mírné zvýšení emisí

Oproti roku 2021 emise z výroby elektřiny a tepla v roce 2022 vzrostly o 2,4 %. Přestože poptávka po elektřině a teplu poklesla v důsledku vyšších cen energií a mírnějšího počasí, emise se v tomto odvětví zvýšily, protože ve výrobě energie došlo k přechodu od plynu zpět k uhlí. Tento přechod byl motivován vysokými cenami zemního plynu a suchem v mnoha částech EU, kvůli kterému byla omezena výroba jaderné a vodní energie.

Průmysl – čistý pokles emisí

Ve zpracovatelském průmyslu došlo v roce 2022 ve srovnání s rokem 2021 ke snížení emisí o 6,5 %. V důsledku vyšších cen energií, které vedly k omezení výroby, byl v roce 2022 zaznamenán významný pokles emisí například v cementářském, hutním, ocelářském a chemickém odvětví. Zároveň stouply emise v ropném průmyslu a plynárenství, protože rafinerie zvýšily produkci, aby využily vyšších cen fosilních paliv.

Letectví – emise se nadále zvyšují

Ověřené emise, které v EU vyprodukovali provozovatelé letadel, se oproti roku 2021 výrazně zvýšily – o 75 %. Značí to pokračující oživování letecké dopravy po pandemii COVID-19, ale přitom jsou emise stále téměř o 27 % nižší než v roce 2019.

Výnosy ze systému EU ETS

Systém EU ETS generuje značné výnosy z prodeje povolenek, které lze použít pro účely opatření v oblasti klimatu (viz kapitola 6).

Tím, že se v průběhu roku 2022 zvýšila cena uhlíku, vzrostly i výnosy z dražeb v rámci systému ETS, konkrétně na celkových přibližně 38,8 miliardy EUR, což je o 7,7 miliardy více než v roce 2021 (graf č. 9) 55 . Z těchto 38,8 miliardy EUR putovalo 29,7 miliardy EUR přímo do 27 členských států. Ty vykázaly, že v roce 2022 bylo v průměru 76 % výnosů vynaloženo v oblasti klimatu a energetiky 56 , což je stejný podíl jako v roce 2021 a je to také v souladu s průměrem 75 % za období 2013–2020. Přibližně 25 % výnosů členských států je vyčleněno na konkrétní opatření v oblasti klimatu a energetiky, 27 % připadá na účelové fondy pro životní prostředí a 48 % na vnitrostátní rozpočty. Další informace jsou uvedeny v pracovním dokumentu útvarů Komise – „Technické informace“.

Opatření v oblasti letecké a námořní dopravy

Námořní doprava

Námořní doprava je významným zdrojem emisí CO2, neboť produkuje přibližně 3–4 % celkových emisí CO2 v EU. V roce 2022 se emise, o nichž byly údaje shromážděny podle nařízení o monitorování, vykazování a ověřování emisí 57 , při oživování odvětví po jeho poklesu, který zapříčinila pandemie COVID-19, oproti předchozímu roku zvýšily o 7 %. V květnu 2023 bylo v rámci revize směrnice o systému EU ETS změněno nařízení EU o monitorování, vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů z námořní dopravy a jeho oblast působnosti byla rozšířena i na jiné emise než emise CO2 (emise CH4 a N2O) a na nové typy a velikosti lodí. Systém EU ETS se tedy bude od roku 2024 vztahovat na emise CO2 z velkých lodí, které zastavují v přístavech EU, a od roku 2026 i na jiné emise než emise CO2. Na mezinárodní úrovni EU úspěšně podpořila zvýšení ambicí stanovených ve strategii Mezinárodní námořní organizace pro snížení emisí skleníkových plynů z lodí, která byla přijata v roce 2018. V revidované strategii, jež byla schválena v červenci 2023, je stanoven cíl dosáhnout „do roku 2050 nebo kolem roku 2050, tj. co nejblíže tomuto roku“ nulových čistých emisí z lodí, přičemž orientační kontrolní body jsou stanoveny takto: snížení emisí skleníkových plynů z lodí alespoň o 20 % (nejlépe však o 30 %) v roce 2030 a alespoň o 70 % (nejlépe však o 80 %) v roce 2040 ve srovnání s úrovní z roku 2008.

Letectví

Celkové klimatické dopady letectví jsou v současné době dvakrát až čtyřikrát vyšší, než jaké měly v minulosti samotné emise CO2, neboť 66 % dopadů letectví na klima je způsobeno jinými látkami, než je CO2. Členské státy ale dosud kromě emisí CO2 žádné jiné emise z letectví nemonitorují. Revidovaná směrnice o systému ETS ukládá od 1. ledna 2025 provozovatelům letadel povinnost provádět každý rok monitorování a vykazování dopadů jiných látek z letectví než CO2 u každého letu. Do 31. prosince 2027, na základě výsledků uplatňování rámce pro monitorování, vykazování a ověřování dopadů letectví způsobených dopady jiných látek z letectví než CO2, předloží Komise zprávu a případně předloží legislativní návrh na zmírnění dopadů jiných látek z letectví než CO2 rozšířením oblasti působnosti systému ETS na tyto dopady. 

Vyvážený trh s uhlíkem v EU

Od roku 2019 je součástí fungování systému EU ETS rezerva tržní stability, která řeší přebytek povolenek, jenž se v systému v minulosti vytvořil, a zvyšuje odolnost trhu s uhlíkem v EU vůči otřesům na straně poptávky. Na základě celkového počtu povolenek, jež jsou v jednotlivých letech v oběhu, se reguluje počet povolenek dostupných pro budoucí dražby tím, že se povolenky buď umístí do rezervy, nebo se z ní uvolní. Díky tomu se v systému ETS udržuje spolehlivý cenový signál, který motivuje ke snižování emisí a který je třeba zohlednit při hodnocení investic.

V roce 2022 přebývalo v systému EU ETS něco přes 1,1 miliardy povolenek. V roce 2023 proto v EU opět dochází ke stažení povolenek z trhu s uhlíkem a jejich umístění do rezervy. Od roku 2023 již povolenky držené v rezervě v množství přesahujícím určitou prahovou hodnotu nejsou platné. Znamená to, že již nemohou být uvolněny na trh. K 1. lednu 2023 bylo neplatných něco přes 2,5 miliardy povolenek. To je více, než kolik bylo celkem doposud za účelem splnění povinností v rámci systému EU ETS použito mezinárodních kreditů. Díky rezervě tržní stability a ambicióznímu dlouhodobému politickému výhledu v oblasti klimatu, jenž vyplývá ze Zelené dohody pro Evropu, byl v roce 2022 cenový signál v systému EU ETS stále spolehlivý, pouze v březnu došlo ke krátké volatilitě na trhu, jež byla vyvolána ruskou agresí vůči Ukrajině.

3EMISE V RÁMCI SDÍLENÍ ÚSILÍ

Právní předpisy týkající se sdílení úsilí se vztahují na emise skleníkových plynů z domácí dopravy (s výjimkou emisí CO2 z letectví), budov, zemědělství, průmyslové malovýroby a odpadů. V těchto odvětvích v EU vzniká asi 60 % domácích emisí. V právních předpisech týkajících se sdílení úsilí jsou stanoveny závazné vnitrostátní cíle pro snížení emisí v těchto odvětvích ve srovnání s úrovní z roku 2005, a sice na období 2013–2020 v rozhodnutí o „sdílení úsilí“ 58 a na období 2021–2030 v nařízení o „sdílení úsilí“ 59 .

Na základě přibližných údajů byly emise z odvětví, na něž se sdílení úsilí vztahuje, v roce 2022 o 3 % nižší než v roce 2021. K tomuto poklesu došlo poté, co emise v roce 2021, po pandemii, vzrostly. Podílelo se na něm zejména odvětví budov, v němž se emise oproti roku 2021 snížily o více než 9 %. Druhý největší pokles emisí ve srovnání s rokem 2021 zaznamenala průmyslová malovýroba – téměř o 6 %. Největším odvětvím, na něž se vztahuje nařízení o „sdílení úsilí“, je odvětví dopravy, na které připadá více než třetina celkových emisí v rámci sdílení úsilí a které je jediným odvětvím, v němž emise mezi lety 2021 a 2022 vzrostly, a sice o více než 2 %.

Výsledky rozhodnutí o „sdílení úsilí“ za období 2013–2020

V každém roce v období 2013 až 2020 všechny členské státy splnily povinnosti v rámci sdílení úsilí, které jim rozhodnutí o „sdílení úsilí“ ukládalo. EU překročila svůj cíl pro snížení emisí do roku 2020 o více než šest procentních bodů. Emise, na které se vztahuje rozhodnutí o „sdílení úsilí“, byly v EU-27 v roce 2020 o 16,3 % nižší než v roce 2005. Ve srovnání s rokem 2013 byly emise v EU-27 v roce 2020 nižší o 7,2 %. Rok 2020 byl posledním rokem, na který se rozhodnutí o „sdílení úsilí“ vztahovalo. Členské státy si nemohly převést (započíst) roční emisní příděly pro použití v budoucích letech v rámci nařízení o „sdílení úsilí“.

V roce 2020 však emise čtyř členských států překročily jejich roční emisní příděly 61 . Kypr k pokrytí nadměrných emisí použil přebytečné roční emisní příděly z předchozích let (započtení). Malta a Německo nadměrné emise pokryly tak, že si roční emisní příděly zakoupily. Malta odkoupila příděly tří různých zemí (Bulharsko, Česko a Maďarsko) od Bulharska a Německa. Aby své povinnosti podle rozhodnutí o „sdílení úsilí“ splnilo Irsko, využilo mezinárodní kredity z mechanismu čistého rozvoje 62 a koupilo roční emisní příděly od Slovenska.

Pokrok dosažený podle nařízení o „sdílení úsilí“ v období 2021–2030

V dubnu 2023 bylo nařízení o „sdílení úsilí“ změněno tak, aby bylo dosaženo vyšší ambice pro rok 2030. Konkrétně byl v nařízení zvýšen cíl, o kolik mají být v celé EU do roku 2030 sníženy emise ve srovnání s úrovní z roku 2005, z 29 % na 40 % (platí pro EU-27). Celkový cíl stanovený v nařízení o „sdílení úsilí“ byl převeden do vyšších vnitrostátních cílů pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 a ambicióznějších mezních hodnot emisí skleníkových plynů na období 2023–2030. V rámci změny nařízení byly rovněž změněny některé možnosti flexibility, které mají členské státy k dispozici, aby dodržely roční mezní hodnoty a cíle týkající se emisí skleníkových plynů, a byla posílena další ustanovení (další podrobnosti jsou uvedeny v kapitole 2 pracovního dokumentu útvarů Komise – „Technické informace“). Nařízení o „sdílení úsilí“ provádějí i Island a Norsko, ale vývoj (odhadovaných) emisí je v následujícím textu sledován pouze u členských států EU 64 .

V roce 2021 zůstaly emise v odvětvích, na něž se vztahuje nařízení o „sdílení úsilí“, v celé EU o 3,3 % pod souhrnnou mezní hodnotou emisí, přičemž emise přesáhly roční emisní příděly v pěti členských státech 65 . Na základě přibližných údajů se odhaduje, že v roce 2022 byly tyto emise o 2 % nižší, než je souhrnná mezní hodnota emisí. Očekává se, že v roce 2022 devět členských států vyprodukovalo emise, které překročily jejich roční emisní příděly 66 . Konečné emise, jež jsou zahrnuty do nařízení o „sdílení úsilí“, za roky 2021 a 2022 budou stanoveny až po komplexním přezkumu v roce 2027, kdy proběhne cyklus plnění povinností pro každý z roků 2021 až 2025. Členské státy pak budou moci využít možnosti flexibility dostupné podle nařízení o „sdílení úsilí“, aby dodržely své roční mezní hodnoty emisí. V této fázi lze nicméně získat představu o pokroku, jehož bylo při plnění cílů stanovených nařízením o „sdílení úsilí“ dosaženo, na základě odhadů emisí, které členské státy předložily v březnu 2023. Podle souhrnných odhadů se očekává, že při zahrnutí plánovaných opatření emise, na něž se nařízení o „sdílení úsilí“ vztahuje, v rámci EU v roce 2030 ve srovnání s úrovní z roku 2005 klesnou o 32 % (viz graf č. 12). To je méně než celounijní cíl stanovený v nařízení o „sdílení úsilí“, kterým je dosáhnout v roce 2030 snížení emisí oproti roku 2005 o 40 %.

Komise na základě nejnovějších odhadů členských států týkajících se emisí a při zohlednění možností flexibility, které jsou v rámci nařízení o „sdílení úsilí“ k dispozici, rovněž posoudila pokrok členských států směrem k dodržení ročních mezních hodnot emisí v období 2021–2030 67 . I za předpokladu, že by členské státy využily uspořené roční emisní příděly z předchozích let (započtení) a/nebo stávající flexibilitu systému ETS, aby pokryly nadměrné emise zahrnuté do nařízení o „sdílení úsilí“, by v období 2021–2030 devatenáct členských států mělo nejméně v jednom roce nadměrné emise 68 . V prvním období souladu (2021–2025) již má nadměrné emise osm členských států, což představuje větší problém, neboť zbývá méně času na vypracování dodatečných politik, kterými by se emise snížily 69 . Nadměrné emise již v období 2021–2023 mají především Kypr, Itálie, Rumunsko a v menší míře také Chorvatsko 70 .

Podle čl. 9 odst. 2 nařízení o „sdílení úsilí“ se od ročních emisních přídělů členských států v rámci prvního období souladu stanoveného nařízením o „sdílení úsilí“ automaticky odečte jakýkoli pasivní zůstatek (tj. nadměrné emise) podle nařízení o LULUCF vzniklý v období 2021–2025. Na základě dostupných odhadovaných údajů o emisích z LULUCF v období 2021–2025 lze konstatovat, že vývoj v Česku, Estonsku, Finsku, Francii, Portugalsku a Slovinsku je znepokojivý (viz kapitola 4). Pokud se tyto trendy v LULUCF potvrdí, může být pro uvedené země problematické dosáhnout jejich cílů týkajících se LULUCF a také každý rok v prvním období souladu splnit jejich cíle stanovené podle nařízení o „sdílení úsilí“ 71 .

Některé členské státy mohou za účelem dodržení mezních hodnot emisí podle nařízení o „sdílení úsilí“ navýšit objem flexibility systému ETS 72 . Členské státy, které dosahují dobrých výsledků v souvislosti s nařízením o LULUCF, mohou určitou část z množství, kterým překročily cíle, využít k pokrytí případných nadměrných emisí v rámci nařízení o „sdílení úsilí“. Členské státy si také mezi sebou mohou převádět roční emisní příděly, tak aby emise odpovídaly jejich výši 73 . Podle současných odhadů však možná bude ke koupi pouze omezené množství ročních emisních přídělů.

S ohledem na informace, které jsou v této fázi k dispozici, a velký rozdíl mezi cíli a odhadovanými výsledky, na nějž je poukázáno ve výše uvedené analýze, se členské státy vyzývají, aby zejména v rámci probíhající aktualizace vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu zvážily zavedení dodatečných opatření, kterými by své emise v rámci nařízení o „sdílení úsilí“ snížily. V souvislosti s emisemi, na něž se toto nařízení vztahuje, počítaly některé členské státy v návrhu vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu s vyššími ambicemi. Ucelenější přehled proto poskytne Komise v posouzení návrhů aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, které má provést do konce tohoto roku. Až členské státy předloží konečné aktualizované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, vrátí se Komise k posouzení toho, zda členské státy dosahují dostatečného pokroku. Bude-li pokrok nedostatečný, bude v případě potřeby nutné vypracovat plán nápravných opatření podle článku 8 nařízení o „sdílení úsilí“.

Trendy týkající se emisí jednotlivých druhů plynů, na něž se vztahují právní předpisy o sdílení úsilí

Přibližně dvě třetiny celkových emisí z odvětví, na něž se vztahuje sdílení úsilí, tvoří emise CO2, zbývající třetina jsou emise jiných skleníkových plynů. Jiné skleníkové plyny zahrnují metan (CH4), oxid dusný (N2O) a fluorované plyny (fluorid dusitý (NF3), částečně fluorované uhlovodíky (HFC), zcela fluorované uhlovodíky (PFC), fluorid sírový (SF6)). Zatímco na většinu emisí v odvětví energetiky se vztahuje systém EU ETS, emise metanu v tomto odvětví spadají do oblasti působnosti nařízení o „sdílení úsilí“. Uvedené jiné plyny než CO2 jsou vypouštěny v řadě odvětví a procesů a všechny mají mnohem vyšší potenciál globálního oteplování než CO2 – podle konkrétního plynu řádově o desítky až desítky tisíc. Emise jiných skleníkových plynů než CO2 tudíž mají významný dopad na změnu klimatu a v několika odvětvích poskytují klíčový prostor pro možné snížení emisí. Zmírněním emisí jiných skleníkových plynů než CO2 by se mohl rapidně omezit globální nárůst teploty. Snížení těchto emisí je rovněž důležité pro to, abychom dosáhli cílů podle nařízení o „sdílení úsilí“. Přibližně polovina emisí jiných skleníkových plynů než CO2 pochází z odvětví zemědělství. V letech 2005 až 2021 byly tyto emise omezeny ve všech odvětvích, ale k nejvýznamnějšímu snížení došlo v energetice mimo systém ETS („ostatní energetika“) a v odvětví odpadů. Emise jiných skleníkových plynů než CO2 ze zemědělství a budov zůstaly ve stejném období relativně stálé. Nejvíce se snížily emise oxidu dusného z průmyslu nespadajícího do systému ETS a z odvětví odpadů a emise metanu v odvětví odpadů, zatímco úroveň emisí F-plynů zůstala relativně stálá. Cílem Metanové strategie EU je snížit emise metanu v odvětvích energetiky, zemědělství a odpadů, a tím i podpořit dosažení cílů stanovených nařízením o „sdílení úsilí“.

Fluorované skleníkové plyny

Fluorované skleníkové plyny („F-plyny“) mají až 25 000krát větší účinek na globální oteplování než CO2. Emise F-plynů v EU představují 2,5 % celkových emisí skleníkových plynů. Nejvýznamnějšími F-plyny jsou částečně fluorované uhlovodíky (HFC). Regulace F-plynů na úrovni EU je poměrně účinná. Po roce 2014 se desetiletý trend nárůstu emisí F-plynů obrátil díky platnému nařízení o F-plynech (nařízení (EU) č. 517/2014). Emise v EU-27 klesly v období 2014 až 2021 o něco více než 20 % a dodávky HFC na trh se v letech 2015 až 2019 snížily o 47 % v ekvivalentu CO2, zejména v důsledku přechodu chladicích zařízení na alternativy šetrnější ke klimatu. Uvedené nařízení EU bylo úspěšné i z toho hlediska, že v roce 2016 usnadnilo dosažení celosvětové dohody na tom, že se v rámci Montrealského protokolu („kigalská změna“) postupně ukončí používání HFC, čímž se podle odhadů do roku 2100 předejde globálnímu oteplení asi o 0,3-0,5 stupně Celsia. Bylo dosaženo politické dohody o návrhu Komise z dubna 2022 týkajícím se nového nařízení o F-plynech, které má do roku 2050 přinést další úspory emisí – formální přijetí se očekává do konce roku 2023. Musí být dosaženo snížení množství HFC přibližně o 95 % v roce 2030 a o 100 % v roce 2050 oproti roku 2015 74 . Tyto úspory emisí F-plynů podpoří úsilí členských států o dosažení jejich cíle podle nařízení o „sdílení úsilí“.

Vnitrostátní politiky a opatření v odvětvích, na něž se vztahuje nařízení o „sdílení úsilí“

Členské státy jsou při plnění cílů podle nařízení o „sdílení úsilí“ podporovány právními předpisy EU. Některé politiky v klíčových odvětvích, na něž se nařízení o „sdílení úsilí“ vztahuje, jsou popsány v následujícím oddíle.

Členské státy v roce 2023 v integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu uvedly politiky a opatření, které provedly nebo plánují provést s cílem snížit emise skleníkových plynů a dosáhnout svých současných cílů pro rok 2030 podle nařízení o „sdílení úsilí“. Členské státy vykázaly 1 900 jednotlivých opatření týkajících se tohoto nařízení, což je o 10 % více než v předchozím kole podávání zpráv 75 .

Trendy a politiky týkající se emisí v klíčových odvětvích

Budovy

Na budovy v EU připadá 40 % spotřeby energie a 36 % přímých a nepřímých emisí skleníkových plynů souvisejících se spotřebou energie. Na spotřebě energie v domácnostech se 80 % podílejí vytápění, chlazení a ohřev vody. K dosažení cíle snížení emisí o 55 % by EU měla do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů z budov o 60 %, jejich konečnou spotřebu energie o 14 % a spotřebu energie při vytápění a chlazení o 18 % 77 . Značná část finančních prostředků v rámci Nástroje pro oživení a odolnost 78 a politiky soudržnosti je vyčleněna na zvyšování energetické účinnosti budov (viz kapitola 6).

Ve zprávě o renovaci vnitrostátního fondu obytných a nebytových budov a o budovách s téměř nulovou spotřebou energie je obsaženo první posouzení, které se týká provádění vnitrostátních dlouhodobých strategií renovace z roku 2020 a pokroku při jejich plnění a které vychází z integrovaných zpráv o pokroku při plnění vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podaných v roce 2023. Vyplývá z něj, že úroveň ambicí dlouhodobých strategií renovace není vždy v souladu s cílem dosažení klimatické neutrality do roku 2050 – integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu sice ukazují určitý pokrok například ve vztahu k plnění cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů v mnoha zemích, ale nedochází k revizi ambicí. V posouzení je rovněž zdůrazněno, že je třeba zlepšit sledování vývoje fondu budov v členských státech a zefektivnit a harmonizovat ukazatele a definice.

Cílem navrhované revize směrnice o energetické náročnosti budov je zlepšit dlouhodobé strategie renovace (jež budou nově označovány jako „vnitrostátní plány renovace budov“) pomocí jasného plánu, jak do roku 2050 docílit fondu budov, který bude vysoce energeticky účinný a dekarbonizovaný (viz kapitola 2 pracovního dokumentu útvarů Komise – „Technické informace“).

Zemědělství

Emise ze zemědělství v EU představují přibližně desetinu celkových emisí skleníkových plynů a zhruba dvě třetiny emisí ze zemědělství pocházejí z chovu hospodářských zvířat. Emise od roku 2005 stagnují – údaje z inventur ukazují, že v letech 2005 až 2021 docházelo k pomalému ročnímu poklesu o 0,7 milionu tun ekvivalentu CO2. Nejnovější odhady členských států týkající se skleníkových plynů ukazují na to, že při stávajících opatřeních se tempo snižování emisí do roku 2030 nezmění (–1 % oproti roku 2021, což odpovídá průměrnému ročnímu snížení o 0,6 milionu tun ekvivalentu CO2). S dodatečnými opatřeními by však podle odhadů souhrnné emise ze zemědělství do roku 2030 výrazně klesly (o 5 %, což představuje průměrné roční snížení o 2,2 milionu tun ekvivalentu CO2). Je zřejmé, že v odvětví zemědělství je třeba při provádění zmírňujících opatření vyvinout větší úsilí (graf č. 15.a).

Doprava

Emise z dopravy představují více než pětinu celkových domácích emisí skleníkových plynů v EU a převážná většina z nich pochází ze silniční dopravy (přibližně 95 % nebo po započítání mezinárodních zásobníků 75 %). Od roku 2005 se emise snížily jen mírně. Z údajů z inventur vyplývá, že roční pokles v letech 2005 až 2021 činil 4 miliony tun ekvivalentu CO2, což je tempo, které zjevně nestačí pro dosažení cíle EU pro rok 2030, jak je vysvětleno v analýze Komise 79 .

Více než 70 % všech emisí CO2 ze silniční dopravy v EU produkují osobní automobily a dodávky. Klíčovými faktory pro snižování emisí skleníkových plynů ze silniční dopravy jsou emisní normy CO2 pro nové osobní automobily a dodávky a pro těžká vozidla. Podle předběžných údajů z monitorování vozidel zaregistrovaných v EU, na Islandu a v Norsku v roce 2022 80 se průměrné emise CO2 z nových osobních automobilů a nových dodávek podle celosvětově harmonizovaného zkušebního postupu pro lehká vozidla (WLTP) 81 oproti roku 2021 opět snížily, a to z 114,1 g CO2 / km na 108,2 g CO2 / km u osobních automobilů a z 193,3 g CO2 / km na 185,3 g CO2 / km u dodávek. Díky přísnějším cílům, které platí od roku 2020, tak pokračuje strmý trend snižování emisí CO2. Ve srovnání s úrovněmi z roku 2019 klesly v roce 2022 emise z nových osobních automobilů o 27 % a emise z nových dodávek o 9 % (graf č. 16). Tento výrazný pokles byl způsoben zvětšením podílu registrací vozidel s nulovými emisemi. V roce 2022 nevypouštělo žádné emise z výfuku 13,4 % nových osobních automobilů a 5,9 % nových dodávek (v roce 2019 to bylo 2,2 % nových osobních automobilů a 1,4 % nových dodávek). Nedávno přijaté revidované normy pro emise CO2 vyžadují, aby se emise ještě snížily. V roce 2030 musí být ve srovnání s výchozí úrovní roku 2021 docíleno snížení emisí o 55 % u nových osobních automobilů a o 50 % u nových dodávek. Do roku 2035 by všechny nové osobní automobily a dodávky měly mít nulové emise.

4VYUŽÍVÁNÍ PŮDY, ZMĚNY VE VYUŽÍVÁNÍ PŮDY A LESNICTVÍ

Odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) hraje významnou roli při dosahování cíle klimatické neutrality EU. Odvětví LULUCF v EU pohlcuje více skleníkových plynů, než kolik jich vypouští, čímž z atmosféry odstraňuje značné množství uhlíku. Poskytuje rovněž biomateriály, které nahrazují fosilní nebo uhlíkově náročné materiály, což je důležité také při transformaci na klimaticky neutrální ekonomiku. Pohlcování uhlíku však v posledních letech znepokojivým tempem klesá.

Tento trend je způsoben hlavně poklesem pohlcování v lesích, který je výsledkem zejména nárůstu těžby. V menší míře je zapříčiněn také omezeným pohlcováním uhlíku ve stárnoucích lesích v některých členských státech, které souvisí s menšími přírůstky. Stále větší dopad má i samotná změna klimatu. Rostoucí četnost a závažnost výskytu škodlivých činitelů, jako jsou vývraty, napadení hmyzem, nákazy houbovými chorobami, lesní požáry a sucho, oslabují úlohu lesů jako jímky uhlíku a v některých případech je dočasně proměnily ve zdroje uhlíku. Mnohé nasvědčuje tomu, že kvůli změně klimatu není do budoucna ani zdaleka zaručena spolehlivost propadů uhlíku v evropských lesích. K poklesu pohlcování přispělo – i když v menší míře – také to, že se zpomaluje rozšiřování lesních ploch. Na úrovni EU jsou hlavními zdroji emisí v LULUCF orná půda, travní porosty, mokřady a sídla, přičemž obzvláště vysoké emise produkuje obhospodařovaná organická půda.

větší úloha odvětví lulucf při podpoře opatření v oblasti klimatu

 
Revidované nařízení o LULUCF 82 upravuje, jak se zdroje emisí a pohlcování v odvětví využívání půdy mají podílet na plnění cílů EU v oblasti klimatu, a stanoví cíl dosáhnout do roku 2030 čistého pohlcení uhlíku v odvětví půdy 310 milionů tun ekvivalentu CO2 83 . Aby tohoto cíle bylo dosaženo, jsou členským státům přiděleny cíle na základě celkové plochy obhospodařované půdy na jejich území. Cíle jednotlivých členských států na rok 2030 vyžadují, aby členské státy zvýšily své ambice týkající se klimatu v rámci politik využívání půdy.

V revidovaném nařízení jsou stanovena dvě kontrolní období:

·2021–2025: posouzení pokroku členských států je založeno na referenčních úrovních pro činnosti v oblasti využívání půdy, jako jsou například referenční úrovně pro lesy 84 pro udržitelné obhospodařování lesů. U všech kategorií půdy dohromady musí členský stát dodržet pravidlo „nulového pasivního zůstatku“, což znamená, že součet aktivních nebo pasivních zůstatků vytvořených v jednotlivých kategoriích půdy musí být alespoň nula. Při nedodržení pravidla „nulového pasivního zůstatku“ bude moci členský stát, jenž má čistý pasivní zůstatek, využít řadu možností flexibility k jeho kompenzaci (např. koupi kreditů od jiných členských států). Pokud i po využití všech možností flexibility zůstane z prvního kontrolního období čistý pasivní zůstatek, převede se na účet členského státu zřízený podle nařízení o „sdílení úsilí“ („účet ESR“).

·2026–2030: každý členský stát musí v roce 2030 splnit závazný vnitrostátní cíl, který vychází ze součtu vykázaných emisí a pohlcení ve všech kategoriích půdy. Již se nepoužijí referenční úrovně pro jednotlivé kategorie půdy. Pro účely kontroly výkonnosti jednotlivých členských států bude na období 2026–2029 vytvořen „rozpočet čistého pohlcení“. Případný pasivní zůstatek z tohoto období bude převeden pro účely konečného posouzení souladu s cílem pro rok 2030.

Posouzení pokroku v odvětví LULUCF

opatření ke zlepšení monitorování půdy

Návrh směrnice o monitorování a odolnosti půdy 98 a revidované nařízení o LULUCF 99 se budou vzájemně posilovat: zdravá půda zachycuje více uhlíku a cíle LULUCF podporují udržitelné hospodaření s půdou. Nařízení o LULUCF ukládá všem členským státům, aby zavedly systémy monitorování mj. zásob uhlíku v půdě 100 .

Lepší monitorování pevninské plochy a půdy umožní zaměřit se na opatření, která zajistí největší přínosy pro klima. Opatření v oblasti klimatu se opírají o inventury skleníkových plynů prováděné členskými státy, které se neustále vyvíjejí. Očekává se, že v reakci na nové požadavky na kvalitu statistik stanovené v revidovaném nařízení o LULUCF budou provedeny přepočty na základě lepších údajů a metod. Lepší inventarizace skleníkových plynů, jež bude vycházet z harmonizovaných a zpřesněných údajů o činnostech a faktorů ovlivňujících pohlcování/emise, bude mít zásadní význam pro usnadnění opatření. Lepší, včasnější a lépe zmapované údaje pomohou při sledování pokroku jednotlivých členských států i společného pokroku na úrovni EU při plnění k cílů v oblasti klimatu a při formulaci přesných opatření podložených informacemi a dalších kroků. V uplynulých letech členské státy v podávání zpráv o inventurách pokročily. To se týká například pokrytí zásobníků uhlíku a kvality předkládaných údajů a metodických údajů. Pokročilé technologie, které jsou například dostupné v rámci programů EU, poskytují digitální mapy, jež jsou aktualizovány pomocí vysoce relevantních družicových a pozemních pozorování. Jsou podnikány nové kroky pro to, aby byly propojeny údaje ze satelitních služeb programu Copernicus a například soubory údajů, které se využívají v rámci společné zemědělské politiky (SZP).

Související iniciativy v zemědělství a lesnictví

Členské státy musí zvážit úlohu odvětví využívání půdy při aktualizaci vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu na období 2021–2030. Tato aktualizace je klíčová pro to, aby členské státy mohly sledovat pokrok v plnění cílů a aby EU mohla zajistit vyšší ambice. Členské státy rovněž musí do 16. listopadu 2023 posoudit, zda jsou jejich strategické plány SZP v souladu s novými cíli podle revidovaného nařízení o LULUCF a nařízení o „sdílení úsilí“, a plány podle potřeby upravit.

Přístup k financování a pobídkám

Na podporu pohlcování uhlíku je již k dispozici nebo se vyvíjí mnoho mechanismů financování a pobídek z veřejných nebo soukromých zdrojů. EU poskytuje financování v rámci SZP a dalších programů EU, k nimž patří například Program pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE), Horizont Evropa (zejména mise pro půdu) a fondy politiky soudržnosti. V roce 2023 přijala Komise pokyny týkající se možností financování z EU na podporu zdravé půdy 101 . Členské státy mohou také podporovat zavádění postupů udržitelného hospodaření podle pravidel státní podpory, která byla revidována a umožňují poskytování lesních ekosystémových služeb, jako je regulace klimatu a obnova biologické rozmanitosti. Další informace pro aktéry jsou uvedeny v pokynech Komise týkajících se režimů plateb za lesní ekosystémové služby 102 . V rámci SZP a státní podpory jsou poskytovány finanční prostředky na investice a opatření, jako je vzdělávání, poradenství nebo spolupráce, které přispívají k dosažení co největších účinků. Soukromé iniciativy spojené s dobrovolnými trhy s uhlíkem nebo kombinace různých způsobů financování mohou doplnit a dále podpořit zavádění uhlíkového zemědělství ve velkém měřítku.

Aby se zajistilo pohlcování uhlíku, které bude vysoce kvalitní a certifikované na úrovni EU, navrhla Komise regulační rámec EU pro certifikaci pohlcování uhlíku 103 , který členským státům poskytuje soubor nástrojů pro zvýšení pohlcování uhlíku. Certifikační rámec pomocí standardizovaných metodik pomůže zajistit transparentní identifikaci uhlíkového zemědělství a průmyslových řešení, které z atmosféry pohlcují CO2 a dlouhodobě jej ukládají. Certifikáty o pohlcování uhlíku také mohou organizacím usnadnit dokládání toho, že tvrzení o pohlcování uhlíku jsou důvěryhodná, a splnit očekávání zúčastněných stran, že pohlcování uhlíku nebude využíváno ke klamavé ekologické reklamě, v souladu se směrnicí o podávání zpráv podniků o udržitelnosti 104 a navrženou směrnicí o environmentálních tvrzeních 105 . Aby Komise usnadnila budoucí práci v rámci této iniciativy, zřídila odbornou skupinu pro pohlcování uhlíku 106 .

5ODOLNOST VŮČI ZMĚNĚ KLIMATU

Katastrofy související s počasím a klimatem způsobují významné ztráty. Odhaduje se, že v důsledku vln veder v létě roku 2022 stoupl v Evropě počet úmrtí o více než 61 000 107 . Extrémní přívalové povodně v létě roku 2021 způsobily ekonomické škody ve výši 46 miliard EUR 108 . Klimatická rizika se dál budou zvětšovat a panel IPCC odhaduje, že příležitost k odvrácení nejhorších následků „je krátká a rychle utíká“ 109 .

EU má podle evropského právního rámce pro klima povinnost zajistit trvalý pokrok při budování své kapacity pro přizpůsobování se dopadům změny klimatu, posilování své odolnosti a snižování zranitelnosti vůči změně klimatu. V následujícím oddíle je uvedeno posouzení tohoto pokroku na úrovni politiky EU, které bylo provedeno na vysoké úrovni. Po něm následuje posouzení společného pokroku, jehož dosáhly všechny členské státy. Další informace jsou uvedeny v kapitolách 7 a 10 pracovního dokumentu útvarů Komise – „Zpráva o provádění strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu“, který je připojen k této zprávě. K dispozici je také samostatná zpráva o provádění této strategie.

Provádění strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu

EU svou strategii pro přizpůsobení se změně klimatu aktualizovala v roce 2021. Strategie obsahuje 49 opatření, k nimž se Komise zavázala a která jsou podřazena pod čtyři cíle: inteligentnější, systematičtější, rychlejší a mezinárodní přizpůsobení se změně klimatu. Opatření byla navržena tak, aby měla velký záběr z hlediska politik, a často je zapotřebí, aby byla pečlivě zvolena posloupnost jednotlivých opatření.

S cílem zlepšit znalosti a zvládnout nejistotu rozšířila Komise spolu s agenturou EEA náplň a partnery evropského střediska pro sledování klimatu a zdraví 110 , kteří přispějí k budování odolnosti vůči dopadům změny klimatu na lidské zdraví. Zveřejnila nové výzvy k podávání návrhů na projekty, které mají zaplnit mezery ve znalostech ohledně dopadů změny klimatu a odolnosti vůči této změně, v rámci programu Horizont Evropa a rozvíjí úložiště údajů o rizicích 111 . Komise pracuje na rozšíření obsahu a dopadu platformy pro výměnu znalostí Climate-ADAPT.

Na jaře roku 2024 má být zveřejněno vůbec první posouzení rizik souvisejících se změnou klimatu v Evropě. Tvůrci politik, pojistitelé, osoby provádějící řízení rizik, spotřebitelé, sdružení měst a další zúčastněné strany se zúčastnili dialogů o odolnosti vůči změně klimatu 112 , aby prodiskutovali a určili možná opatření v oblasti pojištění a investic do přizpůsobení se změně klimatu, která by pomohla zmenšit nedostatky v oblasti ochrany proti dopadům změny klimatu.

Evropská observatoř pro sledování sucha prosazuje udržitelné využívání sladké vody tím, že zprostředkovává znalosti. V zájmu řešení nedostatku vody by se mohlo opětovně využívat šestkrát více vody než v současnosti, čemuž má napomoci nařízení o opětovném využívání vody, které vstoupilo v platnost v roce 2023 113 .

Komise zintenzivnila systematické začleňování adaptačních opatření do odvětvových strategií a plánů tím, že aktualizovala pokyny k adaptačním strategiím a plánům členských států a poskytuje doplňkovou podporu prostřednictvím Nástroje pro technickou podporu, mimo jiné v rámci svého stěžejního projektu na rok 2023 zaměřeného na přizpůsobení se změně klimatu. V roce 2021 Komise zveřejnila technické pokyny k prověřování projektů infrastruktury z hlediska klimatického dopadu a v roce 2023 pokyny ke zvyšování odolnosti budov vůči změně klimatu. Prověřování z hlediska klimatického dopadu se vztahuje na infrastrukturu a budovy financované z rozpočtu EU. Evropský klimatický pakt 114 , platforma pro zúčastněné strany zřízená Komisí s cílem umožnit občanům jednat a angažovat se v otázkách klimatu, pokračuje v činnostech zaměřených na přizpůsobení se změně klimatu a její zmírnění. Díky nástroji na podporu politiky v rámci Paktu starostů a primátorů EU se v posledním roce a půl více než tisíc lidí z 350 obcí zapojilo do seminářů v členských státech s tím výsledkem, že osm měst zavedlo vzájemnou výměnu zkušeností ohledně opatření v oblasti klimatu a provádí se 37 adaptačních opatření.

Velkého pokroku bylo dosaženo při provádění mise EU pro přizpůsobení se změně klimatu 115 , jejímž cílem je urychlit inovativní adaptační opatření na místní a regionální úrovni. Chartu mise podepsalo více než 300 regionů a obcí, které pokrývají přibližně 40 % EU a zavázaly se spolupracovat na urychlení své transformace s cílem dosáhnout odolnosti vůči změně klimatu. Byla vytvořena komunita pro sdílení praktických zkušeností v oblasti přizpůsobení se změně klimatu a již funguje nástroj mise pro technickou podporu.

Na odolnost vůči změně klimatu je nyní jako na otázku, kterou je třeba se zabývat, kladen ve všech politikách EU mnohem větší důraz než před několika lety. Je snaha podporovat cíle v oblasti přizpůsobení i v legislativních návrzích, v jejichž případě odolnost vůči změně klimatu (nebo rizikům, u nichž dochází k vzájemnému působení s dopady změny klimatu) není hlavním cílem. Například návrh na změnu směrnice o rozpočtových rámcích v souvislosti s přezkumem správy ekonomických záležitostí obsahuje požadavek, aby členské státy vykazovaly makrofiskální rizika spojená se změnou klimatu a podmíněné závazky související s katastrofami a klimatem.

Navrhovaná revize směrnice o čištění městských odpadních vod také zahrnovala opatření, která by řešila přetékání kanalizačních systémů způsobené přívalovými povodněmi, jež pravděpodobně v důsledku změny klimatu budou v Evropě intenzivnější a častější. Bude třeba pokračovat v provádění a přitom navázat na opatření, která byla zahájena v rámci strategie pro přizpůsobení se změně klimatu. Komise rovněž zavedla požadavek, že její posouzení dopadů, která by měla být prováděna systematicky a měla by se zabývat cíli v oblasti snižování emisí i přizpůsobení se změně klimatu, musí obsahovat kontrolu soudržnosti s cíli v oblasti přizpůsobení se změně klimatu (posouzením kontroly soudržnosti se zabývá kapitola 1).

Posouzení společného pokroku členských států v oblasti přizpůsobení se změně klimatu

Ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) evropského právního rámce pro klima ukládá Komisi, aby provedla posouzení společného pokroku, jehož dosáhly všechny členské státy v oblasti přizpůsobení se změně klimatu. V tomto oddíle je poprvé posouzen pokrok, který členské státy vykázaly a kterého dosáhly při zvyšování adaptační kapacity, posilování odolnosti a snižování zranitelnosti vůči změně klimatu.

Členské státy uvedly, že v současné době jsou v Evropě nejčastěji pozorovanými vážnými klimatickými nebezpečími vlny veder, sucho, povodně, silné dešťové srážky a přírodní požáry. Jako nejčastější chronická klimatická nebezpečí zmiňovaly změnu teplot, změnu srážkových režimů, vzestup hladiny moří a hydrologickou proměnlivost. Předpokládají, že v budoucnu se budou setkávat s týmiž nebezpečími jako nyní, až na nedostatek vody, který podle sedmi zemí v budoucnu k hlavním nebezpečím přibude.

Mezi oblasti, které byly uvedeny jako ty, jež jsou klimatickými hrozbami v Evropě nejvíce zasaženy, patří zdraví, zemědělství, lesnictví, biologická rozmanitost, energetika a vodní hospodářství. 

Téměř všechny členské státy provedly posouzení rizik souvisejících se změnou klimatu, přičemž čtrnáct z těchto posouzení bylo nedávno aktualizováno a u ostatních je aktualizace naplánována na nejbližší dobu.

Všechny členské státy mají vnitrostátní adaptační strategie a/nebo vnitrostátní adaptační plány. Značná část těchto strategií a plánů byla nedávno obnovena nebo právě prochází revizí a bude obnovena v nadcházejících letech. Bylo přijato více vnitrostátních odvětvových adaptačních plánů. Situace v oblasti politik je různorodá. Na jedné straně je zde kontinuita, pokud jde o dlouhodobé priority, zvyšování souladu s evropskými rámci, vývoj legislativních nástrojů a postupné změny v zaměření politik. Na druhé straně existují problémy, nedostatky a překážky, pokud jde o řízení adaptačních opatření.

Na celostátní a nižší úrovni byly vytvořeny a v současné době jsou většinou již i zavedeny struktury a mechanismy řízení pro horizontální integraci politik a víceúrovňovou (vertikální) koordinaci. Mandáty a charakteristiky fungování těchto struktur se značně liší. Osm členských států uvedlo, že prvky systému politiky v oblasti přizpůsobení se změně klimatu zakotvilo v závazných právních rámcích. Většina členských států však uplatňuje volnější formy vertikálního a horizontálního řízení založené na spolupráci.

Ve dvou třetinách členských států došlo v oblasti přizpůsobení se změně klimatu k pokroku ohledně mezinárodní a nadnárodní spolupráce. Se zahrnováním sociální spravedlnosti a rovnosti do adaptačních opatření mnohé země teprve začínají, takže na tuto klíčovou oblast se v budoucnu v zájmu řešení nepřiměřených dopadů změny klimatu na zranitelné skupiny bude třeba zaměřit. Dvě třetiny členských států dosáhly pokroku v zapojení zúčastněných stran v souvislosti s politikou v oblasti přizpůsobení se změně klimatu.

Členské státy rovněž dosahují pokroku při provádění adaptačních opatření, včetně začleňování problematiky přizpůsobování se změně klimatu do odvětvových politik a plánů. Docílily také významného pokroku, pokud jde o začleňování dopadů změny klimatu do vnitrostátních rámců řízení rizik katastrof a do odvětvového plánování. Pro mnoho členských států je stále problematické posuzování nákladů spojených s přizpůsobením a často ho provádějí pouze částečně. V rámci vnitrostátních adaptačních plánů a strategií nejsou v mnoha případech vyčleněny rozpočty nebo zdroje financování na jejich provádění a většině zemí schází finanční prostředky, které by na financování adaptačních opatření byly potřeba.

Polovina členských států uvedla, že od roku 2021 došlo k nárůstu činností v oblasti monitorování, vykazování a hodnocení na celostátní, regionální i místní úrovni.

6PŘIZPŮSOBENÍ INVESTIC CÍLI KLIMATICKÉ NEUTRALITY

Potřeby a trendy v oblasti investic v EU

Překlenutí investiční mezery v souvislosti s transformací na klimatickou neutralitu do roku 2050 bude vyžadovat značné množství finančních prostředků. Komise ve svých analýzách 116 odhaduje, že ekologická transformace bude v období 2021–2030 ročně vyžadovat dodatečné soukromé a veřejné investice ve výši 477 miliard EUR 117 , zatímco k dosažení cílů plánu REPowerEU budou v období 2022–2027 podle odhadů ročně potřeba dodatečné investice až 35 miliard EUR 118 . Současně si zvýšení kapacity pro výrobu strategických technologií s nulovými čistými emisemi v EU, jak je stanoveno v aktu o průmyslu pro nulové čisté emise, vyžádá v období 2023–2030 kumulované investice kolem 92 miliard EUR, přičemž při zachování stávajícího stavu by to bylo 52 miliard EUR. Pro překlenutí investičních mezer v zájmu splnění dalších environmentálních cílů (týkajících se oběhového hospodářství, znečištění, vody, biologické rozmanitosti) v rámci ekologické transformace bude každý rok v období 2021–2030 potřeba odhadem 110 miliard EUR106, přičemž opatření v oblasti klimatu budou mít vedlejší přínosy (např. pohlcování a ukládání uhlíku). I když uvedené částky vzhledem k jejich odlišnému určení, časovému rámci a metodě odhadu nelze sčítat, je z nich patrné, o jak velkou výzvu se jedná.

Z údajů vyplývá, že transformaci v posledních letech začaly umožňovat i finanční trhy, což je s ohledem na omezení veřejných financí důležitá skutečnost. Důvodem je rostoucí povědomí o finančních dopadech fyzických rizik a rizik přechodu spojených se změnou klimatu 119 , rychle se vyvíjející rámec politiky udržitelného financování a rostoucí poptávka investorů po skutečně udržitelných investicích.

Sledování souladu financování s transformací na klimatickou neutralitu

Sledování trendů investic v oblasti klimatu a dalšího zeleného financování je stále náročné, a to zejména kvůli nedostatkům v údajích a omezené standardizaci kategorií údajů. Očekává se, že sledování se usnadní, až bude prováděno zveřejňování informací požadované v regulačním rámci EU pro udržitelné financování. K měření objemu a toků financí, které napomáhají dosažení cílů EU v oblasti klimatu, lze ale již nyní použít řadu ukazatelů.

K dispozici jsou dostatečně spolehlivé údaje o trzích se zelenými dluhopisy, které v posledních letech prudce vzrostly. Kumulativní emise dluhopisů, které jsou v souladu se Zásadami zelených dluhopisů, vydanými Mezinárodní asociací kapitálových trhů (ICMA) 120 , s velkou pravděpodobností v roce 2023 přesáhnou hodnotu 1 bilionu EUR (viz graf č. 19).

Tento nárůst absolutních emisí zelených dluhopisů se odráží v podílu zelených dluhopisů na příslušném trhu s dluhopisy (viz graf č. 20). U emitentů z EU i ze zemí mimo EU se podíl zelených dluhopisů v EU-27 do roku 2013 držel pod 1 %, ale od té doby se díky silnému růstu zeleného segmentu podstatně zvýšil, nejvýrazněji po roce 2016. V roce 2022 tvořily zelené dluhopisy v EU-27 16 % všech nově vydaných dluhopisů, ale na trzích mimo EU pouze 2 % celkových emisí, což potvrzuje vedoucí úlohu Evropy na kapitálovém trhu s udržitelnými dluhovými nástroji.

V roce 2019 se objevil nový finanční nástroj v podobě dluhopisů spojených s udržitelností, které motivují k transformaci pomocí smluvních cílů týkajících se udržitelnosti. Vezme-li se v úvahu vývoj tohoto nového typu aktiv v poslední době, využívají se na rozdíl od zelených dluhopisů stále jen v omezené míře, neboť jejich dosud maximální objem dosáhl v roce 2021 51,8 miliardy EUR.

To, nakolik jsou zelené dluhopisy a dluhopisy spojené s udržitelností skutečně „zelené“, však i nadále vzbuzuje znepokojení, jelikož i přes vytvoření norem a zásad, jež vyžadují certifikaci třetí stranou a odpovídající podávání zpráv, existuje riziko klamavé ekologické reklamy. Na začátku roku 2023 bylo dosaženo politické dohody o dobrovolné normě EU pro zelené dluhopisy, jež se bude opírat o taxonomii EU a nezávislé posuzovatele, kteří budou poskytovat záruku s vysokým stupněm jistoty, že financování získané v souladu s touto normou je skutečně „zelené“ 123 .

Zatímco dluhopisy jsou obchodovány veřejně, poskytování úvěrů na trhu s úvěry obvykle probíhá na základě soukromých informací. Teprve nedávno byly pro trh s úvěry zavedeny kodifikované zásady, které mají usnadnit a podpořit environmentálně udržitelné hospodářské činnosti. Všechny úvěry, které jsou v souladu se Zásadami zelených úvěrů, vydanými asociací ICMA, jsou označeny jako zelené 124 . Objem zelených úvěrů v EU od roku 2016 stabilně roste a v roce 2022 dosáhl téměř 60 miliard EUR (viz graf č. 21).

Pokud jde o investiční fondy, vstup nařízení o zveřejňování informací o udržitelném financování v platnost vnesl světlo do tvrzení finančníků o udržitelnosti. Od roku 2022 jsou účastníci finančního trhu povinni zveřejňovat informace o svých finančních produktech s údajnými přínosy v environmentální nebo sociální oblasti nebo v oblasti správy a řízení. Graf č. 22 níže ukazuje, že celková aktiva spravovaná v rámci produktů s environmentálními nebo sociálními vlastnostmi nebo vlastnostmi týkajícími se správy a řízení a produktů s cílem udržitelnosti představovala po určitou dobu více než polovinu trhu, než se ustálila na přibližně 50 % všech spravovaných aktiv.

Klasifikace založená na nařízení o zveřejňování informací o udržitelném financování však vždy není spolehlivým měřítkem udržitelnosti fondů, protože toto nařízení ponechává účastníkům trhu značnou volnost v tom, jak udržitelnost definují. Například fondy, u nichž se sledují referenční hodnoty EU navázané na Pařížskou dohodu nebo referenční hodnoty EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem 127 , lze považovat za udržitelné, ale jiné produkty stále mají značnou expozici vůči odvětví fosilních paliv 128 .

Zelené financování lze měřit také pomocí zelené tržní kapitalizace (kapitálových investic) společností se sídlem v EU – zelené podniky jsou definovány jako podniky, které se nacházejí v pásmu do 10. percentilu co do celkové úrovně emisí skleníkových plynů i intenzity emisí skleníkových plynů (1. a 2. oblast). Zelené společnosti mají na celkové tržní kapitalizaci velmi malý podíl (viz údaje za rok 2021 na grafu č. 23).

Zlatým standardem definování zelených hospodářských činností je taxonomie EU, která je základním kamenem rámce EU pro udržitelné financování. Povinnost společností, na něž se vztahuje směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, zveřejňovat informace o kapitálových výdajích (CapEx), provozních výdajích (OpEx) a příjmech souvisejících s hospodářskými činnostmi, které jsou v souladu s taxonomií, umožní spolehlivě kvantifikovat financování, které je v souladu s trajektorií pro dosažení nulových čistých emisí do roku 2050 (a dalšími environmentálními cíli). První zprávy týkající se hospodářských činností, které jsou v souladu s taxonomií, mají být podány v roce 2023, takže od roku 2024 bude možné začít tyto údaje agregovat.

Začlenění problematiky změny klimatu do politiky v oblasti finančních trhů

Objem zeleného financování roste a regulační rámec pro udržitelné financování, který EU zavádí od roku 2018, přispěl k přeorientování soukromých kapitálových toků, ale zelené financování pořád ani zdaleka nedosahuje úrovně, jež je potřeba k financování transformace na klimaticky neutrální ekonomiku odolnou vůči změně klimatu. Prostřednictvím politiky je třeba změnit zaměření financování, aby se podpořila transformace „neekologických“ odvětví na „zelená“, a zároveň je třeba se vyhnout zakonzervování, které by znesnadnilo plnění dlouhodobých cílů. V doporučení Komise o financování přechodu k udržitelnému hospodářství z roku 2023 je popsáno, jak lze již nyní využívat stávající soubor nástrojů EU 130 , a poskytnut výchozí bod pro nadcházející revize stávajících politik v oblasti finančních trhů včetně určení nových politik, které zajistí ucelený rámec, aby EU byla schopna dosáhnout svých cílů v oblasti klimatu. Komise se v obnovené strategii pro udržitelné financování z roku 2021 zavázala, že do konce roku 2023 podá zprávu o jejím provádění, což bude příležitost posoudit, jakými potřebami se v budoucnu bude třeba zabývat.

Financování ze systému EU pro obchodování s emisemi

Inovační fond je jedním z klíčových nástrojů na úrovni EU, jehož cílem je uvést na trh řešení pro dekarbonizaci evropské ekonomiky, podpořit její přechod ke klimatické neutralitě a zároveň posílit její konkurenceschopnost. Jedná se o klíčový evropský nástroj k urychlení zelené průmyslové strategie EU při současném zachování cílů soudržnosti. Revize směrnice o systému ETS Inovačnímu fondu zajistí 131 :

1)nárůst objemu ze 450 milionů přibližně na 530 milionů povolenek ETS;

2)větší rozsah z hlediska odvětví (námořní doprava, letectví, budovy, silniční doprava), velikosti grantů (zavádí se kategorie středních projektů, s celkovými investičními náklady v rozmezí 20–100 milionů EUR) a úrovně inovací, což umožní poskytovat podporu na rozšiřování inovativních technologií;

3)zavedení nových mechanismů financování, v jejichž rámci budou projekty vybírány prostřednictvím aukcí (soutěžních nabídkových řízení) a podporovány na základě smluv s pevně stanovenou prémií, rozdílových smluv nebo rozdílových smluv o uhlíku.

Portfolio Inovačního fondu se dál rozrůstá. V současnosti se provádí celkem 23 velkých projektů (celkové investiční náklady nad 7,5 milionu EUR) a 46 malých projektů (celkové investiční náklady do 7,5 milionu EUR) s celkovými příspěvky EU ve výši 3,1 miliardy EUR. Tyto příspěvky ve formě grantů mobilizovaly investice přesahující 13 miliard EUR (odhadované souhrnné investiční náklady na těchto 69 projektů). Poté co byly zveřejněny výsledky třetí výzvy k podávání návrhů na velké projekty, se v současné době připravují grantové dohody s Evropskou výkonnou agenturou pro klima, infrastrukturu a životní prostředí (CINEA) pro dalších 41 projektů, na něž byly poskytnuty granty v celkové výši 3,6 miliardy EUR. Současně byla do poloviny roku 2023 poskytnuta pomoc při rozvoji celkem 43 projektů. Třetí výzva k podávání návrhů na malé projekty byla ukončena v září 2023 – bylo přijato 72 žádostí, v nichž byla celkem požadována podpora 289 milionů EUR, což je částka 2,9krát vyšší, než byl rozpočet výzvy (100 milionů EUR). Do konce roku 2023 se plánuje vyhlášení nové výzvy k podávání návrhů na malé, střední a velké projekty s celkovým rozpočtem 4 miliardy EUR.

Kromě toho má být poté, co byl revidovanou směrnicí o systému ETS zaveden soutěžní nabídkový mechanismus, do konce roku uspořádána první aukce na úrovni EU v rámci Inovačního fondu, a to aukce projektů zaměřených na vodík z obnovitelných zdrojů, na niž bude vyčleněn rozpočet 800 milionů EUR a která bude reagovat na priority stanovené ve sdělení o  vodíkové bance 132 , v  průmyslovém plánu Zelené dohody pro Evropu 133 a v  aktu o průmyslu pro nulové čisté emise 134 .

Modernizační fond podporuje formou finanční pomoci z prostředků, jež se generují prostřednictvím systému ETS, členské státy s nižšími příjmy v modernizaci jejich energetických soustav a zvyšování energetické účinnosti. Do roku 2030 bude na podporu těchto členských států díky revizi směrnice o systému ETS vydraženo více než 750 milionů povolenek, což představuje nárůst o 110 milionů povolenek (v hodnotě přibližně 60 miliard EUR). V posledním cyklu vyplácení EU přidělila 2,4 miliardy EUR na 31 projektů v sedmi přijímajících zemích. Další investice byly uskutečněny v Rumunsku (1,1 miliardy EUR), Česku (1 miliarda EUR), Bulharsku (197 milionů EUR), Polsku (47 milionů EUR), Chorvatsku (88 milionů EUR), Lotyšsku (5 milionů EUR) a Litvě (1 milion EUR). Od ledna 2021 bylo z Modernizačního fondu celkem rozděleno zhruba 7,5 miliardy EUR mezi deset způsobilých členských států. V rámci revidovaného systému EU ETS se příjemci podpory z Modernizačního fondu stanou také Řecko, Portugalsko a Slovinsko.

Začleňování politik v oblasti klimatu do rozpočtu EU

Rozpočet EU na období 2021–2027 – „víceletý finanční rámec“ i nástroj NextGenerationEU – je významným faktorem, který umožňuje ekologickou transformaci. Podle současných odhadů se z něj v období do roku 2027 vynaloží na opatření v oblasti klimatu 578 miliard EUR. Tato částka představuje 32,6 % celkového rozpočtu EU 135 , čímž je překročen cíl EU dosáhnout výdajů souvisejících s klimatem ve výši 30 %. Tento cíl je podpořen výdajovými cíli pro jednotlivé programy, například Evropský fond pro regionální rozvoj (30 %), Nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa (30 %), program Horizont Evropa (35 %), Fond soudržnosti (37 %), společnou zemědělskou politiku (40 %), Nástroj pro propojení Evropy (60 %) a program LIFE (61 %).

Nástroj EU pro oživení a odolnost – ústřední prvek nástroje EU na podporu oživení NextGenerationEU – má hodnotu až 723,8 miliardy EUR a umožňuje členským státům výrazně zvýšit investice v oblasti klimatu. Aby mohly členské státy získat granty (338 miliard EUR) a půjčky (385,8 miliardy EUR) z tohoto nástroje, musí připravit plány pro oživení a odolnost, v nichž stanoví investice a reformy politik, které přispívají k plnění šesti politických cílů nástroje včetně ekologické transformace. Nejméně 37 % celkových finančních prostředků přidělených na každý národní plán musí být vynaloženo na opatření, která přispívají k dosažení cílů v oblasti klimatu (např. iniciativy na podporu energetické účinnosti, udržitelné mobility a energie z obnovitelných zdrojů). Každé opatření také musí být v souladu se zásadou „významně nepoškozovat“. U plánů všech 27 členských států je 37% referenční hodnota přesažena a některé členské státy vynakládají na financování politiky v oblasti klimatu dokonce více než polovinu přidělených finančních prostředků. Dohromady členské státy na cíle v oblasti klimatu vyčlení 40 % přidělených prostředků (203 miliard EUR) 136 .

Kromě toho členské státy v průběhu roku 2023 ve společné reakci na energetickou krizi, již způsobila ruská invaze na Ukrajinu, do plánů pro oživení a odolnost doplnily (nebo ještě doplňují) novou kapitolu REPowerEU. Nové nebo rozšířené reformy a investice v členských státech, jež mají pomoci postupně ukončit závislost EU na ruských fosilních palivech a urychlit přechod na čistou energii, budou podpořeny dodatečnou finanční silou (částka 20 miliard EUR bude poskytnuta ve formě nových grantů, převodů z jiných fondů a zbývajících půjček v rámci nástroje NextGenerationEU).

V souvislosti s rozpočtem EU se zároveň více pozornosti věnuje výsledkům opatření, která jsou z něj financována. Do roku 2022 bylo například docíleno těchto výsledků: 

·díky regionálním fondům se zlepšila energetická klasifikace 459 362 domácností,  

·díky Nástroji pro oživení a odolnost se snížila roční spotřeba energie téměř o 14,2 terawattů,  

·z regionálních fondů byly financovány další zdroje obnovitelné energie o kapacitě 3 640 gigawattů.

Program InvestEU

K plnění cílů EU v oblasti klimatu by mělo přispět nejméně 30 % z cílového rozpočtu programu InvestEU ve výši 372 miliard EUR na mobilizaci dodatečných investic v období 2021–2027. V rámci oblasti týkající se udržitelné infrastruktury musí být 60 % finančních prostředků vynaloženo na oblast klimatu a životního prostředí. Investice převyšující 10 milionů EUR podléhají prověření udržitelnosti (s cílem určit, posoudit a zmírnit klimatická, environmentální nebo sociální rizika). U všech investic podpořených v rámci programu InvestEU jsou sledovány jejich dopady na klima a životní prostředí podle metodiky vydané Komisí. Vedle Evropské investiční banky (EIB) bylo vybráno osmnáct institucí, s nimiž byla zahájena jednání o záručních dohodách, na jejichž základě by se staly prováděcími partnery, a v roce 2022 byly podepsány záruční dohody s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD), Rozvojovou bankou Rady Evropy, Severskou investiční bankou, společností CDP Equity a společností Caisse des Dépôts. Předpokládané finanční produkty pomohou řešit selhání trhu při poskytování přístupu k financování projektů v celé řadě prioritních politických oblastí, k nimž patří doprava, inteligentní mobilita, čistá energie, digitální konektivita, energetická účinnost, dekarbonizace průmyslu, energie z obnovitelných zdrojů, oběhové hospodářství a další.

Evropský fond pro regionální rozvoj a Fond soudržnosti

Finanční prostředky, které mají být v rámci programů politiky soudržnosti přiděleny členským státům na období 2021–2027, překračují cílovou výši výdajů souvisejících s klimatem u Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) (30,0 %) i u Fondu soudržnosti (FS) (37,0 %). Očekává se, že na financování opatření ke zmírnění změny klimatu a adaptačních opatření bude věnováno 92 miliard EUR (36,3 %) z částky 253,3 miliardy EUR, kterou EU do EFRR a FS vloží v rámci stávajícího víceletého finančního rámce. Dále se předpokládá, že na financování opatření v oblasti klimatu bude vyčleněno přibližně 24,9 % z částky 10,2 miliardy EUR, již EU poskytne na program Interreg. Na grafu č. 24 je znázorněn podíl finančních prostředků přidělených na oblasti politiky týkající se klimatu na celkových výdajích souvisejících s klimatem v rámci EFRR, FS a programu Interreg.

Rámcové programy pro výzkum a inovace (Horizont Evropa a Horizont 2020)

Investice do výzkumu a inovací jsou zásadním předpokladem pro vytváření znalostí a řešení, jež jsou nezbytné pro transformaci na klimatickou neutralitu a odolnost. Program Horizont Evropa celkem přispěje na plnění cílů v oblasti klimatu nejméně 35 % ze svého rozpočtu ve výši 95,5 miliardy EUR. Ke konci roku 2022 již bylo na výzkum a inovace, které podporují opatření v oblasti klimatu, vyčleněno více než 8,5 miliardy EUR 138 . Široké portfolio ambiciózních evropských partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem mobilizuje zdroje a vyvíjí řešení nezbytné pro to, aby byla agenda EU v oblasti klimatu plněna ve všech klíčových hospodářských odvětvích, jako je ocelářství, zpracovatelský průmysl, odvětví vodíku, odvětví baterií, biohospodářství, letectví, silniční a vodní doprava, odvětví budov, vodní hospodářství a další.

Fond pro spravedlivou transformaci

Přijaté programy politiky soudržnosti spojené s Fondem pro spravedlivou transformaci (FST) zpřístupní v EU investice ve výši 18,5 miliardy EUR na pomoc lidem a místům, kteří jsou nejvíce postiženi transformací na klimatickou neutralitu. Vedle FST mobilizují další dva pilíře mechanismu pro spravedlivou transformaci veřejné a soukromé investice ve výši 28 miliard EUR, jež budou určeny na řešení hospodářských a sociálních dopadů vyplývajících z transformace. Komise schválila 67 plánů spravedlivé územní transformace, které zahrnují celkem 93 území včetně uhelných regionů a regionů s vysokými emisemi uhlíku. Téměř polovina investic z FST podpoří diverzifikaci místního hospodářství, aby nezáviselo na jediném odvětví znečišťujícím životní prostředí, a pomůže lidem nabýt nové dovednosti. První projekty, které budou z FST podpořeny, se nyní vybírají v Estonsku a Nizozemsku.

Evropský sociální fond (ESF+)

Na období 2021–2027 členské státy naprogramovaly na zelené dovednosti a zelená pracovní místa téměř 6 miliard EUR, tj. 6 % celkových finančních prostředků přidělených z ESF+ 139 , což je výrazně více než v předchozím programovém období. Finsko, Itálie, Belgie, Lucembursko a Dánsko přidělily na zelená pracovní místa a dovednosti největší podíly finančních prostředků (12 % až 31 %), zatímco v několika jednotlivých programech Belgie, Dánska, Itálie, Francie, Německa, Portugalska a Španělska tento podíl činí 20 % a více. Co se týče skutečných investic, tři jednotlivé programy Itálie, Portugalska a Řecka se samy o sobě podílejí na celkových výdajích EU souvisejících s klimatem, které putují na zelená pracovní místa a dovednosti, přibližně 30 %. Celkově byla třetina výdajů souvisejících s klimatem určena na přístup k zaměstnání a aktivační opatření.

Nástroj pro technickou podporu

V letošním roce je pomocí Nástroje pro technickou podporu financováno několik projektů zaměřených na přizpůsobení se změně klimatu, zásadu „významně nepoškozovat“, rychlejší povolování, průmyslové ekosystémy a dovednosti, renovaci budov, ale také na budování kapacit. Byl vytvořen stěžejní projekt, jenž se týká přípravy Sociálního klimatického fondu a nového systému ETS a jehož cílem je pomoci členským státům při provádění balíčku „Fit for 55“.

Program LIFE

Program LIFE je nástroj EU, který poskytuje prostředky na opatření v oblasti životního prostředí a klimatu. V roce 2022 bylo přiděleno více než 600 milionů EUR na 200 projektů podporujících provádění Zelené dohody, k nimž mimo jiné patří projekty zaměřené na vývoj inovativních řešení a sdílení osvědčených postupů s cílem snížit emise skleníkových plynů, zvýšit odolnost vůči změně klimatu a přispět k přechodu na čistou energii. V roce 2023 bude na projekty, jejichž účelem je podpořit ochranu životního prostředí, opatření v oblasti klimatu a přechod na čistou energii například tím, že přispějí k plnění cílů plánu REPowerEU a průmyslového plánu Zelené dohody, přiděleno opět přes 600 milionů EUR. Loni na seznam třetích zemí, jež se programu LIFE účastní, k Islandu a Ukrajině přibyly Moldavsko a Severní Makedonie.

7MEZINÁRODNÍ OPATŘENÍ V OBLASTI KLIMATU 

Přehled a vývoj

V uplynulém roce se uskutečnily produktivní mezinárodní výměny názorů například na ministerském setkání k opatřením v oblasti klimatu (Ministerial on Climate Action), Fóru největších světových ekonomik, na konferenci Petersberg Climate Dialogue, Africkém summitu o klimatu (Africa Climate Summit), zasedání Cartagenského dialogu (Cartagena Dialogue) a na 27. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) v egyptském Šarm aš-Šajchu.

EU prosazuje ambiciózní pracovní program pro zmírňování změny klimatu a soustředí se na tvorbu konkrétních řešení, jak odstranit nepoměr mezi ambicemi a prováděním a motivovat ke stanovení vysoké úrovně ambicí.

EU usiluje o ambiciózní výsledek prvního globálního hodnocení, na jehož základě by měl být stanoven směr, jak dosáhnout cílů Pařížské dohody, a nastolena cesta k omezení oteplování na 1,5 stupně Celsia, a o konkrétní doporučení ohledně zlepšení ambiciózních bezprostředních opatření pro zmírňování změny klimatu do roku 2030 a po něm. EU rovněž chce, aby byla přijata opatření v oblasti přizpůsobování se změně klimatu a zajištěny prostředky k jejich provádění a podpoře, mimo jiné sladění globálních finančních toků s těmito cíli.

Pokud jde o ztráty a škody, o nichž se jednalo na 27. zasedání konference smluvních stran UNFCCC v Šarm aš-Šajchu, bude zřízen fond na pomoc rozvojovým zemím, které jsou zvlášť ohroženy nepříznivými dopady změny klimatu, a EU se zapojuje do práce dočasného výboru, který vypracovává doporučení pro uvedení nových mechanismů financování do provozu.

EU se aktivně podílí na zvyšování mezinárodního financování přizpůsobování se změně klimatu. EU a její členské státy jsou největšími poskytovateli finančních prostředků na tuto oblast, neboť na přizpůsobení se změně klimatu nebo na opatření, která jsou současně zacílena na přizpůsobení se změně klimatu i její zmírnění, ročně přispívají více než 12 miliardami EUR. Na 27. zasedání konference smluvních stran UNFCCC a na následném 58. zasedání pomocných orgánů UNFCCC v Bonnu se smluvní strany dohodly na možných strukturálních prvcích rámce pro globální adaptační cíl, který má být posouzen a přijat na 28. zasedání konference smluvních stran UNFCCC.

EU se rovněž připojila k iniciativám, jako je Přizpůsobování se změně klimatu napříč hranicemi (Adaptation Without Borders), Iniciativa pro přizpůsobování se změně klimatu a inovace v Africe (Africa Adaptation and Innovation Initiative), Mezinárodní iniciativa pro korálové útesy (International Coral Reef Initiative) a Celoatlantická aliance pro výzkum oceánů (All-Atlantic Ocean Research Alliance), a/nebo je dále rozvíjela.

EU pomáhá rozvíjet mnohostranné iniciativy, mezi něž například patří vyhlášení globálního závazku zdvojnásobit energetickou účinnost a ztrojnásobit energii z obnovitelných zdrojů do roku 2030. Globální metanový závazek z roku 2021, na jehož řízení se podílejí i Spojené státy americké, má nyní více než 150 účastníků a vlastní sekretariát. EU na podporu činnosti v rámci tohoto závazku poskytla 10 milionů EUR a připravuje rozvojové financování projektů pro jeho provádění. Aby EU probíhající činnost v této oblasti podpořila, zahajuje také iniciativu týkající se systému pro hlášení emisí metanu a reakci na ně (Methane Alert and Response System – MARS).

Dvoustranná a vícestranná spolupráce

V rámci dvoustranné a vícestranné spolupráce bylo s partnery dosaženo významného pokroku, pokud jde o přesvědčování dalších zemí, především největších producentů emisí, aby zvýšily své ambice v oblasti klimatu, a související podporu. EU zvýšila své diplomatické úsilí týkající se Zelené dohody pro Evropu v tom smyslu, že rozšířila spolupráci se třetími zeměmi a regiony. 

Po přijetí Zelené aliance s Japonskem v roce 2021 uzavřela EU další zelené aliance a partnerství sloužící jako dvoustranné rámce pro užší dialog a spolupráci týkající se opatření v oblasti klimatu, ochrany životního prostředí a přechodu na čistou energii, a to s Marokem (v říjnu 2022), Norskem (v dubnu 2023) a Korejskou republikou (v květnu 2023).

Probíhaly pravidelné výměny názorů se Spojenými státy, mimo jiné v rámci akční skupiny na vysoké úrovni pro klima, jež byla zřízena na summitu EU–USA v roce 2021. EU rovněž vedla dialogy na vysoké úrovni s Čínou a Kanadou s důrazem na to, že spolupráce v oblasti klimatu je v souvislosti s velkými producenty emisí hlavním předpokladem pro to, aby bylo dosaženo celosvětové shody na zvýšení ambicí v oblasti klimatu, jež budou odpovídat omezení zvyšování teploty na 1,5 oC, a aby bylo zajištěno, že stávající závazky budou plněny.

EU spolu s dalšími členy mezinárodní skupiny partnerů uzavřela v roce 2021 investiční partnerství pro spravedlivou transformaci energetiky s Jihoafrickou republikou v hodnotě více než 8,5 miliardy USD a od té doby uzavřela další tři partnerství, a to s Indonésií (2022), Vietnamem (2022) a Senegalem (2023), v jejichž rámci bude Indonésii poskytnuto nové veřejné a soukromé financování ve výši 20 miliard USD, Vietnamu ve výši 15,5 miliardy USD a Senegalu ve výši 2,5 miliardy EUR. Tato partnerství jsou příkladem toho, jak může mezinárodní společenství navazovat spolupráci s partnerskými zeměmi s cílem odhodlaně usilovat o udržitelný rozvoj a společně provádět přechod na čistou energii a spravedlivou transformaci energetiky.

Bylo podepsáno politické prohlášení s Indonésií, které obsahuje cestu, jak urychlit snížení čistých emisí v odvětví energetiky na nulovou úroveň do roku 2050, a strategii založenou na rozšíření obnovitelných zdrojů energie, tak aby se do roku 2030 podílely na celkové výrobě energie alespoň 34 %, postupném ukončení výroby elektřiny z uhlí v síti i mimo ni a dalších závazcích v oblasti regulačních reforem a energetické účinnosti.

Partnerství s Vietnamem pod vedením EU a Spojeného království, které společně stojí v čele mezinárodní skupiny partnerů, rovněž stanoví nové ambiciózní cíle, jako je například posunutí předpokládané doby, kdy veškeré emise skleníkových plynů dosáhnou vrcholu, z roku 2035 na rok 2030, snížení maximální uhelné kapacity ve Vietnamu na 30,2 GWt (stávající hodnota je 37 GWt) a urychlení zavádění obnovitelných zdrojů energie, aby do roku 2030 měly podíl na výrobě elektřiny alespoň 47 %.

Partnerství se Senegalem má za cíl posílit rozvoj energie z obnovitelných zdrojů a infrastruktury a technologií, které urychlí její zavádění a využívání. Senegal hodlá do roku 2030 dosáhnout toho, že podíl obnovitelných zdrojů energie na celkovém instalovaném výkonu bude 40 %.

Prostřednictvím strategie Global Gateway hodlají Evropská komise a vysoký představitel EU podpořit inteligentní, čistá a bezpečná spojení v digitální oblasti, energetice a dopravě a posílit zdravotnické, vzdělávací a výzkumné systémy po celém světě. V letech 2021–2027 orgány EU a členské státy EU společně mobilizují investice ve výši až 300 miliard EUR na udržitelné a vysoce kvalitní projekty, které zohlední potřeby partnerských zemí a zajistí trvalé přínosy místním komunitám.

EU rovněž spolupracovala se smluvními stranami Energetického společenství123 na přijetí cílů v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030, jež mají zajistit to, aby se snížila spotřeba primární energie a konečná spotřeba energie, urychlilo se zavádění obnovitelných zdrojů energie a snížily se emise skleníkových plynů s cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. Rovněž se dohodly na přijetí monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a souvisejících právních aktů.

Financování opatření v oblasti klimatu a mezinárodní spolupráce

Mezinárodní veřejné financování opatření v oblasti klimatu hraje spolu s financováním těchto opatření ze soukromých zdrojů důležitou roli při poskytování pomoci rozvojovým zemím s prováděním Pařížské dohody.

Komise pokračuje v podpoře partnerských zemí pomocí svých finančních nástrojů. Jedním z nich je Nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa, z něhož musí být na opatření v oblasti klimatu věnováno alespoň 30 % prostředků.

Cílová úroveň výdajů souvisejících se změnou klimatu je stanovena i pro Nástroj předvstupní pomoci (NPP III), a sice 18 %, s tím, že do roku 2027 se má zvednout na 20 %. V obou souvisejících nařízeních je zakotvena zásada „neškodit“. Komise se zavázala, že do roku 2027 poskytne na financování opatření v oblasti klimatu nad rámec uvedených cílových výdajů souvisejících se změnou klimatu další 4 miliardy EUR, což odpovídá 35% cíli, který je pro financování opatření v oblasti klimatu stanoven. V oblasti snižování emisí a pomoci rozvojovým zemím při budování odolnosti vůči dopadům změny klimatu jde ze strany EU o bezprecedentní investici.

EU, její členské státy a finanční instituce, společně známé jako „tým Evropa“, jsou nejvýznamnějším přispěvatelem rozvojové pomoci a největším světovým přispěvatelem na financování opatření v oblasti klimatu, který poskytuje v celosvětovém měřítku přibližně třetinu veřejných finančních prostředků na opatření v oblasti klimatu. V roce 2021 Evropská unie a jejích 27 členských států poskytly na financování opatření v oblasti klimatu, konkrétně na podporu rozvojových zemí při snižování emisí skleníkových plynů a při přizpůsobování se dopadům změny klimatu, veřejné prostředky ve výši přes 23 miliard EUR.

Více než 54 % celkových finančních prostředků, které tým Evropa poskytl, bylo přiděleno buď na přizpůsobování se změně klimatu, nebo na opatření, jež zahrnují jak přizpůsobování se změně klimatu, tak její zmírňování. Téměř polovina celkových finančních prostředků byla poskytnuta ve formě grantů.

V současnosti je vyvíjena snaha podpořit zapojení soukromého sektoru do opatření v oblasti klimatu prostřednictvím záruk a kombinování zdrojů v rámci Evropského fondu pro udržitelný rozvoj plus (EFSD+). 

(1)

IPCC, 2023. Climate Change 2023: Synthesis Report. A Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. Contribution of Working Groups I, II and III to the Sixth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change (Změna klimatu 2023: souhrnná zpráva. Zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu. Příspěvek pracovních skupin I, II a III k šesté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu) (kol. autorů, Lee, H. a Romero, J. (eds.)). IPCC, Ženeva, Švýcarsko, 36 stran ( v tisku).

(2)

Světová meteorologická organizace (WMO). State of the climate in Europe 2022 (Stav klimatu v Evropě v roce 2022). WMO č. 1320.

(3)

  Heat-related mortality in Europe during the summer of 2022 (Úmrtnost v Evropě v souvislosti s vedrem v létě roku 2022) | Nature Medicine .

(4)

Zpráva „European State of the Climate 2022“ (Stav klimatu v Evropě v roce 2022), vydaná v rámci programu Copernicus: ESOTCsummary2022_final.pdf (copernicus.eu)  

(5)

Klíčová fakta o povětrnostních extrémech jsou k dispozici na internetové stránce agentury EEA Extreme weather: floods, droughts and heatwaves (europa.eu) (Extrémní počasí: povodně, sucha a vlny veder).

(6)

  OBSERVER: Global Wildfire Watch: Copernicus EMS and CAMS Monitor Wildfires in 2023 (OBSERVER: Globální monitorování přírodních požárů: služba programu Copernicus pro podporu krizového řízení (CEMS) a služba monitorování atmosféry programu Copernicus (CAMS) monitorují přírodní požáry v roce 2023) | Copernicus .

(7)

  Služba programu Copernicus pro podporu krizového řízení .

(8)

EDGAR (Emissions Database for Global Atmospheric Research) Community GHG Database comprising IEA-EDGAR CO2, EDGAR CH4, EDGAR N2O, EDGAR F-GASES version 8.0 (verze 8.0 databáze skleníkových plynů společenství EDGAR (Emisní databáze pro globální výzkum atmosféry) obsahující IEA-EDGAR CO2, EDGAR CH4, EDGAR N2O, EDGAR F-GASES), https://edgar.jrc.ec.europa.eu/report_2023 .

(9)

Výroba, zpracování a rafinace paliv.

(10)

Podle nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie musí členské státy každý rok do 31. července předložit přibližné inventury skleníkových plynů. Na základě takto předložených údajů nebo na základě vlastních odhadů, pokud členský stát do stanoveného dne nepředložil vlastní přibližné emise skleníkových plynů, sestaví Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) přibližnou inventuru skleníkových plynů v Unii. Tímto způsobem je poskytnut první odhad emisí skleníkových plynů předtím, než je k dispozici úplná inventura skleníkových plynů.

(11)

 Na základě inventury skleníkových plynů pro rok 2023 a přibližné inventury skleníkových plynů EU za rok 2022 vycházející z údajů předložených členskými státy, s výjimkou mezinárodních zásobníků. Poznámky: 1) Odvětví energetiky se týká výroby elektřiny a tepla a rafinace ropy. 2)..

Průmysl zahrnuje spalování paliv ve výrobě a stavebnictví a emise při průmyslových procesech a používání výrobků. 3) Budovy zahrnují emise ze spotřeby energie v obytných budovách a budovách terciárního sektoru a ze spotřeby energie v zemědělství a rybolovu (kód 1.A.4 v inventuře skleníkových plynů).

(12)

Především v důsledku dočasného odstavení několika jaderných reaktorů ve Francii kvůli technické údržbě a/nebo dodatečným kontrolám.

(13)

Částečně kvůli suchu a vysoké teplotě vody v mnoha částech EU.

(14)

Články 29 a 35 nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu.

(15)

 Články 6 až 8 evropského právního rámce pro klima (EUR-Lex – 32021R1119 – CS – EUR-Lex (europa.eu)).

(16)

Cíle klimatické neutrality EU, stanoveného v čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) 2021/1119, bude dosaženo, až budou celounijní emise a pohlcování skleníkových plynů, jež jsou upraveny právem EU, v EU vyrovnané, čímž se emise sníží na čistou nulu, nejpozději však v roce 2050. Poté bude EU usilovat o dosažení negativních emisí.

(17)

Cíl EU pro rok 2030, jak je prezentován v grafu a v souvisejících posouzeních pokroku, není plně v souladu s přesným právním dosahem cíle pro rok 2030, který zahrnuje veškeré emise a pohlcování upravené právem EU. Přestože se systém EU ETS vztahuje na emise ze všech letů v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP) a letů do Švýcarska a Spojeného království, nejsou tyto emise (méně než 2 % celkových emisí skleníkových plynů) v tomto posouzení zohledněny. Další informace o emisích z letectví v rámci systému ETS jsou uvedeny v kapitole 2.

(18)

Pětiletý průměr ve srovnání se spotřebou plynu v období od srpna 2022 do června 2023 (zpráva o stavu energetické unie 2023).

(19)

 Na základě inventury skleníkových plynů pro rok 2023 a přibližné inventury skleníkových plynů EU za rok 2022 vycházející z údajů předložených členskými státy, s výjimkou mezinárodních zásobníků. Lineární trajektorie emisí a pohlcování skleníkových plynů vycházejí z cílů EU pro rok 2030 stanovených právními předpisy. U cíle snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % (evropský právní rámec pro klima) je zohledněno, že příspěvek pohlcení k jeho plnění je omezen na –225 milionů tun ekvivalentu CO2. Vnitrostátní cíle pro skleníkové plyny jsou převzaty ze zpráv o pokroku při plnění vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, které předložily členské státy (tabulka 1 v příloze I). Případné chybějící údaje jsou nahrazeny jinými cíli nebo milníky, které členské státy předložily Komisi v rámci jiných zpráv (tj. zpráv týkajících se vnitrostátních dlouhodobých strategií, integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu nebo odhadů skleníkových plynů z roku 2021). Průměrné roční snížení emisí po roce 2030 vychází z lineární trajektorie pro dosažení klimatické neutrality EU. Tím není dotčeno tempo, jež bude vyžadovat nový cíl pro rok 2040, který Komise navrhne v souladu s právním rámcem pro klima.

(20)

Roční nárůst solární energie v EU oproti roku 2021, kdy byla její kapacita 28,1 GW, činil 47 %. Nová kapacita solární energie 41,4 GW, jež byla nainstalována v roce 2022, odpovídá spotřebě energie 12,4 milionu evropských domácností. Viz tisková zpráva sdružení SolarPower Europe New report reveals EU solar power soars by almost 50% in 2022 (Nová zpráva odhalila, že solární energie se v EU v roce 2022 rychle rozšířila téměř o 50 %). Kapacita větrné energie, jež byla nově nainstalována v roce 2022, činila zhruba 16 GW, což představuje nárůst od roku 2021 o 40 %. Viz tisková zpráva platformy WindEurope The EU built only 16 GW new wind in 2022:  must restore investor confidence and ramp up supply chain (V roce 2022 se v EU postavily nové zdroje větrné energie o kapacitě pouhých 16 GW: EU musí obnovit důvěru investorů a posílit dodavatelský řetězec).

(21)

Evropská asociace tepelných čerpadel na základě 21 trhů uvádí, že počet tepelných čerpadel prodaných v roce 2022 nahradil zhruba 4 miliardy m³ zemního plynu, čímž se zamezilo přibližně 8 milionům tun emisí CO2. Viz internetová stránka Evropské asociace tepelných čerpadel (ehpa.org) Market data (Údaje o trhu).

(22)

Global EV Outlook 2023 (Celosvětové vyhlídky v oblasti elektromobilů 2023) (IEA).

(23)

 Na základě inventury skleníkových plynů pro rok 2023 a modelových výsledků základního politického scénáře na podporu iniciativ zaměřených na realizaci Zelené dohody pro Evropu. Záporné hodnoty u odvětví LULUCF značí nárůst pohlcování skleníkových plynů. Poznámky: 1) Odvětví energetiky se týká výroby elektřiny a tepla a rafinace ropy. 2) Průmysl zahrnuje spalování paliv ve výrobě a stavebnictví a emise při průmyslových procesech a používání výrobků. 3) Budovy zahrnují emise ze spotřeby energie v obytných budovách a budovách terciárního sektoru. 4) Zemědělství zahrnuje emise jiné než CO2 i emise ze spotřeby energie v zemědělství a rybolovu.

(24)

Cíle byly oznámeny podle tabulky 1 v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2022/2299 ze dne 15. listopadu 2022. Viz pracovní dokument útvarů Komise týkající se posouzení pokroku dosaženého při plnění cílů energetické unie a opatření v oblasti klimatu, který je připojen ke zprávě o stavu energetické unie 2023.

(25)

Hodnoty, jež chyběly v integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu, byly nahrazeny vnitrostátními cíli v oblasti skleníkových plynů, které členské státy předložily Komisi předtím (např. v rámci vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu pokrývajícího období od roku 2021 nebo v rámci dlouhodobých strategií), pokud byly k dispozici. Vzhledem k tomu, že cíle mohou být vyjádřeny za použití různých potenciálů globálního oteplování (tj. potenciálů uvedených ve čtvrté nebo páté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu), jsou tyto hodnoty pouze orientační.

(26)

Jakmile budou do rozsahu cílů EU v oblasti klimatu zahrnuty emise z mezinárodní námořní a letecké dopravy, mohlo by ke splnění cílů chybět ještě více.

(27)

Aktualizované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu by měly odrážet nezbytné zvýšené ambice vyplývající z balíčku k dosažení 55% snížení emisí (Fit for 55), iniciativy REPowerEU a krizových opatření v oblasti energetiky, která EU přijala v minulém roce, podle pokynů k aktualizaci vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, jež vydala Evropská komise v prosinci 2022, a s ohledem na probíhající hloubkový přezkum nařízení o správě energetické unie.

(28)

Hodnoty vycházejí z přílohy IX zpráv o pokroku při plnění vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, které členské státy předložily k 31. srpnu 2023. Členské státy mohly uvést více než jedno odvětví. Tím je vysvětleno, proč je součet opatření ve všech dotčených odvětvích vyšší než současný celkový počet jednotlivých opatření.

(29)

 To se týká revidované směrnice o systému EU ETS, nového systému ETS pro budovy, silniční dopravu a paliva, rezervy tržní stability, nařízení o „sdílení úsilí“, norem pro emise CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel (dodávek), nařízení o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesnictví, mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích, zřízení Sociálního klimatického fondu, Iniciativy pro námořní paliva FuelEU, nařízení o infrastruktuře pro alternativní paliva, Iniciativy pro letecká paliva ReFuelEU, směrnice o energetické účinnosti a směrnice o obnovitelných zdrojích energie. Na dohodu již čeká pouze návrh revidované směrnice o zdanění energie.

(30)

Viz kapitola 2 pracovního dokumentu útvarů Komise – „Technické informace“.

(31)

Odhaduje se, že tyto právní předpisy, jak jsou přijaty, povedou k čistému domácímu snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 57 % ve srovnání s rokem 1990. Přehled cílů je uveden v kapitole 1 pracovního dokumentu útvarů Komise – „Technické informace“.

(32)

Emise CO2 ze spalování paliv v průmyslu, na které se nevztahuje stávající systém EU ETS.

(33)

 Posouzení dopadů, která byla Výboru pro kontrolu regulace poprvé předložena v období od ledna 2022 do dubna 2023 a k nimž byla zahájena konzultace mezi útvary do 23. května 2023.

(34)

Šestá hodnotící zpráva panelu IPCC: dopady, přizpůsobení se a zranitelnost, únor 2022.

(35)

Podle Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) se EU a její členské státy (včetně Spojeného království) zavázaly ke společnému cíli pro celé hospodářství snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % ve srovnání s úrovní v roce 1990 („závazek přijatý v Cancúnu“).

(36)

Pro druhé kontrolní období v rámci Kjótského protokolu (2013–2020) se EU, její členské státy, Spojené království a Island společně zavázaly, že ve srovnání s rokem 1990 sníží emise skleníkových plynů v průměru o 20 %.

(37)

Čisté emise skleníkových plynů odpovídající cíli EU pro rok 2030 (přibližně 2 100 milionů tun ekvivalentu CO2) vydělené posledním odhadem počtu obyvatel v EU-27 do roku 2030, který provedl Eurostat (přibližně 550 milionů obyvatel EU), činí 4,7 tuny ekvivalentu CO2 na obyvatele.

(38)

Bez emisí a pohlcení v LULUCF.

(39)

  Scientific advice for the determination of an EU-wide 2040 climate target and a greenhouse gas budget for 2030–2050 (europa.eu) (Vědecké doporučení pro určení klimatického cíle na rok 2040 pro celou EU a rozpočtu na emise skleníkových plynů na období 2030–2050).

(40)

  Politické scénáře pro provádění Zelené dohody pro Evropu (europa.eu) . Pro období po roce 2030 byl zachován stejný klíč rozdělování emisí.  

(41)

Odhady „se stávajícími opatřeními“ zahrnují účinky přijatých a provedených politik a opatření z hlediska emisí skleníkových plynů.

(42)

ES, SL, HR, RO, IT, BG, LU, IE, EL, AT, HU, BE, FR, PT a CY.

(43)

Odhady „s dodatečnými opatřeními“ zahrnují účinky přijatých a provedených politik a opatření i plánovaných politik a opatření (např. opatření, která jsou projednávána a mají reálnou šanci být přijata a provedena po datu předložení vnitrostátního plánu) z hlediska snížení emisí skleníkových plynů.

(44)

Odhady emisí skleníkových plynů podle scénáře „s dodatečnými opatřeními“ předložilo pouze osmnáct členských států.

(45)

Metrika srovnává kumulované odhadované čisté emise skleníkových plynů (včetně LULUCF) s kumulovanými emisemi, které jsou základem lineární trajektorie od úrovně čistých emisí skleníkových plynů v roce 2021 v jednotlivých členských státech po klimatickou neutralitu do roku 2050.

(46)

CY, DK, FR, EL, IT, MT, AT, HU a SE.

(47)

Na počtu vykázaných politik a opatření by se mohla odrážet míra jejich podrobnosti. Belgie a Francie například politiky a opatření vykazují na velmi podrobné úrovní (např. vykazují mnoho regionálních politik a opatření), zatímco ostatní členské státy politiky a opatření vykazují na obecnější úrovni. Byly použity hodnoty, které byly k dispozici k 31. srpnu 2023.

(48)

Příloha IX prováděcího nařízení Komise (EU) 2022/2299 ze dne 15. listopadu 2022. Další informace jsou k dispozici v pracovním dokumentu útvarů Komise týkajícím se posouzení pokroku dosaženého při plnění cílů energetické unie a opatření v oblasti klimatu, který je připojen ke zprávě o stavu energetické unie 2023.

(49)

 Hodnoty vycházející z přílohy IX zpráv o pokroku při plnění vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, které členské státy předložily k 15. srpnu 2023. Členské státy mohly uvést více než jedno dotčené odvětví, takže součet politik a opatření ve všech dotčených odvětvích může být vyšší než celkový počet jednotlivých politik a opatření s rozměrem „snižování emisí uhlíku“.

(50)

Zpráva z roku 2023 o energetických dotacích v EU, která je připojena ke zprávě o stavu energetické unie 2023.

(51)

Do 6. října 2023 předložilo návrh aktualizovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu šestnáct členských států. Šest členských států v návrhu na rozdíl od odhadů, které předložily v březnu 2023, počítá s vyššími ambicemi.

(52)

Zahrnuty jsou lety do Švýcarska a Spojeného království.

(53)

Podle údajů z registru EU k 30. červnu 2023.

(54)

Emisní strop v systému EU ETS (se zohledněním revize směrnice o systému ETS, k níž došlo v roce 2023, tzn. snížení stropu v letech 2024 a 2026, zahrnutí odvětví námořní dopravy do systému v roce 2024 a stanovení lineárního redukčního koeficientu 4,3 % na období 2024–2027 a 4,4 % od roku 2028) ve srovnání s ověřenými emisemi. Není zde zahrnuto letectví. Kvůli změnám v oblasti působnosti nelze údaje z let 2005–2007 přímo srovnávat s nejnovějšími údaji. Vysvětlivky: sloupce – strop; světlé sloupce v období 2014–2016 – povolenky, jejichž dražba byla ve třetí fázi odložena; světlé sloupce od roku 2019 – povolenky vložené do rezervy tržní stability; přerušovaná čára – ověřené emise.

(55)

EU-27 + země EHP + Severní Irsko + Inovační fond + Modernizační fond.

(56)

Zbývajících 24 % nemusí být nutně vynaloženo na jiné účely. Část bude použita v pozdějších letech nebo bude začleněna do obecného rozpočtu, který se používá na více účelů, včetně změny klimatu a energetiky.

(57)

Nařízení (EU) 2015/757.

(58)

Rozhodnutí č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009.

(59)

Nařízení (EU) 2018/842 ze dne 30. května 2018 ve znění nařízení (EU) 2023/857 ze dne 19. dubna 2023.

(60)

Na základě údajů z inventur za roky 2005–2022 a na základě odhadů pro roky 2023–2030, které poskytly členské státy podle nařízení (EU) 2018/1999 a sestavila a zkontrolovala Evropská agentura pro životní prostředí. Roční emisní příděly podle rozhodnutí o „sdílení úsilí“ jsou vyjádřeny za použití potenciálů globálního oteplování uvedených ve čtvrté hodnotící zprávě panelu IPCC, všechny ostatní hodnoty potom za použití potenciálů globálního oteplování uvedených v páté hodnotící zprávě panelu IPCC. Číselné údaje zahrnují pouze EU-27.

(61)

Roční emisní příděly jsou roční mezní hodnoty emisí skleníkových plynů v odvětvích, na něž se vztahuje sdílení úsilí, určené pro jednotlivé členské státy.

(62)

Mechanismus čistého rozvoje, definovaný v článku 12 Kjótského protokolu, umožňuje zemi, která přijala závazek na snížení nebo omezení emisí (smluvní strana uvedená v příloze B), uskutečnit projekt zaměřený na snížení emisí v rozvojových zemích.

(63)

V grafu jsou znázorněny emise, na něž se vztahuje rozhodnutí o „sdílení úsilí“, vyprodukované členskými státy v letech 2013 (žluté sloupce) a 2020 (oranžové sloupce) ve srovnání s ročními emisními příděly členských států na rok 2020 (zelené čáry) před využitím jakékoli pružnosti podle rozhodnutí o „sdílení úsilí“.

(64)

Vývojem na Islandu a v Norsku se zabývá výroční zpráva o pokroku v oblasti klimatu, kterou vypracovává Kontrolní úřad ESVO.

(65)

Rakousko, Kypr, Dánsko, Irsko a Itálie. Dánsko již vyjádřilo záměr využít k pokrytí nadměrných emisí za rok 2021, pokud budou v roce 2027 po komplexním přezkumu emisí v rámci nařízení o „sdílení úsilí“ potvrzeny, flexibilitu týkající se nařízení o LULUCF.

(66)

Hodnoty emisí za rok 2021 jsou založeny na konečných údajích inventur oznámených v roce 2023 a hodnoty emisí za rok 2022 jsou založeny na přibližných údajích inventur oznámených v roce 2023.

(67)

Článek 8 nařízení o „sdílení úsilí“ stanoví, že pokud Komise zjistí, že nedochází k dostatečnému pokroku, musí členské státy vypracovat plán nápravných opatření.

(68)

AT, BG, CY, CZ, DE, DK, EE, FR, HR, HU, IE, IT, LT, LV, MT, NL, PL, RO, SK.

(69)

CY, HR, HU, IE, IT, LT, MT, RO.

(70)

Výše emisí zahrnutých do nařízení o „sdílení úsilí“, které členské státy vyprodukovaly v letech 2021 a 2022, a odhady na další roky vycházejí z dostupných historických a přibližných údajů. Konečné emise budou určeny až po komplexním přezkumu v letech 2027 (za období 2021–2025) a 2032 (za období 2026–2030). Roční emisní příděly na období 2026–2030 jsou odhadnuté, protože budou stanoveny až po komplexním přezkumu v roce 2025. Další podrobnosti jsou uvedeny v kapitole 2 pracovního dokumentu útvarů Komise – „Technické informace“.

(71)

Pro účely tohoto posouzení byly při výpočtu snížení ročních emisních přídělů podle nařízení o „sdílení úsilí“ nadměrné emise v rámci LULUCF v období 2021–2025 rovnoměrně rozděleny mezi roky 2021 až 2025. Nebylo přihlédnuto k žádným možnostem flexibility podle nařízení o LULUCF.

(72)

Belgie, Nizozemsko, Švédsko a Malta. Flexibilita systému ETS umožňuje členskému státu, aby oznámil Komisi množství povolenek EU ETS, které mají být k dispozici pro dosažení souladu podle nařízení o „sdílení úsilí“. Tyto povolenky EU ETS se odečtou od množství povolenek, které by za běžných okolností byly draženy v systému EU ETS.

(73)

Koupě a prodej ročních emisních přídělů mohou být uskutečňovány také mezi členskými státy a Islandem a Norskem.

(74)

Týká se systému kvót, měřeno z hlediska dopadu na klima (CO2 ekv.).

(75)

Porovnání bylo provedeno za použití databáze politik a opatření v oblasti skleníkových plynů v Evropě, již provozuje agentura EEA. Zahrnuty jsou všechny politiky a opatření, tedy ukončené, přijaté, provedené a plánované.

(76)

Počet politik a opatření byl určen na základě těch politik a opatření, které členské státy vykázaly v případě, že byl u cíle výslovně uveden odkaz na nařízení o „sdílení úsilí“. Následkem toho pravděpodobně došlo k podhodnocení počtu politik a opatření týkajících se nařízení o „sdílení úsilí“, protože členské státy ne všechny politiky a opatření, u nichž cíl odvětvové politiky úzce souvisí se snižováním emisí v rámci nařízení o „sdílení úsilí“ (např. směrnice o energetické náročnosti budov), zařazují mezi politiky a opatření týkající se nařízení o „sdílení úsilí“.

(77)

Ve srovnání s úrovněmi z roku 2015, viz SWD(2020) 176 final.

(78)

  Srovnávací přehled oživení a odolnosti (europa.eu)

(79)

Na základě modelových výsledků základního politického scénáře na podporu iniciativ zaměřených na provádění Zelené dohody pro Evropu by průměrné roční snížení emisí v odvětví dopravy mělo v letech 2022 až 2030 činit přibližně 22 milionů tun ekvivalentu CO2. https://energy.ec.europa.eu/data-and-analysis/energy-modelling/policy-scenarios-delivering-european-green-deal_en .

(80)

Monitorování emisí CO2 z osobních automobilů a dodávek – nařízení (EU) 2019/631; zveřejněno agenturou EEA.

(81)

 Tyto emise se stanovují při schvalování typu pomocí celosvětově harmonizovaného zkušebního postupu pro lehká vozidla.

(82)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 ze dne 30. května 2018 o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 a rozhodnutí č. 529/2013/EU (Úř. věst. L 156,19.6.2018, s. 1).

(83)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/839 ze dne 19. dubna 2023, kterým se mění nařízení (EU) 2018/841, pokud jde o oblast působnosti, zjednodušení pravidel pro vykazování a zajištění souladu a stanovení cílů členských států pro rok 2030, a nařízení (EU) 2018/1999, pokud jde o zlepšení monitorování, vykazování, sledování pokroku a přezkum (Úř. věst. L 107, 21.4.2023, s. 1).

(84)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/268 ze dne 28. října 2020, kterým se mění příloha IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841, pokud jde o referenční úrovně pro lesy, které mají členské státy uplatňovat v období 2021–2025.

(85)

Na základě údajů inventury skleníkových plynů oznámených v roce 2023 ohledně celého odvětví LULUCF.

(86)

V sestupném pořadí: čistý pasivní zůstatek v LULUCF vykazují Francie, Finsko, Česko, Portugalsko, Estonsko, Polsko, Slovinsko, Belgie a Kypr.

(87)

Ve vzestupném pořadí: čistý aktivní zůstatek v LULUCF vykazují Malta, Lucembursko, Lotyšsko, Nizozemsko, Chorvatsko, Slovensko, Bulharsko, Řecko, Irsko, Rakousko, Litva, Dánsko, Maďarsko, Itálie, Švédsko, Španělsko, Německo a Rumunsko.

(88)

Přibližné údaje o LULUCF za rok 2022, které předložily členské státy, vzbuzují nejistotu, a proto je při vyvozování závěrů z těchto údajů důležité postupovat opatrně. Sedm členských států uvádí jako přibližné údaje za rok 2022 údaje za rok 2021. 

(89)

Rakousko, Bulharsko, Chorvatsko, Dánsko, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Litva, Lucembursko, Nizozemsko, Rumunsko, Slovensko, Španělsko, Švédsko.

(90)

Belgie, Kypr, Česko, Estonsko, Finsko, Francie, Lotyšsko, Polsko, Portugalsko, Slovinsko.

(91)

Tytéž údaje inventury skleníkových plynů, které oznámily v roce 2023, předložily jako přibližné údaje o LULUCF za rok 2022 Rakousko, Belgie, Chorvatsko, Kypr, Dánsko a Estonsko.

(92)

Celkové kumulované emise/pohlcení (kt CO2 ekv.) v LULUCF v období 2021–2025 podle kategorií půdy, které členské státy vykázaly podle tabulky 5b: Odhady vypočítaných emisí a pohlcení z oblasti LULUCF v souladu s nařízením (EU) 2018/841.

(93)

Rakousko, Bulharsko, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Malta, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko a Švédsko.

(94)

Belgie, Chorvatsko, Estonsko, Irsko, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko.

(95)

Celkové kumulované emise a pohlcení (kt CO2 ekv.) vypočítané jako roční průměr za pětileté období na základě údajů s dodatečnými opatřeními pro jednotlivé kategorie půdy; pokud nejsou údaje s dodatečnými opatřeními k dispozici, použijí se údaje se stávajícími opatřeními. LULUCF: obhospodařovaná lesní půda, včetně výrobků z vytěženého dřeva, za předpokladu okamžité oxidace, přichází-li v úvahu.

(96)

Belgie, Kypr, Česko, Estonsko, Finsko, Francie, Malta, Portugalsko a Slovinsko.

(97)

Na grafu jsou znázorněna vykázaná čistá pohlcení v jednotlivých kategoriích využití půdy v jednotlivých členských státech v roce 2021. Čisté pohlcení je vyjádřeno zápornými čísly, čisté emise kladnými čísly.

(98)

  Návrh směrnice o monitorování a odolnosti půdy (europa.eu)

(99)

Nařízení (EU) 2023/839.

(100)

Změnou části 3 písm. e) přílohy V nařízení (EU) 2018/1999.

(101)

SWD(2023) 423 final.

(102)

  Guidance on the Development of Public and Private Payment Schemes for Forest Ecosystem Services (Pokyny týkající se zřízení veřejných a soukromých režimů plateb za lesní ekosystémové služby) (SWD(2023) 285 final).

(103)

  Návrh nařízení, kterým se zřizuje rámec Unie pro certifikaci pohlcování uhlíku (europa.eu) .

(104)

  Směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti a související standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti .

(105)

  Návrh směrnice o environmentálních tvrzeních (europa.eu) .

(106)

  Odborná skupina pro pohlcování uhlíku (europa.eu) .

(107)

  Heat-related mortality in Europe during the summer of 2022 (Úmrtnost v Evropě v souvislosti s vedrem v létě roku 2022) | Nature Medicine .

(108)

  Economic losses from climate-related extremes in Europe (europa.eu) (Ekonomické ztráty způsobené extrémními událostmi souvisejícími s klimatem v Evropě) (8. akční program pro životní prostředí).

(109)

  Šestá hodnotící zpráva IPCC .

(110)

Evropské středisko pro sledování klimatu a zdraví (europa.eu).

(111)

Úložiště údajů o rizicích provozované Znalostním centrem pro zvládání rizik katastrof (DRMKC) (europa.eu).

(112)

  Dialog o odolnosti vůči změně klimatu (europa.eu) .

(113)

  Opětovné využívání vody (europa.eu) .

(114)

  Evropský klimatický pakt (europa.eu) .

(115)

Mise EU: přizpůsobení se změně klimatu (europa.eu).

(116)

SWD(2023) 68 final. Hodnoty v EUR roku 2022.

(117)

 V této částce jsou započítány investice do odvětví dopravy, ne však investice do silniční nebo železniční infrastruktury.

(118)

COM(2022) 230 final, s. 12.

(119)

Rizika přechodu jsou definována jako finančně významná rizika, jež jsou spojena se změnami v regulačním prostředí, technologickém vývoji nebo chování spotřebitelů. Fyzická rizika jsou finančně významná rizika spojená s dopady změny klimatu na podnik.

(120)

https://www.icmagroup.org/sustainable-finance/the-principles-guidelines-and-handbooks/green-bond-principles-gbp/.

(121)

Zdroj: Dealogic DCM a výpočty Společného výzkumného střediska (JRC). Údaje k 30. červnu 2023.

(122)

Zdroje: Dealogic DCM, výpočet Společného výzkumného střediska (JRC).

(123)

  Standard pro evropské zelené dluhopisy (europa.eu) . 

(124)

https://www.icmagroup.org/assets/documents/Regulatory/Green-Bonds/LMA_Green_Loan_Principles_Booklet-220318.pdf  

(125)

V grafu jsou zahrnuty tři typy úvěrů: klubové úvěry, syndikované transakce, dvoustranné transakce. Zdroj: Refinitiv, výpočty Společného výzkumného střediska (JRC).

(126)

Článek 6 = fondy bez prvku udržitelnosti; článek 8 = fondy, které prosazují environmentální nebo sociální vlastnosti; článek 9 = fondy, které sledují cíl udržitelných investic. Zdroj: MorningStar, výpočet Společného výzkumného střediska (JRC).

(127)

  EUR-Lex – 32019R2089 – CS – EUR-Lex (europa.eu)

(128)

Pracovní dokument útvarů Komise týkající se zlepšení použitelnosti taxonomie EU a celého rámce EU pro udržitelné financování, https://impact-investor.com/article-9-funds-underreporting-exposure-to-fossil-fuels-research/  

(129)

Zelené = společnosti nacházející se mezi nejlepšími 10 % společností, tj. pod hranicí 10. percentilu v pořadí podle absolutních emisí i podle intenzity emisí; hnědé = společnosti, které se v pořadí podle absolutních emisí i podle intenzity emisí nacházejí nad stanovenou hranicí; šedé v důsledku intenzity emisí = společnosti, které se řadí k zeleným společnostem, pokud jde o absolutní emise, ale k hnědým společnostem, pokud jde o intenzitu emisí; šedé v důsledku absolutních emisí = společnosti, které se řadí k zeleným společnostem, pokud jde o intenzitu emisí, ale k hnědým společnostem, pokud jde o absolutní emise. Zdroj: výpočet Společného výzkumného střediska (JRC) na základě údajů o emisích od MSCI (pořadí vychází z globálního souboru údajů MSCI; celkové hodnoty u jednotlivých kategorií vycházejí z dílčího souboru týkajícího se společností se sídlem v EU).

(130)

  EUR-Lex – 32023H1425 – CS – EUR-Lex (europa.eu)  

(131)

Viz nařízení v přenesené pravomoci o Inovačním fondu (nařízení (EU) 2019/856).

(132)

COM(2023) 156.

(133)

COM(2023) 62.

(134)

COM(2023) 161.

(135)

Dle „výkazu odhadů“, který Evropská komise zveřejnila v rámci přípravy návrhu rozpočtu na rok 2024. Odhadovaná částka odráží půjčky, o které se v současné době žádá v rámci Nástroje pro oživení a odolnost, a nezahrnuje Inovační fond a Modernizační fond.

(136)

  Srovnávací přehled oživení a odolnosti (europa.eu)

(137)

V důsledku zaokrouhlování nemusí součty souhlasit. Uvedené údaje byly převzaty 25. září 2023 z  portálu veřejně přístupných dat o evropských strukturálních a investičních fondech – Evropská komise | Data | Evropské strukturální a investiční fondy (europa.eu) , který obsahuje podrobnější informace včetně výdajů souvisejících s klimatem v rámci jednotlivých programů. Uvedené údaje se vztahují k posledním přijatým verzím programů. Uvedené hodnoty se mohou změnit, neboť členské státy mohou své programy v průběhu programového období upravovat. Jako základ pro přiřazení výdajů souvisejících s klimatem jednotlivým kategoriím politik byla použita metodika pro sledování klimatu v rámci Nástroje pro oživení a odolnost.

(138)

Předběžné údaje.

(139)

Hlavní nástroj EU pro investice do dovedností a pro podporu přechodů na trhu práce s celkovým rozpočtem na období 2021–2027 téměř 99,3 miliardy EUR.