Stanovisko Evropského výboru regionů – Zkušenosti a poznatky regionů a měst z krize COVID-19

(2021/C 300/09)

Zpravodajka: Joke SCHAUVLIEGE (BE/ELS), místopředsedkyně Vlámského parlamentu

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Úvodní poznámky

1.

poznamenává, že zdravotní krize související s onemocněním COVID-19 vyžadovala a dále vyžaduje rozsáhlou a komplexní reakci s ohledem nejen na vnitrostátní, ale také na mezinárodní a přeshraniční situaci, jakož i na místní a regionální potřeby;

2.

znovu vyjadřuje své odhodlání úzce spolupracovat s evropskými městy a regiony a jejich sítěmi, členskými státy, orgány EU a mezinárodními organizacemi za účelem zhodnocení nabytých zkušeností s řízením krize COVID-19 a oživením na všech úrovních správy s cílem zlepšit schopnost EU reagovat na budoucí pandemie a další druhy krizí;

3.

konstatuje, že úloha místních a regionálních orgánů nemůže být v tomto případě podceňována. Jejich výhodou je blízkost občanům, díky níž chápou místní potřeby. Mimoto právě místní a regionální orgány představují první linii reakce. Velmi důležitou úlohu při zajišťování spojení s občany a poskytování služeb občanům hrají rovněž různé formy angažovanosti občanské společnosti;

4.

upozorňuje na skutečnost, že v 19 z 27 členských států je hlavní a/nebo výhradní odpovědnost za oblast veřejného zdraví svěřena místním a regionálním orgánům;

5.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány stály – a nadále stojí – v čele boje proti onemocnění COVID-19 a jakožto úroveň, která je občanům nejblíže, reagují na zdravotní, sociální a hospodářské krize, jež postihují jejich komunity, a vedou naši společnost k udržitelnému a odolnému oživení;

6.

je přesvědčen, že k zajištění soudržné a účinné reakce na budoucí krize je zapotřebí větší koordinace mezi všemi úrovněmi správy. To platí nejen pro oblasti, jako je zadávání veřejných zakázek na zdravotnické vybavení, ale také pro přeshraniční opatření, uzavírání hranic a pohyb osob, hospodářskou podporu a také pro sdílení informací a prognostické činnosti, jež přispívají k lepší připravenosti;

7.

rovněž je přesvědčen, že v rámci konference o budoucnosti Evropy je zapotřebí se zabývat otázkou posílení pravomocí EU v oblasti zdraví (článek 168 SFEU) s cílem zlepšit koordinaci, spolupráci a účinnou reakci na budoucí zdravotní hrozby. Pokládá za nezbytné rozvíjet intenzivnější evropskou spolupráci při respektování zásady subsidiarity;

8.

připomíná, že zvláště vážně byly pandemií vzhledem ke své situaci postiženy příhraniční regiony. Nejednoznačnost opatření v sousedních zemích vytváří velkou nejistotu a překážky pro obyvatele i podnikatele v příhraničních oblastech. Je proto třeba více konzultovat mimo jiné uzavírky hranic, omezení volného pohybu osob, hospodářskou podporu a další regulační opatření. Příhraniční regiony přitom mohou posloužit k testování lepšího evropského přístupu;

9.

vítá přijatá opatření a nové návrhy předložené Evropskou unií v souvislosti s bojem proti krizi COVID-19 a na podporu oživení celé EU po krizi. Navrhuje, aby jejich účinnost v praxi byla důkladně vyhodnocena na základě zkušeností z venkovských oblastí, měst a regionů;

10.

bere na vědomí výsledky průzkumu Výboru regionů Barometr regionů a měst za rok 2020 (1), který podrobně dokládá dopady krize COVID-19 na místní a regionální úroveň a uvádí konkrétní příklady osvědčených postupů i problémů, s nimiž se potýkala města a regiony, včetně venkovských oblastí a méně rozvinutých regionů;

11.

vyzývá evropské orgány a vlády členských států, aby zapojily místní a regionální orgány do přípravy vnitrostátních i celounijních plánů pro oživení a odolnost v souvislosti s krizí COVID-19 a případnými pandemiemi v budoucnu. Je přesvědčen, že mají-li tato opatření být účinná, musí mít místní a regionální rozměr;

Krize postihující regionální systémy zdravotní péče

12.

zdůrazňuje, že v mnoha členských státech jsou místní a regionální orgány odpovědné za oblast veřejného zdraví. Oceňuje opatření přijatá obcemi, městy a regiony v oblasti ochrany zdraví svých občanů, řízení základních zdravotnických služeb, podpory zdravotnických pracovníků a investic do systémů zdravotní péče na svém území, přičemž obce, města a regiony – které byly během této závažné zdravotní krize pod obrovským tlakem – úzce spolupracovaly s občanskou společností a dalšími aktéry;

13.

je přesvědčen, že s ohledem na budoucí vytvoření evropské zdravotní unie a na ohlášenou diskusi o pravomocech v oblasti zdraví v rámci konference o budoucnosti EU je nutné zapojit do těchto diskusí o posílení pravomocí EU v oblasti zdraví místní a regionální orgány, a to v souladu se zásadou subsidiarity;

14.

upozorňuje na stávající regionální rozdíly v systémech zdravotní péče a na nedostatky v připravenosti na mimořádné situace, jak zdůraznil Barometr regionů a měst za rok 2020. Naléhavě vyzývá vlády členských států a orgány EU, aby přijaly opatření ke snížení těchto rozdílů vycházející z nedávných zkušeností měst a regionů v praxi. V rámci evropského semestru je zapotřebí lépe řešit zásadní význam veřejných investic do systémů zdravotní péče;

15.

zdůrazňuje, že podávání zpráv na úrovni EU o výkonnosti zdravotní péče a o údajích pro lepší připravenost by mělo zahrnovat místní a regionální rozměr a nemělo by vycházet pouze z hodnot na celostátní úrovni. To je obzvláště důležité pro zachování volného pohybu jednotlivců, zejména přeshraničních pracovníků, v oblastech, v nichž je šíření viru pod kontrolou;

16.

požaduje silnou a důraznou strategii EU pro očkovací látky, která ukáže solidaritu. Z důvodů kvality a bezpečnosti je důležité zachovat společný unijní proces dodávání očkovacích látek proti COVID-19. Zdůrazňuje, že by EU měla zachovat a bránit společný trh s očkovacími látkami a ochrannými prostředky. Žádná země by neměla mít možnost zastavit dodávky nebo podepisovat vlastní smlouvy s výrobci očkovacích látek. Je důležité, aby dohody podepsané na úrovni EU byly transparentní a stanovily jasné požadavky na dodávky očkovacích látek, neboť EU vynakládá vysoké částky na vývoj a výrobní zařízení;

17.

je přesvědčen, že EU musí řešit nedostatky a snížit svou závislost na třetích zemích tím, že bude členské státy a podniky pobízet, aby přemístily výrobu některých léčivých přípravků, látek zásadního významu, včetně očkovacích látek, a ochranných prostředků zpět do Evropy s cílem zajistit strategickou autonomii EU a zvýšit připravenost a odolnost jak za normálních okolností, tak v době krize;

18.

je přesvědčen, že je naprosto nezbytné, aby evropské regiony shromažďovaly vysoce kvalitní a zabezpečené údaje o zdravotních, demografických a sociálně-ekonomických faktorech týkajících se obyvatelstva s cílem identifikovat zranitelné skupiny a usnadnit účinné politiky v oblasti zdravotní péče. K tomu je nutné náležité financování na udržitelném základě;

19.

poukazuje na to, že všechny úrovně budou muset investovat do odborné přípravy a odolnosti svých místních zdravotnických pracovníků, přičemž je třeba posílit oblasti, které v tomto směru vykazují největší nedostatky, a odůvodnit tato opatření z hlediska rozpočtu;

20.

zdůrazňuje, že součástí všech plánů pro mimořádné situace by měla být přeshraniční spolupráce. Evropa musí posílit solidaritu mezi svými členskými státy a regiony a začlenit přístupy zdola nahoru. S těmi, jež jsou nejvíce znevýhodněny, je také zapotřebí spolupracovat na mezinárodní úrovni, protože jsme zjistili, že zdravotní krizi buď překonáme společně, nebo ji nepřekonáme vůbec. Společné investice mohou být mnohem účinnější, jak se jasně ukázalo v oblasti zdraví, když regiony a země přebíraly pacienty přes hranice. Významnou přidanou hodnotu by navíc byl přinesl nákup ochranných prostředků a společný přístup ke shromažďování poznatků a k výzkumu ohledně všech témat souvisejících s pandemií. Evropa by měla posílit a chránit svou výzkumnou kapacitu a domácí výrobu jak očkovacích látek, tak materiálů a prostředků souvisejících s touto a dalšími možnými budoucími pandemiemi, přičemž by měla usilovat o soběstačnost a nezávislost na vnějších trzích;

21.

vyzývá k tomu, aby byly podniknuty kroky ke zvýšení důvěryhodnosti, odpovědnosti a vzájemného respektu mezi různými úrovněmi správy, a sice prostřednictvím správného rozdělení odpovědnosti mezi různé úrovně a zajištěním dobré komunikace. Lepší koordinace mezi politickými úrovněmi ve formálním i neformálním prostředí by mohlo být dosaženo vytvořením účinných pracovních skupin mezi celostátní, regionální a místní úrovní a prostřednictvím odpovídající podpory místních aktérů, a to jak z finančního hlediska, tak z hlediska rámců a pokynů;

22.

je pevně přesvědčen, že je nezbytné, aby evropské regiony provedly konkrétní hodnocení dopadu pandemie na duševní zdraví v obecné populace a zejména nejzranitelnějších skupin, posílily investice do péče o duševní zdraví a navrhly strategie ochrany dětí a mládeže v souvislosti se zdravotní krizí;

Dopady pandemie na venkovské oblasti

23.

poukazuje na to, že pandemie zhoršila řadu známých problémů ve venkovských oblastech a opětovně zvýraznila zranitelnost těchto regionů. Zdůrazňuje však, že venkovské oblasti – a konkrétně zemědělci – sehrály během pandemie zásadní úlohu při zvyšování odolnosti evropských potravinových systémů. Má-li být v Evropě zachován dostatek potravin, bude třeba pomoci zemědělcům zajišťujícím cenově dostupné a přístupné produkty se zmírněním aktuálních i budoucích hrozeb. Klíčem by mohly být nejnovější inovativní metody a technologie zemědělské výroby;

24.

zdůrazňuje, že obecně se při tvorbě politiky uplatňuje pohled měst a městských oblastí. Tato politika není vždy dobře přizpůsobena odlišným podmínkám, potřebám a příležitostem ve venkovských oblastech. Naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby přijala opatření s cílem lépe zohlednit situaci venkova. V současném kontextu podle Výboru hrozí, že vzhledem k naléhavé povaze krizové situace by plán na podporu oživení a další politiky EU mohly být prováděny způsobem, který bude výrazně zvýhodňovat města a městské oblasti. Pokud nebudou do přípravy a provádění plánu na podporu oživení zapojeny regiony, nebudou zohledněny některé potřeby venkovských oblastí a příležitosti pro tyto oblasti. Mimoto je důležité zdůraznit, že politika venkova jde nad rámec zemědělské politiky a zahrnuje sociální politiku a politiku řízení služeb pro venkovské oblasti, které jsou z výrobního hlediska často okrajové, ale mají ústřední význam, pokud jde o environmentální a krajinné faktory a ochranu biologické rozmanitosti. Je třeba věnovat větší pozornost rozvoji podnikání, službám, inovacím, ochraně volně žijících a planě rostoucích druhů, ochraně krajiny a dostupnosti ve venkovských oblastech;

25.

vítá konzultace Evropské komise zaměřené na novou dlouhodobou vizi pro venkovské oblasti. Poukazuje na to, že pro řešení různých problémů je důležité, aby pro ně Evropská komise stanovila konkrétní cíle a ukazatele. Aby se zabránilo tomu, že budou existovat paralelní systémy, měly by tyto cíle a ukazatele být začleněny do monitorování a rozvoje v rámci regionálního rozvoje. Díky tomu by se tento dokument stal méně dobrovolným a pobízel by členské státy a tvůrce politik, aby se zamysleli nad tím, jak lze těchto cílů nejlépe dosáhnout. Na základě zpráv jednotlivých členských států o těchto konkrétních cílech a ukazatelích by bylo možné sledovat pokrok a v případě potřeby poskytnout další finanční prostředky či podporu. Konkrétními příklady jsou: — digitální transformace – cíle pro infrastrukturu pro vysokorychlostní internet, uzpůsobený přístup pro inteligentní vesnice / venkovské oblasti, cíle v oblasti digitálních dovedností, — kvalita a poskytování zdravotnických služeb, vzdělávání, výcviku dovedností a širokopásmového připojení, — přístup k dobrým sociálním a environmentálním podmínkám založený na terénní práci, a to prostřednictvím aktivního odhalování a uspokojování potřeb obyvatelstva;

26.

poukazuje na to, že pandemie nemá pro venkovské oblasti pouze negativní důsledky. Práce na dálku bude mít pravděpodobně dlouhodobý dopad na trh práce, neboť podniky i zaměstnanci mají nové možnosti pracovat mimo města. Pokud jsou venkovské oblasti propojeny prostřednictvím přístupu k rychlému širokopásmovému připojení a zároveň mohou poskytovat důležité veřejné služby, může být pro lidi ještě snazší rozhodnout se pro život na venkově;

27.

je přesvědčen, že souběžná ekologická a digitální transformace mohou poskytnout příležitosti k podpoře oživení venkova;

28.

zdůrazňuje zásadní úlohu, kterou měly ve venkovských oblastech během pandemie ženy, neboť byly odpovědné za péči o prostředí a o osoby. Naléhavě žádá Evropskou komisi, aby do veškerých politik věnovaných venkovskému prostředí bylo začleněno genderové hledisko;

29.

zdůrazňuje, že když dochází k rychlým změnám situace, stává se nedostatek informací, které by umožnily přijímat informovaná rozhodnutí, ještě patrnějším. K řešení tohoto problému může přispět sdílení údajů mezi regiony a členskými státy. K tomu je třeba zavést určité technologie a infrastrukturu. S rychlým zpřístupněním údajů mohou pomoci platformy pro sdílení údajů. Stávající systémy lze přizpůsobit na základě nových informací. To se týká zdravotnictví, ale velmi cenné je to i pro jiné systémy, na něž silně dopadly logistické výzvy, změny, pokud jde o pracovní sílu, atd. Je naprosto nezbytné vytvořit nové formy koordinace v dodavatelských řetězcích (materiály, přírodní zdroje, nakládání s odpady atd.), obnovit zemědělsko-potravinářský řetězec a rozvíjet způsoby myšlení více založené na oběhovém přístupu a více propojené;

30.

poukazuje na to, že flexibilita při využívání nepřidělených finančních prostředků z EZFRV k řešení problémů s likviditou souvisejících s onemocněním COVID-19, s nimiž se potýkají zemědělci a malé a střední podniky ve venkovských oblastech, byla přínosná pro členské státy, které měly nízkou míru čerpání těchto prostředků, zatímco ty členské státy, které již přidělené finanční prostředky využily, z tohoto opatření těžit nemohly (2);

31.

doporučuje investovat do posílení odolnosti zemědělsko-potravinářských dodavatelských řetězců, a to jak místních, tak globálních, s důrazem na udržitelnou výrobu, na oběhové dodavatelské řetězce a pokud možno na zachování místní hodnoty. Z hlediska odolnosti by se slibnou cestou mohlo zdát kladení důrazu na různorodost dodavatelů a zákazníků a vytváření rezerv, záloh a nadbytečnosti v dodavatelských řetězcích, avšak tyto kroky by rovněž mohly být pro jednotlivé podniky velmi nákladné;

32.

domnívá se, že pandemie by mohla být považována za příležitost, jak urychlit ekologickou transformaci v našich venkovských oblastech, například zavedením místních nebo regionálních potravinových systémů a rychlejším plněním kvantitativních cílů strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ a potažmo cílů Zelené dohody pro Evropu, pokud se tak nestane na úkor ekonomické bezpečnosti evropských zemědělců a podniků;

33.

poznamenává, že Evropská komise navrhuje posoudit odolnost potravinového systému a vypracovat pohotovostní plán pro zajištění dodávek potravin a potravinového zabezpečení v dobách krize. Tímto plánem se zřídí mechanismus pro řešení potravinové krize koordinovaný Evropskou komisí se zapojením členských států. V závislosti na povaze krize bude zahrnovat různá odvětví (např. zemědělství, rybolov, bezpečnost potravin, pracovní síly, zdraví, dopravu, alternativní zdroje energie a zemědělské zdroje energie). Bude důležité zajistit, aby své připomínky k tomuto mechanismu mohly vyjádřit i místní a regionální orgány ve venkovských oblastech;

34.

podporuje vytváření nových příležitostí pro účast občanů, spolu s organizacemi veřejného a soukromého sektoru, a posílení úlohy komunit při společném utváření řešení současných problémů v městských a venkovských oblastech, například vytvářením venkovských a městských projektů společné správy prostor či majetku;

35.

zdůrazňuje úlohu, kterou během pandemie hrály solidární sítě a ekonomika sdílení ve venkovských společenstvích a také mezi venkovským a městským prostředím;

36.

je přesvědčen, že v zájmu řešení problémů, jimž čelí venkovské oblasti a které souvisejí s krizí vyvolanou onemocněním COVID-19, je užitečné podpořit a posílit iniciativu LEADER a upozornit na rozvoj příslušných komunitních i podnikatelských aktivit ve všech členských státech, upustit od úzkého zaměření na zemědělství a posoudit koncepci inteligentních vesnic coby způsob, jak umožnit větší flexibilitu. Je třeba upravit administrativní požadavky tak, aby se programu mohli účastnit i dobrovolníci nebo skupiny obyvatel. Flexibilnější přístup zdola nahoru bude rovněž nezbytný k nalezení rovnováhy mezi řešením potřeb místních obyvatel v krátkodobém horizontu a zaváděním inovací na místní úrovni. Toho lze dosáhnout například propojením místních akčních skupin se sítěmi inovátorů;

37.

zdůrazňuje, že účinná rezerva pro případ krize v zemědělství je jednoznačně nezbytnou součástí souboru nástrojů pro reakci na veškeré budoucí krize způsobené pandemií a že musí být řádně financována na udržitelném základě;

38.

žádá, aby místní a regionální orgány, včetně místních a regionálních orgánů z nejvzdálenějších regionů, byly zapojeny do vytváření nových nástrojů EU, jako jsou plány v rámci nástroje na podporu oživení a mechanismus pro řešení potravinové krize, který navrhla Komise ve strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“;

39.

zdůrazňuje, že operační skupiny evropského inovačního partnerství v oblasti zemědělské produktivity a udržitelnosti (EIP-AGRI) představují dobrý nástroj na podporu inovací v zemědělství. Podobný mechanismus by měl být vytvořen s cílem stimulovat inovace ve venkovských oblastech mimo odvětví zemědělství. Tento přístup by měl zahrnovat všechny příslušné aktéry se znalostmi a odborností v konkrétních otázkách, jež pro venkovské oblasti představují výzvu, a měl by podporovat vytváření sítí zprostředkovatelů znalostí pro inovace ve venkovských oblastech, například v oblasti zdraví nebo vzdělávání;

40.

zdůrazňuje význam regionální úrovně při definování kritických bodů v potravinových systémech s cílem zlepšit porozumění místním potravinovým systémům a díky tomu lépe využívat kapacity místních aktérů. Zdůrazňuje, že k místním potravinovým systémům je třeba přistupovat komplexně a nezaměřovat se pouze na krátké dodavatelské řetězce, nýbrž také zapojit velké maloobchodní prodejce, například pobízením supermarketů k tomu, aby sdílely informace a údaje o potravinách pocházejících z regionu i odjinud. Zdůrazňuje, že je třeba vypracovat místní potravinové strategie a využít při tom krizi jako příležitosti k obnově výrobních procesů udržitelnějším způsobem. Podporuje opatření, jejichž cílem je přiblížit produkci potravin danému území a zapojit města a venkovské oblasti do správy v oblasti potravin;

Doporučení k režimům Evropské komise pro podporu venkovských oblastí během krize

41.

poznamenává, že EU umožnila podporu ze strany vlád členských států dvěma způsoby. Zaprvé vytvořila nový nástroj SURE, který má zemím poskytnout úvěry ve výši až 100 miliard EUR, které jsou kryty zárukami poskytnutými členskými státy. Z těchto programů, které zajišťují, aby pracovníci měli příjem a aby si podniky udržely své zaměstnance, mají prospěch zemědělci, potravinářské podniky a další venkovské podniky, např. v odvětví pohostinství. Zadruhé zmírnila podmínky a prahové hodnoty pro poskytování státní podpory postiženým podnikům ze strany členských států. Posledně uvedené bylo nejvýznamnějším krokem, neboť díky tomu mohla být zemědělcům a rybářům během pandemie poskytnuta podpora v hodnotě miliard EUR;

42.

podtrhuje umožnění pohybu sezónních pracovníků a zemědělských produktů přes hranice jakožto dvě přímá opatření přijatá na úrovni EU s cílem zabránit narušení zemědělsko-potravinářských dodavatelských řetězců. Z dlouhodobého hlediska by pro zajištění bezpečnosti potravin v Evropě bylo účinnější rozvíjet územní potravinový systém. Zdůrazňuje, že v zájmu rozvoje krátkých a místních potravinových řetězců by mohlo být nezbytné revidovat právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže;

43.

považuje za nezbytné uznat politiku venkova jako samostatnou politiku vedle zemědělské politiky a sladit ji s regionální politikou a do regionální politiky ji začlenit. Pod rozvoj venkova spadá více než podnikání v zemědělství a obhospodařování zemědělské půdy. V politice venkova by ústřední význam měla mít rovněž opatření na podporu širšího hospodářského rozvoje, cestovního ruchu, služeb na venkově, zavádění širokopásmového připojení, dostupnosti a komunikace;

44.

má za to, že je třeba prozkoumat opatření ke zvýšení flexibility rozpočtu EU. Příkladem je třeba nástroj jediného rozpětí, jenž by se stal užitečnějším, kdyby byl zrušen požadavek, aby částky uvolněné nad rámec příslušného ročního stropu byly vyrovnány snížením odpovídajícího rozpětí pro běžný rok nebo pro budoucí roky. Další možností by bylo zvýšení maximální povolené velikosti nástroje pružnosti;

45.

zdůrazňuje, že účinná rezerva pro případ krize v zemědělství je jednoznačně nezbytnou součástí souboru nástrojů pro reakci na veškeré budoucí krize způsobené pandemií a že musí být řádně financována na udržitelném základě;

46.

poznamenává, že klíčovým prvkem reakce EU na krizi COVID-19 bylo umožnit reakci na úrovni členských států. Stalo se tak prostřednictvím flexibility v oblasti hospodářské soutěže, a zejména flexibility pravidel státní podpory. Flexibilita pravidel státní podpory hrála zásadní úlohu při vymezení manévrovacího prostoru, který byl veřejným orgánům ponechán pro podporu podniků a domácností, a tím i jejich schopnosti zmírnit dopad současné pandemie. Navrhuje, aby podpora ze strany vlád členských států byla bedlivě sledována, aby se zabránilo nesrovnalostem mezi členskými státy;

47.

zastává názor, že by měl být zaveden mechanismus pro podnícení politického dialogu v rámci členských států mezi všemi relevantními zúčastněnými stranami (včetně mimo jiné regionálních orgánů, podnikatelské sféry a občanské společnosti). Zejména pro místní a regionální orgány je nezbytné, aby v plánech členských států pro oživení byly plně zohledněny jejich investiční potřeby, a to i pro venkovské oblasti;

48.

doporučuje investovat do posílení odolnosti zemědělsko-potravinářských dodavatelských řetězců, a to jak místních, tak globálních. Z hlediska odolnosti je nezbytné regulovat trhy, posílit postavení zemědělců vůči ostatním zúčastněným stranám v tomto odvětví, změnit pravidla mezinárodního obchodu se zemědělskými produkty s cílem podporovat větší spravedlnost a solidaritu v obchodních vztazích a rozvíjet územní potravinové systémy;

Nepředvídaný tlak na místní a regionální veřejné finance

49.

zdůrazňuje, že provádění různých mimořádných opatření mělo dramatický dopad na veřejné finance a místní a regionální hospodářství, na organizaci veřejných služeb a na činnost místních a regionálních orgánů v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Mimoto musí místní a regionální orgány řešit zvýšenou poptávku, co se týče zdravotnických, hygienických a sociálních služeb poskytovaných občanům, veřejné dopravy, vzdělávání a dalších veřejných služeb a také ekonomických pobídek pro místní podniky a realizace opatření zaměřených na dosažení udržitelnosti a klimatické neutrality;

50.

požaduje, aby ústřední vlády a Evropská unie poskytly místním a regionálním orgánům více prostředků na posílení systémů zdravotnictví a péče a zlepšení připravenosti na mimořádné situace, a to nyní i v dlouhodobém horizontu;

51.

poukazuje na to, že venkovské podniky potřebují přístup k úvěrům a kapitálu. Banky uzavírají pobočky ve venkovských oblastech, jako se fyzické kanceláře mění v kanceláře virtuální. Podporou rizikového kapitálu může EU přístup k úvěrům a kapitálu zajistit, aby tak venkovské podniky měly stejné možnosti rozvoje jako podniky v hustěji osídlených oblastech;

52.

vyzývá evropské orgány, aby zajistily dostatečnou jasnost, pokud jde o interakci mezi různými novými mechanismy financování, včetně Nástroje pro oživení a odolnost, a stávajícími vnitrostátními a unijními systémy, aby se předešlo dalšímu zkomplikování této problematiky a potenciálně nízké míře čerpání na místní a regionální úrovni (3). Vybízí členské státy a Evropskou komisi, aby do celkového úsilí o oživení lépe zapojily místní a regionální úroveň. Jejich úloha v přední linii, pokud jde o pandemii, veřejné investice a souběžnou transformaci, musí být zahrnuta do hlavního plánu na podporu oživení;

53.

podtrhuje zjištění své nedávné zprávy o provádění na téma státní podpory. Poznamenává, že stávající mapy a rámec regionální státní podpory nezachycují odpovídajícím způsobem skutečnou situaci v regionech EU, a to vzhledem k novým výzvám vyplývajícím z pandemie COVID-19 a jejích krátkodobých a střednědobých hospodářských dopadů. Zdůrazňuje, že zkušenosti z praxe poukazují na potřebu flexibilnějších přístupů a nástrojů, které by veřejným orgánům pomohly účinně řešit dopady pociťované na regionální a místní úrovni;

54.

zdůrazňuje, že by měly být posíleny sociální investice jakožto klíčová priorita pro spravedlivé oživení založené na rovnosti a inkluzivnosti – přičemž by měl být kladen důraz na dostupnou sociální infrastrukturu a sociální služby na místní a regionální úrovni pro zlepšení hospodářské, sociální a územní soudržnosti –, a to prostřednictvím vhodné kombinace politik a pomocí finančních zdrojů pro provádění evropského pilíře sociálních práv a plnění cílů udržitelného rozvoje. Je rovněž třeba, aby byla v tomto ohledu více podněcována digitální transformace a sociální inovace;

55.

zdůrazňuje, že plán EU na podporu oživení by měl směřovat k environmentálně šetrnému a udržitelnému rozvoji, jenž je tak důležitý pro lidi i pro životní prostředí a jenž povede k novému normálnímu oživení. Pandemie nám ukázala, že potřebujeme více zelené infrastruktury, mobility šetrné ke klimatu a udržitelného cestovního ruchu;

Doporučení týkající se pravidel státní podpory

56.

podtrhuje skutečnost, že pro některé členské státy se masivní státní podpora rovná zvyšujícím se schodkům veřejných financí a narůstajícímu veřejnému dluhu v době klesajících daňových příjmů a vyšších výdajů na dávky v nezaměstnanosti, což by se mohlo ukázat jako mimořádně rizikové zejména pro ty členské státy, které jsou pandemií zasaženy obzvláště silně, což jsou shodou okolností zároveň největší ekonomiky eurozóny. Na druhou stranu by některé členské státy mohly ze strachu z rostoucí míry zadlužení odložit investice nebo výdaje v odvětvích, která jsou pro oživení klíčová, což s největší pravděpodobností rovněž povede k prohloubení hospodářských rozdílů v rámci jednotného trhu;

57.

upozorňuje na to, že přemrštěná a velmi přísná pravidla a podmínky, které vymezují kontrolu ze strany Komise, mohou bránit veřejným orgánům v tom, aby účinně plnily svou úlohu ve všech těchto úkolech, zatímco naopak velmi široce pojatá flexibilita státní podpory je spojena s rizikem dalšího prohloubení nerovnosti mezi regiony v rámci EU. Zdá se, že v nové realitě po koronavirové pandemii budou všechny dotčené strany muset znovu nalézt správnou rovnováhu mezi těmito dvěma krajnostmi;

58.

vítá prodloužení dočasného rámce státní podpory do prosince 2021. Pokud by po létě pandemie opět nabrala na síle nebo pokud by byla obnovena restriktivní opatření omezující volný pohyb osob, budou hospodářské škody mnohem vyšší a dočasná mimořádná podpora bude ještě potřebnější, a to na delší dobu, aby se zabránilo úpadku jinak zdravých podniků. Prodloužení dočasného rámce do konce pandemie koronaviru by tudíž bylo opatření, o něž by se mělo usilovat, zejména v případě regionů, které nejvíce zasáhla krize;

59.

zdůrazňuje, že některá pravidla je nutno přizpůsobit. Je například třeba poznamenat, že vedle nedávné změny obecného nařízení o blokových výjimkách týkající se podniků v obtížích je pro podniky v obtížích zapotřebí flexibilnější kritérium, zejména v odvětví začínajících a rychle se rozvíjejících podniků, které často mají pravidelná kola financování, a tudíž se technicky stávají podniky v obtížích, a to i v případě, že jde o jinak zdravé a rychle rostoucí společnosti. Proto je naléhavě nutná větší flexibilita ve vztahu k režimu de minimis a současně by bylo žádoucí doplnit oblast působnosti nařízení Komise (EU) č. 651/2014 (4) tak, aby kromě podpory na náhradu škod způsobených přírodními pohromami (článek 50) byla rovněž poskytována podpora na náhradu škod způsobených pandemií. Užitečné by bylo „přizpůsobení“ pravidel pro kumulaci, neboť za okolností, jako jsou ty stávající, musí být povolena kumulace podpory v rámci režimu de minimis nebo podle obecného nařízení o blokových výjimkách s podporou poskytovanou v souladu s dočasným rámcem, přičemž je třeba vzít v potaz její intenzitu, a to i pokud jde o způsobilé náklady;

60.

je pro to, aby se důkazní břemeno přesunulo tak, aby stěžovatel a/nebo Evropská komise museli prokázat, že místní služba představuje hrozbu pro obchod uvnitř Unie. Panuje názor, že pokud by důkazní břemeno nesla Komise, zvýšilo by to právní jistotu a ochotu místních subjektů s rozhodovací pravomocí jednat a snížil by se tím počet stížností. Tvrdí se, že je naléhavě nutné, aby se současná situace změnila, neboť pokud jde o zpětné získávání finančních prostředků, visí nad celou řadou opatření Damoklův meč, protože jednotliví příjemci podpory nejsou schopni zajišťovat rozsáhlý důkazní materiál. V této souvislosti by rovněž mohlo být užitečné rozšířit kritérium poškození obchodu nebo podrobněji specifikovat pojem „místní“;

61.

poznamenává, že regiony a města čelí nové realitě, kterou definují sociálně-ekonomické výzvy vyvolané koronavirovou pandemií. Tato nová realita vyžaduje flexibilnější politické přístupy a nástroje, které by veřejným orgánům pomohly účinně řešit dopady pociťované na regionální a místní úrovni. V této souvislosti poznamenává, že stávající mapy regionální podpory (programové období 2014–2020) nezobrazují skutečnou situaci v regionech EU věrohodně, a to vzhledem k novým výzvám vyplývajícím z pandemie COVID-19 a z jejích krátkodobých a střednědobých hospodářských dopadů. Podobně by v zájmu vypořádání se s novými sociálně-ekonomickými výzvami v regionech EU vyplývajícími ze současné pandemie měly být zvýšeny/rozšířeny celkový podíl populace, maximální povolené úrovně podpory a druhy investic stanovené v rámci regionální státní podpory;

62.

upozorňuje, že mapy regionální podpory, které mají být přijaty do konce roku 2021 a jež budou vypracovány na základě statistických údajů z období před rokem 2020, mohou ztížit hospodářské oživení nejvíce znevýhodněných regionů až do přijetí přezkumu v polovině období v roce 2024. Protože budou tyto mapy vypracovány na základě statistických údajů z období před rokem 2020, nebudou přesně odrážet hospodářskou situaci regionů z bodů a) a c) a mohou vést ke vzniku obtíží při jejich hospodářském oživení, neboť sníží maximální povolenou intenzitu nebo stanoví určitá omezení při udělování podpory velkým podnikům v důsledku změny klasifikace určitých regionů. Výbor proto regionů žádá Evropskou komisi, aby tuto skutečnost zohlednila a přijala opatření přesahující přezkum v polovině období v roce 2024, aby nejvíce znevýhodněné regiony z bodů a) a c) nebyly poškozeny změnami v klasifikaci, které ztíží jejich oživení;

63.

uznává, že je třeba posoudit dopad pandemie na regionální úrovni s cílem zohlednit jej v mapách regionální podpory, a to prostřednictvím přezkumu v polovině období v roce 2024. Stejně tak je nutno posoudit větší hospodářské nerovnosti a nespravedlivé rozložení výhod jednotného trhu – k nimž vedly asymetrické zásahy států napříč EU –, a to s ohledem na riziko, že někteří občané / některé členské státy nebudou jednotný trh, jehož výhody jsou rozloženy nespravedlivě, nadále upřednostňovat. Bylo by tudíž užitečné, kdyby Komise, která má dohled nad těmito opatřeními a částkami, provedla analýzu jejich dopadu na jednotný trh a na regionální nerovnosti. To bude podkladem pro tvorbu politik a zajistí se tím, že se všechny příslušné politiky EU budou moci zaměřit na specifické potřeby jednotlivých území EU;

64.

domnívá se, že obecné zásady pravidel státní podpory, např. motivační účinek, nesmějí být překážkou pro využívání finančních prostředků EU na oživení. V tomto smyslu žádá Evropskou komisi, aby považovala motivační účinek za dosažený, pokud má podpora jeden nebo více z těchto důsledků: značné rozšíření rozsahu projektu nebo činnosti; značné rozšíření zeměpisného dosahu projektu nebo činnosti; značné zvýšení částky investované příjemcem, jemuž je v rámci projektu nebo činnosti poskytnuta podpora; nebo značné urychlení provádění projektu nebo činnosti;

65.

poznamenává, že uplatňování pravidel státní podpory je neoddělitelně spjato s nástroji politiky soudržnosti. Doporučuje se rovněž, aby zjednodušené vykazování nákladů podle obecného nařízení o blokových výjimkách bylo zařazeno i do pokynů k regionální podpoře a nebylo omezeno pouze na operace spolufinancované z fondů ESI. Tato ustanovení nabízejí zajímavý kompromis mezi nezbytným monitorováním veřejných financí a přiměřenou a přístupnou administrativní zátěží. Kromě toho byla ustanovení o přemístění – zejména ta, jež se týkají politiky soudržnosti – označena za nedostatečně definovaná a nejasná. Úzkou vazbu mezi pravidly hospodářské soutěže a pravidly pro politiku soudržnosti potvrzuje návrh, aby výjimky v oblasti státní podpory byly udělovány okamžitě v souvislosti se schvalováním operačních programů;

Podpora digitální transformace ve venkovských oblastech

66.

bere na vědomí zjištění průzkumu VR Barometr regionů a měst za rok 2020 (5), podle nějž by nová digitální řešení přijatá místními a regionálními orgány v reakci na krizi COVID-19 mohla podpořit probíhající digitální transformaci, avšak rovněž prohloubit „digitální propast“, a to i mezi venkovskými a městskými oblastmi;

67.

poukazuje na to, že budoucnost venkovských oblastí je spojena s jejich vybavením dostatečnými základními službami a infrastrukturou a samozřejmě také s tím, zda se jim podaří překlenout digitální propast. Zdůrazňuje zásadní význam, který pro ně má přechod k udržitelnému a klimaticky neutrálnímu hospodářství a společnosti. Díky udržitelným obchodním modelům účinně využívajícím zdroje a zaměřeným na oběhové hospodářství a díky vyšší míře využívání biologických materiálů se otevírají nové příležitosti, které je třeba prostřednictvím nástrojů EU využít;

68.

požaduje politiky a financování, které podpoří vysokou digitální konektivitu pro všechny regiony a místní orgány EU – včetně venkovských oblastí –, s cílem zajistit, aby se lidé a podniky mohli přizpůsobit krizi a měnícímu se světu práce. Poznamenává, že častější využívání práce z domova může vést k demografickým a hospodářským přesunům z měst do přechodných nebo venkovských oblastí. Poznamenává však, že takový přesun by byl možný pouze tehdy, dojde-li k rozvoji propojení v oblasti udržitelné mobility mezi venkovskými, přechodnými a městskými oblastmi;

69.

vyzývá k investicím do poskytování vysokorychlostního internetu všude, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat venkovským a méně rozvinutým oblastem. Vedle toho bude důležité vypracovat strategie pro poskytování nezbytného cenově dostupného a odpovídajícího hardwarového vybavení (venkovským) domácnostem. Velmi konkrétním opatřením by mohlo být to, aby Evropa motivovala podniky k darování hardwaru lidem. Je nezbytné stanovit konkrétní cíle pro venkovské oblasti, pokud jde o poskytování širokopásmového připojení na venkově, hardwarové vybavení a dovednosti. Tyto informace by měly být obsaženy v současné zprávě DESI (index digitální ekonomiky a společnosti);

70.

zdůrazňuje nutnost digitálního vzdělávání a odborné přípravy se zaměřením na osoby, které potřebují lepší digitální dovednosti, přičemž by se mělo přihlížet k tomu, že náleží k různým věkovým a příjmovým skupinám nebo že se jedná o konkrétní cílovou skupinu, jako jsou zemědělci. Důležitou úlohu v projektech digitalizace mohou hrát školy a ostatní střediska soužití a společenských setkání (a to pro všechny věkové skupiny), ale i jiné agentury a podniky;

71.

žádá, aby program Digitální Evropa a jeho síť evropských center pro digitální inovace věnovaly zvláštní pozornost potřebám venkovských oblastí a nabízely uzpůsobené služby prostřednictvím platforem, které plně chápou jejich specifické potřeby a jsou úzce propojeny s místními komunitami;

72.

pokud jde o opatření flexibility, která EU zavedla při provádění evropských strukturálních a investičních fondů s cílem pomoci při řešení krize, zdůrazňuje, že v mnoha členských státech bylo ve skutečnosti zaznamenáno snížení objemu prostředků ze strukturálních fondů a prostředků na soudržnost pro venkovské oblasti. Schopnost zvýšit míru spolufinancování ze strany EU měla nepříznivý účinek v podobě snížení celkových převodů do venkovských oblastí, neboť umožnila snížení vnitrostátního spolufinancování;

Blahobyt, chudoba a kvalita života

73.

zdůrazňuje, že chudobu a blahobyt ve městech a ve venkovských oblastech ovlivňují různé faktory. Přístup k řešení těchto problémů je často založen na realitě měst. Kromě toho se příliš neprovádí srovnávací výzkum různých aspektů blahobytu, a proto je tolik obtížné přizpůsobit tento přístup podmínkám ve venkovských oblastech;

74.

zdůrazňuje, že je třeba investovat do (srovnávacího) výzkumu týkajícího se blahobytu, chudoby a kvality života ve venkovských oblastech, aby bylo možné lépe pochopit specifické problémy, jimž tyto oblasti čelí;

75.

zdůrazňuje, že zásadní význam pro kvalitu života a blahobyt mají dobrovolníci, kteří rovněž hrají důležitou úlohu v reakci na krizi způsobenou onemocněním COVID-19. Dobrovolníci a dobrovolnické organizace se často organizují na zcela místní úrovni – v nejbližším okolí či v dané ulici. Tato blízkost jim umožňuje pomáhat tam, kde je to nutné, a to tak, že informují lidi o opatřeních nebo že jim poskytují potraviny a/nebo sociální a zdravotní péči. Doporučuje se, aby místní a regionální orgány využily těchto stávajících sítí dobrovolníků k nalezení nových způsobů, jak oslovit osoby, které se potýkají s chudobou nebo mají problémy, pokud jde o dobré životní podmínky. Aby se uvolnil potenciál, který tyto dobrovolnické organizace skýtají, mohly by fondy EU umožnit jiný druh spolufinancování těchto organizací. Například možnost využit jako spolufinancování dobrovolnické hodiny by těmto organizacím umožnila snadněji žádat o finanční prostředky EU;

76.

poukazuje na to, že všechny úrovně správy musí vědomě připravit komunikační strategii, díky níž by lidé porozuměli existujícím rizikům a jež by je nasměrovala ke správnému chování. Důležitými aspekty této strategie jsou ucelenost sdělení, poskytování spolehlivých a dostupných informačních zdrojů a dobrá vizuální podoba. Je třeba vyškolit týmy komunikátorů, kteří mohou přímo oslovit občany, a vyškolit úředníky a odborníky v oblasti komunikace. Zdůrazňuje, že je třeba uznat úlohu místních orgánů v této komunikační strategii, neboť místní orgány mohou pomoci vytvořit most mezi tvůrci politik, odborníky a veřejností;

77.

zdůrazňuje, že je důležité monitorovat dodržování zásady subsidiarity. Mimořádná opatření nemohou vést k centralizaci pravomocí vlád členských států, a tudíž k omezení úlohy vnitrostátních parlamentů a místních a regionálních orgánů;

78.

zdůrazňuje, že někteří zranitelní pracovníci, jako např. pracovníci digitálních platforem, doručovatelé nebo řidiči, jakož i pracovníci poskytující péči a pomoc osobám závislým na pomoci jiných, jsou pro naše hospodářství zásadní a měli by se v naší společnosti těšit většímu uznání. Kromě toho musí být pracovníkům pracujícím na dálku zaručeno právo odpojit se;

79.

poznamenává, že podle odhadů vycházejících z údajů Eurostatu zapříčinila krize během prvních tří měsíců dodatečnou ztrátu přibližně 900 000 pracovních míst. Z tohoto důvodu musí mít úsilí EU o oživení silný sociální rozměr, aby byly chráněny systémy sociálního zabezpečení a pracovní místa pracovníků a aby nedocházelo k protiprávnímu propouštění;

80.

zdůrazňuje, že krize prohloubila nerovnosti mezi ženami a muži a zhoršila situaci, co se týče genderově podmíněného násilí. V některých zemích EU vzrostl v důsledku omezení volného pohybu osob počet případů domácího násilí o třetinu. Krize spojená s onemocněním COVID-19 má navíc očividný genderový rozměr. Pandemie zároveň prohloubila stávající nerovnosti, marginalizaci a diskriminaci v Evropě a posílila strukturální rasismus. Stejně tak měla negativní dopad na nejzranitelnější skupiny, k nimž patří starší osoby a osoby se zdravotním postižením;

81.

poukazuje na to, že města a regiony a vedoucí představitelé EU mohou na základě spolupráce v rámci obnoveného strategického partnerství vybudovat silnější sociální Evropu. Kromě toho upozorňuje na skutečnost, že právě spolupráce mezi městy a venkovskými oblastmi skýtá velký potenciál, co se týče oživení („spojení sil“);

82.

zdůrazňuje, že by měly být posíleny sociální investice jakožto klíčová priorita pro spravedlivé a inkluzivní oživení. Máme příležitost učinit více, než jen dočasně odstranit dopady krize vyvolané pandemií a začít tam, kde jsme přestali. Můžeme uskutečnit obnovu k lepšímu. Měli bychom se postarat o to, aby všichni Evropané měli přístup k cenově dostupné a kvalitní zdravotní péči. Měli bychom vytvářet více kvalitních pracovních míst se spravedlivými pracovními podmínkami a inkluzivnější programy vzdělávání a odborné přípravy, zajistit důstojné a cenově dostupné bydlení, poskytovat aktivní podporu nejzranitelnějším osobám a zajistit rovné příležitosti pro všechny. Abychom toho dosáhli, potřebujeme výrazné investice do sociální infrastruktury a sociálních služeb na místní a regionální úrovni, a to prostřednictvím vhodné kombinace politik a pomocí finančních zdrojů pro provádění evropského pilíře sociálních práv a plnění cílů udržitelného rozvoje;

83.

podtrhuje potřebu přeshraniční strategie a přeshraniční koordinace, pokud jde o komunikaci, opatření a oživení. Poznamenává, že byla výrazně posílena solidarita (v oblasti sdílení zdravotnického vybavení, charitativních akcí atd.) mezi místními a regionálními územními celky, které od sebe dělí státní hranice. Zároveň však vzhledem k odlišným a někdy odcizujícím opatřením na úrovni jednotlivých států začali obyčejní lidé na druhou stranu hranice pohlížet s podezřením nebo se strachem. I v případech tak silné integrace jako ve státech Beneluxu nebo Severské rady se objevilo mnoho konfliktů a bude trvat určitou dobu, než dojde k obnovení důvěry;

84.

zdůrazňuje, že zásadní otázku v krizové situaci představuje transparentnost: občané musí vědět, kdo za co odpovídá. V některých ohledech má pandemie výrazný vliv na to, jakým způsobem se tvoří politika. Poznamenává, že v podobných případech pandemie lze posoudit celkovou kvalitu demokracie;

85.

upozorňuje na skutečnost, že dobrá komunikace vyžaduje, aby se hovořilo jazykem obyčejných lidí. Tento jazyk nespočívá pouze ve slovech, nýbrž i ve způsobu, jakým je lidé vyjadřují a jak rozumějí poselstvím, kulturním rozdílům a názorům. Poznamenává, že zvláštní výzvu v tomto ohledu představuje komunikace s příslušníky protivakcinačního hnutí, stejně jako vyvracení falešných zpráv;

86.

pokud nám tato krize něco ukázala, pak je to vzájemná závislost všech osob na Zemi a důležitost toho, abychom bedlivě sledovali skutečné problémy a aby se úsilí na globální úrovní a na místní úrovni navzájem posilovala. Zjistili jsme, že čelíme globální krizi, která vyžaduje globální a solidární reakci. To znamená větší mezinárodní spolupráci s cílem pomoci pokrýt potřeby i chudších regionů a zabránit tomu, aby se virus volně šířil a hrozilo, že se objeví nebezpečnější mutace. Ukázalo se, že decentralizovaná spolupráce našich regionů a měst je mimořádným nástrojem evropské mezinárodní spolupráce s cílem přispět k řešení problémů nejvíce znevýhodněných území, pokud jde o zaručení všeobecného a kvalitního přístupu k tak nezbytným veřejným službám, a to za účelem dosažení konečného cíle, kterým je, abychom všichni tuto světovou krizi společně překonali.

---

(1)  Evropský výbor regionů: Barometr regionů a měst za rok 2020 je dostupný zde: Výroční regionální a místní barometr EU (europa.eu).

(2)  Tamtéž.

(3)  Evropský výbor regionů: Barometr regionů a měst za rok 2020 je dostupný zde: Výroční regionální a místní barometr EU (europa.eu).

(4)  Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014 , kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s. 1).

(5)  Evropský výbor regionů: Barometr regionů a měst za rok 2020 je dostupný zde: Výroční regionální a místní barometr EU (europa.eu).