13.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 54/32

1.

vítá skutečnost, že Komise předložením svého diskusního dokumentu o využití potenciálu globalizace uznává, že globalizace je zásadním bodem procesu úvah o budoucnosti Evropské unie (1). Schopnost EU ovlivňovat podobu globalizace a řešit její dopady je ve veřejné diskusi o budoucnosti Evropy a její legitimitě, pokud jde o očekávání občanů vůči EU, skutečně klíčová;

2.

uznává, že Komise zatím měla k tomuto tématu ucelený a informovaný přístup, což se projevilo zejména tím, že 14. září 2017 předložila v návaznosti na diskusní dokument rychlá opatření ve formě souboru předpisů týkajících se obchodu obsahujícího evropský rámec pro prověřování přímých zahraničních investic a zřízení stálého mnohostranného soudu pro investice. Tento soubor předpisů týkajících se obchodu bude předmětem samostatného stanoviska VR. Zdůrazňuje však, že je nezbytné, aby Komise zaujala ke globalizaci holistický přístup zahrnující především sociální politiky a politiky lidského kapitálu a inovace i migraci a demografické změny a jejich územní důsledky;

3.

mimoto jej těší, že jsou v diskusním dokumentu o využití potenciálu globalizace vyváženým způsobem prezentovány příležitosti a výzvy, které s globalizací souvisejí. Globalizace přispěla k hospodářskému růstu v řadě regionů světa a tím také zvýšila životní úroveň mnoha evropských občanů. Ne všechny regiony, resp. skupiny obyvatelstva však měly z účinků globalizace stejný prospěch. Kromě toho vyvolávají tyto hluboké změny u spousty lidí nejistotu. EU musí i nadále zaujímat aktivní úlohu při formování procesu globalizace a musí aktivně využívat příležitosti, jež jsou s ní spojeny. Je nutné usilovat o to, aby byly příležitosti plynoucí z globalizace spravedlivěji rozděleny jak v rámci EU, tak na celém světě;

4.

zdůrazňuje základní úlohu, kterou mají strategické úvahy týkající se financí, sociálního pilíře a politiky soudržnosti při budování schopnosti reagovat na výzvy vyplývající z globalizace; dále zdůrazňuje naléhavou potřebu jejich intenzivnější a lepší koordinace;

5.

podporuje záměr Komise posílit v zájmu spravedlivějšího rozdělení příležitostí plynoucích z globalizace ve spolupráci s mezinárodními partnery globální řízení. Je nutné zlepšit akceptovatelnost mezinárodních politik tím, že bude probíhat více demokratických diskusí, což je proces, který vyžaduje čas a musí být odpovídajícím způsobem koncipován. EU může v tomto ohledu přispět svými zkušenostmi z procesu evropské integrace a zasadit se o mírové uspořádání světa, které se bude vyznačovat multilateralismem a bude založeno na pevných pravidlech;

6.

vítá, že Komise uznává silný regionální rozměr v různých oblastech politik v souvislosti s globalizací, nerovnoměrnost územního dopadu globalizace (2) a společnou odpovědnost všech úrovní veřejné správy za to, aby byla evropská ekonomika konkurenceschopnější, udržitelnější a odolnější vůči globalizaci, a aby tak bylo zajištěno, že – jak zdůrazňuje roční analýza růstu na rok 2017 – přínosy globalizace „budou ve společnosti spravedlivě rozděleny mezi různé skupiny, zejména mladé lidi“ a že „obavy týkající se rovnosti, spravedlnosti a začlenění vyžadují zvyšování informovanosti na všech úrovních o dopadech politik a reforem na distribuci příjmů (3)“;

7.

zdůrazňuje však, že při projednávání nerovnoměrných dopadů globalizace na pracovní trhy dokument neřeší náležitě témata, jako je jejich územní variabilita v rámci Unie, interakce s krizí a úspornými opatřeními, význam jevu označovaného jako „inflace dovedností“, nedostatečné obsazení vyšších segmentů nabídky pracovních míst – zejména mladými generacemi – a souvislost se snížením nabídky v nižších segmentech;

8.

zdůrazňuje, že je nutné zachovat schopnost místních a regionálních orgánů investovat jakožto jednoho z prvků odolnosti vůči globalizaci. Opakuje proto, že veřejné výdaje členských států a místních a regionálních orgánů na spolufinancování v rámci ESI fondů a EIB nemají být považovány za strukturální výdaje podle Paktu o stabilitě a růstu, neboť tyto investice jsou z definice v obecném evropském zájmu a prokázaly svůj pákový účinek, pokud jde o podporu hospodářského růstu (4);

9.

připomíná své přesvědčení, že růst nemůže být provázen zvyšováním nerovností a šířením sociálního vyloučení, a skutečnost, že čl. 3 odst. 3. SEU zavazuje EU, aby budovala vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství směřující k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, a dále článek 9 SFEU, tedy horizontální sociální doložku SFEU, která požaduje, aby EU ve všech svých politikách a činnostech přihlížela k požadavkům spojeným se zárukou přiměřené sociální ochrany a bojem proti sociálnímu vyloučení;

10.

poukazuje na to, že podle nedávných studií náklady na politiky sociálního zabezpečení nesnižují konkurenceschopnost, a v důsledku toho by systémy sociálního zabezpečení členských států měly být považovány za produktivní faktor, nikoli za brzdu hospodářství, a uvádí v této souvislosti, že poprvé také OECD (5) považuje začlenění za primární cíl spolu s produktivitou a zaměstnaností a zdůrazňuje, že vlády států mají věnovat větší pozornost sociálním skupinám, které nejvíce zatěžují náklady reforem;

11.

znovu vyjadřuje znepokojení nad tím, že evropská rozpočtová pravidla někdy ztěžují přerozdělování plodů globalizace k znevýhodněným sociálním kategoriím, ba dokonce často prohlubují jejich obtíže tím, že dochází k oslabování mechanismů sociální ochrany a přerozdělování bohatství; zdůrazňuje klíčovou úlohu, kterou sehrávají regionální a místní orgány při poskytování veřejných služeb (6), a poukazuje na rostoucí obtíže, jimž tyto orgány čelí v důsledku rozpočtových pravidel, chtějí-li zachovat kvalitu a zajistit inovace poskytovaných služeb; Očekává proto, že se zejména v procesu evropského semestru dostane většího uznání úloze, kterou hrají místní a regionální orgány při provádění cíle udržitelného rozvoje č. 11, pokud jde o začlenění, bezpečnost, odolnost a udržitelnost;

12.

vítá diskusní dokument Komise o sociálním rozměru Evropy (7) a její návrh evropského pilíře sociálních práv a považuje obě tyto iniciativy za rozhodný krok vpřed v procesu dosahování lepších životních a pracovních podmínek v Evropě a v lepším rozdělování přínosů globalizace; podporuje myšlenku srovnávacího přehledu sociálních ukazatelů a požaduje za nutné stanovit závazné sociální cíle;

13.

navrhuje ukončení podpory „neadresných strukturálních reforem“ a vytvoření strategie EU, jež by využívala globalizaci a jejímž základem by byly tři hlavní osy: jasná aktivní strategie pro zlepšení dovedností, znalostí, infrastruktury, a tedy regionální konkurenceschopnosti, s cílem pomoci všem oblastem EU využít příležitostí globalizace; strategie zmírňování dopadů zahrnující Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) a další nástroje sociální politiky; a participativní strategie založená na demokratické odpovědnosti na evropské, celostátní, regionální a místní úrovni umožňující lepší zapojení občanů do tvorby politik EU;

14.

znovu opakuje význam obnovení a posílení místně podmíněného přístupu evropských politik, který umožní účinnou správu procesů reorganizace a územní aglomerace, které jsou důsledkem globální integrace trhů. Tato změna orientace, na niž se již zaměřila politika soudržnosti, je nezbytná k omezování narůstající sociální a teritoriální nerovnosti, která vzniká mezi metropolitními a městskými oblastmi a oblastmi venkovskými. Negativní dopad těchto nerovností na příznivé sociální podmínky by mohl ohrozit politickou a institucionální rovnováhu Unie;

15.

zdůrazňuje, že obchod není samoúčelný, ale je třeba jej považovat za prostředek k dosahování obecných cílů EU stanovených v článku 3 Smlouvy o EU, a k provádění strategie Evropa 2020, Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a cílů udržitelného rozvoje (8);

16.

vítá, že se Komise zavázala zvýšit transparentnost obchodních jednání. Vyzývá Evropskou komisi, aby v rámci jednání a rozhodování o obchodních dohodách při formulování společného postoje EU účinně spolupracovala se všemi úrovněmi veřejné správy a se všemi zúčastněnými stranami, a aby účinně informovala o výsledcích těchto jednání. Vyzývá rovněž členské státy, aby zvýšily transparentnost už ve fázi, kdy jsou formulovány cíle obchodní politiky daného obchodní jednání;

17.

připomíná, že podle čl. 3 odst. 1 SFEU je společná obchodní politika oblastí výlučné pravomoci EU. Pokud však obchodní jednání zahrnují rovněž oblasti pravomocí sdílených s členskými státy, musí být – i s ohledem na zásadu subsidiarity – rozdělení pravomocí při těchto jednáních vyjasněno již v co nejranější fázi;

18.

domnívá se, že by Komise a členské státy měly přijmout opatření k tomu, aby zajistily zapojení místních a regionálních orgánů do vyjednávání o obchodu;

19.

připomíná, že pouze několik dní po zveřejnění diskusního dokumentu Komise (10. května 2017) předložil dne 16. května 2017 Soudní dvůr EU svůj posudek 2/15 k dohodě o volném obchodu se Singapurem, v němž dospěl k závěru, že tento druh smlouvy spadá do výlučné pravomoci EU, s výjimkou ustanovení týkajících se ochrany investic, jež spadají do oblasti pravomoci sdílené mezi EU a členskými státy. Komise proto může v budoucnu směřovat k návrhům obchodních dohod, jež budou pokrývat pouze oblasti výlučné pravomoci EU. Tento přístup by však neměl vést k tomu, že by Komise snížila své ambice týkající se transparentnosti a zapojení všech úrovní veřejné správy. VR proto očekává, že Komise počítá se zastoupením VR v poradní skupině pro obchodní jednání EU, jejíž zřízení oznámila ve svém sdělení Vyrovnaná a progresivní obchodní politika k využití potenciálu globalizace (9) ze dne 13. září 2017;

20.

vyzývá Komisi, aby uskutečňovala cíle Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 prostřednictvím nového Evropského konsensu o rozvoji. Odstraňování strukturálních příčin chudoby a rostoucích nerovností ve světě může rovněž přispět k omezení příčin migrace;

21.

konstatuje, že největší část celosvětového růstu bude v budoucnu vycházet ze zemí mimo EU. Zároveň již byly prostřednictvím mnohostranných a dvoustranných dohod citelně sníženy celní překážky. Očekává proto růst tlaku na necelní překážky a oblast regulace. Nicméně je nutné plně respektovat právo evropských, vnitrostátních, regionálních a místních orgánů na regulaci ve veřejném zájmu a také úlohu a široké rozhodovací pravomoci celostátních, regionálních a místních orgánů při organizování a poskytování služeb obecného hospodářského zájmu. Spolupráce v oblasti regulace nesmí narušovat demokratické legislativní procesy;

22.

vítá přístup Komise, podle něhož se má na podporu udržitelného růstu a vytváření pracovních míst v rozvojových zemích prostřednictvím plánu vnějších investic, který je navrhován v rámci Evropského fondu pro udržitelný rozvoj (EFSD), usilovat o intenzivnější spolupráci se soukromým sektorem. V této souvislosti je nutné vytvořit odpovídající nástroje, které zajistí, že soukromé investice budou mít udržitelný a spravedlivý dopad, jenž bude sloužit také zájmům rozvojových zemí a nebude zaměřen pouze na zisk;

23.

zdůrazňuje, že Soudní dvůr EU ve svém posudku 2/15 konstatuje, že „(…) liberalizace obchodu je podmíněna tím, že smluvní strany dodržují své mezinárodní závazky v oblasti sociální ochrany pracovníků a ochrany životního prostředí“ (odstavec 166). Domnívá se proto, že směrnice pro jednání o dohodách o volném obchodu by měly zachovávat požadavek předběžného posouzení dopadů na udržitelnost. Obchodní dohody musí respektovat stávající regulační normy a pracovněprávní předpisy, jež by měly být v budoucích dohodách o volném obchodu předmětem zvláštní kapitoly;

24.

podporuje Komisi v záměru zasazovat se i nadále o mírové uspořádání světa, které se bude vyznačovat multilateralismem a bude založeno na pevných pravidlech. Patří sem dodržování, účinné prosazování a transparentní další rozvíjení obchodních dohod v zájmu zabezpečení rovných podmínek hospodářské soutěže, posílení základních práv pracovníků v souladu s osmi základními pracovními normami Mezinárodní organizace práce (MOP) a zajištění vysokých evropských norem ochrany, a to obzvláště ve vztahu ke globálnímu Jihu;

25.

vyzývá Radu, aby dosáhla rychlé dohody týkající se reformy nástrojů na ochranu obchodu, zejména nové antidumpingové metodiky EU. Dále na základě článku XXI Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) a článků 65 a 346 SFEU vyzývá k harmonizaci kritérií definujících „strategické investice“, a to jak z hlediska hodnoty (intervenční prahové hodnoty), tak odvětví, pokud je ohrožena veřejná bezpečnost a obchodní partneři nezaručují reciprocitu. Vítá v této souvislosti filozofii návrhu nařízení o sledování zahraničních investic do strategických odvětví EU, který předložila Komise dne 13. září, jako důležitý krok k dosažení rovných podmínek v Evropě a lepší ochrany, a to zejména v případě akvizic podniků v EU ze strany státem kontrolovaných podniků ze třetích zemí.

26.

poukazuje na to, že při uzavírání dalších dohod o volném obchodu je třeba zajistit, aby byly dodržovány vysoké normy, které platí v EU, například v oblasti ochrany spotřebitele, ochrany životního prostředí a přírody či ochrany údajů;

27.

zdůrazňuje, že vzhledem k exportnímu zaměření evropské ekonomiky může být začlenění zadávání veřejných zakázek do mezinárodních obchodních dohod pro Evropu přínosné. EU je v této oblasti již nyní jednou z nejotevřenějších ekonomik na světě díky uplatňování Dohody o vládních zakázkách v rámci WTO. Další asymetrické otevírání trhů s veřejnými zakázkami není vhodné. Nicméně z důvodu velkého nesouladu mezi otevřeností trhů EU s veřejnými zakázkami a restriktivními praktikami významných obchodních partnerů, resp. v případě, že není zaručena vzájemná otevřenost, by měla být v EU zvážena nezávazná dobrovolná iniciativa podle vzoru „Charty nákupu z evropských regionů“ na podporu kvalitních místních a regionálních produktů v Evropě. Tato iniciativa by mimo jiné mohla vyjasnit, jak by mohly být podpořeny výrobky vyrobené v evropských regionech. VR také opakuje svou dlouhodobou výzvu Komisi, aby předložila legislativní návrh na rozšíření ochrany zeměpisného označení i na jiné než zemědělské produkty;

28.

zdůrazňuje, že procentuální podíl malých a středních podniků zapojených do mezinárodních aktivit je stále velmi nízký; uznává význam hospodářské diplomacie EU pro plné využití tohoto neprozkoumaného potenciálu a zdůrazňuje, že je nutná lepší koordinace mezi EU, členskými státy, místními a regionálními orgány a finančními institucemi, jako je např. Evropská investiční banka (EIB), aby bylo možné překonat přetrvávající překážky přístupu na trh, a lepší využívání sítě delegací EU ve světě, jakož i evropských obchodních a průmyslových komor;

29.

domnívá se, že by EU měla zařadit daňovou transparentnost, spravedlnost a účinnost mezi hlavní priority své obchodní politiky a zajistit celosvětovou harmonizaci provádění společných standardů, například těch, které navrhla OECD prostřednictvím své iniciativy proti erozi základu daně a přesouvání zisku (BEPS);

30.

rovněž podporuje výzvu týkající se fiskální politiky, že v návaznosti na návrhy Komise týkající se směrnic o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob by Komise měla navrhnout vytvoření tzv. „vyrovnání daně“ z obratu dosaženého v Evropě digitálními společnostmi, přičemž by se mělo vycházet z článku 116 Smlouvy o fungování EU, aby se zabránilo narušení podmínek hospodářské soutěže na jednotném trhu;

31.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že i přes důkladnou analýzu, již provedl Eurofound zejména prostřednictvím Evropského monitoru pro relokalizaci, přetrvává nedostatek vhodných nástrojů umožňujících prostřednictvím konkrétních údajů měřit případný asymetrický dopad globalizace na regionální úrovni, a opakuje proto svou výzvu, aby Komise před zahájením obchodních jednání prováděla ve spolupráci s VR a centrem znalostí pro územní politiky Společného výzkumného střediska systematické posouzení územních dopadů;

32.

očekával, že diskusní dokument navrhne konkrétní opatření ke zdokonalení EFG, a to řešením některých jeho nedostatků, k nimž patří např. jeho omezený rozpočet (150 milionů EUR ročně na období 2014–2020), zdlouhavé postupy, a to kvůli skutečnosti, že není součástí víceletého finančního rámce EU, a požadovaný vysoký podíl spolufinancování ze strany členských států (nejméně 40 %). Žádá proto doplnit EFG o preventivní složku, navýšit jeho rozpočtové prostředky nejméně na 500 milionů EUR ročně, začlenit jej do víceletého finančního rámce, výrazně snížit kritéria pro aktivaci mechanismů EFG (10), zajistit součinnost s evropskými strukturálními a investičními fondy, zajistit větší flexibilitu, aby bylo možné reagovat na specifické potřeby regionů a území;

33.

je přesvědčen, že současné globální tlaky vyžadují komplexní a místně podmíněnou průmyslovou strategii EU (11), jejíž součástí bude strategická koordinace mezi příslušnými politikami a nástroji EU;

34.

zdůrazňuje, že jak je uvedeno v dokumentech Komise, zásadní ekonomická transformace probíhá na místní úrovni, kde vzájemně působí průmysl a občané. Proto je prioritní se zaměřit na investiční potřeby na místní a regionální úrovni, aby všechny regiony mohly využívat výhod vnitřního trhu a lépe se připravit na to, aby čelily výzvám globalizace. Je třeba koordinovat evropské strukturální a investiční fondy a zejména Evropský fond pro strategické investice, aby bylo možné podpořit regiony v jejich strategiích „inteligentní“ specializace, a tyto fondy musí být skutečně přístupné pro celou regionální strukturu prostřednictvím postupného procesu inovací, jenž by měl zahrnovat všechny subjekty daného území;

35.

zdůrazňuje, že EU, jež se stala předním světovým dovozcem a vývozcem potravin, prohloubila svou závislost na třetích zemích. Ceny zemědělských produktů v Evropě jsou stále častěji spojeny s nejnižšími cenami nabízenými na světovém trhu, a evropští zemědělci jsou tudíž vystaveni větší konkurenci, přestože musejí dodržovat přísnější environmentální, sociální a zdravotní normy. Zvýšená závislost EU na dovozech je rovněž v rozporu s jejím cílem snížení emisí skleníkových plynů. Vývoz přebytků EU za ceny nižší, než jsou výrobní náklady v Evropě, kromě toho ohrožuje živobytí zemědělců v rozvojových zemích a vybízí venkovské obyvatelstvo k migraci, což je v rozporu se závazkem EU k plnění cílů udržitelného rozvoje OSN. Opakuje proto svou výzvu, aby byla SZP reformována tak, aby byla spravedlivější a udržitelnější (12);

36.

vyjadřuje své znepokojení nad tím, že se ruší pracovní místa v důsledku přesidlování evropských společností mimo Evropu, kde se uplatňují nižší nároky v sociální, daňové a environmentální oblasti;

37.

znovu připomíná, že evropský pilíř sociálních práv může přispět ke zlepšení životních a pracovních podmínek a boji proti chudobě, pokud se přetransformuje do konkrétních legislativních následných opatření a pokud budou úloha a profil sociálních ukazatelů v rámci evropského semestru posíleny;

38.

zdůrazňuje, že ústředním tématem vytváření evropské strategie v oblasti globalizace je mezinárodní migrace, a znovu připomíná (13) svou podporu evropského programu pro migraci z r. 2015. Zejména připomíná, že je nutné další úsilí při vytváření silné společné politiky v oblasti azylu a legální migrace, budování partnerství s třetími zeměmi, v nichž bude uznána úloha místních a regionálních orgánů, a zahájení plánu mezinárodních investic při provádění rozvojových cílů OSN;

39.

ačkoliv legální migrace kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí přispívá k udržitelnému růstu hospodářství EU, je důležité mít na paměti negativní dopady, jež má takový odlivu mozků na budoucí hospodářský rozvoj partnerských zemí;

40.

připomíná, že je nutné, aby politika soudržnosti byla lépe schopna mírnit negativní účinky globalizace na regiony a území a naopak rozvíjet její kladné účinky formulací a prováděním místních rozvojových strategií, které přispívají k tomu, aby byla evropská ekonomika konkurenceschopnější, udržitelnější a odolnější; upozorňuje proto na nutnost investovat do úlohy místních orgánů a jejich schopnosti mobilizovat nepostradatelné zdroje – informace, pravomoci a legitimitu – k budování těchto strategií se zvláštním zaměřením na regiony, které jsou při zvládání výzev vyplývajících z mezinárodní konkurence nejzranitelnější (územní právo globalizace);

41.

poukazuje na to, že migranti jsou přínosem pro hospodářství hostitelských zemí. Žádá, aby byla věnována větší pozornost jejich účinné integraci prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy;

42.

vyjadřuje politování nad tím, že dokument odpovídajícím způsobem nezmiňuje potřebu zlepšit institucionální kapacity na všech úrovních veřejné správy, jež jsou základní podmínkou účinného provádění všech nástrojů zaměřených na podporu územního rozvoje, a poukazuje na to, že analýza VR ukazuje, že 53 % doporučení pro jednotlivé země na rok 2017 se týká této oblasti, přičemž právě v ní byl pokrok provádění menší. Znovu vyzývá k přijetí kodexu chování, jenž by dal územní rozměr evropskému semestru, což je hlavní nástroj pro koordinaci hospodářské a fiskální politiky na úrovni EU, jenž však nenaplňuje s ním spojené naděje z důvodu nedostatečného provádění doporučení pro jednotlivé země a nedostatečné vlastní odpovědnosti;

43.

zdůrazňuje, že městská agenda EU – Amsterodamský pakt – může přispět k vytváření politik územního rozvoje, a navrhuje dále posílit nástroje jejího provádění (Urbact, Městská inovativní opatření, Pakt starostů a primátorů, inteligentní města a obce) a zároveň vyzývá Komisi, aby zajistila vyšší míru využívání klíčových nástrojů politiky soudržnosti, jako jsou integrované územní investice (ITI) nebo komunitně vedený místní rozvoj (CLLD), které se nyní využívají jen zřídka;

44.

žádá Komisi, aby při dalším rozvíjení EFG věnovala pozornost zejména těm regionům a obcím, které byly zvlášť zasaženy negativními důsledky globalizace, aby pro ně tento proces nebyl nepříznivý. Vývoj spojený s globalizací by měl být přínosný pro všechny občany EU;

45.

zdůrazňuje, že v souladu s reformou politiky soudržnosti (14) jsou nezbytné diferencované a místně podmíněné přístupy využívající mj. povahu a potenciál venkovských oblastí, aby bylo možné upevnit model rozvoje, který bude udržitelnější a založený na zachování ekologické a demografické rovnováhy na evropském území a plném využívání jeho zdrojů (15);

46.

vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela koncepci „územní odolnosti“ do evropského paradigmatu, který by postupně formoval politiky Unie. Při sestavování tohoto modelu budou zásadní otázky, jako je diverzifikace výrobní základny a ekonomiky různých území, rozvoj výrobních, sociálních a institucionálních vazeb mezi městskými, příměstskými a venkovskými oblastmi, udržitelná transformace oběhu zdrojů, schopnost reagovat na nově vznikající rizika a problémy – např. změnu klimatu – a aktivní rozvoj sociálního kapitálu na místní úrovni.