24.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 71/75

Zpravodajka:

Brenda KING

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá cíle stanovené v akčním plánu EU proti pašování migrantů (1), a sice „prevenci a boj proti pašování migrantů, přičemž [tento akční plán] současně zajišťuje ochranu jejich lidských práv“ a „řešení základních příčin nelegální migrace“. EHSV připomíná, že uprchlíci požívají zvláštního postavení, jež jim přiznává Úmluva OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951.

1.2.

EHSV podporuje skutečnost, že tento akční plán usiluje o narušení sítí organizovaného zločinu prostřednictvím vyšetřování založených na zpravodajských informacích a finančních šetření, o skoncování s praním peněz a o zkonfiskování aktiv pocházejících z ilegální činnosti, důrazně však doporučuje, aby plán byl vyváženější a komplexnější a podrobně stanovil, jak bude EU převáděné osoby chránit a pomáhat jim.

1.3.

EHSV, vycházeje z prohlášení obsaženém ve sdělení Evropské komise, že „pašerácké sítě lze oslabit, pokud bude mít o jejich služby zájem méně lidí“, bere na vědomí prohlášení Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu v tom smyslu, že pro mnoho lidí žijících v chudých zemích nebo v oblastech zasažených válečným konfliktem a politickou nestabilitou je v dnešní době obtížné, ne-li nemožné, získat víza do schengenského prostoru a že jednotlivci a skupiny usilující o zisk zneužívají této situace a vybudovali výnosný obchod, který reaguje na poptávku po překročení hranic (2). EHSV tudíž doporučuje, aby byla podniknuta preventivní opatření a dbalo se žádosti generálního tajemníka OSN, aby EU zvážila vytvoření dalších způsobů, jak se zákonně a bezpečně dostat do Evropy, aby tak uprchlíci a migranti nebyli ponecháni v rukou zločineckých sítí a nevydávali se na nebezpečné cesty. Tato prohlášení odrážejí doporučení vyjádřená v mnoha stanoviscích EHSV týkajících se migrace.

1.4.

EHSV souhlasí, že je nutné uvést do praxe zásadu solidarity a sdílené odpovědnosti s cílem zajistit rovnoměrnější rozdělení žádostí o azyl mezi členské státy. Bylo by třeba upravit Dublinskou úmluvu tak, aby odrážela tento inkluzivnější systém a chránila Schengenskou dohodu.

1.5.

EHSV tudíž schvaluje prohlášení předsedy Komise Jeana-Clauda Junckera, který členské státy varoval před zneužíváním migrační krize k rozbití Schengenské dohody (3). EHSV požaduje, aby Komise vývoj v tomto směru pozorně sledovala a zajistila urychlený návrat k normálnímu stavu.

1.6.

EHSV rovněž doporučuje posílit pravomoci Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO) tak, aby mohl vykonávat svou činnost, a zvláštní pozornost přitom věnovat jeho operativní podpůrné činnosti a společným azylovým podpůrným týmům v členských státech, jež potřebují speciální či naléhavou podporu. EU musí zajistit, aby členské státy využívaly humanitární víza harmonizovaněji, systematičtěji, nezávisleji a flexibilněji, tak jak je stanoveno ve společném vízovém kodexu.

1.7.

EHSV vítá nejnovější návrh Komise „zabývat se vnějším rozměrem uprchlické krize“ (4), včetně vytvoření nouzového svěřenského fondu pro Afriku. Tento aktuální návrh zjevně uznává, že řešení základních příčin migrace je širší záležitostí přesahující vnitřní věci a bezpečnost, která je spojena s dalšími oblastmi politik, jako je obchod, rozvoj, zahraniční politika či integrace. To je v souladu se zásadou politické soudržnosti mezinárodní rozvojové spolupráce EU.

1.8.

EHSV doporučuje, aby v zájmu řešení socioekonomických příčin, které jsou kořenem převádění migrantů, byla jako dlouhodobé řešení použita agenda udržitelného rozvoje. EHSV by chtěl členským státům EU připomenout jejich závazek vyčlenit 0,7 % hrubého národního důchodu (HND) na rozvojovou pomoc. Tento závazek nebyl v mnoha případech dodržen – některé členské státy svou oficiální rozvojovou pomoc snížily.

1.9.

Vzhledem k tomu, že se Evropa potýká s pomalým růstem, stárnutím a úbytkem obyvatelstva a také nedostatkem pracovní síly, je rovněž důležité propojit migrační politiku EU s politikami v oblasti pracovní migrace a integrace v rámci evropského trhu práce, a to ve světle četných důkazů toho, že migrace je zásadním faktorem hospodářského oživení a rozvoje v Evropě.

1.10.

EHSV souhlasí, že je třeba zlepšit návratovou politiku v rámci EU, a připomíná Komisi mnoho svých doporučení týkajících se toho, že lidská práva žadatelů o azyl musí být vždy respektována.

1.11.

Toto stanovisko vyzývá zástupce orgánů a institucí Společenství a národních vlád, aby zohlednili úlohu sociálních partnerů a organizované občanské společnosti, kteří zajišťují sociální rozměr a přidanou hodnotu politik v oblasti migrace.

1.12.

EHSV rovněž požaduje, aby bylo více pozornosti věnováno systematickému financování organizací občanské společnosti, které migrantům poskytují velmi důležitou pomoc na jejich cestě za bezpečím a také při snaze o integraci, což často kompenzuje neexistenci institucionálních kapacit. EHSV uvítá přístup, v jehož rámci budou organizace občanské společnosti oceněny za to, že přispívají k porozumění problému převádění migrantů, a za svou roli zprostředkovatelů při poskytování pomoci lidem v situacích, které nebyly schopny zvládnout ani členské státy, ani EU.

2.1.

Evropský program pro migraci (5), přijatý dne 13. května 2015, stanoví okamžitá opatření, jež by měla Komise přijmout v reakci na krizovou situaci ve Středomoří, a boj proti převádění migrantů označuje za jednu z priorit, aby se zabránilo „vykořisťování migrantů zločineckými sítěmi“ a omezila motivace k nelegální migraci.

2.2.

Od přijetí tohoto programu daly rychle se měnící podmínky způsobené velkým přílivem žadatelů o azyl vzniknout výjimečné situaci, která měla za následek to, že Evropská komise přijala rozhodná opatření a dne 9. září 2015 zveřejnila komplexní balíček návrhů, jejichž cílem je uprchlickou krizi řešit.

2.3.

Důvodem tohoto návrhu Komise (6) je skutečnost, že se situace v oblasti migrace ve středním a východním Středomoří vyostřila. Podle údajů agentury Frontex za období od 1. ledna do 30. srpna 2015 došlo k většině (99 %) nedovolených překročení hranic do EU v oblasti středního a východního Středomoří a trasou přes západní Balkán. Agentura Frontex rovněž poukázala na to, že trasou přes západní Balkán došlo v roce 2015 k více než 30 % ze všech nedovolených překročení hranic. To představuje příliv žadatelů o azyl čítající zhruba 500 000 osob, což působí velký tlak na hraniční státy EU (7). Většina z těch, kteří přicházejí přes střední Středomoří, jsou migranti ze Sýrie a Eritrey, u nichž podle údajů Eurostatu činí míra uznaných žádostí o azyl více než 75 %. Podobně většina migrantů přicházejících přes východní Středomoří a západní Balkán pochází ze Sýrie a Afghánistánu. To odpovídá prohlášení UNDOC, že přes 80 % osob, které se v letošním roce dostaly do Evropy po moři, přichází ze zemí, které patří mezi 10 zemí, z nichž pochází nejvíce migrantů na světě (8).

2.4.

Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) bylo ke 4. říjnu 2015 zaregistrováno 4 185 302 syrských uprchlíků. Toto číslo zahrnuje 2,1 milionu Syřanů zaregistrovaných v Egyptě, Iráku, Jordánsku a Libanonu, 1,9 milionu Syřanů zaregistrovaných tureckou vládou i 26 700 syrských uprchlíků zaregistrovaných v severní Africe (9).

2.5.

Délka trvání konfliktu v Sýrii se blíží pěti rokům a studie UNHCR poukazuje na to, že se životní podmínky syrských uprchlíků v Jordánsku rychle zhoršují a velký počet osob se přibližuje extrémní chudobě vzhledem k rozsahu krize a nedostatečné podpoře mezinárodního společenství – z finančních prostředků, které pro Sýrii požaduje UNHCR, bylo vybráno pouze 37 %. UNHCR prohlašuje, že dokud nebude shromážděn dostatek finančních prostředků na podporu infrastruktury hostitelských zemí (které sousedí s EU) a na zlepšení života a vyhlídek uprchlíků v těchto zemích, budou lidé nadále odcházet a směřovat do Evropy. Zatímco velká většina uprchlíků je příliš chudá na to, aby odešla z uprchlických táborů, ti, kteří mohou, vyhledávají služby převaděčů.

2.6.

V návrhu rozhodnutí Rady předloženém Komisí dne 9. září 2015 (10) se uvádí, že Komise bude i nadále sledovat vývoj migračních toků, včetně situace na východní Ukrajině, pokud by se dále zhoršovala.

2.7.

Tato výjimečná uprchlická krize probíhá v situaci, kdy kapacitu a připravenost některých členských států, zejména hraničních, pokud jde o poskytování humanitárních služeb v souladu se Ženevskou konvencí (11), ovlivňuje hospodářská situace v EU. Úsporná opatření postihla rovněž organizace občanské společnosti, které poskytují služby žadatelům o azyl. Některé členské státy zareagovaly zpřísněním hraničních kontrol a jiné uzákonily zadržování a postihování osob, které překračují schengenské hranice s cílem ucházet se o azyl.

3.1.

EHSV chce zdůraznit svou výzvu všem rozhodovacím orgánům, aby Evropská unie jednala jako skutečná unie a přijala, dodržovala a uplatňovala společná pravidla. Nová fáze evropské přistěhovalecké politiky musí mít strategickou povahu, mít středně a dlouhodobou vizi a je v rámci ní třeba zaměřit se na to, aby byly holistickým a globálním způsobem zpřístupněny legální cesty pro přijímání přistěhovalců a zvýšena flexibilita těchto cest (12). Pokud jde o nynější krizi, bude to vyžadovat společný přístup k řízení vnějších hranic a zároveň posílení postavení Komise a evropských agentur, aby měly k dispozici odpovídající finanční prostředky na provádění operačních úkolů.

3.2.

EHSV by rád přispěl tím, že předloží strategické návrhy vycházející z jeho předchozích stanovisek k tématům souvisejícím s migrací (13). Úlohu sociálních partnerů a zástupců organizované občanské společnosti a sociální dialog je třeba zohlednit v rámci celého procesu jednání vedoucího k další fázi evropské migrační politiky. „Sociální rozměr“ je klíčem k zajištění přidané hodnoty a určení přiměřenosti a dopadu těchto politik.

3.3.

EHSV požaduje, aby byl v tomto kontextu brán ohled na demografickou situaci a stárnutí obyvatelstva a na trhy práce v členských státech. V průzkumném stanovisku z roku 2011 (14) k tématu Úloha legálního přistěhovalectví v kontextu demografické výzvy EHSV podtrhl, že imigrace pracovníků a rodin ze třetích zemí musí být posílena. EU musí mít otevřené a flexibilní právní předpisy, jež umožní přistěhovalectví z pracovních důvodů prostřednictvím legálních a transparentních postupů, a to jak pro vysoce a středně kvalifikované pracovníky, tak pro činnosti, jež vyžadují nižší kvalifikaci, a to za předpokladu, že členské státy budou mít i nadále možnost určovat počty přijímaných osob. Zároveň se má za to, že přistěhovalectví nemůže být jedinou reakcí na nedostatky na trhu práce a že by členské státy mohly zvážit jiná, vhodnější řešení.

3.4.

EHSV důrazně doporučuje přezkoumat dublinské nařízení, neboť Soudní dvůr EU a Evropský soud pro lidská práva upozornily na jeho základní nedostatky. Tím, že odpovědnost za posouzení postavení uprchlíka byla spojena s prvním vstupem, došlo k přetížení hraničních států EU.

3.5.

EHSV je velmi znepokojen současným oslabováním Schengenské dohody, protože se jedná o jeden ze základních výdobytků, z něhož mají občané Evropské unie prospěch. Výbor vyjadřuje politování nad rozhodnutím těch členských států, které obnovily nebo hodlají obnovit hraniční kontroly uvnitř schengenského prostoru, a požaduje, aby Komise vývoj v tomto směru pozorně sledovala a zajistila urychlený návrat k normálnímu stavu.

3.6.

Ve sdělení se uvádí, že akční plán by měl být nahlížen ze širší perspektivy celkového úsilí EU o řešení základních příčin nelegální migrace, a poté se v další větě pojednává o operaci, která by odhalovala, zadržovala a likvidovala plavidla používaná převaděči. EHSV zásadně nesouhlasí s tím, že základní příčinou nelegální migrace je přístup k plavidlům. Zaměřování se výhradně na konfiskování plavidel naopak ještě zvyšuje riziko pro převáděné migranty, neboť převaděči používají nejlevnější a nejnebezpečnější plavidla.

3.7.

EHSV podotýká, že je nutno řešit problém neúčinnosti politik rozvojové pomoci pro země původu migrantů a členské státy EU se musí znovu zavázat k přislíbeným 0,7 % hrubého národního důchodu na rozvojovou pomoc. EU by navíc měla zajistit, aby další příslušné politiky, např. v oblasti mezinárodního obchodu, zemědělství, energetiky a zahraničních věcí, měly pozitivní dopad na sociální a hospodářskou stabilitu a rozvoj zemí původu, a to v souladu se zásadou politické soudržnosti mezinárodní rozvojové spolupráce EU.

3.8.

EHSV uznává, že pomoc ze strany členských států Unie a podpora od EU může splnit své cíle pouze v bezpečné společnosti bez válek a zásadních bezpečnostních problémů. Je tudíž důležité, aby mezinárodní společenství plnilo cíle udržitelného rozvoje, jež vedoucí světoví představitelé přijali na summitu OSN v září 2015. Tyto cíle sahají od vymýcení chudoby, posílení postavení všech dívek a žen, snížení nerovnosti v rámci zemí a mezi nimi, podpory trvalého, inkluzivního a udržitelného růstu a podpory důstojné práce pro všechny až k podpoře mírové a inkluzivní společnosti.

4.1.

EHSV vítá cíle stanovené ve sdělení Komise o akčním plánu EU proti pašování migrantů, důrazně však doporučuje, aby tento plán byl vyváženější a komplexnější, má-li být těchto cílů dosaženo. EHSV konstatuje, že nejsou uvedeny žádné podrobnosti ohledně toho, jak bude EU převáděné osoby chránit a pomáhat jim, ani konkrétní zmínky o pozitivním vlivu migrace na evropský trh práce a hospodářský rozvoj.

4.2.

EHSV poznamenává, že přestože se rozlišuje mezi převáděním migrantů a obchodováním s lidmi, nerozlišuje se mezi migranty a žadateli o azyl. To je důležité, protože generální tajemník OSN evropským rozhodovacím orgánům připomněl, že: „Většina lidí, kteří podnikají tyto namáhavé a nebezpečné cesty, jsou uprchlíci, kteří utíkají z míst, jako je Sýrie, Irák a Afghánistán. Mezinárodní legislativa stanoví právo uprchlíků na ochranu a azyl, které státy již dávno uznaly. Při posuzování žádostí o azyl nemohou státy činit rozdíly na základě náboženství či jiné identity ani nemohou nutit lidi k tomu, aby se vrátili do míst, z nichž uprchli, pokud existují oprávněné obavy, že budou pronásledováni nebo napadeni. To není jen otázka mezinárodního práva. Je to také naše lidská povinnost.“ Pokračoval: „Apeluji na všechny zúčastněné vlády, aby v reakci na stávající situaci přijaly komplexní opatření, aby zvýšily počet bezpečných a zákonných migračních kanálů a aby jednaly lidsky a se soucitem a v souladu se svými mezinárodními povinnostmi.“ (15) EHSV doporučuje, aby se se všemi osobami, jež podnikají nebezpečnou cestu do Evropy, zacházelo jako s uprchlíky podle Ženevské konvence z roku 1951 a jejího protokolu z roku 1967, dokud nebude prokázán opak.

4.3.1.

EHSV doporučuje komplexnější pojetí boje proti převaděčství, jež by žadatelům o azyl poskytovalo přístup k bezpečným a zákonným migračním kanálům. Tento přístup v kombinaci s narušováním sítí organizovaného zločinu prostřednictvím vyšetřování založených na zpravodajských informacích a finančních šetření bude účinnějším, humánnějším a nákladově efektivnějším opatřením.

4.3.2.

EHSV důrazně doporučuje, aby rozhodovací orgány EU zaručily, že „nezpůsobí žádné škody“ a zvážily zamýšlené i nezamýšlené důsledky svých zásahů. Rozhodnutí EU přejít od operace „Mare Nostrum“ (zaměřené na pátrání a záchranu) k operaci „Triton“ (zaměřené na ochranu hranic) nesnížilo počet lidí, kteří se vydávají na riskantní cestu do Evropy. Toto rozhodnutí však přispělo k dramatickému nárůstu počtu osob, jež ve Středozemním moři přišly o život. K 31. květnu 2015 zemřelo při pokusu o překonání Středozemního moře 1 865 lidí, zatímco za stejné období v roce 2014 to bylo 425 osob (16). Rovněž se tím vysvětluje posun k pozemním migračním tokům přes západní Balkán směrem do Maďarska. Osoby, jež byly dotázány na obou stranách maďarské hranice, uvedly, že si vybraly cestu přes Balkán, protože byla méně nákladná a doporučili jim ji převaděči.

4.3.3.

EHSV poukazuje na to, že se převaděči dokážou přizpůsobit politickým rozhodnutím EU, jako je posílení pohraničních stráží u Středozemního moře a ničení plavidel. Nezamýšleným důsledkem přístupu EU spočívajícím v „boji proti převaděčům“ je chaos na hranicích EU, lidé umírající na evropských cestách a na moři a napětí mezi členskými státy EU.

4.4.1.

EHSV souhlasí s tím, že Komise musí posílit prevenci převaděčství a pomáhat zranitelným migrantům, musí to však být provedeno komplexně a naprostou prioritou musí být záchrana životů.

4.4.2.

Podle údajů agentury Frontex tvoří 70 % osob, které využívají převaděče k přechodu hranic EU, Syřané, Eritrejci a Iráčané. Těmto státním příslušníkům se podle údajů Eurostatu vyřizuje žádost o azyl v EU kladně v 75 % případů a více. Vzhledem k tomu, že tito jednotlivci a rodiny utíkají ze strachu z pronásledování či napadení, je mediální kampaň o rizicích převádění marná.

4.4.3.

EHSV připomíná Komisi, že nástroje, jejichž pomocí by se dala řešit nezaměstnanost nelegálních migrantů, již existují na úrovni členských států. Návrh Komise využít omezené zdroje a zaměřit se na konkrétní hospodářská odvětví na úrovni EU bude nákladný a neúčinný.

4.4.4.

EHSV vítá, že je v akčním plánu stanoveno, že je třeba poskytovat pomoc a ochranu „pašovaným migrantům, zejména pak zranitelným skupinám, jako jsou děti a ženy“. Poznamenává nicméně, že kromě tohoto prohlášení není v akčním plánu uvedeno, co přesně bude podniknuto, a že tato otázka je důležitá, neboť značný počet osob hledajících v Evropě ochranu tvoří nedoprovázené a odloučené děti. Do Itálie, Maďarska a na Maltu dorazilo během prvních devíti měsíců roku 2015 asi 19 000 takovýchto dětí. Některé hraniční státy EU plně nedodržují mezinárodní normy a jejich podmínky přijímání a postupy pro určování postavení uprchlíka jsou nedostatečné, míra kladně vyřízených žádostí je nízká a rovněž chybí přístup k trvalým řešením, pokud jde o hygienu a bydlení. Akční plán musí uvádět, jak přesně budou členské státy podporovány, pokud jde o prostředky nezbytné ke splnění jejich závazků a odpovědností v rámci mezinárodního práva a mezinárodního práva v oblasti lidských práv, a především podle Úmluvy OSN o právech dítěte (17).

4.4.5.

EHSV zastává názor, že nejúčinnějším způsobem, jak poskytovat pomoc a zároveň oslabit sítě převaděčů, je omezit počet osob vyhledávajících jejich služby tím, že jim bude nabídnuta alternativa – legální způsoby cesty do Evropy ze třetích zemí v oblastech sousedících s Evropou. Tím budou zaručena základní práva stanovená v Listině základních práv EU.

4.4.6.

EHSV opakuje, že je zcela zásadní, aby se rozlišovalo mezi převáděním za účelem zisku a pomocí migrantům. Tisíce evropských občanů migrantům zajistily dopravu a poskytly přístřeší, a to zadarmo nebo za běžnou či sníženou cenu. Humanitární pomoc a solidarita by v rámci agendy EU proti převádění migrantů měly být podněcovány, a ne trestány.

4.4.7.

EHSV souhlasí, že je třeba zlepšit účinnost návratové politiky EU, a využívá této příležitosti, aby Komisi připomněl svá četná doporučení týkající se toho, že by lidská práva žadatelů o azyl měla být vždy respektována, a to od chvíle, kdy jsou zachránění nebo přijati, i během posuzování jejich žádostí a přijímání rozhodnutí, zda daná osoba potřebuje status ochrany, nebo zda se nachází v nelegálním postavení. Repatriace migrantů musí probíhat v souladu se zavedenými pravidly, jež zaručují, že žádná osoba nebude moci být navrácena, vyhoštěna či vydána do jiného státu, v němž by se vystavovala vážnému nebezpečí trestu smrti, mučení či jiným nehumánním či ponižujícím trestům či zacházení – zásada nenavracení. EHSV opakuje, že je proti navracení nedoprovázených nezletilých, osob, jež potřebují zdravotní péči, a těhotných žen.

4.5.1.

EHSV jednoznačně podporuje úzkou spolupráci se třetími zeměmi podél celé trasy využívané k převádění. Výbor sice souhlasí s tím, že pozornost by měla být věnována podpoře řízení hranic, ale zastává také názor, že by v této oblasti měla být hlavní prioritou spolupráce a koordinace na úrovni EU mezi stávající sítí styčných úředníků pro migraci, evropskými úředníky pro migraci a diplomatickými zástupci členských států.

4.5.2.

Cílem této koordinace by pro orgány a instituce EU – Evropskou komisi, Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy – mělo být zavedení dohodnutých postupů, které lidem umožní žádat o humanitární víza a azyl ze svých domovských států nebo z bezpečné sousední země, což jim poskytne alternativní, humánní a legální způsob cesty do Evropy. V sousedních zemích, jako je Turecko, Libanon, Jordánsko a Libye, by měly být vytvořeny tzv. „hotspoty“, kde by dané osoby mohly být posouzeny, a ti, u nichž je určitá míra pravděpodobnosti kladného vyřízení žádosti o azyl v EU, by mohli dostat humanitární vízum, jako je tomu v současnosti v Brazílii. Je rovněž důležité podporovat dialog a zapojovat do těchto akcí organizace občanské společnosti, jež jsou v přímém kontaktu s uprchlíky, s cílem zajistit ochranu lidských práv i větší efektivitu zpracovávání žádostí.

4.5.3.

Humanitární víza mají tu výhodu, že snižují tlak na hraniční státy EU, umožňují zacházet se žadateli o azyl v souladu se základními právy EU a Úmluvou OSN o právech dítěte a činí z převádění migrantů vysoce riskantní operaci s nízkým ziskem. Právo zůstat by mělo být dočasné a vycházet z toho, zda je návrat do země původu bezpečný, nebo být spojeno s trhem práce vzhledem k nedostatku kvalifikované pracovní síly a demografickým problémům, které mají dopad na růst v Evropě.