15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/203

Zpravodaj:

José María ESPUNY MOYANO

Spoluzpravodaj:

Martin SIECKER

1.1.

EHSV vítá záměr Evropské komise řešit otázku, jež vzbuzuje velký zájem u výrobních odvětví i veřejnosti obecně.

1.2.

EHSV je potěšen, že Komise využívá svůj mandát k nalezení řešení ohledně systému schvalování geneticky modifikovaných organismů (GMO), který se v praxi ukázal jako nedostatečný.

1.3.

EHSV v návrhu postrádá větší pozornost ke klíčovým aspektům, jako je sledovatelnost a soulad mezi legislativou týkající se potravin a legislativou týkající se krmiv, a rovněž posouzení socioekonomického dopadu návrhů.

1.4.

EHSV rovněž pochybuje, že bude skutečně možné zavést tento právní předpis na jednotném trhu, a vyjadřuje výhrady k aspektům právní povahy. Kromě toho nelze zapomínat na problém s vnímáním veřejnosti a problém politické povahy, které existují vedle uvedených právních otázek.

1.5.

EHSV proto doporučuje Komisi, aby svůj návrh ve stávajícím znění stáhla a vypracovala nový, lepší návrh, v němž zohlední nedostatky uvedené v tomto stanovisku a v podobných stanoviscích Evropského parlamentu.

2.1.

Biotechnologické plodiny (geneticky modifikované organismy, GMO) se na světě začaly rozvíjet v roce 1996. Od té doby se rozloha, na níž se pěstují, neustále zvyšuje stabilním tempem 3 % nebo 4 % ročně. Mezi lety 2013 a 2014 tak plocha pro pěstování biotechnologických plodin vzrostla o 6,3 mil. ha na celkových 181 mil. ha a obdělávalo ji 18 milionů zemědělců ve 28 zemích. Největší rozlohu má v USA, Brazílii a Argentině, rozsáhlá je rovněž v rozvojových zemích, jako je Burkina Faso, Súdán nebo Bangladéš. K hlavním plodinám patří kukuřice, sója a bavlna, ale pěstují se i jiné, např. lilky, rajčata a papriky.

2.2.

V Evropské unii se GMO pěstují v pěti zemích (Portugalsko, Česká republika, Rumunsko, Slovensko a Španělsko), a to na celkové rozloze přibližně 148 000 ha – z toho 137 000 ha ve Španělsku, 8 000 ha v Portugalsku, 2 500 ha v České republice, 800 ha v Rumunsku a 100 ha na Slovensku (údaje z roku 2013 (1)).

2.3.

Na základě požadavků stanovených právními předpisy se již více než deset let pravidelně informuje o přítomnosti GMO na označení potravin a krmiv. V současné době je 85–90 % průmyslových krmiv vyrobených v EU označeno jako GMO nebo obsahující GMO, protože jejich složení obsahuje vysoký podíl surovin pocházejících z GMO, buď dovezených do EU nebo v ní vyprodukovaných, jež v průměru představují 20–25 % složení průmyslového krmiva. Pokud tento návrh vstoupí v platnost, může zásadně ovlivnit poptávku a nabídku v oblasti potravin a krmiv v EU. Je třeba důkladně posoudit dopad, který by to mohlo mít na evropské zemědělství, a tedy i na společnou zemědělskou politiku. Evropské předpisy určené k zajištění řádné sledovatelnosti přítomnosti GMO v potravinách a krmivech by měly být rozšířeny tak, aby se na jejich základě tyto produkty označovaly rovněž jako geneticky nemodifikované, pokud GMO skutečně neobsahují.

2.4.

EHSV nicméně lituje a zdůrazňuje, že nebylo vyvinuto podobné úsilí o sledovatelnost v evropských právních předpisech týkajících se potravin.

3.1.

Od té doby, co v platnost vstoupilo nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (2), nebylo v Radě ještě nikdy dosaženo kvalifikované většiny členských států ve prospěch nebo proti návrhu rozhodnutí Komise o povolení GMO nebo potravin a krmiv obsahujících GMO. Výsledkem vždy bylo „žádné stanovisko“ ve všech administrativních fázích postupu. V důsledku toho přijímala Komise rozhodnutí o povolení v souladu s použitelnými právními předpisy bez podpory členských států.

3.2.

Návrat spisu Komisi k přijetí konečného rozhodnutí se stal pravidlem, i když by měl být pouze výjimkou.

3.3.

Komise jakožto orgán odpovědný za řízení rizik musí v případě, že nebude dosaženo kvalifikované většiny členských států, v přiměřené lhůtě přijmout rozhodnutí (o schválení nebo zamítnutí povolení).

4.1.

Návrh Komise spočívá v doplnění nového článku 34a do nařízení (ES) č. 1829/2003. Podle tohoto článku budou členské státy moci přijmout opatření omezující nebo zakazující používání GMO, pokud tato opatření budou:

4.2.

Pokud má členský stát v úmyslu přijmout opatření podle nového režimu, předloží Komisi návrh uvedených opatření a rovněž odpovídající odůvodnění.

4.3.

Přijatými opatřeními nesmí být dotčeno používání potravin a krmiv, u nichž se vyskytuje náhodná nebo technicky nevyhnutelná přítomnost GMO.

4.4.

Tato ustanovení se nepoužijí na GMO určené k pěstování.

4.4.1.

Podobný postup však byl již v nedávné době přijat se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/412 (3). Členským státům tím bylo dáno více volnosti, co se týče rozhodování o omezení či zákazu pěstování GMO na jejich území. Současný návrh Komise se nyní snaží vytvořit podobný postup pro geneticky modifikované potraviny a krmiva v souladu s nedávno dohodnutým řešením týkajícím se pěstování GMO.

5.1.

GMO je velmi ožehavou otázkou, která vzbuzuje jak pozitivní, tak negativní pocity. Proto se toto stanovisko EHSV důsledně omezí na „pro“ a „proti“ návrhu a nebude obecně hodnotit, zda jsou GMO dobré či špatné, neboť to již provedl dříve (4).

6.1.1.

Provozní a rozpočtová omezení současné společné zemědělské politiky evidentně znamenají, že mnoho zemí zpochybňuje pravomoci svěřené Smlouvami v této oblasti, což politicky oslabuje evropské instituce.

6.1.2.

Na druhé straně některé členské státy, které nejsou přirozenými příjemci SZP, často kritizují výši rozpočtu této společné politiky a dalších společných politik třetího pilíře. Tento politický nesouhlas si získává rostoucí podporu v určitých členských státech, což zákonodárce ani EHSV nemohou přehlížet.

6.1.3.

Návrh Komise by v praxi převedl zpět pravomoci, čímž by splnil požadavky některých členských států (a jejich veřejnosti) na vyvážení pravomoci členských států a Unie, zejména v oblasti, ve které je stále umožněn výkon pravomocí členských států (pokud jde o pěstování GMO).

6.2.

6.2.1.

Požadavek na jednotlivé odůvodnění opatření přijatých členskými státy znamená, že tato opatření nemohou být svévolná a navíc musí být slučitelná se Smlouvami a zejména a výslovně se zásadami vnitřního trhu a mezinárodními závazky Unie.

6.2.2.

Tato opatření by společně se zásadou odpovědnosti veřejné správy, jež je charakteristická pro moderní státní správu, měla zajistit, že rozhodnutí o vyloučení budou přijímána výjimečně a budou přiměřená.

6.3.1.

Jak uvádí Komise ve východiscích návrhu, nebylo nařízení (ES) č. 1829/2003 nikdy zcela splněno – jednak protože členské státy vyjadřovaly vědecky nepodložené názory, jednak protože Komise přijímala rozhodnutí přímo, což představuje právní anomálii (postup projednávání ve výborech).

6.3.2.

Tato situace, která je v evropském regulačním systému skutečně ojedinělá, by se omezila přijetím návrhu, který předložila Komise. Ty členské státy, které dosud volily nevydávání rozhodnutí nebo systematické odmítání vytváření nezbytné většiny, by tak v Radě nemusely klást politický odpor, protože by na vnitrostátní úrovni měly jiné nástroje, pomocí nichž by se na svém území mohly postavit proti výkonu rozhodnutí Rady v této záležitosti nebo ho odmítnout.

6.4.1.

Přípravou návrhu, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, plní Komise mandát, který dostala k předložení návrhu, jehož prostřednictvím by se odstranila omezení platného regulačního rámce pro povolování krmiv a potravin obsahujících GMO. V tomto smyslu je návrh Komise potřebný a příhodný.

7.1.1.

Návrh Komise vyvolal všeobecný nesouhlas jak ze strany odvětví podporujících používání GMO v potravinách a krmivech, tak ze strany odvětví, která obvykle vystupují proti jejich používání. Tento nesouhlas se posléze objevil i ve sdělovacích prostředcích. Je potřeba zvláště vyzdvihnout veřejnou kritiku návrhu ze strany Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu, na jejímž základě bylo doporučeno jeho stažení, o němž se bude formálně hlasovat v říjnu (5).

7.1.2.

Silné výhrady vyjádřené dotčenými odvětvími, byť založené na odlišných či dokonce protichůdných pohledech, nevyhnutelně povedou v Parlamentu ke složité diskusi s nejistými výsledky, které by bylo rozumnější se vyhnout tím, že se návrh předloží k hlubšímu přezkumu.

7.2.1.

Komise má společný systém hodnocení rizik týkajících se GMO stanovený směrnicí (EU) 2015/412. Nicméně možnost členských států omezit z vnitrostátních důvodů hodnocení rizik a povolení Unie (bez povinného a transparentního systému informování veřejnosti o příčinách a důvodech, na jejichž základě členské státy zvolily ustanovení o vyloučení) může být vážně v rozporu se závazky transparentnosti veřejného rozhodování, již Junckerova Komise stanovila za prioritní požadavek ve svých zveřejněných politických směrech. Proto by bylo obezřetné požadovat zavedení takových vnitrostátních systémů informování veřejnosti do předpisů a zajištění jejich transparentnosti a volného přístupu k nim.

7.3.1.

Pokud by byl návrh Komise přijat ve stávajícím znění, mohla by vzniknout abnormální situace, kdy by veřejná rozhodnutí přijatá na evropské úrovni na základě vědeckých kritérií mohla mít v jednotlivých členských státech různé právní a ekonomické dopady. To může oslabit předvídatelnost a důvěryhodnost rozhodnutí Unie.

7.3.2.

Chybí posouzení socioekonomického dopadu návrhu, kde by byly podrobně popsány dopady na náklady pro potravinový řetězec, pro pěstování a dodávky surovin a případná narušení trhu.

7.3.3.

Nejsou stanoveny žádné nástroje, které zajistí sledovatelnost GMO v označování potravin.

7.4.1.

Ačkoli návrh Komise vyžaduje splnění mezinárodních závazků Unie, právní předpis nestanoví specifická konkrétní omezení zásahů členských států („opt-out“), které by mohly být v rozporu s těmito závazky, ani nestanoví mechanismy, s jejichž využitím by instituce EU mohly zvrátit tato vnitrostátní rozhodnutí, pokud nebudou v souladu s danou zásadou plnění mezinárodních závazků. Je třeba poznamenat, že obchodní partneři Evropské unie, zejména Spojené státy, veřejně vyjádřili své výhrady k tomuto návrhu právní úpravy a stanovili jejich odstranění dokonce za podmínku vedení obchodních jednání na vysoké úrovni (TTIP).

7.4.2.

Mezi mezinárodní dohody, jež by mohlo ovlivnit nebo omezit zavedení návrhu, který by mohl způsobit narušení rovnocenná překážkám mezinárodního obchodu, patří obecné závazky WTO nebo některá ustanovení, jako je všeobecný systém preferencí pro rozvojové země či dokonce iniciativa „Vše kromě zbraní“.

7.5.1.

Návrh Komise poukazuje na potřebu dodržovat zásady vnitřního trhu, jejž by neměla měnit vnitrostátní opatření přijatá na základě tohoto návrhu – různé územní celky Unie by v praxi totiž pravděpodobně používaly odlišná ustanovení týkající se pěstování, uvádění na trh a dopravy uvnitř Unie.

7.5.2.

Nicméně nestanovení vyčerpávajících důvodů, které by odůvodnily přijetí ustanovení o vyloučení (absence pozitivního nebo negativního seznamu), a právních mechanismů pro pozastavení vnitrostátních opatření, která by mohla být považována za neoprávněná, nedostatečně odůvodněná či diskriminační, představuje zjevné riziko právní nejistoty.

7.5.3.

Tyto právní nejistoty bude moci vyřešit pouze Soudní dvůr Evropské unie, čímž se bude administrativní práce členských států zbytečně řešit soudní cestou a potenciálně budou vznikat zpoždění a dodatečné náklady.

7.5.4.

Tento poslední argument vyvolává nejvíce pochybností, pokud jde o dobré načasování a vhodnost návrhu Komise tak, jak byl předložen.