28.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 140/22

1.

v posledních letech získává výraz „zelený“ stále významnější místo v tvorbě politiky, protože environmentální otázky nabyly horizontálního a komplexního charakteru. Ve strategii Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění byl za zásadní úkol označen přechod na zelený a nízkouhlíkový model hospodářství, v jehož rámci budou účinně využívány zdroje.

2.

jedním z ústředních témat těchto dvou sdělení je koncepce zelené ekonomiky, jež je definována jako model, který „zajišťuje růst a rozvoj, chrání zdraví a dobré životní podmínky člověka, nabízí důstojná pracovní místa, omezuje nerovnosti, zachovává biologickou rozmanitost včetně poskytovaných ekosystémových služeb (přírodní bohatství) a investuje do nich vzhledem k jejich vnitřní hodnotě a k zásadnímu podílu na dobrých životních podmínkách lidí a hospodářské prosperitě“ (1).

3.

přechod na zelenou ekonomiku bude mít bezprostřední vliv na konkurenceschopnost jak jednotlivých podniků, tak evropského hospodářství jako celku. Zdroje docházejí, ve stále více oblastech roste spotřeba a dosahujeme našich ekologických mezí. Včasný přechod na zelenou ekonomiku v EU je tedy nejen žádoucí, ale také nezbytný pro to, aby byla v co nejkratší době zachována a posílena konkurenceschopnost a prosperita.

4.

vítá sdělení Komise Zelený akční plán pro malé a střední podniky a sdělení Iniciativa zelené zaměstnanosti;

5.

sdílí názor, který Komise v obou sděleních vyjádřila, totiž že úspěšný přechod na zelenou ekonomiku je klíčovým faktorem pro současnou a budoucí konkurenceschopnost Evropské unie;

6.

zdůrazňuje, že při usnadňování přechodu na zelenou ekonomiku hrají zásadní roli veřejný sektor a místní a regionální orgány. Kromě toho, že orgány veřejné správy musí podporovat přechod na zelenou ekonomiku, musí být vzorem a referencí při provádění projektů, programů, právních předpisů, uzavírání zakázek a vytváření pracovních míst v rámci nového modelu zelené ekonomiky;

7.

domnívá se, že je nesmírně důležité pokračovat v úsilí o podporu zelené konkurenceschopnosti malých a středních podniků zlepšením přístupu k financím, poskytováním více informací, zjednodušením právních předpisů, snížením administrativní zátěže a posílením kultury zeleného podnikání;

8.

podporuje cíl Iniciativy zelené zaměstnanosti, jímž je zajistit, aby politiky v oblasti zaměstnanosti a životního prostředí společně podpořily přechod na konkurenceschopnou a zelenou ekonomiku, v jejímž rámci budou účinně využívány zdroje;

9.

zdůrazňuje, že otázka dovedností je mimořádně důležitá pro mladé lidi, kteří se i nadále potýkají s enormní mírou nezaměstnanosti přesahující 22 % a jež je třeba lépe připravit na budoucí profese obecně a na zelená pracovní místa zvlášť;

10.

souhlasí s Komisí, že pro usnadnění přechodu na zelenou ekonomiku je nutné přezkoumat a aktualizovat vzdělávací a odborně vzdělávací programy a systémy kvalifikací;

11.

poukazuje na to, že podniky se navzájem značně liší – některé z nich již nabízejí ekologicky šetrné výrobky a služby, zatímco ty, jejichž služby a výrobky mají tradičnější charakter, z toho mohou mít rovněž užitek, například díky využívání ekologičtějších zdrojů energie a surovin;

12.

je toho názoru, že environmentální výzvy je třeba chápat jako příležitost i hrozbu pro jednotlivé podniky, jejich zaměstnance, trhy práce a EU;

13.

domnívá se, že je třeba vyjasnit a definovat základní pojmy a číselné údaje a výchozí situaci pro zelenou ekonomiku tak, aby byly tyto pojmy a údaje vzájemně odsouhlasené, konzistentní a jednoznačné;

14.

domnívá se, že úspěšný přechod na zelenou ekonomiku má rozhodující význam pro současnou a budoucí konkurenceschopnost EU, a proto je nezbytné zajistit jednotné používání pojmů;

15.

vyzdvihuje regionální rozměr přechodu na zelenou ekonomiku a klíčovou roli, již místní a regionální orgány hrají v oblasti vzdělávání, infrastruktury, podpory místních podniků a vytváření služeb zaměstnanosti. Poukazuje rovněž na místní zelené iniciativy, které mohou být příkladem pro jiné regiony EU;

16.

upozorňuje na rozmanitost situace a výzev na místní úrovni a žádá, aby byly při ekologizaci ekonomiky zohledněny mimořádné okolnosti v regionech;

17.

zdůrazňuje, že úspěšná zelená ekonomika se bude vyznačovat pěti základními prvky: 1) snižováním, což znamená, že je nutné plošně snížit spotřebu surovin a spotřebu energie; 2) využíváním čistých energií, aby se zabránilo vnější závislosti, snížily se emise a vytvořila se pracovní místa; 3) účinností, což znamená, že v celém hodnotovém řetězci výrobku či služby musí být účinněji využívány suroviny a energie; 4) vytvářením sítí a sdílením osvědčených postupů – porovnávání zkušeností mezi jednotlivými členskými státy a odvětvími umožňuje podpořit poptávku po ekologicky šetrných výrobcích a službách, a to i na trzích mimo EU; a 5) přístupem k financím, tj. je nezbytné zajistit dostupnost finančních prostředků a snížit administrativní zátěž; podávání žádostí o financování by mělo být jednoduché a srozumitelné a mělo by být využitelné i v jiných oblastech podnikání;

18.

zdůrazňuje, že v okamžiku posuzování panují na vnitřním trhu EU výrazné rozdíly mezi jednotlivými odvětvími a členskými státy, co se týče energetické účinnosti, a vyzývá k tomu, aby byly podniknuty kroky s cílem zvýšit energetickou účinnost sdílením příkladů osvědčených postupů a neúspěchů;

19.

vyzdvihuje význam místních a regionálních orgánů a zejména obecních úřadů v provádění opatření zmíněných v předchozím odstavci, přičemž je třeba zvážit, zda by nebylo vhodné tato opatření financovat prostřednictvím stávajícího unijního rámce;

20.

domnívá se, že ve všech fázích hodnotového řetězce by se mělo usilovat o účinnější využívání zdrojů, čímž by se podstatně snížila spotřeba surovin, a že přístup založený na hodnotovém řetězci by měl být začleněn do činností veřejného i soukromého sektoru;

21.

má za to, že by se zelený akční plán měl zaměřit na opatření na evropské úrovni, jejichž cílem je sladit a posílit stávající zelené iniciativy na podporu malých a středních podniků na celostátní a regionální úrovni;

22.

poukazuje na důležitost obnovitelných zdrojů energie a biopaliv, u nichž má EU dostatečné informace, know-how a technologie. Vyzývá k odstranění překážek bránících rozvoji, aby bylo možné vytvořit velké množství kvalifikovaných a kvalitních zelených pracovních míst, a podporuje výzkum, vývoj a inovace v tomto odvětví;

23.

zdůrazňuje význam ekologického myšlení a rostoucí používání označení původu výrobků z EU ve všech členských státech;

24.

schvaluje záměr Evropské komise zřídit v roce 2015 Evropské středisko excelence pro účinnost využívání zdrojů a propojit ho do sítě partnerství ve všech evropských regionech. Vyzývá však Komisi, aby objasnila, kdo budou partneři v této platformě a jakým způsobem budou vybráni;

25.

zdůrazňuje také to, že je nutné zapojit do tohoto procesu místní a regionální orgány, poněvadž mají nejlepší předpoklady pro to, aby porozuměly konkrétní situaci a výzvám na místní a regionální úrovni a posoudily, které místní subjekty jsou nejrelevantnější. V této souvislosti by se mělo prosazovat mapování, jehož účelem by bylo zjistit specifický potenciál každého regionu schopný pomoci místním subjektům s určováním investičních klastrů a opatření k podpoře samostatně výdělečné činnosti a k přípravě školení a specializačních kurzů zaměřených na různé složky zelené ekonomiky;

26.

považuje za nutné stanovit cíle pro ekologicky odpovědnou koncepci produktů a žádá větší ekologickou odpovědnost podniků;

27.

zdůrazňuje, že v jednotlivých členských státech by měly být všeobecně dostupné odborné znalosti a dovednosti potřebné při ekologizaci ekonomiky, pokud jde o klíčové otázky, a že je nutné podniknout kroky pro zajištění odpovídajícího know-how na místní úrovni;

28.

žádá, aby bylo vyvinuto úsilí o další rozšíření zásady celoživotního učení. Nejdůležitějším faktorem je nakládání s novými informacemi, protože zelená ekonomika bude vyžadovat změny a transparentní postup ve všech částech hodnotového řetězce;

29.

zdůrazňuje, že práce a kvalifikace nejsou v současnosti dostatečně sladěny a systémová změna probíhá pomalu. Projekt ESCO, který zahájila Komise, je dobrým příkladem pokusu zprostředkovat zaměstnavatelům zaměstnance, kteří mají pro daný úkol kvalifikaci. Pokud jde o další návrhy týkající se práce a sladění dovedností, odkazuje VR na své stanovisko Rámec kvality EU pro předjímání změn a restrukturalizaci (2);

30.

zdůrazňuje, že zelená ekonomika bude znamenat přechod na nízkouhlíkové oběhové hospodářství, které přinese nová a inovační pracovní místa. Stará pracoviště tudíž budou nahrazena novými a bude nutné nově definovat profesní profily;

31.

vyzývá k tomu, aby byla podporována rozsáhlejší spolupráce mezi orgány, malými a středními podniky, sdruženími a vzdělávacími zařízeními, poněvadž nakládání s novými druhy informací bude vyžadovat lepší zacílení a koordinaci opatření a finančních nástrojů;

32.

zdůrazňuje význam technologického výzkumu a vývoje jako způsobu podnícení realizace zelené ekonomiky, přičemž je třeba využívat současného evropského rozpočtu na podporu zapojení vysokých škol, malých a středních podniků a jiných místních a regionálních subjektů, jež je třeba koordinovat coby stěžejní prvky oblasti znalostí (vzdělávání, výzkum a inovace) v synergických formách, jako jsou klastry či platformy otevřených inovací pro sdílení a vzájemnou výměnu znalostí;

33.

žádá, aby byly místní a regionální orgány plně zapojeny do koordinačních opatření vzhledem k tomu, že v této oblasti disponují značnými odbornými znalostmi a pravomocemi. Existují již dobré příklady partnerství místních orgánů, které jsou využívány k poskytování poradenství podnikům a sdružením v otázkách týkajících se energetiky, včetně toho, jak identifikovat možnosti podpory a financování, doporučení ohledně jednotlivých opatření, sestavení přehledu dodavatelů zařízení a poskytovatelů služeb a pomoci s přípravou zadávacích řízení;

34.

souhlasí s Komisí, že pro zohlednění a usnadnění přechodu na zelenou ekonomiku je v úzké spolupráci se členskými státy a místními a regionálními orgány nutné přezkoumat a aktualizovat vzdělávací a odborně vzdělávací programy a systémy kvalifikací, a navrhuje, aby se do všech forem vzdělávání a odborné přípravy zařadil alespoň jeden blok věnovaný tomuto tématu. Měly by být rovněž podniknuty kroky s cílem prozkoumat, jak je monitorován dopad odborného vzdělávání, neboť je nutné, aby bylo na vyšší i nižší úrovni prováděno dlouhodobé monitorování;

35.

vyjadřuje obavy ohledně toho, zda jsou odborné vzdělávání související se zelenou ekonomikou a zelené dovednosti v jednotlivých členských státech přiměřené, předvídatelné a dostatečné. Zásadní význam má to, aby byly v členských státech zavedeny vzdělávací kurzy, které budou pokrývat environmentální, právní a podnikatelské know-how, což by mělo zajistit také dostatečnou informovanost a kvalifikaci úředníků;

36.

zdůrazňuje, že otázka nových dovedností je mimořádně důležitá pro mladé lidi, jež je třeba lépe připravit na budoucí profese a obzvláště na zelená pracovní místa;

37.

zdůrazňuje potřebu širší perspektivy a zohlednění dlouhodobého dopadu tak, aby mohly být environmentální dovednosti kombinovány s osvědčeným podnikatelským know-how. Již na školách by měl být žákům vštěpován příznivý postoj k životnímu prostředí a podnikání, jelikož nové profese budou vyžadovat dovednosti jak v oblasti přírodních věd, tak techniky a matematiky. Toto zvyšování povědomí musí zaujmout přední místo také v programech vzdělávání dospělých;

38.

je znepokojen tím, že jen málo malých a středních podniků v Evropě je si vědomo toho, že je možné účinněji využívat zdroje a jaké výhody by jim využití těchto znalostí mohlo přinést v hospodářské praxi;

39.

navrhuje, aby místní, regionální a celostátní orgány, které mají fiskální pravomoci, vytvořily mechanismy pozitivní diskriminace pro podniky, které zavádějí zásady a koncepce zelené ekonomiky v rámci sociální odpovědnosti podniků, mj. ve formě snížení daní a poplatků, veřejných zakázek a daňových odpočtů;

40.

vyzývá k tomu, aby byly informace o možnostech odborného vzdělávání a financování přizpůsobeny malým a středním podnikům v různých odvětvích, protože tyto podniky si nemusí nutně uvědomovat potřebu odborného vzdělávání v souvislosti se zelenou ekonomikou;

41.

žádá, aby byly zavedeny pobídky pro doplňování dovedností, neboť to má zásadní význam pro nabývání nových informací a know-how. Je třeba vědět, jak mohou být veškeré recyklovatelné materiály opětovně použity a přetvořeny na nové a inovační materiály a jaká jsou pravidla a požadavky;

42.

podotýká, že malým a středním podnikům v EU vzrostly během pěti let náklady na suroviny o 75 % a že je nutné urychleně přijmout opatření zaměřená na testování nových metod a jejich systematické šíření s cílem ochránit konkurenceschopnost podniků;

43.

doporučuje, aby jednotlivá odvětví prozkoumala možnosti rozsáhlejší spolupráce a vzájemného využívání odborných znalostí v oblasti služeb, výrobků nebo jejich součástí. Přinese to podnikatelské příležitosti zejména malým podnikům, které by se díky vytváření sítí mohly sdružovat do větších subjektů. Je třeba shromažďovat příklady a šířit osvědčené postupy v členských státech;

44.

doporučuje, aby byly prozkoumány veškeré možnosti, jak pomoci malým a středním podnikům s opětovným uváděním použitých a přebytečných surovin do vlastní výroby a hodnotových řetězců či dokonce jako součást výroby jiných podniků. Jedním z příkladů je energetická koncepce s uzavřenou cirkulací uzpůsobená místním podmínkám, v jejímž rámci jsou odpady, nevyužitá energie, teplo, živiny a CO2 recyklovány a opětovně používány při výrobě energie a potravin;

45.

konstatuje, že je nezbytné podporovat spolupráci podniků mezi odvětvím ekologických potravin a dalšími odvětvími, které s ním mohou souviset: gastronomie, pohostinství, venkovský cestovní ruch, agroturistika, ekoturistika, výroba udržitelných či řemeslných obalů, udržitelná výstavba, řemeslná výroba potravin atd.;

46.

doporučuje uspořádat pro veřejnost v EU informační kampaň o udržitelném rozvoji, v níž bude zdůrazněno, jak může každý jednotlivec sám ovlivnit množství odpadu a nakládání s ním;

47.

podotýká, že místní orgány hrají klíčovou roli při dosahování cílů EU v oblasti emisí. Dobrý příkladem je finský projekt „Kohti hiilineutraalia kuntaa“ („Města neutrální z hlediska emisí uhlíku“), jehož cílem je zapojit místní subjekty – místní zastupitelstvo, občany a podniky – do snižování emisí skleníkových plynů. V rámci tohoto projektu mají být identifikovány nové a inovační přístupy, jež vytvářejí místní pracovní příležitosti a jsou založeny na udržitelném využívání místních přírodních zdrojů a zvýšení energetické účinnosti;

48.

doporučuje, aby byly vypracovány koncepce ekonomiky založené na sdílení a ekonomiky služeb, v nichž by spotřebitelé – namísto tradičního vlastnění výrobků – mohli kupovat výrobky ve formě služeb a vracet je na konci jejich životního cyklu výrobci k opětovnému použití;

49.

doporučuje, aby byly vyvinuty lepší metody výpočtu, díky nimž bude možné spolehlivěji měřit spotřebu energie;

50.

je si vědom toho, že výroba ekologicky šetrných a zároveň komerčně úspěšných výrobků si vyžádá značné finanční investice jak do vývoje výrobku, tak do uvádění na trh a registrace výrobků a služeb, které během vývoje výrobku vznikly. Je nezbytné, aby byly právní předpisy v budoucnu s to umožnit rychlý vývoj nových inovací, a nikoli aby jim bránily či je omezovaly;

51.

navrhuje podporovat používání systémů environmentálního řízení, zvláště evropského systému EMAS, s cílem začlenit ekologický rozměr do rozhodování, která přijímají podniky, a zlepšit tak účinnost jejich fungování a zvýšit informovanost veřejnosti o jejich environmentální výkonnosti;

52.

souhlasí s Komisí, že by členské státy mohly rovněž snížit náklady na pracovní sílu využitím příjmů z prodeje povolenek v rámci systému EU pro obchodování s emisemi (ETS), zdůrazňuje však, že tento systém ve své stávající podobě není plně efektivní;

53.

vítá důraz, jenž je v iniciativě kladen na podporu podnikání, a připomíná svůj postoj, že by Evropa měla prezentovat podnikání mladým lidem jako schůdnou a slibnou profesní dráhu do budoucna;

54.

domnívá se, že vedle zelené ekonomiky může být za cennou alternativu tradičních způsobů podnikání považováno také sociální podnikání v ziskové i neziskové formě, a v tomto ohledu vítá, že má Komise v úmyslu usnadnit sociálním podnikům přístup k financím;

55.

má za to, že inovacemi a změnou designu výrobků a výroby a obchodních modelů by podniky mohly snížit spotřebu drahých primárních surovin a množství vytvářeného odpadu;

56.

domnívá se, že zavedení jednotného evropského systému certifikace v rámci zelené ekonomiky by bylo prospěšné zejména pro podniky a v dlouhodobém horizontu by přineslo předvídatelnost a právní jistotu, jelikož by byl předem znám právní výklad v řadě různých oblastí právních sporů;

57.

podotýká, že suroviny, voda a energie představují 50 % celkových výrobních nákladů podniků (3). Snížení tohoto nadměrného vlivu na podnikové náklady přezkoumáním systému výroby, přepravy a distribuce energie a jakékoliv zvýšení účinnosti využívání zdrojů a energie může tudíž přinést velmi výrazné úspory. Je to o to naléhavější, že ceny energie a mnohých surovin v posledních letech vzrostly;

58.

doporučuje, aby byly místní a regionální subjekty cíleně informovány o potenciálu zdrojů financování na programové období 2014–2020 a aby byly tyto prostředky využívány na podporu ekologizace malých a středních podniků. Jde například o EFRR, ESF, EZFRV, program LIFE, nástroj financování přírodního kapitálu, nástroj soukromého financování energetické účinnosti, program COSME a Horizont 2020;

59.

vyzdvihuje otázku přechodu na zdanění a poplatky podle zatížení životního prostředí jako nástrojů na podporu environmentální spoluodpovědnosti, které jsou podle Komise méně škodlivé pro růst a přinesly by lepší environmentální výkonnost a vyšší zaměstnanost. Členské státy, které zkusily zavést ekologické daně, by se mohly o své zkušenosti rozsáhleji podělit a jiné členské státy by jejich příkladu mohly následovat;

60.

poukazuje na to, že Komise a členské státy vypracovaly vhodné ukazatele a nástroje, které umožňují důkladněji pochopit trhy práce v EU a v jednotlivých zemích a regionech. Pro dosažení dopadu by členské státy měly při provádění a předávání údajů využívat harmonizované moduly EU;

61.

opakuje svou připomínku, že pro vytvoření příznivého prostředí pro rozvoj podniků musí orgány veřejné správy investovat do kvalitních infrastruktur, mimo jiné do dopravní a digitální infrastruktury, a k tomu budou potřebovat podporu Evropské unie;

62.

je si vědom toho, že malým a středním podnikům chybí znalosti, sítě a dovednosti v oblasti informačních technologií a že je pro ně tudíž těžké využít příležitostí, které nabízí prevence vzniku odpadu a opětovné používání výrobků, surovin a odpadu v rámci různých hodnotových řetězců;

63.

zdůrazňuje, že příliš vysoké počáteční investice mohou ještě více snížit zájem o podnikatelskou činnost související s opětovným používáním a recyklací zdrojů, poněvadž malé a střední podniky musí posuzovat komerční životaschopnost dané činnosti. Je tedy nutné přijmout daňová a legislativní opatření, aby se snížil jejich dopad, a také další způsoby podpory;

64.

domnívá se, že je třeba v rozsáhlejší míře přijmout ekologické standardy, které respektují biologickou rozmanitost a podporují zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, a rozšířit je ve všech členských státech a že pro tento účel je nezbytné pravidelně komunikovat se spotřebiteli;

65.

uznává, že zásady, jež jsou shrnuty ve standardech zelené ekonomiky na úrovni EU, by se měly stát pevnou součástí veškerých činností malých a středních podniků, je však rovněž velice důležité zajistit, aby koncoví uživatelé těchto výrobků, tj. spotřebitelé, kupovali výrobky s certifikovanou šetrností vůči životnímu prostředí;

66.

poukazuje na to, že ekologičtější hodnotový řetězec, který zahrnuje opětovné zpracování, opravu, údržbu, recyklaci a ekodesign, může řadě malých a středních podniků přinést značné podnikatelské příležitosti. V jejich využití jim však brání legislativní, institucionální, technické a kulturní překážky, které je třeba odstranit, a pokud nemohou být odstraněny, napomoci jejich překonání.