(1)

Za účelem postupného vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva stanoví Smlouva opatření, která mají být přijata v oblasti azylu, přistěhovalectví a ochrany práv státních příslušníků třetích zemí.

(2)

Evropská rada na svém zvláštním zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 uznala nutnost harmonizace vnitrostátních právních předpisů upravujících podmínky přijímání a pobytu státních příslušníků třetích zemí. V této souvislosti prohlásila, že Evropská unie by měla zajistit spravedlivé zacházení se státními příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území členských států, a že důraznější politika integrace by měla směřovat k tomu, aby jim byla přiznána práva a povinnosti srovnatelné s právy a povinnostmi občanů Evropské unie. V souladu s tím Evropská rada požádala Radu, aby urychleně přijala právní nástroje na základě návrhů Komise. Nezbytnost dosáhnout cílů vytyčených v Tampere byla znovu potvrzena Stockholmským programem ze dne 10. a 11. prosince 2009  (4).

(3)

▐ Ustanovení o sjednoceném postupu vyřizování žádostí ústící v kombinovaný doklad, který v rámci jednoho správního aktu zahrnuje jak povolení k pobytu, tak pracovní povolení, by přispělo ke zjednodušení a harmonizaci ▐ pravidel, která se v současnosti používají v členských státech. Toto procesní zjednodušení již bylo zavedeno v několika členských státech a zavedlo účinnější postup, a to jak pro migranty, tak pro jejich zaměstnavatele, a umožnilo snadněji kontrolovat zákonnost jejich pobytu a zaměstnání.

(4)

Aby umožnily první vstup na své území, měly by mít členské státy možnost bez zbytečných průtahů vydat jediné povolení, nebo pokud takové povolení vydávají výlučně na svém území, vízum.

(5)

Je třeba stanovit procesní pravidla pro posuzování žádostí o jediné povolení. Tyto postupy by měly být s ohledem na běžné pracovní zatížení správních orgánů členských států účinné a snadno zvládnutelné, průhledné a spravedlivé, aby dotyčným osobám nabízely odpovídající právní jistotu.

(6)

Podmínky a kritéria, na základě kterých může být žádost o jediné povolení zamítnuta, by měly být objektivní a měly by být stanoveny vnitrostátními právními předpisy, a to včetně podmínky dodržovat zásadu upřednostňování pracovníků z členských států Společenství, jak je zejména vyslovena v příslušných ustanoveních aktů o přistoupení ze dnů 16. dubna 2003 a 25. dubna 2005. Každé rozhodnutí o zamítnutí by mělo být řádně odůvodněno.

(7)

Toto jediné povolení by mělo vycházet ze vzoru povolení k pobytu podle nařízení (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí (5), které umožňuje členským státům uvádět další informace, zejména zda je dotyčné osobě povolen výkon práce. Členské státy by měly uvést – rovněž pro lepší kontrolu migrace – nejenom v jediném povolení, ale také ve všech vydaných povolení k pobytu informace, které se týkají povolení k výkonu práce, bez ohledu na druh povolení nebo titul pobytu, na základě kterého byl státní příslušník třetí země přijat na území členského státu a byl mu poskytnut přístup na trh práce dotčeného členského státu.

(8)

Povinností členských států určit, zda žádost má podat státní příslušník třetí země nebo jeho zaměstnavatel, by neměla být dotčena ujednání vyžadující, aby do daného postupu byly zapojeni oba. Členské státy by měly rozhodnout, zda žádost o jediné povolení má být podána v hostitelském členském státě, nebo ve třetí zemi. V případech, kdy příslušník třetí země nemá povoleno podat žádost ze třetí země, by členské státy měly zajistit, aby tuto žádost mohl podat zaměstnavatel v hostitelském členském státě.

(9)

Ustanovení této směrnice týkající se povolení k pobytu vydaného za jiným účelem, než je výkon práce, by se měla týkat pouze formátu těchto povolení a neměly by jimi být dotčeny vnitrostátní předpisy nebo jiné předpisy Unie upravující postupy pro přijímání a postupy pro vydávání těchto povolení.

(10)

Ustanovení této směrnice o sjednoceném postupu vyřizování žádostí a o jediném povolení by se neměla týkat jednotných a dlouhodobých víz.

(11)

Lhůta pro přijetí rozhodnutí o žádosti by neměla zahrnovat dobu nezbytnou pro uznání odborné kvalifikace ani dobu nezbytnou pro vydání víza. Touto směrnicí by neměly být dotčeny vnitrostátní postupy uznávání diplomů.

(12)

Určením příslušného orgánu podle této směrnice by neměla být dotčena úloha a odpovědnosti dalších orgánů a případně sociální partnerů s ohledem na posouzení žádosti a rozhodnutí o ní.

(13)

Ustanoveními této směrnice není dotčena pravomoc členských států regulovat rozhodnout o přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání, včetně počtu těchto státních příslušníků.

(14)

Státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli platného cestovního dokladu a jediného povolení vydaného členským státem, který zcela používá schengenské acquis, by měly být oprávněni vstoupit a volně se pohybovat na území členských států, jež zcela používají schengenské acquis po dobu až tří měsíců v souladu nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (6) a článkem 21 schengenského acquis – prováděcí úmluvy k Schengenské dohodě ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Úmluva o provedení schengenské dohody) (7).

(15)

Chybí-li horizontální právní úprava Unie , práva státních příslušníků třetích zemí se liší podle toho, ve kterém členském státě vykonávají práci a jaká je jejich státní příslušnost. ▐ S cílem dále rozvinout soudržnou přistěhovaleckou politiku, zmenšit rozdíl v právech, která mají občané EU a státní příslušníci třetích zemí, kteří legálně pracují, a doplnit stávající acquis v oblasti přistěhovalectví by měl být stanoven soubor práv, zejména formou označení oblastí politik, ve kterých je poskytnuto rovné zacházení jako s vlastními občany pro pracovníky z třetích zemí, kteří byli legálně přijati do členského státu, ale nejsou zatím dlouhodobě pobývajícími rezidenty. Cílem takových ustanovení je zavést minimální rovné podmínky v rámci EU, dále uznat, že státní příslušníci třetích zemí, kteří legálně pracují v členských státech, přispívají evropskému hospodářství prostřednictvím své práce a daňovými odvody, a mají sloužit i jako záruka, která omezí nekalou soutěž mezi vlastními občany a státními příslušníky třetích zemí, jež vyplývá z možného vykořisťování příslušníků třetích zemí. Definice „pracovníka z třetí země“ stanovená v čl. 2 písm. b) této směrnice se, aniž je dotčen výklad pojmu pracovní poměr v jiných právních předpisech EU, vztahuje na jakéhokoli státního příslušníka třetí země, který byl přijat na území členského státu, oprávněně na něm pobývá a je oprávněn v tomto členském státě pracovat v souladu s vnitrostátními právními předpisy a/nebo v souladu se zvyklostmi daného členského státu. [pozměňovací návrh 123]

(16)

Všichni státní příslušníci třetích zemí, kteří legálně pobývají a pracují v členských státech, by měli požívat přinejmenším stejný společný soubor práv formou rovného zacházení jako s vlastními občany příslušného členského státu, bez ohledu na původní důvod přijetí. Právo na rovné zacházení v oblastech vymezených touto směrnicí by nemělo být poskytnuto pouze těm státním příslušníkům třetích zemí, kteří byli přijati na území členského státu za účelem výkonu práce, ale rovněž těm, kteří byli přijati z jiných důvodů a mohl jim být poskytnut přístup na trh práce tohoto členského státu v souladu s jinými právními předpisy Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy, včetně rodinných příslušníků pracovníků z třetích zemí, kteří byli přijati členskými státem v souladu se směrnicí Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (8), pracovníků z třetích zemí, kteří byli přijati členským státem v souladu se směrnicí Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004 o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby (9); a vědeckých pracovníků, kteří byli přijati v souladu se směrnicí Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu (10).

(17)

Tato směrnice se nevztahuje na státní příslušníky třetí země, kteří nabyli právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v souladu se směrnicí Rady 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (11), jelikož mají privilegované právní postavení a zvláštní druh povolení k pobytu „dlouhodobě pobývajícího rezidenta – ES“.

(18)

Tato směrnice se nevztahuje na vyslané státní příslušníky třetích zemí ▐ . To by nemělo bránit státním příslušníkům třetího státu, kteří legálně pobývají a jsou zákonně zaměstnáni v členském státě a vysláni do jiného členského státu, aby nadále požívali rovného zacházení ve vztahu ke státním příslušníkům členského státu původu po dobu svého vyslání, pokud jde o podmínky a okolnosti zaměstnání, které nejsou ovlivněny uplatňováním směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (12) ▐. [pozměňovací návrhy 122 a 124]

(19)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na státní příslušníky třetích zemí, kteří byli přijati některým členským státem na své území pro sezónní práce ▐, vzhledem k jejich dočasnému statusu.

(20)

Právo na rovné zacházení ve vymezených oblastech politik by mělo být úzce spojeno s legálním bydlištěm státního příslušníka třetí země a přístupem na trh práce v členském státě, což je zakotveno v jediném povolení, jež zahrnuje oprávnění pobývat a vykonávat práci v povolení k pobytu vydaném pro jiné účely, jenž bude obsahovat informace o tom, zda je osoba oprávněna vykonávat práci.

(21)

Pracovní podmínky stanovené touto směrnicí zahrnují přinejmenším mzdu a výpověď, podmínky bezpečnosti práce a ochrany zdraví na pracovišti, pracovní dobu a dovolenou s přihlédnutím k platným obecným kolektivním smlouvám. [pozměňovací návrhy 122 a 125]

(22)

Odborné kvalifikace státního příslušníka třetí země získané v jiném členském státě, by měla být uznána stejným způsobem, jakým by se zohlednila kvalifikace občanů EU získaná v třetí zemi v souladu s ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (13). Právem na rovné zacházení přiznaným pracovníkům z třetích zemí s ohledem na uznávání diplomů, osvědčení a jiné odborné kvalifikace v souladu s příslušnými vnitrostátními postupy není dotčena pravomoc členských států přijmout tyto pracovníky z třetích zemí na jejich trh práce. [pozměňovací návrhy 122 a 126]

(23)

Pracovníci z třetích zemí by měli mít právo na rovné zacházení, pokud jde o sociální zabezpečení. Odvětví sociálního zabezpečení jsou vymezena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení  (14). Ustanovení o rovném zacházení v této směrnici, pokud jde o dávky sociálního zabezpečení, se vztahují rovněž na pracovníky přicházející do členského státu přímo ze třetí země. Směrnice by však neměla pracovníkům z třetích zemí přinášet více práv, než která přiznávají stávající právní předpisy Unie v oblasti sociálního zabezpečení státním příslušníkům třetí země, kteří se pohybují v přeshraničním prostředí mezi členskými státy. Tato směrnice by kromě toho neměla zaručovat práva v situacích, které se nacházejí mimo působnost právních předpisů Unie, jako např. rodinní příslušníci pobývající v třetí zemi. Tato směrnice poskytuje práva pouze těm rodinným příslušníkům, kteří se připojí k pracovníkovi z třetí země pobývajícímu v některém členském státě na základě slučování rodin nebo k těm, kteří již v daném členském státě legálně pobývají. [pozměňovací návrhy 122 a 127]

(24)

Právo Unie neomezuje pravomoc členských států uspořádat jejich systémy sociálního zabezpečení. Při nedostatečné harmonizaci na úrovni Unie mají právní předpisy každého členského státu stanovit podmínky, za nichž jsou dávky sociálního zabezpečení poskytovány, a také výši těchto dávek a období, po které jsou poskytovány. Při výkonu této pravomoci by však členské státy měly jednat v souladu s právními předpisy Unie. [pozměňovací návrhy 122 a 128]

(25)

Členské státy by měly poskytnout rovné zacházení alespoň těm příslušníkům třetích zemí, kteří jsou zaměstnaní, nebo kteří jsou po minimální době zaměstnání registrováni jako nezaměstnaní. Jakýmkoli omezením rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení v rámci této směrnice by neměla být dotčena práva podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti (15). [pozměňovací návrh 130]

(26)

Rovné zacházení s pracovníky z třetích zemí nezahrnuje opatření v oblasti odborné přípravy, která jsou financována ze systémů sociální pomoci. [pozměňovací návrhy 122 a 129]

(27)

Jelikož cílů této směrnice , totiž stanovení sjednoceného postupu vyřizování žádostí o jediné povolení pro státní příslušníky třetích zemí k pobytu a výkonu práce na území členského státu a zajištění práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří legálně pobývají v členském státě, nelze dostatečným způsobem dosáhnout na úrovni členských států, a tudíž z důvodu rozsahu a účinků této akce, jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie , může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii . V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení výše uvedeného cíle.

(28)

Tato směrnice je v souladu se základními právy a dodržuje zásady uznané Chartou základních práv Evropské unie , v souladu s článkem 6 Smlouvy o Evropské unii.

(29)

Tato směrnice by měla být uplatňována tak, aby nebyla dotčena příznivější ustanovení právních předpisů Unie a mezinárodních nástrojů.

(30)

Členské státy by měly uvést v účinnost ustanovení této směrnice bez diskriminace na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických vlastností, jazyka, náboženského vyznání nebo víry, politických nebo jiných názorů, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, postižení, věku nebo sexuální orientace, zejména v souladu se směrnicí Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (16) a směrnicí Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (17).

(31)

[V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 21) o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie , a aniž je dotčen článek 4 tohoto protokolu, se tyto členské státy nepodílejí na přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná.]

(32)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie , se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná,

a)

sjednocený postup pro vydávání jediného povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí za účelem výkonu práce na území členského státu s cílem zjednodušit postupy pro jejich přijímání a usnadnit kontrolu jejich právního postavení; a

b)

společný soubor práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě , bez ohledu na původní důvod přijetí na území tohoto členského státu, založený na zásadě rovného zacházení ve srovnání se státními příslušníky daného členského státu .

a)

„státním příslušníkem třetí země“ jakákoliv osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 20 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie ;

b)

„pracovníkem z třetí země“ každý státní příslušník třetí země, který byl přijat na území některého členského státu , oprávněně pobývá na jeho území a je oprávněn v tomto členském státu pracovat v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo v souladu se zvyklostmi daného členského státu ; [pozměňovací návrh 131]

c)

„jediným povolením“ povolení k pobytu vydané orgány členského státu, které umožňuje státnímu příslušníkovi třetí země oprávněně pobývat ▐ na jeho území za účelem výkonu práce ;

d)

„sjednoceným postupem vyřizování žádostí“ jakýkoliv postup, který vede na základě jediné žádosti o povolení pobývat a vykonávat práci na území členského státu podané státním příslušníkem třetí země nebo jeho zaměstnavatelem k rozhodnutí o této žádosti o jediné povolení .

a)

státní příslušníky třetích zemí, kteří žádají o pobyt za účelem výkonu práce na území členského státu ;

b)

státní příslušníky třetích zemí, kteří byli přijati členským státem za jiným účelem, než je výkon práce podle vnitrostátních pravidel nebo pravidel Unie, a kteří jsou oprávněni k výkonu práce a kterým bylo vydáno povolení k pobytu v souladu s nařízením (ES) č. 1030/2002, a

c)

státní příslušníky třetích zemí, kteří byli přijati členským státem za účelem výkonu práce podle vnitrostátních pravidel nebo pravidel Unie.

a)

kteří jsou rodinnými příslušníky občanů Unie a kteří uplatnili nebo uplatňují právo volného pohybu v rámci Unie v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států  (18);

b)

kteří spolu se svými rodinnými příslušníky, bez ohledu na svou státní příslušnost, požívají práv na volný pohyb rovnocenných s právy občanů Unie podle dohod mezi Unií a jejími členskými státy nebo dohod mezi Unií a třetími zeměmi;

c)

kteří jsou vysláni ;

d)

kteří požádali o přijetí nebo byli přijati na území členského státu jako osoby přeložené v rámci společnosti;

e)

kteří požádali o přijetí nebo byli přijati některým členským státem na jeho území jako sezónní pracovníci nebo jako au pair ;

f)

kteří jsou oprávněni pobývat v členském státě na základě dočasné ochrany nebo kteří z tohoto důvodu zažádali o povolení k pobytu v tomto státě a očekávají rozhodnutí o svém právním postavení;

g)

kterým byla přiznána mezinárodní ochrana podle směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany  (19) , nebo kteří o mezinárodní ochranu podle uvedené směrnice požádali a o jejichž žádosti nebylo dosud s konečnou platností rozhodnuto;

h)

kterým byla přiznána ochrana v souladu s vnitrostátními právními předpisy, mezinárodními závazky nebo praxí členského státu nebo kteří o ochranu v souladu s vnitrostátními předpisy, mezinárodními závazky nebo praxí členského státu požádali a o jejichž žádosti nebylo dosud s konečnou platností rozhodnuto;

▐

i)

kteří v souladu se směrnicí 2003/109/ES nabyli právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta.

j)

jejichž vyhoštění bylo z faktických nebo právních důvodů odloženo ;

k)

kteří zažádali o přijetí nebo byli přijati na území členského státu jako osoby samostatně výdělečně činné;

l)

kteří zažádali o přijetí nebo byli přijati jako námořníci za účelem zaměstnání či práce v jakékoli funkci na palubě lodi registrované v členském státě nebo plující pod vlajkou členského státu.

a)

vyznačí údaje týkající se povolení k výkonu práce bez ohledu na druh povolení; a

b)

nevydávají žádná dodatečná povolení za účelem prokázání povolení přístupu na trh práce ▐.

a)

vstupu ▐ a pobytu na území členského státu, který jediné povolení vydal , pokud splňuje všechny požadavky pro přijetí v souladu s vnitrostátními právními předpisy ;

▐

b)

volnému přístupu na celé území členského státu, který jediné povolení vydal, v rámci omezení stanovených ▐ vnitrostátními právními předpisy;

c)

vykonávání konkrétního zaměstnání , k němuž má oprávnění podle jediného povolení v souladu s vnitrostátním právem ;

d)

tomu být poučen o svých právech spojených s povolením, která přiznává tato směrnice nebo vnitrostátní právní předpisy.

a)

pracovní podmínky, včetně mzdy a výpovědi, podmínek bezpečnosti práce a zdraví na pracovišti;

b)

svobodu sdružování a spolčování a členství v odborových organizacích nebo svazech zaměstnavatelů nebo v organizaci, jejíž členové patří k určité profesní skupině, včetně dávek poskytovaných uvedenými organizacemi, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy o veřejném pořádku a veřejné bezpečnosti;

c)

vzdělávání a odbornou přípravu;

d)

uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v souladu s odpovídajícími vnitrostátními postupy;

e)

odvětví sociálního zabezpečení, jak jsou vymezena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ; [pozměňovací návrhy 122 a 132]

▐

f)

daňové výhody , pokud je pracovník považován pro daňové účely za rezidenta příslušného členského státu ; [pozměňovací návrhy 122 a 133]

g)

přístup k veřejným prostředkům a službám včetně získávání ubytování a pomoci a poradenských služeb poskytovaných pracovními úřady v souladu s vnitrostátními právními předpisy . Tímto odstavcem není dotčena smluvní svoboda v souladu s unijním a vnitrostátním právem. [pozměňovací návrh 134]

a)

v souvislosti s odst. 1 písm. c):

▐ [pozměňovací návrhy 122 a 136]

b)

omezí práva poskytnutá v odst. 1 písm. e) pracovníkům z třetích zemí , neomezí však tato práva pro pracovníky z třetích zemí, kteří jsou již zaměstnáni nebo kteří byli zaměstnáni po dobu nejméně šesti měsíců a kteří jsou zaregistrováni jako nezaměstnaní.

▐ [pozměňovací návrhy 122 a 137]

c)

podle odst. 1 písm. f) s ohledem na daňové zvýhodnění omezuje svoji působnost na případy, kdy se bydliště nebo obvyklé místo pobytu rodinných příslušníků pracovníků z třetích zemí, pro které uplatňuje nárok na dávky, nachází na území dotyčného členského státu. [pozměňovací návrhy 122 a 140]

d)

▐ v odst. 1 písm. g):

a)

právních předpisů Unie včetně dvoustranných nebo mnohostranných dohod mezi Unií nebo Unií a jeho členskými státy a třetí zemí nebo více třetími zeměmi.

b)

dvoustranných nebo vícestranných dohod mezi jedním nebo několika členskými státy a jednou nebo několika třetími zeměmi.