15.2.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 48/102

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor přijal v posledních letech dvě stanoviska určená evropským institucím, která se týkala evropské strategie v oblasti mnohojazyčnosti.

1.2

Politika mnohojazyčnosti patří mezi politické priority EHSV, jakož i programu jeho předsednictví v období 2008–2010, neboť přispívá k větší hospodářské konkurenceschopnosti, k realizaci cílů Lisabonské strategie a k posílení evropské integrace prostřednictvím mezikulturního dialogu („jednota v rozmanitosti“).

1.3

Politika mnohojazyčnosti stanovená v roce 2006 prochází fází rozvoje a realizace. Toto dodatkové stanovisko si tedy klade za cíl sledovat vývoj v této oblasti a opatření přijatá Evropskou komisí, zejména generálním ředitelstvím pro vzdělávání a kulturu, a rovněž doplnit a aktualizovat doporučení EHSV, především v oblasti celoživotního učení, vzdělávání dospělých, zaměstnanosti i trvalých hospodářských, kulturních a sociálních dopadů.

2.1

Dne 21. listopadu 2008 byly na zasedání Rady pro vzdělávání, mládež a kulturu přijaty závěry týkající se podpory kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu v rámci vnějších vztahů Unie a členských států, jakož i usnesení o evropské strategii pro mnohojazyčnost (3).

2.2

Komisi a Radu zaujalo několik návrhů předložených Výborem:

2.3

Komise od té doby zřídila dvě konzultační platformy: jednu pro sdružení a nevládní organizace působící v oblasti vzdělávání a kultury, a druhou věnovanou hospodářským zájmům, do níž se zapojili sociální partneři a univerzity (4), jakož i EHSV v pozici pozorovatele.

2.4

Odborové organizace od roku 2006 uspořádaly nebo se zúčastnily několika iniciativ: konferencí o používání jazyků v práci, rozsudků týkajících se respektování práva pracovat ve svém vlastním jazyce a rozsudků proti diskriminaci, spoluprací zaměřených na frankofonii (zřízení frankofonního elektronického portálu s pracovníky z Québecu v oblasti leteckého průmyslu).

2.5

Komise využila několika odpovědí odborových (8), místních a profesních organizací na své veřejné konzultace, avšak až do roku 2009 nikdy nepožádala Evropskou konfederaci odborových svazů (EKOS) o řádnou konzultaci.

2.6

EHSV se zúčastnil Evropského zasedání o vícejazyčnosti, které uspořádalo v červnu 2009 v Berlíně Evropské středisko pro sledování vícejazyčnosti, jež je sítí sdružení složenou z podniků a vysokých škol. Zasedání se rovněž zúčastnila Evropská konfederace odborových svazů a sociální partneři z různých odvětví.

2.7

Na národní úrovni se lze zmínit o výroční zprávě o používání francouzského jazyka, kterou Parlamentu předložilo francouzské ministerstvo kultury a komunikace v rámci zákona č. 94-665 (5) a která hodnotí postavení francouzského jazyka uvnitř státu a zastoupení francouzštiny v mezinárodních organizacích. Zpráva z roku 2009 popisuje situaci francouzského jazyka v institucích EU a v mezinárodních organizacích působících v Africe. Zabývá se rovněž používáním francouzštiny a vícejazyčností ve veřejných službách, v pracovním prostředí a jazykovými strategiemi podniků, společenským životem, vědeckou obcí, jakož i negramotností, integrací přistěhovalců a školením zaměstnanců ve veřejném i soukromém sektoru.

2.8

Evropská konfederace odborových svazů zahájí projekt financování hodnotící studie a při této příležitosti zavede pracovní skupinu (tzv. Task Force) na téma „jazyky a pracovní podmínky“ zabývající se různými aspekty používání jazyků v práci:

2.9

Komise (GŘ pro vzdělávání a kulturu) zveřejnila uzavřené výběrové řízení pro účastníky konzultačních platforem, s cílem:

2.10

Můžeme litovat, že všechny pracovní dokumenty konzultačních platforem a výběrové řízení týkající se podpory mnohojazyčnosti byly publikovány pouze v jednom jazyce. Doporučení pro Komisi č. 1: Komise by měla být příkladem, měla by pracovat efektivně a prokázat jistou soudržnost se svojí strategií ochrany a podpory mnohojazyčnosti a zprostředkovat ji co nejvíce evropským občanům, přičemž by měla dodržovat základní práva účastníků konzultačních platforem, jež zřídila a které jsou složeny se zástupců organizací občanské společnosti nebo sociálních partnerů, a umožnit jim tedy pracovat a vyjadřovat se, jak ústním, tak písemným způsobem, v jejich jazyce nebo v jednom z jazyků Unie  (6), a za tímto účelem tak uplatňovat nejméně tři nebo čtyři pivotní jazyky, včetně alespoň jednoho jazyka z členských států, jež k Unii přistoupily v roce 2004 a 2007.

2.11

Komise rovněž zveřejnila příručku na rok 2010 týkající se Programu celoživotního učení (7), jehož specifickým cílem č. 7 je podpora výuky jazyků a jazykové rozmanitosti. Tento program zahrnuje čtyři odvětvové programy: program COMENIUS týkající se školního vzdělávání, program ERASMUS pro vysokoškolské vzdělávání, program LEONARDO DA VINCI pro odborné vzdělávání a program GRUNDTVIG pro vzdělávání dospělých, a nabízí různé průřezové prvky, přičemž druhá hlavní činnost se týká jazyků. Kromě členských států EU je program přístupný i zemím EHP, Turecku, zámořským zemím a územím, Chorvatsku a Bývalé jugoslávské republice Makedonii v rámci přípravných opatření, a třetím partnerským zemím, jež spadají do evropské politiky sousedství nebo představují určitou prioritu v souvislosti s rozvojem strategické politiky dialogu ve vzdělávání a odborné přípravě nebo mnohojazyčnosti. Výbor přisuzuje značný význam integrovanému evropskému rámci zajišťujícímu kvalitu celoživotního učení a vyzývá organizace občanské společnosti, aby konzultovaly první část publikované příručky. Se zájmem očekává druhou část této příručky, aby se seznámil s podílem a prostředky přidělenými na mnohojazyčnost. Doporučení č. 2: Výbor znovu upozorňuje Komisi, že i přes jistá zlepšení v porovnání s předcházejícími programy by celková vize přispěla ke snadnějšímu pochopení průvodní příručky k programům a postupům, jež jsou stále složité a nepodporují zapojení těch subjektů, které jsou nejméně otevřené procedurální přípravě a mohou být nezávisle na své velikosti nebo správní kapacitě a vzhledem ke svým zkušenostem a schopnostem inovovat přínosem pro cílové skupiny. Některé veřejné vzdělávací instituce si rovněž stěžují na příliš složité postupy a organizaci, jež nejsou přizpůsobeny nedostatku administrativních prostředků, s nimž se potýkají, a na nedostatečné finanční prostředky vyhrazené na programy, které se mohou týkat školení mladých tlumočníků (mobility, začlenění) nebo jejich vyučujících.

2.12

Ve výroční zprávě Účetního dvora týkající se rozpočtového roku 2008 (8) se uvádí, že z evropských fondů bylo pro vzdělávání, kulturu (včetně mnohojazyčnosti) vyčleněno 1060 milionů eur centralizovaným řízením (evropské agentury) a decentralizovaným řízením (národní agentury) a různými přímými a sekundárními kontrolami prováděnými vzhledem k velkému množství přímých provozovatelů, již z těchto fondů čerpají, aniž by byla upřesněna část vyčleněná na mnohojazyčnost. Z tohoto důvodu je tedy obtížné, ne-li nemožné, určit evropský a vnitrostátní podíl a obecněji i finanční úsilí vynaložené na jednotlivé části evropské strategie pro mnohojazyčnost. Tuto strategii tak nelze vyhodnotit předem ani dodatečně a jedná se tedy o slabou stránku, kterou by nyní Komise mohla zlepšit. Doporučení č. 3: provést jasné zhodnocení situace, pokud jde o vyčleněné a využité prostředky v oblasti mnohojazyčnosti na evropské a vnitrostátní úrovni.

3.1

EHSV a VR mají v rámci společných služeb k dispozici vlastní překladatelskou službu (externalizace představuje v současné době přibližně 4 až 6 %) a využívají interinstitucionálních služeb Komise pro tlumočení (SCIC), jež ve 49 až 52 % případů zaměstnávají externí tlumočníky, kteří nemají status úředníků, aby tak zohlednily sezónní výkyvy a četnost využívání těchto služeb jednotlivými institucemi.

3.2

EHSV a VR jednotlivě podepsaly dohodu o službách (Service Level Agreement – SLA), která jasně formuluje podmínky pro poskytování tlumočnických služeb ze strany SCIC, kritéria pro fakturaci těchto služeb, jakož i odpovědnost obou stran. Pracovní podmínky a plat externích tlumočníků se řídí interinstitucionální dohodou vyjednanou mezi dotčenými evropskými institucemi na jedné straně a Mezinárodní asociací konferenčních tlumočníků (dále AIIC) na straně druhé.

3.3

Společné služby obou Výborů zavedly systém pivotních jazyků  (9), aby tak pokryly dodatečné jazykové potřeby, které vznikly po přistoupeních v letech 2004 a 2007 zavedením 11 nových úředních jazyků (462 možných jazykových kombinací). Mimoto generální tajemníci obou Výborů přijali dne 25. května 2010kodex chování v oblasti překladů, který vzhledem ke specifické povaze dokumentů předkládaných plenárními shromážděními a administrativou stanovuje priority a lhůty pro překlady.

3.4

Jazyková oddělení, která si přejí posílit spolupráci se členy v jazykové oblasti, připravila členům a zpravodajům návrh informačního letáku. Tento leták připomíná zejména individuální jazykovou službu, jež poskytuje zpravodajům asistenci při práci na původní verzi dokumentu, zejména v případech, kdy dokumenty nejsou napsány v rodném jazyce zpravodajů. Tato služba a rovněž možnost nechat dokumenty zkontrolovat před jejich zasláním překladatelským službám přispívají ke zlepšení kvality dokumentů, a tedy pracovních podmínek překladatelů a zkrácení lhůt pro překlad.

3.5

Tato posílená spolupráce pro zajištění dokonalejších služeb a lepších pracovních podmínek pro zpravodaje, členy a překladatele by ve střednědobém horizontu měla kromě existujících kontaktů mezi překladatelskými, administrativními službami a generálními sekretariáty zahrnovat i členy v kontaktní skupině (členy či jejich náhradníky) s cílem zahájit potřebnou, transparentní a dlouhodobou všeobecnou úvahu o jazykové politice Výborů zahrnující kvalitativní a kvantitativní aspekty (doporučení č. 4).

4.1

Konzultace AIIC a Odborového svazu evropských úředníků prokázala, že kromě ochrany zájmů zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných týkajících se počtu zaměstnanců, pracovní doby a materiálního zázemí (pracovního prostoru a tlumočnických kabin) mají organizace rovněž toto povolání regulovat. Tlumočníci a překladatelé mají v souladu s dohodami vyjednanými s evropskými institucemi stejná práva a platy jako úředníci na těchto pozicích, s výjimkou externích pracovníků, na něž se rovné zacházení vztahuje pouze v pracovních dnech a během misí, což v praxi vytváří rozdíly. Tyto dohody však stanovují i normy kvality poskytovaných služeb a tlumočníci, již jsou členy AIIC, mají ve zvyku sjednávat práci pro celu skupinu, v případech, kdy jsou tlumočníci využívaní evropskými institucemi na konkrétní misi členy této asociace. Až do současnosti hrály evropské instituce díky svému postavení hlavního poradce pozitivní roli a doplňovaly AIIC v oblasti sociálních a profesních norem tohoto povolání.

4.2

Vzhledem k diversifikaci poptávky se zdá, že jsou používány jisté nové postupy a někteří zákazníci mají méně požadavků na kritéria akreditace a kvality a dokonce akceptují poskytování služeb tzv. „plně zařízených tlumočnických kabin“, při nichž poskytovatel pronajímá a fakturuje dohromady materiál (tlumočnické kabiny a vybavení) se službami tlumočníků, což se projevuje dvěma způsoby:

4.3

AIIC již v souvislosti s institucemi upozornila GŘ pro tlumočení na některá výběrová řízení pořádaná příležitostně generálními ředitelstvími Komise pro zajištění konferenčních služeb, někdy i tlumočnických služeb, která neodpovídala ustanovením dohody. Po konzultaci právního oddělení informovalo GŘ pro tlumočení ostatní generální ředitelství Komise o tomto kroku.

4.4

Povolání tlumočníků není regulováno. AIIC v této souvislosti zdůrazňuje, že vzhledem k diversifikaci poptávky (podniky, sociální sektor atd.) se zdá nezbytné zahájit úvahu o podpoře tohoto povolání tím, že se stanoví jasné požadavky na používání titulu tlumočníka (vysokoškolský diplom, profesní požadavky a praxe atd.), aby se předešlo negativnímu dopadu na celou profesi tlumočníka a uživatelé a zákazníci byli chráněni proti nezákonným praktikám (vysoké ceny za služby, jejichž kvalita byla nižší, než se původně očekávalo). Komise by v tomto ohledu mohla zahájit evropskou konzultaci se sociálními partnery (doporučení č. 5). Navíc se všichni konzultovaní institucionální partneři a externí pracovníci (tlumočníci a překladatelé) shodují, že je nezbytné podporovat kladný a přitažlivý obraz o těchto dvou profesích, aby byla zajištěna obměna zaměstnanců v tomto oboru ve střednědobém a dlouhodobém horizontu.

4.5

Evropský parlament využívá v obou odvětvích svých vlastních služeb a má svůj kodex chování (10). Zároveň pracuje s externími zaměstnanci, kteří představují přibližně 40 %, a náklady na překlady činí 22 milionů eur na rok 2010.

4.6

V rámci jazykového režimu institucí vydal Účetní dvůr dvě speciální zprávy (11) o výdajích na tlumočení (zvláštní zpráva č. 5/2005) a na překlady (zvláštní zpráva č. 9/2006) v Parlamentu, Komisi a Radě.

5.1

Lisabonská smlouva kromě jazykového rámce pro zpřístupnění legislativních aktů vnitrostátním parlamentům (protokol č. 1, článek 4) a počtu jazyků nijak podstatně nezměnila jazykový režim EU, avšak potvrzuje cíl respektování kulturní a jazykové rozmanitosti (12).

5.2

Pravidla pro používání úředních jazyků v orgánech Unie stanoví Rada jednomyslně formou nařízení; pravidla obsažená ve statutu Soudního dvora Evropské unie tím nejsou dotčena (článek 342 SFEU, bývalý článek 209 SES). Pravidla pro používání úředních jazyků Soudního dvora Evropské unie rovněž stanoví Rada jednomyslně nařízením (protokol č. 3, článek 64). V článku 3 SEU (bývalý článek 2 SEU) se mimo jiné uvádí, že Unie „respektuje svou bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost a dbá na zachování a rozvoj evropského kulturního dědictví“.

5.3

Článek 55 SEU (bývalý článek 53 SEU) stanoví jazyky, v nichž je sepsána a do nichž je přeložena smlouva. V prohlášení (č. 16) k čl. 55 odst. 2 SEU se uvádí: „Konference má za to, že možnost překladů Smluv do jazyků uvedených v čl. 55 odst. 2 (13) přispívá k naplnění cíle Unie respektovat svou bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost podle čl. 3 odst. 3 čtvrtého pododstavce. V této souvislosti konference potvrzuje oddanost Unie evropské kulturní rozmanitosti a zvláštní pozornost, kterou bude nadále věnovat uvedeným a jiným jazykům.“

5.4

Podle ustanovení o zákazu diskriminace a občanství Unie (druhá část SFEU) mají občané Unie právo obracet se na orgány a poradní instituce Unie v jednom z jazyků Smluv a obdržet odpověď ve stejném jazyce (článek 20 SFEU, bývalý článek 17 SES).

5.5

V hlavě XII (Všeobecné a odborné vzdělávání, mládež a sport) se uvádí: „Unie přispívá k rozvoji kvalitního vzdělávání podporou spolupráce mezi členskými státy, a je-li to nezbytné, podporováním a doplňováním činnosti členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů a jejich kulturní a jazykové rozmanitosti.“ (článek 165 SFEU, bývalý článek 149 SES).

5.6

V oblasti společné obchodní politiky se v článku 207 SFEU (bývalém článku 133 SES) ve 4. odstavci uvádí: „Rada rovněž rozhoduje jednomyslně při sjednávání a uzavírání dohod: a) v oblasti obchodu kulturními a audiovizuálními službami, pokud by tyto dohody mohly ohrozit kulturní a jazykovou rozmanitost Unie“.

5.7

Listina základních práv řadí jazyk mezi motivy zakázané diskriminace a uvádí, že se zakazuje: „jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci“ (článek 21) a připomíná v článku 22, že „Unie respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost“.

5.8