15.2.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 48/51

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Reakce EU na změny v poměru globálních hospodářských sil (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 48/10

Zpravodaj: pan Brian CALLANAN

Dne 18. února 2010 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Reakce EU na změny v poměru globálních hospodářských sil (stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 20. července 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 135 hlasy pro, 4 hlasy byly proti a 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Evropské členské státy prodělaly nejhorší hospodářskou krizi od 30. let 20. století a zotavení z ní je stále nejisté, křehké a zranitelné. Globální rovnováha se po největší krizi od konce 2. světové války změnila a Evropa musí v této nové struktuře znovu určit své postavení a strategie. Vzhledem k tomu, že 85 % obchodu Evropy probíhá na jejím vlastním trhu, budou některé odpovědi na nové výzvy nalezeny v jejím rámci. Rozšíření vnitřní poptávky je pro udržitelnou Unii rozhodující, chce-li se vyrovnat s globálními výzvami. EHSV na toto téma vypracoval řadu stanovisek. Toto stanovisko se zabývá vnějším rozměrem reakcí EU na celosvětovou hospodářskou krizi – určením nového postavení Evropy na celosvětovém trhu. Zkoumá změny v hospodářské výkonnosti EU na globálních trzích a mezinárodní dopady vzestupu Číny a dalších rozvojových ekonomik, ke kterému došlo v nedávné době; klade otázky, jejichž cílem je podnítit analýzu těchto témat a diskusi o jejich důsledcích pro politické a obchodní vztahy EU se zbytkem světa; přináší také nápady a myšlenky občanské společnosti související s diskusí o politikách, jejíž závěry budou mít dalekosáhlé důsledky.

1.2   Evropa čelí zásadním výzvám – musí reagovat na závratné změny v globálních hospodářských, politických a obchodních vztazích, jež tato recese urychlila. Musí se při tom přizpůsobit prostřednictvím: stimulace růstu; tvorby většího počtu lepších pracovních míst a přeměnou ekonomiky na zelenější a inovativnější; dosažení cíle strategie Evropa 2020, jež spočívá v 75 % míře zaměstnanosti, a zajištění toho, aby do něj byly zahrnuty rizikové skupiny jako mládež, ženy, osoby středního věku a osoby se zdravotním postižením.

1.3   Doposud vynaložil evropský projekt nejvíce energie na interní otázky: budování jednotného trhu, organizování institucí, pře o peníze, nekonečná vyjednávání o smlouvách. Aby byla tato recese překonána a došlo k úspěšné reorganizaci, a mohly se tak řešit výzvy 21. století, musí se následující desetiletí vyznačovat tím, že se Evropa rozhlédne kolem sebe. Při tom si musí být EU více vědoma a lépe reagovat na vývoj situace, který určuje zejména nová interakce mezi USA a Čínou a vliv mocných skupin rozvojových zemí, jako je skupina BRIC.

1.4   Pokud tak učiní, má Evropa, jak pravil předseda Komise Manuel Barroso, „zdroje, inteligenci, potřebné schopnosti, historii a lidské, intelektuální a kulturní zdroje“ potřebné k úspěchu.

1.5   Komise se ve svém pracovním programu zavazuje ke: snížení překážek pro mezinárodní obchodní výměny a tok investic; dokončení stávajících bilaterálních jednání; zlepšení vymáhání stávajících dohod a realizaci iniciativ na otevření obchodu rostoucím oblastem, jako jsou špičkové technologie, služby a environmentální služby.

1.6   Znepokojujícím trendem je fakt, že Evropa není na špičce v žádném z odvětví vyspělých technologií, ani nemá v této technologické oblasti dost významných podniků, aby mohla vhodně využít klíčové technologie budoucnosti.

1.7   EHSV upozorňuje na význam otázek stojících mimo striktně vymezený tematický okruh tohoto stanoviska, souvisejících se škodlivým protekcionismem a reagujících na změnu klimatu, jako například: stimulace podnikavých a globálně zaměřených začínajících podniků; podpora inovací v zavedených podnicích; podpora odvětví se strategickým významem pro Evropu; zvážení vývozního potenciálu veřejných služeb jako zdravotnictví či vzdělávání; a vyzývání měst EU k vytváření partnerství po celém světě.

1.8   Důsledkem celosvětové recese bylo zvýšení atraktivity protekcionistických politik. Generální ředitel Světové obchodní organizace, pan Pascal Lamy, varoval, že země musí tomuto pokušení odolat.

1.9   Pokud jde o vnější záležitosti, je třeba úspěšně ukončit jednací kolo z Dohá, ale to se ukazuje jako velmi složité. Mezitím EU připravuje nové soukolí bilaterálních vztahů a dohod s rozvinutými i rozvojovými zeměmi, jež budou čím dál tím více ovlivňovat komplexní obchodní politiky.

1.10   Mezi další důležité cíle politiky EU patří: reciproční charakter těchto nových bilaterálních dohod EU, pokud možno s dopadem na energetickou bezpečnost; zajištění flexibility a adaptability pravidel vzhledem k rychle se měnícím okolnostem; odstranění necelních překážek včetně těch, které „přesahují hranice“, transparentnost pracovních a jakostních standardů podle pravidel MOP; dohody o volném obchodu pro environmentální zboží a služby.

1.11   Multilaterální dohody v oblasti životního prostředí se musí citlivě kloubit s dohodami v oblasti systému mezinárodního obchodu, tak aby se vzájemně podporovaly, a nikoliv narušovaly.

1.12   Energetická bezpečnost je pro EU jedním z ústředních témat souvisejících s výzvou v podobě změny klimatu. K tomu se lze postavit například kombinací: vyjednání dohod o vnějších dodávkách (jako tomu již je v kontextu bilaterálních obchodních dohod); prodeje odborných znalostí a technologie pro posílení infrastruktury, jako jsou „inteligentní sítě“ nebo nová generace technologií pro výrobu elektrické energie využívající jiné suroviny než fosilní paliva; sdílení nově vyvíjených technologií – s cílem napomoci splnění stávajících 20 % cílů EU v oblasti alternativních zdrojů energie – a hledání příležitostí pro vývoz odborných znalostí za účelem rozvoje a rozšíření pobídek pro snížení emisí uhlíku.

1.13   S tím, jak roste vzájemná závislost a provázanost na celém světě, je třeba se přidat ke způsobu myšlení vlastnímu tvůrcům politik. Vzájemné působení evropského jednotného trhu a obchodní politiky nikdy nebylo důležitější. Stejně tak zaručení požadovaných konzultací v rámci EU a mezi jejími institucemi a s jejími členskými státy, jež podporují a posilují účinný rozvoj, dojednání a provedení flexibilnější obchodní politiky.

1.14   Pokud jde o lidský rozměr, je třeba vyvrátit strach a nejistotu vyvolané změnami v hospodářské síle. Organizovaná občanská společnost má příležitost a povinnost pomáhat lidem, politikům a ekonomikám vypořádat se se změnami.

1.15   První strategickopolitickou reakcí EU na recesi a měnící se poměr globálních hospodářských sil je nová strategie Komise Evropa 2020. Pro to, aby byla tato strategie úspěšná, bude zapotřebí koordinovaná reakce Evropy, společně se sociálními partnery a občanskou společností (citace z úvodu pana Barrosa ke sdělení o strategii Evropa 2020). V reakci na změny v poměru globálních hospodářských sil se musí EU pro dosažení vysoké hospodářské výkonnosti a sociální soudržnosti spolehnout na své partnerství mezi státem a organizovanou občanskou společností.

1.16   Komise však má málo přímých nástrojů na ovlivnění jejího pokroku; odpovědnost zůstává z velké části na vládách členských států, jež v současné době ve svých zemích čelí zvýšenému finančnímu, politickému a sociálnímu tlaku.

2.   Úvod

2.1   „Evropské členské státy prodělaly nejhorší hospodářskou krizi od 30. let 20. století […] a zotavení z ní je stále nejisté, křehké a zranitelné.“ (1) Globální rovnováha se po největší krizi od konce 2. světové války změnila a Evropa musí v této nové struktuře znovu určit své postavení a strategie. Vzhledem k tomu, že 85 % obchodu Evropy probíhá na jejím vlastním trhu, budou některé odpovědi na nové výzvy nalezeny v jejím rámci. Rozšíření vnitřní poptávky je pro udržitelnou Unii rozhodující, chce-li se vyrovnat s globálními výzvami. EHSV na toto téma vypracoval řadu stanovisek (2). Toto stanovisko se zabývá vnějším rozměrem reakce EU na celosvětovou hospodářskou krizi – určením nového postavení Evropy na celosvětovém trhu. Zkoumá změny v hospodářské výkonnosti EU na globálních trzích a mezinárodní dopady vzestupu Číny a dalších rozvojových ekonomik, ke kterému došlo v nedávné době; klade otázky, jejichž cílem je podnítit analýzu těchto témat a diskusi o jejich důsledcích pro politické a obchodní vztahy EU se zbytkem světa; přináší také nápady a myšlenky občanské společnosti související s diskusí o politikách, jejíž závěry budou mít dalekosáhlé důsledky.

2.2   Evropa je závislá na globální ekonomice a v současné době ovládá mnoho z jejích trhů, ale jak dlouho tomu tak ještě bude? V roce 1800 žilo v Evropě a jejích územích v „Novém světě“ 12 % celosvětové populace a připadalo na ni přibližně 27 % celosvětových příjmů. Tato převaha dosáhla svého vrcholu v roce 1913, kdy tyto „rozvinuté“ ekonomiky představovaly 20 % světové populace, avšak připadalo na ně více než polovina světových příjmů (tedy přes 50 %). Dnes odpovídá podíl obyvatel opět 12 % a dále klesá, avšak udržujeme si přibližně 45 % celosvětových příjmů. (3)

EHSV se domnívá, že pro účinné řešení dopadu změn, ke kterým v poslední době dochází na celosvětových trzích, by se tvůrci politik měli více zaměřit na nové skutečnosti v oblasti obchodních vztahů Evropy se světem a zejména na výkonnost jejího vývozu.

3.   Kontext

3.1   Evropský obchod

3.1.1   Celkový objem evropského vývozu se odhaduje přibližně na 1,3 bilionů USD. Pokud nepočítáme obchodní výměny mezi členskými státy, připadlo na EU v roce 200816 % celkové výše světového vývozu, přičemž hlavními obchodními partnery EU byly USA, Rusko, Švýcarsko, Čína a Turecko.

3.1.2   V globalizovaném světě, ve kterém jsou země EU hlavními subjekty důležitých trhů, musí politiky, jež řídí mezievropské státní vztahy, reagovat na celosvětové dění, jako je dopad vzrůstající ekonomické síly obchodních partnerů Číny, Indie a Brazílie na politické vztahy. Jak by se však měla Evropa přizpůsobit? Tak, že přijme významnější úlohu ve světovém dění? Či opačným přístupem, kdy by přijala rapidně se prosazující nové globální paradigma, v němž má hlavní slovo nová G2: Washington a Peking?

3.1.3   Komise ve svém pracovním programu uznává, že mezinárodní obchod je v Unii hnací silou růstu zaměstnanosti a investic, a zavazuje se ke: snížení překážek pro mezinárodní obchodní výměny a tok investic; dokončení stávajících bilaterálních jednání; zlepšení vymáhání stávajících dohod a realizaci iniciativ na otevření obchodu rostoucím oblastem, jako jsou špičkové technologie, služby a environmentální služby. Kritickou oblastí bude zlepšení bilaterálních vztahů s USA, Čínou, Japonskem a Ruskem.

3.2   Evropský obchod v globální ekonomice

3.2.1   Recese mění konstelaci globálních hospodářských sil. V letech 2000 až 2007 rozšířily rozvíjející se ekonomiky, a zejména Čína, svou investiční základnu a v současné době jsou v čele globální obnovy ekonomiky tažené především růstem vývozu (např. 17,7 % v prosinci 2009). Ve stejném období byla vývozní výkonnost EU nerovnoměrná a došlo k významným ztrátám na některých dynamických trzích, zejména v Asii a Rusku.

3.2.2   Celková obnova ekonomiky tažená vývozem je v Číně realitou, EU v to však zatím pouze doufá. Komise předpokládá, že vývoz poroste v roce 2010 o 5 % a v roce 2011 o 5,1 %, k čemuž významně napomůže snížení relativní hodnoty eura vůči našim obchodním partnerům; to ovšem neznamená ani není považováno za stimulaci obnovy národních ekonomik kromě zemí jako Německo nebo Irsko, jež jsou do mezinárodního obchodu již silně zapojeny (4).

3.2.3   Zpráva Evropské komise konstatovala, že výkonnost EU v oblasti vývozu výrobků vyspělé technologické úrovně byla slabá, což vzbudilo obavy ohledně schopnosti Evropy udržet kvalitu a inovace výrobků na špičkové úrovni (5). Výkonnost EU v oblasti služeb se rovněž zhoršila, přičemž v letech 2004–2006 došlo ke snížení podílu na trhu. Tento trend je stejně znepokojující jako fakt, že Evropa není na špičce v žádném z odvětví vyspělých technologií ani nemá v této technologické oblasti dost významných podniků, aby mohla vhodně využít klíčové technologie budoucnosti.

3.2.4   Navzdory těmto slabinám je EU přední obchodní silou v oblasti služeb, hlavním vývozcem a druhým největším dovozcem zboží a nejdůležitějším zdrojem i příjemcem přímých investic na světě. Proto je pro Evropu zásadně důležité udržet a posílit svou pozici na globálním obchodním kolbišti; to však bude vyžadovat nové smýšlení pevně usazené v realitě odlišného a mnohem složitějšího globálního obchodního prostředí.

3.2.5   EHSV upozorňuje na význam otázek stojících mimo striktně vymezený tematický okruh tohoto stanoviska, souvisejících se škodlivým protekcionismem a reagujících na změnu klimatu, jako například: stimulace podnikavých a globálně zaměřených začínajících podniků; podpora inovací v zavedených podnicích; podpora odvětví se strategickým významem pro Evropu; zvážení vývozního potenciálu veřejných služeb jako zdravotnictví či vzdělávání; a vyzývání měst EU k vytváření partnerství po celém světě.

3.3   Znovunastolení rovnováhy v rámci hospodářských sil a v politice

3.3.1   Bankrot společnosti Lehman Brothers, jedné z nejstarších investičních bank z Wall Street, a následný chaos na trzích, jehož součástí byl nejstrmější úpadek světové výroby od 2. světové války, způsobil volný pád světové ekonomiky. Státní zásah zabránil dominovému efektu v globálním bankovním systému, ale nemohl zabránit tomu, aby se prudce a rychle snížily kapitálové toky.

3.3.2   Obchod pocítil důsledky okamžitě – došlo k omezení úvěrů a propadly se spotřební výdaje, což společnosti dohnalo ke snížení produkce. Závažnost těchto změn se však u různých obchodních bloků významně lišila, přičemž Čína se vzpamatovala nejrychleji, k čemuž jí velmi pomohlo rozhodnutí vlády přijmout daňová opatření, jež znamenala finanční injekci pro čínské hospodářství ve výši 580 miliard USD, za účelem stimulace rychlé obnovy.

3.3.3   V březnu 2009 byla v Pekingu, Londýně, Washingtonu a Frankfurtu přijata politická opatření. Vedoucí činitelé G20 přislíbili finanční podporu ve výši 1 bilionu USD od MMF a Světové banky, aby na světové úrovni poskytli stejnou míru podpory jako jednotlivé státy. Na této schůzi započalo období nových mocných či vlivných aktérů na mezinárodní úrovni, které znamená nový světový hospodářský řád a radikální změnu hospodářských vztahů s možnými zásadními dopady na obchodní politiku EU.

3.3.4   Zemím s nadměrnou spotřebou, jako USA, bylo doporučeno omezit spotřebu, zatímco země s přebytkem úvěrů a měnových rezerv byly vyzvány k podpoře spotřební poptávky. Byly vyzdviženy udržitelné a vyrovnané směry globální ekonomiky a zdůrazněno to, že užší spolupráce se zbytkem světa je ve vlastním zájmu EU.

3.3.5   Navzdory nedávnému návratu k růstu existují důvody pro to, abychom zůstali ostražití. Ekonomové si stále nejsou jisti budoucím vývojem světové ekonomiky. O tom, kdy a jak odstranit fiskální stimulační opatření, o jejich dosavadních účincích a dlouhodobé udržitelnosti panují otázky. Možná sice byl znovu nastolen růst, ale existuje také „recese na lidské úrovni“ (6). Vysoká nezaměstnanost znamená, že světoví političtí činitelé složitě hájí liberální obchod z politického, intelektuálního i interního hlediska.

3.3.6   V reakci na tento obrat v poměru globálních hospodářských sil je nutno při rozhodování na úrovni EU: rychle se přizpůsobit důsledkům; rozvinout k tomu potřebné nové smýšlení; jednat kolektivně, a to jednotněji, promyšleněji a rychleji; podporovat příležitosti k vytváření pracovních míst, jako je například „zelená ekonomika“; pomáhat podnikům s rekvalifikací pracovníků; poskytnout těm, kdo ztratili pracovní místa, nové nástroje pro adaptaci na nové možnosti – při minulých strukturálních změnách se totiž ukázalo, že podpora jedinců v adaptaci je nejúčinnější politickou reakcí (7).

4.   Dvě klíčové otázky

4.1   Protekcionismus

4.1.1   Důsledkem celosvětové recese bylo zvýšení atraktivity protekcionistických politik. Generální ředitel Světové obchodní organizace pan Pascal Lamy varoval, že země musí tomuto pokušení odolat (8). EU získala nejvíce na transparentních a vymahatelných pravidlech, která spravedlivě a objektivně podporují a usnadňují konkurenční obchodní prostředí. Podle evropského komisaře pro obchod Karla De Guchta však hlavní obchodní partneři Unie zatím během současné hospodářské krize zavedli v oblasti obchodu 280 restriktivních opatření. Existují obavy, že by se tato opatření mohla stát novou a trvalou součástí celkového obchodního rámce.

4.1.2   Jednou z nejvýznamnějších překážek obchodu je v současné době uměle udržovaný nízký kurz čínského renminbi neboli yuanu, což vláda považuje za způsob zajištění toho, aby byl čínský vývoz konkurenceschopnější. Je to závažná překážka pro volný a spravedlivý obchod, a nedávné kroky zaměřené na zmírnění situace jsou tedy vítané, ale zapotřebí jsou rovněž dlouhodobé a udržitelné změny politik směnných kurzů čínské vlády.

4.1.3   Stimulační balíčky napomáhají hospodářskému růstu tím, že posilují poptávku, avšak jejich prvotním cílem je pomoci místním podnikům. Vedlejším produktem by mohlo být pozvednutí nekonkurenceschopných odvětví. Pravidla hospodářské soutěže a státní podpory staví EU do silné pozice, z níž může koordinovat úsilí tak, aby k tomuto nedošlo, přičemž plně funkční jednotný trh vylučuje potenciálně škodlivý protekcionismus.

4.1.4   Pokud jde o vnější záležitosti, je třeba úspěšně ukončit jednací kolo z Dohá, ale to se ukazuje jako velmi složité. Mezitím EU připravuje nové soukolí bilaterálních vztahů a dohod s rozvinutými i rozvojovými zeměmi, jež budou čím dál tím více ovlivňovat komplexní obchodní politiky.

4.1.5   Mezi další důležité cíle politiky EU patří: reciproční charakter těchto nových bilaterálních dohod EU, pokud možno s dopadem na energetickou bezpečnost; zajištění flexibility a adaptability pravidel vzhledem k rychle se měnícím okolnostem; odstranění necelních překážek včetně těch, které „přesahují hranice“, transparentnost pracovních a jakostních standardů podle pravidel MOP; dohody o volném obchodu pro environmentální zboží a služby (9).

4.1.6   Vzhledem k přijetí Lisabonské smlouvy probíhá reforma rozhodovacích procesů Evropské unie, včetně rozšíření spolurozhodovacího procesu na Evropský parlament v klíčových politických oblastech se zahrnutím obchodu. Je důležité, aby pravidla těchto nových procesů zahrnujících Radu, Parlament a Komisi vyústila v rychlejší a flexibilnější reakce, jež zlepší schopnost Unie účinně a koherentně řešit strategické potřeby vysoké úrovně i každodenní drobnosti v oblasti obchodu.

4.2   Změna klimatu

4.2.1   V Evropě nyní panuje konsensus o tom, že pokud jde o změnu klimatu, je třeba okamžitě jednat. Nápadným důsledkem globalizace je vzájemná závislost, kterou stimuluje. Pokud změna klimatu nebude usměrněna, zatíží budoucí generace a naruší globalizaci, což způsobí náhlá zvyšování cen zdrojů a environmentální katastrofy, a to především v rozvojových zemích. Proto je změna klimatu ekonomickým problémem a má významný obchodní rozměr.

4.2.2   EU se postavila do čela mezinárodního procesu snah o omezení globálního oteplování v rámci Kjótského protokolu. Výsledky kodaňského summitu o změně klimatu byly narušením evropských snah o posílení mezinárodní spolupráce zejména s rozvíjejícími se ekonomikami, jejichž emise do roku 2020 převýší emise rozvinutých zemí. EU je rovněž znepokojena tím, že ve fázi, v níž se v současné době nachází změna klimatu, budou nejvíce postiženi ti celosvětově nejchudší; EU proto musí připravit komplexní, realistickou a funkční politickou odpověď, aby tak předešla nebezpečí, že budoucí generace budou zakoušet negativní sociální a hospodářské důsledky, kterým by se dalo vyhnout.

4.2.3   Zařazením tématu změny klimatu do obchodní a do rozvojové politiky EU by vznikly náklady a také omezení v souvislosti s plněním cíle, jehož nelze dosáhnout, pokud se nezapojí také další velké obchodní bloky (10). Multilaterální dohody v oblasti životního prostředí se musí citlivě kloubit s dohodami v oblasti systému mezinárodního obchodu, tak aby se vzájemně podporovaly, a nikoliv narušovaly. Je tedy rozumné stát v čele, pokud ostatní nebudou povinni následovat, ani je k tomu nelze přimět? Je snad možné přimět Čínu k tomu, aby nahradila svůj model „platí spotřebitel“ za model EU „platí výrobce“, aby tak zaručila snížení emisí uhlíku (11)? Nebo zastavit nutkání Wall Street, který se s pomocí Washingtonu snaží postavit do čela výrazně rozšířeného mezinárodního trhu pro obchodování s emisemi uhlíku?

4.2.4   Energetická bezpečnost je pro EU jedním z ústředních témat souvisejících s výzvou v podobě změny klimatu. Zatímco jednotlivé členské státy jsou v přední linii, pokud jde o řešení této otázky, existuje zde skutečný a významný unijní rozměr, zejména v kontextu obchodu. K tomu se lze postavit například kombinací: vyjednání dohod o vnějších dodávkách (jako tomu již je v kontextu bilaterálních obchodních dohod); prodeje odborných znalostí a technologie pro posílení infrastruktury, jako jsou „inteligentní sítě“ nebo nová generace technologií pro výrobu elektrické energie využívající jiné suroviny než fosilní paliva; sdílení nově vyvíjených technologií – s cílem napomoci splnění stávajících 20 % cílů EU v oblasti alternativních zdrojů energie – a hledání příležitostí pro vývoz odborných znalostí za účelem rozvoje a rozšíření pobídek pro snížení emisí uhlíku.

5.   Reakce

5.1   Řešit výzvy a využít příležitostí

5.1.1   Pro tvorbu příležitostí pro evropský obchod je zapotřebí říci si pravdu o výzvách, které před EU, její instituce a členské státy staví odlišné globální prostředí. Institucionální reformy zavedené Lisabonskou smlouvou musí být dle názoru EHSV provedeny ještě za užší spolupráce a s vyšší účinností, a to s cílem reagovat na výzvy v podobě hledání nových inovativních způsobů, jak si udržet již dosažené úspěchy EU a dosáhnout budoucích cílů (12). Aby byla opatření účinná, musí se jednat na základě holistického přístupu vycházejícího z vysokého stupně moderních znalostí, přehledu a povědomí.

5.1.2   S tím, jak roste vzájemná závislost a provázanost na celém světě, je třeba se přidat ke způsobu myšlení vlastnímu tvůrcům politik. Vzájemné působení evropského jednotného trhu a obchodní politiky nikdy nebylo důležitější. Stejně tak zaručení požadovaných konzultací v rámci EU a mezi jejími institucemi a s jejími členskými státy, jež podporují a posilují účinný rozvoj, dojednání a provedení flexibilnější obchodní politiky.

5.1.3   Pokud jde o lidský rozměr, je třeba vyvrátit strach a nejistotu vyvolané změnami v hospodářské síle. Organizovaná občanská společnost má příležitost a povinnost pomáhat lidem, politikům a ekonomikám vypořádat se se změnami. Provádění protekcionistických politik s ohledem na změny v poměru globálních sil bychom mohli přirovnat k pokusu krále Knuta zastavit příliv. Pomáhat jedincům, podnikům a vládám přizpůsobit se novým skutečnostem je účinný způsob, jak přemoci strach a nejistotu. Například nízká evropská porodnost a stárnoucí obyvatelstvo přinášejí mnoho významných a závažných strukturálních výzev, s nimiž je třeba se vypořádat.

5.1.3.1   Nejdůležitějším politickým cílem je – v souladu s cíli strategie Evropa 2020 – zvýšení míry zapojení pracovní síly. Jistým prostředkem pro jeho dosažení by byla péče o děti dostupná pro všechny rodiče, kteří o ni stojí. V praxi by to znamenalo, že by na pracovním trhu mohlo zůstat více žen. Spolu s tím by měly existovat dostatečně vysoké rodičovské příspěvky vyplácené po dostatečně dlouhou dobu. V důsledku těchto opatření by se měla zvýšit porodnost vzhledem k tomu, že by se snížila ekonomická zátěž rodičů.

5.1.3.2   Navíc vzhledem k tomu, že přistěhovalecké politiky nezaručují rozumné rozšíření nabídky pracovních sil, mají jednotlivé podniky vyvážející mimo EU závažné dilema: mají omezit svou expanzi, nebo přesunout provoz tam, kde je nabídka bohatá (13)? Z tohoto důvodu bychom považovali za rozumné, odůvodněné a naléhavě nutné zvážit přistěhovaleckou politiku EU, jež by byla komplexní a inkluzivní, jako reakci na demografické změny v Evropě.

5.1.4   První strategickopolitickou reakcí EU na recesi a měnící se poměr globálních hospodářských sil je nová strategie Komise Evropa 2020. Pro to, aby byla tato strategie úspěšná, bude zapotřebí koordinovaná reakce Evropy, společně se sociálními partnery a občanskou společností (citace z úvodu pana Barrosa ke sdělení o strategii Evropa 2020). V reakci na změny v poměru globálních hospodářských sil se musí EU pro dosažení vysoké hospodářské výkonnosti a sociální soudržnosti spolehnout na své partnerství mezi státem a organizovanou občanskou společností.

5.1.5   Iniciativa se však setká s mnoha stejnými potížemi, jakým byla vystavena Lisabonská strategie: její priority mohou být příliš rozmanité; problematické může být její provádění; Komise má málo přímých nástrojů na ovlivnění jejího pokroku; odpovědnost zůstává z velké části na vládách členských států, jež v současné době ve svých zemích čelí zvýšenému finančnímu, politickému a sociálnímu tlaku (14).

---

(1)  Bývalý předseda Evropského parlamentu Pat Cox v nedávno zveřejněném novinovém článku „Europe must raise its game now not later“: http://www.irishtimes.com/newspaper/opinion/2010/0407/1224267827518.html.

(2)  Viz mimo jiné: Finanční krize a její dopad na reálnou ekonomiku, Úř. věst. C 255, 22.9.2010, s. 10.; Plán evropské hospodářské obnovy (dodatkové stanovisko), Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s.149; Plán evropské hospodářské obnovy, Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s.71; Lisabonská strategie po roce 2010, Úř. věst. C 128, 18.5.2010, s.3.

(3)  Historik Niall Ferguson v listu Financial Times (10.4.2010) v článku o reformě vyučování historie na středních školách ve Spojeném království.

(4)  Evropská hospodářská prognóza jaro 2010 - European Economy 2 – 2010.

(5)  Generální ředitelství pro obchod Evropské komise, Global Europe: EU Performance in the global economy: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2008/october/tradoc_141196.pdf (konzultována 4. února 2010).

(6)  „Falling Flat: More Evidence that America is Experiencing a Jobless Recovery“, The Economist, k dispozici zde: http://www.economist.com/world/united-states/displaystory.cfm?story_id=15473802 (6. února 2010).

(7)  Například ve stanovisku EHSV k tématu Plán evropské hospodářské obnovy (Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 149) se uvádí, že „ve světle očekávaného demografického vývoje se v rámci inteligentní restrukturalizace hospodářství musí usilovat o to, aby zaměstnanci nebyli propouštěni, ale udrženi v podniku, a aby se dále zvyšovala jejich kvalifikace, a při posilování ekonomiky tak byl k dispozici dostatek vzdělaných odborníků. Podpora pro nezaměstnané by měla být zahrnuta do programů rekvalifikace a zvyšování úrovně kvalifikace.“

(8)  http://www.wto.org/english/news_e/sppl_e/sppl101_e.htm „Lamy warns on protectionism“ – zprávy WTO.

(9)  Netýká se této agendy, avšak stálo by za zvážení v rámci diskuse o pravidlech v oblasti duševního vlastnictví.

(10)  Skupina EHSV Zaměstnavatelé například nedávno uvedla, že zvýšený počet těžišť světových aktérů, která mezi sebou soupeří, dal vzniknout velmi komplexnímu soukolí bilaterálních a multilaterálních vztahů, která mimo jiné požadují opatření v oblasti nízkouhlíkových politik a politik zaměřených na úspory energie a ochranu otevřených trhů před skrytým protekcionismem. „A New Phase Ahead: Need for a Political and Economic Impetus“, strana 10. V angličtině k dispozici zde: http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.en.group-1-statements&itemCode=9894.

(11)  Z hlediska čisté logiky je velice těžké zcela pozici Číny odmítnout – proč by měla přijmout daň za výrobu zboží, jež je poté spotřebováváno v rozvinutých zemích, kde není zdaněno žádnou zvláštní spotřební daní související s emisemi uhlíku?

(12)  Dobrým příkladem nezbytných inovací je skutečnost, že komisař Barroso nedávno vytvořil skupinu komisařů, kteří se budou zabývat financováním výzkumu a rozvoje – v této oblasti mají různá ředitelství vlastní, oddělené, avšak potenciálně se překrývající nebo vzájemně se podporující úlohy, rozpočty a kompetence.

(13)  Ve skutečnosti se mnoho podniků již rozhodlo a ty, které odešly z Evropy, využívají také nízká cla na celou řadu zboží dováženého do EU; to vzbuzuje návrhy, že takový poměr daní a cel by měl být znovu uveden do rovnováhy.

(14)  Jakožto jedna z nejmenších, neotevřenějších a na obchodu nejvíce závislých ekonomik by mohlo být Irsko považováno za laboratoř, v níž je možno pozorovat reakce jako v nějakém mikrokosmu, jelikož aby stimulovala podporu obnovy vycházející z obchodu, podporuje vláda: investice do univerzitního a postgraduálního vzdělávání, aby rozproudila vědu, technologii a inovace; celosvětově konkurenceschopný systém výzkumu, v němž se znalosti přenášejí ze škol na trh; zlepšování konkurenceschopnosti společností, jež obchodují z Irska na mezinárodní úrovni; snižování emisí CO2 o 20 %; napomáhání rozvojovým zemím, jež se snaží vypořádat s důsledky změny klimatu.

---