Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady (EURATOM), kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace (přepracované znění)

KOM(2010) 184 v konečném znění – 2010/0098 (CNS)

2011/C 48/28

Zpravodajka: paní Pirkko RAUNEMAA

Dne 27. dubna 2010 se Komise, v souladu s článkem 31 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Rady (EURATOM), kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace (přepracované znění)

KOM(2010) 184 v konečném znění – 2010/0098 (CNS).

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. srpna 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 127 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Radioaktivní spad přesahuje v drtivé většině případů hranice států. Způsobuje dlouhodobé uvolňování radioaktivních látek, přenáší se na velké vzdálenosti a má dopad na rozsáhlé oblasti. Při tomto typu havárií tedy vniká možné riziko katastrofy mezinárodního rozsahu.

1.2   Je skutečně zapotřebí mít jasné a aktualizované právní předpisy, které mohou instituce EU a členské státy snadno uplatnit při výskytu radioaktivního spadu. Z tohoto důvodu je reforma právních předpisů legitimní a nutná.

1.3   Od jaderné havárie v Černobylu v roce 1986 stanovilo Společenství normy definující mezní hodnoty kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii (1) a rovněž opatření pro včasnou výměnu informací v případě radiační mimořádné situace (2). Platnost přípustných úrovní byla naposledy přezkoumána v roce 1995 odbornou skupinou v souladu s článkem 31 Smlouvy o Euratomu. Z tohoto důvodu by mělo být provedeno opětovné přezkoumání přípustných úrovní.

1.4   EU zřídila výkonný a mezinárodně uznávaný orgán pro posuzování rizik, jímž je Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) (nařízení (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002). Působnost EFSA by měla být rozšířena na hodnocení dopadu radioaktivních zbytků v potravinách a krmivech na zdraví a Komise by měla přezkoumat stávající opatření.

1.5   Pro důkladnou kontrolu úrovní radiace potravin a krmiv by pravomoci v této oblasti měly být svěřeny národním úřadům odpovědným za kontrolu potravin a národním agenturám pro radiační ochranu, jejichž cílem by bylo kontrolovat nejvyšší přípustné úrovně a dovoz potravin a krmiv v případech, kdy jsou tyto úrovně přesaženy, aniž by musely získat potvrzení od orgánu pro sledování radiace.

1.6   V rámci norem a pokynů komise pro Codex Alimentarius by se Komise rovněž měla snažit zajistit, aby byly mezinárodní předpisy stanoveny podle výskytu radioaktivního spadu a jeho působení na potraviny a krmiva, a určit, která instituce bude v případě havárie primárně odpovědná za hraniční kontrolu dovozu a vývozu v Evropské unii.

1.7   Jelikož voda obsahuje jednu z hlavních složek potravin a krmiv, měla by být začleněna do příloh k tomuto nařízení. Kromě toho by tato ustanovení měla platit pro všechny druhy pitné vody, nejen pro vodu v potravinách a krmivech.

1.8   Když dojde k havárii, je důležité snažit se ovlivnit chování lidí a přimět je, aby si vybírali potraviny a nápoje, jež jsou bezpečné či méně nebezpečné. Za poskytování pokynů a zvyšování povědomí nesou odpovědnost národní orgány a odvětvové organizace.

2.   Úvod

2.1   Kontext

2.1.1   Po havárii jaderné elektrárny v Černobylu dne 26. dubna 1986 se uvolnilo do ovzduší značné množství radioaktivních materiálů, které kontaminovaly potraviny a krmiva v několika evropských zemích na úroveň významnou z hlediska zdraví.

2.1.2   Poprvé tak byla přijata opatření na úrovni Společenství zabývající se tímto druhem jaderné havárie, jež způsobuje dlouhodobé uvolňování radioaktivních složek, které se šíří na velké vzdálenosti a mají dopad na rozsáhlé oblasti.

2.1.3   Výbor se k otázce radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace (3) vyjádřil pouze při jedné dřívější příležitosti. Toto stanovisko však představovalo pouze počáteční hledisko, neboť Komise ještě musela navrhnout nejvyšší přípustné úrovně radioaktivity. Tato konzultace proto představuje pro Výbor příležitost předložit aktuálnější stanovisko k této otázce.

2.2   Legislativní rámec

2.2.1   Nařízení Rady (Euratom) č. 3954/87 ze dne 22. prosince 1987 stanovuje postup pro zavedení nejvyšších přípustných úrovní radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace. V průběhu let bylo podstatně změněno (4). Nejvyšší přípustné „referenční“ úrovně jsou uvedeny v samostatných přílohách druhé změny nařízení.

2.2.2   Jestliže Komise získá informaci o havárii nebo o jakémkoli jiném případu radiační mimořádné situace, při níž bylo nebo pravděpodobně bude dosaženo nejvyšších přípustných úrovní, neprodleně přijme nařízení pro použití těchto nejvyšších přípustných úrovní. Doba platnosti takového nařízení je co nejkratší a nepřesahuje tři měsíce.

2.2.3   Komise předloží Radě návrh na nařízení, kterým by se měla přizpůsobit nebo potvrdit ustanovení prvního nařízení v měsíci následujícím po jeho přijetí a po konzultaci odborné skupiny v souladu s článkem 31 Smlouvy o Euratomu. Doba platnosti tohoto druhého nařízení je též omezena. V delší časové perspektivě, tedy po jaderné havárii nebo případu radiační mimořádné situace, je možno použít za účelem kontrolování potravin nebo krmiv umísťovaných na trh jiné právní nástroje nebo jiný právní základ.

2.2.4   Nejvyšší přípustné úrovně uvedené v přílohách k nařízení mohou být přezkoumány nebo doplněny na základě názoru odborníků v souladu s článkem 31. Platnost stanovených nejvyšších přípustných úrovní byla naposledy přezkoumána v roce 1995 odbornou skupinou v souladu s článkem 31 a na základě ustanovení směrnice Rady 96/29/Euratom, která vyžaduje, aby členské státy stanovily zásahové úrovně pro případy havárií (5).

2.2.5   EU v této souvislosti přijala opatření k zajištění toho, aby zemědělské produkty byly dováženy na trh Unie pouze na základě společných opatření, jejichž cílem je ochrana zdraví obyvatelstva při zachování jednoty trhu a zabránění výchylkám v obchodu.

2.2.6   V případě radiační mimořádné situace se po členských státech vyžaduje, aby si vyměňovaly informace prostřednictvím systému „Ecurie“ (6). Tento systém vyžaduje, aby členské státy oznámily a poskytly informace Komisi a dotčeným nebo ohroženým členským státům, kdykoli se určitý členský stát rozhodne přijmout plošná opatření na ochranu obyvatelstva v případě radiační mimořádné situace. Taková informace musí obsahovat povahu a čas vzniku situace, její přesnou polohu, druh zařízení a činnosti, příčinu, předpokládaný vývoj, přijatá nebo plánovaná ochranná opatření, jakož i úroveň radioaktivity naměřenou monitorovacími systémy v potravinách, krmivech, pitné vodě a okolním prostředí.

2.3   Dokument Komise

2.3.1   Komise zahájila kodifikaci nařízení Rady č. 3954/87 a jeho následných změn.

2.3.2   V průběhu legislativního postupu však vyšlo najevo, že ustanovení v návrhu kodifikovaného znění stanovilo výhradu ohledně prováděcích pravomocí Rady, která nebyla odůvodněna v bodech odůvodnění nařízení (Euratom) č. 3954/87.

2.3.3   Vzhledem k tomu, že takový bod odůvodnění by znamenal změnu obsahu, a šel by tudíž za rámec prosté kodifikace, bylo uznáno za vhodné nahradit kodifikaci přepracováním, aby mohla být zapracována potřebná změna.

2.3.4   Dodatečné ustanovení 15 v úvodu návrhu odkazuje na možnost, kdy v některých situacích může Rada, místo Komise, okamžitě a v krátkém čase přijmout přizpůsobená opatření pro použití předem stanovených nejvyšších přípustných úrovní radioaktivní kontaminace.

3.   Hodnocení

3.1   Je skutečně zapotřebí mít jasné a aktualizované právní předpisy, které mohou instituce EU a členské státy snadno uplatnit při výskytu radioaktivního spadu. Z tohoto důvodu je reforma právních předpisů legitimní a nutná. Pravděpodobnost havárií jaderných elektráren a jiného výskytu radioaktivního spadu se může v EU zvyšovat, mimo jiné i z důvodu stárnutí stávajících jaderných elektráren, výstavby mnoha nových a rizika dalších neočekávaných havárií.

3.2   Radioaktivní spad téměř vždy zasahuje rozsáhlá území a ne vždy se jeho intenzita při přenosu i na veliké vzdálenosti významně sníží. Zabýváme se tedy možnou katastrofou ohrožující zdraví a životní prostředí v mezinárodním měřítku.

3.3   V porovnání s rokem 1986 má EU v současné době výkonný a mezinárodně uznávaný orgán pro posuzování rizik, jímž je Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) (nařízení (ES) č. 178/2002). Radioaktivní zbytky v potravinách a krmivech lze přirovnat ke kontaminujícím látkám v potravinách. Dalo se tedy očekávat, že EFSA bude pověřen hodnocením dopadu těchto zbytků na zdraví. Komise však ve svém návrhu zachovala stávající opatření, která jsou v některých případech desítky let stará, bez jakéhokoli dalšího zvážení či odůvodnění.

3.4   Když dojde k havárii, je důležité snažit se ovlivnit chování lidí a přimět je, aby si vybírali potraviny a nápoje, jež jsou bezpečné či méně nebezpečné. Zemědělští výrobci navíc musí v každém případě znát úrovně radioaktivní kontaminace krmiv a postupy při krmení zvířat během krizové situace. Při poskytování pokynů a zvyšování povědomí zde mohou hrát klíčovou roli národní orgány a odvětvové organizace.

3.5   Je zcela zásadní, aby byla nyní ustanovení upravující radioaktivní spad a úrovně radioaktivity přepracována tak, aby jejich zavádění na úrovni EU a členských států bylo snazší a jasnější.

3.6   Nejvyšší přípustné úrovně radioaktivity musí odpovídat potřebám zvláště ohrožených skupin obyvatelstva. Na potraviny pro kojence by se měly vztahovat přísnější hodnoty než na potraviny určené ke spotřebě obyvatelstvem obecně.

3.7   Radioaktivní látky se mohou dostat do povrchových vod v souvislosti s jadernými testy a využíváním jaderné energie či radioaktivních látek ve zdravotnictví, průmyslu a výzkumu. Přestože jsou za normálních podmínek tyto hodnoty nepatrné, situace se může změnit v případě radiační havárie. Proto by tedy voda neměla být vyčleněna z příloh k tomuto nařízení, jelikož obsahuje jednu z hlavních složek potravin a krmiv.

(1)  Nařízení Rady (Euratom) č. 3954/87 ze dne 22.12.1987, ve znění úprav.

(2)  Rozhodnutí Rady (Euratom) č. 87/600 ze dne 14.12.1987.

(3)  CES 480/1987, Úř. věst. C 180, 8.7.1987, s. 20–25.

(4)  Nařízení Komise (Euratom) č. 944/89 a nařízení Komise (Euratom) č. 770/90.

(5)  Čl. 50 odst. 2 směrnice Rady 96/29/Euratom ze dne 13.5.1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření.

(6)  Viz pozn. pod čarou 2.