15.2.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 48/150

1.1

Výbor by byl rád, kdyby sepsání sdělení tohoto obsahu vůbec nebylo nutné pokud by politikové dodrželi slib daný v roce 2001, v němž se zavázali zastavit ubývání biologické rozmanitosti do roku 2010 a zajistit obnovení zaniklých stanovišť. Tohoto cíle však nebylo dosaženo.

1.2

EHSV zde spatřuje dva velké nedostatky. Jednak se zachování biologické rozmanitosti zatím nedostalo do středu zájmu politiků, jednak je nutné konstatovat, že ve společnosti sice obecně panuje kladný postoj k ochraně přírody, současně však má výrazné mezery ve znalostech týkajících se ekologické problematiky. Oba nedostatky spolu vzájemně souvisí a nová koncepce v souvislosti s biologickou rozmanitostí je musí řešit.

1.3

Je zapotřebí zvážit, zda je terminologie používaná politiky a sdruženími specializujícími se na tuto oblast srozumitelná pro běžného člověka. Pojmy jako „biologická rozmanitost“, „druhy“ či „ekosystémové služby“ osloví a zaujmou jen málokoho.

1.4

EHSV podporuje ambiciózní cíle formulované ve variantě č. 4 ve sdělení Komise, kterou přijala také Rada ve složení pro životní prostředí a Evropská rada. Aby byly tyto cíle v budoucnu splněny, bude nutné vyvinout zvýšené úsilí a předem určit, jaké finanční prostředky na to musí být vynaloženy a jakých politických změn je zapotřebí (1).

1.5

Výbor proto vyzývá Komisi a Evropskou radu, aby pouze nedoplňovala staré cíle novými informacemi, nýbrž aby konečně vypracovala závaznou a časově jasně vymezenou koncepci postupu s definovanými průběžnými cíli a s dostatečným finančním zajištěním pro všechny útvary Komise a aby formulovala pokyny ohledně toho, jaké změny jsou nutné na úrovni členských států.

1.6

Úkol zachování biologické rozmanitosti nespadá pouze do oblasti politiky životního prostředí. Jedná se rovněž o dlouhodobý hospodářský úkol, proto by se tímto tématem konečně měli zabývat i ministři hospodářství a financí.

1.7

Vzhledem k alarmujícím mezerám ve znalostech naší společnosti týkajících se ekologické problematiky bude nutné vyvinout politiku vzdělávání v oboru přírodního prostředí.

1.8

Odpovídající zkouškou serióznosti politiky ochrany biologické rozmanitosti v EU bude rozpočtová reforma a nové nasměrování společné zemědělské politiky a společné politiky rybolovu, strukturálních fondů a jiných relevantních oblastí politiky.

1.9

Dosavadní obsah nové strategie EU 2020 neumožňuje čelit výzvám v oblasti zachování biologické rozmanitosti. Nová koncepce v souvislosti s biologickou rozmanitostí musí tuto mezeru vyplnit a stát se později nedílnou součástí této strategie.

1.10

EHSV shledává, že na úrovni EU mají mimořádnou důležitost následující oblasti činnosti:

1.11

Je nutné nalézt cestu k opětovnému lepšímu propojení zemědělství a zachování druhů. K dispozici jsou kladné příklady z některých členských států, které je zapotřebí vyhodnotit a značně rozšířit. Zemědělcům musí být dány podněty k zajištění příslušných služeb.

1.12

EHSV očekává, že se Evropská unie dobře připraví na desátou konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti a významně přispěje k novému globálnímu strategickému plánu ochrany biologické rozmanitosti po roce 2010.

2.1

Sdělení Komise muselo být sepsáno v této podobě, protože EU nedosáhla jednoho z ústředních cílů posledního desetiletí v oblasti politiky životního prostředí. V roce 2001 Evropská rada – v rámci strategie udržitelného rozvoje – v Göteborgu formulovala cíl zastavit ubývání biologické rozmanitosti v EU do roku 2010 a kromě toho zajistit obnovení zaniklých stanovišť. Navzdory přijetí akčního plánu EU pro zachování biologické rozmanitosti v roce 2006 a přes nesporné úspěchy při zavádění soustavy NATURA 2000 však tohoto cíle nebylo dosaženo.

2.2

Sdělení Komise posuzované v tomto stanovisku je třeba chápat jako první krok ke splnění tohoto cíle. Toto sdělení popisuje varianty pro vývoj koncepce a cíle na období po roce 2010.

2.3

Ve sdělení jsou podrobně popsány, zdůrazněny a zhodnoceny důvody pro ochranu biologické rozmanitosti. Zvláštní pozornost je přitom věnována globálním hospodářským nákladům / ztrátám, které vyplynou z ubývání biologické rozmanitosti a s tím spojeného ubývání ekosystémových služeb – ve studii Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti (TEEB – The Economics of Ecosystems and Biodiversity) jsou vyčísleny na zhruba 50 miliard EUR (!) ročně, nahromaděné ztráty sociálního blahobytu by pak měly v roce 2050 odpovídat 7 % HNP (!).

2.4

Komise objasňuje, že v případě ochrany biologické rozmanitosti i ochrany proti změně klimatu jde o dlouhodobý úkol. Vytvářená koncepce v souvislosti s biologickou rozmanitostí proto má být dlouhodobá (časový horizont: rok 2050), přičemž by si EU měla – obdobně jako na mezinárodní úrovni – stanovit vlastní (průběžný) cíl pro rok 2020.

2.5

Politickým činitelům jsou nabízeny 4 varianty cíle pro rok 2020 s různým stupněm náročnosti, a to:

—   varianta 1: do roku 2020 výrazně zpomalit ubývání biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb v EU;

—   varianta 2: do roku 2020 zastavit ubývání biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb v EU;

—   varianta 3: do roku 2020 zastavit ubývání biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb v EU a do co největší míry je obnovit;

—   varianta 4: do roku 2020 zastavit ubývání biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb v EU, obnovit je do co největší míry a zesílit snahy EU o zastavení ubývání biologické rozmanitosti na celém světě.

3.1

Zhodnocení dosavadní politiky EU v oblasti biologické rozmanitosti přináší zklamání.

3.2

Zhruba před 10 lety byl dán slib, že během jednoho desetiletí bude zastaveno ubývání biologické rozmanitosti a bude zajištěno obnovení stanovišť a přírodních systémů.

3.3

Téměř v ročním intervalu útvary Komise, komisaři nebo Evropská agentura pro životní prostředí poukazovaly na to, že by kromě doposud přijatých opatření bylo zapotřebí většího úsilí pro dosažení stanoveného cíle. Toto úsilí ale nebylo vyvinuto.

3.4

Minulý rok bylo připuštěno, že určeného cíle nebude dosaženo, což pro EHSV nebylo překvapením. Poukazoval již v různých stanoviscích na to, že přijatá politická opatření jsou podle jeho mínění absolutně nedostatečná (2).

3.5

Příčinou toho, že EU nedosáhla svého cíle v oblasti biologické rozmanitosti, není neznalost toho, co je třeba učinit, resp. neochota občanské společnosti podílet se na nezbytných krocích. V podstatě to bylo způsobeno tím, že politikové přiřazují vyšší prioritu krátkodobým hospodářským zájmům než dlouhodobému působení ekosystémových služeb. To, že náš hospodářský systém není udržitelný, nýbrž je založen na nadměrném využívání přírodních zdrojů, se projevuje i v oblasti biologické rozmanitosti.

3.6

EHSV tudíž vítá to, že se Komise podrobně zabývá studií Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti a uvádí natolik důležité argumenty týkající se hospodářského významu biologické rozmanitosti. Výbor by však chtěl varovat před soustředěním se na finanční stránku v souvislosti s biologickou rozmanitostí, poněvadž:

3.7

EHSV se kromě toho obává, že studie Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti může mít podobný osud jako Sternova zpráva o ochraně proti změně klimatu, jejíž varování před dlouhodobými hospodářskými důsledky změny klimatu byla politiky rovněž ignorována. Je příznačné, že se ministři financí a hospodářství zatím touto studií ani náznakem nezabývali.

3.8

EHSV je toho názoru, že v této situaci nestačí recyklovat staré cíle z roku 2001, přeložit splnění cíle avizované na rok 2010 do roku 2020 a popsat nové vize pro rok 2050, ať už jsou dlouhodobé vize jakkoli důležité. Spíše je nutné posoudit dosavadní politiku a nástroje a konečně vypracovat a realizovat lepší a plošně účinnější opatření. Nová strategie EU 2020 v oblasti biologické rozmanitosti proto musí nejen obsahovat konkrétní kvantifikované cíle a průběžné cíle, ale musí především zahrnovat i konkrétní a závazné plánování provádění a jasně vymezit kompetence. Je zapotřebí zajistit dostatečné financování.

4.1

EHSV chápe sdělení Komise tak, že má rozpoutat novou diskusi mezi politickými činiteli EU, z níž má vzejít jasný signál pro společnost a jasně definované úkoly pro příslušné útvary. Výbor tento přístup schvaluje.

4.2

Výbor vítá rozhodnutí Rady EU ve složení pro životní prostředí z 15. března 2010, které v podstatě podpořilo variantu 4. Varuje však před přechodem k dennímu pořádku, aniž by byly vyvozeny skutečné důsledky – jako tomu bylo již v roce 2001. Pak by totiž tomuto novému cíli hrozil stejný osud, jaký potkal cíl z roku 2001.

4.3

Výbor soudí, že nestačí, aby se touto tématikou zaobírala „pouze“ Rada ve složení pro životní prostředí, a požaduje, aby se jí zabývaly i Rady ve složení pro ostatní oblasti, kterých se týká. Ve sdělení Komise je velmi jasně vyjádřeno, že ubývání biologické rozmanitosti má vedle ekologické a etické dimenze také dimenzi hospodářskou. Z tohoto důvodu EHSV očekává, že se touto problematikou budou zabývat především i ministři hospodářství a financí, že bude vypočteno, jaké finanční prostředky musí být v příštích letech zařazeny do rozpočtů, a že bude stanoveno, jakými dalšími změnami v hospodářství a politice to musí být doprovázeno.

4.4

Výbor je velmi zklamán tím, že Evropská rada na rozdíl od roku 2001 nevyslala žádný skutečný signál. V nové strategii EU 2020, jejímž cílem prý je podpořit rozvoj „zelené Evropy“, se pojmy „biologická rozmanitost“, „stanoviště“, „ochrana přírody“ či „ochrana druhů“ a „ochrana různorodosti genetických zdrojů“ nevyskytují ani jednou. Jen dvakrát je zmiňována „biologická rozmanitost“, a to pouze zběžně v části o účinnějším využívání zdrojů. Ani v závěrech Evropské rady z března roku 2010 není tomuto ústřednímu tématu věnována samostatná kapitola. Je zde pouze potvrzeno rozhodnutí Rady ve složení pro životní prostředí z 15. března v rámci otázek týkajících se politiky v oblasti klimatu.

4.5

Je jasné, že význam zachování biologické rozmanitosti se nedostal do popředí myšlení a jednání politiků. Jedná se o nešťastný a nepřijatelný signál pro evropskou veřejnost, která sama projevuje výrazné nedostatky ve znalostech a ochotě jednat.

4.6

Nová koncepce v souvislosti s biologickou rozmanitostí musí jasněji vymezit kompetence, např. vztahy mezi EU, členskými státy, regiony a obcemi, mezi hospodářstvím, sdruženími a společností, ale i vztahy v rámci samotných útvarů Komise.

4.7

EHSV sdílí názor Komise, podle něhož je biologická rozmanitost úkolem, který se prolíná různými útvary. Právě proto musí být nová strategie týkající se biologické rozmanitosti 1.) nutně začleněna do strategie EU 2020 a 2.) projednána, vážně brána a důrazně uplatňována všemi útvary Komise, např. i útvarem pro zemědělství, energetiku a dopravu. Schválením strategie EU 2020 včetně začleněné koncepce v souvislosti s biologickou rozmanitostí se musí všechny útvary Komise zavázat, že se budou podílet na jejím provádění. Sem patří i pomoc při posuzování shody programů podpory a nařízení těchto útvarů s ochranou přírody a jejich odpovídající úprava.

4.8

EHSV proto očekává, že Komise na podzim roku 2010 zveřejní podrobný přehled, z něhož bude vyplývat, ve kterých konkrétních politických oblastech existují nedostatky při integraci cílů v souvislosti s biologickou rozmanitostí, které jsou ve sdělení zmíněny velmi neurčitě. Přitom by mělo být rovněž zjištěno, proč byla strategie týkající se biologické rozmanitosti z roku 2006, která přece obsahovala přibližně 160 různých opatření, nedostačující na to, aby byla účinná.

4.9

Nová koncepce v souvislosti s biologickou rozmanitostí musí vylíčit, pomocí jakých nástrojů a politických změn mají být tyto analyzované nedostatky odstraněny.

4.10

Nadcházející rozpočtová reforma a nové nasměrování zemědělské politiky a politiky rybolovu a strukturálních fondů coby hlavních oblastí politiky EU tak bude do jisté míry i zkouškou politiky EU v oblasti biologické rozmanitosti, a to jak co se týče již léta požadovaného začlenění do jiných politických oblastí, tak ohledně potřebných finančních prostředků (výdaje EU na zachování biologické rozmanitosti tvoří 0,1 % rozpočtu. Na druhou stranu existuje řada výdajů, které mají negativní dopad na biologickou rozmanitost).

4.11

V této souvislosti EHSV poukazuje na rozhodující úlohu zemědělství při zachovávání biologické rozmanitosti. Velká část biologické rozmanitosti vznikla v rámci tradičních zemědělských způsobů využívání půdy, které již dnes ovšem – většinou z ekonomických důvodů – nejsou dány.

4.12

Z tohoto důvodu je nutné nalézt cestu k opětovnému lepšímu propojení zemědělství a zachování druhů. K dispozici jsou kladné příklady z některých členských států, které je zapotřebí vyhodnotit a značně rozšířit. Zemědělcům musí být dány podněty k zajištění příslušných služeb (3).

4.13

Zvláštního významu nabývá ochrana mořské biologické rozmanitosti. Informovanost společnosti o záležitostech mořské ekologie je ve většině zemí EU nevelká a tlak na vlády a instituce odpovědné za její ochranu je poměrně slabý. Je třeba zvážit efektivnost současných systémů ochrany mořských zdrojů a usilovat o to, aby tato ochrana získala vyšší prioritu ve vzdělávacích programech a řízení ekonomiky.

4.14

EHSV očekává, že se Evropská unie dobře připraví na desátou konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti a významně přispěje k novému globálnímu strategickému plánu ochrany biologické rozmanitosti po roce 2010.

5.1

Stávající zákony, nařízení a opatření očividně nepostačují k zabezpečení biologické rozmanitosti, nebo jinak řečeno: k ubývání biologické rozmanitosti nedochází v důsledku neustálého porušování stávajících zákonů, nýbrž – do značné míry – v rámci těchto zákonů. Šetrnost k životnímu prostředí se tak často ukazuje být konkurenční nevýhodou. Hospodářský význam biologické rozmanitosti je sice stále více projednáván v odborných kruzích, zatím ale není skutečně akceptován či uznáván. EHSV očekává, že Komise a Rada budou těmto okolnostem věnovat zvláštní pozornost a vypracují koncepci, jak se s nimi vypořádat. Řešením by zde mohla být často požadovaná, ale jen v malé míře uskutečňovaná internalizace externích nákladů.

5.2

Zachování biologické rozmanitosti musí hrát větší roli především ve společné zemědělské politice. S agrární reformou po roce 2013 se musí kritéria zachování biologické rozmanitosti stát důležitou součástí společné zemědělské politiky, aby bylo možné vyřešit současný konflikt mezi hospodářskou výrobou a ochranou přírody.

5.3

Myšlenka „zelené infrastruktury“ vyjádřená ve sdělení Komise by měla být energicky dále rozvíjena. Pro dosažení cílů v souvislosti s biologickou rozmanitostí je zapotřebí nejen plošného systému chráněných oblastí, jaký je momentálně vytvářen zaváděním soustavy NATURA 2000, ale i evropského lineárního systému vzájemně propojených biotopů či, abychom se drželi evropské terminologie, transevropské přírodní sítě. Sem by mohly patřit:

5.4

Takováto transevropská přírodní síť by sloužila k propojení oblastí soustavy Natura 2000 a provádění rámcové směrnice o vodě a představovala by rovněž částečně reakci na změnu klimatu. Poskytla by suchozemským druhům živočichů možnost reagovat na změnu klimatu migrací. Neméně důležité je ale to, že tato síť umožňuje výměnu doposud izolovaných populací určitého druhu, což je důležitou podmínkou pro zajištění přežití.

5.5

Pro zachování a další rozvoj oblastí soustavy Natura 2000 – dosavadního jádra politiky EU v oblasti biologické rozmanitosti – je nutné, aby EU konečně vytvořila dostatečné možnosti podpory pro rozvoj a zachování těchto oblastí.

5.6

Je správné, že Komise poukazuje na nestejnou míru biologické rozmanitosti. Některé regiony mají ještě vysokou míru biologické rozmanitosti, v jiných byla tato míra značně snížena především zásahem člověka. Z toho však nesmí být vyvozeny nesprávné závěry – politická opatření, včetně přílivu finančních prostředků, se nesmí zaměřovat pouze na hlavní témata biologické rozmanitosti. I v regionech s nízkou mírou biologické rozmanitosti a právě v nich je zapotřebí širokého spektra politických nástrojů pro zachování resp. obnovení ekosystémových služeb. Na druhou stranu nesmí být ty členské státy, které ještě mají vysokou úroveň resp. rozsáhlé možnosti ochrany, „trestány“, ale naopak odměňovány.

5.7

K zachování biologické rozmanitosti se nemusí přistupovat pouze plošně. Nová koncepce EU v souvislosti s biologickou rozmanitostí by měla zdůraznit také pozitivní vazbu mezi ochranou proti změně klimatu a ochranou druhů a tudíž zlepšit zejména udržování a rozvoj rašeliništních, mokřadních a lučních stanovišť a udržitelných lesních ekosystémů. Politika využívání biomasy k energetickým účelům nesmí být v rozporu s tímto přístupem. Aby se tomu zamezilo, je nutné zavést kritéria udržitelnosti, která musí být uplatňována i v jiných oblastech (např. v oblasti krmiv).

5.8

EHSV znovu zdůrazňuje, jak důležité bude vytvořit skutečné povědomí o tomto problému ve společnosti a v hospodářství pro zachování biologické rozmanitosti. K tomu máme přes veškeré dostupné programy a práci ekologických sdružení ještě daleko.

5.9

Je třeba zvážit i samotnou terminologii používanou politiky specializujícími se na tuto oblast. Co si běžný občan představí pod pojmem „biologická rozmanitost“, říkají mu něco „druhy“ či „ekosystémové služby“? Z mnohých průzkumů vyplývá, že společnost má alarmující nedostatky ve znalostech týkajících se ekologické problematiky. Z toho je zřejmé, že ochrana přírody není jen úkolem ministrů životního prostředí, ale i vzdělávací politiky, která musí zprostředkovat potřebné základní znalosti.