1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/157

A.

vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatku vody a čištění odpadních vod ročně zemře 8 milionů osob, že více než miliarda osob nemá snadný přístup k pitné vodě za přijatelnou cenu a že více než dvě a půl miliardy osob nemá k dispozici žádný způsob čištění odpadních vod,

B.

vzhledem k tomu, že 2,8 miliardy osob žije v místech s nedostatkem vodních zdrojů a že tento počet do roku 2030 vzroste na 3,9 miliard,

C.

vzhledem k tomu, že chudé obyvatelstvo je nejvíce ohroženo změnou klimatu, ale také se jí nejméně dokáže přizpůsobit,

D.

vzhledem k tomu, že mnohonárodní průmyslová a zemědělskopotravinářská odvětví spotřebovávají nejvíce sladké vody na světě (celosvětově se jedná o 70 %), kterou obdrží za směšně nízkou cenu, a že nadměrné využívání vodních zdrojů vedlo ke zhoršení a rozšíření procesu znečišťování vod a k celkové degradaci půdy, což má za následek stále častější sucha, jež mají strukturální příčiny,

E.

vzhledem k tomu, že služby související s využíváním a racionálním hospodařením s vodou by měly vést ke stanovení takové ceny vodního zdroje, která zamezí některým odvětvím, aby vodu nadměrně spotřebovávala, a umožní investovat do údržby a zlepšování infrastruktur, přičemž je musí doprovázet doprovodná opatření, jež zaručí spravedlivé zásobování vodou, a podpora vlád, jejímž cílem je, aby chudé rodiny mohly hradit své základní potřeby, pokud jde o vodu,

F.

vzhledem k tomu, že globální dotace na vodu, které vedou k umělému snižování cen vody, mají za následek její nadměrnou spotřebu v některých odvětvích a jsou jednou z hlavních příčin nedostatku vody,

G.

vzhledem k tomu, že zásobování vodou je krajně nespravedlivé, zatímco by mělo být základním a všeobecně platným právem, přičemž orgány na místní úrovni jsou nejvíce kompetentní k tomu, aby jej definovaly a řídily,

H.

vzhledem k tomu, že liberalizace a deregulace zásobování vodou v rozvojových zemích, a zejména v zemích nejméně rozvinutých mohou vést, pokud nejsou provázeny vhodným předpisovým rámcem, ke zvýšení cen, jež by postihlo ty nejchudší a omezilo jim přístup k vodě,

I.

nicméně vzhledem k tomu, že partnerství veřejného a soukromého sektoru, která musí spojovat důkladnou a transparentní právní úpravu s veřejným vlastnictvím a soukromými investicemi, se musí zaměřovat na zlepšení přístupu k vodě a ke kanalizaci pro všechny a také k nejúčinnějšímu využívání z hlediska nákladů,

J.

vzhledem k tomu, že hlavními překážkami pro účinné hospodaření s vodou jsou: nízká politická a finanční priorita přisuzovaná vodě, nesprávné hospodaření, nedostatečný právní rámec, nedostatek transparentnosti při jednáních a zadávání zakázek, korupce a nedostatečná diskuse o výši sazeb,

K.

vzhledem k tomu, že podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) část oficiální rozvojové pomoci (ODA) věnované vodě a čištění odpadních vod představuje pouhých 9 % bilaterální ODA a 4,5 % multilaterální ODA a že je nesprávně rozdělována, protože nejméně rozvinuté země, ačkoli pomoc potřebují nejvíce, obdržely pouze 24 % finančních prostředků,

L.

vzhledem k tomu, že Světové fórum o vodě, které se koná každé tři roky, je vhodným místem pro jednání a pro světová politická rozhodnutí týkající se hospodaření s vodou a vodními zdroji, a lituje, že dosud byly akce Světového fóra o vodě jen málo začleněny do činnosti OSN,

1.

prohlašuje, že voda je společným bohatstvím celého lidstva a že přístup k pitné vodě by měl být základním a všeobecně platným právem; žádá, aby bylo vynaloženo veškeré úsilí k tomu, aby nejchudší obyvatelstvo mělo do roku 2015 přístup k pitné vodě;

2.

prohlašuje, že voda je veřejné bohatství a měla by podléhat veřejné kontrole, ať je či není, a to z části nebo zcela, spravována soukromým sektorem;

3.

zdůrazňuje, že veškerá politika v oblasti hospodaření s vodou musí také zahrnovat ochranu veřejného zdraví a životního prostředí a že Světové fórum by mělo demokraticky a participativně a koncenzuálně přispívat k rozvoji strategií podporujících hospodářský a zemědělský rozvoj, který zaručí vysoce kvalitní vodu;

4.

žádá, aby byly zrušeny režimy globálních dotací na distribuci vody, které podrývají pobídky k účinnému hospodaření s vodou a podněcují k její nadměrné spotřebě, s cílem uvolnit finanční prostředky na cílené dotace, zejména pro chudé a venkovské obyvatelstvo, aby byla voda dostupná pro všechny;

5.

zdůrazňuje, že v zemích sdílejících jedno povodí je důležité zřídit orgány pro společné správy vodních zdrojů, s cílem vytvořit či posílit solidaritu, jež umožní snížit napětí nebo vyřešit spory;

6.

připomíná důležitou úlohu žen v zásobování vodou a ve správě a udržování vodních zdrojů;

7.

žádá členské státy, aby navzdory finanční krizi více přispívaly na ODA s cílem splnit rozvojový cíl tisíciletí týkající se zásobování pitnou vodou, do něhož je třeba investovat 180 000 000 000 dolarů ročně;

8.

žádá, aby byly prostředky „Evropského fondu pro vodu“ poskytované zemím Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT) posíleny v rámci desátého Evropského rozvojového fondu a aby byly vytvořeny nové způsoby financování včetně soukromého, jakož i zakládána inovativní partnerství, zejména solidární financování;

9.

přeje si, aby se v rámci bilaterální ODA podporovaly takové multilaterální činnosti, jako je Africká iniciativa pro vodu;

10.

domnívá se, že ODA musí být využívána spolu s prostředky místních samospráv, dobrovolnými dary, bankovními půjčkami a soukromým kapitálem, s cílem zaručit, aby vodohospodářství bylo financováno co nejuceleněji;

11.

trvá na tom, že je nutné vytvořit záruční mechanismus, jež mohou zavést finanční a rozvojové instituce s cílem čelit opatrnosti investorů na trhu s vodou;

12.

připomíná, že stát i nadále zastává hlavní úlohu při stanovování politik a nezbytných prostředků, výběru partnerů a přidělování povinností, s tím, že provádění těchto politik přenechává místním samosprávám;

13.

trvá na tom, aby se hospodaření s vodními zdroji opíralo o participativní a integrovaný přístup, který bude sdružovat uživatele a rozhodovací orgány při stanovování politik v oblasti vodohospodářství na místní úrovni;

14.

žádá, aby Komise vytvořila osvětové programy zaměřené na hospodaření s vodou jak v zemích Unie, tak v partnerských zemích;

15.

zdůrazňuje, že je nutné podporovat veřejné orgány místní samosprávy v jejich úsilí zavést demokratickou správu vodních zdrojů, jež by byla účinná, transparentní, regulovaná, zohledňovala cíle trvale udržitelného rozvoje a tak přispěla k uspokojení potřeb obyvatelstva;

16.

vyzývá Radu a Komisi, aby uznaly nezastupitelnou roli orgánů místní samosprávy při ochraně vodních zdrojů a hospodaření s nimi, aby byly plně odpovědné za hospodaření s vodními zdroji, a lituje toho, že evropské programy spolufinancování jen málo podporují kompetence orgánů místní samosprávy v Unii;

17.

žádá proto Radu a Komisi, aby vyzvaly orgány místní samosprávy Unie k využití části výnosů z poplatků od uživatelů za odběr vody a čištění odpadních vod k přijetí decentralizovaných opatření ke spolupráci;

18.

žádá, aby se v souvislosti se zachováním veřejného vlastnictví a na základě vhodného předpisového a právního rámce více usilovalo o zapojení soukromého sektoru do distribuce vody, s cílem co nejvíce těžit z jeho kapitálu, znalostí, technologie, a zlepšit tak přístup k vodě a kanalizaci pro všechny, a o uznání toho, že přístup k vodě je základním právem;

19.

domnívá se, že úkolem států je začlenit do svých vnitrostátních strategií na zajištění dodávek vody malé soukromé poskytovatele služeb;

20.

domnívá se, že systémy partnerství veřejného a soukromého sektoru, v rámci nichž veřejné orgány zůstávají vlastníky infrastruktur a uzavírají smlouvy o správě se soukromým sektorem, mohou být jedním ze způsobů, jak zajistit lepší přístup k vodě a kanalizaci;

21.

trvá na podpoře nových přístupů, jako je zavlažování venkovských oblastí a vytváření zelených zón okolo měst, jež pomohou zlepšit zabezpečení potravinových dodávek a posílit místní samosprávu;

22.

domnívá se, že úloha prostředníka při komunikaci s místními populacemi, již sehrávají nevládní organizace na místě, je nenahraditelným doplňkem k zajištění úspěchu projektů v chudých zemích;

23.

přeje si, aby byly zavedeny úpravy sazeb, jež umožní dodávat těm nejpotřebnějším vodu za přijatelnou cenu;

24.

je přesvědčen, že je také třeba využívat místní úspory, což však vyžaduje, aby vlády odstranily všechny právní, daňové nebo administrativní překážky, jež brání rozvoji místních finančních trhů;

25.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly politiku, v rámci níž budou pomáhat se správou vodních zdrojů a jež bude založena na zásadě všeobecného, rovného a nediskriminačního přístup k pitné vodě;

26.

žádá, aby Komise a členské státy usnadnily a podpořily snahy rozvojových zemí přizpůsobit se změně klimatu a zmírnit její dopady; v této souvislosti připomíná, že je nezbytné rychle vytvořit Globální alianci proti změně klimatu;

27.

žádá, aby na pořad jednání, která budou stanovena na konferenci COP 15 v Kodani (7.–18. prosince 2009) o budoucnosti Kjótské smlouvy byla zařazena otázka vodohospodářství, správy vodních zdrojů a práva na přístup k vodě pro všechny, také s ohledem na činnost odborníků „Mezivládního panelu pro změnu klimatu“ (IPCC) v této oblasti;

28.

zdůrazňuje, že při přípravě politik v oblasti dodávek vody a správy vodních zdrojů je důležité zohlednit potřeby chudých lidí, a to zejména těch, kteří jsou nejvíce zranitelní v důsledku změny klimatu;

29.

žádá, aby předsednická země zastupovala Unii na Istanbulském fóru s tímto pověřením:

30.

přeje si, aby byla v rámci OSN zahájena jednání, která by vedla k uzavření mezinárodní smlouvy, jež by právo přístupu k pitné vodě uznávala; žádá členské státy EU, jakož i předsednickou zemi Unie, aby v tomto směru zahájily politickou a diplomatickou iniciativu v rámci Valného shromáždění a Rady pro lidská práva OSN;

31.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Radě ministrů AKT-EU, generálnímu tajemníkovi OSN a generálnímu sekretariátu mezinárodního výboru Světové smlouvy o vodě.