22.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 228/9

1.1

V reakci na žádost, kterou české předsednictví zaslalo EHSV, jsou v tomto průzkumném stanovisku, jež se zabývá vztahy mezi zaměstnavateli a školskými institucemi, formulována doporučení určená jak pro celou škálu podniků, sdružení podnikatelů a školských institucí, tak pro EU a jsou v něm naznačeny hlavní směry, jimiž by se mohl ubírat sociální dialog a dialog občanský se všemi institucemi a organizacemi zúčastněných stran.

1.2

Přístup k vypracování tohoto stanoviska byl dán následujícími skutečnostmi:

1.3

Je zde zdůrazněno několik hlavních metodických směrů:

Obecné zaměření na podporu modelu spolupráce mezi všemi dotčenými subjekty v kontextu hospodářské soutěže.

1.4

EHSV navrhuje vytvořit na evropské úrovni nový rámec pro partnerství mezi podniky a školskými institucemi nejen ve snaze zhodnotit výhody, jež nabízí evropský rozměr, ale také zajistit pokrok ve společnosti. EHSV doporučuje, aby byl na evropské úrovni spuštěn určitý proces, třeba pod názvem „pražský proces“ v souvislosti s konferencí na téma „Partnerství mezi školskými institucemi a zaměstnavateli“, jež se bude na podnět českého předsednictví konat ve dnech 6. a 7. dubna v Praze. Mohl by mít podobu poměrně širokého evropského referenčního rámce, který by různým subjektům v praxi umožnil podnikat inovační kroky:

1.5

EHSV navrhuje, aby se do roku 2013 tento proces financoval z evropských strukturálních fondů a stávajících programů (Leonardo, Grundtvig, Erasmus pro studenty, Erasmus pro učně, Erasmus pro mladé podnikatele atd.) a aby se tyto fondy a programy v případě potřeby upravily. ESF by měl být využit zejména na podporu základního vzdělávání. Po roce 2013 by mohl být navržen zvláštní doplňkový program.

2.1

Na celém evropském území jsou rozvoj a kvalita života silně podmíněny úrovní vědy a kultury, jež zase závisejí na kvalitě školských institucí. Je třeba zdůraznit, že partnerství mezi školskými institucemi a podniky se v Evropě potýká s celou řadou závažných obtíží, které souvisejí

Partnerství musí zahrnovat také:

2.2

Evropa tradičně spoléhá na dlouhodobé prognózování dovedností. Rychle se měnící globální ekonomika však vyžaduje těsnější spolupráci mezi vzdělávacím a podnikatelským sektorem týkající se okamžitých požadavků průmyslu, zejména malých a středních podniků, a požadavků, které se objeví v blízké budoucnosti.

2.3

Technické, střední a vysoké školy mají již mnoho let velmi dobré zkušenosti s partnerstvími, která odpovídají jejich poslání a umožňují jim prostřednictvím četných dohod (formálních i neformálních) mezi školskými institucemi a podniky (a naopak) držet krok s ekonomickým prostředím. Kromě osvědčených postupů, které můžeme najít více méně všude, existuje silné odhodlání vybudovat – aniž by přitom byla dotčena úloha jednotlivých subjektů, a zejména naprostá nezávislost školských institucí vydávat diplomy – trvalá partnerství, jež by vytvořila synergii a umožnila spojit síly a talenty s cílem reagovat společně na hospodářské a sociální potřeby.

Podniky a školské instituce samozřejmě sledují odlišné cíle, ale při rozvoji výměn informací, partnerství a společných projektů mohou získat řadu výhod, které jim umožní úspěšně plnit své poslání. Již léta, dokonce století, existují v mnoha členských státech příklady systémů střídavého vzdělávání a odborné přípravy, v jejichž rámci probíhá výuka ve školách a v podnicích („Duales Berufsausbildungssystem“ v Německu, „apprentissage“ ve Francii, „apprenticeships“ Spojeném království atd.). Alternační odborná příprava potvrdila vysokou přidanou hodnotu stálých, strukturovaných a integrovaných partnerství.

2.4

V ideálním případě podniky nabízejí znalost potřeb trhu, a to jak těch stávajících, tak i očekávaných, a umožňují tak lépe zaměřit nabídku vzdělávání a odborné přípravy. Představují zdroj poznatků, odborných schopností i technických prostředků.

2.5

Stejně tak jsou na úrovni školských institucí shromažďovány technické a vědecké znalosti, které by mohly být uplatněny v praxi: příprava na začlenění do pracovního prostředí, rozvoj nových možností a způsobů vzdělávání.

3.1

Navzdory řadě pozitivních zkušeností nejsou iniciativy v oblasti partnerství mezi školskými institucemi a zaměstnavateli stále moc rozšířeny a často jsou omezeny výhradně na technické a odborné vzdělávání. Tváří v tvář hospodářské krizi je zapotřebí „probudit potenciál těchto partnerství“, neboť kvalitnější odborné vzdělávání, jež bere v potaz potřeby pracovního trhu, a efektivnější využívání schopností a lidských zdrojů v podnicích jsou zásadními podmínkami pro úspěch hospodářské obnovy.

3.2

Rámec pro tato nová evropská partnerství musí mít samozřejmě více podob a musí zvláštním způsobem zapojit různé zúčastněné subjekty:

3.3

Školské instituce a podniky jsou spoluzodpovědné za předkládání návrhů týkajících se veškerých způsobů a možností vzdělávání, a to zejména na úrovni svých zastupitelských organizací.

3.4

Podniky jsou konfrontovány s nutností získávat nejrůznější kompetence v rozmanitých oblastech, které podmiňují či ovlivňují jejich organizaci, fungování a hospodářskou činnost, ať už jde o technologický vývoj, internacionalizaci či nové technologie. Podniky jsou nuceny být na jedné straně schopny nalézt na trhu práce odpovídající kompetence, a na straně druhé vzdělávat své zaměstnance, vedoucí pracovníky a budoucí vedoucí pracovníky v závislosti na požadavcích daného oboru. V souvislosti s tím zase před zaměstnanci vyvstává potřeba rozvíjet svou zaměstnatelnost ve svém oboru a získávat diplomy, jež dokládají jejich kvalifikaci a které jsou uznávány jak v rámci podniku, tak i na vnějším trhu práce.

3.5

Na dynamiku vývoje vzdělávání v Evropě mají rozhodující vliv dva jevy – stále širší přístup ke vzdělávání a jeho rostoucí rozmanitost. Rychlý nárůst počtu žáků a studentů v průběhu posledních desetiletí zároveň přinesl velké rozrůznění populace (věková struktura, předchozí vzdělávání, sociální původ atd.), jež samo o sobě vyžaduje využívání odpovídajících pracovních metod a zvláštní pozornost.

3.6

Navzdory současným obtížím je zde však obrovský potenciál pro spolupráci. V souvislosti s touto problematikou si zaslouží více pozornosti tři následující aspekty:

4.2.1

Vytvořením Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání, který zahájili ministři školství a představitelé univerzit v roce 1999 v 29 zemích pod názvem Boloňský proces, vyvrcholila rozsáhlá reforma, která oficiálně zahrnovala 46 členských zemí Rady Evropy.

4.2.2

Cílem tohoto procesu je vytvořit evropský vzdělávací prostor, a to především prostřednictvím harmonizace vysokoškolských programů v Evropě (bakalářských/magisterských/ doktorandských), která umožní zejména srovnatelnost těchto programů, a tím pádem volný pohyb studentů a mobilitu osob. To vše by mělo podpořit větší čitelnost, odstranit překážky a zlepšit spolupráci mezi akademickou obcí a podniky.

4.2.3

Je však nutno poznamenat, že:

4.3.1

Evropská unie zahájila tento proces v roce 2002 a jeho cílem je dosáhnout toho, aby se systémy odborného vzdělávání a přípravy staly příkladem kvality a aby se dostalo silné podpory akcím podobným Boloňském procesu, avšak přizpůsobeným oblasti odborného vzdělávání a přípravy.

4.3.2

Program Leonardo, který umožňuje mobilitu osob, jež by rády získaly odborné zkušenosti v Evropě a usnadňuje výměnu osvědčených postupů mezi pracovníky zodpovědnými za vzdělávání, a program Grundtvig, jehož cílem je zlepšit kvalitu a posílit evropský rozměr vzdělávání dospělých a nabídnout evropským občanům více možností v oblasti celoživotního vzdělávání, jsou stále příliš neznámé a nedosáhly nezbytného minimálního rozsahu pro to, aby se jejich cíle mohly rozvíjet. Ačkoli nezpochybňujeme jejich podmínky, domníváme se, že do budoucna bude zapotřebí posílit prostředky vyhrazené na jejich činnost.

4.3.3

Prohlášení Rady z Bordeaux (26. listopadu 2008) odpovídá Kodaňskému procesu o posílené evropské spolupráci v oblasti odborného vzdělávání a přípravy. Potvrzuje také potřebu uvolnit odpovídající veřejné i soukromé finanční prostředky, a to prostřednictvím nástrojů, jako jsou ESF, EFRR a půjčky EIB.

V prohlášení z Bordeaux se konstatuje, že byly zjištěny nedostatky v oblasti kompetencí a je zapotřebí rozvíjet činnosti zaměřené na předjímání potřeb. Doporučuje tedy, aby bylo co nejvíce rozvíjeno dílčí odborné vzdělávání a zapojily se do něj členské státy, Evropská komise i sociální partneři.

5.1

Podle poslední zprávy o pokroku při plnění programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010 (3)“ nemůže Evropská unie přehlížet svoje zaostávání v oblasti vzdělávání, ani to, jak je obtížné poskytnout podnikům zaměstnance, kteří mají základní i speciální vzdělání dostatečné k tomu, aby si dokázali poradit se současnými technologickými výzvami a globalizací. Z tohoto hlediska je mobilita v rámci Evropy nutností stejně jako je učení se cizím jazykům nezbytným prvkem evropské strategie pro mnohojazyčnost. Význam společného přístupu k problematice vztahů mezi podniky a školskými institucemi je tudíž třeba chápat jednak jako nutnost reagovat na tyto otázky, ale také (a to především) sblížit národní vzdělávací politiky a konečně uvolnit potenciál evropské integrace, pokud jde o potenciál lidský.

5.2

Je zapotřebí více podpořit záměr škol a univerzit neomezovat svou nabídku pouze na základní vzdělávání, ale využít je také jako poskytovatele dalšího vzdělávání. S výjimkou některých členských států například školské instituce nemají nárok na finanční podporu ze strukturálních programů určenou na rozvoj lidských zdrojů. Zkušenosti ze zemí, v nichž je to možné, přitom ukazují, že tato iniciativa může významným způsobem podpořit rozvoj pevnějších vztahů s podniky a také zvýšení celkové kvality nabídky vzdělávání a školení.

5.3

Panuje názor, že hlavním nedostatkem evropských programů je skutečnost, že nejsou z důvodu omezených rozpočtových prostředků dostatečně ambiciózní. Nebylo by tedy lepší, spíše než jen propagovat „x-tý“ evropský program, jenž by byl důvěrný a týkal by se jen omezené a vybrané skupiny lidí, zaujmout raději systematický přístup, jenž by vycházel z jednoduchých (nikoli byrokratických, jak je tomu v případě evropských programů až příliš často), ale také ambicióznějších ustanovení, mezi něž patří:

5.4

Evropská integrace představuje výbornou příležitost ke vzájemné výměně zkušeností a nalezení nových možností s cílem rozšířit pole působnosti našich školských institucí, obohatit je a nabídnout podnikům příležitost k rozvoji na vnitřním trhu. „Pražský proces“ nazvaný podle konference na téma „Partnerství mezi školskými institucemi a zaměstnavateli“, jež se bude na podnět českého předsednictví konat ve dnech 6. a 7. dubna v Praze, by tomu mohl dodat politický impulz a stanovit operativní plán.