30.4.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 100/109

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství

KOM(2007) 765 v konečném znění – 2007/0279 (COD)

2009/C 100/17

Dne 29. ledna 2008 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. října 2008. Zpravodajem byl pan OPRAN.

Na 448. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 21.22. října 2008 (jednání dne 23. října 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 39 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 16 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Zajištění bezpečnosti je jednou z hlavních povinností každé vlády. Pro Evropu lze učinit závěr, že žádný jednotlivý členský stát se nemůže cítit bezpečně sám o sobě a je nutné soustředěné a společné úsilí, aby se zajistila odpovídající kontrola toku válečného materiálu nebo, obecněji, obranného vybavení.

1.2   Proto Výbor považuje za možné řešení vytvořit rámec pro bezpečnost v Evropě, a nikoli udržovat překážky uvnitř Společenství se všemi škodlivými důsledky. Je třeba ovšem vzít v úvahu, že současná společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) a evropská bezpečnostní a obranná politika (EBOP - hlava V Smlouvy o EU) mají mezivládní charakter, zatímco iniciativa Komise na zmírnění transferů uvnitř Společenství (ICT) je prováděna v rámci prvního pilíře Společenství (jako součást legislativy vnitřního trhu).

1.3   Vnímání břemene transferů

1.3.1   Průmysl považuje současný právní rámec za nevhodný a neodpovídající, avšak vytvářející velké administrativní zatížení.

1.3.2   Při argumentaci proti překážkám transferů má průmysl dokonce ještě globálnější pohled než pouze perspektivu transferů uvnitř Společenství. Globalizace je skutečností při tvorbě obrany, protože málo ze složitých systémů je ještě stoprocentně evropských a všechny obsahují alespoň některé součásti, které nepocházejí z EU.

1.3.3   Ale i z globálnějšího pohledu považuje průmysl iniciativu Komise za významný krok kupředu a celkově ji podporuje.

1.4   Nákladové dopady

1.4.1   Přesný výpočet nákladů na odstranění překážek transferů uvnitř Společenství je velmi obtížný postup, protože málokteré z těchto nákladů jsou zveřejňovány a většina z nich jsou náklady za „špatné provádění“ nebo za „neprovádění“ (1). Celkové roční náklady na překážky transferů uvnitř Společenství za rok 2003 byly odhadnuty na více než 3,16 mld. EUR v tomto složení (zdroj:studie UNISYS):

—

   nepřímé náklady: 2,73 mld.

—

   přímé náklady: 0,43 mld.

1.4.2   Náklady jsou obecně klasifikovány takto:

a)	přímé náklady – strukturální a procesní náklady způsobené prováděním procesů udělování licencí;

b)	nepřímé náklady (2) – nepřímé náklady jsou způsobené především ne zcela optimální organizací průmyslu (např. překážkami subdodávek) a ne zcela optimální praxí nákupů členskými státy (např. vytvářením nadbytečných zásob, čímž dochází k zdlouhavým postupům schvalování v dodavatelském členském státě).

1.5   Výbor považuje za prioritu, aby členské státy přijaly společný soubor nástrojů na řízení transferů uvnitř EU. Co se týče rozsahu uplatňování navrhované směrnice, Společný vojenský seznam EU, který by se měl pravidelně aktualizovat, již poskytuje společnou řeč.

1.6   Výbor schvaluje návrh Komise, který požaduje, aby členské státy zavedly možnost vydávání obecných či souhrnných licencí a aby vydaly alespoň dvě obecné licence:

1.6.1   Obecná licence pokrývající vojenské vybavení (a náhradní díly a s tím spojené služby patřící k údržbě) pro všechny ozbrojené síly členských států.

1.6.2   Obecná licence pokrývající transfery součástek certifikovaným společnostem (3).

1.7   Zatímco členské státy musí dodržovat úplnou důvěrnost informací o vývozech mimo EU společnostmi na svém území, doplněnou koordinací v rámci fóra COARM Rady, je Výbor přesvědčen, že směrnice by měla poskytnout dostatečné záruky pro zvýšení vzájemné důvěry mezi členskými státy, co se týče účinnosti kontroly vývozu.

1.8   Navrhovaná směrnice zdůrazňuje, že přijímající podnik nesmí následně vyvézt produkt pro obranné účely do třetích zemí, pokud by porušil případná vývozní omezení stanovená členským státem původu v licenci k transferu.

1.9   Avšak po zasazení součástí do výrobku způsobem, který zaručuje, že tato integrovaná součást nemůže být jako taková přemístěna později, by již členské státy neměly zavádět zvláštní vývozní omezení.

1.10   Podle názoru Výboru pokrývá posouzení dopadů, které je součástí aktuálního návrhu, všech 27 členských států, a proto účelně doplňuje studii UNISYS z roku 2005.

1.11   Výbor je toho názoru, že návrh směrnice bude mít značný pozitivní dopad na průmyslovou spolupráci v Evropě a rozvoj konkurenceschopnosti evropského obranného průmyslu a doporučuje její přijetí s připomínkami, které jsou uvedeny v tomto stanovisku.

2.   Doporučení a návrhy

2.1   Výbor je hluboce přesvědčen, že zásady navržené Komisí na zjednodušení transferu produktů pro obranné účely uvnitř Společenství prostřednictvím společných nástrojů udělování licencí a zajištěním vzájemné důvěry mezi členskými státy ohledně účinnosti kontroly vývozu přinesou značné výhody a velké zjednodušení tohoto složitého odvětví.

2.2   Výbor velmi podporuje vyloučení ze směrnice pro vývozní politiku, která by měla zůstat v kompetenci členských států a i nadále je předmětem mezinárodní spolupráce, např. v souvislosti s kodexem chování o vývozu, který přijala Rada.

2.3   Výbor zdůrazňuje, že navrhovaná směrnice zachová zodpovědnost společnosti dodržovat vývozní omezení vydaná v licenci k transferu. V případě vývozních omezení zavedených v jiném členském státě dodávajícím součásti má společnost žádající o vývozní licenci povinnost dodržovat tato omezení. Tato společnost musí zaručit, že bude dodržovat příslušná vývozní omezení, a tak zajistí, aby byly vývozní záznamy předkládány ve shodě se všemi omezeními pro státní úřad vydávající konečnou vývozní licenci.

2.4   Výbor má tento oficiální postoj k citlivým transferům z EU do třetích zemí (4):

2.4.1   Pokud se licence k transferu týká subsystémů nebo součástek, které nejsou kritické a které mají být integrovány do větších systémů takovým způsobem, že nemohou být později převedeny nebo dokonce vyvezeny do třetí země, mělo by stačit, aby členské státy vyžádaly prohlášení o začlenění od příjemce, místo aby se vydávalo zvláštní vývozní omezení.

2.4.2   Nesmí docházet k zpětnému vývozu do třetích zemí, pokud k němu nedá členský stát původu souhlas.

2.4.3   Přijímající podnik nesmí následně vyvézt produkt pro obranné účely do třetích zemí, pokud by tím porušil případná vývozní omezení stanovená členským státem původu v licenci k transferu.

2.4.4   Členské státy by neměly pouze předepisovat, ale také pravidelně kontrolovat, zda dodavatelé v členských státech vedou podrobné zápisy o transferech.

2.4.5   Dodavatelé by měli přijmout zodpovědnost informovat příslušný členský stát o konečném určení, pokud je známo před uskutečněním transferu.

2.4.6   Mělo by se zkrátit trvání doby certifikace, aby se dosáhlo větší odpovědnosti za procesy certifikace.

2.4.7   Přístup k záznamům dodavatele pro orgány členských států by měl být zároveň rozšířen na delší období, čímž by se dosáhlo větší transparentnosti procesu a také poskytlo více času na šetření případného porušování přejatých vnitrostátních právních předpisů.

2.5   Výbor navrhuje využívat v této souvislosti již existujících zdrojů na úrovni jednotlivých států. Vnitrostátní správy zodpovědné za vydávání a správu certifikátů již monitorují obranné společnosti situované na jejich územích a jsou tedy schopné provádět výzkumy a audity.

2.6   Výbor se domnívá, že pro získání maximálních výhod z průmyslové spolupráce a vytváření vnitřního trhu by se mělo dosáhnout vysoké úrovně harmonizace.

2.7   Výbor v této souvislosti zdůrazňuje, že by navrhovaná směrnice měla vytvořit přednost pro udělování obecných a souhrnných licencí a omezit udělování individuálních licencí na stanovené případy, kde je to ještě nezbytné.

2.8   V současnosti považuje Výbor aktuální Společný vojenský seznam EU (EU-CML) za „společný jazyk“, který by měl i v příštím období tvořit základ řízení transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství.

2.9   Aby se zabránilo problémům s výkladem a prováděním, měl by být podle názoru Výboru používán současný Společný vojenský seznam EU a pravidelně každoročně aktualizován za použití obecných definic týkajících se typu vybavení, na které se budou vztahovat nová pravidla, a tímto způsobem by byl Společný vojenský seznam EU uznán za nejmodernější seznam zbraní, střeliva a válečného materiálu, a stejně tak s tím spojených služeb a prací, včetně specifického hardwaru pro informační technologie a softwarové aplikace.

2.10   Zároveň Výbor podtrhuje skutečnost, že Komise navrhla své iniciativy se zohledněním dopadů globalizace na Evropu, především na obranný průmysl s hlavním cílem posílení schopnosti obrany Evropy.

2.11   Výbor důrazně doporučuje, aby Komise sledovala porušení předpisů zakotvených ve Smlouvě ve specifické oblasti upravené navrhovanou směrnicí a aby při tom využívala odborných schopností výboru expertů z jednotlivých států, který má být mimo jiné vytvořen pro tento účel.

2.12   Co se týče návrhu studie UNISYS vytvořit ústřední databázi transferů uvnitř Společenství, je Výbor toho názoru, že tato myšlenka není v souladu se současnou praxí a měla by být odložena.

2.13   Výbor se domnívá, že transparentnost mezi členskými státy EU by měla zahrnovat také výměnu informací mezi kompetentními orgány o prodeji výrobků nebo technologiích převedených do destinací v EU, aby se zabránilo možnému pochybení, diskriminaci a/nebo korupci.

3.   Konkrétní připomínky

3.1   Předpisy a procesy jednotlivých států:

3.1.1   Právní předpisy jednotlivých členských států definují dva typy zboží: „vojenské“ a „dvojího užití“, nejčastěji s licencí od dvou různých orgánů; zboží dvojího užití a vojenské zboží by nemělo být posuzováno dohromady.

3.1.2   Zboží dvojího užití má civilní konečné použití, ale je kontrolováno, protože by mohlo být použito také k vojenským účelům nebo k zvláště citlivým nevojenským účelům (např. bezpečnost). Jeho kontrola je řízena nařízením Společenství o obchodní politice (1334/2000), které stanovuje, že vývoz do třetích zemí podléhá individuálním, souhrnným nebo obecným licencím. Naopak v souladu se zásadou vnitřního trhu o volném pohybu zboží nepodléhají transfery zboží dvojího užití uvnitř Společenství udělování licencí s výjimkou těch nejcitlivějších, např. jaderných položek.

3.1.3   Obranné položky mají vojenské konečné použití. V současné době neexistuje žádný rámec Společenství pro jejich oběh v rámci vnitřního trhu a jejich transfery uvnitř Společenství jsou zdržovány heterogenními právními předpisy v jednotlivých státech a různorodými licenčními požadavky. Pouze několik členských států zavedlo souhrnné licence a pouze jeden běžně využívá obecné licence. Většina transferů uvnitř Společenství je stále omezována individuálními licencemi a společnosti s dodavatelskými řetězci pokrývající několik členských států nemohou optimalizovat tyto dodavatelské řetězce z důvodu heterogenity udělování licencí v dodavatelských členských státech.

3.1.4   Všechny členské státy sdílejí společný názor na provádění nařízení o „dvojím užití“, které je právně závazné a je součástí prvního pilíře EU (5).

3.1.5   Členské státy přijaly různé seznamy střeliva pro vojenské zboží i pro Společný vojenský seznam Rady používaný v rámci kodexu chování EU o vývozu zbraní a odkazují na ně. Mnoho členských států na tyto seznamy odkazuje ve svých právních předpisech, zatímco jiné používají své vlastní seznamy. (6)

3.1.6   Vytvořením rámcové dohody (známé také jako dohoda o záměru) stanovilo šest evropských zemí, které jsou největšími producenty zbraní (7), pravidla spolupráce při transferech a vývozu pro programy spolupráce, které nejsou součástí rámce EU.

3.1.7   Iniciativa Komise je proto omezena na transfery uvnitř Společenství, zatímco vývozy do třetích zemí budou i nadále pokryty existujícími systémy vývozních licencí.

4.   Hrozby a překážky

4.1   Z hlediska použitelného práva bude nutno se zabývat těmito aspekty:

4.1.1   Odlišnosti v právních předpisech;

4.1.2   Rozdíly mezi zákony na vnitrostátní úrovni.

4.2   Z hlediska zodpovědného orgánu vyžadují pozornost tyto prvky:

4.2.1   Široká řada orgánů zodpovědných za zpracovávání licenčních žádostí v případě transferů uvnitř Společenství (11 různých typů správ v různých zemích);

4.2.2   V některých zemích (HU, PL, IE, FR, CH, CZ, PT) je požadováno, aby měl vývozce dodatečné licence/povolení, aby byl mohl požádat o vývozní/dovozní/tranzitní licenci;

4.2.3   Co se týče často prováděné praxe zásady „spravedlivého vyrovnání“ (nebo kompenzací), členské státy ji často provádějí z průmyslových důvodů a důvodů zaměstnanosti, ale také proto, – částečně jako důsledek současné praxe transferů uvnitř Společenství – že nemají skutečnou bezpečnost dodávek od svých partnerů v EU (odtud plyne upřednostňování domácích výrobků, které nejsou podmíněné udělením licencí jiných členských států).

5.   Opatření na odstranění překážek transferů uvnitř Společenství

5.1   Co se týče transferů, zlepšení obranného trhu EU musí být organizováno podle řady důležitých priorit:

5.1.1   Bezpečnost: zjednodušení transferů a vzájemná důvěra spolu souvisí. Skutečnost je taková, že za současné situace v Evropě je tato důvěra nevyrovnaná. Zjednodušení transferů musí být doprovázeno opatřeními na vytváření důvěry. Boj proti terorismu a proti rozšiřování zbraní hromadného ničení je prioritou pro všechny státy EU. To zahrnuje posílení kontroly nerozšiřování zbraní do třetích zemí a zajištění dodržování vývozních omezení vydaných členskými státy v souladu s těmito politikami.

5.1.2   Zjednodušené udělování licencí: licence poskytují hmatatelné vyjádření odpovědnosti členských států v obchodě se zbraněmi. Navíc licence také pomáhají vytvořit možná omezení konečného použití a konečného určení výrobků. Protože zodpovědnost mají mít i nadále členské státy, vnitrostátní licence by měly zůstat zachovány. Zjednodušení by mohlo tedy vyplynout z jejich zjednodušení a harmonizace a přinést předvídatelnost pro průmysl. Mělo by to usnadnit konsolidaci evropské technologické a průmyslové základny obrany, využívající stejných pravidel a usnadnění přístupu – zvláště pro malé a střední podniky – na celoevropský trh příležitostí a partnerství.

5.1.3   Harmonizace právních závazků: by měla kromě postupů transferů produktů pro obranné účely zahrnovat právní závazky společností tohoto odvětví. Proto je potřeba dále provádět harmonizaci v oblasti evropského trhu s obranným vybavením (například vydat společný rámec pro kontrolu majetku).

5.1.4   Budování míru: všechny obchodní činnosti v tomto sektoru musí brát pečlivě v úvahu zásadu, že produkty pro obranné účely a produkty dvojího užití nemohou ohrozit nebo působit proti propagaci demokratických hodnot a budování míru, které EU podporuje.

5.2   Nový systém uvnitř Společenství by mohl mít dva dopady na vývoz:

—	To poskytne členským státům možnost, aby byly konzultovány v případě vývozu jejich produktů pro obranné účely, pokud nebudou integrovány jako součásti do složitějších systémů.

—	Certifikace podpoří aktivní účast podniků při respektování rozhodnutí vývozní politiky členských států, které jsou již koordinovány v rámci kodexu chování a přinese proto větší bezpečnost v oblasti předcházení riziku nezákonného vývozu.

6.   Závěrečné poznámky

6.1   Výbor je přesvědčen, že sdělením nazvaným „strategie pro silnější a konkurenceschopnější evropský obranný průmysl“ a navrženými směrnicemi o „koordinaci postupů při zadávání některých veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby v oblasti obrany a bezpečnosti“ a o „zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství“ se Komise chopila významné iniciativy na posílení evropského obranného a bezpečnostního trhu, a vyzývá Parlament a Radu, aby pokračovaly v této iniciativě a zahrnuly ji do zastřešujícího přístupu, který zlepší evropskou obrannou a bezpečnostní politiku.

---

(1)  Ve své studii Jednotný evropský trh s obranným vybavením: organizace a spolupráce předkládá profesor Keith Hartley čtyři „scénáře liberalizace“, které by zajistily mnohem významnější roční úspory v rozsahu od 3,8 mld. EUR do 7,8 mld. EUR ročně.

(2)  Klíčovým prvkem, který vysvětluje nepřímé náklady, je nedostatek opravdové bezpečnosti dodávek pro všechny členské státy nakupující u dodavatele v jiném členské státě.

(3)  Podle návrhu Komise je certifikace spojena s přijímáním produktů podle obecného udělování licencí a ne s udělováním souhrnných licencí. Certifikované společnosti ovšem mohou také pořizovat specifické obranné součástky na základě souhrnných licencí (součástky neodpovídající vnitrostátním obecným licencím).

(4)  Třetí země znamená země, která není členským státem Evropské unie.

(5)  Nařízení Rady (ES) č. 1334/2000 ze dne 22. června 2000, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití.

(6)  Evropská unie 1998, kodex chování Evropské unie o vývozu zbraní, 25. května - http://ue.eu.int/Newsroom/

(7)  FR, UK, DE, ES, IT, SE.

---