31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/43

1.1

EHSV přivítal plány Evropské rady z roku 2007 na ochranu klimatu, které mají být provedeny mj. touto směrnicí.

1.2

EHSV výslovně podporuje prohlášení Komise, že zamýšlený rozvoj obnovitelných zdrojů energie je smysluplný nejen z hlediska politiky na ochranu klimatu, nýbrž že přináší nebo může přinášet zcela jasné výhody také pro bezpečnost energetických dodávek, regionální a místní rozvoj, rozvoj venkova, perspektivy vývozu, sociální soudržnost a pracovní příležitosti, zejména pro malé a střední podniky a nezávislé výrobce elektrické energie.

1.3

V tomto smyslu EHSV vítá návrh směrnice a cíl pro obnovitelné zdroje energie ve výši 20 %. Obnovitelné zdroje energie považuje nejen za přínos k ochraně klimatu, ale také za správný strategický cíl energetické politiky, který povede k větší energetické soběstačnosti, a tím k vyšší bezpečnosti dodávek.

1.4

Cíl „snížit do roku 2020 emise CO2 o 20 %“, který by měl být realizován jinými směrnicemi (1), a cíl „20 % konečné energie z obnovitelných zdrojů“, jímž se zabývá tento návrh, jsou v úzkém vzájemném vztahu a doplňují se. Přesto je třeba považovat je za vzájemně nezávislé. To platí tím spíše, že některé obnovitelné zdroje energie nemají vždy nutně jednoznačně pozitivní vliv na ochranu klimatu (viz kapitola 6 „agropaliva“).

1.5

Protože přeměna našeho energetického systému, jejíž nevyhnutelnost je uznávána, bude spojena s vysokými investičními náklady, je třeba dbát na to, aby byla členským státům poskytnuta velká míra flexibility, aby mohly být vždy aktivní tam, kde lze dosáhnout maximálního užitku s minimálními náklady, měřeno ochranou klimatu a tvorbou pracovních příležitostí.

1.6

EHSV zdůrazňuje, že se jednoznačně hlásí k rozvoji obnovitelných zdrojů energie a že si je vědom, že střednědobě a dlouhodobě je nutný daleko vyšší podíl než oněch 20 % avizovaných do roku 2020, aby bylo dosaženo ambiciózních cílů Rady (minus 60–80 % CO2, jakož i vyšší energetické soběstačnosti).

1.7

EHSV konstatuje, že strategické spoléhání na částečnou náhradu motorové nafty či benzinu agropalivy představuje jedno z nejméně efektivních a nejdražších opatření na ochranu klimatu a znamená v současné době extrémně chybné přidělení finančních prostředků. EHSV nedokáže pochopit, proč mají být právě ta nejdražší opatření politicky podporována s největší intenzitou, navíc když kromě hospodářských otázek zůstává zcela nezodpovězena též celá řada ekologických a sociálních záležitostí (viz kapitola 6). Proto samostatný 10 % cíl pro agropaliva odmítá.

1.8

Je vítáno, že EU plánuje stanovit pro agropaliva kritéria udržitelnosti. Ekologická kritéria formulovaná v návrhu však nejdou dostatečně daleko a vůbec nejsou zmíněny sociální otázky, takže návrh směrnice je v tomto bodě zcela nedostatečný (2).

2.1

Směrnice má stanovit závazné cíle pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Plánuje dosáhnout podílu 20 % na celkové spotřebě energie v EU do roku 2020 a závazného minimálně 10 % podílu biopaliv (3) v dopravě v každém členském státě (4).

2.2

Evropského cíle 20 % má být dosaženo provedením dílčích národních cílů, které mají být stanoveny závazně a jsou vyjmenovány v příloze I části A. Členské státy přitom musí v národních akčních plánech stanovit odvětvové cíle pro elektřinu, vytápění a chlazení a pro agropaliva v dopravě a popsat příslušná opatření, která povedou k dosažení těchto cílů.

2.3

Směrnice se opírá o závěry jarního zasedání Evropské rady z roku 2007. Je odůvodněna tím, že užíváním obnovitelných zdrojů energie se má čelit změnám klimatu. Současně však také uvádí, že právě „oblast obnovitelných energetických zdrojů (se dostává do popředí) díky své schopnosti […] využívat místní a decentralizované zdroje energie a podporovat vyspělé technologie na nejlepší celosvětové úrovni“.

2.4

Podle Komise jsou obnovitelné zdroje energie „většinou domácího původu, nespoléhají se na dostupnost konvenčních energetických zdrojů v budoucnosti a díky jejich převážně decentralizovanému charakteru se naše ekonomiky stanou méně závislé na kolísavých dodávkách energie“. Bezpečnost dodávek je tedy pro Komisi vedle ochrany klimatu a inovačního a hospodářského rozvoje dalším důležitým odůvodněním.

2.5

Komise argumentuje, že „rozvoj trhu s obnovitelnými energetickými zdroji a technologiemi má […] pozitivní dopady na bezpečnost energetických dodávek, regionální a místní rozvojové příležitosti, rozvoj venkova, perspektivy vývozu, sociální soudržnost a pracovní příležitosti, zejména v souvislosti s malými a středními podniky a nezávislými výrobci elektrické energie“.

2.6

Směrnice stanoví nejen uvedené kvantitativní cíle, nýbrž upravuje mj. též

2.7

Schválením nové směrnice bude zrušena směrnice 2001/77/ES o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou, v níž byl stanoven dosavadní cíl 21 % podílu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě elektřiny do roku 2010, a směrnice 2003/30/ES o podpoře užívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě, podle níž by se mělo dosáhnout 5,75 % podílu do roku 2010.

3.1

Evropská rada v roce 2007 opětovně zdůraznila, „že bezpodmínečné závazky ke snížení emisí jsou oporou celosvětového trhu s uhlíkem a že rozvinuté země by měly i nadále zaujímat vedoucí úlohu a zavázat se ke společnému snižování svých emisí skleníkových plynů s cílem dosáhnout do roku 2020 snížení o 30 % ve srovnání s rokem 1990, aby tak do roku 2050 společně snížily své emise o 60 až 80 % ve srovnání s rokem 1990.“

3.2

Předložený návrh směrnice je stavebním kamenem provádění tohoto rozhodnutí. EHSV přivítal rozhodnutí Evropské rady týkající se klimatu a zdůraznil, že úspory energie a její efektivní využívání musí mít nejvyšší prioritu. Nijak se nelze vyhnout masivnímu rozvoji obnovitelných zdrojů energie, který je potřebný nejen z hlediska ochrany klimatu, nýbrž bude střednědobě až dlouhodobě nutný již kvůli dohlednému ubývání zásob fosilních surovin. Prudký nárůst cen fosilních energií, jejž můžeme v současné době sledovat, povede spolu s jinými aspekty k rychlejšímu dosažení ziskovosti mnoha obnovitelných zdrojů energie.

3.3

EHSV výslovně vítá, že Komise v důvodové zprávě zmiňuje nejen aspekty klimatu, ale přikládá ústřední význam též otázkám bezpečnosti dodávek a pracovních příležitostí. Vícekrát se zdůrazňuje, jak důležité mohou být decentralizované struktury zásobování energií například pro regionální hospodářskou sílu a venkov (odstavce 2.4 a 2.5). Výbor to vnímá stejně. Považuje však za nezbytně nutné, aby byly jednotlivé strategie pro obnovitelné zdroje energie právě v těchto aspektech posuzovány mnohem diferencovaněji, než jak tomu bylo dosud.

3.4

EHSV sdílí názor Komise, že vůdčí role Evropy v rozvoji a zavádění obnovitelných zdrojů energie má jednak pozitivní vliv v oblasti politiky ochrany klimatu, jednak přináší perspektivní konkurenční výhodu z hospodářského hlediska. Návrh směrnice je jasným signálem pro energetickou, environmentální i průmyslovou politiku; a s ohledem na nadcházející mezinárodní jednání o klimatu také pro celosvětové společenství států.

3.5

Vlastní „rozdělení zátěže“, tj. příspěvky jednotlivých států k evropskému cíli celkového 20 % snížení CO2, jsou stanoveny v návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů o 30 %, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (KOM(2008) 17 v konečném znění) a v návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES tak, aby se zlepšil a rozšířil systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (KOM(2008) 16 v konečném znění).

3.6

EHSV považuje cíl 20 % podílu obnovitelných zdrojů energie do roku 2020 za rozumný z hlediska politické strategie a také za realistický z technického a hospodářského hlediska, nástup pofosilní energetické politiky je tak na dohled. Zároveň je toho názoru, že jednotlivé národní cíle jsou dosažitelné, zejména budou-li mít členské státy k dispozici plně flexibilní možnosti (přikoupení, účast na projektech atd.). Je jasné, že přeměna energetického systému není možná bez nákladů a bez strukturálních změn. Investovat je nezbytné nejen do zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale také do technologií a kapacit na akumulaci energie pro účely vyrovnání poklesů při výrobě elektřiny v důsledku nedostatečné síly větru či slunečního záření a do budování elektrických vedení mezi státy EU. Pouhým zdůrazňováním výroby energie se plánovaných cílů nedosáhne.

3.7

Například Německo podporuje výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů prostřednictvím zákona o dodávce do spotřebitelských sítí a podíl této ekologické elektřiny činí v současné době 15 %; vícenáklady způsobené vyšší kompenzací dodávky elektřiny spotřebitelům představují asi 3,5 mld. eur ročně. Není v nich však zohledněn přínos pro hospodářství ve formě nových pracovních míst, zamezené ekologické škody nebo nové daňové příjmy.

3.8

Aby se náklady na dosažení tohoto cíle udržely na co nejnižší úrovni, směrnice stanoví, že národních cílů lze dosáhnout také podporou opatření na rozvoj obnovitelných zdrojů energie v jiných státech. Možný je také dovoz elektrické energie z obnovitelných zdrojů – se zárukou původu. To EHSV považuje v zásadě za rozumné. Nicméně podporuje požadavky členských států podmínit obchod povolením, aby bylo možné zabránit tomu, že by mohla být podpora obnovitelných zdrojů energie financovaná jedním státem (5) využita k dosažení úspor nákladů v jiném státě.

4.1

EHSV považuje za správný přístup Komise, která chce stanovit pro všechna tři odvětví, v nichž budou obnovitelné zdroje energie hrát nějakou roli (totiž elektřina, topení a chlazení a doprava), společný cíl, nikoli tři oddělené dílčí cíle. Členské státy tak mohou kombinovat opatření v těchto třech odvětvích tak, aby dosáhly stanoveného celkového národního cíle.

4.2

Toto zpružnění je však výrazně omezeno skutečností, že v jedné dílčí oblasti těchto tří odvětví – a sice u náhrady motorové nafty a benzinu v oblasti dopravy – má být vytvořen vlastní závazný cíl.

5.1

Komise tedy přisuzuje agropalivům zvláštní roli.

5.2

Mnohé studie, které byly v posledních měsících na téma agropaliv zveřejněny, upozorňují na to, že biomasa je na rozdíl od solární energie omezeným zdrojem a že z hlediska využití plochy bude nutně docházet ke konkurenci mezi produkcí potravin, popř. zachováním biologické rozmanitosti. Dosud se vedou spory o tom, jak silná tato konkurence bude. Dříve než dojde k politickému usměrnění, je tedy zapotřebí velmi přesné strategické úvahy, která forma obnovitelných zdrojů energie je nejvhodnější pro použití v té které oblasti. Přitom je nutné provést velmi přesná posouzení dopadů.

5.3

Vědecký poradní sbor při německém spolkovém ministerstvu zemědělství ve svém doporučení o užívání biomasy k výrobě energie, zveřejněném v listopadu 2007, vyjádřil názor, že dominantní roli mezi obnovitelnými zdroji energie bude dlouhodobě zaujímat solární a větrná energie, mj. proto, že je zde na rozdíl od biomasy podstatně vyšší potenciál. Uvádí pro to tři důvody:

5.4

Jestliže jsou dostupné přírodní zdroje vzácné a přechod na nové, obnovitelné a pokud možno decentralizované struktury zásobování energií jsou spojeny s relativně vysokými investicemi, je třeba obzvláště dbát zásady, že finanční zdroje se musí soustředit na nejúčinnější strategie ochrany klimatu.

5.5

Na úrovni EU jsou však některé známé a částečně státem podporované druhy bioenergie, totiž agropaliva a výroba bioplynu z kukuřice, spojeny s velmi vysokými náklady na zamezení emisí CO2  (6) (150–300 EUR i více/t CO2).

5.6

Jiné druhy bioenergie, např. výroba bioplynu z kejdy (nejlépe ve spojení s kogenerační výrobou tepla), kombinovaná výroba elektřiny a tepla ze štěpky (z lesního odpadového dřeva nebo ploch s krátkým obmýtím) a společné spalování štěpky ve stávajících velkých elektrárnách vykazují náklady na zamezení emisí CO2 pouze ve výši 50 EUR/t CO2  (7).

5.7

Společné výzkumné středisko Evropské komise konstatuje, že z hlediska snížení emisí skleníkových plynů na hektar je mnohem efektivnější využívat biomasu k výrobě elektrické energie než k výrobě kapalných agropaliv (8). Moderní elektrárny na biomasu jsou téměř stejně účinné jako zařízení spalující fosilní paliva, takže při výrobě tepla a elektřiny nahradí 1 megajoule (MJ) biomasy asi 0,95 MJ fosilní energie. Energetická účinnost při přeměně biomasy na kapalná paliva pro použití v dopravě se pohybuje zpravidla jen kolem 30–40 %. 1 MJ biomasy tak nahradí pouze asi 0,35 až 0,45 MJ surové ropy v dopravě.

5.8

Při výrobě agropaliv lze dosáhnout hodnoty zamezení emisí CO2 ve výši asi 3 t CO2/ha, zatímco u druhů bioenergie popsaných v odstavci 5.6 je to více než 12 t CO2/ha.

5.9

Vzhledem k těmto souvislostem se EHSV táže, proč chce Komise výslovně stanovit 10 % cíl pro agropaliva. Připomíná, že Evropská rada na jaře prohlásila, že tohoto cíle má být dosaženo „s nákladovou efektivitou“ a že musí být splněny tři předpoklady, a sice:

5.10

Pokud jde o trvalou udržitelnost, je zde více otázek než odpovědí (viz též kapitola 9), a agropaliva druhé generace dosud nejsou dostupná. Nejméně dvě ze tří kritérií uvedených Evropskou radou tedy nejsou splněna, což však Komisi nebrání v úmyslu stanovit cíl 10 %.

5.11

Odůvodňuje to mj. argumentem, že odvětví dopravy vykazuje v porovnání s ostatními hospodářskými odvětvími nejrychlejší nárůst emisí skleníkových plynů a agropaliva jsou „v současné době mnohem dražší než výroba ostatních forem energie z obnovitelných zdrojů, což by mohlo znamenat, že jejich rozvoj se neobejde bez specifických požadavků“.

5.12

EHSV nemůže s tímto odůvodněním souhlasit:

5.12.1

Je pravda, že v odvětví dopravy se emise skleníkových plynů vymkly kontrole. Přísnější limity pro výfukové plyny a 10 % náhrada motorové nafty a benzinu však tento problém podle názoru EHSV neřeší, nebudou schopny kompenzovat ani nárůst skleníkových plynů, který se z dopravy v příštích letech do životního prostředí dostane.

5.12.2

Výbor již vícekrát upozornil na to, že tomuto problému by měla čelit politika usilující o zamezení dopravy a změna skladby dopravy ve prospěch klimaticky šetrnějších druhů dopravy, jako je železnice, místní veřejná hromadná doprava a lodní doprava.

5.12.3

Technicky vidí EHSV budoucnost individuální automobilové dopravy nikoli ve spalovacích motorech, nýbrž v elektrických pohonech, které by měly být napájeny z obnovitelných zdrojů energie. Aby mohl VW Golf ujet 10 000 kilometrů, muselo by být podle výpočtu EMPA (9) řepkou pro výrobu agronafty v jednom roce oseto 2 062 m2. Solární články by naproti tomu potřebovaly na výrobu energie potřebné k ujetí oněch 10 000 kilometrů plochu 37 m2 ročně – tedy jen asi šedesátinu plochy řepkového pole.

5.12.4

Strategické spoléhání na náhradu motorové nafty či benzinu agropalivy představuje jedno z nejméně efektivních a nejdražších opatření na ochranu klimatu a způsobuje extrémně chybné přidělování finančních prostředků. EHSV nedokáže pochopit, proč mají být právě ta nejdražší opatření politicky podporována s největší intenzitou, navíc když zůstává vedle hospodářských otázek zcela nezodpovězena též celá řada ekologických a sociálních záležitostí.

5.12.5

EHSV proto nesdílí názor Komise, že „[…] zvýšené užívání biopaliv v dopravě je jedním z nejúčinnějších nástrojů“, jak těmto výzvám čelit.

5.13

Uvážíme-li, že Komise usiluje o povolení agropaliv, pokud v porovnání s palivy z fosilní ropy povedou ke snížení emisí skleníkových plynů alespoň o 35 %, v tom případě bude cíl 10 % směřovat k tomu, že se emise skleníkových plynů z provozu motorových vozidel při stejném objemu dopravy sníží pouze o 3,5 %. Vzhledem k tomu, že doprava způsobuje asi čtvrtinu celkové zátěže emisemi skleníkových plynů, hovoříme tedy o potenciálu celkového snížení emisí skleníkových plynů ve výši 1 %! To je hodnota, která naprosto neodpovídá finanční náročnosti a souvisejícím nebezpečím.

5.14

I kdybychom pokládali použití agropaliv v dopravě za rozumný způsob využití biomasy, museli bychom vsadit na absolutní účinnost. Příloha VII směrnice však jasně ukazuje, že v přeměně biomasy na ester nebo etanol správný přístup nespočívá, neboť každá (průmyslová) molekulární přeměna je spojena s použitím energie, a tedy s energetickými ztrátami. Bylo by rozumnější užívat získanou biomasu přímo, bez průmyslově chemické přeměny.

5.15

Že je to technicky možné, dokazují někteří výrobci traktorů, kteří již nabízejí motory poháněné čistým rostlinným olejem.

5.16

Příloha VII ukazuje, že s touto technologií lze dosáhnout nejvyšších úspor emisí skleníkových plynů: čistý řepkový olej vykazuje standardní úsporu emisí skleníkových plynů ve výši 55 %, agronafta z řepky pouze 36 % a etanol z pšenice 0 % v porovnání s palivy z fosilní ropy. EHSV nechápe, proč Komise neprezentuje tuto cestu jako zvláště rozumnou, když tak navíc mohou také nejsnáze vzniknout decentralizované struktury pro zásobování energií – a tedy pracovní příležitosti v zemědělství a na venkově.

5.17

EHSV by například pokládal za dobrou strategii podporovat užívání čistých rostlinných olejů získávaných např. ve smíšených kulturách šetrných k přírodě přímo v zemědělství a například v obecních vozidlech nebo vodních dopravních prostředcích (10). Zemědělci by tak mohli být přímo zapojeni do rozvoje regionálních energetických cyklů a mít z toho bezprostřední užitek. V rámci strategie agropaliv se z nich naproti tomu stávají výrobci pokud možno levných surovin pro ropný průmysl, pokud vůbec budou využívány suroviny z evropské produkce.

6.1

Komise se domnívá, že velká část biomasy potřebné k výrobě agropaliv bude pěstována v klimaticky výhodnějších oblastech mimo EU. Náhrada dovozů ropy dovozy biomasy však nepředstavuje žádné snížení závislosti na dovozech, pouze její diverzifikaci.

6.2

Nahradit jednu závislost jinou nemůže být vážně míněným cílem nové energetické politiky EU.

6.3

Naopak by se měl především sledovat postup, který postaví do středu nové strategie pro obnovitelné zdroje energie skutečně decentralizované, místně nebo regionálně dostupné zdroje. Při tom mohou a musí hrát roli také bioenergie, avšak ne ty, které má na mysli strategie zaměřená na agropaliva.

7.1

Komise píše, že energie získaná z obnovitelných zdrojů „představuje blízkou náhradu za konvenční energii a je dodávána prostřednictvím totožné infrastruktury a stejných logistických systémů“. EHSV to považuje za zásadně mylný závěr: energie z obnovitelných zdrojů z decentralizovaných struktur se někdy diametrálně liší od „konvenční“ energie, která pochází spíše z centrálně organizovaných velkých struktur.

7.2

Strategie agropaliv založená na dovozu energie a přimíchávání do motorové nafty a benzinu využívá „konvenční“, tj. centrálně organizované struktury celosvětově působících ropných koncernů. Tím upevňuje jejich výrobní a distribuční struktury, což je zcela v zájmu ropného průmyslu. V Evropě však nevytváří prakticky žádná nová pracovní místa (11).

7.3

Jestliže naopak vsadíme na energeticky účinnější užití například dřevěné štěpky pro výrobu tepla a elektřiny nebo na čisté rostlinné oleje z regionální produkce, příp. dodávky bioplynu pro vozidla nebo oblasti bez distribuční sítě zemního plynu, na decentralizované solární technologie atd., mohou vzniknout nové, regionálně organizovatelné výrobní a distribuční cesty, které otevírají velký potenciál pracovních příležitostí.

7.4

V případě solární termické energie a decentralizovaného užití fotovoltaické energie si vyrábějí spotřebitelé (energie) větší část požadované energie sami, což je také důkazem, že energetické zásobování založené na obnovitelných zdrojích je organizováno zcela jinak než současná struktura dodávek energie.

7.5

Také jiná opatření, např. na zvýšení energetické účinnosti a úspor energie, mohou vytvořit statisíce pracovních příležitostí v malých a středních podnicích již ve fázi výstavby. Příkladem může být izolace budov, instalace solárních zařízení a zařízení na výrobu větrné energie nebo stavba zařízení na výrobu bioplynu. Politika se musí postarat o to, aby byl rozvíjen právě i tento potenciál, neboť strategie zaměřená na agropaliva stanovená ve směrnici není nejúčinnější cestou.

7.6

To znamená, že i v otázce pracovních míst je bezpodmínečně nutné přistupovat k jednotlivým obnovitelným zdrojům energie velmi pečlivě a mnohem diferencovaněji. Obnovitelné zdroje energie mohou skutečně podporovat regionální hospodářské struktury, na druhé straně však mohou také přispívat k posílení role velkých centrálních struktur.

7.7

Totéž ostatně platí pro země, v nichž se biomasa pěstuje pro agropaliva. Německé ministerstvo, které má na starosti rozvojovou pomoc, dospělo v diskusním dokumentu nazvaném Postoj rozvojové politiky k agropalivům (Entwicklungspolitische Positionierung zu Agrartreibstoffen) z března 2008 k závěru, že pro hospodářský, ekologický a sociální vývoj rozvojových zemí je strategie masové produkce biomasy orientované na vývoz „jako reakce na silný růst poptávky v průmyslových zemích spojena s velkými riziky a nevytváří žádné pracovní příležitosti“, zatímco biomasa pro decentralizované zásobování energií s využitím produkce drobných zemědělců je hodnocena obecně spíše pozitivně.

8.1

EHSV vítá, že Komise plánuje zavést kritéria udržitelnosti i pro výrobu agropaliv. To je důležitý krok vpřed, nicméně Výbor považuje předložený návrh za absolutně nedostatečný.

8.2

Komise sama stále zdůrazňuje, jak je v politice udržitelnosti důležitá rovnováha mezi hospodářským, ekologickým a sociálním pilířem. Již z důvodu naprostého vynechání sociálních otázek u uvedených kritérií je EHSV názoru, že návrh směrnice rozhodně nepředstavuje provedení promyšlené strategie či kritérií udržitelnosti pro agropaliva. Návrh směrnice musí být v tomto bodě kompletně přepracován.

8.3

Pro EHSV je přitom důležité, aby vzhledem k nepřímým změnám ve využití půdy byla vypracována účinná ekologická a sociální kritéria nejen pro agropaliva, nýbrž pro všechny dovážené zemědělské produkty, včetně krmiv.

8.4

Je rovněž iluzí věřit, že stanovení rozhodného data (zde: leden 2008) by mohlo ochránit např. pralesy nebo rašeliniště před jejich přeměnou pro účely výroby agropaliv. To by předpokládalo jak funkční katastrální systém, tak také funkční správní a kontrolní systém. Jak ukazují zkušenosti, obojího se ve většině prahových a rozvojových zemí nedostává.

8.5

EHSV považuje kritéria uvedená v čl. 15 odst. 3 a 4 za účelem zachování biologické rozmanitosti a zabránění využívání půdy s vysokým obsahem uhlíku za nedostatečná. Pro zachování biologické rozmanitosti má význam daleko více druhů půd, než je uvedeno v odst. 3 písm. a) až c). Totéž platí pro čl. 4 písm. a) a b), pokud jde o obsah uhlíku.

8.6

V příloze VII části B vyjmenovává Komise „odhadované typické a standardní hodnoty pro budoucí biopaliva“, která ještě nejsou na trhu nebo jsou na trhu jen v zanedbatelném množství. EHSV zastává názor, že by se nemělo pracovat s odhady, nýbrž pouze s doložitelnými hodnotami.