13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/61

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor považuje za vhodné zaměřit se na co nejrychlejší používání nového nařízení o koordinaci mezi členskými státy v oblasti sociálního zabezpečení, což předpokládá, že návrh prováděcího nařízení rychle vstoupí v platnost a že bude dosaženo dohody o zde projednávaném nařízení, které stanovuje obsah přílohy XI nařízení č. 883/2004.

1.2

EHSV si je vědom toho, že neomezené uplatňování zásady rovného posuzování skutečností, které znemožňuje jakékoli omezení národního zákonodárce na vnitrostátní skutečnosti v oblasti sociálního zabezpečení, by bylo spojeno s vážnými dopady na systémy sociálního zabezpečení.

1.3

EHSV uznává, že určitá ustanovení týkající se zvláštních skutečností v členských státech jsou v příloze XI nutná proto, aby se zabránilo konfliktu vnitrostátních předpisů s textem nařízení č. 883/2004. Výbor vyzývá k tomu, aby se zabránilo příliš velkému počtu ustanovení, aby jejich počet byl pokud možno omezen a aby závisel na tom, zda jsou specifická ustanovení pro fungování pravidel pro koordinaci v příslušném členském státě skutečně nezbytná a odpovídají zásadě proporcionality.

1.4

EHSV považuje za mimořádně důležité uvést, že při praktické koordinaci nesmí v žádném případě dojít k tomu, aby ustanovení přílohy XI přinesla občanům nevýhody.

1.5

Podle názoru EHSV nejsou v uvedených ustanoveních žádné zjevné problémy ani pro mobilní pojištěné osoby, ani pro podniky a instituce sociálního zabezpečení. Tato ustanovení nesmějí snižovat výhody koordinace pro příjemce.

1.6

EHSV uznává úspěšné snahy všech zúčastněných o zjednodušení, jehož výsledkem je, že příloha XI obsahuje značně menší počet ustanovení než odpovídající příloha VI platného nařízení o koordinaci č. 1408/71.

1.7

V zájmu rychlé použitelnosti základního nařízení v praxi EHSV vyzývá členské státy, aby již nyní vybavily své instituce sociálního zabezpečení nezbytnými lidskými a technickými zdroji, a umožnily tak rychlou změnu.

2.1

Předpisy Společenství pro koordinaci vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení jsou v současnosti upraveny nařízením (EHS) č. 1408/71 (základní nařízení) a jeho prováděcím nařízením (EHS) č. 574/72, která byla od svého vstupu v platnost před více než 30 lety vícekrát změněna a aktualizována.

2.1.1

Tato nařízení mají za cíl přijmout nezbytná opatření pro to, aby osoby, na něž se nařízení vztahuje, mohly cestovat, zdržovat se nebo bydlet v jiném členském státě, aniž by ztratily své nároky na sociální zabezpečení. Mobilní pojištěné osoby by neměly být z důvodu mobility znevýhodněny a nemělo by se s nimi zacházet hůře než s nemobilními pojištěnými osobami. S cílem zaručit zachování nároků tato nařízení stanoví zásady pro praktickou koordinaci i různé postupy, které odpovídají zvláštním potřebám v jednotlivých oblastech sociálního zabezpečení.

2.2

Nařízení č. 1408/71 by mělo být nahrazeno nařízením (ES) č. 883/2004 Evropského parlamentu a Rady, které bylo schváleno již 29. dubna 2004.

2.2.1

Podle článku 89 nového nařízení č. 883/2004 je třeba provádění tohoto nařízení upravit v dalším nařízení, které má nahradit v současnosti platné prováděcí nařízení č. 574/72. Tento návrh prováděcího nařízení (1) ze dne 31. ledna 2006 je v současné době projednáván v Evropském parlamentu a v Radě a byl již předmětem samostatného stanoviska EHSV (2).

2.2.2

Nařízení č. 883/2004 může být používáno, až vstoupí v platnost prováděcí nařízení, čímž začnou pro všechny uživatele platit četná v něm již schválená zjednodušení, vyjasnění a zlepšení v oblasti koordinace sociálního práva. Až do té doby platí nadále bez omezení nařízení č. 1408/71 a jeho prováděcí nařízení č. 574/72.

2.3

V bodě odůvodnění 41 nařízení č. 883/2004 se uvádí, že pro usnadnění používání pravidel pro koordinaci je nutno stanovit zvláštní ustanovení, která odpovídají zvláštnostem vnitrostátních právních předpisů. A právě o tato „zvláštní ustanovení pro používání právních předpisů členských států“ se jedná v příloze XI nařízení č. 883/2004, které je předmětem tohoto stanoviska.

2.3.1

Základní nařízení č. 883/2004 upravuje tedy zásadní pravidla pro koordinaci. Prováděcí nařízení je jakýmsi návodem k použití základního nařízení a upravuje spíše administrativní záležitosti. V příloze XI nařízení č. 883/2004 jsou obsažena specifická ustanovení, která jsou přizpůsobena právním řádům jednotlivých členských států, aby se umožnilo bezproblémové používání nových pravidel pro koordinaci.

2.3.2

Příloha XI slouží tedy k tomu, aby se systémy sociálního zabezpečení jednotlivých členských států nedostaly do rozporu s právními úpravami pro koordinaci. Jednotlivé právní úpravy vnitrostátního charakteru musí být zabezpečeny ustanoveními v příloze XI, aby byly v souladu s koordinací. Příloha XI má tedy za cíl bezproblémovou součinnost vnitrostátních právních předpisů a předpisů Společenství při praktické koordinaci v oblasti systémů sociálního zabezpečení v členských státech.

2.4

Každému členskému státu bude v příloze XI věnována samostatná část. Rozsah ustanovení týkajících se jednotlivých členských států se bude velmi lišit a závisí na vnitrostátním právním řádu.

2.5

Příloha XI zůstala při schvalování nového nařízení o koordinaci č. 883/2004 v roce 2004 nejprve zcela prázdná. Tehdy bylo dohodnuto, že její obsah bude stanoven v následujícím nařízení. Návrh tohoto nařízení je nyní k dispozici (3).

2.5.1

Příloha XI nesouvisí pouze se samotným nařízením č. 883/2004, nýbrž také s prováděcím nařízením. Všechny tři texty nelze posuzovat odděleně. Proto pracovní skupina Rady pro sociální otázky projednává obsah přílohy XI paralelně s odpovídajícími ustanoveními prováděcího nařízení. V Radě se tedy diskutuje současně o obou návrzích nařízení, které Komise předložila v lednu 2006.

2.5.2

Obsah přílohy XI musí být stanoven Evropským parlamentem a Radou dříve, než prováděcí nařízení vstoupí v platnost. Dokončení přílohy XI tak představuje další podmínku používání nových právních úprav pro koordinaci v oblasti sociálního zabezpečení. Právním základem tohoto nařízení jsou články 42 a 308 Smlouvy o ES. Proto, aby vstoupilo v platnost, je nutná jednomyslnost v Radě spojená s postupem spolurozhodování v Evropském parlamentu.

2.6

Komise předložila dne 24. ledna 2006 návrh, který mění jednotlivé body nařízení č. 883/2004 a stanovuje obsah přílohy XI. Tento návrh vznikl po konzultaci s členskými státy. Změny jednotlivých bodů nařízení č. 883/2004, které se ještě nepoužívá, vyplývají z toho, že některá témata, která členské státy požadovaly jako ustanovení přílohy XI, byla uznána za horizontální témata, která je třeba upravit pro všechny členské státy. Jejich začleněním do základního nařízení nebude třeba vkládat stejně znějící ustanovení do přílohy XI pro více členských států.

3.1

EHSV již v několika stanoviscích přivítal nové právní úpravy pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení v jednotlivých státech jako důležitý krok ke zlepšení volného pohybu osob v EU a s potěšením poukázal na rozšířený osobní a věcný rozsah platnosti, na zjednodušení ve srovnání s platnými předpisy i na všechna opatření ke zlepšení spolupráce mezi institucemi sociálního zabezpečení.

3.1.1

EHSV považuje za vhodné zaměřit se na co nejrychlejší používání nového nařízení o koordinaci, což rovněž zahrnuje rychlé nabytí platnosti návrhu prováděcího nařízení i dohodu o obsahu přílohy XI. EHSV vyzývá v tomto smyslu všechny zúčastněné, aby se co nejrychleji začali zabývat návrhem prováděcího nařízení a také zde uvedeným nařízením, které upravuje obsah přílohy XI (4).

3.1.2

EHSV kromě toho už ve svém stanovisku k tomuto prováděcímu nařízení konstatoval, že lhůta, která je stanovená od konečného schválení prováděcího nařízení do počátku jeho platnosti, nemá v žádném případě překročit šest měsíců stanovených v návrhu Komise (5).

3.2

Členské státy mohou žádat o zapracování takových ustanovení do přílohy XI, které by mohly zachovat určité pro ně důležité vnitrostátní právní úpravy. Tato nutnost vyplývá především z rozsáhlého přizpůsobení skutečností v nařízení č. 883/2004, podle kterého všechny skutečnosti a události s právními následky v oblasti sociálního zabezpečení, ke kterým dojde v jiném členském státě, musejí být zásadně posuzovány tak, jako kdyby k nim došlo na vlastním svrchovaném území (6).

3.2.1

Rovné posuzování skutečností znamená, že například pobírání důchodu od instituce sociálního zabezpečení jiného členského státu musí mít stejné právní účinky jako pobírání důchodu ve vlastní zemi. A pokud po úrazu ve vlastní zemi vzniká například nárok na invalidní důchod, musí to být zaručeno i při úrazu v jiném členském státě.

3.2.2

Evropský soudní dvůr v minulosti téměř vždy rozhodl ve prospěch rozsáhlého rovného posuzování skutečností, aby byla zajištěna ochrana migrujících pracovníků. Nařízení č. 1408/71, které je používáno v současnosti, neobsahuje žádné všeobecné rovné posuzování skutečností, pouze v jednotlivých explicitně uvedených případech. V otázkách, které nebyly explicitně uvedeny, byl častěji povolán Soudní dvůr. Jako nepřípustný byl například uznán případ, kdy se délka pobírání sirotčího důchodu prodlužovala pouze o období vojenské služby, která byla vykonána ve vlastní zemi (7), nebo kdy bylo období invalidity započítáno do starobního důchodu pouze tehdy, jestliže dotyčná osoba při vzniku pracovní neschopnosti podléhala právním předpisům tohoto členského státu (8).

3.2.3

EHSV si je vědom toho, že neomezené uplatňování této zásady rovného posuzování skutečností, které znemožňuje jakékoli omezení národního zákonodárce na vnitrostátní skutečnosti v oblasti sociálního zabezpečení, by bylo spojeno s vážnými dopady na systémy sociálního zabezpečení. Také body odůvodnění 9 až 12 nařízení č. 883/2004 ukazují, že rovné posuzování skutečností má své meze. Musí se tedy zabezpečit, že zásada rovného posuzování skutečností nebo událostí nepovede k objektivně neopodstatněným výsledkům nebo k překrývání dávek stejného druhu za stejné období. (bod odůvodnění 12). A bod odůvodnění 11 stanoví, že rovné posuzování skutečností nebo událostí, které nastaly v jednom členském státě, nemůže v žádném případě vést k tomu, že odpovědnost ponese jiný členský stát nebo se budou používat jeho předpisy.

3.2.4

Aby se zabránilo nežádoucím účinkům rovného posuzování skutečností, byly do základního nařízení č. 883/2004 začleněny horizontální výjimky, které se týkají více členských států. Specifickým nežádoucím účinkům, které se týkají systému jednoho členského státu, je možno zabránit vložením ustanovení do přílohy XI.

3.3

Obsah přílohy XI se zakládá na příspěvcích členských států, které nemohou vydat nebo nechat v platnosti jednotlivá ustanovení o zvláštních skutečnostech na národní úrovni, aniž by za určitých okolností došlo k rozporu s textem nařízení č. 883/2004. Příloha XI má proto zajistit, že nařízení bude v jednotlivých bodech, které se týkají určitých členských států, upraveno tak, aby bylo používání tohoto nařízení v jednotlivých členských státech bezproblémové.

3.3.1

Vzhledem k možnému velkému počtu ustanovení vyplývajících z této skutečnosti tedy příloha XI představuje z hlediska nabytí platnosti nařízení č. 883/2004 citlivou část. Výbor uznává, že určitá ustanovení jsou nutná, vyzývá však k tomu, aby se zabránilo příliš velkému počtu ustanovení, aby jejich počet byl pokud možno omezen a aby závisel na tom, zda jsou specifická ustanovení pro fungování pravidel pro koordinaci v příslušném členském státě skutečně nezbytná a odpovídají zásadě proporcionality. EHSV považuje za mimořádně důležité uvést, že při praktické koordinaci nesmí v žádném případě dojít k tomu, aby ustanovení přílohy XI přinesla občanům nevýhody.

3.3.2

EHSV si je vědom komplexnosti otázek, které je přitom nutné objasnit, nicméně vyzývá k tomu, aby sledování dílčích zájmů nevedlo k dalšímu zpoždění při používání nové koordinace, zvláště vzhledem k tomu, že Rada musí rozhodovat jednomyslně a v souladu s postupem spolurozhodování v Evropském parlamentu.

3.4

Jednotlivé členské státy byly už v průběhu konzultací o nařízení č. 883/2004 vyzvány k předložení návrhů na zajištění bezproblémového používání jednotlivých právních předpisů. Členské státy podaly asi 150 žádostí o zapracování ustanovení do přílohy XI. Útvary Komise návrhy vyhodnotily a prodiskutovaly je s úředníky příslušných členských států. Asi 50 návrhů bylo nakonec přijato k zapracování do přílohy. Takto vznikl text, který se nyní objevil ve zde projednávaném návrhu Komise. Závěrečné přezkoumání ustanovení přílohy XI probíhá v současnosti na úrovni pracovní skupiny Rady pro sociální otázky souběžně s jednáním o příslušných kapitolách prováděcího nařízení.

3.4.1

EHSV se z důvodu komplexnosti problematiky, která se týká podrobností sociálního práva jednotlivých členských států, nebude podrobně vyjadřovat k jednotlivým ustanovením. Přijatá ustanovení nepředstavují podle názoru EHSV na první pohled žádné zjevné problémy ani pro mobilní pojištěné osoby, ani pro podniky a instituce sociálního zabezpečení.

3.5

I fakt, že většina ustanovení nebyla přijata, se zdá být pochopitelný: Některé žádosti nebyly zapracovány do přílohy XI buď z důvodu nadbytečnosti, nebo kvůli neslučitelnosti s nařízením č. 883/2004. Některé další žádosti na zapracování ustanovení do přílohy XI byly upraveny na návrhy na změnu nařízení č. 883/2004. Jsou to návrhy, které nejsou specifické pro jednu zemi, ale jsou všeobecné povahy.

3.5.1

Těmito návrhy na změnu nařízení č. 883/2004, které jsou také obsaženy v tomto návrhu nařízení, se zabránilo, aby do přílohy XI bylo zapracováno několik podobně znějících ustanovení pro různé členské státy. Díky tomu je příloha kratší a celé nařízení přehlednější.

3.5.2

Jako příklad shrnutí horizontálních témat je možno uvést článek 1 návrhu nařízení. V něm obsažená objasnění se týkají mnoha členských států, a proto budou systematicky změněna přímo v nařízení č. 883/2004, nikoli celou řadou ustanovení v příloze XI.

3.5.2.1

Čl. 1 odst. 1 se týká změny článku 14 nařízení č. 883/2004 s názvem Dobrovolné pojištění nebo dobrovolné pokračující pojištění. Díky této nové formulaci mohou všechny členské státy ve svých právních řádech stanovit, že dobrovolné pojištění v jejich systému sociálního zabezpečení, pro které je podmínkou bydliště nebo předcházející zaměstnání v tomto státě, je možné pouze tehdy, jestliže byla příslušná osoba na základě zaměstnání v systému tohoto členského státu již někdy pojištěna. Bez této možnosti výjimky by se na základě rozsáhlého rovného posuzování skutečností podle článku 5 nařízení č. 883/2004 mohli dobrovolně pojistit všichni ti, kteří měli bydliště někde v EU nebo zde byli zaměstnáni. Vzhledem k tomu, že dobrovolné pojištění je v právních řádech některých členských států spojeno s velmi výhodnými podmínkami, bylo by bezpodmínečné otevření za určitých okolností spojeno s důsledky, které by mohly systém tohoto členského státu vyvést z rovnováhy, a tím jeho pojištěncům způsobit závažné problémy. Proto bylo dohodnuto, že všechny členské státy mohou dobrovolné pojištění podmínit předcházejícím zaměstnáním.

3.5.2.2

V čl. 1 odst. 3 dochází ke změně článku 52 nařízení č. 883/2004 s názvem Stanovení dávek.

V něm je pro všechny členské státy, tedy horizontálně, stanoveno, v kterých případech se při určování výše dávek nepoužije tak zvaná metoda pro rata temporis (9).

3.5.3

Další horizontální témata byla zohledněna v návrhu prováděcího nařízení. Jedná se v první řadě o návrhy technického charakteru. Ustanovení přílohy XI se tedy mají skutečně omezit na specifická opatření pro jednotlivé členské státy.

3.6

EHSV uznává úspěšné snahy všech zúčastněných o zjednodušení, jehož výsledkem je, že příloha XI obsahuje značně menší počet ustanovení než odpovídající příloha VI platného nařízení o koordinaci č. 1408/71.

3.6.1

V návaznosti na to se má, zvláště u případných budoucích žádostí o začlenění ustanovení do přílohy XI (mj. ze strany Rumunska a Bulharska v průběhu přistoupení), účelně uvažovat o tom, zda se nejedná o horizontální téma, které by mělo být systematicky zpracováno v základním nebo prováděcím nařízení.

Tak je tomu například u ochranných klauzulí, které existují v rámci státní sociální péče v mnoha členských státech, ve prospěch osob, které musely snášet špatnou sociální situaci z politických nebo náboženských důvodů, příp. na základě svého původu (10), nebo také u zvláštních právních úprav pro osoby poškozené válkou, bývalé válečné zajatce, oběti trestných činů, terorismu nebo osoby poškozené bývalými totalitními režimy. Tyto ochranné klauzule, které sice určitým skupinám osob poskytují ochranu sociálního zabezpečení (např. nemocenské pojištění, vyplácení důchodu) nebo odškodnění, však zpravidla nejsou zakotveny v systému sociálního zabezpečení. Bylo by proto vhodné zapracovat přímo do základního nařízení i pro tyto případy odpovídající článek týkající se všech členských států, aby byly z nařízení úplně vyňaty ty předpisy, které stanoví státní dávky nebo odškodnění, avšak nepodléhají systému sociálního zabezpečení.

3.6.2

EHSV zároveň apeluje na experty v jednotlivých členských státech, aby intenzivně přezkoumali svůj právní řád s ohledem na nové právní úpravy pro koordinaci. Případně by měla být navržena ustanovení do přílohy XI všude tam, kde by mohlo dojít k problémům z hlediska bezproblémového používání nařízení č. 883/2004. Pokud vnitrostátní právní řády v oblasti sociálního zabezpečení neodpovídají právním úpravám pro koordinaci, mohlo by to vést k mnoha řízením u ESD.

4.1

Přeshraniční mobilita v Evropě je prioritou programu EU. To, do jaké míry budou občané EU koordinace v oblasti sociálního zabezpečení využívat, závisí na jejím fungování. Právem očekávají praktické výhody ze spolupráce ve Společenství.

4.2

EHSV je přesvědčen, že členské státy a Komise by měly posílit opatření pro přiblížení právních úprav a výhod koordinace systémů sociálního zabezpečení všem potenciálním uživatelům nařízení. Proto je podle názoru Výboru nutné neprodleně zahájit nezbytné přípravy. Je třeba informovat o existujících nástrojích poradenství v oblasti mobility (11) a dále je rozšiřovat.

4.3

EHSV poukázal v této souvislosti také na nutnost včas připravit personál v institucích sociálního zabezpečení na nové právní úpravy a všechna související opatření. Nevyhnutelná jsou odpovídající školení a odborné vzdělávání pracovníků v členských státech.

4.4

V zájmu rychlé použitelnosti základního nařízení v praxi EHSV vyzývá členské státy, aby již nyní vybavily své instituce sociálního zabezpečení nezbytnými lidskými a technickými zdroji, a umožnily tak tuto rychlou změnu. Stávající nástroje subjektů a uživatelů na národní úrovni – zejména existující sítě TRESS, které na úrovni členských států sdružují zainteresované strany a subjekty (12) – by měly být využívány k příslušnému hodnocení praktického používání tohoto nařízení v jednotlivých členských státech po jeho vstupu v platnost.

4.5

EHSV si vyhrazuje právo vrátit se v rámci zvláštní iniciativy k otázkám praktického fungování koordinace. Přitom by se mělo vyhodnotit především to, do jaké míry mohou občané skutečně využít zamýšlených výhod v oblasti přeshraniční mobility – mj. i z hlediska evropské karty zdravotního pojištění.

a)

Jestliže má podle právních předpisů příslušného členského státu pobírání dávek sociálního zabezpečení nebo jiných příjmů určité právní účinky, jsou příslušné právní předpisy použitelné také při pobírání stejného druhu dávek poskytovaných podle právních předpisů jiného členského státu nebo při pobírání příjmů v jiném členském státě.

b)

Jestliže mají podle právních předpisů příslušného členského státu určité skutečnosti nebo události právní účinky, tento členský stát zohlední odpovídající skutečnosti nebo události, k nimž došlo v jiném členském státě tak, jako by se vyskytly na jeho vlastním svrchovaném území. (Pozn.: Dokument není k dispozici v české verzi).