28.9.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 241/27

1.1

Dne 28. září 2000 přijala Rada rozhodnutí 2000/596 o zřízení Evropského fondu uprchlíků na období 2000–2004 (dále jen: EFU I.). Vybavení finančními prostředky na pětileté období činilo 36 milionů euro. Tento fond představoval první – zejména z popudu Evropského parlamentu provedenou (1) – nutnou racionalizaci a strukturování s ohledem na opatření, která od roku 1997 postupně zakotvila mezi každoročními rozpočtovými liniemi. Evropský hospodářský a sociální výbor svého času uvítal návrh na rozhodnutí Rady (2).

1.2

Více než jeden rok před uplynutím období EFU I. dne 31. prosince 2004 prověřila Komise zkušenosti nashromážděné v členských státech a na úrovni Společenství v průběhu provádění EFU I, uspořádala kontrolní konferenci (3) a nechala vypracovat podrobný odhad důsledků (4) s ohledem na následující období EFU. Při kontrole byly rovněž zohledněny dopady na jiná opatření a programy Unie a synergie s těmito opatřeními a programy (5).

1.3

Na základě těchto rozsáhlých zkušeností předložila Komise dne 12. února 2004„Návrh na rozhodnutí Rady o zřízení Evropského fondu uprchlíků na období 2005–2010“, z něhož vychází následující stanovisko.

2.1

Komise navrhuje zřízení Evropského fondu uprchlíků, který by byl vybaven na období šesti let 687 miliony euro (EFU II.). Fond je určen pro financování vnitrostátních opatření v oblasti přijímání, integrace a dobrovolného návratu příslušníků třetích států nebo osob bez státní příslušnosti, kteří získali statut uprchlíka (6), kteří spadají pod potřebu mezinárodní ochrany (v rámci úpravy pro nové usazování), kterým se poskytuje určitá forma subsidiární ochrany nebo kteří požádali o některý z uvedených druhů ochrany nebo kterým je poskytnuta přechodná ochrana (7).

2.2

Opatření vhodná pro podporu. Opatření členských států, která přicházejí v úvahu pro kofinancování prostřednictvím EFU II., zahrnují široké spektrum úkolů v oblasti přijímání, integrace a dobrovolného návratu. Pro kofinancování přicházejí především v úvahu: infrastruktury pro přijímání; poskytování pomoci v materiálním, lékařském nebo psychologickém směru; jazyková podpora; vzdělávání a školení stejně jako profesionální znovuzačlenění; zlepšení přijímacích zařízení; prosazování hodnot zakotvených v chartě základních práv EU; podpora informovanosti lokálního obyvatelstvo a účast příslušníků cílových skupin na společenském a kulturním životě; podpora samostatnosti koncových příjemců; opatření pro účast lokálních územních korporací, nevládních organizací a občanů; informace a konzultace při návratu a pomoc při znovuzačlenění v zemi původu.

2.2.1

V případě použití mechanismů pro přechodnou ochranu může fond převzít také až 80 % nákladů na okamžitá opatření v oblasti přijímání, ubytování, prostředků na živobytí, lékařské a psychologické péče, personálních a správních nákladů a nákladů na logistiku a dopravu.

2.2.2

10 % prostředků, které jsou k dispozici pro EFU II., je určeno na opatření Společenství samostatně spravovaná Komisí v následujících oblastech – stejně jako na správní a technické náklady: kooperační projekty Společenství, usnadnění výměny zkušeností, inovativní pilotní projekty, výzkum a zavádění nových technologií v oblasti azylové politiky.

2.3

Provádění EFU II. Provádění EFU II. je založeno na kompetenci, o kterou se dělí členské státy a Komise:

2.3.1

Komise stanoví směrnice několikaletých programů, přesvědčí se o existenci a funkceschopnosti správních a kontrolních systémů členských států a zaručuje provádění opatření Společenství. Komisi je nápomocen výbor podle ustanovení rozhodnutí 1999/468/ES.

2.3.2

Členské státy nesou odpovědnost za provádění vnitrostátních opatření; vytvoří „příslušný orgán“ s právní subjektivitou a potřebnými administrativními kapacitami; v prvé řadě odpovídají za finanční kontrolu opatření a spolupracují s Komisí při získávání potřebných statistických dat.

2.3.3

Členské státy a Komise ručí za rozšiřování výsledků, průhlednost, celkovou koherenci opatření a komplementaritu s jinými příslušnými nástroji a opatřeními Společenství.

2.4

Plánování. Předpokládají se dvě víceletá plánovací období (2005–2007 a 2008–2010). Členské státy předloží Komisi svůj návrh víceletého programu a Komise ho schválí po přezkoumání žádostí na základě zadání stanovených výborem ve směrnicích během třech měsíců. Víceleté programy schválené Komisí budou realizovány ročními programy.

2.5

Rozdělení prostředků. Každý členský stát obdrží roční paušální částku ve výši 300 000 euro. Tato částka bude pro první tři roky pro nové členské státy stanovena na 500 000 euro ročně.

2.5.1

Zbývající prostředky, které jsou každoročně k dispozici, budou rozděleny mezi členské státy takto: 35 % podle počtu osob, které v předcházejících třech letech obdržely statut uprchlíka, mezinárodní ochranný titul v rámci úpravy pro nové usazování nebo kterým byla poskytnuta některá forma subsidiární ochrany; 65 % podle počtu osob, které v předcházejících třech letech požádaly o azyl nebo kterým byla poskytnuta dočasná ochrana. Část částky, která je každoročně dávána k dispozici, může být použita na technickou a administrativní podporu. Finanční podpora fondu se provádí formou nevratných finančních pomocí, ale v případě prokázaných nepravidelností se požaduje splacení s úroky z prodlení s úrokovou sazbou stanovenou ECB plus 3,5 %. K tomu, aby členské státy mohly v průběhu programu obdržet další splátky kofinancování, musí předat zprávu a podat vysvětlení výdajů, které byly potvrzeny některým z příslušných orgánů nezávislého zařízení.

2.5.2

Příspěvek Společenství činí u opatření prováděných v členských státech nejvýše 50 % celkových nákladů projektu. U inovativních projektů nebo u nadnárodních opatření může být tento podíl zvýšen na 60 % a v členských státech, které dostávají prostředky z Fondu soudržnosti, na 75 %.

2.6

Hodnocení. Komise předloží nejpozději do 30. dubna 2007 první prozatímní zprávu a nejpozději do 31. prosince 2009 druhou prozatímní zprávu. Nejpozději do 31. prosince 2012 předloží zprávu pro hodnocení ex post.

3.1

Výbor považuje návrh Komise obecně za velmi vítaný a je toho názoru, že EFU II. se může stát důležitým krokem k realizaci jak části hlavy IV. Smlouvy, která se vztahuje na právo azylu, tak také rozhodnutí, která byla přijata na zasedání Evropské rady v Tampere i na dalších zasedáních Rady týkajících se směrnic a prováděcích ustanovení v oblasti vízové, azylové a imigrační politiky. Nedostatečná realizace těchto rozhodnutí nebo dohody Rady o oblastech, které oslabují původní návrh a zachovávají možnost značně rozdílných vnitrostátních opatření, pravděpodobně nebudou prospívat potenciální efektivitě fondu. Evropský hospodářský a sociální výbor lituje, že nedávno přijatá směrnice o statutu uprchlíků (8) se obsahově velmi odlišuje jak od návrhu Komise (9) tak také od přání a doporučení vyslovených Evropským hospodářským a sociálním výborem v jeho stanovisku (10).

3.1.1

Význam programu zdůrazňuje již samotný příchod zhruba 400.000 osob hledajících azyl ročně (11). Za ním se často skrývají zkušenosti poznamenané těžkým lidským utrpením. Tito lidé potřebují solidaritu, materiální, morální a psychologickou podporu, důstojné přijetí, přiměřené služby, transparentní a účinné postupy, možnosti aktivního začlenění prostřednictvím práce nebo jiné činnosti do společenského prostředí Společenství stejně jako návrat bez rizik v případě prokázané a vědomé vůle k návratu domů.

3.2

Nárůst vybavení finančními prostředky v porovnání s EFU I (687 mil. euro na šest let v porovnání se 36 mil. euro na pětiletou dobu trvání přecházejícího programu) se zdá být značný, ale Evropský hospodářský a sociální výbor poukazuje na to, že EFU I. disponoval silně omezeným vybavením finančními prostředky v porovnání se skutečnými potřebami uprchlíků a s uspokojením konstatuje, že v návrhu finančního výhledu 2007-2013 byla kapitole o bezpečnosti, právu, migraci a azylu vyhrazena zvláštní priorita a že jsou této oblasti postupně přidělovány stále rozsáhlejší zdroje. Vybavení EFU II. tudíž zapadá do této perspektivy.

3.2.1

EFU II. je na jedné straně výrazem nutného solidárního úsilí v důležité oblasti politiky a na druhé straně ukazuje, že instituce Společenství jsou si vědomy toho, že problémy v souvislosti s hlavou IV. Smlouvy nelze vyřešit bez toho, aby všichni aktéři převzali úplnou a společnou odpovědnost. To vyžaduje cílená opatření, která budou správně prováděna občanskou společností i lokálními správami, a k tomu je zapotřebí také zajištění právních základů, nástrojů a postupů s ohledem na provádění azylové politiky Společenství. Výbor poukazuje na to, že EFU II. má doplnit a posílit již existující národní opatření, nemá ale dosavadní opatření nahradit. Zejména účast sociálních partnerů a aktérů občanské společnosti nemá být omezována, nýbrž zvyšována a zlepšována.

3.2.2

Podíl prostředků, které jsou k dispozici pro opatření Společenství, byl právem zvýšen z 5 % u EFU I. na 10 % při EFU II. Výbor připomíná, že již ve svém stanovisku k EFU I. požadoval, aby se pro opatření Společenství plánovalo přidělení prostředků ve výši 10 % a zdůrazňuje, že tento podíl představuje spodní hranici k tomu, aby bylo mimo jiné možno sledovat dva nezbytné cíle: podporu nadnárodních a inovativních iniciativ (také ze strany organizované občanské společnosti) na jedné straně a podporu studií výzkumných prací a srovnávacích momentů ve všech členských státech na straně druhé.

3.3

Také rozdělování prostředků na různé akce (přijetí, integrace a dobrovolný návrat) je vyrovnané a odpovídá současné situaci v členských státech, stejně jako brzkému budoucímu rozdělení proudů uchazečů o azyl nebo ostatních osob vyžadujících ochranu. Kofinancování stanovené s ohledem na pět cílových skupin odráží aktuální situaci v členských státech, přičemž víceleté plánování s každoroční úpravou provádění programu umožňuje eventuální potřebné úpravy v důsledku neočekávaných událostí. Postup výboru dále umožňuje společně sledovat provádění a usnadňuje šíření osvědčených praktik a inovativních opatření. Podle názoru výboru by měla být značná část zdrojů použita pro přijímací a integrační opatření. Výbor si přeje, aby členské státy příliš nepřesouvaly největší část výdajů v rámci víceletých programů na repatriační opatření.

3.3.1

Výbor se vší důrazností vítá, že se v rámci opatření na integraci také počítá s opatřeními na profesní znovuzačlenění, poněvadž možnost vydělat si na živobytí - nebo k tomu rozhodující měrou přispět – zvyšuje sebedůvěru a pocit sociální příslušnosti. Kromě toho se tak zabrání tomu, aby zejména mládež byla v důsledku dlouhé nezaměstnanosti a nedostatku peněz nucena k nenahlášené výdělečné činnosti nebo k aktivitám na pokraji legality. Evropský hospodářský a sociální výbor v každém případě zdůrazňuje, že je nutno nabídnout pracovní podmínky, které umožní osobám spadajícím pod EFU II., aby se aktivně podílely na procesech a na aktivitách, které se jich týkají. Evropský hospodářský a sociální výbor musí bohužel s politováním konstatovat, že rozhodnutí, zda uprchlíci mohou či nemohou být integrováni prostřednictvím práce, zůstává podle posledního rozhodnutí Rady o statutu uprchlíků přenecháno členským státům. Výbor připomíná, že ve svých stanoviscích (12) vždy poukazoval na to, že je nutno podporovat výdělečnou činnost těchto skupin osob. Evropský hospodářský a sociální výbor zastává názor, že účast na produktivním životě představuje právo, které nesmí být omezováno žádnou diskriminací.

3.3.2

Výbor dále doporučuje dát prioritu opatřením na kulturní a psychologické školení administrativního personálu a pořádkových sil, které přicházejí do styku s uprchlíky, uchazeči o azyl a osobami chráněnými z ostatních titulů. Je to rovněž nutné pro to, aby se působilo proti negativnímu obrazu zprostředkovávanému tiskem a médii a proti předsudkům ohledně každodenního života uprchlíků. Opatření, která podporují dialog mezi výše uvedenými skupinami osob a občany příslušné hostitelské země, stejně jako poznání jiných kultur, mají rovněž velký význam pro integraci a sociální konsens, které jsou předpokladem pro účinné provádění EFU II.

3.4

Výbor vítá celkovou strategickou koncepci programu, která je rozčleněna do směrnic, víceletých programů, které jsou realizovány ročními programy, dvě prozatímní zprávy Komise a zprávu pro hodnocení ex post. Tento způsob byl již použit v jiných procesech společného provádění programů Komisí a členskými státy a ukazuje se jako účinná metoda pro správné rozdělení odpovědnosti mezi Komisi a členské státy, při níž je princip subsidiarity pojat jako společná odpovědnost. EFU II. může být ve skutečnosti nejen nástrojem k rozdělování prostředků mezi členskými státy, nýbrž musí splňovat nárok uvedený v bodě 3.1 – dále se přiblížit k realizaci společné azylové politiky Společenství. S ohledem na to, že nebyly přijaty všechny právní nástroje navržené k realizaci této politiky, může realizace opatření financovaných z EFU II. usnadnit členským státům také hledání rozhodnutí u dosud otevřených bodů.

3.4.1

Zřízení příslušného orgánu v každém členském státě bude mít velmi kladný vliv na jednotnost a celistvost národních programů, na zcela transparentní a konkrétní provádění vnitrostátních opatření a na nezbytné pěstování vztahů s občany a civilní společnosti. Evropský hospodářský a sociální výbor poukazuje na význam, který návrh připisuje účasti a spoluodpovědnosti zainteresovaných programových partnerů již od přípravy víceletých programů. Vysoká priorita, která je připisována zapojení organizací občanských společností, má rozhodující metodický význam pro zajištění nutného zohlednění zkušeností získaných přímo na místě, pro vedení veřejné debaty, pro hledání konsensu a tudíž pro dobrou správní praxi (governance) v této oblasti. Na to výbor již několikrát poukazoval ve svých stanoviscích a se zadostiučiněním nachází tuto myšlenku v dokumentu Komise.

3.4.1.1

Podle názoru výboru je zvláště významné, aby byl zaručen a usnadněn přístup nevládních organizací do přijímacích a tranzitních středisek, aby tyto mohly poskytovat podporu při prvním přijetí. Tyto činnosti by se mohly klidně stát předmětem specifické akce Společenství, aby se zesílilo jejich působení.

3.4.2

Zkušenosti získané v posledních letech ve všech členských státech objasňují účinnost partnerství mezi národními a lokálními správami na straně jedné a organizacemi občanských společností na straně druhé. Výbor doufá, že bohaté zkušenosti získané v rámci této spolupráce při provádění EFU II. neupadnou v zapomnění, nýbrž že budou spíše doplněny novými a lépe strukturovanými nástroji.

3.5

Struktura EFU II. odpovídá rozdílným situacím v členských státech a ústřednímu kritériu rozdělovat prostředky podle síly příslušných cílových skupin. Výbor zdůrazňuje, že tyto rozdíly a zejména rozdílný stupeň zralosti těchto politických postupů v různých členských státech při vypracování směrnic pro víceleté plánování musí být náležitě respektovány.

3.5.1

Je příznačné, i když to má téměř jen symbolický význam, že je novým členským státům v prvních třech letech programu přidělena pevně stanovená roční částka, která překračuje částku pro EU-15. Nové členské státy získaly v této oblasti zatím málo zkušeností a některé z nich budou tvořit novou vnější hranici EU. Jejich integrace do azylové politiky již rozvinuté v EU-15 a schopnost nasazení nástrojů společenství v této oblasti má proto rozhodující význam. Novým členským státům je především nutno zpřístupnit zkušenosti získané v EU-15. Stejně tak je nutná specifická podpora, která dává přednost opatřením Společenství pro výstavbu správních kapacit v oblasti azylové politiky.

3.6

Výbor poukazuje na to, že postupy realizace prostředků pro EFU II. musí být bezpodmínečně účinné. Je nutno zabránit tomu, aby komplexní a nesrozumitelné postupy vedly k nepravidelnostem. Výbor požaduje, aby organizace občanské společnosti, které se ujímají uprchlíků a osob s různými ochrannými tituly, nenarážely na zdlouhavé a/nebo jen těžce splnitelné správní podmínky ani na úrovni členských států ani na úrovni Společenství. Nevládní organizace, i když může skvěle splňovat nároky ohledně průhlednosti, funguje jinak a potřebuje zcela jiný druh pružnosti než například stavební podnik, který vyhraje veřejnou soutěž na výstavbu zařízení pro první přijetí. Výbor se obává, že povinnosti a sféry kompetence ve smlouvách, které uzavírají příslušné orgány s organizacemi občanských společností, nebudou dostatečně vysvětleny. Podpisující organizace jsou pak nuceny se zabývat správními praktikami a potvrzováním výdajů místo aby se soustředily na účinnost svého působení při respektování práv a uspokojování potřeb cílových skupin.

3.6.1

Výbor dále zastává názor, že úroky z prodlení na splácené částky by měly být v případě nepříznivého použití pouze symbolické. Tak se má zabránit tomu, aby členské státy předepisovaly kvůli svému zajištění při veřejných soutěžích omezující postupy, které by byly na úkor účinnosti a účasti nevládních organizací. Výbor připomíná, že azylová politika v žádném členském státě není výhradně věcí státních struktur a že by v některých státech uprchlíci a osoby s ochrannými tituly neměli žádnou šanci, pokud by je nepodporovaly nevládní organizace. Výbor proto požaduje, aby tyto problémy byly zohledněny v prováděcích ustanoveních pro EFU II.

3.7

Výbor vyzývá Komisi, aby členské státy nabádala ke stanovení společných kritérií získávání dat. Kvantitativní aspekty jsou pro provádění EFU II. stejně důležité jako aspekty kvalitativní, poněvadž nasazení prostředků fondu ke kofinancování vychází z údajů o nejrůznějších kategoriích osob se statutem uprchlíka nebo s ostatními ochrannými tituly nebo na žadatele.

3.8

Podle článku 26 odstavce 2 návrhu Komise musí členské státy při svém hodnocení konzultovat nevládní organizace a sociální partnery.

4.1

Výbor považuje návrh na zřízení Evropského fondu uprchlíků (EFU II.) na období 2005–2010 za účelný; fond je vybaven rozsáhlými prostředky a je strukturován tak, že odpovědnost, o kterou se dělí členské státy a Komise, najde dokonalé uplatnění. Výbor dále trvá na tom, aby fáze přijetí a integrace byly i nadále chápány jako základní pilíře přiměřené azylové politiky.

4.2

Výbor vítá skutečnost, že návrh pro členské státy a příslušné orgány, které je nutno zřídit, podmiňuje zapojením všech zúčastněných aktérů – zejména organizací civilní společnosti a regionálních a lokálních územních korporací – v rámci stále účinnějšího partnerství. Výbor současně poukazuje na to, že při realizaci prostředků fondu je nutno dát přednost účinnosti opatření a že postupy k provádění opatření nevládními organizacemi musí být jednoduché a transparentní.

4.3

Výbor důrazně poukazuje na to, že nutno stanovit společná kritéria pro získávání dat v oblasti uprchlíků, aby bylo možno zajistit stejné zacházení a srovnatelnost opatření prováděných v různých zemích. Výbor požaduje, aby opatření Společenství byla v prvé řadě zaměřena na výstavbu příslušných správních kapacit nových členských států.

4.4

Výbor doufá, že o návrhu ohledně EFU II. bude rozhodnuto rychle, a že toto rozhodnutí bude zaštítěno přiměřenými a transparentními prováděcími opatřeními.