(1)

Dne 6. srpna 1999 se Komise rozhodla s ohledem na podporu, která byla na základě původních smluv o veřejné službě (dále jen „původní úmluvy“) vyplácena šesti společnostem tvořícím v té době skupinu Tirrenia, zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) (2).

(2)

Během fáze vyšetřování italské orgány požádaly, aby přezkoumávání spisu skupiny Tirrenia bylo rozčleněno tak, aby bylo prvořadě rozhodnuto s konečnou platností pouze o společnosti Tirrenia di Navigazione (dále jen „Tirrenia“). Důvodem této žádosti byl záměr italských orgánů skupinu počínaje společností Tirrenia privatizovat a jejich úmysl urychlit řízení s ohledem na dotčenou společnost.

(3)

Komise žádosti italských orgánů vyhověla a rozhodnutím Komise 2001/851/ES (3) řízení zahájené s ohledem na podporu poskytovanou společnosti Tirrenia ukončila. Podpora byla prohlášena za slučitelnou s výhradou určitých závazků, které italské orgány přijaly.

(4)

Rozhodnutím Komise 2005/163/ES (4) (dále jen „rozhodnutí z roku 2004“) prohlásila Komise vyrovnávací platbu, která byla poskytována ostatním společnostem ve skupině Tirrenia kromě společnosti Tirrenia (5), za částečně slučitelnou s vnitřním trhem, částečně slučitelnou s výhradou dodržení některých závazků italských orgánů a částečně neslučitelnou s vnitřním trhem. Rozhodnutí z roku 2004 vycházelo z účetních údajů za období od roku 1992 do roku 2001 a obsahovalo podmínky, jež měly zajistit slučitelnost vyrovnávací platby během celé doby platnosti původních úmluv (tj. do roku 2008).

(5)

Rozsudkem ze dne 4. března 2009 ve věcech T-265/04, T-292/04 a T-504/04 (6) Tribunál rozhodnutí z roku 2004 zrušil.

(6)

Dne 5. října 2011 zahájila Komise svým rozhodnutím C(2011)6961 (dále jen „rozhodnutí z roku 2011“) (7) formální vyšetřovací řízení s ohledem na různá opatření, která přijala Itálie ve prospěch společností bývalé skupiny Tirrenia. Šetření se týkalo mimo jiné vyrovnávacích plateb poskytovaných společnosti Saremar – Sardegna Regionale Marittima (dále jen „společnost Saremar“) za provozování řady námořních tras od 1. ledna 2009 a řady dalších opatření poskytovaných této společnosti.

(7)

Rozhodnutí z roku 2011 bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Komise vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek k předmětným opatřením.

(8)

Dne 7. listopadu 2012 rozšířila Komise vyšetřovací řízení mimo jiné na některá opatření podpory poskytovaná regionem Sardinie společnosti Saremar. Dne 19. prosince 2012 přijala Komise pozměněnou verzi (8) rozhodnutí (rozhodnutí Komise C(2012) 9452, dále jen „rozhodnutí z roku 2012“).

(9)

Rozhodnutí z roku 2012 bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské Unie (9). Komise vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek k předmětným opatřením.

(10)

Dopisem ze dne 14. května 2013 požádal region Sardinie Komisi, aby oddělila opatření týkající se společnosti Saremar od formálního vyšetřovacího řízení, které bylo zahájeno rozhodnutími v roce 2011 a 2012 a upřednostnila tato opatření s ohledem na privatizaci společnosti.

(11)

Komise žádosti sardinských orgánů vyhověla a svým rozhodnutím (EU) 2018/261 (10) (dále jen „rozhodnutí z roku 2014“) formální vyšetřovací řízení s ohledem na některá opatření, která poskytl region Sardinie ve prospěch společnosti Saremar, ukončila. Z pěti opatření, která přijal region Sardinie ve prospěch společnosti Saremar, byla čtyři opatření posouzena v rozhodnutí z roku 2014, vyjma projektu „Bonus Sardo – Vacanza“ (viz 29. bod odůvodnění rozhodnutí).

(12)

Společnost Saremar a region Sardinie podaly žaloby na neplatnost rozhodnutí z roku 2014 k Tribunálu. Tribunál tyto žaloby zamítl ve svých rozsudcích ze dne 6. dubna 2017 ve věcech T-219/14 (11) a T-220/14 (12). Společnost Saremar ani region Sardinie nepodaly odvolání proti těmto rozsudkům, které jsou nyní konečné.

(13)

Svým rozhodnutím (EU) 2020/1411 (13) uzavřela Komise šetření týkající se společností skupiny Tirrenia kromě společnosti Tirrenia za období 1992–2008. Komise dospěla k závěru, že podpora poskytnutá k zajištění služeb námořní dopravy a kabotáže představovala existující podporu, přičemž podpora poskytnutá k zajištění služeb mezinárodní námořní dopravy byla slučitelná s rámcem pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2011 (14).

(14)

Svým rozhodnutím (EU) 2020/1412 (15) ukončila Komise formální vyšetřovací řízení týkající se opatření, která byla společnosti Tirrenia a jejímu nabyvateli, společnosti CIN, poskytnuta za období 2009–2020.

(15)

Rozhodnutím Komise (EU) 2021/4268 (16) a rozhodnutím Komise (EU) 2021/4271 (17) ukončila Komise formální vyšetřovací řízení týkající se opatření, která byla společnosti Siremar a Toremar a jejich nabyvatelům poskytnuta za období od roku 2009.

(16)

Toto rozhodnutí se týká pouze opatření ve prospěch společnosti Saremar, která jsou stanovena v rozhodnutí z roku 2011 a z roku 2012 a na něž se nevztahovalo rozhodnutí z roku 2014, jak je uvedeno v 28. a 29. bodě odůvodnění. Komise bude řešit všechna ostatní opatření, jichž se týkala rozhodnutí z roku 2011 a 2012 ve věcech SA.32014, SA.32015 a SA.32016, v samostatných rozhodnutích. Tato zbývající opatření se konkrétně týkají ostatních společností v bývalé skupině Tirrenia (tj. Caremar a Laziomar).

(17)

Skupinu Tirrenia původně vlastnil italský stát prostřednictvím společnosti Finanziaria per i Settori Industriale e dei Servizi S.p.A (dále jen „Fintecna“) (18) a bylo v ní šest společností: Tirrenia, Adriatica, Caremar, Saremar, Siremar a Toremar. Tyto společnosti poskytovaly služby námořní dopravy na základě samostatných smluv o veřejné službě, které uzavřely s italským státem v roce 1991 na dobu dvaceti let od ledna 1989 do prosince 2008. Společnost Fintecna vlastnila 100 % základního kapitálu společnosti Tirrenia. Společnost Tirrenia zcela vlastnila společnosti Adriatica, Caremar, Siremar, Saremar a Toremar (společně označované jako „regionální společnosti“). Společnost Adriatica, která provozovala řadu tras mezi Itálií a Albánií, Černou Horou, Chorvatskem a Řeckem, se v roce 2004 spojila se společností Tirrenia.

(18)

Účelem těchto původních úmluv bylo zajistit pravidelnost a spolehlivost velké části služeb námořní dopravy většinou z pevninské Itálie na Sicílii, Sardinii a další menší italské ostrovy. Za tímto účelem poskytoval italský stát finanční podporu ve formě dotací vyplacených přímo každé ze společností ve skupině Tirrenia.

(19)

Společnost Saremar zajišťovala některé výlučně místní kabotážní spoje mezi Sardinií a ostrovy nacházejícími se na severovýchodě a jihozápadě a mezinárodní spojení s Korsikou podle původní úmluvy se státem.

(20)

Původní úmluvy, včetně úmluvy vztahující se na společnost Saremar, byly prodlouženy třikrát.

(21)

Nejprve bylo v článku 26 legislativního nařízení č. 207 ze dne 30. prosince 2008 (změněného na zákon č. 14 ze dne 27. února 2009) stanoveno prodloužení původních úmluv, jejichž platnost měla původně skončit dne 31. prosince 2008, do 31. prosince 2009.

(22)

Poté bylo v článku 19b legislativního nařízení č. 135 ze dne 25. září 2009 (dále jen „legislativní nařízení č. 135/2009“) změněného na zákon č. 166 ze dne 20. listopadu 2009 (dále jen „zákon z roku 2009“) stanoveno, že vzhledem k privatizaci společností ve skupině Tirrenia bude vlastnictví regionálních společností (vyjma společnosti Siremar) převedeno z mateřské společnosti Tirrenia takto:

(23)

Zákon z roku 2009 rovněž uváděl, že do 31. prosince 2009 mají být mezi italským státem a společnostmi Tirrenia a Siremar sjednány nové úmluvy. Regionální služby měly být obdobně zakotveny v nových „smlouvách o veřejné službě“, jež měly společnosti Saremar, Toremar a Caremar sjednat s regionálními orgány do 31. prosince 2009 (se Sardinií a Toskánskem) resp. 28. února 2010 (s Kampánií a Laziem). Nové úmluvy nebo smlouvy o veřejné službě byly předmětem nabídkového řízení společně se samotnými společnostmi. Noví vlastníci jednotlivých společnosti poté měli uzavřít příslušné úmluvy nebo smlouvy o veřejné službě. (20)

(24)

Za tímto účelem zákon z roku 2009 dále prodloužil původní úmluvy, včetně úmluvy vztahující se na společnost Saremar, na období od 1. ledna 2010 do 30. září 2010.

(25)

V neposlední řadě stanovil zákon č. 163 ze dne 1. října 2010 (přeměňující legislativní nařízení č. 125 ze dne 5. srpna 2010, dále jen „zákon z roku 2010“) další prodloužení původních úmluv (včetně úmluvy vztahující se na společnost Saremar) na období od 1. října 2010 do dokončení procesů privatizace společností Tirrenia a Siremar.

(26)

Rozhodnutím z roku 2014 prohlásila Komise dvě opatření podpory poskytnutá společnosti Saremar za neslučitelná s vnitřním trhem, přičemž bylo zjištěno, že dvě další opatření nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. V souvislosti s tím Komise nařídila navrácení:

(27)

Itálie provedla rozhodnutí z roku 2014, ačkoli některé postupy v době přijetí tohoto rozhodnutí stále probíhají. Zejména:

(28)

Předmětem formálního vyšetřovacího řízení, které bylo zahájeno rozhodnutími z roku 2011 a 2012, jsou tato opatření:

(29)

Rozhodnutím z roku 2014 uzavřela Komise formální vyšetřovací řízení týkající se čtyř z pěti opatření přijatých regionem Sardinie ve prospěch společnosti Saremar, uvedených výše jako opatření č. 7. Neuzavřela však vyšetřování týkající se pátého opatření: projekt „Bonus Sardo – Vacanza“ (23). Komise tak v případě společnosti Saremar ještě nezaujala stanovisko ke slučitelnosti opatření č. 1, 3, 4, 5, 6 a projektu „Bonus Sardo – Vacanza“ s vnitřním trhem.

(30)

Komise připomíná, že systém ex ante kontroly nových opatření podpory stanovený v čl. 108 odst. 3 SFEU je navržen tak, aby se zabránilo poskytnutí podpory, která je neslučitelná s vnitřním trhem (24). Pokud jde o navrácení neslučitelné podpory, Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že pravomoc Komise nařídit členskému státu, aby navrátil podporu, kterou Komise považuje za neslučitelnou s vnitřním trhem, má za cíl odstranit narušení hospodářské soutěže způsobené konkurenční výhodou, ze které měl na trhu prospěch příjemce této podpory, aby mohla být obnovena situace, která existovala před poskytnutím uvedené podpory (25). Nemůže-li společnost splatit podporu, vyžaduje se v rámci uplatnění opatření, aby dotčený členský stát nařídil likvidaci této společnosti (26), tj. ukončení její činnosti a prodej aktiv za tržních podmínek.

(31)

Jinak řečeno, hlavním cílem kontroly systému státních podpor je zabránit poskytování neslučitelných státních podpor. Pokud je tedy hospodářská soutěž na vnitřním trhu narušena vyplacením protiprávní a neslučitelné státní podpory, je třeba zajistit, aby byl nastolen stav předcházející tomuto narušení hospodářské soutěže, v případě potřeby i likvidací příjemce.

(32)

Na základě těchto podkladů Komise konstatuje, že se stále probíhající opatření uvedená v 28. a 29. bodě odůvodnění týkají buď společnosti Saremar, která se aktuálně nachází v likvidaci (opatření č. 1 a projekt Bonus Sardo – Vacanza), nebo nástupců společnosti Saremar po její privatizaci (opatření č. 3 a č. 4), anebo obou (opatření č. 5 a č. 6). Privatizace společnosti Saremar však neproběhla tak, jak bylo popsáno a předběžně posouzeno ve 149., 150., 238. až 246., 305. a 306. bodě odůvodnění rozhodnutí z roku 2012. Namísto toho byla společnost Saremar likvidována a její aktiva a zakázka na veřejné služby byly nabídnuty v samostatných nabídkových řízeních.

(33)

Podle italského práva platí (27), že jakmile společnost vstoupí do likvidace, její aktiva se prodají a výnosy z prodeje se převedou jejím věřitelům podle pořadí jejich pohledávek na seznamu přihlášených pohledávek. Komise v této souvislosti musí nejprve stanovit, zda další šetření týkající se společnosti Saremar nadále slouží nějakému účelu. Není-li tomu tak, musí na základě judikatury Soudního dvora stanovit, zda mezi společností Saremar a dalšími společnostmi může existovat hospodářská kontinuita.

(34)

Pokud jde o společnost Saremar, Komise uvádí, že dne 15. ledna 2015 vstoupila společnost Saremar na základě rozhodnutí z roku 2014 do vyrovnacího řízení a že byl jmenován její likvidátor. Podle italského práva je vyrovnací řízení řízením, jehož cílem je zajistit pokračování obchodní činnosti. Komise však uvádí, že v tomto případě bylo společnosti povoleno zahájit „concordato preventivo con cessione dei beni“, tj. řízení o likvidaci po dohodě s věřiteli, jejímž účelem byl prodej aktiv společnosti a ukončení její obchodní činnosti, a to pouze s dočasným pokračováním činností. Toto řízení je pod dohledem soudce, který musí ověřit dohodu mezi věřiteli. Komise uvádí, že v tomto případě ověřil soud Tribunale di Cagliari dne 22. července 2015 dohodu mezi věřiteli společnosti Saremar, a to s pokračováním činností do 31. prosince 2015 (viz 27. bod odůvodnění). Komise má tudíž za to, že ze zvoleného řízení již vyplývalo, že na jeho konci společnost Saremar na trhu nebude působit.

(35)

Komise uvádí, že společnost Saremar ukončila veškeré své činnosti dne 31. března 2016 (viz 27. bod odůvodnění), včetně služeb trajektové dopravy na trasách provozovaných na základě smlouvy o veřejné službě. Zakázka na veřejné služby byla od toho okamžiku svěřena společnosti Delcomar. Současně byla její plavidla prodána společnosti Delcoservizi. Po prodeji aktiv společnosti Saremar dne 22. dubna 2016 nařídila Regionální rada Sardinie rozhodnutím č. 24/23 likvidaci společnosti Saremar.

(36)

Itálie navíc provedla rozhodnutí z roku 2014 správně, i když se zpožděním. Pohledávka týkající se státní podpory ve výši 10 824 309,69 EUR, včetně úroků, byla řádně zapsána na seznam přihlášených pohledávek společnosti. Z této částky mohlo být Itálii po prodeji aktiv společnosti Saremar vyplaceny pouze přibližně 4,4 milionu EUR. Jelikož však insolvenční řízení společnosti Saremar vedlo k likvidaci a společnost již nadále nevykonává žádnou činnost (28), Komise předběžně ukončila řízení o navrácení podpory dopisem ze dne 13. září 2017, který zaslala Itálii.

(37)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise podotýká, že společnost Saremar za posledních pět let nevykonávala žádnou hospodářskou činnost, její aktiva byla prodána, zaměstnanci byli propuštěni a že bude vymazána z obchodního rejstříku, jakmile bude dokončeno řízení o likvidaci. Jakékoli případné narušení hospodářské soutěže nebo ovlivnění obchodu v souvislosti s opatřeními uvedenými v 28. a 29. bodě odůvodnění bylo ukončeno poté, co společnost Saremar přestala vykonávat svou činnost. Pohledávka uvedená v rozhodnutí z roku 2014 navíc byla uspokojena pouze zčásti (přibližně 40 % dlužné částky, viz 27. a 36. bod odůvodnění).

(38)

Na základě těchto podkladů Komise konstatuje, že oba cíle kontroly státních podpor a navrácení podpory uvedené výše, tj. zabránit poskytování neslučitelných státních podpor a zajistit, aby byl nastolen stav předcházející narušení hospodářské soutěže z důvodu státní podpory neslučitelné s vnitřním trhem, již byly splněny. Společnost Saremar již není hospodářským subjektem činným na trhu a nachází se v likvidaci. Pohledávky státní podpory mohly být po prodeji aktiv společnosti Saremar uspokojeny pouze částečně z důvodu nedostatečných finančních prostředků. Další šetření týkající se společnosti Saremar je tudíž bezúčelné.

(39)

Pokud jde o otázku případné hospodářské kontinuity mezi společností Saremar a jejími nástupci, lze podle judikatury vzít v úvahu tyto faktory: rozsah převodu (aktiva a pasiva, převzetí pracovní síly, seskupená aktiva), převodní cena, totožnost vlastníků nabývající firmy a původní firmy, okamžik, ke kterému byl převod uskutečněn (po zahájení vyšetřování, po zahájení řízení nebo po přijetí konečného rozhodnutí) a hospodářská logika transakce (29).

(40)

Na základě těchto podkladů Komise konstatuje, že v rámci řízení o navrácení podpory při provádění rozhodnutí z roku 2014 již posoudila, zda by povinnost splatit podporu poskytnutou společnosti Saremar měla přejít na jiné podniky, na něž mohlo být převedeno podnikání nebo aktiva příjemce podpory. V rámci uvedeného řízení o navrácení podpory Komise uznala, že by se povinnost navrácení podpory vztahovala pouze na společnost Saremar a vyloučila propojenost se společnostmi Delcomar nebo Delcoservizi (společně označované jako „nástupci“) v rámci hospodářské kontinuity, a to z těchto důvodů:

(41)

Od předběžného uzavření případu týkajícího se navrácení podpory neobdržela Komise žádné informace, které by mohly změnit její postoj k této záležitosti. Na základě dostupných informací lze tedy vyloučit hospodářskou kontinuitu mezi společností Saremar a společností Delcomar či Delcoservizi, případně oběma. Komise bude i nadále sledovat likvidaci společnosti Saremar až do jejího výmazu z obchodního rejstříku. Pouze ten jí umožní s konečnou platností ukončit řízení o navrácení podpory uvedené v rozhodnutí z roku 2014 (31).

(42)

Vzhledem k likvidaci společnosti Saremar a absenci hospodářské kontinuity s jejími nástupci je formální vyšetřovací řízení, které bylo zahájeno podle čl. 108 odst. 2 prvního pododstavce Smlouvy o fungování EU, týkající se stále nevyplacených opatření, která byla poskytnuta ve prospěch společnosti Saremar nebo jejích nástupců, nadále bezúčelné.

(43)

Toto rozhodnutí se netýká jiných záležitostí, jež byly uvedeny v rozhodnutích z roku 2011 a 2012 (32), nebo na něž byla Komise upozorněna zúčastněnými stranami v průběhu šetření zahájeného na základě těchto rozhodnutí, ani je předem nehodnotí,