29.12.2015

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/558

---

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2015/2447

ze dne 24. listopadu 2015,

kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 291 této smlouvy,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (1), a zejména na články 8, 11, 17, 25, 32, 37, 41, 50, 54, 58, 63, 66, 76, 100, 107, 123, 132, 138, 143, 152, 157, 161, 165, 169, 176, 178, 181, 184, 187, 193, 200, 207, 209, 213, 217, 222, 225, 232, 236, 266, 268, 273 a 276 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízení (EU) č. 952/2013 (kodex) ve shodě se Smlouvou o fungování Evropské unie (SFEU) svěřuje Komisi prováděcí pravomoci ke stanovení procesních pravidel pro některé jeho prvky v zájmu jasnosti, přesnosti a předvídatelnosti.

(2)

Používání informačních a komunikačních technologií, jak je stanoví rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 70/2008/ES (2), je klíčovým prvkem při zajišťování usnadnění obchodu a současně i účinnosti celních kontrol, což tudíž významně přispívá ke snižování nákladů podniků a rizik pro společnost. Vzájemná výměna informací mezi celními orgány na jedné straně, a výměna informací mezi hospodářskými subjekty a celními orgány na straně druhé, jakož i uchovávání takových informací za použití elektronického zpracování dat proto vyžaduje stanovení zvláštních pravidel pro používané informační systémy. V odpovídajících případech by mělo být stanoveno uchovávání a zpracování celních informací a harmonizované rozhraní s hospodářskými subjekty jako součást systémů poskytujících přímý přístup k obchodu harmonizovaný na úrovni EU. Veškeré uchovávání a zpracování osobních údajů podle tohoto nařízení je v plném souladu s platnými unijními a vnitrostátními předpisy o ochraně údajů.

(3)	Veškeré zpracování osobních údajů podle tohoto nařízení je v plném souladu s platnými unijními a vnitrostátními předpisy o ochraně údajů.

(4)	V případech, kdy budou elektronické systémy používat orgány nebo osoby ze třetích zemí, bude jejich přístup omezen na požadované funkce a v souladu s právními předpisy Unie.

(5)	Aby bylo zajištěno, že pro každý hospodářský subjekt existuje pouze jedno registrační a identifikační číslo hospodářských subjektů (číslo EORI), je nutné mít jasná a transparentní pravidla, která určují celní orgán příslušný k přidělení tohoto čísla.

(6)	Za účelem usnadnění řádného vývoje a údržby elektronického systému pro závazné informace o sazebním zařazení zboží a účinného využívání do něj vložených informací by měla být určena pravidla pro zřízení uvedeného systému a jeho fungování.

(7)	S cílem dosáhnout usnadnění a zajistit účinné monitorování by měl být zaveden elektronický informační a komunikační systém pro výměnu a uchovávání informací týkajících se důkazů o celním statusu zboží Unie.

(8)	Požadavek předem předkládat údaje, které jsou potřebné pro podání prohlášení CN 23 v elektronické formě, vyžaduje úpravy při zpracovávání celních prohlášení týkajících se poštovních zásilek, zejména těch poštovních zásilek, které jsou osvobozené od cla.

(9)	Zjednodušení týkající se tranzitu by měla být sladěna s elektronickým prostředím, s jehož vytvořením kodex počítá a které lépe vyhovuje potřebám hospodářských subjektů, a zároveň by měla zajistit usnadnění dovoleného obchodu a účinnost celních kontrol.

(10)

V zájmu zajištění účinnějšího fungování a lepšího sledování postupů týkajících se zboží v tranzitu, které jsou v současné době založeny na listinných dokladech nebo jsou částečně informatizovány, je žádoucí, aby postupy týkající se tranzitu byly plně informatizovány u všech druhů dopravy a zároveň byly stanoveny výjimky pro cestující a případy týkající se záložního postupu.

(11)

Aby bylo prakticky naplněno právo každé osoby na slyšení před tím, než celní orgány přijmou rozhodnutí, jímž by tato osoba byla nepříznivě dotčena, je nutné stanovit procesní pravidla pro výkon tohoto práva, rovněž s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jakož i k základním právům, která jsou nedílnou součástí právního řádu Unie, a zejména k právu na řádnou správu.

(12)

Aby bylo možné zprovoznit systém žádostí o rozhodnutí související s celními předpisy a aby bylo zajištěno bezproblémové a účinné přijímání rozhodnutí celními orgány, je nanejvýš důležité, aby členské státy zaslaly Komisi seznam svých příslušných celních orgánů, u kterých musí být žádosti o rozhodnutí podány.

(13)	Aby byly zajištěny rovné podmínky pro všechny hospodářské subjekty, je zapotřebí stanovit společná pravidla pro předkládání a akceptování rozhodnutí týkajících se závazných informací, jakož i pro přijímání takových rozhodnutí.

(14)	Vzhledem k tomu, že má být elektronický systém pro závazné informace o sazebním zařazení zboží ještě modernizován, je třeba, aby se do doby, než bude systém modernizován, používaly pro žádosti a rozhodnutí o ZISZ tiskopisy v listinné podobě.

(15)

Aby byl splněn požadavek, že rozhodnutí týkající se závazných informací mají být závazná, měl by být v celním prohlášení uveden odkaz na příslušné rozhodnutí. Dále je za účelem podpory celních orgánů při účinném sledování plnění povinností vyplývajících z určitého rozhodnutí týkajícího se závazných informací o sazebním zařazení zboží rovněž nutné stanovit procesní pravidla pro sběr a používání údajů o dohledu, které jsou relevantní pro sledování používání příslušného rozhodnutí. Rovněž je nezbytné upřesnit, jak má být toto sledování prováděno do doby, než budou elektronické systémy modernizovány.

(16)

Aby byla zajištěna jednotnost, transparentnost a právní jistota, je zapotřebí stanovit procesní pravidla pro prodloužené používání rozhodnutí týkajících se závazných informací a pro oznamování celním orgánům, že přijímání rozhodnutí týkajících se závazných informací je pozastaveno pro zboží, u nějž nelze zajistit správné a jednotné sazební zařazení nebo určení původu.

(17)

Kritéria pro udělování statusu oprávněného hospodářského subjektu (AEO) pro celní zjednodušení a pro bezpečnost a zabezpečení, které lze rovněž kombinovat, a postupy podávání žádostí o tento status by měly být stanoveny přesněji, aby bylo zajištěno jednotné provádění, pokud jde o různé druhy statusu povolení AEO.

(18)

Vzhledem k tomu, že elektronický systém, který je nezbytný pro uplatňování ustanovení kodexu, jež upravují jak žádost o udělení statusu oprávněného hospodářského subjektu (AEO), tak povolení tohoto statusu, se ještě musí modernizovat, je třeba, aby byly v současné době používané prostředky v listinné i elektronické podobě nadále používány až do doby, než bude systém modernizován.

(19)

Jednotné a účinné provádění celních kontrol vyžaduje harmonizovanou výměnu informací o rizicích a výsledků analýzy rizik. Proto by měl být pro komunikaci týkající se rizik mezi celními orgány navzájem a mezi celními orgány a Komisí, jakož i pro uchovávání těchto informací používán elektronický komunikační a informační systém.

(20)	Aby bylo zajištěno správné a jednotné používání celních kvót, měla by být stanovena pravidla pro jejich správu a povinnosti celních orgánů v souvislosti s tímto úkolem. Rovněž je třeba stanovit procesní pravidla pro řádné fungování elektronického systému souvisejícího se správou celních kvót.

(21)

Je zapotřebí stanovit procesní pravidla pro zajištění sběru údajů souvisejících s dohledem týkajících se celních prohlášení k propuštění do volného oběhu nebo vývozních prohlášení reprezentativních pro Unii. Dále je rovněž nutné stanovit procesní pravidla pro řádné fungování elektronického systému souvisejícího s tímto dohledem. Rovněž je nutné upřesnit procesní pravidla pro sběr údajů souvisejících s dohledem do doby, než bude modernizován elektronický systém pro tento dohled a vnitrostátní systémy dovozu a vývozu.

(22)

V souvislosti s pravidly nepreferenčního původu je zapotřebí stanovit procesní pravidla pro prokazování původu zboží a ověřování dokladů o původu zboží, pokud je na základě zemědělských nebo jiných právních předpisů Unie takový doklad o původu zboží požadován pro to, aby bylo možné využívat zvláštní dovozní režimy.

(23)

V rámci všeobecného systému preferencí (GSP) Unie a v rámci preferenčních sazebních opatření přijatých jednostranně Unií vůči určitým zemím či územím by měly být stanoveny postupy a vzory tiskopisů, aby bylo zajištěno jednotné uplatňování pravidel původu. Rovněž by měla být přijata opatření, jejichž cílem bude zajistit dodržování příslušných pravidel ze strany zemí zvýhodněných v rámci GSP a uvedených zemí nebo území a stanovit postupy pro účinnou správní spolupráci s Unií za účelem usnadnění ověřování a předcházení podvodům či boje proti nim.

(24)

V souvislosti s pravidly preferenčního původu je zapotřebí stanovit postupy pro usnadnění postupu vydávání dokladů o původu zboží v Unii, včetně pravidel týkajících se výměny informací mezi hospodářskými subjekty prostřednictvím prohlášení dodavatele a fungování správní spolupráce mezi členskými státy, zejména prostřednictvím vydávání osvědčení údajů INF 4. Tyto postupy by měly zohledňovat a zmenšovat rozdíly, jež jsou důsledkem skutečnosti, že Unie uzavřela dohody o volném obchodu, které ne vždy zahrnují pravidla pro nahrazování dokladů o původu zboží pro účely zasílání produktů, které dosud nebyly propuštěny do volného oběhu, na jiné místo na území stran takových dohod. Tyto postupy by měly rovněž zohledňovat skutečnost, že Unie nemusí do budoucích dohod o volném obchodu zahrnout ucelená pravidla či vůbec žádná pravidla pro osvědčování původu, a může se spoléhat pouze na vnitřní právní předpisy stran. Je proto nezbytné stanovit pro účely těchto dohod obecné postupy pro udělování povolení schváleného vývozce. Na základě téže argumentace by měly být stanoveny rovněž postupy pro registraci vývozců mimo rámec GSP.

(25)

V rámci GSP jsou zapotřebí postupy pro usnadnění nahrazování dokladů o původu zboží, ať již se jedná o osvědčení o původu zboží na tiskopise A, prohlášení na faktuře nebo deklarace o původu. Tato pravidla by měla usnadnit pohyb produktů, které dosud nebyly propuštěny do volného oběhu, na jiné místo na celním území Unie nebo případně do Norska, Švýcarska nebo Turecka, jakmile příslušná země splní určité podmínky. Měly by být rovněž stanoveny vzory tiskopisů, které se budou používat pro vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A a průvodního osvědčení EUR.1, a tiskopisů používaných vývozci pro žádosti o status registrovaných vývozců.

(26)

Aby bylo zajištěno jednotné a harmonizované uplatňování ustanovení týkajících se určování celní hodnoty v souladu s mezinárodními pravidly, měla by být přijata procesní pravidla upřesňující postup stanovení převodní hodnoty. Ze stejných důvodů je třeba přijmout procesní pravidla upřesňující, jak se mají používat doplňkové metody určování celní hodnoty zboží a jak se určuje celní hodnota ve zvláštních případech a za zvláštních okolností.

(27)

S ohledem na nutnost zajistit řádnou ochranu finančních zájmů Unie a členských států a rovné podmínky mezi hospodářskými subjekty je nutné stanovit procesní pravidla pro poskytování jistoty, určování její výše a, vzhledem k riziku spojenému s různými celními režimy, sledování jistoty dotčeným hospodářským subjektem a celními orgány.

(28)	Aby byl zajištěn výběr celního dluhu, měla by být zajištěna vzájemná pomoc mezi celními orgány v případech, kdy celní dluh vznikl v jiném členském státě, než je členský stát, který jistotu přijal.

(29)

S cílem usnadnit jednotný výklad pravidel pro vrácení nebo prominutí cla v celé Unii je nutné stanovit postupy a požadavky. Vrácení nebo prominutí cla je podmíněno splněním požadavků a formalit, které je nutné upřesnit na úrovni Unie za účelem usnadnění používání kodexu v členských státech a zamezení rozdílnému zacházení. Je nutné, za účelem vracení nebo promíjení cla, upřesnit podmínky, za kterých se může uskutečňovat vzájemná pomoc mezi celními orgány v případech, kdy je třeba získat doplňující informace. Rovněž je nutné zajistit jednotné postupy pro vrácení nebo prominutí cla v případech, kdy vývoz nebo zničení proběhly bez celního dohledu. Musí být stanoveny podmínky spolu s požadovanými důkazy o tom, že zboží, v souvislosti s nímž je požadováno vrácení nebo prominutí cla, bylo vyvezeno nebo zničeno.

(30)	V některých případech vrácení nebo prominutí cla, kdy se jedná o méně významné částky, by členské státy měly uchovávat pro Komisi seznam těchto případů, aby Komise mohla provádět kontroly v rámci kontrol vlastních zdrojů a aby byly chráněny finanční zájmy Unie.

(31)

Aby se zohlednily případy, kdy určité údaje ze vstupního souhrnného celního prohlášení mají být předloženy v rané fázi při přepravě zboží s cílem umožnit lepší ochranu před vážnými hrozbami, a rovněž případy, kdy údaje ze vstupního souhrnného celního prohlášení poskytují kromě přepravce ještě další osoby s cílem zlepšit účinnost analýzy rizik pro účely zabezpečení a bezpečnosti, mělo by být možné podávat vstupní souhrnné celní prohlášení prostřednictvím více než jednoho souboru údajů. Měla by být stanovena jasná pravidla pro příslušnou registraci podání a změn.

(32)	Aby se zamezilo narušení dovoleného obchodu, měla by být analýza rizik pro účely zabezpečení a bezpečnosti provedena vždy ve lhůtách předepsaných pro podání vstupního souhrnného celního prohlášení s výjimkou případů, kdy je zjištěno riziko nebo je nutné provést další analýzu rizik.

(33)

Vzhledem k tomu, že systém kontroly dovozu, který je nezbytný pro uplatňování ustanovení kodexu, jež upravují vstupní souhrnné celní prohlášení, nebyl dosud plně modernizován, je třeba nadále používat v současné době používaný prostředek výměny a uchovávání informací, jiný než elektronické zpracování dat uvedené v čl. 6 odst. 1 kodexu, kterým je systém kontroly dovozu ve stávající verzi.

(34)

Stejně tak vzhledem k tomu, že stávající systém kontroly dovozu může přijímat pouze vstupní souhrnné celní prohlášení předložené v jednom datovém souboru, měla by být ustanovení týkající se poskytování údajů ve více než jednom datovém souboru až do doby, než bude systém kontroly dovozu modernizován, dočasně pozastavena.

(35)	Je vhodné stanovit procesní pravidla, která by se měla použít, pokud námořní plavidlo nebo letadlo vstupující na celní území Unie přijíždí nejprve na celní úřad v členském státě, který nebyl uveden ve vstupním souhrnném celním prohlášení jako země na trase.

(36)	V případě, že přemísťování dočasně uskladněného zboží zahrnuje využití celních skladů, které se nacházejí ve více než jednom členském státě, měl by příslušný celní orgán provést konzultace s dotčenými celními orgány, aby bylo před povolením takového přesunu zajištěno splnění příslušných podmínek.

(37)

S cílem zlepšit účinné fungování dočasného uskladnění je vhodné stanovit v celních předpisech Unie ustanovení upravující přemísťování zboží z jednoho dočasného skladu do jiného, ať už se na oba vztahuje totéž povolení nebo dvě různá povolení, a rovněž případy, kdy jsou držiteli těchto povolení tytéž či různé osoby. Aby byl zajištěn účinný celní dohled, měla by být určena jasná pravidla, která stanoví povinnosti celních orgánů příslušných pro místo příchodu zboží.

(38)

Aby bylo zajištěno jednotné uplatňování pravidel týkajících se celního statusu zboží Unie, což přinese úspory díky vyšší efektivitě celním správám i hospodářským subjektům, měla by být upřesněna procesní pravidla pro poskytování a ověřování důkazů o celním statusu zboží Unie, a zejména pravidla týkající se různých prostředků, jimiž mohou být tyto důkazy poskytovány, a zjednodušení týkající se takového prokazování.

(39)

V zájmu jasnosti pro hospodářské subjekty je vhodné upřesnit, který celní úřad je příslušný pro přijetí a zpracování celního prohlášení na základě typu celního prohlášení a celního režimu, který daný hospodářský subjekt požaduje. Je rovněž vhodné stanovit podmínky pro přijímání celních prohlášení a případy, kdy celní prohlášení může být po propuštění zboží změněno.

(40)	Podávání standardních celních prohlášení vyžaduje procesní pravidla upřesňující, že pokud je podáno celní prohlášení s různými položkami zboží, považuje se každá položka za samostatné celní prohlášení

(41)	Případy povolení udělených pro pravidelné využívání zjednodušených celních prohlášení vyžadují harmonizaci postupů, pokud jde o lhůty pro podávání doplňkových celních prohlášení a příslušných podkladů chybějících v okamžiku podání zjednodušeného celního prohlášení.

(42)	Aby byl možné snadno identifikovat celní prohlášení pro účely formalit a kontrol po přijetí celního prohlášení, měla by být stanovena procesní pravidla upravující používání referenčního čísla (MRN).

(43)

Měla by být stanovena jednotná opatření s cílem určit položky celního sazebníku, které by se mohly na žádost deklaranta použít v případě zásilky, kterou tvoří zboží různých položek celního sazebníku, a v případě, že by zacházení s tímto zbožím v souladu s jeho sazebním zařazením znamenalo pracovní zátěž a náklady neúměrné splatnému dovoznímu nebo vývoznímu clu.

(44)

Aby byla zajištěna řádná správa udělování povolení pro centralizované celní řízení v případech, které se týkají více než jednoho celního orgánu, měl by být standardizován konzultační postup. Stejně tak by měl být vytvořen odpovídající rámec pro včasnou komunikaci mezi celním úřadem vykonávajícím dohled a celním úřadem předložení, aby členské státy mohly zboží včas propustit a přitom dodržet právní předpisy týkající se daně z přidané hodnoty, právní předpisy týkající se spotřební daně, vnitrostátní zákazy a omezení i statistické požadavky.

(45)

Jako nové zjednodušení, které kodex nabízí, bylo zavedeno samoschvalování. Je proto mimořádně důležité přesně vymezit zjednodušení týkající se celních formalit a kontrol, které má provést držitel povolení. Příslušná pravidla by měla zajistit jasné uplatňování samoschvalování v příslušném členském státě prostřednictvím vhodných a přiměřených kontrol.

(46)	Zničení zboží, prodej zboží a přenechání zboží ve prospěch státu vyžaduje procesní pravidla upřesňující úlohu celních orgánů v souvislosti s druhem a množstvím případného odpadu nebo zbytků ze zničení zboží a postupy pro přenechání zboží ve prospěch státu a prodej zboží.

(47)

Osvobození od dovozního cla v souvislosti s vráceným zbožím by mělo být podloženo informacemi prokazujícími splnění podmínek pro takové osvobození. Měla by se použít procesní pravidla pro tuto problematiku týkající se požadovaných informací a výměny těchto informací mezi hospodářskými subjekty a celními orgány a mezi celními orgány navzájem.

(48)	Osvobození od dovozního cla v souvislosti s mořským rybolovem a produkty získanými z moře by mělo být podpořeno poskytnutím důkazů o tom, že podmínky pro takové osvobození jsou splněny. Měla by se použít procesní pravidla pro tuto problematiku týkající se požadovaných informací.

(49)	Vzhledem k tomu, že v případě žádostí o povolení pro zvláštní režim je nutné prověření hospodářských podmínek, je-li prokázáno, že by zásadní zájmy výrobců v Unii mohly být nepříznivě dotčeny, měla být stanovena jasná a jednoduchá pravidla pro náležité prověření na úrovni Unie.

(50)	Je třeba stanovit procesní pravidla pro vyřízení zvláštního režimu, pokud bylo zboží do tohoto režimu propuštěno s použitím dvou nebo více celních prohlášení, aby bylo zřejmé, v jakém sledu se vyřízení uskuteční.

(51)	Příslušné celní orgány by měly přijmout rozhodnutí ohledně žádosti o převod práv a povinností z držitele režimu na jinou osobu.

(52)	Pohyb zboží propuštěného do zvláštního režimu na celní úřad výstupu by měl být povolen, jsou-li vyřízeny formality týkající se režimu vývozu.

(53)	Při použití rovnocenného zboží by mělo být povoleno oddělené účetnictví. Procesní pravidla týkající se změny celního statusu zboží, které není zbožím Unie, a rovnocenného zboží musí zajišťovat, aby hospodářský subjekt nemohl získat neoprávněné výhody týkající se dovozního cla.

(54)

S cílem usnadnit dovolený obchod a zajistit účinnost celních kontrol a vyhnout se při tom jakýmkoli rozdílům v zacházení ze strany celních správ jednotlivých členských států by měla být stanovena procesní pravidla upravující tranzitní režim Unie, tranzitní režim v souladu s Celní úmluvou o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR (3), včetně jakýchkoli jejích pozdějších změn (Úmluva TIR), Celní úmluvou o karnetu ATA pro dočasné použití zboží uzavřenou dne 6. prosince 1961 v Bruselu, včetně jakýchkoli jejích pozdějších změn (Úmluva ATA) a Úmluvou o dočasném použití (4), včetně jakýchkoli jejích pozdějších změn (Istanbulská úmluva) a tranzitní režim na podkladě formuláře 302 a v rámci poštovního systému. Tato procesní pravidla stanoví hlavní prvky příslušných postupů a obsahují zjednodušení, díky nimž umožňují jak celním správám, tak hospodářským subjektům plně využívat harmonizované účinné postupy jako konkrétní příklad usnadnění obchodu.

(55)

S ohledem na zvláštnosti letecké a námořní dopravy je vhodné stanovit pro tyto druhy dopravy další zjednodušení a umožnit použití údajů dostupných v záznamech leteckých a námořních přepravců jako tranzitních prohlášení. Kromě toho by měla být zavedena další zjednodušení pro elektronické zpracování dat pro zboží přepravované po železnici za účelem sladění příslušných ustanovení se změnami v důsledku liberalizace trhu a změnami procesních pravidel v železniční dopravě.

(56)

Aby bylo dosaženo rovnováhy mezi účinností činnosti celních orgánů a očekáváními hospodářských subjektů, měla by být analýza prohlášení před výstupem zboží s ohledem na rizika pro účely zabezpečení a bezpečnosti provedena před propuštěním zboží ve lhůtě, která zohledňuje oprávněný zájem na plynulém obchodu v odvětví přepravy zboží.

(57)	Měla by být stanovena prováděcí pravidla pro předkládání zboží, formality vyřizované na celním úřadě vývozu a na celním úřadě výstupu, zejména formality zajišťující účinné a účelné potvrzování výstupu, a rovněž pro výměnu informací mezi celním úřadem vývozu a celním úřadem výstupu.

(58)	Vzhledem k podobnostem mezi vývozem a zpětným vývozem je vhodné rozšířit používání určitých pravidel týkajících se vývozu zboží na zboží, které je zpětně vyváženo.

(59)

Za účelem ochrany oprávněných zájmů hospodářských subjektů, a aby byl zajištěn hladký přechod na nové právní předpisy, je nutné zavést přechodná ustanovení, jež stanoví pravidla, která se použijí na zboží propuštěné do některých celních režimů před 1. květnem 2016, jež mají být vyřízeny po tomto datu. Stejně tak by hospodářským subjektům mělo být umožněno podávat žádosti o povolení podle kodexu před datem jeho použitelnosti, aby mohly udělená povolení začít používat od 1. května 2016.

(60)	Obecná pravidla pro provádění kodexu jsou vzájemně úzce propojena; z důvodu provázanosti jejich věcného obsahu nemohou být oddělena, neboť obsahují horizontální pravidla, která platí pro několik celních režimů. Proto je z důvodu právní soudržnosti vhodné spojit je do jediného nařízení.

(61)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex

(62)	Aby bylo možné kodex plně uplatňovat, měla by ustanovení tohoto nařízení platit ode dne 1. května 2016,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

KAPITOLA 1

Rozsah působnosti celních předpisů, úloha celních orgánů a definice

Článek 1

Definice

1)   Pro účely tohoto nařízení se použije článek 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 (5).

2)   Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)	„příručním zavazadlem“ v případě cestování letadlem zavazadlo, které si fyzická osoba bere s sebou do kabiny a z kabiny letadla;

2)	„celním úřadem předložení“ celní úřad příslušný pro místo, kde je zboží předkládáno;

3)	„zapsaným zavazadlem“ v případě cestování letadlem zavazadlo, které bylo odbaveno na letišti odletu a k němuž fyzická osoba během letu ani během případných mezipřistání nemá přístup;

4)	„stejným zbožím“ v souvislosti s určováním celní hodnoty zboží vyrobené v téže zemi, které je stejné ve všech ohledech, včetně fyzických znaků, kvality a pověsti. Drobné vzhledové rozdíly nevylučují, aby zboží, které jinak odpovídá tomuto vymezení, bylo považováno za stejné;

5)	„mezinárodním letištěm Unie“ jakékoliv letiště Unie, které bylo na základě příslušného povolení celního orgánu schváleno pro letový provoz s územími mimo celní území Unie;

6)	„letem uvnitř Unie“ pohyb letadla mezi dvěma letišti Unie bez mezipřistání, který nezačíná ani nekončí na letišti, jež není letištěm Unie;

7)	„hlavními zušlechtěnými výrobky“ zušlechtěné výrobky, pro které bylo uděleno povolení aktivního zušlechťovacího styku;

8)	„činnostmi spojenými s uváděním zboží na trh“ v souvislosti s určováním celní hodnoty veškeré činnosti spojené s reklamou na určité zboží, jeho uváděním na trh a podporou jeho prodeje, jakož i veškeré činnosti spojené se zárukami na toto zboží;

9)	„vedlejšími zušlechtěnými výrobky“ zušlechtěné výrobky, které jsou nutnými vedlejšími produkty dané zušlechťovací operace, jiné než hlavní zušlechtěné výrobky;

10)	„obchodním nebo turistickým letadlem“ soukromé letadlo určené k cestám, jejichž trasa závisí na přání uživatele;

11)	„veřejným celním skladem typu III“ celní sklad, který provozují celní orgány;

12)	„zabudovaným přepravním zařízením“ technické prostředky používané pro kontinuální přenos nebo přepravu zboží jako elektřina, plyn a ropa;

13)

„celním úřadem tranzitu“ jeden z těchto úřadů: a) celní úřad příslušný v místě výstupu z celního území Unie, pokud zboží během tranzitní operace toto území opouští přes hranici s územím mimo celní území Unie jiným než země společného tranzitního režimu; b) celní úřad příslušný v místě vstupu na celní území Unie, pokud bylo zboží během tranzitní operace dopravováno přes území mimo celní území Unie;

14)

„podobným zbožím“ v souvislosti s určováním celní hodnoty zboží vyrobené v téže zemi, které přestože není stejné ve všech ohledech, má obdobné vlastnosti a obdobné materiálové složení, díky nimž může plnit stejné funkce a být obchodně zaměnitelné; při určování, zda se jedná o podobné zboží, se přihlíží mimo jiné ke kvalitě, pověsti a existenci ochranné známky.

KAPITOLA 2

Práva a povinnosti osob v souvislosti s celními předpisy

Oddíl 1

Poskytování informací

Pododdíl 1

Formáty a kódy pro poskytování údajů na základě obecných požadavků, výměna a uchovávání údajů

Článek 2

Formáty a kódy pro obecné požadavky týkající se údajů

(čl. 6 odst. 2 kodexu)

1.   Formáty a kódy pro obecné požadavky týkající se údajů zmíněné v čl. 6 odst. 2 kodexu a v článku 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 pro účely výměny a uchovávání informací potřebných pro žádosti a rozhodnutí jsou uvedeny v příloze A.

2.   Formáty a kódy pro obecné požadavky týkající se údajů zmíněné v čl. 6 odst. 2 kodexu a v článku 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 pro účely výměny a uchovávání informací potřebných pro prohlášení, oznámení a prokazování celního statusu zboží jsou uvedeny v příloze B.

3.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se až do data uvedení do provozu první fáze modernizace systému ZISZ a systému Surveillance 2 kódy a formáty uvedené v příloze A nepoužijí a příslušné kódy a formáty jsou uvedeny v přílohách 2 až 5 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) …/…, kterým se stanoví přechodná pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, pokud příslušné elektronické systémy dosud nejsou v provozu (6).

Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se až do data modernizace systému AEO kódy a formáty uvedené v příloze A nepoužijí a příslušné kódy a formáty jsou uvedeny v přílohách 6 až 7 nařízení v přenesené pravomoci (EU) …/…, kterým se stanoví přechodná pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, pokud příslušné elektronické systémy dosud nejsou v provozu.

Odchylně od odstavce 2 tohoto článku jsou až do dat uvedení do provozu nebo modernizace příslušných systémů IT uvedených v příloze 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) …/…, kterým se stanoví přechodná pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, pokud příslušné elektronické systémy dosud nejsou v provozu, formáty a kódy uvedené v příloze B pro členské státy nepovinné.

Až do dat uvedení do provozu nebo modernizace příslušných systémů IT uvedených v příloze 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) …/…, kterým se stanoví přechodná pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, pokud příslušné elektronické systémy dosud nejsou v provozu, se na formáty a kódy potřebné pro prohlášení, oznámení a prokazování celního statusu vztahují požadavky týkající se údajů stanovené v příloze 9 nařízení v přenesené pravomoci (EU) …/…, kterým se stanoví přechodná pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, pokud příslušné elektronické systémy dosud nejsou v provozu.

Členské státy až do příslušných dat uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu dle CKU a modernizace vnitrostátních systémů pro dovoz, jak je uvedeno v příloze prováděcího rozhodnutí Komise 2014/255/EU (7), zajistí, aby kódy a formáty pro oznámení o předložení umožňovaly předložení zboží v souladu s článkem 139 kodexu.

4.   Až do data uvedení do provozu systému pro rozhodování celních orgánů dle CKU jsou pro členské státy nepovinné formáty a kódy uvedené v příloze A pro tyto žádosti a povolení:

a)	žádosti a povolení týkající se zjednodušeného stanovení částek, které jsou součástí celní hodnoty zboží;

b)	žádosti a povolení týkající se souborných jistot;

c)	žádosti a povolení pro odklad platby;

d)	žádosti a povolení k provozování dočasného skladu, jak je uvedeno v článku 148 kodexu;

e)	žádosti a povolení pro pravidelné linky;

f)	žádosti a povolení pro schváleného vydavatele;

g)	žádosti a povolení pro používání zjednodušeného celního prohlášení;

h)	žádosti a povolení pro centralizované celní řízení;

i)	žádosti a povolení pro zápis do záznamů deklaranta;

j)	žádosti a povolení pro samoschvalování;

k)	žádost a povolení pro status osoby oprávněné k vážení banánů;

l)	žádosti a povolení pro použití aktivního zušlechťovacího styku;

m)	žádosti a povolení pro použití pasivního zušlechťovacího styku;

n)	žádosti a povolení pro použití konečného použití;

o)	žádosti a povolení pro použití dočasného použití;

p)	žádosti a povolení pro provozování zařízení k uskladnění zboží v celním skladu;

q)	žádosti a povolení pro status schváleného příjemce pro operace TIR;

r)	žádosti a povolení pro status schváleného odesílatele v tranzitním režimu Unie;

s)	žádosti a povolení pro status schváleného příjemce v tranzitním režimu Unie;

t)	žádosti a povolení pro použití zvláštního typu celních závěr;

u)	žádosti a povolení pro použití tranzitního prohlášení se sníženými požadavky na údaje;

v)	žádosti a povolení pro použití elektronického přepravního dokladu jakožto celního prohlášení.

Pokud členské státy během přechodného období upustí od povinnosti používat některé kódy a formáty, ujistí se, že mají zavedeny účinné postupy, jež jim umožní ověřit splnění podmínek pro udělení dotčených povolení.

Článek 3

Bezpečnost elektronických systémů

(čl. 16 odst. 1 kodexu)

1.   V rámci vývoje, údržby a používání elektronických systémů zmíněných v čl. 16 odst. 1 kodexu členské státy zavedou a dodržují odpovídající bezpečnostní opatření pro efektivní, spolehlivý a bezpečný provoz těchto systémů. Rovněž zajistí, aby byla zavedena opatření pro kontrolu zdroje údajů a pro ochranu údajů proti nebezpečí neoprávněného přístupu, ztrátě, změnám nebo zničení.

2.   Každé zadání údajů, jejich změna nebo vymazání se zaznamená, přičemž se uvede účel příslušného úkonu, přesný čas jeho provedení a totožnost osoby, která jej učinila.

3.   Členské státy informují sebe navzájem, Komisi a případně dotčený hospodářský subjekt o veškerých případech narušení bezpečnosti elektronických systémů nebo podezření na takové narušení.

Článek 4

Uchovávání údajů

(čl. 16 odst. 1 kodexu)

Veškeré údaje validované příslušným elektronickým systémem se uchovávají po dobu alespoň tří let od konce roku, ve kterém byly validovány, není-li určeno jinak.

Článek 5

Dostupnost elektronických systémů

(čl. 16 odst. 1 kodexu)

1.   Komise a členské státy uzavřou provozní dohody, ve kterých stanoví praktické požadavky na dostupnost a výkonnost elektronických systémů a na kontinuitu provozu.

2.   Provozní dohody zmíněné v odstavci 1 zejména stanoví vhodné lhůty pro odezvu v případě výměny a zpracování informací v příslušných elektronických systémech.

3.   Elektronické systémy musí být neustále dostupné. Tato povinnost však neplatí:

a)	ve zvláštních případech spojených s používáním elektronických systémů stanovených v dohodách zmíněných v odstavci 1 nebo na vnitrostátní úrovni při neexistenci takových dohod;

b)	v případě vyšší moci.

Pododdíl 2

Registrace osob

Článek 6

Příslušný celní orgán

(článek 9 kodexu)

Celní orgány odpovědné za registraci určí členské státy. Členské státy sdělí názvy a adresy těchto orgánů Komisi. Komise tyto údaje zveřejní na internetu.

Článek 7

Elektronický systém týkající se čísla EORI

(článek 16 kodexu)

1.   K výměně a uchovávání informací týkajících se EORI se používá elektronický systém zřízený pro tyto účely podle čl. 16 odst. 1 kodexu („systém EORI“).

Pokaždé, když se přidělí nová čísla EORI nebo dojde ke změně uchovávaných údajů týkajících se již vydaných registrací, zpřístupní příslušný celní orgán údaje prostřednictvím tohoto systému.

2.   Každé osobě se přidělí pouze jedno číslo EORI.

3.   Formát a kódy údajů uchovávaných v systému EORI jsou stanoveny v příloze 12-01.

4.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se až do data modernizace centrálního systému EORI formáty a kódy stanovené v příloze 12-01 nepoužívají.

Až do data modernizace centrálního systému EORI jsou kódy pro obecné požadavky týkající se údajů pro registraci hospodářských subjektů a jiných osob stanoveny v příloze 9 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, kterým se stanoví přechodná pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, pokud příslušné elektronické systémy dosud nejsou v provozu.

5.   Pokud členské státy shromažďují údaje uvedené v bodě 4 přílohy 12-01, zajistí, aby byly použity formáty a kódy stanovené v příloze 12-01.

Oddíl 2

Rozhodnutí související s používáním celních předpisů

Pododdíl 1

Rozhodnutí přijímaná celními orgány

Článek 8

Obecný postup týkající se práva na slyšení

(čl. 22 odst. 6 kodexu)

1.   Sdělení zmíněné v čl. 22 odst. 6 prvním pododstavci kodexu:

a)	zahrnuje odkaz na dokumenty a informace, na jejichž základě celní orgány hodlají rozhodnout;

b)	uvádí lhůtu, během které dotčená osoba může vyjádřit svůj názor, počínající dnem, kdy tato osoba obdržela sdělení nebo se má za to, že je obdržela;

c)	obsahuje zmínku o právu dotčené osoby na přístup k dokumentům a informacím zmíněným v písmeni a) v souladu s použitelnými předpisy.

2.   Pokud dotčená osoba sdělí před uplynutím lhůty zmíněné v odst. 1 písm. b) svůj názor, mohou celní orgány přistoupit k rozhodování, nevyjádří-li dotčená osoba současně záměr dále vyjádřit během stanovené lhůty svůj názor.

Článek 9

Zvláštní postup týkající se práva na slyšení

(čl. 22 odst. 6 kodexu)

1.   Celní orgány mohou sdělení zmíněné v čl. 22 odst. 6 prvním pododstavci kodexu učinit v rámci ověřování nebo kontroly, pokud hodlají přijmout rozhodnutí na základě:

a)	výsledků ověření po předložení zboží;

b)	výsledků ověření celního prohlášení podle článku 191 kodexu;

c)	výsledků kontroly po propuštění zboží podle článku 48 kodexu, je-li zboží stále pod celním dohledem;

d)	výsledků ověření důkazu o celním statusu zboží Unie nebo případně výsledků ověření žádosti o registraci takového důkazu nebo žádosti o potvrzení takového dokladu;

e)	vydání dokladu o původu zboží celními orgány;

f)	výsledků kontroly zboží, pro které nebylo podáno žádné souhrnné prohlášení, celní prohlášení pro dočasné uskladnění, prohlášení o zpětném vývozu ani jiné celní prohlášení.

2.   Je-li učiněno sdělení v souladu s odstavcem 1, může dotčená osoba:

a)	okamžitě vyjádřit svůj názor za použití stejných prostředků, jaké byly použity ke sdělení v souladu s článkem 9 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446; nebo

b)	požádat o sdělení v souladu s článkem 8, s výjimkou případů uvedených v odst. 1 písm. f).

Celní orgány dotčenou osobu o těchto dvou možnostech informují.

3.   Pokud celní orgány přijmou rozhodnutí, které má pro dotčenou osobu nepříznivý dopad, zaznamenají, zda příslušná osoba vyjádřila svůj názor v souladu s odst. 2 písm. a).

Pododdíl 2

Rozhodnutí přijatá na žádost

Článek 10

Elektronické systémy týkající se rozhodnutí

(čl. 16 odst. 1 kodexu)

1.   K výměně a uchovávání informací týkajících se žádostí a rozhodnutí, jež mohou mít důsledky ve více členských státech, a následných událostí, které mohou mít vliv na původní žádost či rozhodnutí, se použije elektronický systém zřízený pro tyto účely podle čl. 16 odst. 1 kodexu.

Příslušný celní orgán bezodkladně zpřístupní informace prostřednictvím tohoto systému, a to nejpozději do sedmi dnů od okamžiku, kdy se o nich dozvěděl.

2.   Pro výměnu informací týkajících se žádostí a rozhodnutí, jež mohou mít důsledky ve více členských státech, se použije obchodní rozhraní harmonizované na úrovni EU, které po vzájemné dohodě navrhne Komise a členské státy.

3.   Odstavce 1 a 2 tohoto článku jsou použitelné od data uvedení do provozu systému pro rozhodování celních orgánů dle CKU, jak je uvedeno v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

Článek 11

Celní orgán určený, aby přijímal žádosti

(čl. 22 odst. 1 třetí pododstavec kodexu)

Členské státy Komisi zašlou seznam celních orgánů zmíněných v čl. 22 odst. 1 třetím pododstavci kodexu, které byly určeny, aby přijímaly žádosti. Členské státy Komisi rovněž sdělí veškeré následné změny tohoto seznamu.

Článek 12

Přijetí žádosti

(čl. 22 odst. 2 kodexu)

1.   Pokud celní orgán přijme žádost podle čl. 11 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, je dnem přijetí žádosti den, kdy daný celní orgán obdržel veškeré nezbytné informace v souladu s čl. 22 druhým pododstavcem kodexu.

2.   Pokud celní orgán zjistí, že žádost neobsahuje veškeré nezbytné informace, požádá žadatele, aby příslušné informace poskytl v přiměřené lhůtě nepřesahující 30 dnů.

Pokud žadatel neposkytne informace požadované celními orgány ve lhůtě, kterou pro ten účel stanovily, žádost se nepřijme a žadatel je o tom vyrozuměn.

3.   Není-li žadateli sděleno, zda byla žádost přijata, či nikoli, má se za to, že žádost byla přijata. Dnem přijetí je den podání žádosti nebo, v případech, kdy žadatel poskytl další informace na základě žádosti celního orgánu podle odstavce 2, den, kdy byly poskytnuty poslední informace.

Článek 13

Uchovávání informací týkajících se rozhodnutí

(čl. 23 odst. 5 kodexu)

Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí uchovává veškeré údaje a podklady, z nichž při rozhodování vycházel, po dobu nejméně tří let po skončení platnosti rozhodnutí.

Článek 14

Konzultace mezi celními orgány

(článek 22 kodexu)

1.   Pokud se celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí potřebuje poradit s celním orgánem jiného dotčeného členského státu ohledně splnění nezbytných podmínek a kritérií pro přijetí rozhodnutí ve prospěch určité osoby, uskuteční se tato konzultace ve lhůtě stanovené pro dané rozhodnutí. Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí stanoví pro tuto konzultaci lhůtu, která začíná plynout ode dne, kdy tento celní orgán sdělil celnímu orgánu, s nímž věc konzultuje, které podmínky a kritéria je třeba přezkoumat.

Pokud po přezkoumání uvedeném v prvním pododstavci dotázaný celní orgán shledá, že žadatel nesplňuje jednu či více podmínek a kritérií pro přijetí rozhodnutí v jeho prospěch, předá řádně zdokumentované a zdůvodněné výsledky celnímu orgánu příslušnému k přijetí rozhodnutí.

2.   Lhůtu stanovenou pro konzultaci v souladu s odstavcem 1 může celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí prodloužit v některém z těchto případů:

a)	pokud kvůli povaze přezkoumání, která mají být provedena, požádá dotázaný orgán o více času;

b)	pokud žadatel provede úpravy s cílem zajistit splnění podmínek a kritérií zmíněných v odstavci 1 a informuje o těchto úpravách celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí, který následně vyrozumí dotázaný celní orgán.

3.   Pokud dotázaný celní orgán neodpoví ve lhůtě stanovené pro konzultaci v souladu s odstavci 1 a 2, podmínky a kritéria, kterých se konzultace týkala, se považují za splněné.

4.   Konzultační postup stanovený v odstavcích 1 a 2 se může použít rovněž pro účely znovuposouzení a sledování rozhodnutí.

Článek 15

Zrušení rozhodnutí přijatých ve prospěch určité osoby

(článek 28 kodexu)

Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí v případech uvedených v čl. 16 odst. 1 písm. b) a c) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 zruší rozhodnutí, jehož platnost byla pozastavena v souladu s čl. 16 odst. 1 uvedeného nařízení, jestliže držitel rozhodnutí nepřijme ve stanovené lhůtě opatření nezbytná pro splnění podmínek stanovených pro uvedené rozhodnutí nebo nesplní povinnosti uložené podle uvedeného rozhodnutí.

Pododdíl 3

Rozhodnutí týkající se závazných informací

Článek 16

Žádost o rozhodnutí týkající se závazných informací

(čl. 22 odst. 1 kodexu)

1.   Pokud je žádost o rozhodnutí týkající se závazných informací podána podle čl. 19 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 v jiném členském státě než v členském státě, v němž je žadatel usazen, oznámí to celní orgán, u něhož byla žádost podána, celnímu orgánu členského státu, v němž je žadatel usazen, do sedmi dnů od přijetí žádosti.

Pokud má celní orgán, který toto oznámení obdrží, k dispozici informace, jež považuje za relevantní pro vyřízení žádosti, předá je celnímu orgánu, u něhož byla žádost podána, co nejdříve, a nejpozději do 30 dnů ode dne oznámení.

2.   Žádost o rozhodnutí týkající se závazných informací o sazebním zařazení zboží (dále jen rozhodnutí o „ZISZ“) se smí týkat pouze zboží, které má podobné vlastnosti a rozdíly mezi ním jsou irelevantní pro účely jeho sazebního zařazení.

3.   Žádost o rozhodnutí týkající se závazných informací o původu zboží (dále jen „rozhodnutí o ZIPZ“) se smí týkat pouze jednoho druhu zboží a jednoho souboru okolností, které jsou rozhodující pro určení původu.

4.   Pro účely zajištění splnění požadavku stanoveného v čl. 33 odst. 1 druhém pododstavci písm. a) kodexu v souvislosti s žádostí o rozhodnutí o ZISZ celní orgán zmíněný v čl. 19 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 nahlíží do elektronického systému zmíněného v článku 21 tohoto nařízení a o těchto konzultacích vede záznamy.

Článek 17

Soulad se stávajícími rozhodnutími o ZISZ

(čl. 22 odst. 3 kodexu)

Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí nahlíží pro účely zajištění souladu rozhodnutí o ZISZ, které se chystá vydat, s již vydanými rozhodnutími o ZISZ do elektronického systému zmíněného v článku 21 a o těchto konzultacích vede záznamy.

Článek 18

Oznamování rozhodnutí o ZIPZ

(čl. 6 odst. 3 kodexu)

1.   Pokud celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí oznámí žadateli rozhodnutí o ZIPZ za použití jiných prostředků, než je elektronické zpracování dat, učiní tak za použití formuláře uvedeného v příloze 12-02.

2.   Pokud celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí oznámí žadateli rozhodnutí o ZIPZ za použití elektronického zpracování dat, musí být možné toto rozhodnutí vytisknout ve formátu uvedeném v příloze 12-02.

Článek 19

Výměna údajů týkajících se rozhodnutí o ZIPZ

(čl. 23 odst. 5 kodexu)

1.   Celní orgány předávají Komisi příslušné údaje týkající se rozhodnutí o ZIPZ čtvrtletně.

2.   Komise údaje, které obdrží v souladu s odstavcem 1, zpřístupní celním orgánům všech členských států.

Článek 20

Sledování rozhodnutí o ZISZ

(čl. 23 odst. 5 kodexu)

Když jsou držitelem nebo jménem držitele rozhodnutí o ZISZ plněny v souvislosti se zbožím, na něž se vztahuje příslušné rozhodnutí o ZISZ, celní formality, uvede se tato skutečnost v celním prohlášení prostřednictvím referenčního čísla daného rozhodnutí o ZISZ.

Článek 21

Elektronický systém týkající se ZISZ

(čl. 16 odst. 1 a čl. 23 odst. 5 kodexu)

1.   K výměně a uchovávání informací týkajících se žádostí a rozhodnutí, jež se týkají ZISZ, nebo jakýchkoli následných událostí, které mohou mít vliv na původní žádost či rozhodnutí, se použije elektronický systém zřízený pro tyto účely podle čl. 16 odst. 1 kodexu.

Příslušný celní orgán bezodkladně zpřístupní informace prostřednictvím tohoto systému, a to nejpozději do sedmi dnů od okamžiku, kdy se o nich dozvěděl.

2.   Kromě informací zmíněných v odstavci 1:

a)	součástí dohledu podle článku 55 tohoto nařízení jsou i údaje relevantní pro sledování používání rozhodnutí o ZISZ;

b)

celní orgán, který obdržel žádost a přijal příslušné rozhodnutí o ZISZ, oznámí prostřednictvím systému uvedeného v odstavci 1, zda je poskytnuto období prodlouženého používání daného rozhodnutí o ZISZ, přičemž uvede datum skončení tohoto období prodlouženého používání a množství zboží, na která se toto období vztahuje.

3.   Komise pravidelně sděluje výsledky sledování zmíněného v odst. 2 písm. a) členským státům s cílem pomoci celním orgánům při sledování dodržování povinností vyplývajících ze ZISZ.

4.   Pro výměnu informací týkajících se žádostí a rozhodnutí, jež se týkají ZISZ, se použije obchodní rozhraní harmonizované na úrovni EU, které po vzájemné dohodě navrhne Komise a členské státy.

5.   Při vyřizování žádosti o rozhodnutí o ZISZ celní orgány uvedou stav žádosti v systému uvedeném v odstavci 1.

6.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku použijí členské státy až do data modernizace systému uvedeného ve zmíněném odstavci v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU centrální databázi Komise zřízenou čl. 8 odst. 3 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (8).

7.   Až do data uvedení do provozu první fáze modernizace systému uvedeného v odstavci 1 tohoto článku a systému uvedeného v článku 56 tohoto nařízení sledují celní orgány používání rozhodnutí o ZISZ při provádění celních kontrol nebo kontrol po propuštění zboží v souladu s články 46 a 48 kodexu. Odchylně od odstavce 3 tohoto článku není Komise až do tohoto data uvedení do provozu výsledky sledování zmíněného v odst. 2 písm. a) tohoto článku členským státům povinna sdělovat.

Článek 22

Prodloužené používání rozhodnutí týkajících se závazných informací

(čl. 34 odst. 9 kodexu)

1.   Jestliže se celní orgány rozhodnou poskytnout období prodlouženého používání v souladu s čl. 34 odst. 9 třetím pododstavcem kodexu, musí stanovit datum, kdy období prodlouženého používání rozhodnutí pozbude platnosti.

2.   Jestliže se celní orgány rozhodnou poskytnout období prodlouženého používání rozhodnutí o ZISZ v souladu s čl. 34 odst. 9 třetím pododstavcem kodexu, musí kromě data zmíněného v odstavci 1 stanovit, jaká množství zboží lze v období prodlouženého používání rozhodnutí odbavit.

Používání rozhodnutí, u nějž bylo poskytnuto období prodlouženého používání, skončí, jakmile je těchto množství dosaženo.

Na základě dohledu podle článku 55 Komise informuje členské státy, jakmile je těchto množství dosaženo.

Článek 23

Kroky pro zajištění správného a jednotného sazebního zařazení nebo určení původu

(čl. 34 odst. 10 kodexu)

1.   Komise neprodleně vyrozumí celní orgány o pozastavení přijímání rozhodnutí o ZISZ a ZIPZ v souladu s čl. 34 odst. 10 písm. a) kodexu, jestliže:

a)	Komise zjistila nesprávná nebo nejednotná rozhodnutí;

b)	celní orgány předloží Komisi případy, kdy nedokázaly ve lhůtě nejvýše 90 dnů nalézt shodu, pokud jde o správné a jednotné zařazení nebo určení původu.

Ode dne, kdy Komise vyrozumí celní orgány o takovém pozastavení, nebude v souvislosti se zbožím, na které se vztahuje písm. a) nebo b), vydáno žádné rozhodnutí týkající se závazných informací, dokud nebude zajištěno správné a jednotné zařazení nebo určení původu.

2.   Správné a jednotné zařazení nebo určení původu se konzultuje na úrovni Unie co nejdříve, a nejpozději do 120 dnů ode dne vyrozumění Komise podle odstavce 1.

3.   Jakmile je pozastavení zrušeno, Komise okamžitě vyrozumí celní orgány.

4.   Pro účely použití odstavců 1 až 3 se rozhodnutí o ZIPZ považují za nejednotná, pokud se jimi uděluje rozdílný původ zboží, které:

a)	spadá do stejného čísla sazebníku a jehož původ byl určen podle stejných pravidel původu a

b)	bylo získáno za stejných podmínek s použitím stejného výrobního postupu a rovnocenných materiálů, zejména pokud jde o jejich původnost či nepůvodnost.

Oddíl 3

Oprávněný hospodářský subjekt

Článek 24

Soulad s předpisy

(čl. 39 písm. a) kodexu)

1.   Je-li žadatel fyzická osoba, považuje se kritérium stanovené v čl. 39 písm. a) kodexu za splněné, pokud se za poslední tři roky žadatel a případně zaměstnanec odpovědný za celní záležitosti žadatele nedopustili závažného či opakovaného porušení celních nebo daňových předpisů a nemají žádný záznam, pokud jde o závažné trestné činy související s jejich hospodářskou činností.

Pokud žadatel není fyzická osoba, považuje se kritérium stanovené v čl. 39 písm. a) kodexu za splněné, pokud se za poslední tři roky žádná z níže vyjmenovaných osob nedopustila závažného či opakovaného porušení celních a daňových předpisů, ani nemá žádný záznam, pokud jde o závažné trestné činy související s její hospodářskou činností:

a)

žadatel;

b)	osoba, která je pověřena vedením žadatele nebo která vykonává kontrolu nad řízením společnosti;

c)	zaměstnanec odpovědný za celní záležitosti žadatele.

2.   Nicméně kritérium uvedené v čl. 39 písm. a) kodexu může být považováno za splněné, pokud celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí nepovažuje určité porušení za závažné ve vztahu k množství nebo objemu souvisejících operací a pokud nemá pochybnosti o dobré víře žadatele.

3.   Pokud je osoba uvedená v odst. 1 písm. b) usazena nebo má bydliště ve třetí zemi, posoudí celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí splnění kritéria uvedeného v čl. 39 písm. a) kodexu na základě záznamů a informací, které má k dispozici.

4.   Pokud byl žadatel založen před méně než třemi lety, posoudí celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí splnění kritéria uvedeného v čl. 39 písm. a) kodexu na základě záznamů a informací, které má k dispozici.

Článek 25

Uspokojivý systém správy obchodních a dopravních záznamů

(čl. 39 písm. b) kodexu)

1.   Kritérium stanovené v čl. 39 písm. b) kodexu se považuje za splněné, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)

žadatel používá účetní systém, který je v souladu s obecně uznávanými účetními zásadami používanými v členském státě, kde je účetnictví vedeno, umožňuje provádění celních kontrol na základě auditu a uchovává historické záznamy údajů, které poskytují auditní stopu od okamžiku, kdy jsou tato data zaznamenána do souboru;

b)	záznamy, které žadatel vede pro celní účely, jsou integrovány do účetního systému žadatele, nebo umožňují křížové kontroly informací s účetním systémem;

c)	žadatel umožní celnímu orgánu fyzický přístup do svých účetních systémů a případně do svých obchodních a dopravních záznamů;

d)	žadatel umožní celnímu orgánu elektronický přístup do svých účetních systémů a případně do svých obchodních a dopravních záznamů, pokud jsou tyto systémy nebo záznamy vedeny elektronicky;

e)	žadatel používá logistický systém, který identifikuje zboží jako zboží Unie nebo zboží, které není zbožím Unie, a případně uvádí místo, kde se zboží nachází;

f)	žadatel používá správní organizaci, která odpovídá druhu a velikosti podniku a je vhodná pro řízení toku zboží, a provádí vnitřní kontroly umožňující zamezit chybám a odhalovat a opravovat je a zamezit nezákonným nebo nestandardním transakcím a odhalovat je;

g)	v potřebných případech má žadatel zavedeny uspokojivé postupy pro nakládání s licencemi a povoleními udělenými v souladu s obchodněpolitickými opatřeními nebo vztahujícími se k obchodu se zemědělskými produkty;

h)	žadatel má zavedeny uspokojivé postupy pro archivaci svých záznamů a údajů a pro ochranu proti ztrátě údajů;

i)	žadatel zajistí, aby příslušní zaměstnanci měli pokyny informovat celní orgány, vyvstanou-li potíže s dodržováním předpisů, a stanoví postupy, jak o těchto potížích celní orgány informovat;

j)	žadatel uplatňuje odpovídající bezpečnostní opatření, která chrání počítačový systém žadatele proti neoprávněnému vniknutí a zabezpečují dokumentaci žadatele;

k)

v náležitých případech má žadatel zavedeny uspokojivé postupy pro nakládání s dovozními a vývozními licencemi související se zákazy a omezeními, včetně opatření k odlišení zboží podléhajícího těmto zákazům či omezením od ostatního zboží a opatření k zajištění, že jsou uvedené zákazy a omezení dodržovány.

2.   Pokud žadatel žádá pouze o povolení oprávněného hospodářského subjektu pro bezpečnost a zabezpečení podle čl. 38 odst. 2 písm. b) kodexu (AEOS), požadavek stanovený v odst. 1 písm. e) neplatí.

Článek 26

Finanční solventnost

(čl. 39 písm. c) kodexu)

1.   Kritérium stanovené v čl. 39 písm. c) kodexu se považuje za splněné, pokud žadatel splňuje následující:

a)	proti žadateli není vedeno konkurzní řízení;

b)	v průběhu posledních tří let před podáním žádosti žadatel plnil své finanční závazky, pokud jde o platby cla a všech ostatních dávek, daní nebo poplatků, které se vybírají při dovozu nebo vývozu nebo v souvislosti s dovozem a vývozem zboží;

c)	žadatel prokáže na základě záznamů a informací dostupných za poslední tři roky předcházející podání žádosti, že má dostatečnou finanční kapacitu plnit své povinnosti a závazky s ohledem na druh a objem obchodní činnosti, včetně toho, že nemá žádná záporná čistá aktiva, ledaže mohou být kryta.

2.   Pokud byl žadatel založen před méně než třemi lety, posuzuje se jeho finanční solventnost podle čl. 39 písm. c) kodexu na základě záznamů a informací, které jsou k dispozici.

Článek 27

Praktické normy pro způsobilost nebo odbornou kvalifikaci

(čl. 39 odst. d) kodexu)

1.   Kritérium stanovené v čl. 39 písm. d) kodexu se považuje za splněné, pokud je splněna jakákoliv z těchto podmínek:

a)	žadatel nebo osoba odpovědná za celní záležitosti žadatele splňuje jednu z těchto praktických norem pro způsobilost: i) má nejméně tříletou prokázanou praktickou zkušenost v celních záležitostech; ii) splňuje normu kvality týkající se celních záležitostí přijatou evropským normalizačním orgánem;

b)

žadatel nebo osoba odpovědná za celní záležitosti žadatele úspěšně absolvoval/a odbornou přípravu v oblasti celních předpisů, která odpovídá rozsahu jejich činnosti související s celními záležitostmi a je pro tuto činnost relevantní, poskytovanou jedním z těchto subjektů: i) celním orgánem členského státu; ii) vzdělávací institucí, kterou celní orgány nebo subjekt členského státu odpovědný za odbornou přípravu uznaly jako oprávněnou poskytovat tuto kvalifikaci; iii) profesním nebo obchodním sdružením, které celní orgány členského státu uznaly jako oprávněné poskytovat tuto kvalifikaci nebo které je akreditované v Unii jako oprávněné poskytovat tuto kvalifikaci.

2.   Pokud je osoba odpovědná za celní záležitosti žadatele najatá, kritérium stanovené v čl. 39 písm. d) kodexu se považuje za splněné, pokud je touto najatou osobou oprávněný hospodářský subjekt pro celní zjednodušení podle čl. 38 odst. 2 písm. a) kodexu (AEOC).

Článek 28

Normy bezpečnosti a zabezpečení

(čl. 39 písm. e) kodexu)

1.   Kritérium stanovené v čl. 39 písm. e) kodexu se považuje za splněné, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)	budovy, které mají být využívány v souvislosti s činnostmi týkajícími se povolení AEOS, zajišťují ochranu proti neoprávněnému vniknutí a jsou postaveny z materiálů, které jsou odolné proti neoprávněnému vstupu;

b)	jsou zavedena vhodná opatření k zabránění neoprávněnému přístupu do kanceláří, prostor pro odeslání, nákladových prostor, přepravních prostor a dalších příslušných míst;

c)	byla přijata opatření pro manipulaci se zbožím zahrnující ochranu proti nedovolenému naložení nebo výměně zboží, nesprávné manipulaci se zbožím a proti nedovolené manipulaci s nákladovými jednotkami;

d)

žadatel přijal opatření umožňující jasně identifikovat jeho obchodní partnery a prostřednictvím vhodných smluvních ujednání nebo jiných vhodných opatření odpovídajících obchodnímu konceptu žadatele zajistit, aby tito obchodní partneři zajistili bezpečnost své části mezinárodního dodavatelského řetězce;

e)	žadatel provádí v rozsahu dovoleném vnitrostátním právem bezpečnostní prověrky potenciálních zaměstnanců pracujících na pozicích, které jsou citlivé z bezpečnostního hlediska, a prověřuje spolehlivost stávajících zaměstnanců na těchto pozicích pravidelně a pokud to vyžadují okolnosti;

f)	žadatel má vhodné bezpečnostní postupy pro všechny najaté externí poskytovatele služeb;

g)	žadatel zajišťuje, aby se jeho zaměstnanci, kteří plní úkoly související s bezpečnostními otázkami, pravidelně účastnili programů zvyšujících povědomí o těchto bezpečnostních otázkách;

h)	žadatel jmenoval kontaktní osobu odpovědnou za otázky související se zabezpečením a bezpečností.

2.   Je-li žadatel držitelem bezpečnostního osvědčení vydaného na základě mezinárodní úmluvy nebo na základě mezinárodní normy vydané mezinárodní normalizační organizací či evropské normy vydané evropským normalizačním orgánem, musí být tato osvědčení zohledněna při kontrole splnění kritérií stanovených v čl. 39 písm. e) kodexu.

Kritéria se považují za splněná, pokud je prokázáno, že kritéria pro vydání uvedeného osvědčení jsou shodná s kritérii stanovenými v čl. 39 písm. e) kodexu nebo rovnocenná těmto kritériím.

Kritéria se považují za splněná, pokud je žadatel držitelem bezpečnostního osvědčení vydaného třetí zemí, s níž Unie uzavřela dohodu, ve které se stanoví uznávání daného osvědčení.

3.   Je-li žadatel schválený agent nebo známý odesílatel ve smyslu definic v článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 (9) a splňuje-li požadavky stanovené v nařízení Komise (EU) č. 185/2010 (10), považují se kritéria stanovená v odstavci 1 za splněná v souvislosti s místy a operacemi, pro něž žadatel obdržel status schváleného agenta nebo známého odesílatele, pokud jsou kritéria pro udělení statusu schváleného agenta nebo známého odesílatele shodná s kritérii stanovenými v čl. 39 písm. e) kodexu nebo těmto kritériím rovnocenná.

Článek 29

Posuzování kritérií

(článek 22 kodexu)

1.   Pro účely posuzování kritérií stanovených v čl. 39 písm. b) a e) kodexu zajistí celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí provedení kontrol na místě ve všech prostorách souvisejících s činnostmi žadatele týkajícími se celních záležitostí.

Má-li žadatel takových prostor velký počet a příslušná lhůta pro přijetí rozhodnutí neumožňuje prověření všech těchto prostor, může se celní orgán rozhodnout prověřit pouze reprezentativní podíl těchto prostor, pokud je přesvědčen, že žadatel uplatňuje stejné normy zabezpečení a bezpečnosti ve všech svých prostorách a že ve všech svých prostorách používá stejné obecné normy a postupy pro vedení záznamů.

2.   Celní orgány příslušné k přijetí rozhodnutí mohou vzít v úvahu výsledky posouzení nebo auditů provedených v souladu s právními předpisy Unie v rozsahu, v němž jsou relevantní pro posouzení kritérií uvedených v článku 39 kodexu.

3.   Pro účely posuzování, zda jsou kritéria stanovená v čl. 39 písm. b), c) a e) kodexu splněna, mohou celní orgány zohlednit znalecké závěry poskytnuté žadatelem, pokud znalec, který tyto závěry vypracoval, není s žadatelem ve spojení ve smyslu článku 127 tohoto nařízení.

4.   Celní orgány při posuzování splnění kritérií stanovených v článku 39 kodexu náležitě přihlédnou ke zvláštní povaze hospodářských subjektů, zejména malých a středních podniků.

5.   Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí posuzování kritérií stanovených v článku 39 kodexu, jakož i jeho výsledky zdokumentuje.

Článek 30

Elektronický systém týkající se statusu AEO

(čl. 16 odst. 1 kodexu)

1.   Pro výměnu a uchovávání informací týkajících se žádostí o povolení oprávněného hospodářského subjektu (AEO), jakož i již udělených povolení AEO a jakýchkoli dalších událostí nebo úkonů, které mohou mít následně vliv na původní rozhodnutí, včetně zneplatnění, pozastavení, zrušení či změny, nebo výsledků sledování nebo znovuposouzení, se používá elektronický systém zřízený pro tyto účely podle čl. 16 odst. 1 kodexu. Příslušný celní orgán bezodkladně zpřístupní informace prostřednictvím tohoto systému, a to nejpozději do sedmi dnů.

Pro výměnu informací týkajících se žádostí a rozhodnutí, které se týkají povolení AEO, se použije obchodní rozhraní harmonizované na úrovni EU, které po vzájemné dohodě navrhne Komise a členské státy.

2.   V relevantních případech, zejména je-li status AEO základem pro schválení, udělení povolení nebo zjednodušení podle jiných právních předpisů Unie, může příslušný celní orgán poskytnout přístup do elektronického systému uvedeného v odstavci 1 příslušnému vnitrostátnímu orgánu odpovědnému za bezpečnost civilního letectví. Přístup se týká těchto informací:

a)	povolení AEOS, včetně jména držitele povolení a případných změn povolení nebo zrušení nebo pozastavení statusu oprávněného hospodářského subjektu, a příslušných důvodů;

b)	veškerých znovuposouzení povolení AEOS a jejich výsledků.

Vnitrostátní orgány odpovědné za bezpečnost civilního letectví, které s dotčenými informacemi nakládají, použijí tyto informace pouze pro účely příslušných programů pro schválené agenty nebo známé odesílatele a přijmou vhodná technická a organizační opatření, aby zajistily bezpečnost těchto informací.

3.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku používají členské státy až do data modernizace systému AEO uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU systém zřízený článkem 14x nařízení Komise (EHS) č. 2454/93.

Článek 31

Konzultační postup a výměna informací mezi celními orgány

(článek 22 kodexu)

1.   Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí může provádět konzultace s celními orgány jiných členských států, které jsou příslušné pro místo, kde jsou nezbytné informace uchovávány nebo kde musí být provedeny kontroly pro účely posouzení jednoho či více kritérií stanovených v článku 39 kodexu.

2.   Konzultace zmíněné v odstavci 1 jsou povinné:

a)	pokud se žádost o status AEO předkládá v souladu s čl. 12 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 celnímu orgánům v místě, kde je vedeno hlavní účetnictví žadatele pro celní účely, nebo kde je toto účetnictví přístupné;

b)

pokud se žádost o status AEO předkládá v souladu s článkem 27 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 celním orgánům členského státu, kde má žadatel stálou provozovnu a kde jsou uchovávány informace o jeho obecných logistických řídicích činnostech v Unii nebo kde jsou tyto informace přístupné;

c)	pokud je část záznamů a dokumentace relevantních pro žádost o status AEO vedena v jiném členském státě, než je stát, kde se nachází celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí;

d)	pokud žadatel o status AEO provozuje sklad nebo provádí jiné činnosti spojené s celními záležitostmi v jiném členském státě, než je stát, kde se nachází příslušný celní orgán.

3.   Odchylně od lhůty stanovené v čl. 14 odst. 1 prvním pododstavci druhé větě tohoto nařízení celní orgány dokončí konzultační postup do 80 dnů ode dne, kdy celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí sdělí nezbytné podmínky a kritéria, které konzultovaný celní orgán musí posoudit.

4.   Má-li celní orgán jiného členského státu informace relevantní pro udělení statusu AEO, sdělí tyto informace celnímu orgánu, který je příslušný k přijetí rozhodnutí, ve lhůtě do 30 dnů ode dne oznámení o žádosti prostřednictvím elektronického systému zmíněného v článku 30 tohoto nařízení.

Článek 32

Zamítnutí žádosti

(článek 22 kodexu)

Zamítnutí žádosti o AEO nemá vliv na stávající příznivá rozhodnutí přijatá ve vztahu k žadateli v souladu s celními předpisy, není-li udělení takových příznivých rozhodnutí založeno na splnění některého z kritérií pro AEO, u něhož se během posuzování žádosti o AEO prokázalo, že není splněno.

Článek 33

Kombinace obou typů povolení

(čl. 38 odst. 3 kodexu)

Může-li být žadateli uděleno jak povolení AEOC, tak povolení AEOS, vydá celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí jedno kombinované povolení.

Článek 34

Zrušení povolení

(článek 28 kodexu)

1.   Zrušení povolení AEO nemá vliv na případná příznivá rozhodnutí, která byla přijata ve vztahu k téže osobě, pokud nebyl status AEO podmínkou pro příslušné příznivé rozhodnutí nebo pokud příslušné rozhodnutí nebylo založeno na některém z kritérií uvedených v článku 39 kodexu, které již není splněno.

2.   Zrušení nebo změna příznivého rozhodnutí, které bylo přijato ve vztahu k držiteli povolení, nemá automaticky vliv na povolení AEO dané osoby.

3.   Je-li tatáž osoba jak AEOC, tak AEOS a je-li z důvodu nesplnění podmínek stanovených v čl. 39 písm. d) kodexu použitelný článek 28 kodexu nebo článek 15 tohoto nařízení, povolení AEOC se zruší, a povolení AEOS zůstane platné.

Je-li tatáž osoba jak AEOS, tak AEOC a je-li z důvodu nesplnění podmínek stanovených v čl. 39 písm. e) kodexu použitelný článek 28 kodexu nebo článek 15 tohoto nařízení, povolení AEOS se zruší, a povolení AEOC zůstane platné.

Článek 35

Sledování

(čl. 23 odst. 5 kodexu)

1.   Celní orgány členských států neprodleně uvědomí příslušný celní orgán o všech skutečnostech, které nastanou po udělení statusu AEO a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah.

2.   Příslušný celní orgán zpřístupní veškeré příslušné informace, které má k dispozici, celním orgánům ostatních členských států, kde daný AEO vykonává činnosti související s celními záležitostmi.

3.   Pokud celní orgán zruší příznivé rozhodnutí, které bylo přijato na základě statusu AEO, uvědomí celní orgán, který status udělil.

4.   Je-li AEOS schválený agent nebo známý odesílatel podle vymezení v článku 3 nařízení (ES) č. 300/2008 a splňuje-li požadavky stanovené v nařízení (EU) č. 185/2010, zpřístupní příslušný celní orgán okamžitě příslušnému vnitrostátnímu orgánu odpovědnému za bezpečnost civilního letectví alespoň tyto informace související se statusem AEO, které má k dispozici:

a)	povolení AEOS, včetně jména držitele povolení a případných změn povolení nebo zrušení nebo pozastavení statusu oprávněného hospodářského subjektu, a příslušných důvodů;

b)	informace o tom, zda celní orgány navštívily konkrétní dotčené místo, datum poslední návštěvy a informace o tom, zda se návštěva uskutečnila v souvislosti s plánovaným povolovacím postupem, znovuposouzením nebo sledováním;

c)	veškerá znovuposouzení povolení AEOS a jejich výsledky.

Vnitrostátní celní orgány ve shodě s příslušným vnitrostátním orgánem odpovědným za bezpečnost civilního letectví stanoví podrobné postupy pro výměnu veškerých informací, která neprobíhá prostřednictvím elektronického systému uvedeného v článku 30 tohoto nařízení.

Vnitrostátní orgány odpovědné za bezpečnost civilního letectví, které s dotčenými informacemi nakládají, použijí tyto informace pouze pro účely příslušných programů pro schválené agenty nebo známé odesílatele a přijmou vhodná technická a organizační opatření, aby zajistily bezpečnost těchto informací.

Oddíl 4

Kontrola zboží

Pododdíl 1

Celní kontroly a řízení rizik

Článek 36

Elektronický systém týkající se řízení rizik a celních kontrol

(čl. 16 odst. 1 kodexu)

1.   Pro výměnu a uchovávání informací týkajících se sdělování informací, které se týkají rizik, mezi celními orgány členských států a Komisí se použije elektronický systém zřízený pro tyto účely podle čl. 16 odst. 1 kodexu (dále jen „celní systém řízení rizik“).

2.   Systém zmíněný v odstavci 1 se používá též pro vzájemnou komunikaci mezi celními orgány a pro komunikaci mezi celními orgány a Komisí při uplatňování společných kritérií a norem pro rizika, společných prioritních oblastí kontroly, celního krizového řízení, při výměně informací týkajících se rizik a výsledků analýzy rizik podle čl. 46 odst. 5 kodexu, jakož i výsledků celních kontrol.

Pododdíl 2

Příruční a zapsaná zavazadla přepravovaná letecky

Článek 37

Tranzitní lety

(článek 49 kodexu)

1.   Celní kontroly a formality týkající se příručních a zapsaných zavazadel osob, které letí z letiště, jež není letištěm Unie, letadlem, které po mezipřistání na letišti Unie pokračuje na jiné letiště Unie, se provádějí na posledním mezinárodním letišti Unie.

Na příruční a zapsaná zavazadla se vztahují předpisy platné pro zavazadla osob přijíždějících z třetích zemí, pokud osoba, která takové zavazadlo přepravuje, neprokáže, že zboží v něm obsažené je zbožím Unie.

2.   Celní kontroly a formality týkající se příručních a zapsaných zavazadel osob, které letí z letiště Unie letadlem, které po mezipřistání na jiném letišti Unie pokračuje na letiště, jež není letištěm Unie, se provádějí na prvním mezinárodním letišti Unie.

Příruční zavazadla mohou být kontrolována na posledním mezinárodním letišti Unie, kde má letadlo mezipřistání, za účelem ověření, zda se jedná o zboží Unie.

Článek 38

Tranzitní lety v obchodních a turistických letadlech

(článek 49 kodexu)

Celní kontroly a formality týkající se zavazadel osob na palubě obchodního nebo turistického letadla se provádějí na těchto letištích:

a)	u letů přilétajících z letiště, jež není letištěm Unie, jestliže letadlo po mezipřistání na letišti Unie pokračuje na jiné letiště Unie, na prvním mezinárodním letišti Unie;

b)	u letů přilétajících z letiště Unie, jestliže letadlo po mezipřistání na letišti Unie pokračuje na letiště, jež není letištěm Unie, na posledním mezinárodním letišti Unie.

Článek 39

Příchozí transferové lety

(článek 49 kodexu)

1.   Jsou-li zavazadla dopravená na letiště Unie na palubě letadla přilétajícího z letiště, jež není letištěm Unie, na uvedeném letišti Unie překládána do jiného letadla pokračujícího v letu uvnitř Unie, použijí se odstavce 2 a 3.

2.   Celní kontroly a formality týkající se zapsaných zavazadel se provádějí na posledním mezinárodním letišti příletu příslušného letu uvnitř Unie. Nicméně celní kontroly a formality týkající se zapsaných zavazadel přepravovaných z letiště, jež není letištěm Unie, a překládaných na mezinárodním letišti Unie do letadla mířícího na jiné mezinárodní letiště Unie na území téhož členského státu, smí být provedeny na mezinárodním letišti Unie, kde dochází k překládce zapsaných zavazadel.

Celní kontroly a formality týkající se zapsaných zavazadel smí být ve výjimečných případech a nad rámec kontrol a formalit uvedených v prvním pododstavci provedeny na prvním mezinárodním letišti Unie, pokud se ukáže, že je to nezbytné, na základě kontroly příručních zavazadel.

3.   Celní kontroly a formality týkající se příručních zavazadel se provádějí na prvním mezinárodním letišti Unie.

Doplňkové celní kontroly a formality týkající se příručních zavazadel lze provést na letišti příletu letu uvnitř Unie pouze ve výjimečných případech, pokud se ukáže, že je to nezbytné, na základě kontroly zapsaných zavazadel.

Článek 40

Odchozí transferové lety

(článek 49 kodexu)

1.   Jsou-li zavazadla nakládána na letišti Unie do letadla pokračujícího v letu uvnitř Unie a následně překládána na jiném letišti Unie do jiného letadla, jehož místem určení je letiště, jež není letištěm Unie, použijí se odstavce 2 a 3.

2.   Celní kontroly a formality týkající se zapsaných zavazadel se provádějí na prvním mezinárodním letišti odletu Unie. Nicméně celní kontroly a formality týkající se zapsaných zavazadel, která byla naložena do letadla na mezinárodním letišti Unie a přeložena na jiném mezinárodním letišti Unie na území téhož členského státu do letadla mířícího na letiště, jež není letištěm Unie, smí být provedeny na mezinárodním letišti Unie, kde dochází k překládce zapsaných zavazadel.

Celní kontroly a formality týkající se zapsaných zavazadel smí být ve výjimečných případech a nad rámec kontrol a formalit uvedených v prvním pododstavci provedeny na posledním mezinárodním letišti Unie, pokud se ukáže, že je to nezbytné, na základě kontroly příručních zavazadel.

3.   Celní kontroly a formality týkající se příručních zavazadel se provádějí na posledním mezinárodním letišti Unie.

Doplňkové celní kontroly a formality týkající se příručních zavazadel lze provést na letišti odletu letu uvnitř Unie pouze ve výjimečných případech, pokud se ukáže, že je to nezbytné, na základě kontroly zapsaných zavazadel.

Článek 41

Překládka do turistického nebo obchodního letadla

(článek 49 kodexu)

1.   Celní kontroly a formality týkající se zavazadel dopravených na letiště Unie na palubě pravidelného nebo charterového letu z letiště, jež není letištěm Unie, a překládaných na uvedeném letišti Unie do turistického nebo obchodního letadla pokračujícího v letu uvnitř Unie, se provádějí na letišti příletu příslušného pravidelného nebo charterového letu.

2.   Celní kontroly a formality týkající se zavazadel naložených na letišti Unie do turistického nebo obchodního letadla pokračujícího v letu uvnitř Unie, jež mají být na jiném letišti Unie přeložena na pravidelný nebo charterový let, jehož místem určení je letiště, jež není letištěm Unie, se provádějí na letišti odletu příslušného pravidelného nebo charterového letu.

Článek 42

Překládky mezi letišti na území téhož členského státu

(článek 49 kodexu)

Celní orgány mohou provádět kontroly na mezinárodním letišti Unie, kde se uskutečňuje překládka zapsaných zavazadel:

a)	v případě zavazadel dopravovaných z letiště, jež není letištěm Unie, a překládaných na mezinárodním letišti Unie do letadla mířícího na mezinárodní letiště Unie na území téhož státu;

b)	v případě zavazadel, která byla naložena do letadla na mezinárodním letišti Unie a jež mají být na jiném mezinárodním letišti Unie na území téhož státu přeložena do letadla mířícího na letiště, jež není letištěm Unie.

Článek 43

Opatření, jež mají zabránit nezákonné překládce

(článek 49 kodexu)

Členské státy zajistí, aby:

a)	při příletu na mezinárodní letiště Unie, kde mají být provedeny celní kontroly, byla jakákoliv překládka zboží obsaženého v příručních zavazadlech před provedením těchto kontrol sledována;

b)	při odletu z mezinárodního letiště Unie, kde mají být provedeny celní kontroly, byla jakákoliv překládka zboží obsaženého v příručních zavazadlech po provedení těchto kontrol sledována;

c)	při příletu na mezinárodní letiště Unie, kde mají být provedeny celní kontroly, byla přijata vhodná opatření k zabránění jakékoliv překládce zboží obsaženého v zapsaných zavazadlech před provedením kontrol těchto zavazadel;

d)	při odletu z mezinárodního letiště Unie, kde mají být provedeny celní kontroly, byla přijata vhodná opatření k zabránění jakékoliv překládce zboží obsaženého v zapsaných zavazadlech po provedení kontrol těchto zavazadel.

Článek 44

Přívěsný štítek na zavazadlo

(článek 49 kodexu)

Zapsaná zavazadla podaná na letišti Unie se označí přívěsným štítkem. Vzor visačky a její technické provedení jsou uvedeny v příloze 12-03.

Článek 45

Seznam mezinárodních letišť Unie

(článek 49 kodexu)

Každý členský stát poskytne Komisi seznam svých mezinárodních letišť Unie a informuje Komisi o jakýchkoliv změnách tohoto seznamu.

Pododdíl 3

Zavazadla přepravovaná po moři

Článek 46

Rekreační plavidla

(článek 49 kodexu)

Celní kontroly a formality týkající se zavazadel osob na palubě rekreačního plavidla musí být provedeny ve všech přístavech v Unii, kde loď zastaví, bez ohledu na původ nebo místo určení plavidla. Rekreačními plavidly jsou rekreační plavidla dle vymezení ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/25/ES (11).

Článek 47

Transferové plavby

(článek 49 kodexu)

Celní kontroly a formality týkající se zavazadel osob využívajících námořní přepravu sestávající z navazujících úseků a poskytovanou týmž plavidlem, které vyplouvá, zastavuje nebo končí v přístavu, jenž není přístavem Unie, se provádějí ve všech přístavech Unie, kde jsou zavazadla nakládána nebo vykládána.

KAPITOLA 3

Přepočet měn

Článek 48

Ustanovení o celních směnných kurzech

(článek 53 kodexu)

1.   Hodnota eura, je-li to potřeba podle čl. 53 odst. 1 písm. b) kodexu, se stanoví jednou měsíčně.

Používaný směnný kurz je kurz naposledy stanovený Evropskou centrální bankou před předposledním dnem měsíce a používá se po celý následující měsíc.

Liší-li se nicméně kurz platný na začátku měsíce o více než 5 % od kurzu stanoveného Evropskou centrální bankou před 15. dnem téhož měsíce, použije se tento druhý kurz od 15. dne do konce dotyčného měsíce.

2.   Je-li převod měny nutný z některého z důvodů uvedených v čl. 53 odst. 2 kodexu, je hodnotou eura v národních měnách, která se použije, kurz stanovený Evropskou centrální bankou první pracovní den měsíce října; tento kurz se použije s účinkem od 1. ledna následujícího roku

3.   Členské státy mohou ponechat hodnotu částky stanovené v eurech v národní měně beze změny, pokud se v okamžiku roční úpravy hodnota převodu uvedené částky vyjádřená v národní měně liší o méně než 5 %.

Členské státy mohou částku po převodu zaokrouhlit nahoru nebo dolů na nejbližší desetinné místo.

HLAVA II

FAKTORY, NA JEJICHŽ ZÁKLADĚ SE UPLATNÍ DOVOZNÍ NEBO VÝVOZNÍ CLO A JINÁ OPATŘENÍ PŘI OBCHODU SE ZBOŽÍM

KAPITOLA 1

Společný celní sazebník a sazební zařazení zboží

Oddíl 1

Správa celních kvót

Článek 49

Obecná pravidla pro jednotnou správu celních kvót

(čl. 56 odst. 4 kodexu)

1.   Celní kvóty otevřené v souladu s právními předpisy Unie odkazujícími na metodu správy v tomto článku a v článcích 50 až 54 tohoto nařízení se spravují chronologicky podle data přijetí celních prohlášení k propuštění do volného oběhu.

2.   Každá celní kvóta je v právních předpisech Unie označena pořadovým číslem, jež usnadňuje její správu.

3.   Pro účely tohoto oddílu se celní prohlášení k propuštění do volného oběhu, která celní orgány přijaly dne 1., 2. nebo 3. ledna, považují za přijatá dne 3. ledna téhož roku. Pokud však některý z těchto dnů připadá na sobotu nebo neděli, považují se za přijatá dne 4. ledna uvedeného roku.

4.   Pro účely tohoto oddílu se pracovními dny rozumí dny, které nejsou svátky pro instituce Unie v Bruselu.

Článek 50

Povinnosti celních orgánů členských států týkající se jednotné správy celních kvót

(čl. 56 odst. 4 kodexu)

1.   Celní orgány posoudí, zda žádost o využití celní kvóty, kterou deklarant podal v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu, je platná v souladu s právními předpisy Unie, kterými se celní kvóta otevírá.

2.   Pokud je celní prohlášení k propuštění do volného oběhu obsahující platnou žádost deklaranta o využití celní kvóty přijata a celním orgánům byly poskytnuty všechny podklady požadované pro udělení celní kvóty, celní orgány neprodleně předají danou žádost Komisi, přičemž uvedou datum přijetí celního prohlášení a přesné množství, o které se žádá.

Článek 51

Přidělování množství v rámci celních kvót

(čl. 56 odst. 4 kodexu)

1.   Komise provádí příděly každý pracovní den. Komise se však může rozhodnout, že v daný pracovní den množství nepřidělí, jestliže o tom byly příslušné orgány členských států vyrozuměny předem.

2.   Množství v rámci celních kvót nelze přidělit dříve než druhý pracovní den po dni přijetí celního prohlášení, ve kterém deklarant požádal o využití celní kvóty.

Komise při přidělování zohlední všechny nezodpovězené žádosti o využití celních kvót na základě celních prohlášení přijatých do druhého pracovního dne včetně přede dnem přidělení, které celní orgány předaly do systému uvedeného v článku 54 tohoto nařízení.

3.   Komise pro každou celní kvótu přidělí množství na základě žádostí o využití dané celní kvóty, které obdržela, chronologicky v pořadí podle data přijetí příslušných celních prohlášení a v rozsahu, jejž dovoluje zůstatek dané celní kvóty.

4.   Pokud je v den přidělování součet množství všech žádostí o využití celní kvóty, které se vztahují k celním prohlášením přijatým téhož dne, větší než zůstatek celní kvóty, který je k dispozici, Komise přiděluje množství, pokud jde o tyto žádosti, poměrně k požadovaným množstvím.

5.   Je-li otevřena nová celní kvóta, Komise nepřidělí žádná množství v rámci uvedené celní kvóty před jedenáctým pracovním dnem po dni zveřejnění aktu Unie, kterým byla celní kvóta otevřena.

Článek 52

Zrušení žádostí a vrácení nepoužitých přidělených množství v rámci celních kvót

(čl. 56 odst. 4 kodexu)

1.   Celní orgány neprodleně vrátí do elektronického systému uvedeného v článku 54 tohoto nařízení veškerá množství, která byla chybně přidělena. Povinnost vrácení se však neuplatňuje, pokud je chybný příděl představující celní dluh nižší než 10 EUR zjištěn po prvním měsíci po konci období platnosti dotčené celní kvóty.

2.   Pokud celní orgány zruší platnost celního prohlášení týkajícího se zboží, na které se vztahuje žádost o využití celní kvóty, dříve než Komise přidělí požadované množství, celní orgány zruší celou žádost o využití celní kvóty.

Pokud Komise již přidělila požadované množství na základě zneplatněného celního prohlášení, celní orgán přidělené množství neprodleně vrátí do elektronického systému uvedeného v článku 54 tohoto nařízení.

Článek 53

Kritický status celních kvót

(čl. 56 odst. 4 kodexu)

1.   Pro účely článku 153 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se celní kvóta považuje za kritickou, jakmile je použito 90 % z celého objemu celní kvóty.

2.   Odchylně od odstavce 1 se celní kvóta považuje za kritickou od data svého otevření v těchto případech:

a)	celní kvóta je otevřena po dobu kratší než tři měsíce;

b)	celní kvóty zahrnující tytéž produkty, původ a stejné kvótové období jako dotyčná celní kvóta („rovnocenné celní kvóty“) nebyly v předchozích dvou letech otevřeny;

c)	rovnocenná celní kvóta otevřená v předchozích dvou letech byla vyčerpána nejpozději poslední den třetího měsíce svého kvótového období nebo měla vyšší počáteční objem než dotyčná celní kvóta.

3.   Celní kvóta, jejímž jediným účelem je uplatnění ochranného opatření nebo opatření plynoucího z pozastavení koncesí, jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 654/2014 (12), se považuje za kritickou, jakmile je použito 90 % z celého objemu bez ohledu na to, zda byly v předchozích dvou letech otevřeny rovnocenné celní kvóty či nikoli.

Článek 54

Elektronický systém související se správou celních kvót

(čl. 16 odst. 1 a čl. 56 odst. 4 kodexu)

1.   V rámci správy celních kvót se elektronický systém zřízený pro dané účely podle čl. 16 odst. 1 kodexu se použije pro:

a)	výměnu informací mezi celními orgány a Komisí, které se vztahují k žádostem o využití celních kvót a jejich vracení a ke statusu celních kvót, a uchovávání uvedených informací;

b)	správu žádostí o využití celních kvót a jejich vracení prováděnou Komisí;

c)	výměnu informací mezi celními orgány a Komisí v souvislosti s přidělováním množství v rámci celních kvót a uchovávání uvedených informací;

d)	zaznamenávání dalších událostí nebo úkonů, kterou mohou ovlivnit původní čerpání nebo vracení celních kvót nebo jejich přidělování.

2.   Komise zpřístupní informace týkající se výsledků přidělování prostřednictvím uvedeného systému.

Oddíl 2

Dohled nad propuštěním zboží do volného oběhu nebo nad jeho vývozem

Článek 55

Obecná pravidla pro dohled nad propuštěním zboží do volného oběhu nebo nad jeho vývozem

(čl. 56 odst. 5 kodexu)

1.   Pokud Komise stanoví požadavek, aby určité zboží podléhalo dohledu při propuštění do volného oběhu nebo při vývozu, sdělí celním orgánům kódy KN daného zboží a údaje nezbytné pro účely dohledu v dostatečném předstihu, než se stane požadavek na dohled použitelným.

Seznam údajů, které může Komise pro účely dohledu požadovat, je uveden v příloze 21-01.

2.   Pokud zboží při propuštění do volného oběhu nebo při vývozu podléhá dohledu, celní orgány poskytnou Komisi alespoň jednou týdně údaje o celních prohlášeních pro příslušný režim.

Pokud je zboží propuštěno v souladu s čl. 194 odst. 1 kodexu, celní orgány poskytují údaje Komisi neprodleně.

3.   Komise zpřístupní údaje uvedené v odstavci 1 poskytnuté celními orgány pouze v souhrnné podobě a pouze uživatelům schváleným v souladu s čl. 56 odst. 2 tohoto nařízení.

4.   Pokud je zboží propuštěno do celního režimu na základě zjednodušeného celního prohlášení, jak je uvedeno v článku 166 kodexu, nebo zápisem do záznamů deklaranta, jak je uvedeno v článku 182 kodexu, a údaje požadované Komisí nebyly v době, kdy bylo zboží propuštěno v souladu s čl. 194 odst. 1 kodexu, k dispozici, celní orgány poskytnou Komisi uvedené informace neprodleně po obdržení doplňkového celního prohlášení podaného v souladu s článkem 167 kodexu.

5.   Pokud se v souladu s čl. 167 odst. 3 kodexu upustí od požadavku na podání doplňkového celního prohlášení nebo je doplňkové celní prohlášení podáno nebo zpřístupněno v souladu s článkem 225 tohoto nařízení, zasílá držitel povolení celním orgánům alespoň jednou měsíčně údaje požadované Komisí nebo celní orgány uvedené údaje získají ze systému deklaranta.

Celní orgány údaje neprodleně vloží do elektronického systému uvedeného v článku 56 tohoto nařízení.

6.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku je až do data uvedení do provozu první fáze modernizace systému uvedeného v čl. 56 odst. 1 a vnitrostátních systémů dovozu a vývozu uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU seznam údajů, které může Komise pro účely dohledu požadovat, stanoven v příloze 21-02.

Článek 56

Elektronický systém související s dohledem nad propuštěním zboží do volného oběhu nebo nad jeho vývozem

(čl. 16 odst. 1 a čl. 56 odst. 5 kodexu)

1.   V rámci dohledu nad propuštěním zboží do volného oběhu nebo nad jeho vývozem se elektronický systém zřízený podle čl. 16 odst. 1 kodexu použije pro předávání a uchovávání těchto informací:

a)	údajů o dohledu nad propuštěním zboží do volného oběhu nebo nad jeho vývozem;

b)	informací, které mohou aktualizovat údaje o dohledu vložené a uchovávané v elektronickém systému, které se týkají propuštění zboží do volného oběhu nebo jeho vývozu.

2.   Komise může uživatelům povolit přístup do elektronického systému uvedeného v odstavci 1 na základě žádostí členských států.

3.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se až do data uvedení do provozu první fáze modernizace systému uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU pro předávání a uchovávání údajů uvedených v písmenech a) a b) daného odstavce používá systém Komise Surveillance 2.

KAPITOLA 2

Původ zboží

Oddíl 1

Prokazování nepreferenčního původu

Článek 57

Osvědčení o původu zboží pro produkty, na něž se vztahují zvláštní nepreferenční dovozní režimy

(čl. 61 odst. 1 a 2 kodexu)

1.   Osvědčení o původu zboží týkající se produktů, které mají původ ve třetí zemi a pro které byly stanoveny zvláštní nepreferenční dovozní režimy, se v případě, že dané režimy odkazují na tento článek, vydává prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 22-14 v souladu s technickými specifikacemi, které jsou v ní uvedeny.

2.   Osvědčení o původu zboží vydávají příslušné orgány třetí země, ze které produkty, na něž se vztahují zvláštní nepreferenční dovozní režimy, pocházejí, nebo spolehlivý subjekt, který je uvedenými orgány k tomuto účelu řádně pověřen (vydávající orgány), za předpokladu, že původ produktů byl určen v souladu s článkem 60 kodexu.

Vydávající orgány si ponechají kopii každého vydaného osvědčení o původu zboží.

3.   Osvědčení o původu zboží se vydávají před tím, než jsou produkty, na které se vztahují, navrženy k vývozu ve třetí zemi původu.

4.   Odchylně od odstavce 3 mohou být osvědčení o původu zboží výjimečně vydána po vývozu produktů, na něž se vztahují, jestliže nebyla vydána při vývozu v důsledku omylu, neúmyslného opomenutí nebo zvláštních okolností.

Vydávající orgány nemohou osvědčení o původu zboží podle odstavce 1 vydat dodatečně, dokud se neujistí, že údaje uvedené v žádosti vývozce souhlasí s údaji uvedenými v příslušné vývozní dokumentaci.

Článek 58

Poskytování informací o správní spolupráci související se zvláštními nepreferenčními dovozními režimy

(článek 61 kodexu)

1.   Pokud zvláštní nepreferenční dovozní režimy vztahující se na některé produkty stanoví použití osvědčení o původu zboží uvedeného v článku 57 tohoto nařízení, je uplatnění takových režimů podmíněno zahájením postupu správní spolupráce, nestanoví-li úprava dotčeného režimu jinak.

Pro účely zahájení postupu správní spolupráce zašlou dotčené třetí země Komisi:

a)	názvy a adresy vydávajících orgánů a vzory otisků razítek, která používají;

b)	názvy a adresy vládních orgánů, kterým se mají žádosti o následné ověření osvědčení o původu zboží podle článku 59 tohoto nařízení zaslat.

Komise tyto informace předá příslušným orgánům členských států.

2.   Pokud třetí země nezašle Komisi informace uvedené v odstavci 1, příslušné orgány v Unii použití zvláštního nepreferenčního dovozního režimu odmítnou.

Článek 59

Následné ověřování osvědčení o původu zboží pro produkty, na něž se vztahují zvláštní nepreferenční dovozní režimy

(článek 61 kodexu)

1.   Ověřování osvědčení o původu zboží uvedených v článku 57 tohoto nařízení se provádí v souladu s tímto článkem po přijetí celního prohlášení (následné ověřování).

2.   Pokud celní orgány mají odůvodněné pochybnosti o pravosti osvědčení o původu zboží nebo o přesnosti informací v něm obsažených a pokud provedou nahodilé následné ověření, požádají orgán uvedený v čl. 58 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, aby ověřil, zda je dané osvědčení o původu zboží pravé nebo zda byl deklarovaný původ stanoven správně a v souladu s článkem 60 kodexu, nebo oboje.

Pro tyto účely vrátí celní orgány osvědčení o původu zboží nebo jeho kopii orgánu uvedenému v čl. 58 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení. Byla-li k prohlášení připojena faktura, přiloží se originál faktury nebo její kopie k vrácenému osvědčení o původu zboží.

Celní orgány v příslušném případě uvedou důvody následného ověření a poskytnou veškeré informace, které mají a které naznačují, že údaje uvedené v osvědčení o původu zboží jsou nesprávné nebo že osvědčení o původu zboží není pravé.

3.   Orgán uvedený v čl. 58 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení sdělí výsledky ověřování celním orgánů co nejdříve.

Pokud do šesti měsíců od odeslání žádosti podle odstavce 2 neobdrží odpověď, celní orgány odmítnou použití zvláštního nepreferenčního dovozního režimu pro dotyčné produkty.

Oddíl 2

Preferenční původ

Článek 60

Pro účely tohoto oddílu se použijí definice uvedené v článku 37 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

Pododdíl 1

Postupy usnadňující vydávání nebo vystavování dokladů o původu zboží

Článek 61

Prohlášení dodavatele a jejich použití

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Pokud dodavatel poskytne vývozci nebo obchodníkovi informace nezbytné k určení statusu původu zboží pro účely ustanovení upravujících preferenční obchod mezi Unií a některými zeměmi nebo územími (status preferenčního původu), dodavatel tak učiní prostřednictvím prohlášení dodavatele.

Pro každou zásilku zboží se vyhotoví samostatné prohlášení dodavatele s výjimkou případů stanovených v článku 62 tohoto nařízení.

2.   Dodavatel zahrne prohlášení na obchodní fakturu vztahující se na danou zásilku, na dodací list nebo jakýkoli jiný obchodní doklad, ve kterém se popisuje dotčené zboží dostatečně podrobně, aby je bylo možné ztotožnit.

3.   Dodavatel může prohlášení poskytnout kdykoli, dokonce i po dodání zboží.

Článek 62

Dlouhodobé prohlášení dodavatele

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Pokud dodavatel pravidelně dodává vývozci nebo obchodníkovi zásilky zboží a očekává se, že status původu zboží ve všech uvedených zásilkách je stejný, dodavatel může poskytnout jediné prohlášení vztahující se na následné zásilky uvedeného zboží (dlouhodobé prohlášení dodavatele). Dlouhodobé prohlášení dodavatele lze vystavit s dobou platnosti až na dva roky ode dne, kdy bylo vystaveno.

2.   Dlouhodobé prohlášení dodavatele lze vystavit se zpětným účinkem na zboží dodané před vystavením prohlášení. Takové dlouhodobé prohlášení dodavatele lze vystavit s dobou platnosti až na jeden rok přede dnem, kdy bylo vystaveno. Období platnosti končí dnem, kdy bylo dlouhodobé prohlášení dodavatele vystaveno.

3.   Dodavatel okamžitě uvědomí dotčeného vývozce nebo obchodníka, pokud dlouhodobé prohlášení dodavatele není platné ve vztahu k některým nebo všem zásilkám zboží, které byly dodány a které mají být dodány.

Článek 63

Vystavování prohlášení dodavatele

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Pro produkty, které získaly status preferenčního původu, se prohlášení dodavatele vystavují, jak je stanoveno v příloze 22-15. Dlouhodobá prohlášení dodavatele pro uvedené produkty se však vystavují, jak je stanoveno v příloze 22-16.

2.   Pro produkty, které byly opracovány nebo zpracovány v Unii, aniž by získaly status preferenčního původu, se prohlášení dodavatele vystavují, jak je stanoveno v příloze 22-17. Avšak v případě dlouhodobých prohlášení dodavatele se prohlášení dodavatele vystavují, jak je stanoveno v příloze 22-18.

3.   Prohlášení dodavatele se opatří vlastnoručním podpisem dodavatele. Pokud však jsou prohlášení dodavatele i faktura vyhotoveny elektronicky, mohou být elektronicky ověřeny nebo může dodavatel dát vývozci nebo obchodníkovi písemný závazek, že přebírá plnou odpovědnost za jakékoli prohlášení dodavatele, které jej identifikuje, jako by je vlastnoručně podepsal.

Článek 64

Vydávání osvědčení údajů INF 4

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Celní orgány mohou požadovat, aby vývozce nebo obchodník získali od dodavatele osvědčení údajů INF 4, které osvědčuje správnost a pravost prohlášení dodavatele.

2.   Na žádost dodavatele vydají celní orgány členského státu, ve kterém bylo vystaveno prohlášení dodavatele, osvědčení údajů INF 4 prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 22-02 v souladu s technickými specifikacemi, které jsou v ní uvedeny. Orgány mohou požadovat jakékoli důkazy a mohou provést kontrolu účetnictví dodavatele nebo jiné kontroly, které považují za vhodné.

3.   Celní orgány vydají dodavateli osvědčení údajů INF 4 do 90 dnů od obdržení jeho žádosti, přičemž uvedou, zda je prohlášení dodavatele správné a pravé.

4.   Celní orgán, kterému byla předložena žádost o vydání osvědčení údajů INF 4, uchovává tiskopis žádosti alespoň tři roky nebo po delší období, je-li třeba, aby se zajistil soulad s ustanoveními upravujícími preferenční obchod mezi Unií a některými zeměmi či územími.

Článek 65

Správní spolupráce mezi členskými státy

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

Celní orgány si jsou navzájem nápomocny při kontrole správnosti informací uvedených v prohlášeních dodavatelů.

Článek 66

Kontrola prohlášení dodavatelů

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Pokud vývozce není schopen předložit osvědčení údajů INF 4 do 120 dnů od žádosti celních orgánů, celní orgány členského státu vývozu mohou požádat celní orgány členského státu, ve kterém bylo vystaveno prohlášení dodavatele, aby potvrdily původ dotčených produktů pro účely ustanovení upravujících preferenční obchod mezi Unií a některými zeměmi.

2.   Pro účely odstavce 1 zašlou celní orgány členského státu vývozu celním orgánům členského státu, ve kterém bylo vystaveno prohlášení dodavatele, veškeré dostupné informace a doklady a uvedou důvody své žádosti.

3.   Pro účely odstavce 1 mohou celní orgány členského státu, ve kterém bylo vystaveno prohlášení dodavatele, žádat od dodavatele důkazy nebo provést náležitá ověření daného prohlášení.

4.   Celní orgány žádající o ověření jsou informovány o výsledcích co nejdříve prostřednictvím osvědčení údajů INF 4.

5.   Pokud do 150 dnů ode dne žádosti o ověření neobdrží odpověď nebo pokud odpověď neobsahuje informace postačující k určení původu dotčených produktů, celní orgány země vývozu prohlásí doklad o původu zboží vyhotovený na základě prohlášení dodavatele za neplatný.

Článek 67

Povolení schváleného vývozce

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Pokud má Unie se třetí zemí ujednání o preferenčním režimu, které stanoví, že doklad o původu zboží má mít podobu prohlášení na faktuře nebo prohlášení o původu vystaveného schváleným vývozcem, mohou vývozci usazení na celním území Unie požádat o povolení jako schválený vývozce pro účely vystavování a nahrazování uvedených prohlášení.

2.   Ustanovení čl. 11 odst. 1 písm. d) a články 16, 17 a 18 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 týkající se podmínek pro přijetí žádostí a pozastavení platnosti rozhodnutí a články 10 a 15 tohoto nařízení týkající se použití elektronických prostředků pro výměnu a uchovávání informací a zrušení rozhodnutí přijatých ve prospěch určité osoby, jež se týkají žádostí a rozhodnutí, se nepoužijí na rozhodnutí související s povoleními schváleného vývozce.

3.   Povolení schváleného vývozce lze udělit pouze osobám, které splňují podmínky uvedené v ustanoveních o původu buď dohod, které Unie uzavřela s určitými zeměmi nebo územími mimo celní území Unie, nebo opatření přijatých Unií jednostranně, pokud jde o takové země nebo území.

4.   Celní orgány přidělí schválenému vývozci číslo celního povolení, které se uvádí v dokladech o preferenčním původu. Před číslem celního povolení se uvede dvoupísmenný kód země podle ISO 3166-1 členského státu vydávajícího povolení.

5.   Komise poskytne dotčeným třetím zemím adresy celních orgánů odpovědných za kontrolu dokladů o preferenčním původu zboží vystavených schválenými vývozci.

6.   Pokud platné ujednání o preferenčním režimu nestanoví, jakou mají mít prohlášení na faktuře nebo prohlášení o původu zboží podobu, uvedená prohlášení se vyhotoví v souladu s tiskopisem stanoveným v příloze 22-09.

7.   Pokud platné ujednání o preferenčním režimu nestanoví hodnotový práh, do kterého může vývozce, jenž není schváleným vývozcem, vystavovat prohlášení na faktuře nebo prohlášení o původu, hodnotový práh činí 6 000 EUR pro každou zásilku.

Článek 68

Registrace vývozců mimo rámec systému GSP Unie

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Pokud má Unie se třetí zemí ujednání o preferenčním režimu, které stanoví, že doklad o původu zboží může být vyhotoven vývozcem v souladu s příslušnými právními předpisy Unie, může vývozce usazený na celním území Unie požádat o registraci pro uvedený účel. Pododdíly 2 až 9 tohoto oddílu se použijí obdobně.

2.   Pro účely tohoto článku se čl. 11 odst. 1 písm. d) a články 16, 17 a 18 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, které se týkají podmínek pro přijetí žádostí a pozastavení platnosti rozhodnutí, a články 10 a 15 tohoto nařízení nepoužijí. Žádosti a rozhodnutí týkající se tohoto článku se nevyměňují a neuchovávají v elektronickém informačním a komunikačním systému, jak je stanoveno v článku 10 tohoto nařízení.

3.   Komise poskytne třetí zemi, se kterou má Unie ujednání o preferenčním režimu, adresy celních orgánů odpovědných za ověření dokladu o původu zboží vyhotoveného registrovaným vývozcem v Unii v souladu s tímto článkem.

4.   Pokud platné ujednání o preferenčním režimu nestanoví hodnotový práh, do kterého může vývozce, jenž není registrovaným vývozcem, vyhotovovat doklad o původu zboží, činí hodnotový práh 6 000 EUR pro každou zásilku.

5.   Do dat uvedení do provozu systému registrovaných vývozců (REX) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU se použijí tato ustanovení:

a)	vývozce usazený na celním území Unie může požádat o to, aby byl v souladu s článkem 67 tohoto nařízení schválen za účelem jednání jako registrovaný vývozce v souladu odstavcem 1;

b)	vývozce, který již je držitelem povolení schváleného vývozce v Unii, může požádat o jeho rozšíření za účelem jednání jako registrovaný vývozce v souladu s odstavcem 1;

a jejich číslo povolení schváleného vývozce se použije jako číslo registrovaného vývozce.

Od dat uvedení do provozu systému registrovaných vývozců (REX) se vývozce uvedený buď v písmenu a), nebo v písmenu b) prvního pododstavce, jenž chce nadále jednat jako registrovaný vývozce v souladu s odstavcem 1, registruje v uvedeném systému.

Článek 69

Nahrazení dokladů o preferenčním původu vydaných nebo vystavených mimo rámec systému GSP Unie

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Pokud původní produkty, na něž se vztahuje doklad o preferenčním původu vydaný nebo vystavený dříve pro účely preferenčního sazebního opatření uvedeného v čl. 56 odst. 2 písm. d) nebo e) kodexu jiného než GSP Unie, ještě nebyly propuštěny do volného oběhu a jsou umístěny pod dohled celního úřadu v Unii, je možné nahradit původní doklad o původu zboží jedním nebo více náhradními doklady pro účely zaslání všech nebo některých z těchto produktů na jiné místo v Unii.

2.   Pokud je dokladem o původu zboží požadovaným pro účely preferenčního sazebního opatření uvedeného v odstavci 1 průvodní osvědčení EUR.1, jiné úřední osvědčení o původu, prohlášení o původu nebo prohlášení na faktuře, vydá nebo vystaví se náhradní doklad o původu zboží v podobě jednoho z těchto dokumentů:

a)	náhradní prohlášení o původu nebo náhradní prohlášení na faktuře vystavené schváleným vývozcem, jenž zboží přeposílá;

b)	náhradní prohlášení o původu nebo náhradní prohlášení na faktuře vystavené kterýmkoli přeposílatelem zboží, pokud celková hodnota původních produktů v původní zásilce, která se má rozdělit, nepřesahuje použitelný hodnotový práh;

c)

náhradní prohlášení o původu nebo prohlášení na faktuře vystavené kterýmkoli přeposílatelem zboží, pokud celková hodnota původních produktů v původní zásilce, která se má rozdělit, převyšuje použitelný hodnotový práh a přeposílatel přiloží kopii původního dokladu o původu zboží k náhradnímu prohlášení o původu nebo prohlášení na faktuře;

d)

průvodní osvědčení EUR.1 vydané celním úřadem, pod jehož dohled je zboží umístěno, jsou-li splněny tyto podmínky: i) přeposílatel není schváleným vývozcem a nedá souhlas k tomu, aby se kopie původního dokladu o původu zboží přiložila k náhradnímu dokladu; ii) celková hodnota původních produktů v původní zásilce převyšuje použitelný hodnotový práh, při jehož překročení musí být vývozce schváleným vývozcem, aby mohl vystavit náhradní doklad.

3.   Je-li náhradní doklad o původu zboží vydán v souladu s odst. 2 písm. d), potvrzení od celního úřadu vydávajícího náhradní průvodní osvědčení EUR.1 se uvede v osvědčení v kolonce 11. Údaje v kolonce 4 osvědčení týkající se země původu musí být totožné s údaji v původním dokladu o původu zboží. Kolonku 12 musí podepsat přeposílatel. Přeposílatel, který kolonku 12 podepsal v dobré víře, neodpovídá za správnost údajů uvedených v původním dokladu o původu zboží.

Celní úřad, který je požádán o vydání náhradního osvědčení, zaznamená do původního dokladu o původu zboží nebo do přílohy k němu hmotnost, čísla, druh odesílaných produktů a jejich zemi určení a uvede v něm sériová čísla odpovídajících náhradních osvědčení. Původní doklad o původu zboží uchovává po dobu nejméně tří let.

4.   Je-li dokladem o původu zboží požadovaným pro účely preferenčního sazebního opatření uvedeného v odstavci 1 deklarace o původu, přeposílatel vystaví náhradní doklad o původu zboží v podobě náhradní deklarace.

Pokud celková hodnota produktů v zásilce, pro něž byl vystaven doklad o původu zboží, nepřesahuje použitelný hodnotový práh, sám přeposílatel dílčích zásilek nemusí být registrovaným vývozcem, aby mohl vystavit náhradní deklaraci o původu.

Pokud celková hodnota produktů v zásilce, pro něž byl vystaven doklad o původu zboží, převyšuje použitelný hodnotový práh, aby mohl vystavit náhradní deklarace o původu, musí přeposílatel splňovat jednu z těchto podmínek:

a)	být registrovaným vývozcem v Unii;

b)	přiložit kopii původní deklarace o původu k náhradní deklaraci o původu.

Pododdíl 2

Povinnosti zvýhodněných zemí v rámci systému GSP Unie

Článek 70

Povinnost poskytnout správní spolupráci v rámci systému REX

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Za účelem zajistit řádné uplatňování systému GSP se zvýhodněné země zaváží, že:

a)

zavedou a zachovají nezbytné správní struktury a systémy nutné pro provádění a řízení pravidel a postupů stanovených v tomto pododdíle a v pododdílech 3 až 9 tohoto oddílu a pododdílech 2 a 3 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 v dotyčné zemi, včetně případných opatření nezbytných pro uplatňování kumulace;

b)	jejich příslušné orgány budou spolupracovat s Komisí a celními orgány členských států.

2.   Spolupráce uvedená v odst. 1 písm. b) zahrnuje:

c)	poskytování veškeré nezbytné podpory v případě žádosti Komise o jí prováděné sledování řádného řízení systému GSP v dotyčné zemi, včetně ověřovacích návštěv na místě prováděných Komisí nebo celními orgány členských států;

d)

aniž jsou dotčeny články 108 a 109 tohoto nařízení, ověřování statusu původu produktů a dodržování dalších podmínek stanovených v tomto pododdíle, v pododdílech 3 až 9 tohoto oddílu a pododdílech 2 a 3 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, včetně návštěv na místě, pokud o to Komise nebo celní orgány členských států požádají v souvislosti s prošetřováním původu.

3.   Aby byly zvýhodněné země oprávněny uplatňovat systém registrovaných vývozců, předloží Komisi závazek uvedený v odstavci 1 alespoň tři měsíce přede dnem, kdy hodlají zahájit registraci vývozců.

4.   Jsou-li některá země nebo některé území vyňaty z přílohy II nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 (13), povinnost poskytovat správní spolupráci uvedená v čl. 55 odst. 8 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a článcích 72, 80 a 108 tohoto nařízení platí pro uvedenou zemi nebo území nadále po dobu tří let ode dne jejich vynětí z uvedené přílohy.

Článek 71

Postupy a metody správní spolupráce použitelné v případě vývozu za použití osvědčení o původu zboží na tiskopise A a prohlášení na faktuře

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Každá zvýhodněná země dodrží nebo zajistí, že budou dodržena:

a)	pravidla původu vyvážených produktů stanovená v pododdíle 2 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446;

b)	pravidla pro vyplňování a vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A;

c)	ustanovení týkající se používání prohlášení na faktuře, která mají být vyhotovena v souladu s požadavky stanovenými v příloze 22-09;

d)	ustanovení týkající se oznamovacích povinnosti uvedených v článku 73 tohoto nařízení;

e)	ustanovení týkající se udělování odchylek uvedených v čl. 64 odst. 6 kodexu.

2.   Příslušné orgány zvýhodněných zemí spolupracují s Komisí nebo členskými státy, zejména:

a)	poskytováním veškerou nezbytnou podporu v případě žádosti Komise o jí prováděné sledování řádného řízení systému GSP v dotyčné zemi, včetně ověřovacích návštěv na místě prováděných Komisí nebo celními orgány členských států;

b)

aniž jsou dotčeny články 73 a 110 tohoto nařízení, ověřování statusu původu produktů a dodržování dalších podmínek stanovených v tomto pododdíle, v pododdílech 3 až 9 tohoto oddílu a pododdílech 2 a 3 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, včetně návštěv na místě, pokud o to Komise nebo celní orgány členských států požádají v souvislosti s prošetřováním původu.

3.   Je-li ve zvýhodněné zemi určen příslušný orgán pro vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A, jsou-li zde ověřovány listinné důkazy o původu a vydávána osvědčení o původu zboží na tiskopise A pro vývoz do Unie, má se za to, že tato zvýhodněná země přijala podmínky stanovené v odstavci 1.

4.   Je-li země přijata nebo znovu přijata jako zvýhodněná země s ohledem na produkty uvedené v nařízení (EU) č. 978/2012, na zboží pocházející z této země se vztahuje všeobecný systém preferencí pod podmínkou, že bylo ze zvýhodněné země vyvezeno v den uvedený v čl. 73 odst. 2 tohoto nařízení nebo po tomto dni.

5.   Jsou-li některá země nebo některé území vyňaty z přílohy II nařízení (EU) č. 978/2012, povinnost poskytovat správní spolupráci uvedená v článku 55 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a článcích 110 a 111 tohoto nařízení platí pro uvedenou zemi nebo území nadále po dobu tří let ode dne jejich vynětí z uvedené přílohy.

6.   Povinnosti uvedené v odstavci 5 platí pro Singapur po dobu tří let ode dne 1. ledna 2014.

Článek 72

Oznamovací povinnosti použitelné po dni zahájení uplatňování systému registrovaných vývozců (REX)

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Zvýhodněné země oznámí Komisi názvy, adresy a kontaktní údaje orgánů nacházejících se na jejich území, které jsou:

a)	součástí vládních orgánů dotyčné země nebo jednají z pověření vlády uvedené země a jsou příslušné k registraci vývozců v systému REX, ke změně a aktualizaci registračních údajů a ke zrušení registrací;

b)	součástí vládních orgánů dotyčné země a jsou odpovědné za zajištění správní spolupráce s Komisí a celními orgány členských států, jak je stanoveno v tomto pododdíle, pododdílech 3 až 9 tohoto oddílu a pododdílech 2 a 3 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

2.   Oznámení se zasílá Komisi nejpozději tři měsíce přede dnem, kdy zvýhodněné země hodlají zahájit registraci vývozců.

3.   Zvýhodněné země Komisi neprodleně oznámí veškeré změny informací oznámených podle prvního odstavce.

Článek 73

Oznamovací povinnosti použitelné do dne zahájení uplatňování systému registrovaných vývozců (REX)

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Zvýhodněné země sdělí Komisi názvy a adresy vládních orgánů nacházejících se na jejich území zmocněných k vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A, vzory otisků razítek, která tyto orgány používají, a názvy a adresy vládních orgánů odpovědných za kontrolu osvědčení o původu zboží na tiskopise A a prohlášení na faktuře.

Komise tyto informace předá celním orgánům členských států. Jsou-li tyto informace sdělovány v rámci aktualizace předchozích sdělení, uvede Komise datum začátku platnosti používání nových razítek v souladu s údaji poskytnutými příslušnými vládními orgány zvýhodněných zemí. Tyto informace jsou určeny pro úřední účely; má-li však být zboží propuštěno do volného oběhu, mohou dotyčné celní orgány dovozci umožnit, aby se s otisky vzorů razítek seznámil.

Zvýhodněné země, které již poskytly informace vyžadované v prvním pododstavci, nemají povinnost tyto informace poskytnout znovu, pokud nedošlo ke změně.

2.   Pro účely čl. 71 odst. 4 tohoto nařízení zveřejní Komise na svých internetových stránkách datum, ke kterému země přijatá nebo znovu přijatá jako zvýhodněná země s ohledem na produkty uvedené v nařízení (EU) č. 978/2012 splnila povinnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

Pododdíl 3

Postupy při vývozu ve zvýhodněných zemích a v Unii použitelné v rámci systému GSP Unie do zahájení uplatňování systému registrovaných vývozců

Článek 74

Postup pro vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Osvědčení o původu zboží na tiskopise A se vydávají na základě písemné žádosti vývozce nebo jeho zástupce s přiložením veškerých dalších příslušných podkladů, které prokazují, že produkty, jež mají být vyvezeny, jsou způsobilé k vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A. Osvědčení o původu zboží na tiskopise A se vydávají prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 22-08.

2.   Příslušné orgány zvýhodněných zemí dají osvědčení o původu zboží na tiskopise A vývozci k dispozici, jakmile je vývoz uskutečněn nebo zajištěn. Příslušné orgány zvýhodněných zemí však mohou osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydat také po vývozu produktů, na které se vztahuje, jestliže:

a)	nebylo vydáno při vývozu v důsledku omylů, neúmyslného opomenutí nebo zvláštních okolností; nebo

b)	bylo příslušným orgánům uspokojivě prokázáno, že osvědčení o původu zboží na tiskopise A bylo vydáno, ale nebylo při dovozu přijato z technických příčin; nebo

c)	o konečném místě určení dotčených produktů bylo rozhodnuto během jejich přepravy či skladování a po možném rozdělení zásilky v souladu s článkem 43 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

3.   Příslušné orgány zvýhodněných zemí mohou vydat osvědčení dodatečně pouze v případě, že bylo ověřeno, že informace uvedené v žádosti vývozce o dodatečně vydané osvědčení o původu zboží na tiskopise A jsou v souladu s informacemi v odpovídající vývozní dokumentaci a že osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebylo vydáno již při vývozu dotyčných produktů s výjimkou případů, kdy osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebylo přijato z technických důvodů. V kolonce 4 osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydaného dodatečně se uvedou slova „Issued retrospectively“, „Délivré a posteriori“ nebo „emitido a posteriori“.

4.   V případě krádeže, ztráty nebo zničení osvědčení o původu zboží na tiskopise A může vývozce požádat příslušné orgány, které je vydaly, o vydání duplikátu na základě vývozních dokladů, které mají v držení. V kolonce 4 duplikátu osvědčení o původu zboží na tiskopise A se uvedou slova „Duplicate“, „Duplicata“ nebo „Duplicado“, datum vydání a sériové číslo původního osvědčení. Duplikát nabývá účinku od data původního osvědčení.

5.   Pro účely ověření, zda produkt, pro který je vyžádáno osvědčení o původu zboží na tiskopise A, splňuje příslušná pravidla původu, mají příslušné vládní orgány právo požádat o veškeré listinné důkazy nebo provést jakoukoli kontrolu, kterou považují za vhodnou.

6.   Vyplnění kolonek 2 a 10 osvědčení o původu zboží na tiskopise A není povinné. V kolonce 12 se uvede „Unie“ nebo název jednoho z členských států. Datum vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A se uvádí v kolonce 11. Podpis uváděný v této kolonce, který je vyhrazen příslušným vládním orgánům, jež osvědčení vydávají, a rovněž podpis osoby zmocněné vývozcem k podpisu, který se uvádí v kolonce 12, musí být vlastnoruční.

Článek 75

Podmínky pro vystavování prohlášení na faktuře

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Prohlášení na faktuře může vystavit kterýkoli vývozce působící ve zvýhodněné zemi pro jakoukoli zásilku sestávající z jednoho nebo více nákladových kusů obsahujících původní produkty, jejichž celková hodnota nepřesahuje 6 000 EUR, pokud se na tento postup vztahuje správní spolupráce uvedená v čl. 67 odst. 2 tohoto nařízení.

2.   Vývozce vystavující prohlášení na faktuře musí být připraven kdykoli na žádost celních orgánů nebo jiných příslušných vládních orgánů země vývozu předložit všechny příslušné doklady prokazující status původu dotčených produktů.

3.   Prohlášení na faktuře, jehož znění je uvedeno v příloze 22-09, vystavuje vývozce buď ve francouzštině, angličtině nebo španělštině, strojopisem, razítkem nebo tiskem na faktuře, dodacím listu, nebo jakémkoli jiném obchodním dokladu. Je-li prohlášení psáno rukou, musí být napsáno inkoustem a hůlkovým písmem. Prohlášení na faktuře musí být opatřeno originálem vlastnoručního podpisu vývozce.

4.   Prohlášení na faktuře se použije za následujících podmínek:

a)	pro každou zásilku se vystavuje jedno prohlášení na faktuře;

b)	bylo-li zboží obsažené v zásilce již ověřováno v zemi vývozu s ohledem na definici „původních produktů“, může vývozce v prohlášení na faktuře na toto ověření odkázat.

Článek 76

Podmínky pro vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A v případě kumulace

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

Pokud se uplatňuje kumulace podle článků 53, 54, 55 nebo 56 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, příslušné vládní orgány zvýhodněné země požádané o vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A pro produkty, při jejichž výrobě se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena kumulace, spoléhají na následující:

a)	v případě dvoustranné kumulace na doklad o původu zboží poskytnutý dodavatelem vývozce a vydaný v souladu s ustanoveními článku 77 tohoto nařízení;

b)	v případě kumulace s Norskem, Švýcarskem nebo Tureckem na doklad o původu zboží poskytnutý dodavatelem vývozce a vydaný v souladu s příslušnými pravidly původu Norska, Švýcarska nebo Turecka, podle okolností;

c)	v případě regionální kumulace na doklad o původu zboží poskytnutý dodavatelem vývozce, jmenovitě na osvědčení o původu zboží na tiskopise A, vydané prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 22-08, nebo případně na prohlášení na faktuře, jehož znění je uvedeno v příloze 22-09;

d)	v případě rozšířené kumulace na doklad o původu zboží poskytnutý dodavatelem vývozce a vydaný v souladu s ustanoveními příslušné dohody o volném obchodu mezi Unií a dotyčnou zemí.

V případech uvedených v prvním pododstavci písm. a), b), c) a d) obsahuje kolonka 4 osvědčení o původu zboží na tiskopise A podle okolností označení:

—	„EU cumulation“, „Norway cumulation“, „Switzerland cumulation“, „Turkey cumulation“, „regional cumulation“, „extended cumulation with country x“, nebo

—	„Cumul UE“, „Cumul Norvège“, „Cumul Suisse“, „Cumul Turquie“, „cumul régional“, „cumul étendu avec le pays x“, nebo

—	„Acumulación UE“, „Acumulación Noruega“, „Acumulación Suiza“, „Acumulación Turquía“, „Acumulación regional“, „Acumulación ampliada con el país x“.

Článek 77

Prokazování statusu původu v Unii pro účely dvoustranné kumulace a schváleného vývozce

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Status původu produktů Unie se prokazuje buď:

a)	předložením průvodního osvědčení EUR.1 vydaného prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 22-10 nebo

b)	předložením prohlášení na faktuře, jehož znění je uvedeno v příloze 22-09 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446. Prohlášení na faktuře může vyhotovit kterýkoli vývozce pro zásilky obsahující původní produkty, jejichž celková hodnota nepřesahuje 6 000 EUR, nebo schválený vývozce Unie.

2.   Vývozce nebo jeho zástupce uvede v kolonce 2 průvodního osvědčení EUR.1 slova „GSP beneficiary countries“ a „EU“ nebo „Pays bénéficaires du SPG“ a „UE“.

3.   Ustanovení tohoto pododdílu, pododdílů 3 až 9 tohoto oddílu a pododdílů 2 a 3 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 týkající se vydávání, používání a následného ověřování osvědčení o původu zboží na tiskopise A se použijí obdobně na průvodní osvědčení EUR.1 a s výjimkou ustanovení o jejich vydávání i na prohlášení na faktuře.

4.   Celní orgány členského státu mohou povolit kterémukoli vývozci usazenému na celním území Unie (dále jen „schválený vývozce“), který často odesílá produkty pocházející z Unie v rámci dvoustranné kumulace, aby vystavoval prohlášení na faktuře bez ohledu na hodnotu dotčených produktů, pokud tento vývozce celním orgánům uspokojivým způsobem poskytne veškeré záruky nezbytné k ověření:

a)	statusu původu produktů;

b)	splnění ostatních požadavků platných v dotyčném členském státě.

5.   Celní orgány mohou udělení statusu schváleného vývozce podmínit splněním jakýchkoli podmínek, které považují za vhodné. Celní orgány přidělí schválenému vývozci číslo celního povolení, které se uvede v prohlášení na faktuře.

6.   Celní orgány sledují, jakým způsobem schválený vývozce povolení využívá. Celní orgány mohou povolení kdykoli odejmout.

Povolení odejmou ve všech těchto případech:

a)	schválený vývozce již neposkytuje záruky uvedené v odstavci 4;

b)	schválený vývozce nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 5;

c)	schválený vývozce jakýmkoli jiným způsobem udělené povolení zneužívá.

7.   Schválený vývozce není povinen podepisovat prohlášení na faktuře, jestliže se celním orgánům písemně zaváže, že přebírá plnou odpovědnost za jakékoli prohlášení na faktuře, které schváleného vývozce identifikuje, jako by je schválený vývozce vlastnoručně podepsal.

Pododdíl 4

Postupy při vývozu ve zvýhodněných zemích a v Unii použitelné v rámci systému GSP Unie ode dne zahájení uplatňování systému registrovaných vývozců

Článek 78

Povinnost registrace vývozců a upuštění od této povinnosti

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Systém GSP se použije v těchto případech:

a)	v případě zboží splňujícího požadavky tohoto pododdílu, pododdílů 3 až 9 tohoto oddílu a pododdílů 2 a 3 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 vyváženého registrovaným vývozcem;

b)	v případě zásilky sestávající z jednoho nebo více nákladových kusů obsahujících původní produkty vyvezené kterýmkoli vývozcem, pokud celková hodnota zasílaných původních produktů nepřesahuje 6 000 EUR.

2.   Hodnotou původních produktů v zásilce se rozumí hodnota všech původních produktů v jedné zásilce, na niž se vztahuje deklarace o původu vystavená v zemi vývozu.

Článek 79

Postup registrace ve zvýhodněných zemích a postupy při vývozu použitelné během přechodného období pro uplatňování systému registrovaných vývozců

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Zvýhodněné země zahájí registraci vývozců dne 1. ledna 2017.

Pokud však zvýhodněná země není v situaci, kdy by mohla registraci zahájit k uvedenému datu, Komisi do 1. července 2016 písemně vyrozumí, že registraci vývozců odkládá na 1. ledna 2018 nebo 1. ledna 2019.

2.   Po dobu dvanácti měsíců ode dne, kdy zvýhodněná země zahájí registraci vývozců, vydávají příslušné orgány dané zvýhodněné země nadále osvědčení o původu zboží na tiskopise A na žádost vývozců, kteří v době, kdy žádají o osvědčení, nejsou dosud registrováni.

Aniž je dotčen čl. 94 odst. 2 tohoto nařízení, osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydaná v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce se v Unii připouští jako doklad o původu zboží, jsou-li vydána přede dnem registrace dotyčného vývozce.

Příslušné orgány zvýhodněné země, které mají potíže s dokončením registračního procesu během výše uvedeného dvanáctiměsíčního období, mohou Komisi požádat o prodloužení lhůty. Toto prodloužení lhůty nesmí přesáhnout šest měsíců.

3.   Vývozci ve zvýhodněné zemi, registrovaní i neregistrovaní, vystavují u zasílaných původních produktů ode dne, kdy zvýhodněná země hodlá zahájit registraci vývozců, deklarace o původu, jestliže celková hodnota produktů nepřesahuje 6 000 EUR.

Jakmile jsou registrováni, vystavují vývozci u zasílaných původních produktů ode dne, kdy začne platit jejich registrace v souladu s čl. 86 odst. 4 tohoto nařízení, deklarace o původu, jestliže celková hodnota produktů přesahuje 6 000 EUR.

4.   Všechny zvýhodněné země uplatňují systém registrovaných vývozců nejpozději od 30. června 2020.

Pododdíl 5

Článek 80

Databáze registrovaných vývozců: povinnosti orgánů

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Komise zřídí systém pro registraci vývozců oprávněných k osvědčování původu zboží (systém REX) a do 1. ledna 2017 ho zpřístupní.

2.   Příslušné orgány zvýhodněných zemí a celní orgány členských států po obdržení vyplněného tiskopisu žádosti uvedené v příloze 22-06 vývozci, popřípadě přeposílateli zboží neprodleně přiřadí číslo registrovaného vývozce a toto číslo spolu s registračními údaji a s datem, od něhož je registrace v souladu s čl. 86 odst. 4 tohoto nařízení platná, vloží do systému REX.

Příslušné orgány zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu sdělí vývozci nebo v příslušných případech přeposílateli zboží číslo registrovaného vývozce, které mu bylo přiděleno, a datum, od něhož je registrace platná.

3.   Pokud se příslušné orgány domnívají, že jsou informace uvedené v žádosti neúplné, daného vývozce o tom neprodleně vyrozumí.

4.   Příslušné orgány zvýhodněných zemí a celní orgány členských států zajišťují, aby byly jimi zaregistrované údaje aktuální. Tyto údaje upravují bezprostředně poté, co jsou informovány registrovaným vývozcem v souladu s článkem 89 tohoto nařízení.

Článek 81

Datum použitelnosti některých ustanovení

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Články 70, 72, 78 až 80, 82 až 93, 99 až 107, 108, 109 a 112 tohoto nařízení se použijí na vývoz zboží realizovaný vývozci registrovanými v rámci systému REX ve zvýhodněné zemi ode dne, kdy daná zvýhodněná země zahájí registraci vývozců do daného systému. Pokud jde o vývozce v Unii, tyto články se použijí od 1. ledna 2017.

2.   Články 71, 73, 74 až 77, 94 až 98 a 110 až 112 tohoto nařízení se použijí na vývoz zboží realizovaný vývozci, kteří nejsou registrovaní v rámci systému REX ve zvýhodněné zemi. Pokud jde o vývozce v Unii, tyto články se použijí do 31. prosince 2017.

Článek 82

Databáze registrovaných vývozců: práva na přístup do databáze

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Komise zajistí, aby byl přístup do systému REX poskytován v souladu s tímto článkem.

2.   Komise má přístup, jenž jí umožňuje nahlížet do všech údajů.

3.   Příslušné orgány zvýhodněných zemí mají přístup, jenž jim umožňuje nahlížet do údajů o vývozcích, které registrovaly.

4.   Celní orgány členských států mají přístup, jenž jim umožňuje nahlížet do údajů, které registrovaly ony samy, a do údajů, které registrovaly celní orgány ostatních členských států, příslušné orgány zvýhodněných zemí a orgány Norska, Švýcarska nebo Turecka. K těmto údajům přistupují za účelem ověřování celních prohlášení podle článku 188 kodexu nebo za účelem kontroly po propuštění zboží podle článku 48 kodexu.

5.   Komise zajistí příslušným orgánům zvýhodněných zemí bezpečný přístup do systému REX.

6.   Jsou-li některá země nebo některé území vyňaty z přílohy II nařízení (EU) č. 978/2012, jejich příslušným orgánům zůstane zachován přístup do systému REX, dokud to je třeba, aby se jim umožnilo plnit jejich povinnosti podle článku 70 tohoto nařízení.

7.   Jestliže k tomu dá vývozce podpisem kolonky 6 v tiskopise stanoveném v příloze 22-06 souhlas, poskytne Komise veřejnosti tyto údaje:

a)	jméno/název registrovaného vývozce;

b)	adresu, kde je registrovaný vývozce usazen;

c)	kontaktní údaje uvedené v kolonce 2 tiskopisu stanoveného v příloze 22-06;

d)	orientační popis zboží způsobilého pro preferenční zacházení, včetně orientačního seznamu čísel či kapitol harmonizovaného systému, uvedený v kolonce 4 tiskopisu stanoveného v příloze 22-06;

e)	číslo EORI nebo identifikační číslo (TIN) registrovaného vývozce.

Odmítnutí podepsat kolonku 6 není důvodem k tomu, aby byla registrace vývozce zamítnuta.

8.   Komise zpřístupňuje veřejnosti vždy tyto údaje:

a)	číslo registrovaného vývozce;

b)	datum, od něhož je registrace platná;

c)	v příslušných případech datum, k němuž byla registrace zrušena;

d)	informace o tom, zda registrace platí i pro vývoz do Norska, Švýcarska nebo Turecka;

e)	datum poslední synchronizace mezi systémem REX a veřejně přístupnými internetovými stránkami.

Článek 83

Databáze registrovaných vývozců: ochrana údajů

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Údaje registrované v systému REX se zpracovávají pouze za účelem uplatňování systému GSP, jak je stanoveno v tomto pododdíle.

2.   Registrovaným vývozcům se poskytnou informace stanovené v čl. 11 odst. 1 písm. a) až e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (14) nebo v článku 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (15). Kromě toho se jim poskytnou tyto informace:

a)	o právním základu operací, v jejichž rámci se mají dané údaje zpracovávat;

b)	o lhůtě pro uchovávání údajů.

Registrovaným vývozcům se zmiňované informace poskytnou v oznámení připojeném k žádosti o registraci vývozce, jak je stanoveno v příloze 22-06.

3.   Každý příslušný orgán ve zvýhodněné zemi a každý celní orgán v členském státě, který vloží údaje do systému REX, je v souvislosti s jejich zpracováním považován za správce.

Aby byla registrovaným vývozcům zaručena jejich práva, Komise se v souvislosti se zpracováváním všech údajů považuje za společného správce.

4.   Práva registrovaných vývozců, pokud jde o zpracovávání údajů uložených v systému REX, uvedených v příloze 22-06 a zpracovávaných ve vnitrostátních systémech, se vykonávají v souladu s předpisy o ochraně údajů, kterými členský stát, jenž údaje vývozců uchovává, provádí směrnici 95/46/ES.

5.   Členské státy, které ve svých vnitrostátních systémech replikují údaje ze systému REX, k nimž mají přístup, tyto replikované údaje aktualizují.

6.   Práva registrovaných vývozců, pokud jde o zpracovávání jejich registračních údajů Komisí, se vykonávají v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001.

7.   Veškeré žádosti registrovaných vývozců o výkon práva na přístup k údajům nebo práva na jejich opravu, výmaz či blokování v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001 se předkládají správci údajů, který je vyřizuje.

Jestliže registrovaný vývozce předloží takovou žádost Komisi, aniž by se pokusil domoci se svých práv u správce údajů, Komise předmětnou žádost postoupí správci údajů registrovaného vývozce.

Nedovolá-li se registrovaný vývozce svých práv u správce údajů, předloží svou žádost Komisi, která jedná jako správce. Komise má právo údaje opravit, vymazat či blokovat.

8.   Vnitrostátní orgány dozoru pro ochranu údajů a evropský inspektor ochrany údajů, z nichž každý jedná v rozsahu svých příslušných pravomocí, spolupracují a zajišťují koordinovaný dozor nad registrovanými údaji.

Vnitrostátní orgány dozoru pro ochranu údajů a evropský inspektor ochrany údajů, z nichž každý jedná v rozsahu svých příslušných pravomocí, si podle potřeby vyměňují relevantní informace, napomáhají si při auditech a inspekcích, přezkoumávají potíže s výkladem či uplatňováním tohoto nařízení, zaobírají se problémy s výkonem nezávislého dozoru nebo s výkonem práv subjektů údajů, vypracovávají harmonizované návrhy na společná řešení jakýchkoli problémů a zvyšují povědomí o právech na ochranu údajů.

Článek 84

Oznamovací povinnosti vztahující se na členské státy, pokud jde o uplatňování systému registrovaných vývozců (REX)

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

Členské státy oznámí Komisi názvy, adresy a kontaktní údaje celních orgánů, které jsou

a)	příslušné k registraci vývozců a přeposílatelů zboží v systému REX, změně a aktualizaci údajů a ke zrušení registrace;

b)	odpovědné za zajištění správní spolupráce s příslušnými orgány zvýhodněných zemí, jak je stanoveno v tomto pododdíle, pododdílech 3 až 9 tohoto oddílu a pododdílech 2 a 3 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

Oznámení se zašle Komisi do 30. září 2016.

Členské státy Komisi neprodleně oznámí veškeré změny informací oznámených podle prvního pododstavce.

Článek 85

Postup registrace v členských státech a postupy při vývozu použitelné během přechodného období pro uplatňování systému registrovaných vývozců

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Celní orgány členských států zahájí dne 1. ledna 2017 registraci vývozců usazených na jejich území.

2.   Od 1. ledna 2018 přestanou celní orgány ve všech členských státech vydávat průvodní osvědčení EUR.1 pro účely kumulace podle článku 53 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

3.   Celní orgány členských států vydávají do 31. prosince 2017 průvodní osvědčení EUR.1 nebo náhradní osvědčení o původu zboží na tiskopise A na žádost dosud neregistrovaných vývozců či přeposílatelů zboží. To platí i tehdy, jsou-li k původním produktům zasílaným do Unie připojovány deklarace o původu vystavené registrovaným vývozcem ve zvýhodněné zemi.

4.   Vývozci v Unii, registrovaní i neregistrovaní, vystavují od 1. ledna 2017 deklarace o původu u zasílaných původních produktů, jestliže celková hodnota těchto produktů nepřesahuje 6 000 EUR.

Jakmile jsou registrováni, vystavují vývozci u zasílaných původních produktů ode dne, kdy začne platit jejich registrace v souladu s čl. 86 odst. 4 tohoto nařízení, deklarace o původu, jestliže celková hodnota produktů převyšuje 6 000 EUR.

5.   Přeposílatelé zboží, kteří jsou registrováni, mohou ode dne, kdy začne platit jejich registrace v souladu s čl. 86 odst. 4 tohoto nařízení, vystavovat náhradní deklarace o původu. To platí bez ohledu na to, zda jsou ke zboží připojována osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydaná ve zvýhodněné zemi nebo prohlášení na faktuře či deklarace o původu vystavené vývozcem.

Článek 86

Žádost o registraci vývozce

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Aby se vývozce stal registrovaným vývozcem, musí podat žádost u příslušných orgánů zvýhodněné země, ve které má své sídlo nebo ve které je trvale usazen.

Žádost se podává prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 22-06.

2.   Aby se vývozce nebo přeposílatel zboží usazený na celním území Unie stal registrovaným vývozcem, musí podat žádost u celních orgánů daného členského státu. Žádost se podává prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 22-06.

3.   Pro účely vývozu v rámci systému GSP a v rámci systému všeobecných preferencí Norska, Švýcarska a Turecka se vývozci musí registrovat pouze jednou.

Příslušné orgány zvýhodněné země přidělí vývozci pro účely vývozu v rámci systému GSP Unie, Norska, Švýcarska nebo Turecka číslo registrovaného vývozce, a to za předpokladu, že uvedené země uznaly zemi, kde k registraci došlo, jakožto zvýhodněnou zemi.

4.   Registrace platí ode dne, kdy příslušné orgány zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu obdrží vyplněnou žádost o registraci v souladu s odstavci 1 a 2.

5.   Je-li vývozce za účelem vyřizování vývozních formalit zastoupen a jeho zástupce je rovněž registrovaným vývozcem, tento zástupce nepoužije své vlastní číslo registrovaného vývozce.

Článek 87

Databáze registrovaných vývozců: opatření týkající se zveřejňování

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

Pro účely čl. 70 odst. 4 tohoto nařízení bude Komise na svých internetových stránkách zveřejňovat datum, kdy zvýhodněné země zahájí uplatňování systému registrovaných vývozců. Komise bude tyto informace aktualizovat.

Článek 88

Automatická registrace vývozců pro zemi, která se stává zvýhodněnou zemí systému GSP Unie

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

Pokud se na seznam zvýhodněných zemí v příloze II nařízení (EU) č. 978/2012 přidá některá země, Komise ve svém systému GSP automaticky zaktivuje registrace všech vývozců, kteří jsou v dané zemi registrováni, jestliže jsou registrační údaje o vývozcích v systému REX k dispozici a platí alespoň pro systém GSP Norska, Švýcarska nebo Turecka.

Vývozce, který je již registrován alespoň v jednom systému GSP, a to buď v systému Norska, Švýcarska nebo Turecka, v tomto případě nemusí u svých příslušných orgánů podávat žádost o registraci v systému GSP Unie.

Článek 89

Vynětí z evidence registrovaných vývozců

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Registrovaní vývozci neprodleně informují příslušné orgány zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu o změnách v údajích, které poskytli pro účely registrace.

2.   Registrovaní vývozci, kteří přestanou splňovat podmínky pro vývoz zboží v rámci systému GSP nebo kteří již zboží v rámci systému GSP vyvážet nehodlají, o tom náležitě vyrozumí příslušné orgány ve zvýhodněné zemi nebo celní orgány v členském státě.

3.   Příslušné orgány ve zvýhodněné zemi nebo celní orgány v členském státě zruší registraci vývozce, pokud daný registrovaný vývozce:

a)	již neexistuje;

b)	již nesplňuje podmínky pro vývoz zboží v rámci systému GSP;

c)	sdělí příslušnému orgánu dané zvýhodněné země nebo celním orgánům daného členského státu, že již zboží v rámci systému GSP vyvážet nehodlá;

d)	záměrně nebo z nedbalosti vyhotoví deklaraci o původu, která obsahuje nesprávné informace a vede k neoprávněnému získání výhod preferenčního celního zacházení, nebo vyhotovení takové deklarace zapříčiní.

4.   Příslušný orgán zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu mohou zrušit registraci registrovaného vývozce, pokud daný registrovaný vývozce neaktualizuje údaje související s jeho registrací.

5.   Zrušení registrací nabývá účinnosti do budoucna, tj. platí ve vztahu k deklaracím o původu vyhotoveným po datu zrušení. Zrušení registrace nemá vliv na platnost deklarací o původu vystavených dříve, než byl registrovaný vývozce o zrušení vyrozuměn.

6.   Příslušný orgán zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu informují registrovaného vývozce o zrušení jeho registrace a o datu, od kterého toto zrušení nabude účinnosti.

7.   Vývozce nebo přeposílatel zboží disponuje v případě zrušení registrace opravnými prostředky.

8.   Zrušení registrovaného vývozce se anuluje v případě, že bylo nesprávné. Vývozce nebo přeposílatel zboží je oprávněn používat číslo registrovaného vývozce, jež mu bylo přiděleno v době registrace.

9.   Vývozci nebo přeposílatelé zboží, jejichž registrace byla zrušena, mohou podat novou žádost o registraci v souladu s článkem 86 tohoto nařízení. Vývozci nebo přeposílatelé zboží, jejichž registrace byla zrušena v souladu s odst. 3 písm. d) a odstavcem 4, mohou být znovu registrováni jen tehdy, prokáží-li příslušnému orgánu zvýhodněné země nebo celním orgánům členského státu, které je dříve zaregistrovaly, že napravili situaci, která vedla k tomu, že byla jejich registrace zrušena.

10.   Údaje související se zrušenou registrací jsou v systému REX příslušným orgánem zvýhodněné země nebo celními orgány členského státu, které je do tohoto systému vložily, uchovávány po dobu nejvýše deseti kalendářních let po kalendářním roce, během něhož ke zrušení došlo. Po uplynutí těchto deseti kalendářních let příslušný orgán zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu předmětné údaje vymažou.

Článek 90

Automatické vynětí z evidence registrovaných vývozců, je-li země vyňata ze seznamu zvýhodněných zemí

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Komise zruší všechny registrace vývozců registrovaných ve zvýhodněné zemi, je-li zvýhodněná země odstraněna ze seznamu zvýhodněných zemí v příloze II nařízení (EU) č. 978/2012 nebo jsou-li celní preference udělené zvýhodněné zemi dočasně odňaty v souladu s nařízením (EU) č. 978/2012.

2.   Je-li daná země do uvedeného seznamu opět zanesena nebo skončí-li dočasné odnětí celních preferencí udělených zvýhodněné zemi, Komise znovu zaktivuje registrace všech vývozců, kteří jsou v dané zemi registrováni, jestliže jsou registrační údaje o těchto vývozcích v systému k dispozici a zůstaly platné alespoň pro systém GSP Norska, nebo Švýcarska, či Turecka. Pokud tomu tak není, vývozci se znovu zaregistrují v souladu s článkem 86 tohoto nařízení.

3.   V případě zrušení registrace všech registrovaných vývozců v některé zvýhodněné zemi v souladu s prvním odstavcem se údaje týkající se zrušených registrací uchovávají v systému REX alespoň po dobu deseti kalendářních let po kalendářním roce, během něhož ke zrušení došlo. Po tomto desetiletém období, a není-li již daná zvýhodněná země pro systém GSP Norska, Švýcarska ani Turecka více než deset let zvýhodněnou zemí, Komise tyto údaje týkající se zrušených registrací ze systému REX vymaže.

Článek 91

Povinnosti vývozců

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Registrovaní i neregistrovaní vývozci dodržují tyto povinnosti:

a)	vedou příslušné obchodní účetní záznamy o výrobě a dodávkách zboží způsobilého pro preferenční zacházení;

b)	mají k dispozici veškeré doklady týkající se materiálu používaného při výrobě;

c)	uchovávají veškeré celní doklady týkající se materiálu používaného při výrobě;

d)	po dobu alespoň tří let od konce kalendářního roku, ve kterém byla vystavena deklarace o původu, popřípadě déle, pokud to vyžaduje vnitrostátní právo, vedou záznamy o: i) deklaracích o původu, které vystavili; ii) původních a nepůvodních materiálech, výrobě a skladovém účetnictví.

Tyto záznamy a deklarace o původu lze uchovávat v elektronické podobě, na jejich základě však musí být možné dohledat materiály použité při výrobě vyvezených produktů a potvrdit jejich status původu.

2.   Povinnosti stanovené v odstavci 1 se také vztahují na dodavatele, kteří vývozcům poskytují prohlášení dodavatele, jež potvrzuje status původu zboží, které dodávají.

3.   Registrovaní i neregistrovaní přeposílatelé zboží, kteří vystavují náhradní deklarace o původu, uchovávají původní, jimi nahrazené deklarace o původu alespoň po dobu tří let od konce kalendářního roku, ve kterém byla náhradní deklarace o původu vystavena, popřípadě déle, pokud to vyžaduje vnitrostátní právo.

Článek 92

Obecná ustanovení o deklaraci o původu

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Deklaraci o původu lze vystavit v okamžiku vývozu do Unie nebo v okamžiku, kdy je vývoz do Unie zajištěn.

Pokud se dotčené produkty považují za pocházející ze zvýhodněné země vývozu nebo jiné zvýhodněné země v souladu s čl. 55 odst. 4 druhým pododstavcem nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 nebo čl. 55 odst. 6 druhým pododstavcem uvedeného nařízení, deklaraci o původu vystaví vývozce ve zvýhodněné zemi vývozu.

Jsou-li dotčené produkty vyváženy bez dalšího opracování nebo zpracování nebo byly-li podrobeny pouze operacím uvedeným v čl. 47 odst. 1 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, a zachovaly si tudíž původ v souladu s čl. 55 odst. 4 třetím pododstavcem a čl. 55 odst. 6 třetím pododstavcem uvedeného nařízení, deklaraci o původu vystaví vývozce ve zvýhodněné zemi původu.

2.   Deklaraci o původu lze vystavit i po vývozu („zpětná deklarace“) dotčených produktů. Taková zpětná deklarace o původu je přípustná, je-li předložena celním orgánům v členském státě podání celního prohlášení k propuštění do volného oběhu nejpozději dva roky po dovozu.

Dojde-li k rozdělení zásilky v souladu s článkem 43 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a je-li dodržena dvouletá lhůta uvedená v prvním pododstavci, může deklaraci o původu zpětně vystavit vývozce země, z níž byly dané produkty vyvezeny. To platí obdobně, dojde-li k rozdělení zásilky v jiné zvýhodněné zemi nebo v Norsku, Švýcarsku nebo Turecku.

3.   Vývozce poskytuje svému odběrateli v Unii deklaraci o původu, která obsahuje náležitosti uvedené v příloze 22-07. Vyhotovuje se v angličtině, francouzštině nebo španělštině.

Může být vystavena na kterémkoli obchodním dokladu, který umožní ztotožnění dotčeného vývozce a příslušného zboží.

4.   Odstavce 1 až 3 se použijí obdobně na deklarace o původu vystavené v Unii pro účely dvoustranné kumulace.

Článek 93

Deklarace o původu v případě kumulace

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Pro účely určení původu materiálů použitých v rámci dvoustranné či regionální kumulace se vývozce produktu, při jehož výrobě se se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena kumulace, spoléhá na deklaraci o původu poskytnutou dodavatelem daných materiálů. V těchto případech obsahuje deklarace o původu vystavená vývozcem podle okolností označení „EU cumulation“, „regional cumulation“, „Cumul UE“, „Cumul regional“ nebo „Acumulación UE“, „Acumulación regional“.

2.   Pro účely určení původu materiálů použitých v rámci kumulace podle článku 54 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se vývozce produktu, při jehož výrobě se používají materiály pocházející z Norska, Švýcarska nebo Turecka, spoléhá na doklad o původu zboží poskytnutý dodavatelem daných materiálů, a to za podmínky, že tento doklad byl vydán v souladu s pravidly původu systému GSP Norska, Švýcarska nebo Turecka, podle okolností. V tomto případě obsahuje deklarace o původu vystavená vývozcem označení „Norway cumulation“, „Switzerland cumulation“, „Turkey cumulation“, „Cumul Norvège“, „Cumul Suisse“, „Cumul Turquie“ nebo „Acumulación Noruega“, „Acumulación Suiza“, „Acumulación Turquía“.

3.   Pro účely určení původu materiálů použitých v rámci rozšířené kumulace podle článku 56 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se vývozce produktu, při jehož výrobě se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena rozšířená kumulace, spoléhá na doklad o původu zboží poskytnutý dodavatelem daných materiálů, a to za podmínky, že tento doklad byl vydán v souladu s ustanoveními příslušných dohod o volném obchodu mezi Unií a dotčenou zemí.

V tomto případě obsahuje deklarace o původu vystavená vývozcem označení „extended cumulation with country x“, „cumul étendu avec le pays x“ nebo „Acumulación ampliada con el país x“.

Pododdíl 6

Postupy při propouštění do volného oběhu v Unii použitelné v rámci systému GSP Unie do dne zahájení uplatňování systému registrovaných vývozců

Článek 94

Předkládání a platnost osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře a jejich opožděné předložení

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře se předkládají celním orgánům členských států dovozu v souladu s postupy týkajícími se celního prohlášení.

2.   Doklad o původu zboží platí deset měsíců ode dne vydání v zemi vývozu a v této lhůtě musí být předložen celním orgánům země dovozu.

Doklady o původu zboží, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí doby platnosti, mohou být přijaty pro účely uplatnění celních preferencí, pokud stanovená lhůta k předložení těchto dokladů nebyla dodržena na základě mimořádných okolností.

V ostatních případech opožděného předložení mohou celní orgány země dovozu přijmout doklady o původu zboží, pokud byly produkty celnímu úřadu předloženy před uplynutím uvedené lhůty.

Článek 95

Nahrazování osvědčení o původu zboží na tiskopise A a prohlášení na faktuře

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Pokud jsou původní produkty, které ještě nebyly propuštěny do volného oběhu, umístěny pod dohled celního úřadu členského státu, uvedený celní úřad na písemnou žádost přeposílatele nahradí původní osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře jedním nebo více osvědčeními o původu zboží na tiskopise A (náhradní osvědčení) pro účely zaslání všech nebo některých z těchto produktů na jiné místo v Unii nebo do Norska či Švýcarska. Přeposílatel ve své žádosti uvede, zda má být k náhradnímu osvědčení přiložena fotokopie původního dokladu o původu zboží.

2.   Náhradní osvědčení se vyhotovuje v souladu s přílohou 22-19.

Celní úřad ověřuje, zda je náhradní osvědčení v souladu s původním dokladem o původu zboží.

3.   Pokud o náhradní osvědčení žádá přeposílatel jednající v dobré víře, neodpovídá za správnost údajů uvedených v původním dokladu o původu zboží.

4.   Celní úřad, který je požádán o vydání náhradního osvědčení, zaznamená do původního dokladu o původu zboží nebo do přílohy k němu hmotnost, čísla, druh odesílaných produktů a jejich zemi určení a uvede v něm sériová čísla odpovídajících náhradních osvědčení. Původní doklad o původu zboží uchovává po dobu nejméně tří let.

5.   V případě produktů, které využívají celních preferencí na základě odchylky přiznané v souladu s čl. 64 odst. 6 kodexu, se postup stanovený v tomto článku použije jen tehdy, jsou-li takové produkty určeny pro Unii.

Článek 96

Dovoz po částech za použití osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Jsou-li na žádost dovozce a za podmínek stanovených celními orgány členského státu dovozu po částech dováženy produkty v nesmontovaném nebo rozloženém stavu ve smyslu všeobecného výkladového pravidla 2 písm. a) harmonizovaného systému třídy XVI nebo XVII nebo čísla 7308 nebo 9406 harmonizovaného systému, lze celním orgánům předložit jediný doklad o původu těchto produktů při dovozu první části.

2.   Na žádost dovozce může být s ohledem na podmínky stanovené celními orgány členského státu dovozu těmto orgánům předložen jediný doklad o původu zboží při dovozu první zásilky, jestliže:

a)	je zboží dováženo v rámci častých a trvalých operací značné obchodní hodnoty;

b)	je zboží předmětem téže kupní smlouvy a strany této smlouvy jsou usazeny v zemi vývozu nebo v členském státě (členských státech);

c)	je zboží zařazeno do stejného kódu (osm číslic) kombinované nomenklatury;

d)	zboží pochází výhradně od stejného vývozce, je určeno pro stejného dovozce a podléhá vstupním formalitám u stejného celního úřadu téhož členského státu.

Tento postup je použitelný na období určené příslušnými celními orgány.

Článek 97

Výjimky z povinnosti poskytnout osvědčení o původu zboží na tiskopise Anebo prohlášení na faktuře

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Produkty, které jsou zasílány jako drobné zásilky soukromými osobami soukromým osobám nebo jsou součástí osobních zavazadel cestujících, se považují za původní produkty, na které se vztahují celní preference GSP, aniž by bylo třeba předložit osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře, pokud:

a)	takové produkty i) nejsou dováženy za obchodním účelem; ii) byly prohlášeny za produkty splňující podmínky nezbytné pro využívání systému GSP;

b)	není pochyb o pravdivosti prohlášení uvedeného v písm. a) bodu ii).

2.   Dovoz se nepovažuje za dovoz za obchodním účelem, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a)	dovoz je příležitostný;

b)	dovoz je tvořen výhradně produkty pro osobní potřebu příjemců nebo cestujících či jejich rodin;

c)	z povahy a množství produktů je zřejmé, že neslouží žádnému obchodnímu účelu.

3.   Celková hodnota produktů uvedených v odstavci 2 nepřesahuje 500 EUR v případě drobných zásilek nebo 1 200 EUR v případě produktů, které jsou součástí osobních zavazadel cestujících.

Článek 98

Rozpory a formální chyby v osvědčeních o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášeních na faktuře

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Zjištěním drobných rozporů mezi údaji uvedenými v osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo v prohlášení na faktuře a údaji v dokladech, které byly celnímu úřadu předloženy za účelem splnění formalit při dovozu produktů, není zapříčiněna neplatnost osvědčení nebo prohlášení, je-li řádně prokázáno, že se daný doklad skutečně vztahuje na předložené produkty.

2.   Zjevné formální chyby v osvědčení o původu zboží na tiskopise A, v průvodním osvědčení EUR.1 nebo v prohlášení na faktuře nevedou k odmítnutí tohoto dokladu, nejsou-li chyby takové povahy, že vyvolávají pochybnost o správnosti údajů obsažených v daném dokladu.

Pododdíl 7

Postupy při propouštění do volného oběhu v Unii použitelné v rámci systému GSP Unie od dne zahájení uplatňování systému registrovaných vývozců

Článek 99

Platnost deklarace o původu

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Deklarace o původu se vystavuje pro každou zásilku.

2.   Deklarace o původu platí dvanáct měsíců ode dne jejího vystavení.

3.   Jedna deklarace o původu se může vztahovat na několik zásilek, pokud zboží splňuje tyto podmínky:

a)	předkládá se v nesmontovaném nebo rozloženém stavu ve smyslu všeobecného výkladového pravidla 2 písm. a) harmonizovaného systému;

b)	spadá do třídy XVI nebo XVII nebo čísla 7308 nebo 9406 harmonizovaného systému a

c)	má být dováženo po částech.

Článek 100

Přípustnost deklarace o původu

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

Aby měli dovozci při předložení deklarace o původu nárok požadovat zvýhodnění v rámci systému GSP, musí být zboží vyvezeno v den, kdy zvýhodněná země, z níž se zboží vyváží, zahájila registraci vývozců v souladu s článkem 79 tohoto nařízení, nebo po tomto dni.

Je-li země přijata nebo znovu přijata jako zvýhodněná země s ohledem na produkty uvedené v nařízení (EU) č. 978/2012, na zboží pocházející z této země se vztahuje všeobecný systém preferencí pod podmínkou, že bylo ze zvýhodněné země vyvezeno v den, kdy tato zvýhodněná země zahájila uplatňování systému registrovaných vývozců uvedeného v čl. 70 odst. 3 tohoto nařízení, nebo po tomto dni.

Článek 101

Nahrazování deklarace o původu

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Pokud jsou původní produkty, které ještě nebyly propuštěny do volného oběhu, umístěny pod dohled celního úřadu členského státu, může přeposílatel nahradit původní deklaraci o původu jedním nebo více náhradními deklaracemi o původu (náhradní deklarace) pro účely zaslání všech nebo některých z těchto produktů na jiné místo na celním území Unie nebo do Norska či Švýcarska.

Náhradní deklarace se vyhotovuje v souladu s požadavky přílohy 22-20.

Náhradní deklaraci o původu lze vystavit pouze tehdy, pokud byla původní deklarace o původu vystavena v souladu s články 92, 93, 99 a 100 tohoto nařízení a přílohou 22-07.

2.   Přeposílatelé musí být registrováni pro účely vystavování náhradních deklarací o původu, pokud jde o původní produkty, které mají být zaslány na jiné místo v rámci území Unie, převyšuje-li celková hodnota původních produktů původní zásilky, která má být rozdělena, 6 000 EUR.

Přeposílatelé, kteří nejsou registrovaní, však mohou vystavovat náhradní deklarace o původu, převyšuje-li celková hodnota původních produktů původní zásilky, která má být rozdělena, 6 000 EUR, pokud přiloží kopii původní deklarace o původu vystavené ve zvýhodněné zemi.

3.   Náhradní deklarace o původu, pokud jde o produkty, které mají být zaslány do Norska nebo Švýcarska, mohou vystavovat pouze přeposílatelé registrovaní v systému REX.

4.   Náhradní deklarace o původu platí dvanáct měsíců ode dne vystavení původní deklarace o původu.

5.   Odstavce 1 až 4 se použijí také na deklarace nahrazující náhradní deklarace o původu.

6.   Pokud produkty využívají celních preferencí na základě odchylky přiznané v souladu s čl. 64 odst. 6 kodexu, lze nahrazení stanovené v tomto článku provést pouze tehdy, jsou-li takové produkty určeny pro Unii.

Článek 102

Obecné zásady a preventivní opatření, které má deklarant přijmout

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Požaduje-li deklarant preferenční zacházení v rámci systému GSP, uvede v celním prohlášení k propuštění zboží do volného oběhu odkaz na deklaraci o původu. Na deklaraci o původu se odkazuje uvedením data jejího vydání ve formátu rrrrmmdd, kde rrrr je rok, mm měsíc a dd den. Pokud celková hodnota zasílaných původních produktů převyšuje 6 000 EUR, uvede deklarant rovněž číslo registrovaného vývozce.

2.   Požádá-li deklarant o uplatnění systému GSP v souladu s odstavcem 1, aniž by měl při přijetí celního prohlášení k propuštění do volného oběhu k dispozici deklaraci o původu, považuje se toto prohlášení za neúplné ve smyslu článku 166 kodexu a podle toho se s ním nakládá.

3.   Před deklarováním zboží k propuštění do volného oběhu se deklarant řádně ujistí, že zboží splňuje pravidla uvedená v tomto pododdíle, pododdílech 3 až 9 tohoto oddílu a pododdílech 2 a 3 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, a to zejména tím, že zkontroluje:

a)	na veřejně přístupných internetových stránkách, že vývozce je registrován v systému REX, pokud celková hodnota zasílaných původních produktů převyšuje 6 000 EUR; a

b)	že deklarace o původu je vyhotovena v souladu s přílohou 22-07 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

Článek 103

Výjimky z povinnosti poskytnout deklaraci o původu

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Z povinnosti vystavit a předložit deklaraci o původu jsou vyňaty tyto produkty:

a)	produkty, které jsou zasílány v drobných zásilkách soukromými osobami soukromým osobám a jejichž celková hodnota nepřesahuje 500 EUR;

b)	produkty, které jsou součástí osobních zavazadel cestujících a jejichž celková hodnota nepřesahuje 1 200 EUR.

2.   Produkty uvedené v odstavci 1 musí splňovat tyto podmínky:

a)	nedováží se za obchodním účelem;

b)	byly prohlášeny za produkty splňující podmínky pro využívání systému GSP;

c)	není pochyb o pravdivosti prohlášení uvedeného v písmenu b).

3.   Pro účely odst. 2 písm. a) se dovoz nepovažuje za dovoz prováděný za obchodním účelem, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)	dovoz je příležitostný;

b)	dovoz je tvořen výhradně produkty pro osobní potřebu příjemců nebo cestujících či jejich rodin;

c)	z povahy a množství produktů je zřejmé, že neslouží žádnému obchodnímu účelu.

Článek 104

Rozpory a formální chyby v deklaracích o původu; opožděné předložení deklarací o původu

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Zjištěním drobných rozporů mezi údaji uvedenými v deklaraci o původu a údaji v dokladech, které byly celním orgánům předloženy za účelem splnění formalit při dovozu produktů, není zapříčiněna neplatnost deklarace o původu, je-li řádně prokázáno, že se daný doklad skutečně vztahuje na dotčené produkty.

2.   Zjevné formální chyby, například překlepy v deklaraci o původu, nevedou k odmítnutí dokladu, nejsou-li takové povahy, že vyvolávají pochybnost o správnosti údajů obsažených v tomto dokladu.

3.   Deklarace o původu, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí doby platnosti stanovené v článku 99 tohoto nařízení, mohou být přijaty pro účely uplatnění celních preferencí, pokud lhůta k předložení těchto dokladů nebyla dodržena na základě mimořádných okolností. V ostatních případech opožděného předložení mohou celní orgány země dovozu přijmout deklarace o původu, pokud byly příslušné produkty celnímu úřadu předloženy před uplynutím uvedené lhůty.

Článek 105

Dovoz po částech za použití deklarací o původu

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Postup uvedený v čl. 99 odst. 3 tohoto nařízení se použije na období určené celními orgány členských států.

2.   Celní orgány členského státu dovozu, které vykonávají dohled nad po sobě jdoucím propouštěním do volného oběhu, ověří, že po sobě jdoucí zásilky jsou součástí produktů v nesmontovaném nebo rozloženém stavu, pro které byla vyhotovena deklarace o původu.

Článek 106

Pozastavení uplatňování preference

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Mají-li celní orgány pochybnosti o statusu původu produktů, mohou požádat deklaranta, aby v přiměřené lhůtě určené celními orgány předložil veškeré dostupné důkazy za účelem ověření správnosti údajů o původu v deklaraci nebo splnění podmínek podle článku 43 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

2.   Celní orgány mohou po dobu trvání ověřovacího postupu stanoveného v článku 109 tohoto nařízení pozastavit uplatňování preferenčního celního opatření, pokud:

a)	informace poskytnuté deklarantem nepostačují k tomu, aby potvrdily status původu produktů nebo splnění podmínek stanovených v článku 42 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 nebo článku 43 uvedeného nařízení;

b)	deklarant neodpoví ve lhůtě stanovené pro poskytnutí informací uvedených v odstavci 1.

3.   Během čekání na vyžádané informace od deklaranta uvedené v odstavci 1 nebo na výsledky ověřovacího postupu uvedeného v odstavci 2 se pod podmínkou ochranných opatření, která se považují za nezbytná, dovozci nabídne možnost propuštění produktů.

Článek 107

Odmítnutí udělit celní preferenci

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Celní orgány členského státu dovozu odmítnou udělit celní preference, aniž by musely žádat o další důkazy nebo zaslat zvýhodněné zemi žádost o ověření, pokud:

a)	zboží není stejné jako zboží uvedené v deklaraci o původu;

b)	deklarant nepředloží deklaraci o původu pro dotčené produkty, je-li tato deklarace vyžadována;

c)	aniž je dotčen čl. 78 odst. 1 písm. b) a čl. 79 odst. 3 tohoto nařízení, nebyla deklarace o původu, kterou má deklarant v držení, vystavena vývozcem registrovaným ve zvýhodněné zemi;

d)	deklarace o původu není vystavena v souladu s přílohou 22-07;

e)	nejsou splněny podmínky článku 43 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

2.   Celní orgány členského státu dovozu odmítnou udělit celní preference, jestliže v návaznosti na žádost o ověření ve smyslu článku 109 adresovanou příslušným orgánům zvýhodněné země celní orgány členského státu dovozu:

a)	obdržely odpověď, podle které nebyl vývozce oprávněn vystavit deklaraci o původu;

b)	obdržely odpověď, podle které dotčené produkty nepocházejí ze zvýhodněné země nebo nebyly splněny podmínky stanovené v článku 42 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446;

c)

měly při předložení žádosti o ověření odůvodněné pochybnosti o platnosti deklarace o původu nebo o správnosti informací, které deklarant poskytl o skutečném původu dotčených produktů, a je splněna jedna z těchto podmínek: i) ve lhůtě povolené podle článku 109 tohoto nařízení neobdržely odpověď, nebo ii) obdržely odpověď, která neposkytuje dostatečné odpovědi na otázky obsažené v žádosti.

Pododdíl 8

Kontrola původu zboží v rámci systému GSP Unie

Článek 108

Povinnosti příslušných orgánů související s kontrolou původu po dni zahájení uplatňování systému registrovaných vývozců

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Aby zajistily dodržování pravidel týkajících se statusu původu produktů, provádějí příslušné orgány zvýhodněné země:

a)	na žádost celních orgánů členských států ověřování statusu původu produktů;

b)	ze své vlastní iniciativy pravidelné kontroly vývozců.

První pododstavec se použije obdobně na žádosti zaslané orgánům Norska a Švýcarska o ověření náhradních deklarací o původu vystavených na jejich území, a to s cílem požádat tyto orgány o těsnější spolupráci s příslušnými orgány ve zvýhodněné zemi.

Rozšířená kumulace se povoluje v souladu s článkem 56 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 pouze tehdy, pokud se země, se kterou má Unie platnou dohodu o volném obchodu, zaváže k poskytování podpory v záležitostech správní spolupráce zvýhodněné zemi stejným způsobem, kterým by tuto podporu poskytla celním orgánům členských států v souladu s příslušnými ustanoveními dotyčné dohody o volném obchodu.

2.   Kontroly uvedené v odst. 1 písm. b) zajistí trvalé plnění povinností vývozci. Provádějí se v intervalech určených na základě vhodných kritérií analýzy rizik. Za tím účelem požádají příslušné orgány zvýhodněných zemí vývozce o předložení kopií nebo seznamu deklarací o původu, jež vystavili.

3.   Příslušné orgány zvýhodněných zemí mají právo požadovat jakékoli důkazy a provádět jakékoli kontroly účetnictví vývozce, případně výrobců, kteří jsou jeho dodavateli, a to rovněž v provozních prostorách, nebo jakékoli jiné kontroly, které považují za vhodné.

Článek 109

Následné ověřování deklarací o původu a náhradních deklarací o původu

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Následné ověřování deklarací o původu nebo náhradních deklarací o původu se provádí nahodile anebo vždy, když mají celní orgány členských států odůvodněné pochybnosti o jejich pravosti, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění ostatních požadavků stanovených v tomto pododdíle, pododdílech 3 až 9 tohoto oddílu a pododdílech 2 a 3 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

Požádají-li celní orgány členského státu příslušné orgány zvýhodněné země o spolupráci za účelem ověření platnosti deklarací o původu, statusu původu produktů nebo obou, uvedou ve své žádosti případně důvody pro odůvodněné pochybnosti o platnosti deklarace o původu nebo statusu původu produktů.

Na podporu žádosti o ověření může být připojena kopie deklarace o původu nebo náhradní deklarace o původu a jakékoli další informace nebo doklady, z nichž vyplývá, že informace uvedené v dané deklaraci nebo dané náhradní deklaraci jsou nesprávné.

Žádající členský stát stanoví pro oznámení výsledků ověřování počáteční lhůtu šesti měsíců počínaje datem žádosti o ověření, s výjimkou žádostí zaslaných Norsku nebo Švýcarsku za účelem ověření náhradních deklarací o původu vystavených na jejich území na základě deklarace o původu vystavené ve zvýhodněné zemi, pro které se tato lhůta prodlouží na osm měsíců.

2.   Jestliže v případě odůvodněných pochybností po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 neobdrží celní orgány odpověď nebo jestliže odpověď obsahuje údaje, které nepostačují k určení skutečného původu produktů, zašle se příslušným orgánům druhé sdělení. Toto sdělení stanoví další lhůtu v délce nejvýše šesti měsíců. Jestliže ve lhůtě šesti měsíců ode dne zaslání druhého sdělení nejsou dožadujícím orgánům sděleny výsledky ověření nebo jestliže výsledky neumožňují určit pravost daného dokladu nebo skutečný původ produktů, odmítnou dožadující orgány uplatnit celní preference.

3.   Pokud ověřování stanovené v odstavci 1 nebo jiné dostupné informace naznačují, že jsou porušována pravidla původu, provede zvýhodněná země vývozu z vlastního podnětu nebo na žádost celních orgánů členských států nebo Komise potřebná šetření nebo přijme vhodná opatření, aby tato šetření byla provedena s požadovanou naléhavostí, aby byly takové přestupky odhaleny a aby jim bylo možno předcházet. Za tím účelem se Komise nebo celní orgány členských států mohou těchto šetření účastnit.

Článek 110

Následné ověřování osvědčení o původu zboží na tiskopise A a prohlášení na faktuře

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Následné ověřování osvědčení o původu zboží na tiskopise A a prohlášení na faktuře se provádí nahodile anebo vždy, když mají celní orgány členských států odůvodněné pochybnosti o jejich pravosti, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění ostatních požadavků stanovených v tomto pododdíle, pododdílech 3 až 9 tohoto oddílu a pododdílech 2 a 3 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

2.   Při podávání žádosti o následné ověření vrátí celní orgány členských států osvědčení o původu zboží na tiskopise A a fakturu, pokud byla předložena, prohlášení na faktuře nebo kopii těchto dokladů příslušným vládním orgánům zvýhodněné země vývozu, a případně uvedou důvody tohoto šetření. Spolu s žádostí o ověření se zašlou veškeré získané doklady a informace nasvědčující, že údaje uvedené v dokladu o původu zboží jsou nesprávné.

Jestliže se celní orgány členských států rozhodnou pozastavit poskytování celních preferencí až do výsledku ověření, nabídne se dovozci pod podmínkou ochranných opatření, která jsou považována za nezbytná, možnost propuštění produktů.

3.   Pokud byla podána žádost o následné ověření, takové ověření se provede a jeho výsledky se sdělí celním orgánům členských států ve lhůtě nejvýše šesti měsíců nebo v případě žádostí zaslaných Norsku, Švýcarsku nebo Turecku za účelem ověření náhradních dokladů o původu zboží vystavených na jejich území na základě osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře vystaveného ve zvýhodněné zemi ve lhůtě nejvýše osmi měsíců ode dne zaslání žádosti. Z výsledků musí být zřejmé, zda se dotyčný doklad o původu zboží vztahuje na skutečně vyvezené produkty a zda lze tyto produkty považovat za produkty pocházející ze zvýhodněné země.

4.   V případě osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydaných na základě dvoustranné kumulace musí odpověď obsahovat kopii (kopie) průvodního (průvodních) osvědčení EUR.1, nebo případně odpovídajícího (odpovídajících) prohlášení na faktuře.

5.   Jestliže v případě odůvodněných pochybností během šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 3 neobdrží celní orgány odpověď nebo jestliže odpověď neobsahuje údaje, které by postačovaly k rozhodnutí o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, zašle se příslušným orgánům druhé sdělení. Jestliže ve lhůtě čtyř měsíců ode dne zaslání druhého sdělení nejsou dožadujícím orgánům sděleny výsledky ověření nebo jestliže výsledky neumožňují určit pravost daného dokladu nebo skutečný původ produktů, odmítnou dožadující orgány uplatnit celní preference, s výjimkou existence mimořádných okolností.

6.   Pokud ověřovací postup nebo jiné dostupné informace naznačují, že jsou porušována pravidla původu, provede zvýhodněná země vývozu z vlastního podnětu nebo na žádost celních orgánů členských států potřebná šetření nebo přijme vhodná opatření, aby tato šetření byla provedena s požadovanou naléhavostí, aby byly takové přestupky odhaleny a aby jim bylo možno předcházet. Za tím účelem se Komise nebo celní orgány členských států mohou šetření účastnit.

7.   Pro účely následného ověření osvědčení o původu zboží na tiskopise A uchovávají vývozci veškeré příslušné doklady prokazující status původu dotčených produktů a příslušné vládní orgány zvýhodněné země vývozu uchovávají kopie osvědčení a rovněž veškeré související vývozní doklady. Tyto doklady se uchovávají po dobu alespoň tří let od konce roku, ve kterém bylo osvědčení o původu na tiskopise A vydáno.

Článek 111

Následné ověřování dokladů o původu zboží vztahujících se na produkty, které získaly status původu prostřednictvím kumulace

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

Články 73 a 110 tohoto nařízení se také použijí mezi zeměmi stejného regionálního sdružení pro účely poskytování informací Komisi nebo celním orgánům členských států a následného ověření osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře vydaných v souladu s pravidly pro regionální kumulaci původu.

Pododdíl 9

Ostatní ustanovení použitelná v rámci systému GSP Unie

Článek 112

Ceuta a Melilla

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Články 41 až 58 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se použijí k určení toho, zda lze produkty vyvážené do Ceuty a Melilly považovat za pocházející ze zvýhodněné země nebo za pocházející z Ceuty a Melilly, když jsou vyváženy do zvýhodněné země pro účely dvoustranné kumulace.

2.   Články 74 až 79 a články 84 až 93 tohoto nařízení se použijí na produkty vyvážené ze zvýhodněné země do Ceuty a Melilly a na produkty vyvážené z Ceuty a Melilly do zvýhodněné země za účelem dvoustranné kumulace.

3.   Pro účely uvedené v odstavcích 1 a 2 se Ceuta a Melilla považují za jediné území.

Pododdíl 10

Doklady o původu zboží použitelné v rámci pravidel původu pro účely preferenčních sazebních opatření přijatých Unií jednostranně vůči některým zemím či územím

Článek 113

Obecné požadavky

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

Na produkty pocházející z jedné ze zvýhodněných zemí nebo z jednoho ze zvýhodněných území se uplatňují celní preference uvedené v článku 59 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 po předložení jednoho z těchto dokladů:

a)	průvodního osvědčení EUR.1 vydaného prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 22-10 nebo

b)	v případech uvedených v čl. 119 odst. 1 prohlášení, jehož znění je uvedeno v příloze 22-13, uvedeného vývozcem na faktuře, dodacím listu nebo jakémkoli jiném obchodním dokladu, který popisuje dotyčný produkt dostatečně podrobně, aby umožnil jeho ztotožnění (dále jen „prohlášení na faktuře“).

V kolonce 7 v průvodních osvědčeních EUR.1 nebo v prohlášeních na faktuře je třeba uvést poznámku „Autonomous trade measures“ nebo „Mesures commerciales autonomes“.

Článek 114

Postup pro vydávání průvodního osvědčení EUR. 1

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Původní produkty ve smyslu pododdílu 4 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 jsou při dovozu do Unie způsobilé pro uplatnění celních preferencí uvedených v článku 59 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, pokud byly přepraveny přímo do Unie ve smyslu článku 69 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, po předložení průvodního osvědčení EUR.1 vydaného celními nebo jinými příslušnými vládními orgány zvýhodněné země nebo zvýhodněného území, jestliže tato zvýhodněná země nebo toto zvýhodněné území:

a)	sdělila Komisi informace požadované podle článku 124 tohoto nařízení a

b)	je Unii nápomocna tím, že umožňuje celním orgánům členských států ověřit pravost dokladu a správnost údajů o skutečném původu dotyčných produktů.

2.   Průvodní osvědčení EUR.1 lze vydat pouze v případě, že může sloužit jako listinný důkaz požadovaný pro účely celních preferencí uvedených v článku 59 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

3.   Průvodní osvědčení EUR.1 se vydává pouze na základě písemné žádosti podané vývozcem nebo jeho zástupcem. Taková žádost se podává prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 22-10 a vyplní se v souladu s ustanoveními tohoto článku a článků 113, 115, 116, 117, 118, 121 a 123 tohoto nařízení.

Žádosti o průvodní osvědčení EUR.1 příslušné orgány zvýhodněné země nebo zvýhodněného území nebo členského státu vývozu uchovávají po dobu alespoň tří let od konce roku, ve kterém bylo průvodní osvědčení vydáno.

4.   Vývozce nebo jeho zástupce připojí k žádosti veškeré podklady potřebné k prokázání, že pro produkty, jež mají být vyvezeny, může být vydáno průvodní osvědčení EUR.1.

Vývozce je povinen na žádost příslušných orgánů předložit veškeré další důkazy, které tyto orgány považují za potřebné, aby mohly ověřit správnost statusu původu produktů, na které se může vztahovat preferenční zacházení, a souhlasit s veškerými kontrolami svého účetnictví a okolností, za nichž byly produkty získány, prováděnými uvedenými orgány.

5.   Průvodní osvědčení EUR.1 vydávají příslušné vládní orgány zvýhodněné země nebo zvýhodněného území nebo celní orgány členského státu vývozu, pokud lze produkty, které mají být vyvezeny, považovat za původní produkty ve smyslu pododdílu 4 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

6.   Vzhledem k tomu, že průvodní osvědčení EUR.1 představuje listinný důkaz pro uplatnění preferenčního režimu stanoveného v článku 59 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, odpovídají příslušné vládní orgány zvýhodněné země nebo zvýhodněného území nebo celní orgány členského státu vývozu za přijetí opatření potřebných k ověření původu produktů a ke kontrole ostatních údajů uvedených v osvědčení.

7.   K ověření toho, zda je splněna podmínka stanovená v odstavci 5, mají příslušné vládní orgány zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu vývozu právo požadovat předložení všech listinných důkazů nebo provádět veškeré kontroly, které považují za vhodné.

8.   Příslušné vládní orgány zvýhodněné země nebo zvýhodněného území nebo celní orgány členského státu vývozu odpovídají za to, aby tiskopisy uvedené v odstavci 1 byly řádně vyplněny.

9.   Datum vydání průvodního osvědčení EUR.1 se uvádí v části osvědčení, která je vyhrazena pro celní orgány.

10.   Průvodní osvědčení EUR.1 vydávají příslušné orgány zvýhodněné země nebo zvýhodněného území nebo celní orgány členského státu vývozu při vývozu produktů, kterých se týká. Osvědčení se předá vývozci, jakmile je vývoz skutečně proveden nebo zajištěn.

Článek 115

Dovoz po částech

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

Jsou-li na žádost dovozce a za podmínek stanovených celními orgány země dovozu po částech dováženy produkty v nesmontovaném nebo rozloženém stavu ve smyslu všeobecného výkladového pravidla 2 písm. a) harmonizovaného systému třídy XVI nebo XVII nebo čísla 7308 nebo 9406 harmonizovaného systému, předkládá se celním orgánům jediný doklad o původu těchto produktů při dovozu první části.

Článek 116

Předkládání dokladu o původu zboží

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

Doklady o původu zboží se předkládají celním orgánům členského státu dovozu postupy uvedenými v článku 163 kodexu. Tyto orgány mohou požadovat jejich překlad, a dále mohou požadovat, aby bylo dovozní celní prohlášení doplněno prohlášením dovozce o tom, že produkty splňují podmínky pro použití tohoto pododdílu.

Článek 117

Průvodní osvědčení EUR.1 vydaná dodatečně

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Odchylně od čl. 114 odst. 10 může být průvodní osvědčení EUR.1 ve výjimečných případech vydáno po vývozu produktů, jichž se týká, jestliže je splněna jedna z těchto podmínek:

a)	nebylo vydáno při vývozu v důsledku omylů, neúmyslného opomenutí nebo zvláštních okolností, nebo

b)	bylo příslušným orgánům uspokojivě prokázáno, že průvodní osvědčení EUR.1 bylo vydáno, ale nebylo při dovozu přijato z technických příčin.

2.   Příslušné orgány mohou vydat průvodní osvědčení EUR.1 dodatečně pouze v případě, že ověřily, že údaje uvedené v žádosti vývozce souhlasí s odpovídající vývozní dokumentací a že průvodní osvědčení EUR.1 splňující ustanovení tohoto pododdílu nebylo vydáno již při vývozu dotyčných produktů.

3.   Průvodní osvědčení EUR.1 vydaná dodatečně se potvrzují jednou z těchto poznámek:

BG: „ИЗДАДЕН ВПОСЛЕДСТВИЕ“

ES: „EXPEDIDO A POSTERIORI“

HR: „IZDANO NAKNADNO“

CS: „VYSTAVENO DODATEČNĚ“

DA: „UDSTEDT EFTERFØLGENDE“

DE: „NACHTRÄGLICH AUSGESTELLT“

ET: „VÄLJA ANTUD TAGASIULATUVALT“

EL: „ΕΚΔΟΘΕΝ ΕΚ ΤΩΝ ΥΣΤΕΡΩΝ“

EN: „ISSUED RETROSPECTIVELY“

FR: „DÉLIVRÉ A POSTERIORI“

IT: „RILASCIATO A POSTERIORI“

LV: „IZSNIEGTS RETROSPEKTĪVI“

LT: „RETROSPEKTYVUSIS IŠDAVIMAS“

HU: „KIADVA VISSZAMENŐLEGES HATÁLLYAL“

MT: „MAĦRUĠ RETROSPETTIVAMENT“

NL: „AFGEGEVEN A POSTERIORI“

PL: „WYSTAWIONE RETROSPEKTYWNIE“

PT: „EMITIDO A POSTERIORI“

RO: „ELIBERAT ULTERIOR“

SL: „IZDANO NAKNADO“

SK: „VYDANÉ DODATOČNE“

FI: „ANNETTU JÄLKIKÄTEEN“

SV: „UTFÄRDAT I EFTERHAND“

4.   Potvrzení uvedené v odstavci 3 se zapisuje do kolonky „Poznámky“ průvodního osvědčení EUR.1.

Článek 118

Vydávání duplikátu průvodního osvědčení EUR.1

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   V případě krádeže, ztráty nebo zničení průvodního osvědčení EUR.1 může vývozce požádat příslušné orgány, které je vydaly, o vydání duplikátu na základě vývozních dokladů, které mají v držení.

2.   Takto vydaný duplikát se potvrzuje jednou z těchto poznámek:

BG: „ДУБЛИКАТ“

ES: „DUPLICADO“

HR: „DUPLIKAT“

CS: „DUPLIKÁT“

DA: „DUPLIKÁT“

DE: „DUPLIKAT“

ET: „DUPLIKAAT“

EL: „ΑΝΤΙΓΡΑΦΟ“

EN: „DUPLICATE“

FR: „DUPLICATA“

IT: „DUPLICATO“

LV: „DUBLIKĀTS“

LT: „DUBLIKATAS“

HU: „MÁSODLAT“

MT: „DUPLIKAT“

NL: „DUPLICAAT“

PL: „DUPLIKAT“

PT: „SEGUNDA VIA“

RO: „DUPLICAT“

SL: „DVOJNIK“

SK: „DUPLIKÁT“

FI: „KAKSOISKAPPALE“

SV: „DUPLIKAT“

3.   Potvrzení uvedené v odstavci 2 se zapisuje do kolonky „Poznámky“ průvodního osvědčení EUR.1.

4.   Duplikát nese datum vydání původního průvodního osvědčení EUR.1 a tímto datem nabývá účinku.

Článek 119

Podmínky pro vystavování prohlášení na faktuře

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Prohlášení na faktuře může vystavit jedna z těchto osob:

a)	schválený vývozce Unie ve smyslu článku 120 tohoto nařízení;

b)	kterýkoli vývozce pro jakoukoli zásilku sestávající z jednoho nebo více nákladových kusů obsahujících původní produkty, jejichž celková hodnota nepřesahuje 6 000 EUR, pokud se na tento postup rovněž vztahuje součinnost uvedená v čl. 114 odst. 1 tohoto nařízení.

2.   Prohlášení na faktuře může být vystaveno, lze-li dotyčné produkty považovat za pocházející z Unie nebo z některé zvýhodněné země nebo zvýhodněného území a splňují-li ostatní požadavky stanovené v pododdílech 4 a 5 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

3.   Vývozce vystavující prohlášení na faktuře musí být připraven kdykoli na žádost celních nebo jiných příslušných vládních orgánů země nebo území vývozu předložit všechny příslušné doklady prokazující status původu dotyčných produktů a splnění ostatních požadavků stanovených v pododdílech 4 a 5 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

4.   Prohlášení na faktuře, jehož znění je uvedeno v příloze 22-13 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, vyhotovuje vývozce v některém z jazykových znění stanovených v uvedené příloze v souladu s ustanoveními vnitrostátního práva země vývozu, strojopisem, razítkem nebo tiskem na faktuře, dodacím listu nebo jakémkoli jiném obchodním dokladu. Je-li prohlášení psáno rukou, musí být napsáno inkoustem a hůlkovým písmem.

5.   Prohlášení na faktuře musí být opatřeno originálem vlastnoručního podpisu vývozce. Vývozce schválený ve smyslu článku 120 tohoto nařízení však není povinen podepisovat taková prohlášení, jestliže se celním orgánům písemně zaváže, že přebírá plnou odpovědnost za jakékoli prohlášení na faktuře, které jej identifikuje, jako by je vlastnoručně podepsal.

6.   V případech uvedených v odst. 1 písm. b) podléhá použití prohlášení na faktuře těmto zvláštním podmínkám:

a)	pro každou zásilku je vyhotoveno jedno prohlášení na faktuře;

b)	bylo-li zboží obsažené v zásilce již ověřováno v zemi vývozu s ohledem na definici „původních produktů“, může vývozce v prohlášení na faktuře na toto ověření odkázat.

Ustanovení prvního pododstavce nezprošťují vývozce povinnosti splnit případné jiné formality požadované celními nebo poštovními předpisy.

Článek 120

Schválený vývozce

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Celní orgány Unie mohou povolit kterémukoli vývozci usazenému na celním území Unie (dále jen „schválený vývozce“), který často odesílá produkty pocházející z Unie ve smyslu čl. 59 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a který k uspokojení celních orgánů poskytuje veškeré záruky potřebné k ověření statusu původu produktů a ke splnění všech ostatních požadavků stanovených v pododdílech 4 a 5 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, aby vystavil prohlášení na faktuře bez ohledu na hodnotu dotyčných produktů.

2.   Celní orgány mohou udělení statusu schváleného vývozce podmínit splněním jakýchkoli podmínek, které považují za vhodné.

3.   Celní úřady přidělí schválenému vývozci číslo celního povolení, které se uvede v prohlášení na faktuře.

4.   Celní orgány sledují, jakým způsobem schválený vývozce povolení využívá.

5.   Celní orgány mohou povolení kdykoli odejmout. Učiní tak, jestliže schválený vývozce již neposkytuje záruky zmíněné v odstavci 1, nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 2 nebo udělené povolení jakýmkoli jiným způsobem zneužívá.

Článek 121

Platnost dokladu o původu zboží

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Doklad o původu zboží platí čtyři měsíce ode dne vydání v zemi vývozu a v této lhůtě se předloží celním orgánům země dovozu.

2.   Doklady o původu zboží, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí lhůty pro předložení uvedené v odstavci 1, mohou být přijaty pro účely uplatnění celních preferencí uvedených v článku 59 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 pouze v případě, že nebyly předloženy ve stanovené lhůtě v důsledku mimořádných okolností.

3.   V ostatních případech opožděného předložení dokladů o původu zboží je mohou celní orgány země dovozu přijmout, pokud byly dotyčné produkty předloženy před uplynutím uvedené lhůty.

4.   Na žádost dovozce může být za podmínek stanovených celními orgány členského státu dovozu těmto orgánům předložen jediný doklad o původu zboží při dovozu první zásilky, jestliže zboží splňuje tyto podmínky:

a)	je dováženo v rámci častých a trvalých operací značné obchodní hodnoty;

b)	je předmětem téže kupní smlouvy a strany této smlouvy jsou usazeny v zemi vývozu nebo v Unii;

c)	je zařazeno do stejného kódu (osm číslic) kombinované nomenklatury;

d)	pochází výhradně od stejného vývozce, je určeno pro stejného dovozce a plní vstupní formality u stejného celního úřadu v Unii.

Tento postup je použitelný na množství a období určená příslušnými celními orgány. Uvedené období nesmí za žádných okolností přesáhnout tři měsíce.

5.   Postup zmíněný v předchozím odstavci se použije také v případě, je-li jediný doklad o původu zboží předložen celním orgánům pro dovoz po částech v souladu s článkem 115 tohoto nařízení. V tomto případě však mohou příslušné celní orgány schválit dobu použitelnosti delší než tři měsíce.

Článek 122

Výjimky z povinnosti poskytnout doklad o původu zboží

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Produkty, které jsou zasílány jako drobné zásilky soukromými osobami soukromým osobám nebo jsou součástí osobních zavazadel cestujících, se považují za původní produkty, na které se vztahují celní preference ve smyslu článku 59 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, aniž by bylo třeba předložit průvodní osvědčení EUR.1 nebo prohlášení na faktuře, pokud nejsou dováženy obchodně, pokud dovozce prohlásí, že produkty splňují všechny podmínky pro použití pododdílů 4 a 5 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, a pokud o pravdivosti tohoto prohlášení neexistují žádné pochybnosti.

2.   Za neobchodní dovoz se považuje příležitostný dovoz, který se týká výlučně produktů pro osobní použití příjemců nebo cestujících nebo jejich rodin, je-li z povahy a množství těchto produktů zřejmé, že neslouží žádnému obchodnímu účelu.

Celková hodnota těchto produktů navíc nesmí převýšit 500 EUR v případě drobných zásilek nebo 1 200 EUR v případě produktů, které jsou součástí osobních zavazadel cestujících.

Článek 123

Rozpory a formální chyby

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

Zjištěním drobných rozporů mezi údaji uvedenými v dokladu o původu zboží a údaji v dokladech, které byly celnímu úřadu předloženy za účelem splnění formalit při dovozu produktu, není zapříčiněna neplatnost dokladu o původu zboží, je-li řádně prokázáno, že se daný doklad skutečně vztahuje na předložené produkty.

Zjevné formální chyby, například překlepy v dokladu o původu zboží nevedou k odmítnutí dokladu, nejsou-li takové povahy, že vyvolávají pochybnost o správnosti údajů obsažených v tomto dokladu.

Pododdíl 11

Metody správní spolupráce pro účely ověřování původu v rámci preferenčních sazebních opatření, která Unie přijímá jednostranně vůči určitým zemím či územím

Článek 124

Správní spolupráce

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Zvýhodněné země nebo území sdělí Komisi názvy a adresy vládních orgánů na jejich území odpovědných za vydávání průvodních osvědčení EUR.1, vzory otisků razítek, která tyto orgány používají, a názvy a adresy vládních orgánů odpovědných za kontrolu průvodních osvědčení EUR.1 a prohlášení na faktuře. Tato razítka jsou platná od data, kdy Komise obdrží jejich vzory. Komise tyto informace předá celním orgánům členských států. Jsou-li tato sdělení činěna formou aktualizace předchozích sdělení, uvede Komise datum začátku platnosti nových razítek v souladu s pokyny poskytnutými příslušnými vládními orgány zvýhodněných zemí nebo území. Tyto informace jsou určeny pro úřední účely; má-li však být zboží propuštěno do volného oběhu, mohou dotyčné celní orgány dovozci umožnit, aby se s vzory otisků razítek zmíněnými v tomto odstavci seznámil.

2.   Komise zašle zvýhodněným zemím nebo územím vzory otisků razítek, která používají celní orgány členských států při vydávání průvodních osvědčení EUR.1.

Článek 125

Ověřování dokladů o původu zboží

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Následné ověření průvodních osvědčení EUR.1 a prohlášení na faktuře se provádí nahodile anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány členského státu dovozu nebo příslušné vládní orgány zvýhodněných zemí nebo území odůvodněné pochybnosti o pravosti těchto dokladů, o statusu původu dotyčných produktů ve smyslu pododdílu 4 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 nebo o splnění jiných požadavků stanovených v pododdílu 5 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

2.   Pro účely odstavce 1 vrátí příslušné orgány v členském státě dovozu nebo ve zvýhodněné zemi nebo zvýhodněném území dovozu průvodní osvědčení EUR.1 a fakturu, pokud byla předložena, prohlášení na faktuře nebo kopii těchto dokladů příslušným orgánům zvýhodněné země nebo zvýhodněného území vývozu nebo členského státu vývozu, a případně uvedou důvody pro jeho ověření. Spolu s žádostí o ověření se zašlou veškeré získané doklady a informace nasvědčující, že informace uvedené v dokladu o původu zboží jsou nesprávné.

Jestliže se celní orgány členského státu dovozu rozhodnou pozastavit poskytování celních preferencí uvedených v článku 59 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 až do výsledku ověření, nabídnou dovozci propuštění produktů, avšak stanoví ochranná opatření, která považují za potřebná.

3.   Pokud byla podána žádost o následné ověření podle odstavce 1, musí být ověření provedeno ve lhůtě nejvýše šesti měsíců a jeho výsledky musí být v této lhůtě sděleny celním orgánům členského státu dovozu nebo příslušným vládním orgánům zvýhodněné země nebo zvýhodněného území dovozu. Z výsledků musí být zřejmé, zda se napadený doklad o původu zboží vztahuje na skutečně vyvezené produkty a zda lze tyto produkty považovat za produkty pocházející ze zvýhodněné země nebo zvýhodněného území nebo z Unie.

4.   Jestliže v případě odůvodněných pochybností celní orgány během šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 3 neobdrží odpověď nebo jestliže odpověď neobsahuje údaje, které by postačovaly k rozhodnutí o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, zašle se příslušným orgánům druhé sdělení. Jestliže ve lhůtě čtyř měsíců od tohoto druhého sdělení nejsou dožadujícím orgánům sděleny výsledky ověření, nebo jestliže výsledky neumožňují rozhodnout o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, odmítnou dožadující orgány uplatnit celní preference, s výjimkou existence mimořádných okolností.

5.   Pokud ověřovací postup nebo jakékoli jiné dostupné informace naznačují, že nejsou dodržována ustanovení pododdílů 4 a 5 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, provede zvýhodněná země nebo zvýhodněné území vývozu z vlastního podnětu nebo na žádost Unie odpovídající šetření nebo přijme vhodná opatření, aby tato šetření byla provedena s požadovanou naléhavostí, aby byly takové přestupky odhaleny a aby jim bylo možno předcházet. Unie se může na šetření k tomuto účelu podílet.

6.   Pro účely následného ověření průvodních osvědčení EUR.1 musí příslušné vládní orgány zvýhodněné země nebo zvýhodněného území vývozu nebo celní orgány členského státu vývozu uchovávat kopie osvědčení a případné vývozní doklady, které se jich týkají, alespoň po dobu tří let od konce roku, ve kterém byla průvodní osvědčení vydána.

Pododdíl 12

Jiná ustanovení použitelná v rámci pravidel původu pro účely preferenčních sazebních opatření, která Unie přijímá jednostranně vůči určitým zemím či územím

Článek 126

Ceuta a Melilla

(čl. 64 odst. 1 kodexu)

1.   Tento pododdíl se použije obdobně při určování, zda lze produkty, jsou-li dovezeny do Ceuty a Melilly, považovat za produkty pocházející ze zvýhodněných zemí nebo území vývozu, na které se vztahuje preferenční režim, nebo za produkty pocházející z Ceuty a Melilly.

2.   Ceuta a Melilla se považují za jediné území.

3.   Ustanovení tohoto pododdílu o vydávání, používání a následném ověřování průvodního osvědčení EUR.1 se použijí obdobně na produkty pocházející z Ceuty a Melilly.

4.   Španělské celní orgány zajistí použití tohoto pododdílu v Ceutě a Melille.

KAPITOLA 3

Hodnota zboží pro celní účely

Článek 127

Obecná ustanovení

(čl. 70 odst. 3 písm. d) kodexu)

1.   Pro účely této kapitoly se za osoby ve spojení považují dvě osoby, které splňují jednu z těchto podmínek:

a)	jsou členy vedení nebo správní rady podniku druhé osoby;

b)	jsou právně uznanými obchodními společníky;

c)	jsou vůči sobě v zaměstnaneckém poměru;

d)	třetí strana přímo nebo nepřímo drží, kontroluje nebo vlastní nejméně 5 % vydaných akcií nebo podílů s hlasovacími právy obou osob;

e)	jedna z nich přímo nebo nepřímo kontroluje druhou;

f)	obě přímo nebo nepřímo kontroluje třetí osoba;

g)	společně přímo nebo nepřímo kontrolují třetí osobu;

h)	jsou členy jedné rodiny.

2.   Osoby, které jsou spolu ve spojení tak, že jedna z nich je výhradním zástupcem, distributorem nebo koncesionářem druhé, se nezávisle na použitém označení považují za osoby ve spojení pouze tehdy, jestliže se na ně vztahuje některé z kritérií uvedených v odstavci 1.

3.   Pro účely odst. 1 písm. e), f) a g) se osoba považuje za kontrolující jinou osobu, je-li z právního nebo provozního hlediska v postavení, jež jí dovoluje usměrňovat druhou osobu.

Článek 128

Převodní hodnota

(čl. 70 odst. 1 kodexu)

1.   Převodní hodnota zboží prodávaného pro vývoz na celní území Unie se určí v době přijetí celního prohlášení na základě prodeje, ke kterému došlo bezprostředně před vstupem zboží na dané celní území.

2.   Pokud je zboží prodáváno pro vývoz na celní území Unie nikoli před vstupem zboží na dané celní území, ale v okamžiku, kdy je v dočasném uskladnění nebo je propuštěno do zvláštního režimu s výjimkou vnitřního tranzitu, konečného užití nebo pasivního zušlechťovacího styku, určí se převodní hodnota na základě tohoto prodeje.

Článek 129

Cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena

(čl. 70 odst. 1 a 2 kodexu)

1.   Cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena ve smyslu čl. 70 odst. 1 a 2 kodexu zahrnuje veškeré platby, které byly nebo mají být uskutečněny jako podmínka prodeje dováženého zboží mezi kupujícím a kteroukoli z těchto osob:

a)	prodávající;

b)	třetí strana ve prospěch prodávajícího;

c)	třetí strana ve spojení s prodávajícím;

d)	třetí strana, pokud je platba této straně prováděna za účelem splnění podmínky prodávajícího.

Platby mohou být provedeny prostřednictvím dokumentárních akreditivů nebo obchodovatelných nástrojů a lze je provést přímo či nepřímo.

2.   Činnosti, včetně činností spojených s uváděním zboží na trh, které provádí kupující nebo podnik ve spojení s kupujícím na jeho nebo na svůj vlastní účet, s výjimkou činností, pro které je podle článku 71 kodexu stanovena úprava, nejsou považovány za nepřímou platbu prodávajícímu.

Článek 130

Slevy

(čl. 70 odst. 1 a 2 kodexu)

1.   Pro účely určování celní hodnoty podle čl. 70 odst. 1 kodexu se slevy zohledňují, jestliže je uplatnění slev a jejich výše v době přijetí celního prohlášení upraveno v prodejní smlouvě.

2.   Slevy za včasnou platbu se zohledňují u zboží, za nějž cena nebyla v okamžiku přijetí celního prohlášení skutečně zaplacena.

3.   Ke slevám založeným na úpravách provedených ve smlouvě po přijetí celního prohlášení se nepřihlíží.

Článek 131

Částečné dodání

(čl. 70 odst. 1 kodexu)

1.   Je-li zboží navržené do celního režimu součástí většího množství stejného zboží nabytého v rámci jedné obchodní operace, vypočítá se cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena ve smyslu čl. 70 odst. 1 kodexu, poměrně k ceně celkového množství nabytého zboží.

2.   Poměrné rozdělení ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena, se provede i v případě částečné ztráty zásilky nebo poškození zboží před jeho propuštěním do volného oběhu.

Článek 132

Úpravy cen u vadného zboží

(čl. 70 odst. 1 kodexu)

Při určování celní hodnoty v souladu s čl. 70 odst. 1 kodexu lze vzít v úvahu úpravu provedenou prodejcem ve prospěch kupujícího u ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží, jestliže jsou splněny tyto podmínky:

a)	zboží bylo v okamžiku přijetí celního prohlášení k propuštění do volného oběhu vadné;

b)	prodejce provedl úpravu, aby kompenzoval vadu a splnil některou z těchto povinností: i) smluvní povinnost sjednanou před přijetím celního prohlášení; ii) zákonnou povinnost vztahující se na zboží;

c)	úprava je provedena do jednoho roku od data přijetí celního prohlášení.

Článek 133

Určování hodnoty podmínek a plnění

(čl. 70 odst. 3 písm. b) kodexu)

Podléhá-li prodej nebo cena dováženého zboží podmínkám nebo plněním, jejichž hodnotu lze ve vztahu k hodnocenému zboží určit, považuje se tato hodnota za součást ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena, pokud tyto podmínky nebo plnění nesouvisejí s:

a)	činností, na kterou se vztahuje čl. 129 odst. 2 tohoto nařízení nebo;

b)	položkou celní hodnoty podle článku 71 kodexu.

Článek 134

Transakce mezi osobami ve spojení

(čl. 70 odst. 3 písm. d) kodexu)

1.   Jsou-li kupující a prodávající ve spojení, musí se za účelem zjištění, zda spojení neovlivnilo cenu, v případě potřeby přezkoumat okolnosti prodeje a deklarantovi je poskytnuta příležitost, aby předložil další podrobné informace o uvedených okolnostech prodeje, které mohou být nezbytné.

2.   V souladu s čl. 70 odst. 1 kodexu se však hodnota zboží určí, pokud deklarant prokáže, že deklarovaná převodní hodnota je velmi blízká jedné z těchto testovacích hodnot, které byly určeny ve stejnou nebo přibližně stejnou dobu:

a)	převodní hodnotě prodejů stejného nebo podobného zboží pro vývoz na celní území Unie uskutečněných mezi kupujícími a prodávajícími, kteří nejsou v žádném konkrétním případě ve spojení;

b)	celní hodnotě stejného nebo podobného zboží určené v souladu s čl. 74 odst. 2 písm. c) kodexu;

c)	celní hodnotě stejného nebo podobného zboží určené v souladu s čl. 74 odst. 2 písm. d) kodexu.

3.   Při určování hodnoty stejného nebo podobného zboží uvedeného v odstavci 2 se zohledňují tyto skutečnosti:

a)	prokázané rozdíly v obchodních úrovních;

b)

množství;

c)	položky uvedené v čl. 71 odst. 1 kodexu;

d)	náklady vzniklé prodávajícímu z prodejů, v rámci kterých prodávající a kupující nejsou ve spojení, pokud tyto náklady nevznikají prodávajícímu z prodejů osobám ve spojení.

4.   Testovací hodnoty uvedené v odstavci 2 se používají na žádost deklaranta. Nenahrazují deklarovanou převodní hodnotu.

Článek 135

Zboží a služby použité při výrobě dováženého zboží

(čl. 71 odst. 1 písm. b) kodexu)

1.   Dodává-li kupující prodávajícímu zboží nebo služby uvedené v čl. 71 odst. 1 písm. b) kodexu, má se za to, že se hodnota tohoto zboží a služeb rovná jejich nákupní ceně. Nákupní cena zahrnuje veškeré platby, které kupující zboží nebo služeb uvedených v čl. 71 odst. 1 písm. b) musí učinit, aby zboží nebo služby získal.

Pokud toto zboží nebo služby vyrobil kupující nebo osoba, která je s ním ve spojení, jsou jejich hodnotou náklady na jejich výrobu.

2.   Pokud hodnotu zboží a služeb uvedených v čl. 71 odst. 1 písm. b) kodexu není možné určit v souladu s odstavcem 1, určí se na základě jiných objektivních a vyčíslitelných údajů.

3.   Pokud kupující zboží uvedené v čl. 71 odst. 1 písm. b) kodexu před jeho dodáním použil, upraví se jeho hodnota tak, aby zohledňovala veškerá snížení hodnoty.

4.   Hodnota služeb uvedených v čl. 71 odst. 1 písm. b) kodexu zahrnuje náklady neúspěšných vývojových činností, pokud tyto náklady vznikly v souvislosti s projekty nebo objednávkami týkajícími se dováženého zboží.

5.   Pro účely čl. 71 odst. 1 písm. b) bodu iv) kodexu se náklady na výzkum a předběžné nákresy do celní hodnoty nezahrnují.

6.   Hodnota dodaného zboží a služeb, která byla určena podle odstavců 1 až 5, se na dovážené zboží rozdělí poměrně.

Článek 136

Poplatky za užívání práv a licenční poplatky

(čl. 71 odst. 1 písm. c) kodexu)

1.   Poplatky za užívání práv a licenční poplatky se týkají dováženého zboží, zejména pokud jsou práva převedená na základě dohody o licenci nebo o poplatcích za užívání práv obsažena ve zboží. Způsob výpočtu částky poplatků za užívání práv nebo licenčních poplatků není rozhodující.

2.   Jestliže se způsob výpočtu výše poplatků za užívání práv nebo licenčních poplatků odvíjí od ceny dováženého zboží, má se, pokud se neprokáže opak, za to, že se platba uvedených poplatků za užívání práv nebo licenčních poplatků týká daného zboží, jehož hodnota se má určit.

3.   Pokud se poplatky za užívání práv nebo licenční poplatky týkají částečně hodnoceného zboží a částečně jiných složek nebo součástí, které byly po dovozu ke zboží připojeny, nebo činností či služeb poskytnutých po dovozu, provede se přiměřená úprava.

4.   Poplatky za užívání práv a licenční poplatky se považují za zaplacené jako podmínka prodeje dováženého zboží, je-li splněná kterákoli z těchto podmínek:

a)	prodávající nebo osoba, která je s ním ve spojení, platbu od kupujícího vyžaduje;

b)	kupující provádí platbu za účelem splnění podmínky prodávajícího v souladu se smluvními podmínkami;

c)	kupujícímu nemůže být zboží prodáno ani je nemůže zakoupit, aniž by uhradil poplatky za užívání práv nebo licenční poplatky jejich poskytovateli.

5.   K zemi, v níž je příjemce poplatků za užívání práv nebo licenčních poplatků usazen, se nepřihlíží.

Článek 137

Místo, kde zboží vstupuje na celní území Unie

(čl. 71 odst. 1 písm. e) kodexu)

1.   Pro účely čl. 71 odst. 1 písm. e) kodexu se za místo, kde zboží vstupuje na celní území Unie, považuje:

a)	u zboží přepravovaného po moři přístav, kde zboží poprvé vstupuje na celní území Unie;

b)	u zboží přepravovaného po moři do některého z francouzských zámořských departementů, jež jsou součástí celního území Unie, a bezprostředně přepravovaného do jiné části celního území Unie nebo naopak, přístav, kde zboží poprvé vstupuje na celní území Unie, pokud zde bylo vyloženo nebo přeloženo;

c)	u zboží přepravovaného bez překládky nejdříve po moři a pak vnitrozemskou vodní dopravou první přístav, kde zboží může být vyloženo;

d)	u zboží přepravovaného po železnici, vnitrozemskou vodní dopravou nebo silniční dopravou místo, kde se nachází celní úřad vstupu;

e)	u zboží přepravovaného jiným druhem dopravy místo, na kterém překračuje hranice celního území Unie.

2.   Pro účely čl. 71 odst. 1 písm. e) kodexu platí, že pokud zboží nejdříve vstoupilo na celní území Unie a pak je přepravováno na místo určení do jiné části tohoto území přes území mimo celní území Unie, považuje se za místo, kde zboží vstupuje na celní území Unie, místo, kde zboží na toto celní území vstoupilo poprvé, je-li zboží přepravováno přímo přes uvedená území po obvyklé dopravní cestě na místo určení.

3.   Odstavec 2 se vztahuje i na vykládku nebo překládku zboží nebo na dočasné přerušení přepravy na územích mimo celní území Unie, pokud k nim dojde pouze z důvodů souvisejících s přepravou.

4.   Nejsou-li splněny podmínky stanovené v odst. 1 písm. b) a v odstavcích 2 a 3, považuje se za místo, kde zboží vstupuje na celní území Unie:

a)	u zboží přepravovaného po moři přístav vykládky;

b)	u zboží přepravovaného jiným dopravním prostředkem místo uvedené v odst. 1 písm. c), d) nebo e) nacházející se v té části celního území Unie, do které je zboží zasíláno.

Článek 138

Náklady na dopravu

(čl. 71 odst. 1 písm. e) kodexu)

1.   Je-li zboží přepravováno stejným dopravním prostředkem až na místo, které leží za místem, kde zboží vstoupilo na celní území Unie, posuzují se náklady na dopravu poměrně ke vzdálenosti do místa, kde zboží vstupuje na celní území Unie v souladu s článkem 137 tohoto nařízení, není-li celním orgánům na základě použití běžných přepravních sazeb doloženo, jaké náklady by vznikly za přepravu zboží až na místo, kde zboží vstupuje na celní území Unie.

2.   Náklady na leteckou dopravu, včetně nákladů na expresní letecké doručování, které mají být zahrnuty do celní hodnoty zboží, se určují v souladu s přílohou 23-01.

3.   Je-li doprava poskytována zdarma nebo si ji zajišťuje kupující, vypočítají se náklady na dopravu, které mají být zahrnuty do celní hodnoty zboží, podle přepravních sazeb obvykle používaných pro stejný druh dopravy.

Článek 139

Poplatky vybírané v případě poštovních zásilek

(čl. 70 odst. 1 kodexu)

Poštovné vybírané za zboží zasílané poštou až na místo určení se s výjimkou dodatečných poštovních poplatků vybíraných na celním území Unie zahrnuje do celní hodnoty tohoto zboží.

Článek 140

Neakceptování deklarovaných převodních hodnot

(čl. 70 odst. 1 kodexu)

1.   Mají-li celní orgány odůvodněné pochybnosti, zda deklarovaná převodní hodnota odpovídá celkové částce, která podle čl. 70 odst. 1 kodexu byla nebo má být zaplacena, mohou po deklarantovi požadovat, aby poskytl další informace.

2.   Pokud jejich pochybnosti nejsou rozptýleny, mohou celní orgány rozhodnout, že hodnotu zboží nelze podle čl. 70 odst. 1 kodexu určit.

Článek 141

Celní hodnota stejného nebo podobného zboží

(čl. 74 odst. 2 písm. a) a b) kodexu)

1.   Při určování celní hodnoty dováženého zboží v souladu s čl. 74 odst. 2 písm. a) nebo b) kodexu se použije převodní hodnota stejného nebo podobného zboží prodávaného na stejné obchodní úrovni a v zásadě stejném množství jako hodnocené zboží.

Neexistuje-li takový prodej, určí se celní hodnota s ohledem na převodní hodnotu stejného nebo podobného zboží prodávaného na jiné obchodní úrovni nebo v jiném množství. Tato převodní hodnota by měla být upravena s ohledem na rozdíly vyplývající z obchodní úrovně a/nebo z množství.

2.   Úprava se provádí s ohledem na významné rozdíly mezi náklady a poplatky u dováženého zboží a stejného nebo podobného zboží vyplývající ze vzdáleností a druhů dopravy.

3.   Je-li zjištěna více než jedna převodní hodnota stejného nebo podobného zboží, použije se k určení celní hodnoty dováženého zboží nejnižší z těchto hodnot.

4.   Výrazy „stejné zboží“ a „podobné zboží“ se nevztahují na zboží, které obsahuje nebo odráží technologii, vývoj, uměleckou práci, design a plány a nákresy, pro které nebyla provedena úprava podle čl. 71 odst. 1 písm. b) bodu iv) kodexu, protože tyto práce byly provedeny v Unii.

5.   Převodní hodnota zboží, které vyrobila jiná osoba, se zohlední pouze v případě, že nelze zjistit převodní hodnotu u stejného nebo podobného zboží, které vyrobila táž osoba, která vyrobila hodnocené zboží.

Článek 142

Metoda odvozené hodnoty

(čl. 74 odst. 2 písm. c) kodexu)

1.   Jednotkovou cenou používanou k určení celní hodnoty podle čl. 74 odst. 2 písm. c) kodexu je cena, za kterou je dovážené zboží nebo dovážené stejné nebo podobné zboží prodáváno v Unii v nezměněném stavu v době dovozu hodnoceného zboží nebo přibližně v této době.

2.   Není-li jednotková cena podle odstavce 1 k dispozici, je použitou jednotkovou cenou cena, za kterou bylo dovážené zboží nebo dovážené stejné nebo podobné zboží co nejdříve po dovozu zboží, které má být hodnoceno, a v každém případě nejpozději do 90 dnů po tomto dovozu prodáváno v Unii v nezměněném stavu.

3.   Není-li k dispozici jednotková cena podle odstavce 1 ani podle odstavce 2, použije se na žádost deklaranta jednotková cena, za kterou je dovážené zboží prodáváno na celním území Unie po dalším opracování nebo zpracování, s přihlédnutím k hodnotě přidané tímto opracováním nebo zpracováním.

4.   Pro účely určení celní hodnoty podle čl. 74 odst. 2 písm. c) kodexu se nepřihlíží k:

a)	prodeji zboží na jiné než první obchodní úrovni po dovozu;

b)	prodeji osobám ve spojení;

c)	prodeji osobám, které přímo nebo nepřímo zdarma nebo za sníženou cenu dodávají zboží nebo služby uvedené v čl. 71 odst. 1 písm. b) kodexu, které jsou použity v souvislosti s výrobou dováženého zboží a jeho prodejem pro vývoz;

d)	prodeji v množstvích, která nejsou dostatečná, aby umožnila určit jednotkovou cenu.

5.   Při určování celní hodnoty se od jednotkové ceny určené v souladu s odstavci 1 až 4 odečtou:

a)

provize obecně placené nebo smluvené nebo přirážky obecně používané pro zisk a všeobecné výdaje (včetně přímých a nepřímých nákladů na uvádění daného zboží na trh) na celním území Unie, které se týkají prodeje dováženého zboží téže povahy nebo téhož druhu, které patří do skupiny nebo řady zboží vyráběného určitým průmyslovým odvětvím;

b)	obvyklé náklady na dopravu, pojištění a související náklady vzniklé na celním území Unie;

c)	dovozní cla a jiné poplatky splatné na celním území Unie při dovozu nebo prodeji zboží.

6.   Celní hodnota určitého zboží podléhajícího zkáze uvedeného v příloze 23-02, které je dováženo na sklad, může být přímo určena podle čl. 74 odst. 2 písm. c) kodexu. Za tímto účelem oznámí členské státy jednotkové ceny Komisi, která je zveřejní prostřednictvím TARICU podle článku 6 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 (16).

Tyto jednotkové ceny lze použít k určení celní hodnoty dováženého zboží v období 14 dnů. Každé období začíná pátkem.

Jednotkové ceny se vypočítávají a oznamují takto:

a)	po odpočtech uvedených v odstavci 5 oznámí členské státy Komisi jednotkovou cenu za 100 kg čisté hmotnosti pro každou kategorii zboží. Pro náklady uvedené v odst. 5 písm. b) mohou členské státy stanovit paušální částky, které se dají na vědomí Komisi;

b)	jako referenční období pro určení jednotkových cen slouží předchozí čtrnáctidenní období, které končí ve čtvrtek předcházející týdnu, během něhož se mají stanovit nové jednotkové ceny;

c)

členské státy oznámí Komisi jednotkové ceny v eurech nejpozději do 12:00 hodin v pondělí v týdnu, v němž je má Komise zveřejnit. Pokud tento den není dnem pracovním, učiní se oznámení v bezprostředně předcházející pracovní den. Jednotkové ceny se použijí pouze tehdy, je-li obsah uvedeného oznámení Komisí zveřejněn.

Článek 143

Metoda hodnoty vypočtené jako součet

(čl. 74 odst. 2 písm. d) kodexu)

1.   Pro účely čl. 74 odst. 2 písm. d) kodexu nesmí celní orgány vyžadovat od osoby, která není usazena na celním území Unie, ani ji zavazovat, aby pro určování celní hodnoty předkládala k prověření účty nebo jiné podklady nebo k nim umožňovala přístup.

2.   Do nákladů na materiál a výrobu nebo do jejich hodnoty podle čl. 74 odst. 2 písm. d) bodu i) kodexu se zahrnují náklady na položky uvedené v čl. 71 odst. 1 písm. a) bodech ii) a iii) kodexu. Dále se do těchto nákladů nebo do této hodnoty zahrnují rozvržené náklady na veškeré produkty nebo služby uvedené v čl. 71 odst. 1 písm. b) kodexu, které jsou poskytovány kupujícím přímo nebo nepřímo v souvislosti s výrobou hodnoceného zboží. Hodnota položek uvedených v čl. 71 odst. 1 písm. b) bodě iv) kodexu poskytnutých v Unii se zahrne pouze v případě, že byly tyto položky výrobci účtovány.

3.   Náklady na výrobu zahrnují veškeré výdaje vzniklé při vytváření, navyšování nebo podstatném posilování hospodářských statků. Též zahrnují náklady uvedené v čl. 71 odst. 1 písm. b) bodě ii) a iii) kodexu.

4.   Všeobecné výdaje uvedené v čl. 74 odst. 2 písm. d) bodě ii) kodexu zahrnují přímé a nepřímé náklady na výrobu zboží pro vývoz a jeho prodej pro vývoz, které nebyly zahrnuty podle čl. 74 odst. 2 písm. d) bodu i) kodexu.

Článek 144

Náhradní metoda

(čl. 74 odst. 3 kodexu)

1.   Při určování celní hodnoty podle čl. 74 odst. 3 kodexu lze při používání metod uvedených v článku 70 a čl. 74 odst. 2 kodexu uplatnit přiměřenou pružnost. Takto určená hodnota se má co nejvíce zakládat na dříve určených celních hodnotách.

2.   Nemůže-li být celní hodnota určena podle odstavce 1, použije se jiná odpovídající metoda. V takovém případě se celní hodnota neurčuje na základě:

a)	prodejní ceny na celním území Unie účtované za zboží vyrobené na celním území Unie;

b)	systému, kdy se pro určení celní hodnoty používá vyšší ze dvou alternativních hodnot;

c)	ceny zboží na domácím trhu země vývozu;

d)	výrobních nákladů, jiných než vypočtených hodnot, které byly určeny pro stejné nebo podobné zboží podle čl. 74 odst. 2 písm. d) kodexu;

e)	cen pro vývoz do třetí země;

f)	minimálních celních hodnot;

g)	libovolných nebo fiktivních hodnot.

Článek 145

Podklady týkající se celní hodnoty

(čl. 163 odst. 1 kodexu)

Faktura, která se týká deklarované převodní hodnoty, je vyžadována jako podklad.

Článek 146

Přepočet měn pro účely určení celní hodnoty

(čl. 53 odst. 1 písm. a) kodexu)

1.   V souladu s čl. 53 odst. 1 písm. a) kodexu se pro přepočet měn pro účely určení celní hodnoty používají tyto směnné kurzy:

a)	směnný kurz zveřejňovaný Evropskou centrální bankou v případě členských států, jejichž měnou je euro;

b)	směnný kurz zveřejňovaný příslušným vnitrostátním orgánem nebo soukromou bankou, pokud vnitrostátní orgán pro účely zveřejňování směnného kurzu určil soukromou banku, v případě členských států, jejichž měnou není euro.

2.   Směnným kurzem, který se má použít v souladu s odstavcem 1, je směnný kurz zveřejněný předposlední středu každého měsíce.

Není-li v tento den zveřejněn žádný kurz, použije se poslední zveřejněný kurz.

3.   Směnný kurz se používá po celý měsíc, počínaje prvním dnem následujícího měsíce.

4.   Nebyl-li směnný kurz zveřejněn podle odstavců 1 a 2, použije se pro účely čl. 53 odst. 1 písm. a) kodexu kurz, který určí dotčený členský stát. Tento kurz musí co nejpřesněji odrážet hodnotu měny dotčeného členského státu.

HLAVA III

CELNÍ DLUH A JISTOTY

KAPITOLA 1

Jistota za celní dluh, který by mohl vzniknout, nebo který vznikl

Oddíl 1

Obecná ustanovení

Článek 147

Elektronické systémy týkající se jistot

(článek 16 kodexu)

Pro výměnu a uchovávání informací týkajících se jistot, které mohou být použity ve více než jednom členském státě, se používá elektronický systém zřízený pro tyto účely podle čl. 16 odst. 1 kodexu.

První pododstavec tohoto článku je použitelný od data uvedení do provozu systému řízení záruk GUM dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

Článek 148

Jednotlivá jistota za celní dluh, který by mohl vzniknout

(čl. 90 odst. 1 druhý pododstavec kodexu)

1.   Je-li poskytnutí jistoty povinné, musí jistota, která se vztahuje na jednu operaci (jednotlivá jistota) za celní dluh, který by mohl vzniknout, pokrýt částku dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu, který může vzniknout, vypočtenou na základě nejvyšších sazeb cla pro zboží stejného druhu.

2.   Mají-li být jednotlivou jistotou kryty jiné poplatky splatné v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží, vychází se při jejich výpočtu z nejvyšších sazeb pro zboží stejného druhu v členském státě, kde je dané zboží propuštěno do celního režimu nebo kde je v dočasném uskladnění.

Článek 149

Nepovinná jistota

(článek 91 kodexu)

Pokud se celní orgány rozhodnou požadovat jistotu, která je nepovinná, použijí se články 150 až 158 tohoto nařízení.

Článek 150

Jistota ve formě složení hotovosti

(čl. 92 odst. 1 písm. a) kodexu)

Pokud je jistota požadována pro zvláštní režimy nebo pro dočasné uskladnění a je-li poskytována jako jednotlivá jistota ve formě složení hotovosti, musí být tato jistota poskytnuta celním orgánům členského státu, kde je zboží propuštěno do režimu nebo kde je v dočasném uskladnění.

Pokud byl zvláštní režim s výjimkou režimu konečného užití vyřízen nebo pokud byl dohled nad zbožím v režimu konečného užití nebo režim dočasného uskladnění řádně ukončen, celní orgán členského státu, kde byla jistota poskytnuta, ji vrátí.

Článek 151

Jistota ve formě závazku ručitele

(čl. 92 odst. 1 písm. b) a článek 94 kodexu)

1.   Závazek ručitele musí schválit celní úřad, kde je jistota poskytována (celní úřad záruky), který jeho schválení oznamuje osobě, která je povinna poskytnout jistotu.

2.   Celní úřad záruky může schválení závazku ručitele kdykoli zrušit. Zrušení celní úřad záruky oznámí ručiteli a osobě, která je povinna poskytnout jistotu.

3.   Ručitel může od svého závazku kdykoli odstoupit. Odstoupení od závazku ručitel oznámí celnímu úřadu záruky.

4.   Odstoupení od závazku ručitele se nevztahuje na zboží, které již bylo v době, kdy odstoupení nabylo účinku, propuštěno do celního režimu a stále se v něm nachází nebo do dočasného uskladnění na základě daného závazku.

5.   Poskytnutí jednotlivé jistoty ve formě závazku se provádí za použití tiskopisu uvedeného v příloze 32-01.

6.   Poskytnutí souborné jistoty ve formě závazku se provádí za použití tiskopisu uvedeného v příloze 32-03.

7.   Bez ohledu na odstavce 5 a 6 a na článek 160 může každý členský stát v souladu s vnitrostátním právem povolit, aby měl závazek ručitele jinou formu, než je uvedeno v přílohách 32-01, 32-02 a 32-03, pokud má stejné právní účinky.

Článek 152

Jednotlivá jistota ve formě závazku ručitele

(článek 89 a čl. 92 odst. 1 písm. b) kodexu)

1.   Pokud je jednotlivá jistota poskytována ve formě závazku ručitele, ponechá si celní úřad záruky důkaz o tomto závazku po dobu platnosti jistoty.

2.   Pokud je jednotlivá jistota poskytována ve formě závazku ručitele, nesmí držitel režimu měnit přístupový kód spojený s referenčním číslem jistoty.

Článek 153

Vzájemná pomoc mezi celními orgány

(čl. 92 odst. 1 písm. c) kodexu)

Pokud celní dluh vznikne v jiném členském státě, než je stát, jenž přijal jistotu v některé z forem uvedených v čl. 83 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, která může být použita ve více než jednom členském státě, převede členský stát, který jistotu přijal, členskému státu, ve kterém vznikl celní dluh, na jeho žádost po uplynutí lhůty pro placení částku dovozního nebo vývozního cla v mezích přijaté jistoty a nezaplaceného cla.

Tento převod se učiní do jednoho měsíce od přijetí žádosti.

Článek 154

Referenční číslo jistoty a přístupový kód

(čl. 89 odst. 2 kodexu)

1.   Pokud může být jednotlivá jistota použita ve více než jednom členském státě, sdělí celní úřad záruky osobě, která poskytla jistotu, nebo v případě jistoty ve formě záručních dokladů ručiteli tyto informace:

a)	referenční číslo jistoty;

b)	přístupový kód spojený s referenčním číslem jistoty.

2.   Pokud může být souborná jistota použita ve více než jednom členském státě, sdělí celní úřad záruky osobě, která poskytla jistotu, tyto informace:

a)	referenční číslo jistoty pro každou část referenční částky, která má být sledována v souladu s článkem 157 tohoto nařízení;

b)	přístupový kód spojený s referenčním číslem jistoty.

Na žádost osoby, která poskytla jistotu, přidělí celní úřad záruky této jistotě jeden nebo více dalších přístupových kódů, které má používat daná osoba nebo její zástupci.

3.   Celní orgán ověří existenci a platnost jistoty pokaždé, když mu osoba sdělí referenční číslo jistoty.

Oddíl 2

Souborná jistota

Článek 155

Referenční částka

(článek 90 kodexu)

1.   Nestanoví-li článek 158 tohoto nařízení jinak, je výše souborné jistoty rovna referenční částce, kterou stanovil celní úřad záruky v souladu s článkem 90 kodexu.

2.   Pokud má být souborná jistota poskytnuta pro dovozní nebo vývozní clo a jiné poplatky, jejichž výši lze v době, kdy je jistota požadována, spolehlivě určit, odpovídá část referenční částky pokrývající tato cla a poplatky částce splatného dovozního nebo vývozního cla a jiných poplatků.

3.   Pokud má být souborná jistota poskytnuta pro dovozní nebo vývozní clo a jiné poplatky, jejichž výši nelze v době, kdy je jistota požadována, spolehlivě určit nebo jejichž výše se mění v čase, určí se část referenční částky pokrývající tato cla a poplatky takto:

a)	v případě části, která má krýt dovozní nebo vývozní clo a jiné poplatky, které vznikly, odpovídá referenční částka částce splatného dovozního nebo vývozního cla a jiných poplatků;

b)

v případě části, která má krýt dovozní nebo vývozní clo a jiné poplatky, které mohou vzniknout, odpovídá referenční částka částce dovozního nebo vývozních cla a jiných poplatků, které se mohou stát splatnými v souvislosti s každým celním prohlášením nebo prohlášením pro dočasné uskladnění, pro které je jistota poskytována, v době mezi propuštěním zboží do příslušného celního režimu nebo do dočasného uskladnění a okamžikem, kdy je režim vyřízen nebo kdy je ukončen dohled nad zbožím v režimu konečného užití nebo režim dočasného uskladnění.

Pro účely písmene b) se vychází z nejvyšší sazby dovozního nebo vývozního cla pro zboží stejného druhu a z nejvyšší sazby jiných poplatků splatných v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží stejného druhu v členském státě celního úřadu záruky.

Nemá-li celní úřad záruky k dispozici informace nezbytné pro určení části referenční částky uvedené v prvním pododstavci, určí se částka ve výši 10 000 EUR pro každé prohlášení.

4.   Celní úřad záruky stanoví referenční částku ve spolupráci s osobou, která je povinna poskytnout jistotu. Při určování části referenční částky v souladu s odstavcem 3 stanoví celní úřad záruky tuto částku na základě informací o zboží propuštěném do příslušných celních režimů nebo do dočasného uskladnění v předchozích dvanácti měsících a na základě odhadu objemu předpokládaných operací, jak mimo jiné vyplývá z obchodní dokumentace a účetnictví osoby, která je povinna poskytnout jistotu.

5.   Celní úřad záruky přezkoumá referenční částku z vlastního podnětu nebo na žádost osoby, která je povinna poskytnout jistotu, a upraví ji tak, aby byla v souladu s ustanoveními tohoto článku a článku 90 kodexu.

Článek 156

Sledování referenční částky osobou, která je povinna poskytnout jistotu

(článek 89 kodexu)

Osoba, která je povinna poskytnout jistotu, zajistí, aby částka dovozního nebo vývozního cla a jiných poplatků splatných v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží, mají-li být kryty jistotou, která je splatná nebo může být splatná, nepřekročila referenční částku.

Není-li již referenční částka na úrovni, která postačuje k pokrytí jejích operací, informuje tato osoba celní úřad záruky.

Článek 157

Sledování referenční částky celními orgány

(čl. 89 odst. 6 kodexu)

1.   Sledování části referenční částky, která kryje částku dovozního nebo vývozního cla a jiných poplatků splatných v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží a která bude splatná u zboží propuštěného do volného oběhu, se zajišťuje u každého celního prohlášení v okamžiku propuštění zboží do režimu. Pokud jsou celní prohlášení k propuštění do volného oběhu podávána v souladu s povolením uvedeným v čl. 166 odst. 2 nebo článku 182 kodexu, zajišťuje se sledování příslušné části referenční částky na základě doplňkových celních prohlášení nebo případně na základě informací uvedených v záznamech.

2.   Sledování části referenční částky, která kryje částku dovozního nebo vývozního cla a jiných poplatků splatných v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží a která může být splatná u zboží propuštěného do tranzitního režimu Unie, se zajišťuje prostřednictvím elektronického systému uvedeného v čl. 273 odst. 1 tohoto nařízení u každého celního prohlášení v okamžiku propuštění zboží do režimu. Toto sledování se nepoužije u zboží propuštěného do tranzitního režimu Unie za použití zjednodušení uvedeného v čl. 233 odst. 4 písm. e) kodexu, pokud celní prohlášení není zpracováno elektronickým systémem uvedeným v čl. 273 odst. 1 tohoto nařízení.

3.   Sledování části referenční částky, která kryje částku dovozního nebo vývozního cla a jiných poplatků splatných v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží, mají-li být kryty jistotou, a která vznikne nebo může vzniknout v jiných případech, než které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 2, se zajišťuje prostřednictvím pravidelného a vhodného auditu.

Článek 158

Úroveň souborné jistoty

(čl. 95 odst. 2 a 3 kodexu)

1.   Pro účely čl. 95 odst. 2 kodexu se částka souborné jistoty sníží na:

a)	50 % části referenční částky určené v souladu s čl. 155 odst. 3 tohoto nařízení, pokud jsou splněny podmínky čl. 84 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446;

b)	30 % části referenční částky určené v souladu s čl. 155 odst. 3 tohoto nařízení, pokud jsou splněny podmínky čl. 84 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446; nebo

c)	0 % části referenční částky určené v souladu s čl. 155 odst. 3 tohoto nařízení, pokud jsou splněny podmínky čl. 84 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

2.   Pro účely čl. 95 odst. 3 kodexu se částka souborné jistoty sníží na 30 % části referenční částky určené v souladu s čl. 155 odst. 2 tohoto nařízení.

Oddíl 3

Ustanovení týkající se tranzitního režimu Unie a režimu v souladu s Úmluvou TIR a Úmluvou ATA

Pododdíl 1

Tranzit unie

Článek 159

Výpočet pro účely společného tranzitního režimu

(čl. 89 odst. 2 kodexu)

Pro účely výpočtu uvedeného v článku 148 a v čl. 155 odst. 3 písm. b) druhém pododstavci tohoto nařízení se se zbožím Unie přepravovaným v souladu s Úmluvou o společném tranzitním režimu (17) zachází jako se zbožím, které není zbožím Unie.

Článek 160

Jednotlivá jistota ve formě záručních dokladů

(čl. 92 odst. 1 písm. b) kodexu)

1.   V souvislosti s tranzitním režimem Unie může ručitel jednotlivou jistotu ve formě závazku ručitele poskytnout také vydáním záručních dokladů ve prospěch osob, které hodlají být držiteli režimu.

Důkaz o tomto závazku se vyhotovuje za použití tiskopisu v příloze 32-02 a záruční doklady se vystavují za použití tiskopisu v příloze 32-06.

Každý záruční doklad pokrývá částku 10 000 EUR, do jejíž výše ručitel ručí.

Doba platnosti záručního dokladu je jeden rok od data vydání.

2.   Ručitel poskytne celnímu úřadu záruky veškeré požadované podrobnosti o záručních dokladech jednotlivé jistoty, které vystavil.

3.   U každého záručního dokladu sdělí ručitel osobě, která hodlá být držitelem režimu, tyto informace:

a)	referenční číslo jistoty;

b)	přístupový kód spojený s referenčním číslem jistoty.

Osoba, která hodlá být držitelem režimu, nesmí měnit přístupový kód.

4.   Osoba, která hodlá být držitelem režimu, předloží na celním úřadu odeslání počet záručních dokladů odpovídající násobku částky 10 000 EUR, který je nezbytný k pokrytí součtu všech částek uvedených v článku 148 tohoto nařízení.

Článek 161

Zrušení závazku poskytnutého v případě jednotlivé jistoty ve formě záručních dokladů nebo odstoupení od tohoto závazku

(čl. 92 odst. 1 písm. b) a článek 94 kodexu)

Celní orgán odpovědný za příslušný celní úřad záruky zaznamená informace o zrušení závazku poskytnutého v případě jednotlivé jistoty ve formě záručních dokladů nebo o odstoupení od tohoto závazku a den nabytí účinku do elektronického systému uvedeného v čl. 273 odst. 1 tohoto nařízení.

Článek 162

Souborná jistota

(čl. 89 odst. 5 a článek 95 kodexu)

1.   V souvislosti s tranzitním režimem Unie lze soubornou jistotu poskytnout pouze ve formě závazku ručitele.

2.   Celní úřad záruky si ponechá důkaz o tomto závazku po dobu platnosti jistoty.

3.   Držitel režimu nesmí měnit přístupový kód spojený s referenčním číslem jistoty.

Pododdíl 2

Režimy v souladu s Úmluvou TIR a Úmluvou ATA

Článek 163

Odpovědnost záručních sdružení za operace TIR

(čl. 226 odst. 3 písm. b) kodexu)

Pro účely čl. 8 odst. 4 Celní úmluvy o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR (18), včetně jejích jakýchkoli pozdějších změn, (Úmluva TIR) platí, že pokud se operace TIR uskutečňuje na celním území Unie, může se kterékoli záruční sdružení usazené na celním území Unie stát odpovědným za úhradu zajištěné částky za dotčené zboží v rámci operace TIR do výše 60 000 EUR na jeden karnet TIR nebo do výše rovnocenné částky v národní měně.

Článek 164

Oznámení o nevyřízení režimu určené záručním sdružením

(čl. 226 odst. 3 písm. b) a c) kodexu)

Platné oznámení o nevyřízení režimu v souladu s Úmluvou TIR nebo Celní úmluvou o karnetu ATA pro dočasné použití zboží, která byla podepsána dne 6. prosince 1961 v Bruselu, včetně jejích jakýchkoli pozdějších změn, (Úmluva ATA) nebo s Úmluvou o dočasném použití (19), včetně jejích jakýchkoli pozdějších změn, (Istanbulská úmluva), které učinily celní orgány jednoho členského státu a které je určeno záručnímu sdružení, slouží jako oznámení jakémukoli jinému záručnímu sdružení jiného členského státu, které bylo určeno jako odpovědné za úhradu částky dovozního nebo vývozního cla nebo jiných poplatků.

KAPITOLA 2

Výběr, platba, vrácení a prominutí částky dovozního nebo vývozního cla

Oddíl 1

Vyměření výše dovozního nebo vývozního cla, oznámení celního dluhu a zaúčtování

Pododdíl 1

Článek 165

Vzájemná pomoc mezi celními orgány

(čl. 101 odst. 1 a čl. 102 odst. 1 kodexu)

1.   Vznikne-li celní dluh, celní orgány příslušné pro výběr částky dovozního nebo vývozního cla, jež odpovídá celnímu dluhu, informují ostatní zúčastněné celní orgány o:

a)	skutečnosti, že vznikl celní dluh;

b)	postupu výběru dotyčných částek u dlužníka.

2.   Členské státy si poskytují vzájemnou pomoc při výběru částky dovozního a vývozního cla, jež odpovídá celnímu dluhu.

3.   Aniž je dotčen čl. 87 odst. 4 kodexu, obdrží-li celní orgán členského státu, ve kterém bylo zboží propuštěno do zvláštního režimu s výjimkou tranzitu nebo ve kterém bylo v dočasném uskladnění, před uplynutím lhůty uvedené v článku 80 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 důkaz, že k událostem vedoucím nebo považovaným za vedoucí ke vzniku celního dluhu došlo v jiném členském státě, zašle tento celní orgán neprodleně a v každém případě v dané lhůtě veškeré informace, které má k dispozici, celnímu orgánu odpovědnému za dané místo. Daný celní orgán potvrdí, že oznámení přijal, a uvede, zda je odpovědný za výběr. Neodpoví-li do 90 dnů, přistoupí k výběru bezodkladně celní orgán, který oznámení odeslal.

4.   Aniž je dotčen čl. 87 odst. 4 kodexu, obdrží-li celní orgán členského státu, ve kterém bylo zjištěno, že celní dluh vznikl u zboží, které nebylo propuštěno do celního režimu ani do dočasného uskladnění, před oznámením celního dluhu důkaz, že k událostem vedoucím nebo považovaným za vedoucí ke vzniku celního dluhu došlo v jiném členském státě, zašle tento celní orgán neprodleně a v každém případě před oznámením veškeré informace, které má k dispozici, celnímu orgánu odpovědnému za dané místo. Daný celní orgán potvrdí, že oznámení přijal, a uvede, zda je odpovědný za výběr. Neodpoví-li do 90 dnů, přistoupí k výběru bezodkladně celní orgán, který oznámení odeslal.

Článek 166

Koordinační celní úřad pro karnety ATA nebo CPD

(čl. 226 odst. 3 písm. c) kodexu)

1.   Celní orgány určí koordinační celní úřad odpovědný za jakékoli kroky týkající se celních dluhů vzniklých nesplněním povinností nebo podmínek týkajících se karnetů ATA nebo CPD podle článku 79 kodexu.

2.   Každý členský stát sdělí koordinační celní úřad spolu s jeho identifikačním číslem Komisi. Komise tyto informace zpřístupní na svých internetových stránkách.

Článek 167

Výběr jiných poplatků v rámci tranzitního režimu Unie a tranzitu v souladu s Úmluvou TIR

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a b) kodexu)

1.   Pokud celní orgány, které oznámily celní dluh a povinnost zaplatit jiné poplatky splatné v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží propuštěného do tranzitního režimu Unie nebo do tranzitního režimu v souladu s Úmluvou TIR, obdrží důkaz týkající se místa, kde došlo k událostem vedoucím ke vzniku celního dluhu a povinnosti zaplatit jiné poplatky, přeruší tyto celní orgány řízení o výběru a zašlou bezodkladně veškeré potřebné doklady, včetně ověřené kopie důkazu, orgánům odpovědným za dané místo. Předávající orgány zároveň požádají, aby jim přijímající orgány potvrdily, že jsou k výběru jiných poplatků příslušné.

2.   Přijímající orgány potvrdí, že oznámení přijaly, a uvedou, zda jsou příslušné k výběru jiných poplatků. Není-li odpověď doručena do 28 dnů, pokračují předávající orgány bezodkladně v řízení o výběru, které zahájily.

3.   Veškerá řízení o výběru jiných poplatků zahájená předávajícími orgány se přeruší, jakmile přijímající orgány potvrdí, že oznámení přijaly, a uvedou, že jsou příslušné k výběru jiných poplatků.

Jakmile přijímající orgány předávajícím orgánům prokáží, že dotyčnou částku vybraly, předávající orgány buď vrátí jakékoli jiné poplatky, které dosud vybraly, nebo řízení o výběru zruší.

Článek 168

Oznámení o výběru cel a jiných poplatků v rámci tranzitního režimu Unie a tranzitu v souladu s Úmluvou TIR

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a b) kodexu)

Pokud celní dluh vznikl u zboží propuštěného do tranzitního režimu Unie nebo do tranzitního režimu v souladu s Úmluvou TIR, informují o výběru cel a jiných poplatků celní orgány příslušné k výběru celní úřad odeslání.

Článek 169

Výběr jiných poplatků u zboží propuštěného do tranzitního režimu v souladu s Úmluvou ATA nebo Istanbulskou úmluvou

(čl. 226 odst. 3 písm. c) kodexu)

1.   Pokud celní orgány, které oznámily celní dluh a povinnost zaplatit jiné poplatky u zboží propuštěného do tranzitu v souladu s Úmluvou ATA nebo Istanbulskou úmluvou, obdrží důkaz týkající se místa, kde došlo k událostem vedoucím ke vzniku celního dluhu a povinnosti zaplatit jiné poplatky, zašlou tyto celní orgány bezodkladně veškeré potřebné doklady, včetně ověřené kopie důkazu, orgánům příslušným pro dané místo. Předávající orgány zároveň požádají, aby jim přijímající orgány potvrdily, že jsou k výběru jiných poplatků příslušné.

2.   Přijímající orgány potvrdí, že oznámení přijaly, a uvedou, zda jsou příslušné k výběru jiných poplatků. Pro tyto účely používají přijímající orgány vzor prohlášení o převzetí řízení uvedený v příloze 33-05, ze kterého vyplývá, že záručnímu sdružení v přijímajícím členském státě byla zaslána výzva k zaplacení. Není-li odpověď doručena do 90 dnů, pokračují předávající orgány bezodkladně v řízení o výběru, které zahájily.

3.   Jsou-li přijímající orgány příslušné, zahájí, případně po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 2, nové řízení o výběru jiných poplatků, a ihned o tom uvědomí předávající orgány.

Přijímající orgány v případě potřeby vyberou od záručního sdružení, s nímž jsou ve spojení, částku splatných cel a jiných poplatků v sazbách uplatňovaných v členském státě, kde se tyto orgány nacházejí.

4.   Jakmile přijímající orgány uvedou, že jsou k výběru jiných poplatků příslušné, vrátí předávající orgány záručnímu sdružení, s nímž jsou ve spojení, veškeré částky, které dané sdružení případně uložilo nebo prozatímně zaplatilo.

5.   Převzetí řízení se uskuteční ve lhůtě jednoho roku od skončení platnosti karnetu, pokud nebyla platba podle čl. 7 odst. 2 a 3 Úmluvy ATA nebo podle čl. 9 odst. 1 písm. b) a c) přílohy A Istanbulské úmluvy s konečnou platností provedena.

Článek 170

Výběr jiných poplatků u zboží propuštěného do režimu dočasného použití v souladu s Úmluvou ATA nebo Istanbulskou úmluvou

(čl. 226 odst. 3 písm. c) kodexu)

V případě výběru jiných poplatků u zboží propuštěného do režimu dočasného použití v souladu s Úmluvou ATA nebo Istanbulskou úmluvou se použije obdobně článek 169.

Pododdíl 2

Oznámení celního dluhu a výzva k zaplacení určená záručnímu sdružení

Článek 171

Výzva k zaplacení určená záručnímu sdružení v rámci režimu Úmluvy ATA a Istanbulské úmluvy

(článek 98 kodexu)

1.   Zjistí-li celní orgány, že celní dluh vznikl u zboží, na které se vztahuje karnet ATA, vyzvou neprodleně záruční sdružení k zaplacení. Koordinační celní úřad, který učinil výzvu uvedenou v článku 86 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, zašle současně koordinačnímu celnímu úřadu, do jehož působnosti spadá celní úřad propuštění do režimu dočasného použití, sdělení o výzvě k zaplacení dluhu zaslané záručnímu sdružení. Používá tiskopis stanovený v příloze 33-03.

2.   Má-li koordinační celní úřad k dispozici nevyřízený útržkový list, připojí se jeho kopie ke sdělení. Sdělení lze použít vždy, když je to považováno za nezbytné.

3.   Celní výměr uvedený v článku 86 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 může být zaslán později než výzva určená záručnímu sdružení, avšak nejpozději tři měsíce od výzvy a v žádném případě ne více než šest měsíců od data, kdy celní orgány zahájily řízení o vymáhání celního dluhu. Celní výměr je stanoven v příloze 33-04.

Oddíl 2

Vrácení a prominutí

Článek 172

Žádost o vrácení nebo prominutí

(čl. 22 odst. 1 kodexu)

Žádost o vrácení nebo prominutí podává osoba, která zaplatila nebo odpovídá za zaplacení částky dovozního nebo vývozního cla, nebo jakákoli osoba, na niž tato osoba převedla svá práva a povinnosti.

Článek 173

Předložení zboží jako podmínka pro vrácení nebo prominutí

(čl. 116 odst. 1 kodexu)

Vrácení nebo prominutí je podmíněno předložením zboží. Pokud zboží nemůže být celním orgánům předloženo, celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí přizná vrácení nebo prominutí pouze tehdy, má-li k dispozici důkazy, z nichž vyplývá, že dotyčné zboží je zboží, u něhož bylo o vrácení nebo prominutí požádáno.

Článek 174

Omezení týkající se přepravy zboží

(čl. 116 odst. 1 kodexu)

Dokud není rozhodnuto o žádosti o vrácení nebo prominutí, nesmí být zboží, u něhož bylo o vrácení nebo prominutí požádáno, aniž je dotčen čl. 176 odst. 4 tohoto nařízení, přepraveno na jiné místo než místo uvedené v žádosti, aniž by žadatel předem vyrozuměl celní orgán uvedený v čl. 92 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, který informuje celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí.

Článek 175

Vzájemná pomoc mezi celními orgány

(článek 22 a čl. 116 odst. 1 kodexu)

1.   Je-li pro účely vrácení nebo prominutí třeba získat doplňující informace od celního orgánu jiného členského státu, než ve kterém byl oznámen celní dluh, nebo je-li třeba, aby daný orgán zboží zkontroloval a ověřil, zda jsou splněny podmínky pro vrácení nebo prominutí, požádá celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí o pomoc celní orgán členského státu, kde se zboží nachází, přičemž uvede povahu informací, které potřebuje získat, nebo kontroly, které mají být provedeny.

K žádosti o informace se připojí údaje o příslušné žádosti o vrácení nebo prominutí a veškeré doklady nezbytné pro to, aby celní orgán členského státu, kde se zboží nachází, získal požadované informace nebo provedl požadované kontroly.

2.   Pokud celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí zasílá žádost uvedenou v odstavci 1 v souladu s článkem 93 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 jinými způsoby, než za použití elektronického zpracování dat, zašle celnímu orgánu členského státu, kde se zboží nachází, písemnou žádost ve dvou vyhotoveních na tiskopise podle vzoru v příloze 33-06.

3.   Celní orgán členského státu, kde se zboží nachází, žádost uvedenou v odstavci 1 neprodleně vyřídí.

Celní orgán členského státu, kde se zboží nachází, získá informace nebo provede kontroly požadované celním orgánem příslušným k přijetí rozhodnutí do 30 dnů od data přijetí žádosti. Získané výsledky zaznamená do příslušné části originálu žádosti uvedené v odstavci 1 a vrátí jej celnímu orgánu příslušnému k přijetí rozhodnutí s veškerými doklady uvedenými v odst. 1 druhém pododstavci.

Pokud nemůže celní orgán členského státu, kde se zboží nachází, získat informace nebo provést požadované kontroly ve lhůtě uvedené ve druhém pododstavci, vrátí žádost řádně opatřenou úředním záznamem do 30 dnů od data jejího přijetí.

Článek 176

Splnění celních formalit

(čl. 116 odst. 1 kodexu)

1.   Pokud je vrácení nebo prominutí podmíněno splněním celních formalit, informuje držitel rozhodnutí o vrácení nebo prominutí celní úřad, který provádí sledování, že tyto formality splnil. Je-li v rozhodnutí stanoveno, že zboží lze vyvézt nebo propustit do zvláštního režimu a dlužník této možnosti využije, je celním úřadem, který provádí sledování, celní úřad, kde je zboží do daného režimu propuštěno.

2.   Celní úřad, který provádí sledování, oznámí celnímu orgánu příslušnému k přijetí rozhodnutí splnění celních formalit, kterými je vrácení nebo prominutí podmíněno, prostřednictvím odpovědi uvedené v článku 95 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 za použití tiskopisu uvedeného v příloze 33-07 tohoto nařízení.

3.   Rozhodl-li celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí, že je vrácení nebo prominutí odůvodněné, částka cla se vrátí nebo promine až poté, co tento celní orgán obdržel informace uvedené v odstavci 2.

4.   Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí může povolit splnění celních formalit, kterými může být vrácení nebo prominutí podmíněno, již před přijetím rozhodnutí. Takové povolení dané rozhodnutí nijak nepředjímá. V těchto případech se odstavce 1 až 3 použijí obdobně.

5.   Pro účely tohoto článku se celním úřadem, který provádí sledování, rozumí celní úřad, který v případě potřeby zajišťuje, aby byly splněny formality nebo požadavky, kterými je podmíněno vrácení nebo prominutí částky dovozního a vývozního cla.

Článek 177

Formality v souvislosti s rozhodnutím o vrácení nebo prominutí

(čl. 116 odst. 2 kodexu)

1.   Při přijímání rozhodnutí o vrácení nebo prominutí dovozních nebo vývozních cel, které je podmíněno předchozím splněním určitých celních formalit, stanoví celní orgán pro splnění těchto formalit lhůtu nepřesahující 60 dnů od data oznámení daného rozhodnutí.

2.   Pokud není dodržena lhůta uvedená v odstavci 1, právo na vrácení nebo prominutí zaniká, pokud osoba, jíž se rozhodnutí týká, neprokáže, že stanovenou lhůtu nemohla dodržet z důvodů nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci.

Článek 178

Části nebo součásti zboží

(čl. 116 odst. 1 kodexu)

Pokud je vrácení nebo prominutí podmíněno zničením zboží, přenecháním zboží ve prospěch státu nebo propuštěním do zvláštního režimu nebo do režimu vývozu, ale příslušné formality jsou splněny pouze u jedné nebo více částí nebo součástí tohoto zboží, rovná se částka, která má být vrácena nebo prominuta, rozdílu mezi částkou dovozního nebo vývozního cla ze zboží a částkou dovozního nebo vývozního cla, které by bylo použitelné u zbývajícího zboží, pokud by bylo propuštěno v nezměněném stavu do celního režimu, s nímž je spojen vznik celního dluhu, v den propuštění zboží do daného režimu.

Článek 179

Odpad a zbytky

(čl. 116 odst. 1 kodexu)

Pokud při zničení zboží, které povolí celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí, vznikne odpad nebo zbytky, považuje se tento odpad nebo zbytky za zboží, které není zbožím Unie, pokud bylo přijato rozhodnutí o vrácení nebo prominutí.

Článek 180

Vývoz nebo zničení bez celního dohledu

(čl. 116 odst. 1 kodexu)

1.   V případech, na které se vztahuje čl. 116 odst. 1 druhý pododstavec, článek 118 nebo článek 120 kodexu, pokud se vývoz nebo zničení provádí bez celního dohledu, je podmínkou vrácení nebo prominutí na základě článku 120 kodexu, že:

a)

žadatel předložil důkazy umožňující celnímu orgánu příslušnému k přijetí rozhodnutí zjistit, zda zboží, u něhož je vrácení nebo prominutí požadováno, splňuje jednu z těchto podmínek: a) bylo vyvezeno z celního území Unie; b) bylo zničeno pod dohledem orgánů nebo osob, které tyto orgány oprávnily toto zničení úředně potvrdit;

b)

žadatel vrátil celnímu orgánu příslušnému k přijetí rozhodnutí veškeré doklady potvrzující nebo obsahující informace, které v případě dotčeného zboží potvrzují celní status zboží Unie, na jejichž podkladě případně toto zboží opustilo celní území Unie, nebo mu předložil veškeré důkazy, které tento orgán považuje za nezbytné, aby se uspokojivě přesvědčil, že dotyčné doklady nemohou být později použity v souvislosti se vstupem zboží na celní území Unie.

2.   Důkazy prokazující, že zboží, u něhož je vrácení nebo prominutí požadováno, bylo vyvezeno z celního území Unie, zahrnují:

a)	potvrzení výstupu uvedené v článku 334 tohoto nařízení;

b)	originál nebo ověřenou kopii celního prohlášení pro režim, s nímž je spojen vznik celního dluhu;

c)	případně obchodní nebo správní doklady, které obsahují úplný popis zboží a které byly předloženy buď současně s celním prohlášením pro daný režim, nebo s celním prohlášením pro vývoz z celního území Unie, anebo s celním prohlášením vystaveným pro zboží ve třetí zemi určení.

3.   Důkazy prokazující, že zboží, u něhož je vrácení nebo prominutí požadováno, bylo zničeno pod dohledem orgánů nebo osob oprávněných toto zničení úředně potvrdit zahrnují jeden z těchto dokladů:

a)	protokol či prohlášení o zničení, které vystaví orgány, pod jejichž dohledem zničení proběhlo, či jeho ověřenou kopii;

b)	osvědčení vystavené osobou oprávněnou toto zničení úředně potvrdit, k němuž je přiložen doklad prokazující toto oprávnění.

Tyto doklady musí obsahovat úplný popis zničeného zboží, který na základě porovnání s údaji uvedenými v celním prohlášení pro celní režim, s nímž je spojen vznik celního dluhu, a v podkladech k němu připojených prokazuje, že zničené zboží je totožné se zbožím, které bylo do daného režimu propuštěno.

4.   Pokud důkazy uvedené v odstavcích 2 a 3 nejsou dostatečné k tomu, aby celní orgán příslušný k rozhodnutí v předložené věci rozhodl, nebo některý z důkazů není k dispozici, mohou být takové důkazy doplněny nebo nahrazeny jakýmikoli jinými doklady, které uvedený orgán považuje za nezbytné.

Článek 181

Informace poskytované Komisi

(čl. 121 odst. 4 kodexu)

1.   Každý členský stát sdělí Komisi seznam případů, ve kterých bylo přiznáno vrácení nebo prominutí na základě článku 119 nebo článku 120 kodexu a ve kterých částka vrácená nebo prominutá určitému dlužníkovi v případě jedné nebo více dovozních nebo vývozních operací, avšak v důsledku jediné chyby nebo jediné zvláštní situace, přesahuje 50 000 EUR, s výjimkou případů uvedených v čl. 116 odst. 3 kodexu.

2.   Sdělení se odesílá během prvního a třetího čtvrtletí každého roku a obsahuje všechny případy za předchozí pololetí, u nichž bylo rozhodnuto o vrácení nebo prominutí.

3.   Pokud členský stát během daného pololetí nepřijal žádné rozhodnutí v případech uvedených v odstavci 1, zašle Komisi sdělení s uvedením „nepoužije se“.

4.   Každý členský stát vede pro potřeby Komise seznam případů, ve kterých bylo přiznáno vrácení nebo prominutí na základě článku 119 nebo článku 120 kodexu a ve kterých částka vrácená nebo prominutá činí nejvýše 50 000 EUR.

5.   U každého z případů uvedených v tomto článku se uvádějí tyto informace:

a)	referenční číslo celního prohlášení nebo dokladu, kterým se oznamuje celní dluh;

b)	datum celního prohlášení nebo dokladu, kterým se oznamuje celní dluh;

c)	druh rozhodnutí;

d)	právní základ rozhodnutí;

e)	částka a měna;

f)	popis dané věci (včetně stručného vysvětlení, proč se celní orgány domnívají, že jsou podmínky příslušného právního základu pro prominutí/vrácení splněny).

HLAVA IV

ZBOŽÍ VSTUPUJÍCÍ NA CELNÍ ÚZEMÍ UNIE

KAPITOLA 1

Vstupní souhrnné celní prohlášení

Článek 182

Elektronický systém týkající se vstupních souhrnných celních prohlášení

(článek 16 kodexu)

Pro předkládání, zpracování, uchovávání a výměnu informací týkajících se vstupních souhrnných celních prohlášení a pro následné výměny informací stanovených v této kapitole se použije elektronický informační a komunikační systém zřízený podle čl. 16 odst. 1 kodexu.

Odchylně od prvního pododstavce tohoto článku použijí členské státy až do data modernizace systému uvedeného ve zmíněném pododstavci v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU elektronický systém vyvinutý pro podávání a výměnu informací týkajících se vstupních souhrnných celních prohlášení v souladu s nařízením Komise (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství.

Článek 183

Podávání vstupního souhrnného celního prohlášení

(čl. 127 odst. 5 a 6 kodexu)

1.   Údaje vstupního souhrnného celního prohlášení mohou být poskytnuty předložením více než jednoho datového souboru.

2.   Pro účely podání vstupního souhrnného celního prohlášení předložením více než jednoho datového souboru je celním úřadem prvního vstupu celní úřad, o němž tak má na základě svých znalostí za to dotčená osoba v okamžiku, kdy předkládá údaje, zejména na základě místa, do kterého je zboží zasíláno.

3.   Odstavce 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí až do dat modernizace systému kontroly dovozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

Článek 184

Povinnost informovat související s předkládáním údajů vstupního souhrnného celního prohlášení osobou jinou než dopravcem

(čl. 127 odst. 6 kodexu)

1.   V případech uvedených v čl. 112 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 uvede dopravce a každá osoba vydávající konosament v částečném datovém souboru vstupního souhrnného celního prohlášení totožnost každé osoby, která s nimi uzavřela přepravní smlouvu, vydala konosament na stejné zboží a nezpřístupní jim údaje požadované pro vstupní souhrnné celní prohlášení.

Pokud příjemce uvedený v konosamentu, k němuž nejsou k dispozici podkladové konosamenty, nezpřístupní osobě, která tento konosament vydává, požadované údaje, uvede tato osoba totožnost příjemce.

2.   V případech uvedených v čl. 112 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 informuje osoba vydávající konosament o vydání tohoto konosamentu osobu, která s ní uzavřela přepravní smlouvu, a konosament jí vydá.

V případě dohody o společné nakládce zboží informuje osoba vydávající konosament o vydání tohoto konosamentu osobu, se kterou vstoupila do této dohody.

3.   V případech uvedených v čl. 113 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 uvede dopravce a každá osoba vydávající letecký nákladní list v částečném datovém souboru vstupního souhrnného celního prohlášení totožnost každé osoby, která s nimi uzavřela přepravní smlouvu, vydala letecký nákladní list na stejné zboží a nezpřístupní jim údaje požadované pro vstupní souhrnné celní prohlášení.

4.   V případech uvedených v čl. 113 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 informuje osoba vydávající letecký nákladní list o vydání tohoto leteckého nákladního listu osobu, která s ní uzavřela přepravní smlouvu, a letecký nákladní list jí vydá.

V případě dohody o společné nakládce zboží informuje osoba vydávající letecký nákladní list o vydání tohoto leteckého nákladního listu osobu, se kterou vstoupila do této dohody.

5.   V případech uvedených v čl. 113 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 uvede dopravce v částečném datovém souboru vstupního souhrnného celního prohlášení totožnost provozovatele poštovních služeb, který nezpřístupní údaje požadované pro vstupní souhrnné celní prohlášení.

6.   Odstavce 1 až 5 se nepoužijí až do data uvedení do provozu modernizace systému kontroly dovozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

Článek 185

Registrace vstupního souhrnného celního prohlášení

(čl. 127 odst. 1 kodexu)

1.   Celní orgány registrují vstupní souhrnné celní prohlášení po jeho obdržení a neprodleně informují o jeho registraci osobu, která je podala, a sdělí jí referenční číslo (dále jen „MRN“) vstupního souhrnného celního prohlášení a datum registrace.

2.   Jsou-li údaje vstupního souhrnného celního prohlášení poskytnuty předložením více než jednoho datového souboru, celní orgány registrují každé z těchto předložení údajů vstupního souhrnného celního prohlášení po jejich obdržení a jejich registraci neprodleně oznámí osobě, která předložení učinila, a sdělí jí MRN každého předložení a datum registrace každého předložení.

3.   Celní orgány registraci neprodleně oznámí dopravci za předpokladu, že dopravce žádal o to, aby byl uvědomen, a má přístup do elektronického systému uvedeného v článku 182 tohoto nařízení, v kterémkoliv z těchto případů:

a)	pokud vstupní souhrnné celní prohlášení podává osoba uvedená v č. 127 odst. 4 druhém pododstavci kodexu;

b)	pokud jsou údaje vstupního souhrnného celního prohlášení poskytnuty v souladu s čl. 127 odst. 6 kodexu.

4.   Odstavec 2 a odst. 3 písm. b) se nepoužijí až do dat modernizace systému kontroly dovozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

Článek 186

Analýza rizik

(čl. 127 odst. 3 a článek 128 kodexu)

1.   Analýza rizik se provede před příchodem zboží na celní úřad prvního vstupu za předpokladu, že vstupní souhrnné celní prohlášení bylo podáno ve lhůtách stanovených v článcích 105 až 109 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, pokud není zjištěno riziko nebo pokud není nutné provést doplňkovou analýzu rizik.

V případě nákladu v kontejnerech vstupujícího na celní území Unie po moři, jak je uvedeno v čl. 105 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, dokončí celní orgány analýzu rizik do 24 hodin po obdržení vstupního souhrnného celního prohlášení nebo v případech uvedených v čl. 127 odst. 6 kodexu údajů vstupního souhrnného celního prohlášení podaného dopravcem.

Vedle prvního pododstavce se v případě zboží vstupujícího na celní území Unie letecky analýza rizik provede po obdržení alespoň minimálního datového souboru vstupního souhrnného celního prohlášení uvedeného v čl. 106 odst. 1 druhém pododstavci nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

2.   Analýza rizik se v případě potřeby dokončí následně po výměně informací o rizicích a výsledků analýzy rizik podle čl. 46 odst. 5 kodexu.

3.   V případě, že dokončení analýzy rizik vyžaduje další informace o údajích vstupního souhrnného celního prohlášení, analýza se dokončí až po poskytnutí uvedených informací.

Pro tyto účely požádají celní orgány o uvedené informace osobu, která podala vstupní souhrnné celní prohlášení, nebo případně osobu, která předložila uvedené údaje vstupního souhrnného celního prohlášení. V případě, že je tato osoba jiná než dopravce, informují celní orgány dopravce za předpokladu, že dopravce požádal o to, aby byl uvědomen, a má přístup do elektronického systému uvedeného v článku 182 tohoto nařízení.

4.   Pokud v případě zboží vstupujícího na celní území Unie letecky, mají celní orgány důvodné podezření, že by zásilka mohla představovat závažné ohrožení bezpečnosti letectví, uvědomí osobu, která podala vstupní souhrnné celní prohlášení, nebo případně osobu, která předložila údaje vstupního souhrnného celního prohlášení, a pokud je tato osoba jiná než dopravce, informují dopravce za předpokladu, že dopravce má přístup do elektronického systému uvedeného v článku 182 tohoto nařízení, že zásilka musí být podrobena detekční kontrole jako vysoce rizikový náklad nebo pošta v souladu s bodem 6.7.3 přílohy rozhodnutí Komise K(2010) 774 ze dne 13. dubna 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti obsahující informace uvedené v čl. 18 písm. a) nařízení (ES) č. 300/2008, před naložením na palubu letadla směřujícího na celní území Unie. V návaznosti na toto oznámení informuje uvedená osoba celní orgány o tom, zda zásilka již byla podrobena nebo se podrobuje detekční kontrole v souladu s výše uvedenými požadavky, a poskytne všechny příslušné informace o uvedené detekční kontrole. Analýza rizik se dokončí až po poskytnutí uvedených informací.

5.   Pokud v případě nákladu v kontejneru vstupujícího na celní území Unie po moři, jak je uvedeno v čl. 105 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, nebo v případě zboží vstupujícího na celní území Unie letecky, analýza rizik přiměřeně odůvodňuje závěr celních orgánů, že vstup zboží na celní území Unie by představoval tak závažné ohrožení bezpečnosti a zabezpečení, že to vyžaduje okamžitý zákrok, oznámí celní orgány osobě, která podala vstupní souhrnné celní prohlášení, nebo případně osobě, která předložila údaje vstupního souhrnného celního prohlášení, a v případě, že je tato osoba jiná než dopravce, informují dopravce za předpokladu, že dopravce má přístup do elektronického systému uvedeného v článku 182 tohoto nařízení, že zboží nemá být naloženo. Dané oznámení se učiní a dané informace se poskytnou neprodleně po zjištění příslušného rizika a v případě nákladu v kontejneru vstupujícího na celní území Unie po moři, jak je uvedeno v čl. 105 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, ve lhůtě stanovené v odst. 1 druhém pododstavci.

6.   V případě zásilky, u níž je určeno, že představuje natolik závažné ohrožení, že to vyžaduje okamžitý zákrok po příchodu, celní úřad prvního vstupu přijme uvedené opatření po příchodu tohoto zboží.

7.   Je-li zjištěno riziko, které nepředstavuje takové závažné ohrožení bezpečnosti a zabezpečení, že by to vyžadovalo okamžitý zákrok, předá celní úřad prvního vstupu výsledky analýzy rizik, v případě potřeby včetně informací o nejvhodnějším místě, kde by měla být provedena kontrola, a údaje vstupního souhrnného celního prohlášení všem celním úřadům, kterých se přeprava daného zboží potenciálně týká.

8.   Jestliže na celní území Unie vstupuje zboží, u kterého se upouští od povinnosti podat vstupní souhrnné celní prohlášení v souladu s čl. 104 odst. 1 písm. c) až k) a m) až n) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a čl. 104 odst. 2 prvním pododstavcem uvedeného nařízení, provede se analýza rizik při předložení zboží na základě prohlášení pro dočasné uskladnění, je-li k dispozici, nebo celního prohlášení podaného pro toto zboží.

9.   Zboží předložené celnímu úřadu může být propuštěno do celního režimu nebo zpětně vyvezeno, jakmile byla provedena analýza rizik a výsledky analýzy rizik a v případě potřeby přijatá opatření takové propuštění umožňují.

10.   Analýza rizik se rovněž provede tehdy, pokud se údaje vstupního souhrnného celního prohlášení změní v souladu s článkem 129 kodexu. V takovém případě se analýza rizik dokončí neprodleně po obdržení údajů, pokud není zjištěno riziko nebo pokud není nutné provést doplňkovou analýzu rizik.

Článek 187

Analýza rizik

(článek 126 kodexu)

1.   Ustanovení čl. 186 odst. 1 až 8 se nepoužijí až do data uvedení do provozu modernizace systému kontroly dovozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

2.   Analýza rizik se provede před příchodem zboží na celní úřad prvního vstupu za předpokladu, že vstupní souhrnné celní prohlášení bylo podáno ve lhůtách stanovených v článcích 105 až 109 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, pokud není zjištěno riziko.

3.   V případě nákladu v kontejnerech vstupujícího na celní území Unie po moři, jak je uvedeno v čl. 105 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, dokončí celní orgány analýzu rizik do 24 hodin po obdržení vstupního souhrnného celního prohlášení. Pokud tato analýza rizik přiměřeně odůvodňuje závěr celních orgánů, že vstup zboží na celní území Unie by představoval tak závažné ohrožení bezpečnosti a zabezpečení, že to vyžaduje okamžitý zákrok, oznámí celní orgány osobě, která podala vstupní souhrnné celní prohlášení, a v případě, že je tato osoba jiná než dopravce, informují dopravce za předpokladu, že dopravce má přístup do elektronického systému uvedeného v článku 182 tohoto nařízení, že zboží nemá být naloženo. Dané oznámení se učiní a dané informace se poskytnou neprodleně po zjištění příslušného rizika a do 24 hodin po obdržení vstupního souhrnného celního prohlášení.

4.   Jestliže má plavidlo připlout do více přístavů na celním území Unie nebo jestliže má letadlo přistát na více letištích na celním území Unie, za předpokladu, že mezitím nepřipluje do žádného přístavu nebo nepřistane na žádném letišti mimo celní území Unie:

a)

podává se vstupní souhrnné celní prohlášení pro veškeré zboží přepravované tímto plavidlem nebo letadlem v prvním přístavu nebo na prvním letišti v Unii. Celní orgány v tomto přístavu nebo na tomto letišti vstupu provedou analýzu rizik pro účely bezpečnosti a zabezpečení pro veškeré zboží přepravované dotčeným plavidlem nebo letadlem. Pro zboží vykládané v tomto přístavu nebo na tomto letišti může být provedena doplňková analýza rizik;

b)	udělí celní úřad prvního přístavu nebo letiště vstupu do Unie v případě zásilek, u nichž je určeno, že představují natolik závažné ohrožení, že to vyžaduje okamžitý zásah, zákaz a v každém případě předá výsledky analýzy rizik následujícím přístavům nebo letištím; a

c)	v následujících přístavech nebo letištích na celním území Unie se použije článek 145 kodexu pro zboží předložené celním orgánům v tomto přístavu nebo na letišti.

5.   Jestliže na celní území Unie vstupuje zboží, u kterého se upouští od povinnosti podat vstupní souhrnné celní prohlášení v souladu s čl. 104 odst. 1 písm. c) až k), m) a n), odst. 2 a 2a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, provede se analýza rizik při předložení zboží na základě prohlášení pro dočasné uskladnění, je-li k dispozici, nebo celního prohlášení podaného pro toto zboží.

Článek 188

Změna vstupního souhrnného celního prohlášení

(čl. 129 odst. 1 kodexu)

1.   Pokud údaje vstupního souhrnného celního prohlášení předkládají různé osoby, může být každé osobě povoleno změnit pouze ty údaje, které sama předložila.

2.   Celní orgány neprodleně uvědomí osobu, která podala změny údajů vstupního souhrnného celního prohlášení, o svém rozhodnutí tyto změny registrovat nebo je zamítnout.

Pokud změny údajů vstupního souhrnného celního prohlášení podává osoba jiná než dopravce, celní orgány rovněž uvědomí dopravce za předpokladu, že dopravce žádal o to, aby byl uvědomen, a má přístup do elektronického systému uvedeného v článku 182 tohoto nařízení.

3.   Odstavec 1 tohoto článku se nepoužije až do dat modernizace systému kontroly dovozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

KAPITOLA 2

Vstup zboží

Oddíl 1

Vstup zboží na celní území Unie

Článek 189

Odklon námořního plavidla nebo letadla

(článek 133 kodexu)

1.   Je-li námořní plavidlo nebo letadlo vstupující na celní území Unie odkloněno a očekává se, že přijede nejprve na celní úřad v některém členském státě, který nebyl uvedený ve vstupním souhrnném celním prohlášení jako země na trase, provozovatel uvedeného dopravního prostředku informuje celní úřad uvedený ve vstupním souhrnném celním prohlášení jakožto celní úřad prvního vstupu o uvedeném odklonu.

První odstavec se nepoužije, pokud zboží vstoupilo na celní území Unie v režimu tranzitu podle článku 141 kodexu.

2.   Celní úřad uvedený ve vstupním souhrnném celním prohlášení jako celní úřad prvního vstupu neprodleně poté, co byl informován v souladu s odstavcem 1, oznámí odklon celnímu úřadu, jenž je podle uvedené informace celním úřadem prvního vstupu při odklonu. Zajistí, aby měl celní úřad prvního vstupu k dispozici příslušné údaje vstupního souhrnného celního prohlášení a výsledky analýzy rizik.

Oddíl 2

Předložení zboží, jeho vykládka a kontrola

Článek 190

Předložení zboží celnímu úřadu

(článek 139 kodexu)

Celní orgány mohou povolit, aby k předložení zboží celnímu úřadu byly použity přístavní nebo letištní systémy nebo jiné dostupné způsoby předávání informací.

Oddíl 3

Dočasné uskladnění zboží

Článek 191

Postup konzultace mezi celními orgány před povolením dočasných skladů

(článek 22 kodexu)

1.   Postup konzultace uvedený v článku 14 tohoto nařízení se použije v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku před přijetím rozhodnutí o povolení provozu dočasných skladů, které se týkají více než jednoho členského států, pokud celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí není toho názoru, že nebyly splněny podmínky pro udělení takového povolení.

Před vydáním povolení získá celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí souhlas konzultovaných celních orgánů.

2.   Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí předá žádost a návrh povolení konzultovaným celním orgánům nejpozději 30 dnů po datu přijetí žádosti.

3.   Konzultované celní orgány oznámí své námitky nebo souhlas do 30 dnů ode dne, kdy jim byl předán návrh povolení. Námitky se řádně odůvodní.

Pokud jsou námitky oznámeny v uvedené lhůtě a konzultované a konzultující orgány nedospějí k dohodě do 60 dnů ode dne, kdy byl návrh povolení předán, povolení se udělí pouze na tu část žádosti, ke které nebyly vzneseny námitky.

Pokud konzultované celní orgány neoznámí v dané lhůtě žádné námitky, považuje se jejich souhlas za udělený.

Článek 192

Prohlášení pro dočasné uskladnění

Je-li celní prohlášení podáno před očekávaným předložením zboží celnímu úřadu podle článku 171 kodexu, mohou celní orgány považovat uvedené prohlášení za prohlášení pro dočasné uskladnění.

Článek 193

Přemísťování dočasně uskladněného zboží

(čl. 148 odst. 5 kodexu)

1.   Pokud přemísťování probíhá mezi dočasnými sklady v působnosti různých celních orgánů, informuje držitel povolení k provozování dočasných skladů, ze kterých se zboží přemísťuje:

a)	celní orgán odpovědný za dohled nad dočasným skladem, ze kterého se zboží přemísťuje, o zamýšleném přemístění způsobem stanoveným v povolení a po příchodu zboží do dočasných skladů určení o dokončení přemístění způsobem stanoveným v povolení;

b)	držitele povolení pro sklady, do kterých se zboží přemísťuje, že zboží bylo odesláno.

2.   Pokud přemísťování probíhá mezi dočasnými sklady v působnosti různých celních orgánů, držitel povolení pro sklady, do kterých se zboží přemísťuje:

a)	uvědomí celní orgány odpovědné za tyto sklady o příchodu zboží a

b)	po příchodu zboží do dočasných skladů určení informuje držitele povolení pro dočasné sklady odeslání.

3.   Informace uvedené v odstavci 1 a 2 zahrnují odkaz na příslušné prohlášení pro dočasné uskladnění a na datum ukončení dočasného uskladnění.

4.   Pokud se přemísťuje zboží dočasně uskladněné, je za toto zboží nadále odpovědný držitel povolení k provozování dočasných skladů, ze kterých se zboží přemísťuje, dokud se toto zboží nezanese do záznamů držitele povolení pro dočasné sklady, do kterých se zboží přemísťuje, pokud není v povolení stanoveno jinak.

HLAVA V

OBECNÁ PRAVIDLA TÝKAJÍCÍ SE CELNÍHO STATUSU, PROPUŠTĚNÍ ZBOŽÍ DO CELNÍHO REŽIMU, OVĚŘOVÁNÍ, PROPUŠTĚNÍ ZBOŽÍ A NAKLÁDÁNÍ SE ZBOŽÍM

KAPITOLA 1

Celní status zboží

Článek 194

Elektronický systém týkající se prokazování celního statusu zboží Unie

(čl. 16 odst. 1 kodexu)

Pro výměnu a uchovávání informací souvisejících s důkazy o celním statusu zboží Unie stanovenými v čl. 199 odst. 1 písm. b) a c) tohoto nařízení se použije elektronický systém zřízený podle čl. 16 odst. 1 kodexu. Pro výměnu informací týkajících se důkazu o celním statusu zboží Unie se použije obchodní rozhraní harmonizované na úrovni EU, které po vzájemné dohodě navrhne Komise a členské státy.

První pododstavec tohoto článku je použitelný od data uvedení do provozu systému pro důkaz o statusu Unie dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

Oddíl 1

Pravidelná linka

Článek 195

Konzultace členských států, kterých se pravidelná linka týká

(článek 22 kodexu)

Před udělením povolení uvedeného v článku 120 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, a po přezkoumání, zda jsou splněny podmínky pro udělení povolení stanovené v čl. 120 odst. 2 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci, konzultuje celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí celní orgány členských států, kterých se pravidelná linka týká, pro účely čl. 119 odst. 2 písm. b) uvedeného nařízení v přenesené pravomoci, a také celní orgány jakéhokoli jiného členského státu, o němž žadatel prohlásí, že s ním počítá s pravidelnou linku v budoucnosti, ohledně splnění podmínky čl. 120 odst. 2 písm. b) uvedeného nařízení v přenesené pravomoci.

Lhůta pro provedení konzultace je 15 dnů ode dne, kdy celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí sdělí podmínky a kritéria, které je třeba, aby konzultované celní orgány posoudily.

Článek 196

Registrace plavidel a přístavů

(článek 22 kodexu)

Odchylně od lhůty stanovené v čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení zpřístupní celní orgán informace, které mu byly sděleny v souladu s čl. 121 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, prostřednictvím systému uvedeného v článku 10 do jednoho pracovního dne od sdělení uvedených informací.

Až do data uvedení do provozu systému pro rozhodování celních orgánů dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU se informace uvedené v prvním pododstavci zpřístupní prostřednictvím elektronického informačního a komunikačního systému pro pravidelné linky.

K těmto informacím mají přístup celní orgány, kterých se povolená pravidelná linka týká.

Článek 197

Nepředvídané okolnosti během přepravy pravidelnou linkou

(čl. 155 odst. 2 kodexu)

Pokud plavidlo registrované na pravidelnou linku v důsledku nepředvídaných okolností přeloží zboží na volném moři, zastaví v přístavu mimo celní území Unie, v přístavu, který není součástí pravidelné linky, nebo ve svobodném pásmu přístavu Unie, nebo v uvedených místech naloží či vyloží zboží, dopravní společnost neprodleně uvědomí celní orgány následujících přístavů Unie, včetně přístavů na plánované trase plavidla.

Datum, kdy plavidlo opětovně zahájí svůj provoz na pravidelné lince, se předem oznámí uvedeným celním orgánů.

Článek 198

Ověřování podmínek pro pravidelnou linku

(článek 153 kodexu)

1.   Celní orgány členských států mohou od dopravní společnosti vyžadovat důkazy o tom, že byla dodržena ustanovení čl. 120 odst. 2 písm. c) a d), čl. 120 odst. 3 a čl. 121 odst. 1 a 3 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a článku 197 tohoto nařízení.

2.   Pokud celní orgán zjistí, že dopravní společnost nedodržela ustanovení uvedená v odstavci 1, tento orgán neprodleně informuje celní orgány ostatních členských států, ve kterých je tato pravidelná linka provozována, prostřednictvím systému uvedeného v článku 10 tohoto nařízení. Uvedené orgány přijmou požadovaná opatření.

Až do data uvedení do provozu systému pro rozhodování celních orgánů dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU se místo systému uvedeného v článku 10 tohoto nařízení použije elektronický informační a komunikační systém pro pravidelné linky.

Oddíl 2

Prokazování celního statusu zboží Unie

Pododdíl 1

Obecná ustanovení

Článek 199

Důkazy o celním statusu zboží Unie

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

1.   K prokázání toho, že zboží má celní status zboží Unie, se podle potřeby použijí tyto důkazní prostředky:

a)	údaje tranzitního prohlášení u zboží propuštěného do režimu vnitřního tranzitu. V takovém případě se čl. 119 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 nepoužije;

b)	údaje T2L nebo T2LF uvedené v článku 205 tohoto nařízení;

c)	celní manifest uvedený v článku 206 tohoto nařízení;

d)	faktura nebo přepravní doklad uvedené v článku 211 tohoto nařízení;

e)	v příslušném případě lodní deník rybolovu, prohlášení o vykládce či prohlášení o překládce a údaje ze systému sledování plavidel, jak je uvedeno v článku 213 tohoto nařízení;

f)	důkazní prostředky uvedené v článcích 207 až 210 tohoto nařízení;

g)	údaje prohlášení o spotřební dani uvedené v článku 34 směrnice Rady 2008/118/ES (20);

h)	nálepka uvedená v článku 290 tohoto nařízení.

2.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se až do data uvedení do provozu systému pro důkaz o statusu Unie dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU může důkaz o celním statusu zboží Unie prokázat manifestem dopravní společnosti vztahujícím se k danému zboží.

3.   Odchylně od odst. 1 písm. d) tohoto článku se až do data uvedení do provozu systému pro důkaz o statusu Unie dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU může důkaz o celním statusu zboží Unie prokázat fakturou nebo přepravním dokladem, jež se vztahují na zboží, jehož hodnota přesahuje 15 000 EUR.

4.   Pokud se důkazní prostředky uvedené v odstavci 1 použijí pro zboží s celním statusem zboží Unie s obalem, který nemá celní status zboží Unie, uvede se v daném důkazním prostředku tato poznámka:

5.   Pokud se důkazní prostředky uvedené v odst. 1 písm. b), c) a d) vydávají dodatečně, musí obsahovat tuto poznámku:

6.   Důkazní prostředky uvedené v odstavci 1 nelze použít pro zboží, u kterého byly dokončeny vývozní formality, nebo u zboží, které bylo propuštěno do režimu pasivního zušlechťovacího styku.

Článek 200

Potvrzení, registrace a použití určitých důkazů o celním statusu zboží Unie

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

1.   Příslušný celní úřad potvrdí a zaregistruje důkazy o celním statusu zboží Unie uvedené v čl. 199 odst. 1 písm. b) a c) tohoto nařízení, s výjimkou případů uvedených v čl. 128 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, a MRN těchto důkazních prostředků sdělí dotčené osobě.

2.   Příslušný celní úřad předá dotčené osobě na její žádost doklad potvrzující registraci důkazních prostředků uvedených v odstavci 1. Poskytuje ho prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 51-01.

3.   Důkazní prostředky uvedené v odstavci 1 se předloží příslušnému celnímu úřadu, kterému se předkládá zboží poté, co zpětně vstoupí na celní území Unie, tak, že se uvedou jejich MRN.

4.   Uvedený příslušný celní úřad sleduje používání důkazních prostředků uvedených v odstavci 1 zejména s cílem zajistit, aby se důkazní prostředky nepoužily pro jiné zboží, než pro které byly vydané.

Článek 201

Potvrzení faktury

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

Až do data uvedení do provozu systému pro důkaz o statusu Unie dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU v případě, že celková hodnota zboží Unie přesahuje 15 000 EUR, potvrzuje fakturu nebo přepravní doklad uvedené v čl. 199 odst. 3 tohoto nařízení, náležitě vyplněné a podepsané dotčenou osobou, příslušný celní úřad.

Článek 202

Potvrzení dokladů T2L nebo T2LF

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

Až do data uvedení do provozu systému pro důkaz o statusu Unie dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU, pokud členské státy stanovily, že lze použít jiné způsoby, než za použití elektronického zpracování dat, potvrzuje doklady T2L nebo T2LF a případně veškeré použité doplňkové nebo ložné listy příslušný celní úřad.

Článek 203

Potvrzení manifestu dopravní společnosti

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

Až do data uvedení do provozu systému pro důkaz o statusu Unie dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU potvrzuje na žádost dopravní společnosti náležitě vyplněný a podepsaný manifest příslušný celní úřad.

Článek 204

Povolení k vyhotovení manifestu den po odplutí plavidla

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

Až do data uvedení do provozu systému pro důkaz o statusu Unie dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU mohou celní orgány povolit, aby byl manifest uvedený v čl. 199 odst. 2 sloužící k prokázání celního statusu zboží Unie vyhotoven nejpozději den po odplutí plavidla. Manifest se však vždy musí vyhotovit před tím, než plavidlo připluje do přístavu určení.

Článek 205

Prokazování celního statusu zboží Unie údaji T2L nebo T2LF

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

1.   Pokud je MRN uvedeno za účelem prokázání celního statusu zboží Unie, lze údaje T2L nebo T2LF sloužící jako základ pro MRN použít pouze při prvním předložení zboží.

Pokud se údaje T2L nebo T2LF použijí při prvním předložení zboží jen pro část daného zboží, zajistí se pro zbývající část zboží nový důkaz v souladu s článkem 200 tohoto nařízení a článkem 123 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

2.   Cestující, jiní než hospodářské subjekty, podají své žádosti o potvrzení T2L nebo T2LF prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 51-01.

Článek 206

Prokazování celního statusu zboží Unie celním manifestem

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

1.   Každému celnímu manifestu se přidělí jedno MRN.

Manifestu lze MRN přidělit pouze tehdy, pokud se vztahuje na zboží, které má celní status zboží Unie a které bylo naloženo na plavidlo v přístavu Unie.

2.   Celní orgány mohou povolit, aby se k podání žádosti o potvrzení a registraci celního manifestu a jeho předložení příslušnému celnímu úřadu použily obchodní, přístavní nebo přepravní informační systémy, pokud tyto systémy obsahují všechny informace požadované pro takový manifest.

Článek 207

Prokazování celního statusu zboží Unie v karnetech TIR či ATA nebo ve formulářích 302

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

1.   V souladu s článkem 127 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se zboží Unie označí v karnetu TIR nebo ATA nebo ve formuláři 302 kódem „T2L“ nebo „T2LF“. Držitel režimu může uvést podle potřeby jeden z těchto kódů s připojeným podpisem v příslušných dokumentech na místě určeném pro popis zboží, dříve než jej předloží celnímu úřadu odeslání k úřednímu záznamu. Příslušný kód „T2L“ nebo „T2LF“ se potvrdí otiskem razítka celního úřadu odeslání a podpisem příslušného úředníka.

V případě elektronického formuláře 302 může držitel režimu jeden z těchto kódů uvést v údajích formuláře 302. V takovém případě provádí úřad odeslání úřední záznam elektronicky.

2.   Pokud se karnet TIR, karnet ATA nebo formulář 302 vztahuje na zboží Unie i na zboží, které není zbožím Unie, oba druhy zboží se uvedou samostatně a příslušný kód „T2L“ nebo „T2LF“ se uvede tak, aby se jednoznačně vztahoval pouze na zboží Unie.

Článek 208

Prokazování celního statusu zboží Unie u motorového silničního vozidla

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

1.   V případě motorových silničních vozidel registrovaných v členském státě, která dočasně opustila celní území Unie a zpětně na něj vstoupila, se celní status zboží Unie považuje za prokázaný, pokud jsou doprovázena registrační značkou a registračními doklady a z údajů o registraci uvedených na těchto značkách a v dokladech daná registrace jednoznačně vyplývá.

2.   Pokud celní status zboží Unie nelze považovat za prokázaný podle odstavce 1, důkaz o celním statusu zboží Unie se poskytne jedním z ostatních důkazních prostředků uvedených v článku 199 tohoto nařízení.

Článek 209

Prokazování celního statusu zboží Unie u obalů

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

1.   V případě obalů, palet a jiného podobného vybavení, s výjimkou kontejnerů, náležejících osobě usazené na celním území Unie, které se používají pro přepravu zboží, jež dočasně opustilo celní území Unie a zpětně na něj vstoupilo, se celní status zboží Unie považuje za prokázaný, pokud obaly, palety a jiné podobné vybavení, prokazatelně patří uvedené osobě, jsou deklarovány jako mající celní status zboží Unie a o správnosti tohoto prohlášení nejsou žádné pochybnosti.

2.   Pokud celní status zboží Unie nelze považovat za prokázaný podle odstavce 1, důkaz o celním statusu zboží Unie se poskytne jedním z ostatních důkazních prostředků uvedených v článku 199 tohoto nařízení.

Článek 210

Prokazování celního statusu zboží Unie u zboží v zavazadle přepravovaném cestujícím

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

V případě zboží v zavazadle přepravovaném cestujícím, které není určeno k obchodním účelům a dočasně opustilo celní území Unie a zpětně na něj vstoupilo, se celní status zboží Unie považuje za prokázaný, pokud cestující deklaruje, že má celní status zboží Unie a o správnosti tohoto prohlášení nejsou žádné pochybnosti.

Článek 211

Prokazování celního statusu zboží Unie u zboží, jehož hodnota nepřesahuje 15 000 EUR

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

V případě zboží, které má celní status zboží Unie a jehož hodnota nepřesahuje 15 000 EUR, lze celní status zboží Unie prokázat předložením faktury nebo přepravního dokladu, jež se vztahují na uvedené zboží, za předpokladu, že se vztahují pouze na zboží, které má celní status zboží Unie.

Článek 212

Ověřování důkazních prostředků a správní součinnost

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

Celní orgány členských států si poskytují vzájemnou správní součinnost při kontrole pravosti a správnosti důkazních prostředků uvedených v článku 199 tohoto nařízení a při ověřování, že informace a doklady poskytnuté v souladu s ustanoveními této hlavy a článků 123 až 133 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 jsou správné a že postupy použité k prokázání celního statusu zboží Unie byly řádně uplatněny.

Pododdíl 2

Zvláštní ustanovení ohledně produktů mořského rybolovu a zboží získaného z takových produktů

Článek 213

Prokazování celního statusu zboží Unie u produktů mořského rybolovu a zboží získaného z takových produktů

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

Pokud produkty a zboží uvedené v čl. 119 odst. 1 písm. d) a e) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 vstoupí na celní území Unie podle článku 129 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci, celní status zboží Unie se prokáže předložením v příslušném případě lodního deníku rybolovu, prohlášení o vykládce či prohlášení o překládce a údajů ze systému sledování plavidel v souladu s požadavky nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 (21).

Celní orgán, který je odpovědný za přístav vykládky Unie, do kterého jsou uvedené produkty a zboží přímo přepraveny rybářským plavidlem Unie, jež tyto produkty ulovilo a případně zpracovalo, však může celní status zboží Unie považovat za prokázaný v každém z těchto případů:

a)	o statusu uvedených produktů a/nebo zboží není pochyb;

b)	celková délka rybářského plavidla je menší než 10 metrů.

Článek 214

Produkty mořského rybolovu a zboží získané z takových produktů přeložené a přepravené přes zemi nebo území, jež nejsou součástí celního území Unie

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

1.   Pokud produkty nebo zboží uvedené v čl. 119 odst. 1 písm. d) a e) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 byly před příchodem na celní území Unie přeloženy a přepraveny přes zemi nebo území, jež nejsou součástí celního území Unie, předloží se pro uvedené produkty a zboží při jejich vstupu na celní území Unie potvrzení celního orgánu uvedené země, že produkty nebo zboží byly v době, kdy se nacházely v uvedené zemi pod celním dohledem a prošly pouze manipulací nezbytnou k jejich uchování.

2.   Potvrzení pro produkty a zboží přeložené a přepravené přes třetí zemi musí být vystaveno na výtisku lodního deníku rybolovu podle článku 133 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a musí k němu být případně přiloženo prohlášení o překládce.

Článek 215

Prokazování celního statusu zboží Unie u produktů mořského rybolovu a jiných produktů získaných nebo ulovených plavidly plujícími pod vlajkou třetí země uvnitř celního území Unie

(čl. 153 odst. 2 kodexu)

Celní status zboží Unie u produktů mořského rybolovu a jiných produktů získaných nebo ulovených plavidly plujícími pod vlajkou třetí země uvnitř celního území Unie se prokazuje prostřednictvím lodního deníku rybolovu nebo jinými prostředky uvedenými v článku 199 tohoto nařízení.

KAPITOLA 2

Propuštění zboží do celního režimu

Oddíl 1

Obecná ustanovení

Článek 216

Elektronický systém pro propuštění zboží do celního režimu

(čl. 16 odst. 1 kodexu)

Pro zpracování a výměnu informací o propuštění zboží do celního režimu se používají elektronické systémy zřízené podle čl. 16 odst. 1 kodexu.

První pododstavec tohoto článku je použitelný od příslušných dat modernizace vnitrostátních systémů pro dovoz, uvedení do provozu systému pro zvláštní režimy dle CKU a automatizovaného systému vývozu (AES) dle CKU uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

Článek 217

Vydávání potvrzení o přijetí ústních celních prohlášení

(čl. 158 odst. 2 kodexu)

Pokud je celní prohlášení podáno ústně v souladu s články 135 nebo 137 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 na zboží, které podléhá dovoznímu nebo vývoznímu clu nebo jiným poplatkům, vydají celní orgány dotčené osobě potvrzení o přijetí po zaplacení splatné částky uvedeného cla nebo uvedených poplatků.

Potvrzení obsahuje alespoň tyto údaje:

a)	popis zboží natolik přesný, aby umožnil jeho ztotožnění;

b)	fakturovanou hodnotu nebo v případě, že není k dispozici, množství zboží;

c)	částky vybraného cla a jiných vybraných poplatků;

d)	datum vydání;

e)	název orgánu, který je vydal.

Článek 218

Celní formality považované za provedené úkonem uvedeným v čl. 141 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446

(čl. 6 odst. 3 písm. a) a čl. 158 odst. 2 kodexu)

Pro účely článků 138, 139 a 140 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se následující celní formality považují za provedené úkonem uvedeným v čl. 141 odst. 1 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci:

a)	dopravení zboží podle článku 135 kodexu a předložení zboží celnímu úřadu podle článku 139 kodexu;

b)	předložení zboží celnímu úřadu podle článku 267 kodexu;

c)	přijetí celního prohlášení celními orgány podle článku 172 kodexu;

d)	propuštění zboží celními orgány podle článku 194 kodexu;

Článek 219

Případy, kdy se celní prohlášení nepovažuje za podané úkonem uvedeným v článku 141 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446

(čl. 6 odst. 3 písm. a) a čl. 158 odst. 2 kodexu)

Pokud se při kontrole zjistí, že úkon uvedený v článku 141 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 byl proveden, avšak zboží, které vstupuje nebo vystupuje, není zbožím uvedeným v článcích 138, 139 a 140 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci, celní prohlášení na uvedené zboží se považuje za nepodané.

Článek 220

Zboží v poštovní zásilce

(články 172 a 188 kodexu)

1.   Celní prohlášení na zboží uvedené v čl. 141 odst. 2, 3 a 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se považuje za přijaté a zboží za propuštěné v těchto okamžicích:

a)	pokud se celní prohlášení týká propuštění do volného oběhu, když je zboží doručeno příjemci;

b)	pokud se celní prohlášení týká vývozu a zpětného vývozu, když zboží opustí celní území Unie.

2.   Pokud se celní prohlášení týká propuštění do volného oběhu a zboží uvedené v čl. 141 odst. 2 a 3 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 nebylo možné doručit příjemci, má se za to, že celní prohlášení nebylo podáno.

Zboží, které nebylo doručeno příjemci, se považuje za dočasně uskladněné, dokud není zničeno, zpětně vyvezeno nebo je s ním jinak naloženo podle článku 198 kodexu.

Článek 221

Příslušný celní úřad k propuštění zboží do celního režimu

(článek 159 kodexu)

1.   Pro účely upuštění od povinnosti předložit zboží podle čl. 182 odst. 3 kodexu je celní úřad vykonávající dohled uvedený v čl. 182 odst. 3 druhém pododstavci písm. c) příslušným celním úřadem k propuštění zboží do celního režimu uvedeným v čl. 159 odst. 3 kodexu.

2.   K propuštění zboží do režimu vývozu jsou příslušné tyto celní úřady:

a)	celní úřad odpovědný za místo, kde je vývozce usazen;

b)	celní úřad příslušný pro místo, kde se zboží balí nebo nakládá k vývozu;

c)	jiný celní úřad v dotčeném členském státě, který je ze správních důvodů příslušný k dotyčné operaci;

Pokud zboží v jedné zásilce jednoho deklaranta nepřesahuje hodnotu 3 000 EUR a na zboží se nevztahují zákazy nebo omezení, je kromě celních úřadů zmíněných v prvním pododstavci příslušný k propuštění zboží do režimu vývozu také celní úřad příslušný pro místo, kde zboží vystupuje z celního území Unie.

V případě subdodávek je kromě celních úřadů zmíněných v prvním a druhém pododstavci k propuštění zboží do režimu vývozu příslušný také celní úřad odpovědný za místo, kde je subdodavatel usazen.

Pokud je to odůvodněno okolnostmi jednotlivého případu, jiný celní úřad, který je lépe umístěný pro předkládání zboží celnímu úřadu, je také příslušný k propuštění zboží do režimu vývozu.

3.   Ústní vývozní celní prohlášení a ústní celní prohlášení o zpětném vývozu se podává na celním úřadě příslušném pro místo výstupu zboží.

Článek 222

Položky zboží

(článek 162 kodexu)

1.   Pokud se celní prohlášení týká dvou nebo více položek zboží, má se za to, že údaje uvedené v tomto prohlášení ke každé položce zboží tvoří samostatné celní prohlášení.

2.   S výjimkou případů, kdy určité zboží obsažené v zásilce podléhá rozdílným opatřením, zboží obsažené v zásilce se má za to, že tvoří jedinou položku pro účely odstavce 1, pokud je splněna kterákoli z těchto podmínek:

a)	má se zařadit do jedné položky celního sazebníku;

b)	je předmětem žádosti o zjednodušení podle článku 177 kodexu.

Oddíl 2

Zjednodušená celní prohlášení

Článek 223

Správa celních kvót ve zjednodušených celních prohlášeních

(článek 166 kodexu)

1.   Podává-li se zjednodušené celní prohlášení k propuštění do volného oběhu zboží, které podléhá celní kvótě spravované chronologicky podle data přijetí celních prohlášení, deklarant může požadovat udělení celní kvóty pouze tehdy, jsou-li k dispozici nezbytné údaje buď v zjednodušeném celním prohlášení, nebo v doplňkovém celním prohlášení.

2.   Pokud se o udělení celní kvóty spravované chronologicky podle data přijetí celních prohlášení žádá v doplňkovém celním prohlášení, žádost nemůže být zpracovaná, dokud není doplňkové celní prohlášení podané.

3.   Pro účely přidělení celní kvóty se zohlední datum přijetí zjednodušeného celního prohlášení.

Článek 224

Podklady pro zjednodušená celní prohlášení

(článek 166 kodexu)

Pokud bylo zboží propuštěno do celního režimu na základě zjednodušeného celního prohlášení, poskytnou se celním orgánům před propuštěním zboží podklady uvedené v čl. 163 odst. 2 kodexu.

Článek 225

Doplňkové celní prohlášení

(čl. 167 odst. 4 kodexu)

V případě zápisu do záznamů deklaranta podle článku 182 kodexu, pokud je doplňkové celní prohlášení obecné, pravidelné nebo souhrnné povahy a hospodářský subjekt je v rámci samoschvalování oprávněn stanovit výši splatného dovozního nebo vývozního cla, uvedený držitel povolení buď podá doplňkové celní prohlášení, nebo celní orgány mohou povolit, aby byla doplňková celní prohlášení dostupná přes přímý elektronický přístup do systému držitele povolení.

Oddíl 3

Ustanovení, která se použijí na všechna celní prohlášení

Článek 226

Referenční číslo (MRN)

(článek 172 kodexu)

S výjimkou případů, kdy je celní prohlášení podáno ústně nebo úkonem považovaným za celní prohlášení nebo kdy má celní prohlášení podobu zápisu do záznamů deklaranta podle článku 182 kodexu, celní orgány oznámí deklarantovi přijetí celního prohlášení, poskytnou mu MRN pro uvedené prohlášení a oznámí mu datum jeho přijetí.

Tento článek se použije až od příslušných dat uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu (AES), nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) a modernizace vnitrostátních systémů pro dovoz uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

Článek 227

Celní prohlášení podané před předložením zboží

Je-li celní prohlášení podáno v souladu s článkem 171 kodexu, zpracují celní orgány údaje poskytnuté před předložením zboží, zejména za účelem analýzy rizik.

Oddíl 4

Jiná zjednodušení

Pododdíl 1

Zboží různých položek celního sazebníku

Článek 228

Zboží různých položek celního sazebníku zařazené v celním prohlášení do jedné položky

(čl. 177 odst. 1 kodexu)

1.   Pro účely článku 177 kodexu, pokud se zboží v zásilce zařazuje do položek celního sazebníku, které podléhají specifickému clu vztaženému ke stejné měrné jednotce, clo, které se vyměří na celou zásilku, se zakládá na položce celního sazebníku s nejvyšší celní sazbou.

2.   Pro účely článku 177 kodexu, pokud se zboží v zásilce zařazuje do položek celního sazebníku, které podléhají specifickému clu vztaženému k rozdílným měrným jednotkám, uplatní se nejvyšší specifické clo pro každou měrnou jednotku na veškeré zboží v zásilce, pro které je specifické clo vztaženo k uvedené jednotce, a přepočte se na valorické clo pro každý druh uvedeného zboží.

Clo, které má být uloženo na celou zásilku, se zakládá na položce celního sazebníku s nejvyšší sazbou valorického cla, která je výsledkem přepočtu podle prvního pododstavce.

3.   Pro účely článku 177 kodexu, pokud se zboží v zásilce zařazuje do položky celního sazebníku podléhající valorickému clu a specifickému clu, nejvyšší specifické clo stanovené v souladu s odstavci 1 a 2 se přepočte na valorické clo pro každý druh zboží, pro který je specifické clo vztaženo ke stejné jednotce.

Clo, které má být uloženo na celou zásilku, se zakládá na položce celního sazebníku s nejvyšší sazbou valorického cla, včetně valorického cla, které je výsledkem přepočtu podle prvního pododstavce.

Pododdíl 2

Centralizované celní řízení

Článek 229

Postup konzultace mezi celními orgány v případě povolení centralizovaného celního řízení

(článek 22 kodexu)

1.   Postup konzultace uvedený v článku 15 se použije, jestliže celní orgán obdrží žádost o povolení centralizovaného celního řízení uvedeného v článku 179 kodexu, které se týká více než jednoho celního orgánu, pokud celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí není toho názoru, že nebyly splněny podmínky pro udělení takového povolení.

2.   Nejpozději 45 dnů ode dne přijetí žádosti předá celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí ostatním dotčeným celní orgánům:

a)	žádost a návrh povolení, včetně lhůt uvedených v čl. 231 odst. 5 a 6 tohoto nařízení;

b)	v příslušném případě plán kontrol, s upřesněním specifických kontrol, které mají jednotlivé dotčené celní orgány provést poté, co bylo povolení uděleno;

c)	další relevantní informace, které dotčené celní orgány považují za nezbytné.

3.   Konzultované celní orgány oznámí svůj souhlas nebo námitky, a také jakékoli změny návrhu povolení nebo navrhovaného plánu kontrol do 45 dnů ode dne, kdy jim byl předán návrh povolení. Námitky se řádně odůvodní.

Pokud jsou sděleny námitky a do 90 dnů ode dne, kdy byl návrh povolení předán, se nedospěje k dohodě, povolení se neudělí na ty části, ke kterým byly vzneseny námitky. Pokud konzultované celní orgány neoznámí ve stanovené lhůtě žádné námitky, považuje se jejich souhlas za udělený.

4.   Až do příslušných dat uvedení do provozu systému pro centralizované celní řízení pro dovoz (CCI) a automatizovaného systému vývozu (AES) uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU může celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí odchylně od odstavce 2 a odst. 3 prvního pododstavce tohoto článku lhůty zde uvedené prodloužit o 15 dnů.

Odchylně od odst. 3 druhého pododstavce tohoto článku může celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí lhůtu zde uvedenou prodloužit o 30 dnů.

5. Odchylně od odst. 2 písm. b) tohoto článku až do data uvedení do provozu systému pro rozhodování celních orgánů dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU se plán kontrol zde uvedený předává vždy.

Článek 230

Sledování povolení

(čl. 23 odst. 5 kodexu)

1.   Celní orgány členských států neprodleně informují celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí o všech skutečnostech, které nastanou po udělení povolení pro centralizované celní řízení a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah.

2.   Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí zpřístupní všechny relevantní informace týkající se činností oprávněného hospodářského subjektu využívajícího centralizované celní řízení spojených s celním řízením, které má k dispozici, celním orgánům ostatních členských států.

Článek 231

Celní formality a kontroly v souvislosti s centralizovaným celním řízením

(čl. 179 odst. 4 kodexu)

1.   Držitel povolení pro centralizované celní řízení předloží zboží příslušnému celnímu úřadu, jak je stanoveno v uvedeném povolení, tím, že na celním úřadu vykonávajícím dohled učiní některé z těchto podání:

a)	standardní celní prohlášení uvedené v článku 162 kodexu;

b)	zjednodušené celní prohlášení uvedené v článku 166 kodexu;

c)	oznámení o předložení uvedené v čl. 234 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení.

2.   Má-li celní prohlášení podobu zápisu do záznamů deklaranta, použijí se články 234, 235 a 236 tohoto nařízení.

3.   Upuštění od povinnosti předložit zboží podle čl. 182 odst. 3 kodexu se použije na centralizované celní řízení za předpokladu, že držitel povolení podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta splnil povinnost stanovenou v čl. 234 odst. 1 písm. f) tohoto nařízení.

4.   Pokud celní úřad vykonávající dohled přijal celní prohlášení nebo obdržel oznámení uvedené v odst. 1 písm. c), pak:

a)	provede příslušné kontroly pro ověření celních prohlášení nebo oznámení o předložení;

b)	neprodleně předá dané celní prohlášení nebo oznámení a výsledky analýzy souvisejících rizik celnímu úřadu předložení;

c)	informuje celní úřad předložení o jednom z těchto případů: i) že zboží lze propustit do dotyčného celního režimu; ii) že je třeba provést celní kontroly podle čl. 179 odst. 3 písm. c) kodexu.

5.   Pokud celní úřad vykonávající dohled sdělí celnímu úřadu předložení, že zboží lze propustit do dotyčného celního režimu, celní úřad předložení sdělí celnímu úřadu vykonávajícímu dohled ve lhůtě stanovené v povolení pro centralizované celní řízení, zda se jeho vlastní kontroly daného zboží, včetně kontrol týkajících se vnitrostátních zákazů a omezení, takového propuštění dotýkají či nikoli.

6.   Pokud celní úřad vykonávající dohled sdělí celnímu úřadu předložení, že je třeba provést celní kontroly podle čl. 179 odst. 3 písm. c) kodexu, celní úřad předložení potvrdí ve lhůtě stanovené v povolení pro centralizované celní řízení přijetí žádosti celního úřadu vykonávajícího dohled o provedení požadovaných kontrol a v příslušném případě informuje celní úřad vykonávající dohled o svých vlastních kontrolách zboží, včetně kontrol týkajících se vnitrostátních zákazů a omezení.

7.   Celní úřad vykonávající dohled informuje celní úřad předložení o propuštění zboží.

8.   Při vývozu zpřístupní celní úřad vykonávající dohled ihned po propuštění zboží údaje vývozního prohlášení, příslušným způsobem doplněné v souladu s článkem 330 tohoto nařízení, deklarovanému celnímu úřadu výstupu. Celní úřad výstupu informuje celní úřad vykonávající dohled o výstupu zboží v souladu s článkem 333 tohoto nařízení. Celní úřad vykonávající dohled potvrdí výstup deklarantovi v souladu s článkem 334 tohoto nařízení.

9.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku až do příslušných dat uvedení do provozu systému pro centralizované celní řízení pro dovoz (CCI) a automatizovaného systému vývozu (AES) uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU v případě zboží, na které se vztahuje povolení pro centralizované celní řízení, držitel povolení nebo deklarant:

a)	předloží zboží na místech uvedených v povolení a určených nebo schválených celními orgány v souladu s článkem 139 kodexu, s výjimkou případu, kdy je od povinnosti předložit zboží upuštěno v souladu s čl. 182 odst. 3 kodexu; a

b)	podá celní prohlášení nebo zapíše zboží do svých záznamů na celním úřadě uvedeném v povolení.

10.   Až do příslušných dat uvedení do provozu systému pro centralizované celní řízení pro dovoz (CCI) a automatizovaného systému vývozu (AES) uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU použijí příslušné celní orgány plán kontrol, který upřesňuje minimální úroveň kontrol.

11.   Odchylně od odstavců 5 a 6 tohoto článku až do příslušných dat uvedení do provozu systému pro centralizované celní řízení pro dovoz (CCI) a automatizovaného systému vývozu (AES) uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU mohou celní úřady, kde je zboží předkládáno, provádět na žádost celního úřadu vykonávajícího dohled nebo z vlastního podnětu další kontroly, než které jsou uvedeny v plánu kontrol, přičemž výsledky sdělují úřadu vykonávajícímu dohled.

Článek 232

Centralizované celní řízení týkající se více než jednoho celního orgánu

(článek 179 kodexu)

1.   Celní úřad vykonávající dohled předá celnímu úřadu předložení:

a)	jakoukoli změnu nebo zrušení platnosti standardního celního prohlášení, ke kterým došlo po propuštění zboží;

b)	v případě, že bylo podáno doplňkové celní prohlášení, uvedené prohlášení a jakoukoli jeho změnu nebo zrušení jeho platnosti;

2.   Má-li celní úřad přístup k doplňkovému celnímu prohlášení v elektronickém systému obchodníka v souladu s článkem 225 tohoto nařízení, předá celní úřad vykonávající dohled nejpozději deset dnů od konce období, jehož se doplňkové celní prohlášení týká, údaje a jakékoli změny nebo zrušení platnosti ze systému vypsaného doplňkového prohlášení.

Pododdíl 3

Zápis do záznamů deklaranta

Článek 233

Plán kontrol

(čl. 23 odst. 5 kodexu)

1.   Centrální orgány při udělování povolení podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta podle čl. 182 odst. 1 kodexu sestaví plán kontrol specifický pro hospodářský subjekt, který upraví dohled nad celními režimy prováděnými podle povolení, vymezí četnost celních kontrol a zajistí mimo jiné, aby účinné celní kontroly mohly být prováděny ve všech fázích postupu zápisu do záznamů deklaranta.

2.   Plán kontrol v příslušných případech zohlední promlčecí lhůtu pro oznámení celního dluhu uvedenou v čl. 103 odst. 1 kodexu.

3.   V plánu kontrol se stanoví kontroly, které se mají provést v případě, že se upustí od povinnosti předložit zboží podle čl. 182 odst. 3 kodexu.

4.   V případě centralizovaného celního řízení se v plánu kontrol, který upřesňuje sdílení úkolů mezi celním úřadem vykonávajícím dohled a celním úřadem předložení, zohlední zákazy a omezení platné v místě, kde se nachází celní úřad předložení.

Článek 234

Povinnosti držitele povolení podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta

(čl. 182 odst. 1 kodexu)

1.   Držitel povolení, který má podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta:

a)	předloží zboží celnímu úřadu, s výjimkou případu, kdy se použije čl. 182 odst. 3 kodexu, a zapíše do záznamů datum oznámení o předložení;

b)	zapíše do záznamů alespoň údaje zjednodušeného celního prohlášení a jakékoli podklady;

c)	na žádost celního úřadu vykonávajícího dohled zpřístupní údaje celního prohlášení zapsané do záznamů a jakékoli podklady, s výjimkou případu, kdy celní orgány povolí, aby deklarant k uvedeným informacím v jeho záznamech poskytl přímý elektronický přístup;

d)	zpřístupní celnímu úřadu vykonávajícímu dohled informace o zboží, které podléhá omezením a zákazům;

e)	poskytne celnímu úřadu vykonávajícímu dohled podklady uvedené v čl. 163 odst. 2 kodexu před tím, než je možné deklarované zboží propustit;

f)	pokud se uplatňuje upuštění od povinnosti uvedené v čl. 182 odst. 3 kodexu, zajistí, aby měl držitel povolení k provozování dočasného skladu informace nezbytné k prokázání ukončení dočasného uskladnění;

g)	s výjimkou případu, kdy se upustí od povinnosti podat doplňkové celní prohlášení v souladu s čl. 167 odst. 2 kodexu, podá doplňkové celní prohlášení celnímu úřadu vykonávajícímu dohled způsobem a ve lhůtě stanovenými v povolení.

2.   Povolení podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta se nepoužije na tato celní prohlášení:

a)	celní prohlášení, která slouží jako žádost o povolení pro zvláštní režim v souladu s článkem 163 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446;

b)	celní prohlášení podaná namísto vstupního souhrnného celního prohlášení v souladu s čl. 130 odst. 1 kodexu.

Článek 235

Propuštění zboží v případě, že je celní prohlášení podáno formou zápisu do záznamů deklaranta

(článek 182 kodexu)

1.   Pokud povolení podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta stanoví lhůtu pro informování držitele uvedeného povolení o všech kontrolách, které se mají provést, zboží se v době uplynutí uvedené lhůty považuje za propuštěné, pokud celní úřad vykonávající dohled neoznámil v uvedené lhůtě svůj záměr provést kontrolu.

2.   Pokud povolení nestanoví lhůtu uvedenou v odstavci 1, celní úřad vykonávající dohled zboží propustí v souladu s článkem 194 kodexu.

Článek 236

Celní kvóta

(článek 182 kodexu)

1.   Pokud je celní prohlášení podáno formou zápisu do záznamů deklaranta za účelem propuštění do volného oběhu zboží, které podléhá celní kvótě spravované chronologicky podle data přijetí celních prohlášení, požádá držitel povolení podat celní prohlášení uvedenou formou o udělení celní kvóty v doplňkovém celním prohlášení.

2.   Žádá-li se o udělení celní kvóty spravované chronologicky podle data přijetí celních prohlášení v doplňkovém celním prohlášení, může být žádost zpracována až po podání doplňkového celního prohlášení. Datum, kdy se zboží zapíše do záznamů deklaranta, se však pro účely přidělení celní kvóty zohlední.

3.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku až do dat modernizace vnitrostátních systémů pro dovoz uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU mohou členské státy stanovit, že žádost o využití celní kvóty spravované v souladu s ustanoveními článků 49 až 54 tohoto nařízení se podává jinou formou, než která je uvedena v odstavci 1 tohoto článku, pokud jsou členským státům zpřístupněny veškeré nezbytné údaje pro posouzení platnosti žádosti.

Pododdíl 4

Samoschvalování

Článek 237

Určení částky splatného dovozního nebo vývozního cla

(čl. 185 odst. 1 kodexu)

1.   Pokud je hospodářský subjekt oprávněn určit částku splatného dovozního nebo vývozního cla v souladu s čl. 185 odst. 1 kodexu, uvedený subjekt na konci období stanoveného celními orgány v povolení určí částku splatného dovozního nebo vývozního cla za dané období v souladu s pravidly uvedenými v povolení.

2.   Do deseti dnů od konce období stanoveného celními orgány v povolení předloží držitel daného povolení celnímu úřadu vykonávajícímu dohled podrobné údaje o částce určené v souladu s odstavcem 1. Celní dluh se považuje za oznámený v okamžiku předložení těchto údajů.

3.   Držitel povolení zaplatí částku uvedenou v odstavci 2 ve lhůtě stanovené v povolení a nejpozději ve lhůtě uvedené v čl. 108 odst. 1 kodexu.

KAPITOLA 3

Ověřování a propuštění zboží

Oddíl 1

Ověřování

Článek 238

Místo a čas kontroly zboží

(článek 189 kodexu)

Pokud se příslušný celní úřad rozhodne provést kontrolu zboží podle čl. 188 písm. c) kodexu nebo odebrat vzorky podle čl. 188 písm. d) kodexu, určí k tomuto účelu čas a místo a informuje o nich deklaranta.

Příslušný celní úřad může na žádost deklaranta určit jiné místo, než jsou prostory daného celního úřadu, nebo čas mimo úřední hodiny daného celního úřadu.

Článek 239

Kontrola zboží

(články 189 a 190 kodexu)

1.   Pokud se celní úřad rozhodne provést kontrolu pouze části zboží, informuje deklaranta o tom, které položky chce kontrolovat.

2.   Pokud deklarant odmítne být přítomen kontrole zboží nebo neposkytne nezbytnou součinnost požadovanou celními orgány, celní orgány stanoví lhůtu pro jeho přítomnost nebo součinnost.

Pokud deklarant nesplní požadavky celních orgánů před tím, než uplyne stanovená lhůta, celní orgány provedou kontrolu zboží na riziko a náklady deklaranta. Celní orgány mohou v případě potřeby přizvat znalce určeného v souladu s právem dotčeného členského státu, pokud neexistují příslušná ustanovení v právu Unie.

Článek 240

Odběr vzorků

(články 189 a 190 kodexu)

1.   Pokud se celní úřad rozhodne odebrat vzorky zboží, informuje o tom deklaranta.

2.   Pokud deklarant odmítne být přítomen odběru vzorků nebo neposkytne nezbytnou součinnost požadovanou celními orgány, celní orgány stanoví lhůtu pro jeho přítomnost nebo součinnost.

Pokud deklarant nesplní požadavky celních orgánů před tím, než uplyne stanovená lhůta, celní orgány odeberou vzorky na riziko a náklady deklaranta.

3.   Vzorky odebírají celní orgány samy. Mohou však požadovat, aby pod jejich dohledem vzorky odebral deklarant, nebo přizvat znalce, aby pod jejich dohledem vzorky odebral. Znalec se určí v souladu s právem dotčeného členského státu, pokud neexistují příslušná ustanovení v právu Unie.

4.   Vzorky se odebírají pouze v množství, které je nezbytné k provedení rozboru nebo hloubkové kontroly, včetně případného následného rozboru.

5.   Množství zboží, které se odebralo jako vzorky, se neodečítá od množství zboží uvedeného v celním prohlášení.

6.   Podává-li deklarant vývozní celní prohlášení nebo celní prohlášení pro režim pasivního zušlechťovacího styku, může nahradit množství zboží odebraného jako vzorky stejným zbožím, aby byla zásilka opět úplná.

Článek 241

Kontrola vzorků

(články 189 a 190 kodexu)

1.   Pokud kontrola vzorků stejného zboží vede k rozdílným výsledkům, které vyžadují rozdílné celní zacházení, odeberou se podle možnosti další vzorky.

2.   Pokud výsledky kontroly dalších vzorků potvrdí rozdílné výsledky, má se za to, že zboží sestává z různého zboží v množství odpovídajícím výsledkům kontroly. Totéž platí v případě, že není možné odebrat další vzorky.

Článek 242

Vrácení odebraných vzorků nebo naložení s nimi

(články 189 a 190 kodexu)

1.   Odebrané vzorky se deklarantovi na jeho žádost vrátí, s výjimkou těchto případů:

a)	pokud byly vzorky během rozboru nebo kontroly zničeny;

b)	pokud je třeba, aby je celní orgány uchovaly pro některý z těchto účelů: i) další kontroly; ii) odvolací nebo soudní řízení.

2.   Pokud deklarant nepožádá o vrácení vzorků, celní orgány mohou požadovat, aby deklarant zbylé vzorky odstranil nebo s nimi naložil v souladu s čl. 198 odst. 1 písm. c) kodexu.

Článek 243

Výsledky ověření celního prohlášení a kontroly zboží

(článek 191 kodexu)

1.   Pokud celní orgány ověří správnost údajů uvedených v celním prohlášení, zaznamenají skutečnost, že bylo provedeno ověření, a výsledky daného ověření.

Pokud byla provedena kontrola pouze části zboží, zaznamená se zboží, které bylo kontrolováno.

Pokud deklarant nebyl přítomen, zaznamená se jeho nepřítomnost.

2.   Celní orgány o výsledku ověření informují deklaranta.

3.   Pokud výsledky ověření celního prohlášení nejsou v souladu s údaji uvedenými v daném prohlášení, celní orgány stanoví a zaznamenají, které údaje je třeba zohlednit pro tyto účely:

a)	stanovení částky dovozního nebo vývozního cla na zboží a jiných poplatků;

b)	výpočet náhrad nebo jiných částek nebo finančních výhod poskytovaných při vývozu v rámci společné zemědělské politiky;

c)	použití jiných ustanovení upravujících celní režim, do kterého je zboží propuštěno.

4.   Pokud se zjistí, že deklarovaný nepreferenční původ zboží je nesprávný, původ zboží, který je třeba zohlednit pro účely odst. 3 písm. a), se stanoví na základě důkazů předložených deklarantem, nebo pokud to nepostačuje nebo to není uspokojivé, na základě jakýchkoli dostupných informací.

Článek 244

Poskytnutí jistoty

(článek 191 kodexu)

Pokud se celní orgány domnívají, že ověřování celního prohlášení může mít za následek vyšší částku dovozního nebo vývozního cla nebo jiných poplatků, které se stanou splatnými, než je částka vyplývající z údajů celního prohlášení, je propuštění zboží podmíněno poskytnutím jistoty, která postačuje k pokrytí rozdílu mezi částkou vyplývající z údajů celního prohlášení a částkou, která může být pro zboží nakonec splatná.

Deklarant však může namísto poskytnutí jistoty požádat o okamžité oznámení celního dluhu, kterému může zboží nakonec podléhat.

Článek 245

Propuštění zboží po ověření

(článek 191 a čl. 194 odst. 1 kodexu)

1.   Jestliže celní orgány na základě ověřování celního prohlášení určí jinou částku dovozního nebo vývozního cla, než která vyplývá z údajů v celním prohlášení, použije se čl. 195 odst. 1 kodexu, pokud jde o takto stanovenou částku.

2.   Mají-li celní orgány pochybnosti, zda mají být uplatněny zákazy nebo omezení, a tuto otázku lze vyřešit teprve až v okamžiku, kdy jsou k dispozici výsledky kontrol provedených celními orgány, nemůže být dotyčné zboží propuštěno.

Oddíl 2

Propuštění

Článek 246

Zaznamenávání a oznamování propuštění zboží

(čl. 22 odst. 3 kodexu)

Celní orgány oznámí propuštění zboží deklarantovi a zaznamenají propuštění zboží do dotyčného celního režimu, přičemž uvedou alespoň referenční číslo celního prohlášení nebo oznámení a datum propuštění zboží.

Článek 247

Nepropuštěné zboží

(čl. 22 odst. 3 kodexu)

1.   Pokud zboží z některého z důvodů uvedených v čl. 198 odst. 1 písm. b) kodexu nelze propustit, nebo pokud se po propuštění zboží zjistí, že nesplňovalo podmínky pro toto propuštění, celní orgány poskytnou deklarantovi přiměřenou lhůtu k nápravě situace týkající se zboží.

2.   Celní orgány mohou na riziko a náklady deklaranta přemístit zboží uvedené v prvním odstavci do zvláštních prostor pod dohledem celních orgánů.

Kapitola 4

Nakládání se zbožím

Článek 248

Zničení zboží

(článek 197 kodexu)

Celní orgány stanoví druh a množství odpadu nebo zbytků vzniklých při zničení zboží, které budou sloužit k určení cla a ostatních poplatků vztahujících se na uvedený odpad nebo zbytky, když jsou propuštěny do celního režimu nebo zpětně vyvezeny.

Článek 249

Přenechání zboží

(článek 199 kodexu)

1.   Celní orgány mohou zamítnout žádost o povolení přenechat zboží ve prospěch státu v souladu s článkem 199 kodexu, je-li splněna některá z těchto podmínek:

a)	zboží nelze na celním území Unie prodat nebo by náklady na tento prodej byly nepřiměřené v porovnání s hodnotou zboží;

b)	zboží se má zničit.

2.   Žádost o přenechání ve prospěch státu se považuje za podanou v souladu s článkem 199 kodexu, pokud celní orgány veřejně vyzvou vlastníka zboží, aby se přihlásil, a uplyne 90 dnů, aniž by tak vlastník učinil.

Článek 250

Prodej zboží a další opatření přijatá celními orgány

(čl. 198 odst. 1 kodexu)

1.   Zboží přenechané ve prospěch státu nebo zabavené mohou celní orgány prodat pouze za podmínky, že kupující okamžitě splní formality k propuštění zboží do celního režimu nebo k jeho zpětnému vývozu.

2.   Je-li zboží prodáváno za cenu zahrnující částku dovozního cla a jiné poplatky, zboží se považuje za propuštěné do volného oběhu. Celní orgány stanoví částku cla a zaúčtují ji. Uvedený prodej se provádí postupy platnými v dotčeném členském státě.

HLAVA VI

PROPUŠTĚNÍ DO VOLNÉHO OBĚHU A OSVOBOZENÍ OD DOVOZNÍHO CLA

KAPITOLA 1

Propuštění do volného oběhu

Článek 251

Potvrzení o vážení banánů

(čl. 163 odst. 1 kodexu)

1.   Hospodářský subjekt oprávněný vypracovat potvrzení v souladu s článkem 155 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 (potvrzení o vážení banánů) uvědomí celní orgány předem o vážení zásilky čerstvých banánů za účelem vypracování uvedeného potvrzení, přičemž uvede typ obalu, původ a místo a čas vážení.

2.   Potvrzení o vážení banánů musí být v držení deklaranta a být celním orgánům k dispozici v okamžiku podání celního prohlášení k propuštění do volného oběhu čerstvých banánů kódu KN 0803 90 10 podléhajících dovoznímu clu.

3.   Odchylně od odstavce 2 se v případě žádosti deklaranta o povolení stanovené v článku 166 nařízení (EU) č. 952/2013 mohou celní orgány rozhodnout propustit zásilku čerstvých banánů do volného oběhu na základě prozatímního prohlášení o hmotnosti za těchto podmínek:

a)	povolení uloží dovozci povinnost přepravit banány v nezměněném stavu ze stejné zásilky na určené schválené váhy zmíněné ve zjednodušeném celním prohlášení, kde bude stanovena správná hmotnost a hodnota;

b)	deklarant je odpovědný za předložení potvrzení o vážení celnímu úřadu propuštění do volného oběhu do deseti kalendářních dnů po přijetí zjednodušeného celního prohlášení.

c)	deklarant poskytne jistotu, jak je stanoveno v čl. 195 odst. 1 kodexu.

Prozatímní hmotnost lze odvodit z předchozího potvrzení o vážení banánů stejného druhu a původu.

4.   Potvrzení o vážení banánů se vyhotoví na tiskopise stanoveném v příloze 61-02.

Článek 252

Kontrola vážení čerstvých banánů

(článek 188 kodexu)

Celní úřady zkontrolují alespoň 5 % celkového počtu potvrzení o vážení banánů předložených za rok, buď svou přítomností při vážení reprezentativních vzorků banánů prováděném hospodářským subjektem oprávněným k vypracování potvrzení o vážení, nebo tím, že tyto vzorky samy zváží, a to postupem stanoveným v odstavcích 1, 2 a 3 přílohy 61-03.

KAPITOLA 2

Osvobození od dovozního cla

Oddíl 1

Vrácené zboží

Článek 253

Požadované informace

(čl. 203 odst. 6 kodexu)

1.   Deklarant dá informace potvrzující, že podmínky pro osvobození od dovozního cla jsou splněny, k dispozici celnímu úřadu, kde bylo podáno celní prohlášení k propuštění do volného oběhu.

2.   Informace uvedené v odstavci 1 lze poskytnout jedním z těchto způsobů:

a)	přístupem k příslušným údajům celního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, na základě kterých bylo vrácené zboží původně vyvezeno nebo zpětně vyvezeno z celního území Unie;

b)	výtiskem, potvrzeným příslušným celním úřadem, celního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, na základě kterých bylo vrácené zboží původně vyvezeno nebo zpětně vyvezeno z celního území Unie;

c)	dokladem vydaným příslušným celním úřadem s příslušnými údaji uvedeného celního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu;

d)	dokladem vydaným celními orgány potvrzujícím, že podmínky pro osvobození od dovozního cla jsou splněny (informační list INF3).

3.   Pokud se z informací, které mají příslušné celní orgány k dispozici, zjistí, že zboží navržené k propuštění do volného oběhu bylo původně vyvezeno z celního území Unie a že v té době splňovalo podmínky pro osvobození od dovozního cla jakožto vrácené zboží, informace uvedené v odstavci 2 se nepožadují.

4.   Odstavec 2 se nepoužije, pokud lze zboží navrhnout k propuštění do volného oběhu ústně nebo jiným úkonem. Rovněž se nepoužije na mezinárodní pohyb obalových materiálů, dopravních prostředků a určitého zboží propuštěného do zvláštních celních režimů, není-li stanoveno jinak.

Článek 254

Zboží, na které se při vývozu vztahovala opatření stanovená v rámci společné zemědělské politiky

(čl. 203 odst. 6 kodexu)

Celní prohlášení k propuštění do volného oběhu vztahující se na vrácené zboží, jehož vývoz mohl vést k plnění formalit k získání náhrad nebo jiných částek zavedených v rámci společné zemědělské politiky, je třeba doložit dokumenty uvedenými v článku 253 tohoto nařízení a potvrzením vydaným orgány příslušnými pro udělování těchto náhrad nebo jiných částek v členském státě vývozu.

Mají-li celní orgány celního úřadu, kde je zboží navrženo k propuštění do volného oběhu, informace potvrzující, že na toto zboží nebyly uděleny žádné náhrady ani jiné částky udělované při vývozu v rámci společné zemědělské politiky a že nemohou být uděleny ani dodatečně, uvedené potvrzení se nepožaduje.

Článek 255

Vydání informačního listu INF 3

(čl. 6 odst. 3 písm. a) a čl. 203 odst. 6 kodexu)

1.   Vývozce může požádat celní úřad vývozu o informační list INF 3.

2.   Pokud vývozce požádá o informační list INF 3 v době vývozu, celní úřad vývozu vydá informační list INF 3 v okamžiku, kdy jsou splněny vývozní formality týkající se daného zboží.

Pokud je možné, že vyvezené zboží bude dovezeno zpět na celní území Unie přes více celních úřadů, může vývozce požádat o vydání několika informačních listů INF 3, přičemž se každý vztahuje na část celkového množství vyváženého zboží.

3.   Jestliže vývozce požádá o informační list INF 3 po splnění vývozních formalit týkajících se daného zboží, celní úřad vývozu může informační list INF 3 vydat, pokud informace o zboží uvedené v žádosti vývozce odpovídající informacím o vyváženém zboží, které má celní úřad vývozu k dispozici, a pokud ve vztahu k tomuto zboží nebyly uděleny žádné náhrady ani jiné částky poskytované při vývozu v rámci společné zemědělské politiky a nemohou být poskytnuty ani dodatečně.

4.   Jestliže byl vydán informační list INF 3, může vývozce daný celní úřad vývozu požádat, aby jej nahradil několika informačními listy INF 3, z nichž každý se vztahuje na část celkového množství zboží uvedeného v původně vydaném informačním listě INF 3.

5.   Vývozce může požádat o vydání informačního listu INF 3 pouze pro část vyváženého zboží.

6.   Je-li informační list INF 3 vydán v listinné podobě, celní úřad vývozu, který jej vystavil, si uchová kopii.

7.   Pokud byl originál informačního listu INF 3 vydán v listinné podobě a došlo k jeho odcizení, ztrátě nebo zničení, může celní úřad vývozu, který jej vydal, na žádost vývozce vydat duplikát.

Celní úřad vývozu zaznamená na kopii informačního listu INF 3, kterou si ponechal, že byl vydán duplikát.

8.   Je-li informační list INF 3 vydán v listinné podobě, vyhotoví se na tiskopise stanoveném v příloze 62-02.

Článek 256

Komunikace mezi orgány

(čl. 203 odst. 6 kodexu)

Na žádost celního úřadu, kde bylo vrácené zboží navrženo k propuštění do volného oběhu, sdělí celní úřad vývozu veškeré informace, které má k dispozici, a které potvrzují, že byly splněny podmínky pro osvobození od dovozního cla, pokud jde o uvedené zboží.

Oddíl 2

Produkty mořského rybolovu a jiné produkty získané z moře

Článek 257

Osvobození od dovozního cla

(čl. 208 odst. 2 kodexu)

Důkazy, že byly splněny podmínky stanovené v čl. 208 odst. 1 kodexu, lze poskytnout v souladu s ustanoveními článků 213, 214 a 215 tohoto nařízení a článků 130, 131, 132 a 133 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

HLAVA VII

ZVLÁŠTNÍ REŽIMY

KAPITOLA 1

Obecná ustanovení

Oddíl 1

Žádost o povolení

Článek 258

Podpůrný doklad ústního celního prohlášení pro režim dočasného použití

(čl. 22 odst. 2 kodexu)

Pokud se žádost o povolení režimu dočasného použití zakládá na ústním celním prohlášení, deklarant předloží podpůrný doklad uvedený v článku 165 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ve dvou vyhotoveních, přičemž jednu kopii celní orgány potvrdí a vrátí držiteli povolení.

Oddíl 2

Přijímání rozhodnutí o žádosti

Článek 259

Prověření hospodářských podmínek

(čl. 28 odst. 1 písm. a) a čl. 211 odst. 6 kodexu)

1.   Pokud je třeba v návaznosti na žádost o povolení uvedené v čl. 211 odst. 1 písm. a) kodexu prověřit hospodářské podmínky v souladu s čl. 211 odst. 6 kodexu, celní správa celního orgánu příslušného k přijetí rozhodnutí o povolení neprodleně předá spis Komisi se žádostí o takové prověření.

2.   Pokud po vydání povolení k použití režimu zušlechtění získá celní správa členského státu důkazy, že by zásadní zájmy výrobců v Unii mohly být použitím uvedeného povolení nepříznivě dotčeny, předá uvedená celní správa spis Komisi se žádostí o prověření hospodářských podmínek.

3.   Prověření hospodářských podmínek na úrovni Unie se může provést také z podnětu Komise, pokud má důkaz, že by zásadní zájmy výrobců v Unii mohly být použitím povolení nepříznivě dotčeny.

4.   Komise ustaví skupinu odborníků složenou ze zástupců členských států, která Komisi poskytuje poradenství ohledně toho, zda jsou hospodářské podmínky splněny či nikoli.

5.   Dotčený celní orgán a všechny ostatní celní orgány, které řeší podobné žádosti nebo povolení, dosažené závěry týkající se hospodářských podmínek zohlední.

V závěrech o hospodářských podmínkách, ke kterým se dospěje, lze uvést, že je posuzovaný případ jedinečný a nemůže tudíž sloužit jako precedens pro jiné žádosti nebo povolení.

6.   Pokud se dospěje k závěru, že hospodářské podmínky již nejsou plněny, příslušný celní orgán příslušné povolení zruší. Zrušení nabývá účinku nejpozději rok ode dne následujícího po dni, kdy držitel povolení rozhodnutí o zrušení obdržel.

Článek 260

Postup konzultací mezi celními orgány

(článek 22 kodexu)

1.   Je-li předložena žádost o povolení uvedené v čl. 211 odst. 1 kodexu a týkající se více než jednoho členského státu, použijí se články 10 a 14 tohoto nařízení a odstavce 2 až 5 tohoto článku, pokud celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí není toho názoru, že nebyly splněny podmínky pro udělení takového povolení.

2.   Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí předá žádost a návrh povolení ostatním dotčeným celní orgánům nejpozději 30 dnů ode dne přijetí žádosti.

3.   Bez předchozího souhlasu dotčených celních orgánů s návrhem povolení se nevydá žádné povolení týkající se více než jednoho členského státu.

4.   Ostatní dotčené celní orgány sdělí své případné námitky nebo svůj souhlas do 30 dnů ode dne, kdy byl návrh povolení předán. Námitky se řádně odůvodní.

Pokud jsou námitky sděleny v rámci uvedené lhůty a do 60 dnů po dni, kdy byl návrh povolení předán, se nedospěje k dohodě, povolení se neudělí v rozsahu, v němž byly vzneseny námitky.

5.   Pokud ostatní dotčené celní orgány nesdělí své námitky do 30 dnů po dni, kdy byl návrh povolení předán, považuje se jejich souhlas za udělený.

Článek 261

Případy, ve kterých se konzultační postup nepožaduje

(článek 22 kodexu)

1.   Příslušný celní orgán rozhodne o žádosti bez konzultace ostatních dotčených celních orgánů, jak je stanoveno v článku 260 tohoto nařízení, v těchto případech:

a)	povolení týkající se více než jednoho členského státu: i) se obnovuje; ii) se v menším rozsahu pozměňuje; iii) je prohlašováno za neplatné; iv) se pozastavuje; v) se ruší;

b)	dva nebo více členských států, kterých se to týká, se na tom dohodly;

c)	jedinou činností, která se týká jiných členských států, je operace, kdy celní úřad propuštění není celním úřadem vyřizujícím režim;

d)	žádost o povolení pro dočasné použití, které se týká více než jednoho členského státu, se podává na základě celního prohlášení ve standardní formě.

V takových případech zpřístupní celní orgán, který přijal rozhodnutí, ostatním dotčeným celním orgánům údaje daného povolení.

2.   Příslušný celní orgán rozhodne o žádosti bez konzultace ostatních dotčených celních orgánů, jak je stanoveno v článku 260 tohoto nařízení, a aniž by zpřístupnil údaje povolení ostatním dotčeným celním orgánům v souladu s odstavcem 1, v těchto případech:

a)	pokud jsou použity karnety ATA nebo CPD;

b)	pokud se povolení pro dočasné použití uděluje propuštěním zboží do příslušného celního režimu v souladu s článkem 262 tohoto nařízení;

c)	pokud se dva nebo více členských států, kterých se to týká, na tom dohodly;

d)	pokud jediná činnost týkající se jiných členských států spočívá v pohybu zboží.

Článek 262

Povolení formou propuštění zboží

(čl. 22 odst. 1 kodexu)

Pokud byla podána žádost o povolení na základě celního prohlášení v souladu s čl. 163 odst. 1 nebo 5 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, povolení se udělí propuštěním zboží do příslušného celního režimu.

Oddíl 3

Další procesní pravidla

Článek 263

Celní prohlášení podané na jiném celním úřadě

(čl. 159 odst. 3 kodexu)

Příslušný celní orgán může ve výjimečných případech povolit, aby se celní prohlášení podalo na celním úřadě, který není uvedený v povolení. Příslušný celní orgán v takovém případě neprodleně informuje celní úřad vykonávající dohled.

Článek 264

Vyřízení zvláštního režimu

(článek 215 kodexu)

1.   Je-li zboží propuštěno do zvláštního režimu za použití dvou nebo více celních prohlášení na základě jednoho povolení, považuje se propuštění takového zboží nebo produktů z něho získaných do následného celního režimu nebo dosažení jejich předepsaného konečného užití, za vyřízení režimu pro dotčené zboží propuštěné na základě celního prohlášení, které bylo podáno nejdříve.

2.   Je-li zboží propuštěno do zvláštního režimu za použití dvou nebo více celních prohlášení na základě jednoho povolení a zvláštní režim se vyřídí tím, že zboží opustí celní území Unie nebo se zničí a nezůstane po něm žádný odpad, považuje se opuštění celního území nebo zničení zboží, aniž by zůstal odpad, za vyřízení režimu pro dotčené zboží propuštěné na základě celního prohlášení, které bylo podáno nejdříve.

3.   Odchylně od odstavce 1 a 2 může držitel povolení nebo držitel režimu požadovat, aby bylo vyřízení režimu provedeno pro konkrétní zboží propuštěné do daného režimu.

4.   Použití odstavců 1 a 2 nesmí vést k poskytnutí neodůvodněných výhod v oblasti dovozních cel.

5.   Pokud se zboží propuštěné do zvláštního režimu nachází na stejném místě jako jiné zboží a dojde-li k úplnému zničení nebo nenapravitelným ztrátám, mohou celní orgány přijmout důkaz, který předloží držitel režimu a který udává skutečné množství zboží propuštěného do daného režimu, které bylo zničeno nebo ztraceno.

Pokud držitel režimu není schopen předložit důkaz přijatelný pro celní orgány, stanoví se zničené nebo ztracené množství zboží poměrně podle zboží stejného druhu, které bylo propuštěno do daného režimu v okamžiku, kdy došlo ke zničení nebo ztrátám.

Článek 265

Vyúčtování režimu

(článek 215 kodexu)

1.   Aniž jsou dotčeny články 46 a 48 kodexu, celní úřad vykonávající dohled bezodkladně zkontroluje vyúčtování režimu, jak je uvedeno v čl. 175 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

Celní úřad vykonávající dohled může akceptovat částku splatného dovozního cla určenou držitelem povolení.

2.   Částka splatného dovozního cla se zanese do účetnictví, jak je uvedeno v článku 104 kodexu, do 14 dnů ode dne, kdy bylo vyúčtování režimu předáno celnímu úřadu vykonávajícímu dohled.

Článek 266

Převod práv a povinností

(článek 218 kodexu)

Příslušný celní orgán rozhodne, zda může dojít k převodu práv a povinností, jak je uvedeno v článku 218 kodexu. Pokud může k takovému převodu dojít, stanoví příslušný celní orgán podmínky, za nichž je takový převod povolen.

Článek 267

Pohyb zboží propuštěného do zvláštního režimu

(článek 219 kodexu)

1.   Pohyb zboží na celní úřad výstupu s cílem vyřídit zvláštní režim jiný než konečné užití a pasivní zušlechťovací styk tím, že zboží opustí celní území Unie, se provede na základě prohlášení o zpětném vývozu.

2.   Pokud se zboží přemísťuje v rámci pasivního zušlechťovacího styku z celního úřadu propuštění na celní úřad výstupu, zboží podléhá ustanovením, která by se uplatňovala, pokud by zboží bylo propuštěno do režimu vývozu.

3.   Pokud se zboží přemísťuje v rámci konečného užití na celní úřad výstupu, zboží podléhá ustanovením, která by se uplatňovala, pokud by zboží bylo propuštěno do režimu vývozu.

4.   Celní formality jiné než vedení záznamů, jak je uvedeno v článku 214 kodexu, se nepožadují pro pohyb, na který se nevztahují odstavce 1 až 3.

5.   Pokud se zboží přemísťuje v souladu s odstavcem 1 nebo 3, zboží zůstává ve zvláštním režimu, dokud neopustí celní území Unie.

Článek 268

Formality pro použití rovnocenného zboží

(článek 223 kodexu)

1.   Použití rovnocenného zboží nepodléhá formalitám pro propuštění zboží do zvláštního režimu.

2.   Rovnocenné zboží lze skladovat společně s jiným zbožím Unie nebo zbožím, které není zbožím Unie. V takových případech mohou celní orgány stanovit specifické metody ztotožnění rovnocenného zboží pro rozlišení tohoto zboží od jiného zboží Unie nebo zboží, které není zbožím Unie.

Pokud není možné ztotožnit jednotlivé druhy zboží v kterémkoli okamžiku nebo by to bylo možné pouze za nepřiměřených nákladů, povede se oddělené účetnictví pro každý druh zboží, celní status a případně původ zboží.

3.   V případě konečného užití není již zboží, které se nahrazuje rovnocenným zbožím, pod celním dohledem v žádném z těchto případů:

a)	rovnocenné zboží bylo použito pro účely uvedené v žádosti o osvobození od cla nebo o snížení sazby cla;

b)	rovnocenné zboží je vyvezeno, zničeno nebo přenecháno ve prospěch státu;

c)	rovnocenné zboží bylo použito k jiným účelům, než které jsou uvedeny v žádosti o osvobození od cla nebo o snížení sazby cla, a bylo zaplaceno dovozní clo.

Článek 269

Status rovnocenného zboží

(článek 223 kodexu)

1.   V případě uskladňování v celním skladu a dočasného použití se rovnocenné zboží stává zbožím, které není zbožím Unie, a zboží, které nahrazuje, se stává zbožím Unie v okamžiku, kdy je propuštěno do následného celního režimu vyřizujícího celní režim, nebo v okamžiku, kdy rovnocenné zboží opustilo celní území Unie.

2.   V případě aktivního zušlechťovacího styku se rovnocenné zboží a zušlechtěné produkty z něj získané stávají zbožím, které není zbožím Unie, a zboží, které nahrazují, se stává zbožím Unie v okamžiku, kdy je propuštěno do následného celního režimu vyřizujícího celní režim, nebo v okamžiku, kdy zušlechtěné produkty opustily celní území Unie.

Pokud je však zboží propuštěné do režimu aktivního zušlechťovacího styku uvedeno na trh před vyřízením režimu, jeho status se změní v okamžiku, kdy je uvedeno na trh. Ve výjimečných případech, pokud se očekává, že rovnocenné zboží nebude v okamžiku, kdy je zboží uvedeno na trh, k dispozici, mohou celní orgány na žádost držitele režimu povolit, aby bylo rovnocenné zboží k dispozici později v přiměřené lhůtě, kterou stanoví.

3.   V případě předčasného vývozu zušlechtěných produktů v režimu aktivního zušlechťovacího styku se stává rovnocenné zboží a zušlechtěné produkty z něj získané zbožím, které není zbožím Unie, se zpětným účinkem v okamžiku, kdy je propuštěno do režimu vývozu, pokud je zboží, které se má dovézt, propuštěno do uvedeného režimu.

Pokud je zboží, které se má dovézt, propuštěno do režimu aktivního zušlechťovacího styku, stává se současně zbožím Unie.

Článek 270

Elektronický systém týkající se karnetů eATA

(čl. 16 odst. 1 kodexu)

Elektronický informační a komunikační systém (systém karnetů eATA) zřízený podle čl. 16 odst. 1 kodexu se použije pro zpracování, výměnu a uchovávání informací týkajících se karnetů eATA vydaných na základě článku 21a Istanbulské úmluvy. Příslušné celní orgány bezodkladně zpřístupní informace prostřednictvím tohoto systému.

Článek 271

Elektronický systém týkající se standardizované výměny informací

(čl. 16 odst. 1 kodexu)

1.   Elektronický informační a komunikační systém zřízený podle čl. 16 odst. 1 kodexu se použije pro standardizovanou výměnu informací (INF) vztahujících se ke kterémukoli z těchto režimů:

a)	aktivního zušlechťovacího styku EX/IM nebo pasivního zušlechťovacího styku EX/IM;

b)	aktivního zušlechťovacího styku IM/EX nebo pasivního zušlechťovacího styku IM/EX, který se týká více než jednoho členského státu;

c)	aktivního zušlechťovacího styku IM/EX, který se týká jednoho členského státu, a příslušný celní orgán uvedený v čl. 101 odst. 1 kodexu požádal o INF.

Takový systém se rovněž použije pro zpracování a uchovávání příslušných informací. Pokud se požaduje INF, celní úřad vykonávající dohled bezodkladně zpřístupní informace prostřednictvím tohoto systému. Pokud celní prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu odkazují na INF, příslušné celní orgány INF neprodleně aktualizují.

Elektronický informační a komunikační sytém se rovněž použije pro standardizovanou výměnu informací vztahujících se k obchodněpolitickým opatřením.

2.   Odstavec 1 tohoto článku je použitelný od data uvedení do provozu systému pro informační listy (INF) dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

KAPITOLA 2

Tranzit

Oddíl 1

Režim vnějšího a vnitřního tranzitu

Pododdíl 1

Obecná ustanovení

Článek 272

Kontroly a formality týkající se zboží, které opouští celní území Unie a zpětně na toto území vstupuje

(čl. 226 odst. 3 písm. b), c), e), f) a čl. 227 odst. 2 písm. b), c), e), f) kodexu)

Pokud zboží během přepravy mezi dvěma místy na celním území Unie opouští celní území Unie a zpětně na toto území vstupuje, provádějí se celní kontroly a formality použitelné v souladu s Úmluvou TIR, Úmluvou ATA, Istanbulskou úmluvou, Dohodou mezi stranami Severoatlantické smlouvy o statusu jejich ozbrojených sil, podepsanou v Londýně dne 19. června 1951 nebo v souladu s akty Světové poštovní unie na místě, kde zboží dočasně opouští celní území Unie, a na místě, kde na toto území zpětně vstupuje.

Článek 273

Elektronický systém týkající se tranzitu

(čl. 16 odst. 1 kodexu)

1.   Pro výměnu údajů karnetu TIR pro operace TIR a pro plnění celních formalit tranzitních režimů Unie se používá elektronický systém zřízený podle čl. 16 odst. 1 kodexu (elektronický tranzitní systém).

2.   V případě nesrovnalostí mezi údaji v karnetu TIR a údaji v elektronickém tranzitním systému platí údaje v karnetu TIR.

3.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku použijí členské státy až do data modernizace systému uvedeného ve zmíněném odstavci v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU nový informatizovaný tranzitní systém zřízený nařízením Komise (ES) č. 1192/2008 (22).

Pododdíl 2

Přeprava zboží v rámci operací TIR

Článek 274

Operace TIR za zvláštních okolností

(čl. 6 odst. 3 písm. b), čl. 226 odst. 3 písm. b) a čl. 227 odst. 2 písm. b) kodexu)

Celní orgán přijme karnet TIR bez výměny údajů karnetu TIR pro operaci TIR v případě dočasného selhání:

a)	elektronického tranzitního systému;

b)	elektronického systému, který držitelé karnetu TIR používají pro podání údajů karnetu TIR za použití elektronického zpracování dat;

c)	elektronického propojení mezi elektronickým systémem, který držitelé karnetu TIR používají pro podání údajů karnetu TIR za použití elektronického zpracování dat, a elektronickým tranzitním systémem.

Přijetí karnetů TIR bez výměny údajů karnetu TIR v případě dočasného selhání uvedeného v písmenech b) nebo c) musí schválit celní orgány.

Článek 275

Trasa přepravy zboží v rámci operace TIR

(čl. 226 odst. 3 písm. b) a čl. 227 odst. 2 písm. b) kodexu)

1.   Zboží přepravované v rámci operace TIR se dopraví k celnímu úřadu určení nebo výstupu po ekonomicky odůvodněné trase.

2.   Považuje-li to celní úřad odeslání nebo vstupu za nezbytné, stanoví pro operaci TIR trasu, přičemž vezme v úvahu veškeré příslušné informace sdělené držitelem karnetu TIR.

Při stanovení trasy zanese celní úřad do elektronického tranzitního systému a karnetu TIR alespoň členské státy, přes které se má operace TIR uskutečnit.

Článek 276

Formality týkající se přepravy zboží v rámci operace TIR, které mají být plněny na celním úřadě odeslání nebo vstupu

(čl. 226 odst. 3 písm. b) a čl. 227 odst. 2 písm. b) kodexu)

1.   Držitel karnetu TIR předloží údaje karnetu TIR pro operaci TIR na celním úřadě odeslání nebo vstupu.

2.   Celní úřad, kterému byly údaje karnetu TIR předloženy, stanoví lhůtu, v níž má být zboží předloženo celnímu úřadu určení nebo výstupu, přičemž zohlední:

a)

trasu;

b)	dopravní prostředek;

c)	dopravní předpisy nebo jiné právní předpisy, jež by mohly mít dopad na stanovení lhůty;

d)	veškeré příslušné informace sdělené držitelem karnetu TIR.

3.   Pokud lhůtu stanoví celní úřad odeslání nebo vstupu, je závazná pro celní orgány členských států, na jejichž území zboží během operace TIR vstupuje, a tyto orgány ji nejsou oprávněny měnit.

4.   Pokud je zboží propuštěno do operace TIR, zaznamená celní úřad odeslání nebo vstupu do karnetu TIR MRN operace TIR. Celní úřad propouštějící uvedené zboží oznámí jeho propuštění do operace TIR držiteli karnetu TIR.

Na žádost držitele karnetu TIR poskytne celní úřad odeslání nebo vstupu držiteli karnetu TIR tranzitní doprovodný doklad nebo případně tranzitní/bezpečnostní doprovodný doklad.

Tranzitní doprovodný doklad se poskytuje prostřednictvím tiskopisu uvedeného v příloze B-02 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, který se v případě potřeby doplní seznamem položek na tiskopise podle přílohy B-03 téhož nařízení v přenesené pravomoci. Tranzitní/bezpečnostní doprovodný doklad se poskytuje prostřednictvím tiskopisu uvedeného v příloze B-04 téhož nařízení v přenesené pravomoci, který se doplní tranzitním/bezpečnostním seznamem položek na tiskopise podle přílohy B-05 téhož nařízení v přenesené pravomoci.

5.   Celní úřad odeslání nebo vstupu předá informace o operaci TIR deklarovanému celnímu úřadu určení nebo výstupu.

Článek 277

Události během přepravy zboží v rámci operace TIR

(čl. 226 odst. 3 písm. b) a čl. 227 odst. 2 písm. b) kodexu)

1.   Bez zbytečného odkladu předloží dopravce zboží spolu se silničním vozidlem, jízdní soupravou nebo kontejnerem, karnetem TIR a MRN operace TIR nejbližšímu celnímu orgánu členského státu, na jehož území se nachází dopravní prostředek, v případě těchto událostí:

a)	dopravce je nucen odchýlit se od trasy stanovené v souladu s článkem 268 v důsledku okolností, které nemohl ovlivnit;

b)	dojde-li k události nebo nehodě ve smyslu článku 25 Úmluvy TIR.

2.   Pokud celní orgán, na jehož území se nachází dopravní prostředek, usoudí, že dotčená operace TIR může pokračovat, učiní veškerá opatření, jež považuje za nezbytná.

Příslušné informace o událostech uvedených v odstavci 1 zaznamená daný celní orgán do elektronického tranzitního systému.

3.   Až od dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU zaznamenává příslušné informace týkající se událostí uvedených v odstavci 1 do elektronického tranzitního systému celní úřad určení nebo výstupu.

4.   Ustanovení odst. 2 druhého pododstavce tohoto článku se nepoužije až do dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

Článek 278

Předložení zboží přepravovaného v rámci operace TIR celnímu úřadu určení nebo výstupu

(čl. 226 odst. 3 písm. b) a čl. 227 odst. 2 písm. b) kodexu)

1.   Jestliže je zboží přepravované v rámci operace TIR dopraveno na celní úřad určení nebo výstupu, danému celnímu úřadu se předloží:

a)	zboží spolu se silničním vozidlem, jízdní soupravou nebo kontejnerem;

b)	karnet TIR;

c)	MRN operace TIR;

d)	veškeré informace, které požaduje celní úřad určení nebo výstupu.

Předložení se uskuteční v úředních hodinách. Na žádost dotčené osoby však může celní úřad určení nebo výstupu povolit předložení mimo tyto úřední hodiny nebo na jiném místě.

2.   Pokud se předložení uskutečnilo u celního úřadu určení nebo výstupu po uplynutí lhůty, kterou v souladu s čl. 276 odst. 2 tohoto nařízení stanovil celní úřad odeslání nebo vstupu, a pokud je celnímu úřadu určení nebo výstupu uspokojivě prokázáno, že dané zpoždění nelze přičítat držiteli karnetu TIR ani dopravci, má se za to, že držitel karnetu TIR lhůtu dodržel.

3.   Operace TIR může být ukončena u jiného celního úřadu, než který je deklarovaný v tranzitním prohlášení. Tento celní úřad se poté považuje za celní úřad určení nebo výstupu.

Článek 279

Formality týkající se zboží přepravovaného v rámci operace TIR, které mají být plněny na celním úřadě určení nebo výstupu

(čl. 226 odst. 3 písm. b) a čl. 227 odst. 2 písm. b) kodexu)

1.   Celní úřad určení nebo výstupu oznámí celnímu úřadu odeslání nebo vstupu příchod zboží ve stejný den, kdy je zboží spolu se silničním vozidlem, jízdní soupravou nebo kontejnerem, karnetem TIR a MRN operace TIR v souladu s čl. 278 odst. 1 tohoto nařízení předloženo.

2.   Je-li operace TIR ukončena u jiného celního úřadu, než který je deklarovaný v tranzitním prohlášení, oznámí celní úřad, který se v souladu s čl. 278 odst. 3 tohoto nařízení považuje za celní úřad určení nebo výstupu, příchod zboží celnímu úřadu odeslání nebo vstupu ve stejný den, kdy je zboží v souladu s čl. 278 odst. 1 tohoto nařízení předloženo.

Celní úřad určení nebo výstupu uvedený v tranzitním prohlášení je o příchodu zboží informován celním úřadem odeslání nebo vstupu.

3.   Celní úřad určení nebo výstupu oznámí výsledky kontroly celnímu úřadu odeslání nebo vstupu nejpozději třetí den následující po dni, kdy je zboží v souladu s čl. 278 odst. 1 tohoto nařízení předloženo celnímu úřadu určení nebo výstupu nebo na jiném místě. Ve výjimečných případech může být tato lhůta prodloužena až na šest dnů.

Pokud však zboží přijímá schválený příjemce podle článku 230 kodexu, uvědomí se celní úřad odeslání nebo vstupu nejpozději šestý den následující po dni, kdy je zboží dodáno schválenému příjemci.

4.   Celní úřad určení nebo výstupu ukončí operaci TIR v souladu s čl. 1 písm. d) a čl. 28 odst. 1 Úmluvy TIR. Vyplní kmenový list č. 2 karnetu TIR a ponechá si útržkový list č. 2 karnetu TIR. Karnet TIR se vrátí držiteli karnetu TIR nebo osobě, která jedná jeho jménem.

5.   V případě, že se uplatňuje článek 274 tohoto nařízení, vrátí celní orgány členského státu určení nebo výstupu příslušnou část útržkového listu č. 2 karnetu TIR celnímu úřadu odeslání nebo vstupu bez prodlení, a to nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy byla operace TIR ukončena.

Článek 280

Šetření v případě přepravy zboží v rámci operace TIR

(čl. 226 odst. 3 písm. b) a čl. 227 odst. 2 písm. b) kodexu)

1.   Pokud celní úřad odeslání nebo vstupu neobdržel výsledky kontroly do šesti dnů po obdržení oznámení o příchodu zboží, vyžádá si je daný celní úřad neprodleně u celního úřadu určení nebo výstupu, který zaslal oznámení o příchodu zboží.

Celní úřad určení nebo výstupu zašle výsledky kontroly neprodleně po obdržení žádosti od celního úřadu odeslání nebo vstupu.

2.   Pokud celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu dosud neobdržel informace, které umožňují vyřízení operace TIR nebo vymáhání celního dluhu, vyžádá si příslušné informace od držitele karnetu TIR nebo od celního úřadu určení nebo výstupu, jsou-li v místě určení nebo výstupu k dispozici dostatečné informace, a to v těchto případech:

a)	celní úřad odeslání nebo vstupu neobdržel oznámení o příchodu zboží do uplynutí lhůty pro předložení zboží stanovené v souladu s čl. 276 odst. 2 tohoto nařízení;

b)	celní úřad odeslání nebo vstupu neobdržel výsledky kontroly požadované v souladu s odstavcem 1;

c)	celní úřad odeslání nebo vstupu zjistí, že oznámení o příchodu zboží nebo výsledky kontroly byly zaslány omylem.

3.   Celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu zašle žádosti o informace podle odst. 2 písm. a) do sedmi dnů po uplynutí lhůty v uvedeném ustanovení a žádosti o informace podle odst. 2 písm. b) do sedmi dnů po uplynutí použitelné lhůty uvedené v odstavci 1.

Avšak obdrží-li celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu před uplynutím uvedených lhůt informaci, že operace TIR nebyla řádně ukončena, nebo nabude-li podezření o jejím neukončení, odešle žádost neprodleně.

4.   Odpovědi na žádosti podle odstavce 2 musí být zaslány do 28 dnů od data jejího odeslání.

5.   Pokud celní úřad určení nebo výstupu neposkytl v návaznosti na žádost v souladu s odstavcem 2 dostatečné informace pro vyřízení operace TIR, požádá celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu držitele karnetu TIR, aby uvedené informace poskytl nejpozději 35 dnů po zahájení šetření.

Až do dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU však tento celní orgán držitele karnetu TIR požádá, aby uvedené informace poskytl nejpozději 28 dnů po zahájení šetření.

Držitel karnetu TIR na uvedenou žádost odpoví do 28 dnů od data jejího odeslání. Na žádost držitele karnetu TIR může být tato lhůta prodloužena o dalších 28 dnů.

6.   Pokud byl karnet TIR přijat bez výměny údajů karnetu TIR pro operaci TIR v souladu s článkem 267, zahájí celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu, jestliže po uplynutí dvou měsíců od data přijetí karnetu TIR neobdržel důkaz o ukončení operace TIR, šetření k získání informací potřebných k vyřízení operace TIR. Tento orgán zasílá žádost o příslušné informace celnímu orgánu členského státu určení nebo výstupu. Daný celní orgán na uvedenou žádost odpoví do 28 dnů od data jejího odeslání.

Avšak obdrží-li celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu před uplynutím uvedené lhůty informace, že operace TIR nebyla řádně ukončena, nebo nabude-li podezření o jejím neukončení, zahájí šetření neprodleně.

Šetření zahájí celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu také v případě, kdy získá informace, že důkaz o ukončení operace TIR byl padělán a že je nutné zahájit šetření za účelem dosažení cílů uvedených v odstavci 9.

7.   Celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu informuje dotčené záruční sdružení, že operaci TIR nebylo možné vyřídit, a vyzve je, aby poskytlo důkaz o ukončení operace TIR. Uvedená informace není považována za uvědomění záručního sdružení ve smyslu čl. 11 odst. 1 Úmluvy TIR.

8.   Pokud se během jednotlivých kroků šetření uvedených v odstavci 1 až 7 zjistí, že operace TIR byla řádně ukončena, celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu operaci TIR vyřídí a neprodleně informuje záruční sdružení, držitele karnetu TIR a případně jakýkoli celní orgán, který zahájil řízení o vymáhání celního dluhu.

9.   Pokud se během jednotlivých kroků šetření uvedených v odstavci 1 až 7 zjistí, že operace TIR nemůže být vyřízena, určí celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu, zda vznikl celní dluh.

Jestliže celní dluh vznikl, učiní celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu tato opatření:

a)	identifikuje dlužníka;

b)	určí celní orgán odpovědný za oznámení celního dluhu v souladu s čl. 102 odst. 1 kodexu.

Článek 281

Alternativní důkaz o ukončení operace TIR

(čl. 226 odst. 3 písm. b) a čl. 227 odst. 2 písm. b) kodexu)

1.   Operace TIR se považuje za řádně ukončenou ve lhůtě stanovené v souladu s čl. 276 odst. 2 tohoto nařízení, jestliže držitel karnetu TIR nebo záruční sdružení způsobem uspokojivým pro celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu předloží jeden z těchto dokladů ztotožňujících zboží:

a)	doklad potvrzený celním orgánem členského státu určení nebo výstupu, který ztotožňuje zboží a z něhož vyplývá, že zboží bylo předloženo celnímu úřadu určení nebo výstupu nebo že bylo dodáno schválenému příjemci podle článku 230 kodexu;

b)	doklad nebo celní záznam potvrzený celním orgánem členského státu, z něhož vyplývá, že zboží fyzicky opustilo celní území Unie;

c)	celní doklad vydaný ve třetí zemi, kde je zboží propuštěno do celního režimu;

d)	doklad vydaný ve třetí zemi, opatřený otiskem razítka nebo potvrzený celním orgánem této země, z něhož vyplývá, že zboží je v dané zemi považováno za zboží ve volném oběhu.

2.   Namísto dokladů uvedených v odstavci 1 se jako důkaz mohou předložit kopie daných dokladů ověřené orgánem, který potvrdil původní doklady, orgánem příslušné třetí země nebo orgánem některého z členských států.

3.   Oznámení o příchodu zboží uvedené v čl. 279 odst. 1 a 2 tohoto nařízení se nepovažuje za důkaz o řádném ukončení operace TIR.

Článek 282

Formality týkající se zboží přepravovaného v rámci operace TIR, které přijímá schválený příjemce

(čl. 226 odst. 3 písm. b) a čl. 227 odst. 2 písm. b) kodexu)

1.   V okamžiku příchodu zboží na místo určené v povolení podle článku 230 kodexu, schválený příjemce:

a)	neprodleně oznámí příchod zboží celnímu úřadu určení a informuje jej o veškerých nesrovnalostech nebo událostech, které nastaly během přepravy;

b)	zboží vyloží až po obdržení povolení od celního úřadu určení;

c)	po vykládce do svých záznamů neprodleně zanese výsledky kontroly zboží a veškeré další příslušné informace týkající se vykládky;

d)	nejpozději třetí den následující po dni, kdy obdržel povolení k vykládce zboží, oznámí celnímu úřadu určení výsledky kontroly zboží a informuje jej o veškerých nesrovnalostech.

2.   Jakmile celní úřad určení obdrží oznámení o příchodu zboží do prostor schváleného příjemce, oznámí příchod zboží celnímu úřadu odeslání nebo vstupu.

3.   Jakmile celní úřad určení obdrží výsledky kontroly zboží podle odst. 1 písm. d), zašle nejpozději šestý den následující po dni, kdy bylo zboží dodáno schválenému příjemci, výsledky kontroly celnímu úřadu odeslání nebo vstupu.

4.   Na žádost držitele karnetu TIR vystaví schválený příjemce stvrzenku o příchodu zboží na místo určené v povolení podle článku 230 kodexu, na které je uvedeno MRN operace TIR a referenční číslo karnetu TIR. Uvedená stvrzenka se nepovažuje za důkaz, že operace TIR byla ukončena ve smyslu čl. 279 odst. 4 tohoto nařízení.

5.   Schválený příjemce zajistí, aby byl karnet TIR spolu s MRN operace TIR předložen ve lhůtě stanovené v povolení celnímu úřadu určení za účelem ukončení operace TIR v souladu s čl. 279 odst. 4 tohoto nařízení.

6.   Povinnosti držitele karnetu TIR podle čl. 1 písm. o) Úmluvy TIR se považují za splněné v případě, že byly karnet TIR spolu se silničním vozidlem, jízdní soupravou nebo kontejnerem a zboží v nezměněném stavu předloženy schválenému příjemci na místě určeném v povolení.

Pododdíl 3

Přeprava zboží v souladu s Úmluvou ATA a Istanbulskou úmluvou

Článek 283

Oznámení v případě porušení předpisů a nesrovnalostí

(čl. 226 odst. 3 písm. c) a čl. 227 odst. 2 písm. c) kodexu)

Koordinační celní úřad, který je uveden v článku 166 a který se nachází v členském státě, kde došlo k porušení předpisů nebo k nesrovnalosti během tranzitní operace ATA nebo v souvislosti s ní, oznámí držiteli karnetu ATA a záručnímu sdružení porušení předpisů nebo nesrovnalost ve lhůtě jednoho roku od data konce platnosti karnetu.

Článek 284

Alternativní důkaz o ukončení tranzitní operace ATA

(čl. 226 odst. 3 písm. c) a čl. 227 odst. 2 písm. c) kodexu)

1.   Tranzitní operace ATA se považuje za řádně ukončenou, jestliže držitel karnetu ATA ve lhůtách stanovených v čl. 7 odst. 1 a 2 Úmluvy ATA, je-li karnet vydán podle Úmluvy ATA, nebo v čl. 9 odst. 1 písm. a) a b) přílohy A Istanbulské úmluvy, je-li karnet vydán podle Istanbulské úmluvy, způsobem uspokojivým pro celní orgán předloží jeden z těchto dokladů ztotožňujících zboží:

a)	doklady uvedené v článku 8 Úmluvy ATA, je-li karnet vydán podle Úmluvy ATA, nebo v článku 10 přílohy A Istanbulské úmluvy, je-li karnet vydán podle Istanbulské úmluvy;

b)	doklad potvrzený celním orgánem, z něhož vyplývá, že zboží bylo předloženo celnímu úřadu určení nebo výstupu;

c)	doklad vydaný celními orgány ve třetí zemi, kde je zboží propuštěno do celního režimu.

2.   Namísto dokladů uvedených v odstavci 1 se jako důkaz mohou předložit kopie daných dokladů ověřené orgánem, který potvrdil původní doklady.

Pododdíl 4

Přeprava zboží na podkladě formuláře 302

Článek 285

Určené celní úřady

(čl. 226 odst. 3 písm. e), čl. 227 odst. 2 písm. e) a čl. 159 odst. 3 kodexu)

Celní orgán v každém členském státě, ve kterém jsou rozmístěny ozbrojené síly Organizace Severoatlantické smlouvy (ozbrojené síly NATO) oprávněné používat formulář 302, určí celní úřad nebo úřady odpovědné za celní formality a kontroly týkající se přepravy zboží prováděné těmito ozbrojenými silami nebo jejich jménem.

Článek 286

Dodávání formulářů 302 ozbrojeným silám NATO

(čl. 226 odst. 3 písm. e) a čl. 227 odst. 2 písm. e) kodexu)

Určený celní úřad členského státu odeslání dodá ozbrojeným silám NATO rozmístěným v jeho oblasti formuláře 302, které jsou:

a)	předem potvrzeny razítkem a podpisem úředníka tohoto úřadu;

b)	opatřeny pořadovým číslem;

c)	je na nich uvedena úplná adresa tohoto určeného celního úřadu pro účely vrácení formuláře 302.

Článek 287

Postupy při používání formuláře 302

(čl. 226 odst. 3 písm. e) a čl. 227 odst. 2 písm. e) kodexu)

1.   V okamžiku odeslání zboží učiní ozbrojené síly NATO jeden z těchto kroků:

a)	podají údaje formuláře 302 elektronicky celními úřadu odeslání nebo vstupu;

b)	uvedou ve formuláři 302 prohlášení, že se zboží přepravuje pod jejich kontrolou, a toto prohlášení potvrdí podpisem, otiskem razítka a uvedením data.

2.   Pokud ozbrojené síly NATO podávají formulář 302 v souladu s odst. 1 písm. a) elektronicky, články 294, 296, 304, 306, 314, 315 a 316 tohoto nařízení se použijí obdobně.

3.   Pokud ozbrojené síly NATO postupují v souladu s odst. 1 písm. b), odevzdá se jeden výtisk formuláře 302 neprodleně určenému celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil NATO, které zboží odesílají nebo jejichž jménem je zboží odesíláno.

Ostatní kopie formuláře 302 se přiloží k zásilce pro ozbrojené síly NATO, kterým je určena a které formuláře opatří razítkem a podepíší.

Při příchodu zboží se dva výtisky formuláře odevzdají určenému celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil NATO, kterým je zásilka určena.

Tento určený celní úřad si jeden výtisk ponechá a druhý vrátí celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil NATO, které zboží odesílají nebo jejichž jménem je zboží odesláno.

Pododdíl 5

Tranzit zboží přepravovaného v rámci poštovního systému

Článek 288

Přeprava zboží, které není zbožím Unie, v poštovních zásilkách v režimu vnějšího tranzitu

(čl. 226 odst. 3 písm. f) kodexu)

Pokud se zboží, které není zbožím Unie, přepravuje v režimu vnějšího tranzitu v souladu s čl. 226 odst. 3 písm. f) kodexu, opatří se poštovní zásilka a veškeré doprovodné doklady nálepkou podle přílohy 72-01.

Článek 289

Přeprava poštovních zásilek obsahujících jak zboží Unie, tak zboží, které není zbožím Unie

(čl. 226 odst. 3 písm. f) a čl. 227 odst. 2 písm. f) kodexu)

1.   Pokud obsahuje poštovní zásilka jak zboží Unie, tak zboží, které není zbožím Unie, opatří se tato zásilka a veškeré doprovodné doklady nálepkou podle přílohy 72-01.

2.   V případě zboží Unie obsaženého v zásilce uvedené v odstavci 1 se důkaz o celním statusu zboží Unie nebo odkaz na MRN tohoto důkazního prostředku zašle samostatně provozovateli poštovních služeb určení nebo se vloží do zásilky.

Pokud je důkaz o celním statusu zboží Unie zaslán samostatně provozovateli poštovních služeb určení, předloží jej tento provozovatel poštovních služeb spolu se zásilkou celnímu úřadu určení.

Pokud je důkaz o celním statusu zboží Unie nebo jeho MRN vložen do zásilky, vyznačí se tato skutečnost zřetelně na vnější straně nákladového kusu.

Článek 290

Přeprava poštovních zásilek v režimu vnitřního tranzitu ve zvláštních situacích

(čl. 227 odst. 2 písm. f) kodexu)

1.   Pokud se zboží Unie přepravuje do zvláštních daňových území, z nich nebo mezi těmito územími v režimu vnitřního tranzitu v souladu s čl. 227 odst. 2 písm. f) kodexu, opatří se poštovní zásilka a veškeré doprovodné doklady nálepkou podle přílohy 72-02.

2.   Pokud se zboží Unie přepravuje v režimu vnitřního tranzitu v souladu s čl. 227 odst. 2 písm. f) kodexu z celního území Unie do země společného tranzitního režimu za účelem jeho následného odeslání na celní území Unie, přiloží se k tomuto zboží důkaz o celním statusu zboží Unie prokázaný jedním z důkazních prostředků uvedených v článku 199 tohoto nařízení.

Důkaz o celním statusu zboží Unie se předkládá celnímu úřadu při zpětném vstupu na celní území Unie.

Oddíl 2

Režim vnějšího a vnitřního tranzitu Unie

Pododdíl 1

Obecná ustanovení

Článek 291

Tranzitní operace za zvláštních okolností

(čl. 6 odst. 3 písm. b) kodexu)

1.   Celní orgán přijme tranzitní prohlášení v listinné podobě v případě dočasného selhání:

a)	elektronického tranzitního systému;

b)	elektronického systému, který držitelé režimu používají pro podání tranzitního prohlášení Unie za použití elektronického zpracování dat;

c)	elektronického propojení mezi elektronickým systémem, který držitelé režimu používají pro podání tranzitního prohlášení Unie za použití elektronického zpracování dat, a elektronickým tranzitním systémem.

Pravidla pro používání tranzitního prohlášení v listinné podobě stanoví příloha 72-04.

2.   Přijetí tranzitního prohlášení v listinné podobě v případě dočasného selhání uvedeného v písmenech b) nebo c) musí schválit celní orgány.

Článek 292

Ověřování a správní pomoc

(článek 48 kodexu)

1.   Příslušný celní orgán může provádět kontroly po propuštění zboží týkající se poskytnutých informací a jakýchkoli dokladů, tiskopisů, povolení nebo údajů vztahujících se k tranzitní operaci, jejichž účelem je ověřit pravost záznamů, vyměňovaných informací a razítek. K těmto kontrolám se přistoupí v případě, že vzniknou pochybnosti o správnosti a pravosti poskytnutých informací nebo existuje-li podezření na podvod. Mohou být také provedeny na základě analýzy rizik nebo náhodným výběrem.

2.   Příslušný celní orgán, který obdrží žádost o provedení kontroly po propuštění zboží, ji vyřídí bezodkladně.

3.   Pokud příslušný celní orgán členského státu odeslání požádá příslušný celní orgán o kontrolu po propuštění zboží, která se týká informací vztahujících se k operaci tranzitu Unie, považují se podmínky pro vyřízení režimu tranzitu stanovené v čl. 215 odst. 2 kodexu za nesplněné, dokud není potvrzena pravost a správnost údajů.

Článek 293

Úmluva o společném tranzitním režimu

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Pokud držitel zboží použije společný tranzitní režim, uplatní se odstavec 2 tohoto článku a článek 189 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446. Zboží, které je na celním území Unie v oběhu, se však považuje za propuštěné do tranzitního režimu Unie v souladu s čl. 1 odst. 2 Úmluvy o společném tranzitním režimu (23).

2.   Pokud jsou uplatňována ustanovení Úmluvy o společném tranzitním režimu a zboží Unie se přepravuje přes jednu nebo více zemí společného tranzitního režimu, zboží se propustí do režimu vnitřního tranzitu Unie podle čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu, s výjimkou zboží Unie, které je přepravováno výlučně po moři nebo letecky.

Článek 294

Smíšené zásilky

(čl. 233 odst. 1 písm. b) kodexu)

Zásilka může obsahovat zboží, které má být propuštěno do režimu vnějšího tranzitu Unie v souladu s článkem 226 kodexu, a zároveň i zboží, které má být propuštěno do režimu vnitřního tranzitu Unie v souladu s článkem 227 kodexu, pokud je každá položka zboží příslušným způsobem označena v tranzitním prohlášení.

Článek 295

Rozsah působnosti

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

Tranzitní režim Unie je povinný v těchto případech:

a)	je-li zboží, které není zbožím Unie, přepravované letecky nakládáno nebo překládáno na letišti Unie;

b)	je-li zboží, které není zbožím Unie, přepravované po moři přepravováno pravidelnou linkou povolenou v souladu s článkem 120 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

Pododdíl 2

Formality u celního úřadu odeslání

Článek 296

Tranzitní prohlášení a dopravní prostředek

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Každé tranzitní prohlášení se smí týkat pouze zboží propuštěného do tranzitního režimu Unie, které se přepravuje nebo má přepravovat od jednoho celního úřadu odeslání k jednomu celnímu úřadu určení na jediném dopravním prostředku, v kontejneru nebo v nákladovém kusu.

Jedno tranzitní prohlášení se však může týkat zboží, které se přepravuje nebo má přepravovat od jednoho celního úřadu odeslání k jednomu celnímu úřadu určení ve více než jednom kontejneru nebo ve více než jednom nákladovém kusu, jestliže jsou kontejnery nebo nákladové kusy naloženy na jediný dopravní prostředek.

2.   Pro účely tohoto článku a pod podmínkou, že se zboží odesílá společně, se za jediný dopravní prostředek považuje/í i:

a)	silniční vozidlo s jedním nebo více přívěsy nebo návěsy;

b)	souprava spojených železničních podvozků nebo vagónů;

c)	lodě tvořící jeden celek.

3.   Pokud se pro účely tranzitního režimu Unie jediný dopravní prostředek používá pro nakládku zboží u více celních úřadů odeslání i pro vykládku u více celních úřadů určení, podává se pro každou zásilku samostatné tranzitní prohlášení.

Článek 297

Lhůta pro předložení zboží

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Celní úřad odeslání stanoví lhůtu, v níž má být zboží předloženo celnímu úřadu určení, přičemž zohlední:

a)

trasu;

b)	dopravní prostředek;

c)	dopravní předpisy nebo jiné právní předpisy, jež by mohly mít dopad na stanovení lhůty;

d)	veškeré příslušné informace sdělené držitelem režimu.

2.   Pokud lhůtu stanoví celní úřad odeslání, je závazná pro celní orgány členských států, na jejichž území zboží během operace tranzitu Unie vstupuje, tyto orgány ji nejsou oprávněny měnit.

Článek 298

Trasa přepravy zboží v tranzitním režimu Unie

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Zboží propuštěné do tranzitního režimu Unie se přepraví k celnímu úřadu určení po ekonomicky odůvodněné trase.

2.   Považuje-li to celní úřad odeslání nebo držitel režimu za nezbytné, stanoví tento celní úřad pro přepravu zboží během tranzitního režimu Unie trasu, přičemž vezme v úvahu veškeré příslušné informace sdělené držitelem režimu.

Při stanovení trasy zanese celní úřad do elektronického tranzitního systému alespoň členské státy, přes které se má tranzit uskutečnit.

Článek 299

Přiložení celních závěr jako opatření ke ztotožnění zboží

(článek 192, čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Pokud má být zboží propuštěno do tranzitního režimu Unie, opatřuje celní úřad odeslání celními závěrami:

a)	prostor obsahující zboží, jestliže dopravní prostředek nebo kontejner byly celním úřadem odeslání uznány za způsobilé k přiložení celní závěry;

b)	v ostatních případech každý nákladový kus.

2.   Celní úřad odeslání zaznamená počet závěr a jedinečné identifikátory celních závěr do elektronického tranzitního systému.

Článek 300

Způsobilost k přiložení celní závěry

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Celní úřad odeslání považuje dopravní prostředky nebo kontejnery za způsobilé k přiložení celní závěry, jestliže:

a)	lze závěry na dopravní prostředek nebo kontejner jednoduše a účinně přiložit;

b)	jsou dopravní prostředek nebo kontejner konstruovány tak, že když se zboží odebere nebo přidá, zanechá to viditelné stopy, závěry jsou poškozeny nebo vykazují známky nedovolené manipulace, nebo odebrání nebo přidání zboží zaznamená elektronický monitorovací systém;

c)	dopravní prostředek nebo kontejner neobsahují žádné skryté prostory, v nichž by bylo možné zboží ukrýt;

d)	jejich nákladové prostory jsou snadno přístupné pro kontrolu celními orgány.

2.   Silniční vozidla, přívěsy, návěsy a kontejnery schválené pro přepravu zboží pod celní závěrou v souladu s mezinárodní dohodou, jíž je Unie stranou, se rovněž považují za způsobilé k přiložení celní závěry.

Článek 301

Charakteristiky celních závěr

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Celní závěry musí splňovat alespoň tyto základní charakteristiky a technické požadavky:

a)

základní charakteristiky závěr: i) při běžném používání zůstávající neporušené a bezpečně připevněné; ii) jsou snadno kontrolovatelné a rozpoznatelné; iii) jsou vyrobeny takovým způsobem, aby jakékoliv jejich porušení, nedovolená manipulace s nimi nebo jejich odstranění zanechávaly stopy viditelné pouhým okem; iv) jsou určeny pro jedno použití nebo, pokud jsou určeny pro vícenásobné použití, jsou vyrobeny tak, aby při každém novém použití mohly být opatřeny zřetelným jedinečným identifikačním znakem; v) jsou opatřeny jedinečnými identifikátory celní závěry, které jsou trvalé, snadno čitelné a opatřené jedinečným číslem;

b)

technické požadavky: i) forma a rozměry závěr se mohou lišit podle použitého způsobu přiložení celní závěry, rozměry však musí být takové, aby umožňovaly snadnou čitelnost identifikačních znaků; ii) identifikační znaky závěr nesmí být padělatelné ani napodobitelné; iii) použitý materiál musí být odolný proti náhodnému rozlomení a proti nezjistitelnému padělání nebo opakovanému použití.

2.   Pokud závěry certifikoval příslušný subjekt podle mezinárodní normy ISO č. 17712:2013 „Kontejnery – mechanické plomby“, má se za to, že tyto závěry splňují požadavky stanovené v odstavci 1.

V případě přepravy v kontejnerech se v co největší možné míře využívají závěry s vysokým prvkem zabezpečení.

3.   Na celních závěrách se uvádějí tyto údaje:

a)	slova „Celní“ v jednom z úředních jazyků Unie nebo odpovídající zkratka;

b)	kód země ve formě dvoupísmenného kódu země ISO označující členský stát, v němž byla závěra přiložena;

c)	členské státy mohou přidat symbol evropské vlajky.

Členské státy se mohou po vzájemné dohodě rozhodnout, že budou používat společné prvky a technologie zabezpečení.

4.   Každý členský stát oznámí Komisi typy celních závěr, které používá. Komise tyto informace zpřístupní všem členským státům.

5.   Pokaždé, když má být závěra odstraněna, a umožněna tak celní kontrola zboží, snaží se celní orgán, aby byla dle potřeby opět přiložena celní závěra s alespoň rovnocenným prvkem zabezpečení, a uvede informace o této skutečnosti, včetně nového čísla závěry, na doklady týkající se nákladu.

Článek 302

Jiná opatření ke ztotožnění zboží než přiložení celních závěr

(článek 192, čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Celní úřad odeslání se může odchylně od článku 299 tohoto nařízení rozhodnout, že zboží propuštěné do tranzitního režimu Unie neopatří celními závěrami, a namísto toho se spolehne na popis zboží v tranzitním prohlášení nebo v doplňujících dokladech, pokud je popis natolik přesný, aby umožnil snadné ztotožnění zboží, a pokud obsahuje informace o jeho množství a povaze a jakýchkoli zvláštních charakteristikách, jako jsou sériová čísla zboží.

2.   Pokud celní úřad odeslání nerozhodne jinak, nepřikládají se odchylně od článku 299 tohoto nařízení celní závěry ani na dopravní prostředky, ani na jednotlivé nákladové kusy obsahující zboží, jestliže je zboží:

a)	přepravováno letecky a buď jsou na každé zásilce připevněny štítky s číslem doprovodného leteckého nákladního listu, nebo zásilka tvoří nákladovou jednotku, na které je uvedeno číslo doprovodného leteckého nákladního listu;

b)	přepravováno po železnici a opatření ke ztotožnění přijímají železniční společnosti.

Článek 303

Propuštění zboží do tranzitního režimu Unie

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Do tranzitního režimu Unie se propustí pouze zboží, které bylo opatřeno celními závěrami v souladu s článkem 299 tohoto nařízení, nebo zboží, u kterého byla přijata jiná opatření ke ztotožnění zboží v souladu s článkem 302 tohoto nařízení.

2.   Při propuštění zboží předá celní úřad odeslání informace o operaci tranzitu Unie:

a)	deklarovanému celnímu úřadu určení;

b)	každému deklarovanému celnímu úřadu tranzitu.

Tyto informace jsou založeny na údajích uvedených v tranzitním prohlášení, ve znění případné opravy.

3.   Celní úřad odeslání oznámí propuštění zboží do tranzitního režimu Unie držiteli režimu.

4.   Na žádost držitele režimu poskytne celní úřad odeslání držiteli režimu tranzitní doprovodný doklad nebo případně tranzitní/bezpečnostní doprovodný doklad.

Tranzitní doprovodný doklad se poskytuje prostřednictvím tiskopisu uvedeného v příloze B-02 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, který se v případě potřeby doplní seznamem položek na tiskopise podle přílohy B-03 téhož nařízení v přenesené pravomoci. Tranzitní/bezpečnostní doprovodný doklad se poskytuje prostřednictvím tiskopisu uvedeného v příloze B-04 téhož nařízení v přenesené pravomoci, který se doplní tranzitním/bezpečnostním seznamem položek na tiskopise podle přílohy B-05 téhož nařízení v přenesené pravomoci.

Pododdíl 3

Formality v průběhu tranzitního režimu Unie

Článek 304

Předložení zboží přepravovaného v tranzitním režimu Unie celnímu úřadu tranzitu

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Zboží spolu s MRN tranzitního prohlášení se předkládá na každém celním úřadu tranzitu.

2.   Pokud jde o předložení MRN tranzitního prohlášení na každém celním úřadu tranzitu, použije se čl. 184 druhý pododstavec nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

3.   Celní úřady tranzitu zaznamenají průjezd zboží přes hranici na základě informací o operaci tranzitu Unie, které obdržely od celního úřadu odeslání. Celní úřady tranzitu daný průjezd oznámí celnímu úřadu odeslání.

4.   Je-li zboží přepravováno přes jiný celní úřadu tranzitu, než který je deklarovaný, vyžádá si tento skutečný celní úřad tranzitu informace o operaci tranzitu Unie od celního úřadu odeslání a oznámí mu průjezd zboží přes hranici.

5.   Celní úřady tranzitu mohou provádět kontroly zboží. Případná kontrola zboží se provádí zejména na základě informací o operaci tranzitu Unie obdržených od celního úřadu odeslání.

6.   Odstavce 1 až 4 se nepoužijí v případě přepravy zboží po železnici, pokud celní úřady tranzitu mohou průjezd zboží přes hranici ověřit jiným prostředky. Takové ověření se provádí pouze v případě potřeby. Ověření lze provést dodatečně.

Článek 305

Události během přepravy zboží v rámci operace tranzitu Unie

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Bez zbytečného odkladu předloží dopravce zboží spolu s MRN tranzitního prohlášení nejbližšímu celnímu orgánu členského státu, na jehož území se nachází dopravní prostředek, v případě těchto událostí:

a)	dopravce je nucen odchýlit se od trasy stanovené v souladu s článkem 298 tohoto nařízení v důsledku okolností, které nemohl ovlivnit;

b)	závěry jsou během tranzitní operace poškozeny nebo s nimi bylo neoprávněně manipulováno z důvodů, které nemohl dopravce ovlivnit;

c)	zboží je pod dohledem celního orgánu přeloženo z jednoho dopravního prostředku na jiný dopravní prostředek;

d)	bezprostředně hrozící nebezpečí vyžaduje okamžitou částečnou nebo úplnou vykládku dopravního prostředku opatřeného celní závěrou;

e)	dojde k události, která může ovlivnit schopnost držitele režimu nebo dopravce dostát svým závazkům;

f)	dojde ke změně kteréhokoli z prvků tvořících jediný dopravní prostředek uvedený v čl. 296 odst. 2 tohoto nařízení.

2.   Pokud celní orgán, na jehož území se nachází dopravní prostředek, usoudí, že daná operace tranzitu Unie může pokračovat, učiní veškerá opatření, jež považuje za nezbytná.

Příslušné informace o událostech uvedených v odstavci 1 zaznamená daný celní orgán do elektronického tranzitního systému.

3.   V případě události uvedené v odst. 1 písm. c) celní orgány nepožadují, aby bylo zboží předloženo spolu s MRN tranzitního prohlášení, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)	zboží je přeloženo z dopravního prostředku, který není opatřen celními závěrami;

b)	držitel režimu nebo dopravce jménem držitele režimu poskytne příslušné informace o překládce celnímu orgánu členského státu, na jehož území se nachází dopravní prostředek;

c)	daný celní orgán zaznamená příslušné informace do elektronického tranzitního systému.

4.   V případě události uvedené v odst. 1 písm. f) dopravce může v operaci tranzitu Unie pokračovat, pokud je ze soupravy spojených železničních podvozků nebo vagónů odpojen jeden nebo více podvozků nebo vagonů v důsledku technických problémů.

5.   V případě události uvedené v odst. 1 písm. f), kdy dojde ke změně tahače silničního vozidla, aniž by došlo ke změně přívěsů nebo návěsů, celní orgán nepožaduje, aby bylo zboží předloženo spolu s MRN tranzitního prohlášení, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)	držitel režimu nebo dopravce jménem držitele režimu poskytne příslušné informace o složení silničního vozidla celnímu orgánu členského státu, na jehož území se nachází silniční vozidlo;

b)	daný celní orgán zaznamená příslušné informace do elektronického tranzitního systému.

6.   Až do dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU opatří dopravce v případech uvedených v odstavci 1 tranzitní doprovodný doklad nebo tranzitní/bezpečnostní doprovodný doklad příslušnými záznamy a po události bez zbytečného odkladu předloží zboží spolu s tranzitním doprovodným dokladem nebo tranzitním/bezpečnostním doprovodným dokladem nejbližšímu celnímu orgánu členského státu, na jehož území se nachází dopravní prostředek.

V případech uvedených v odst. 3 písm. a) a b), odstavci 4 a odst. 5 písm. a) je dopravce povinnosti předložit zboží a MRN tranzitního prohlášení tomuto celnímu orgánu zproštěn.

Příslušné informace týkající se událostí během tranzitní operace zaznamená do elektronického tranzitního systému celní úřad tranzitu nebo celní úřad určení.

7.   Ustanovení odst. 2 druhého pododstavce tohoto článku se nepoužije až do dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

Pododdíl 4

Formality u celního úřadu určení

Článek 306

Předložení zboží propuštěného do tranzitního režimu Unie celnímu úřadu určení

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Jestliže je zboží propuštěné do tranzitního režimu Unie dopraveno na celní úřad určení, danému celnímu úřadu se předloží:

a)

zboží;

b)	MRN tranzitního prohlášení;

c)	veškeré informace, které požaduje celní úřad určení.

Předložení se uskuteční v úředních hodinách. Na žádost dotčené osoby však může celní úřad určení povolit předložení mimo tyto úřední hodiny nebo na jakémkoli jiném místě.

2.   Pokud jde o předložení MRN tranzitního prohlášení na každém celním úřadu tranzitu, použije se čl. 184 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

3.   Pokud se předložení uskutečnilo po uplynutí lhůty, kterou v souladu s čl. 297 odst. 1 tohoto nařízení stanovil celní úřad odeslání, a pokud je celnímu úřadu určení uspokojivě prokázáno, že dané zpoždění nelze přičítat držiteli režimu ani dopravci, má se za to, že držitel režimu lhůtu dodržel.

4.   Tranzitní operace Unie může být ukončena u jiného celního úřadu, než který je deklarovaný v tranzitním prohlášení. Tento úřad se poté považuje za celní úřad určení.

5.   Na žádost osoby předkládající zboží vystaví celní úřad určení na vyžádání stvrzenku o předložení zboží danému celnímu úřadu, na které je uvedeno MRN tranzitního prohlášení.

Stvrzenka se poskytuje prostřednictvím tiskopisu uvedeného v příloze 72-03, který předem vyplní dotčená osoba.

Stvrzenku nelze použít jako alternativní důkaz prokazující ukončení tranzitního režimu Unie ve smyslu článku 312 tohoto nařízení.

Článek 307

Oznámení o příchodu zboží v tranzitním režimu Unie

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Celní úřad určení oznámí celnímu úřadu odeslání příchod zboží ve stejný den, kdy je zboží spolu s MRN tranzitního prohlášení v souladu s čl. 306 odst. 1 tohoto nařízení předloženo.

2.   Je-li tranzitní režim Unie ukončen u jiného celního úřadu, než který je deklarovaný v tranzitním prohlášení, oznámí celní úřad, který se v souladu s 306 odst. 4 tohoto nařízení považuje za celní úřad určení, příchod zboží celnímu úřadu odeslání ve stejný den, kdy je zboží spolu s MRN tranzitního prohlášení v souladu s čl. 306 odst. 1 tohoto nařízení předloženo.

Celní úřad určení uvedený v tranzitním prohlášení je o příchodu zboží informován celním úřadem odeslání.

Článek 308

Kontroly a vydávání alternativního důkazu

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Je-li tranzitní režim Unie ukončen, provede celní úřad určení celní kontroly na základě informací o operaci tranzitu Unie, které obdržel od celního úřadu odeslání.

2.   Je-li tranzitní režim Unie ukončen, celní úřad určení neshledal žádnou nesrovnalost a držitel režimu předloží tranzitní doprovodný doklad nebo tranzitní/bezpečnostní doprovodný doklad, potvrdí tento celní úřad na žádost držitele režimu doklad pro účely poskytnutí alternativního důkazu v souladu s článkem 305. Potvrzení se skládá z otisku razítka daného celního úřadu, podpisu úředníka tohoto úřadu, data a této poznámky:

Článek 309

Zasílání výsledků kontroly

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Celní úřad určení oznámí výsledky kontroly celnímu úřadu odeslání nejpozději třetí den následující po dni, kdy je zboží v souladu s čl. 306 odst. 1 tohoto nařízení předloženo celnímu úřadu určení nebo na jiném místě. Ve výjimečných případech může být tato lhůta prodloužena až na šest dnů.

2.   Pokud však zboží přijímá schválený příjemce podle čl. 233 odst. 4 písm. b) kodexu, vyrozumí se odchylně od odstavce 1 celní úřad odeslání nejpozději šestý den následující po dni, kdy je zboží dodáno schválenému příjemci.

Pokud je zboží přepravováno po železnici a ze soupravy spojených železničních podvozků nebo vagónů je v důsledku technických problémů odpojen jeden nebo více podvozků nebo vagonů, jak je uvedeno v čl. 305 odst. 4 tohoto nařízení, vyrozumí se celní úřad odeslání nejpozději dvanáctý den následující po dni, kdy byla předložena první část zboží.

3.   Ustanovení odst. 2 druhého pododstavce tohoto článku se nepoužije až do dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

Pododdíl 5

Šetření a vymáhání celního dluhu

Článek 310

Šetření pro zboží přepravované v tranzitním režimu Unie

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Pokud celní úřad odeslání neobdrží výsledky kontroly do šesti dnů v souladu s čl. 309 odst. 1 tohoto nařízení nebo čl. 309 odst. 2 prvním pododstavcem tohoto nařízení nebo do dvanácti dnů v souladu s čl. 309 odst. 2 druhým pododstavcem tohoto nařízení po obdržení oznámení o příchodu zboží, vyžádá si je daný celní úřad neprodleně u celního úřadu určení, který zaslal oznámení o příchodu zboží.

Celní úřad určení zašle výsledky kontroly neprodleně po obdržení žádosti celního úřadu odeslání.

2.   Pokud celní orgán členského státu odeslání dosud neobdržel informace, které umožňují vyřízení tranzitního režimu Unie nebo vymáhání celního dluhu, vyžádá si příslušné informace od držitele režimu nebo od celního úřadu určení, jsou-li k dispozici dostatečné informace v místě určení, a to v těchto případech:

a)	celní úřad odeslání neobdržel oznámení o příchodu zboží do uplynutí lhůty pro předložení zboží stanovené v souladu s článkem 297 tohoto nařízení;

b)	celní úřad odeslání neobdržel výsledky kontroly požadované v souladu s odstavcem 1;

c)	celní úřad odeslání zjistí, že oznámení o příchodu zboží nebo výsledky kontroly byly zaslány omylem.

3.   Celní orgán členského státu odeslání zašle žádosti o informace podle odst. 2 písm. a) do sedmi dnů po uplynutí lhůty v uvedeném ustanovení a žádosti o informace podle odst. 2 písm. b) do sedmi dnů po uplynutí použitelné lhůty uvedené v odstavci 1.

Avšak obdrží-li celní orgán členského státu odeslání před uplynutím uvedených lhůt informaci, že tranzitní režim Unie nebyl řádně ukončen, nebo nabude-li podezření o jeho neukončení, odešle žádost neprodleně.

4.   Odpovědi na žádosti podle odstavce 2 musí být zaslány do 28 dnů od data jejího odeslání.

5.   Pokud celní úřad určení neposkytne v návaznosti na žádost v souladu s odstavcem 2 dostatečné informace pro vyřízení tranzitního režimu Unie, požádá celní orgán členského státu odeslání držitele režimu nejpozději 35 dnů po zahájení šetření, aby uvedené informace poskytl.

Až do dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU však daný celní orgán držitele režimu požádá, aby uvedené informace poskytl nejpozději 28 dnů po zahájení šetření.

Držitel režimu na uvedenou žádost odpoví do 28 dnů od data jejího odeslání.

6.   Nejsou-li informace poskytnuté v odpovědi držitele režimu v souladu s odstavcem 5 dostatečné pro vyřízení tranzitního režimu Unie, avšak celní orgán členského státu odeslání je považuje za dostatečné pro pokračování v šetření, zašle tento orgán neprodleně žádost o další informace příslušnému celnímu úřadu.

Daný celní úřad na uvedenou žádost odpoví do 40 dnů od data jejího odeslání.

7.   Pokud se během jednotlivých kroků šetření uvedených v odstavci 1 až 6 zjistí, že tranzitní režim Unie byl řádně ukončen, celní orgán členského státu odeslání tranzitní režim Unie vyřídí a neprodleně vyrozumí držitele režimu a případně jakýkoli celní orgán, který zahájil řízení o vymáhání celního dluhu.

8.   Pokud se během jednotlivých kroků šetření uvedených v odstavci 1 až 6 zjistí, že tranzitní režim Unie nemůže být vyřízen, určí celní orgán členského státu odeslání, zda vznikl celní dluh.

Jestliže celní dluh vznikl, učiní celní orgán členského státu odeslání tato opatření:

a)	identifikuje dlužníka;

b)	určí celní orgán odpovědný za oznámení celního dluhu v souladu s čl. 102 odst. 1 kodexu.

Článek 311

Žádost o převod vymáhání celního dluhu

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Pokud celní orgán členského státu odeslání během šetření a před uplynutím lhůty uvedené v čl. 77 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 získá důkaz, že místo, kde došlo k událostem rozhodným pro vznik celního dluhu, se nachází v jiném členském státě, zašle tento orgán bezodkladně a v každém případě v uvedené lhůtě veškeré informace, které má k dispozici, příslušnému celnímu orgánu v daném místě.

2.   Příslušný celní orgán v daném místě potvrdí přijetí informací a vyrozumí celní orgán členského státu odeslání, zda je odpovědný za vymáhání. Neobdrží-li celní orgán členského státu odeslání uvedené informace do 28 dnů, pokračuje bezodkladně v šetření nebo zahájí vymáhání.

Článek 312

Alternativní důkaz o ukončení tranzitního režimu Unie

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Tranzitní režim Unie se považuje za řádně ukončený, jestliže držitel režimu způsobem uspokojivým pro celní orgán členského státu odeslání předloží jeden z těchto dokladů ztotožňujících zboží:

a)	doklad potvrzený celním orgánem členského státu určení, který ztotožňuje zboží a z něhož vyplývá, že zboží bylo předloženo celnímu úřadu určení nebo že bylo dodáno schválenému příjemci podle čl. 233 odst. 4 písm. b) kodexu;

b)	doklad nebo celní záznam potvrzený celním orgánem členského státu, z něhož vyplývá, že zboží fyzicky opustilo celní území Unie;

c)	celní doklad vydaný ve třetí zemi, kde je zboží propuštěno do celního režimu;

d)	doklad vydaný ve třetí zemi, opatřený otiskem razítka nebo potvrzený celním orgánem této země, z něhož vyplývá, že zboží je v dané zemi považováno za zboží ve volném oběhu.

2.   Namísto dokladů uvedených v odstavci 1 se jako důkaz mohou předložit kopie daných dokladů ověřené orgánem, který potvrdil původní doklady, orgánem příslušné třetí země nebo orgánem některého z členských států.

3.   Oznámení o příchodu zboží uvedené v článku 300 se nepovažuje za důkaz o řádném ukončení tranzitního režimu Unie.

Pododdíl 6

Zjednodušení používaná v případě tranzitního režimu Unie

Článek 313

Územní působnost zjednodušení

(čl. 233 odst. 4 kodexu)

1.   Zjednodušení uvedená v čl. 233 odst. 4 písm. a) a c) kodexu se uplatňují pouze u operací tranzitu Unie zahájených v členském státě, který udělil povolení používat daná zjednodušení.

2.   Zjednodušení uvedené v čl. 233 odst. 4 písm. b) kodexu se uplatňuje pouze u operací tranzitu Unie končících v členském státě, který udělil povolení používat dané zjednodušení.

3.   Zjednodušení uvedené v čl. 233 odst. 4 písm. e) kodexu se uplatňuje v členských státech, které jsou určeny v povolení používat dané zjednodušení.

Článek 314

Propuštění zboží do tranzitního režimu Unie schváleným odesílatelem

(čl. 233 odst. 4 písm. a) kodexu)

1.   Pokud schválený odesílatel hodlá propustit zboží do tranzitního režimu Unie, podá celnímu úřadu odeslání tranzitní prohlášení. Schválený odesílatel nemůže tranzitní režim Unie zahájit před uplynutím lhůty uvedené v povolení podle čl. 233 odst. 4 písm. a) kodexu.

2.   Schválený odesílatel zanese do elektronického tranzitního systému tyto informace:

a)	trasu, pokud byla v souladu s článkem 291 stanovena;

b)	lhůtu stanovenou v souladu s článkem 297 tohoto nařízení, v níž musí být zboží předloženo celnímu úřadu určení;

c)	případně počet závěr a jedinečné identifikátory celních závěr.

3.   Schválený odesílatel může vytisknout tranzitní doprovodný doklad nebo tranzitní/bezpečnostní doprovodný doklad až poté, co obdrží od celního úřadu odeslání oznámení o propuštění zboží do tranzitního režimu Unie. Až do dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU však schválený odesílatel tyto doklady tiskne.

Článek 315

Formality týkající se zboží přepravovaného v tranzitním režimu Unie, které přijímá schválený příjemce

(čl. 233 odst. 4 písm. b) kodexu)

1.   Jakmile zboží dorazí na místo určené v povolení podle čl. 233 odst. 4 písm. b) kodexu, schválený příjemce:

a)	neprodleně oznámí příchod zboží celnímu úřadu určení a informuje jej o veškerých nesrovnalostech nebo událostech, které nastaly během přepravy;

b)	zboží vyloží až po obdržení povolení od celního úřadu určení;

c)	po vykládce do svých záznamů neprodleně zanese výsledky kontroly zboží a veškeré další příslušné informace týkající se vykládky;

d)	nejpozději třetí den následující po dni, kdy obdržel povolení k vykládce zboží, oznámí celnímu úřadu určení výsledky kontroly zboží a informuje jej o veškerých nesrovnalostech.

2.   Jakmile celní úřad určení obdrží oznámení o příchodu zboží do prostor schváleného příjemce, oznámí příchod zboží celnímu úřadu odeslání.

3.   Jakmile celní úřad určení obdrží výsledky kontroly zboží podle odst. 1 písm. d), zašle nejpozději šestý den následující po dni, kdy bylo zboží dodáno schválenému příjemci, výsledky kontroly celnímu úřadu odeslání.

Článek 316

Ukončení tranzitního režimu Unie v případě zboží přijímaného schváleným příjemcem

(čl. 233 odst. 4 písm. b) kodexu)

1.   Povinnosti držitele režimu se považují za splněné a tranzitní režim za ukončený v souladu s čl. 233 odst. 2) kodexu, jestliže bylo zboží v nezměněném stavu ve lhůtě stanovené v souladu čl. 297 odst. 1 tohoto nařízení předloženo schválenému příjemci, jak stanoví čl. 233 odst. 4 písm. b) kodexu, na místě určeném v povolení.

2.   Na žádost dopravce vystaví schválený příjemce stvrzenku o příchodu zboží na místo určené v povolení podle čl. 233 odst. 4 písm. b) kodexu, na které je uvedeno MRN operace tranzitu Unie. Stvrzenka se poskytuje prostřednictvím tiskopisu uvedeného v příloze 72-03.

Článek 317

Formality týkající se používání zvláštních typů celních závěr

(čl. 233 odst. 4 písm. c) kodexu)

1.   Zvláštní typy celních závěr splňují požadavky stanovené v čl. 301 odst. 1 tohoto nařízení.

Pokud závěry certifikoval příslušný subjekt podle mezinárodní normy ISO č. 17712:2013 „Kontejnery – mechanické plomby“, má se za to, že tyto závěry splňují uvedené požadavky.

V případě přepravy v kontejnerech se v co největší možné míře využívají závěry s vysokým prvkem zabezpečení.

2.   Zvláštní typ celní závěry se opatří některým z těchto údajů:

a)	jménem osoby, které bylo v souladu s čl. 233 odst. 4 písm. c) kodexu povoleno danou závěru použít;

b)	odpovídající zkratkou nebo kódem, na jejichž základě může celní orgán členského státu odeslání danou osobu identifikovat.

3.   Držitel režimu uvede počet a jedinečné identifikátory zvláštních typů celních závěr v tranzitním prohlášení a závěry přiloží nejpozději při propuštění zboží do tranzitního režimu Unie.

Článek 318

Celní dohled nad používáním zvláštních typů celních závěr

(čl. 233 odst. 4 písm. c) kodexu)

Celní orgán:

a)	oznámí Komisi a celním orgánům ostatních členských států zvláštní typy celních závěr, které používá, a zvláštní typy celních závěr, které se z důvodů nesrovnalostí nebo technických nedostatků rozhodl neschválit;

b)	přezkoumá zvláštní typy celních závěr, které schválil a které používá, jestliže obdrží informaci, že jiný orgán se danou celní závěru zvláštního typu rozhodl neschválit;

c)	vede vzájemné konzultace, jejichž účelem je docílení společného posouzení;

d)	monitoruje používání zvláštních typů celních závěr osobami oprávněnými v souladu s článkem 197 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

Komise a členské státy mohou v případě potřeby po vzájemné dohodě stanovit společný systém číslování, vymezit používání společných prvků a technologie zabezpečení.

Článek 319

Konzultace před povolením použít elektronický přepravní doklad jakožto tranzitní prohlášení pro leteckou nebo námořní dopravu

(článek 22 kodexu)

Poté, co celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí přezkoumá, zda jsou splněny podmínky týkající se povolení stanovené v článku 191 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a podmínky stanovené v článku 199 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci v případě letecké dopravy nebo stanovené v článku 200 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci v případě námořní dopravy, danou záležitost konzultuje v případě letecké dopravy s celním orgánem letiště odeslání a určení nebo v případě námořní dopravy s celním orgánem přístavu odeslání a určení.

Lhůta pro uskutečnění konzultace je 45 dnů od data obdržení sdělení uvedeného v článku 15 od celního orgánu příslušného k přijetí rozhodnutí o podmínkách a kritériích, jež má konzultovaný celní orgán přezkoumat.

Článek 320

Formality týkající se použití elektronického přepravního dokladu jakožto tranzitního prohlášení pro leteckou nebo námořní dopravu

(čl. 233 odst. 4 písm. e) kodexu)

1.   Zboží se propustí do tranzitního režimu Unie, jakmile jsou údaje elektronického přepravního dokladu zpřístupněny v případě letecké dopravy celnímu úřadu letiště odeslání a v případě námořní dopravy celnímu úřadu přístavu odeslání v souladu se způsoby vymezenými v povolení.

2.   Pokud se má zboží propustit do tranzitního režimu Unie, uvede držitel režimu v elektronickém přepravním dokladu vedle všech položek příslušné kódy.

3.   Tranzitní režim Unie je ukončen, jakmile je zboží předloženo v případě letecké dopravy celnímu úřadu letiště určení nebo v případě námořní dopravy celnímu úřadu přístavu určení a jakmile byly údaje elektronického přepravního dokladu danému celnímu úřadu zpřístupněny v souladu se způsoby vymezenými v povolení.

4.   Držitel režimu neprodleně oznámí celnímu úřadu odeslání a určení veškerá porušení předpisů a nesrovnalosti.

5.   Tranzitní režim Unie se považuje za vyřízený, pokud celní orgány neobdržely informaci ani nezjistily, že režim nebyl řádně ukončen.

Pododdíl 7

Zboží přepravované zabudovaným přepravním zařízením

Článek 321

Přeprava zabudovaným přepravním zařízením a fungování tranzitního režimu Unie

(čl. 226 odst. 3 písm. a) a čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu)

1.   Vstupuje-li zboží přepravované zabudovaným přepravním zařízením na celní území Unie prostřednictvím tohoto zařízení, považuje se toto zboží za propuštěné do tranzitního režimu Unie okamžikem vstupu na uvedené území.

2.   Pokud se zboží již nachází na celním území Unie a je přepravováno zabudovaným přepravním zařízením, považuje se toto zboží za propuštěné do tranzitního režimu Unie okamžikem jeho umístění do zabudovaného přepravního zařízení.

3.   Pro účely tranzitního režimu Unie platí, že pokud se zboží přepravuje zabudovaným přepravním zařízením, je držitelem režimu provozovatel zabudovaného přepravního zařízení usazený v členském státě, přes jehož území zboží vstupuje na celní území Unie v případě uvedeném v odstavci 1, nebo provozovatel zabudovaného přepravního zařízení v členském státě, v němž přeprava v případě uvedeném v odstavci 2 začíná.

Držitel režimu a celní orgán se dohodnou na metodách celního dohledu nad přepravovaným zbožím.

4.   Pro účely čl. 233 odst. 3 kodexu se provozovatel zabudovaného přepravního zařízení usazený v členském státě, přes jehož území je zboží zabudovaným přepravním zařízením přepravováno, považuje za dopravce.

5.   Tranzitní režim Unie se považuje za ukončený okamžikem, kdy je v obchodních záznamech příjemce nebo provozovatele zabudovaného přepravního zařízení učiněn odpovídající záznam potvrzující, že zboží přepravované zabudovaným přepravním zařízením:

a)	dosáhlo zařízení příjemce;

b)	je přijato do distribuční sítě příjemce; nebo

c)	opustilo celní území Unie.

KAPITOLA 4

Zvláštní účel

Oddíl 1

Dočasné použití

Článek 322

Vyřízení režimu dočasného použití v případech týkajících se železničních dopravních prostředků, palet a kontejnerů

(článek 215 kodexu)

1.   V případě železničních dopravních prostředků používaných společně na základě dohody mezi Unií a dopravci ze zemí mimo Unii poskytujícími služby železniční dopravy se může režim dočasného použití vyřídit, jakmile jsou železniční dopravní prostředky stejného typu nebo stejné hodnoty jako ty, které byly dány k dispozici osobě usazené na celním území Unie, vyvezeny nebo zpětně vyvezeny.

2.   V případě palet se může režim dočasného použití vyřídit, jakmile jsou palety stejného typu nebo stejné hodnoty jako ty, které byly propuštěny do režimu, vyvezeny nebo zpětně vyvezeny.

3.   V případě kontejnerů v souladu s Úmluvou o celním odbavování kontejnerů společného fondu používaných v mezinárodní dopravě (24) se režim dočasného použití vyřídí, jakmile jsou kontejnery stejného typu nebo stejné hodnoty jako ty, které byly propuštěny do režimu, vyvezeny nebo zpětně vyvezeny.

Článek 323

Zvláštní případ vyřízení v případě zboží určeného pro veřejné akce nebo prodej

(článek 215 kodexu)

Pro účely vyřízení režimu dočasného použití v případě zboží uvedeného v čl. 234 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, s výjimkou zboží uvedeného v čl. 1 odst. 1 směrnice 2008/118/ES, se jeho spotřeba, zničení nebo bezplatné rozdělení veřejnosti v rámci určité akce považuje za zpětný vývoz, pokud jeho množství odpovídá povaze akce, počtu návštěvníků a důležitosti účasti držitele režimu na této akci.

KAPITOLA 5

Zušlechtění

Aktivní zušlechťovací styk

Článek 324

Zvláštní případy vyřízení režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX

(článek 215 kodexu)

1.   Pro účely vyřízení režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX se za zpětný vývoz považují tyto případy:

a)

zušlechtěné výrobky jsou dodány osobám, které jsou osvobozeny od dovozního cla podle Vídeňské úmluvy ze dne 18. dubna 1961 o diplomatických stycích, Vídeňské úmluvy ze dne 24. dubna 1963 o konzulárních stycích nebo podle Newyorské úmluvy ze dne 16. prosince 1969 o zvláštních misích, jak je uvedeno v čl. 128 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 (25);

b)	zušlechtěné výrobky jsou dodány ozbrojeným silám jiných zemí umístěných na území členského státu, pokud tento členský stát poskytne zvláštní osvobození od dovozního cla podle čl. 131 odst. 1 nařízení (ES) č. 1186/2009;

c)	dodání letadel;

d)	dodání kosmických lodí a souvisejících zařízení;

e)	dodání hlavních zušlechtěných výrobků, pro něž je clo erga omnes „bez“ nebo pro které bylo vydáno osvědčení letové způsobilosti uvedené v článku 1 nařízení Rady (ES) č. 1147/2002 (26);

f)	nakládání s vedlejšími zušlechtěnými výrobky, jejichž zničení pod celním dohledem je zakázáno z ekologických důvodů, v souladu s příslušnými předpisy.

2.   Odstavec 1 se nepoužije:

a)

pokud by se na zboží, které není zbožím Unie a které bylo propuštěno do režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX, vztahovala zemědělská nebo obchodněpolitická opatření, prozatímní nebo konečné antidumpingové clo, vyrovnávací clo, ochranné opatření nebo dodatečné clo vyplývající z pozastavení koncesí, pokud bylo zboží navrženo k propuštění do volného oběhu;

b)	pokud by u nepůvodního zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX v případě, že držitel povolení hodlá zušlechtěné výrobky zpětně vyvézt, vznikl celní dluh v souladu s čl. 78 odst. 1 kodexu.

3.   V případě odst. 1 písm. c) umožní celní úřad vykonávající dohled, aby byl režim aktivního zušlechťovacího styku IM/EX vyřízen v okamžiku prvního použití zboží, které bylo propuštěno do režimu, při výrobě, opravě včetně údržby, úpravě nebo přebudování letadel nebo jejich částí, pokud záznamy držitele režimu umožňují ověřit řádné uplatňování a fungování režimu.

4.   V případě odst. 1 písm. d) umožní celní úřad vykonávající dohled, aby byl režim aktivního zušlechťovacího styku IM/EX vyřízen v okamžiku prvního použití zboží, které bylo propuštěno do režimu, při výrobě, opravě včetně údržby, úpravě nebo přebudování satelitů, nosných raket a pozemních zařízení nebo jejich částí, které jsou nedílnou součástí těchto systémů, pokud záznamy držitele režimu umožňují ověřit řádné uplatňování a fungování režimu.

5.   V případě odst. 1 písm. e) umožní celní úřad vykonávající dohled, aby byl režim aktivního zušlechťovacího styku IM/EX vyřízen v okamžiku prvního použití zboží, které bylo propuštěno do režimu, při zušlechťovacích operacích souvisejících s dodanými zušlechtěnými výrobky nebo jejich částmi, pokud záznamy držitele režimu umožňují ověřit řádné uplatňování a fungování režimu.

6.   V případě odst. 1 písm. f) prokazuje držitel režimu aktivního zušlechťovacího styku, že vyřízení režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX je v souladu s běžnými pravidly buď nemožné, nebo neekonomické.

Článek 325

Zušlechtěné výrobky nebo zboží považované za propuštěné do volného oběhu

(článek 215 kodexu)

1.   Pokud bylo v povolení aktivního zušlechťovacího styku IM/EX uvedeno, že se zušlechtěné výrobky nebo zboží propuštěné do režimu považují za propuštěné do volného oběhu, nebyly-li do uplynutí lhůty pro vyřízení režimu propuštěny do následného celního režimu nebo zpětně vyvezeny, považuje se celní prohlášení k propuštění do volného oběhu za podané a přijaté a propuštění se povolí dnem uplynutí lhůty pro vyřízení.

2.   V případech uvedených v odstavci 1 se výrobky nebo zboží propuštěné do režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX stávají zbožím Unie v okamžiku uvedení na trh.

HLAVA VIII

ZBOŽÍ, JEŽ OPUSTILO CELNÍ ÚZEMÍ UNIE

KAPITOLA 1

Formality před výstupem zboží

Článek 326

Elektronický systém týkající se výstupu

(čl. 16 odst. 1 kodexu)

Pro zpracování a výměnu informací o výstupu zboží z celního území Unie se používá elektronický systém zřízený pro tyto účely podle čl. 16 odst. 1 kodexu.

První pododstavec tohoto článku je použitelný od dat uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu (AES) dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

Článek 327

Zboží, které není předmětem prohlášení před výstupem zboží

(článek 267 kodexu)

Pokud se zjistí, že pro zboží, jež má opustit celní území Unie, nebylo podáno prohlášení před výstupem zboží, a s výjimkou případů, kdy se od povinnosti podat toto prohlášení upouští, je výstup tohoto zboží podmíněn podáním daného prohlášení.

Článek 328

Analýza rizik

(článek 264 kodexu)

1.   Analýza rizik se provádí před propuštěním zboží ve lhůtě, která odpovídá době mezi koncem lhůty pro podání prohlášení před výstupem zboží uvedené v článku 244 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a naložením nebo případně odesláním zboží.

2.   Pokud je od povinnosti podat prohlášení před výstupem zboží podle článku 245 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 upuštěno, provádí se analýza rizik při předložení zboží na základě celního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu pro dané zboží nebo, není-li to možné, na základě jakýchkoli jiných dostupných informací o zboží.

KAPITOLA 2

Formality při výstupu zboží

Článek 329

Určení celního úřadu výstupu

(čl. 159 odst. 3 kodexu)

1.   S výjimkou případů, kdy se uplatňují odstavce 2 až 7, je celním úřadem výstupu celní úřad příslušný pro místo, ze kterého zboží opouští celní území Unie a směřuje na místo určení mimo toto území.

2.   V případě zboží, které opouští celní území Unie zabudovaným přepravním zařízením, je celním úřadem výstupu celní úřad vývozu.

3.   Pokud je zboží naloženo na plavidlo nebo do letadla za účelem přepravy do místa určení mimo celní území Unie, je celním úřadem výstupu celní úřad příslušný pro místo, kde se zboží nakládá na toto plavidlo nebo do letadla.

4.   Pokud je zboží naloženo na plavidlo, které není přiděleno na pravidelnou linku uvedenou v článku 120 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, je celním úřadem výstupu celní úřad příslušný pro místo, kde se zboží nakládá na toto plavidlo.

5.   Pokud se zboží po propuštění k vývozu propustí do režimu vnějšího tranzitu, je celním úřadem výstupu celní úřad odeslání tranzitní operace.

6.   Pokud se zboží po propuštění k vývozu propustí do jiného tranzitního režimu, než je režim vnějšího tranzitu, je celním úřadem výstupu celní úřad odeslání tranzitní operace, je-li splněna některá z těchto podmínek:

a)	celní úřad určení tranzitní operace se nachází v zemi společného tranzitního režimu;

b)	celní úřad určení tranzitní operace se nachází na hranici celního území Unie a zboží toto celní území opustí poté, co přejde přes zemi nebo území mimo celní území Unie.

7.   Na žádost je celním úřadem výstupu celní úřad příslušný pro místo, kde je zboží převzato na základě jediné přepravní smlouvy na přepravu zboží mimo celní území Unie železničními společnostmi, provozovateli poštovních služeb, leteckými nebo lodními společnostmi za podmínky, že zboží má opustit celní území Unie po železnici, poštou, letecky nebo po moři.

8.   Odstavce 4, 5 a 6 se neuplatní v případech zboží podléhajícího režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně nebo zboží podléhajícího vývozním formalitám z hlediska přiznání vývozních náhrad v rámci společné zemědělské politiky.

9.   Má-li být v souladu s čl. 274 odst. 1 kodexu podáno oznámení o zpětném vývozu, je celním úřadem výstupu celní úřad příslušný pro místo, kde je zboží ve svobodném pásmu nebo v dočasném uskladnění.

Článek 330

Komunikace mezi celními úřady vývozu a výstupu

(čl. 267 odst. 1 kodexu)

S výjimkou případů, kdy má celní prohlášení formu zápisu do záznamů deklaranta podle článku 182 kodexu, předá celní úřad vývozu při propuštění zboží údaje vývozního prohlášení deklarovanému celnímu úřadu výstupu. Tyto údaje jsou založeny na údajích uvedených ve vývozním prohlášení, ve znění případné opravy.

Článek 331

Předložení zboží celnímu úřadu výstupu

(článek 267 kodexu)

1.   Osoba předkládající zboží na výstupu v okamžiku předložení zboží celnímu úřadu výstupu:

a)	uvádí MRN vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu;

b)	uvádí jakékoli nesrovnalosti mezi zbožím, které uvádí v prohlášení a které bylo propuštěno k vývozu, a zbožím, které předkládá, včetně případů, kdy bylo zboží přebaleno nebo naloženo do kontejnerů před jeho předložením celnímu úřadu výstupu;

c)

je-li předkládána pouze část zboží, které je předmětem vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, uvádí osoba předkládající zboží rovněž množství skutečně předkládaného zboží. Pokud je však dané zboží předkládáno v nákladových kusech nebo kontejnerech, oznamuje počet nákladových kusů a v případě předložení v kontejnerech identifikační čísla kontejnerů.

3.   Zboží navržené k vývozu nebo zpětnému vývozu může být předloženo jinému celnímu úřadu výstupu, než který je deklarovaný ve vývozním prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu. Nachází-li se skutečný celní úřad výstupu v jiném členském státě, než který byl původně uveden v prohlášení, vyžádá si tento celní úřad údaje vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu od celního úřadu vývozu.

Článek 332

Formality při výstupu zboží

(článek 267 kodexu)

1.   Pokud zboží, které má opustit celní území Unie, podléhá celním kontrolám, přezkoumá celní úřad výstupu zboží na základě informací, které obdržel od celního úřadu vývozu.

2.   Pokud osoba předkládající zboží uvede nebo pokud celní úřad výstupu zjistí, že některé zboží navržené k vývozu, zpětnému vývozu nebo pasivnímu zušlechťovacímu styku při jeho předložení celnímu úřadu výstupu chybí, informuje tento celní úřad o chybějícím zboží celní úřad vývozu.

3.   Pokud osoba předkládající zboží uvede nebo pokud celní úřad výstupu zjistí, že množství některého zboží předloženého celnímu úřadu výstupu je vyšší než navržené k vývozu, zpětnému vývozu nebo pasivnímu zušlechťovacímu styku, nepovolí tento celní úřad výstup přebývajícího zboží, dokud pro dané zboží není podáno vývozní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu. Toto vývozní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu může být podáno u celního úřadu výstupu.

4.   Pokud osoba předkládající zboží uvede nebo pokud celní úřad výstupu zjistí nesoulad v povaze zboží navrženého k vývozu, zpětnému vývozu nebo pasivnímu zušlechťovacímu styku v porovnání se zbožím předloženým celnímu úřadu výstupu, nepovolí tento celní úřad výstup daného zboží, dokud pro ně není podáno vývozní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, a informuje celní úřad vývozu. Toto vývozní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu může být podáno u celního úřadu výstupu.

5.   Dopravce oznámí výstup zboží celnímu úřadu výstupu a poskytne mu veškeré tyto informace:

a)	jedinečné referenční číslo zásilky nebo referenční číslo přepravního dokladu;

b)	pokud je dané zboží předkládáno v nákladových kusech nebo kontejnerech, počet nákladových kusů a v případě předložení v kontejnerech identifikační čísla kontejnerů.

c)	MRN vývozního prohlášení nebo případně prohlášení o zpětném vývozu.

Tato povinnost se neuplatí, pokud jsou dané informace celním orgánům dostupné prostřednictvím stávajících obchodních, přístavních nebo dopravních informačních systémů.

6.   Pro účely odstavce 5 poskytuje dopravci údaje uvedené v daném odstavci osoba, která mu předává zboží.

Dopravce smí zboží určené pro přepravu z celního území Unie naložit, jestliže mu byly poskytnuty informace uvedené v odstavci 5.

Článek 333

Dohled nad zbožím propuštěným k výstupu a výměna informací mezi celními úřady

(článek 267 kodexu)

1.   Jakmile bylo zboží propuštěno k výstupu, dohlíží na ně až do doby, než opustí celní území Unie, celní úřad výstupu.

2.   Pokud je celní úřad výstupu odlišný od celního úřadu vývozu, informuje celní úřad výstupu celní úřad vývozu o výstupu zboží nejpozději následující pracovní den po dni, kdy zboží opustilo celní území Unie.

V případech uvedených v čl. 329 odst. 3 až 7 tohoto nařízení však celní úřad výstupu informuje celní úřad vývozu o výstupu zboží v těchto lhůtách:

a)	v případech uvedených v čl. 329 odst. 3 a 4 nejpozději následující pracovní den po dni, kdy plavidlo nebo letadlo, na které bylo zboží naloženo, opustilo přístav nebo letiště nakládky;

b)	v případech uvedených v čl. 329 odst. 5 nejpozději následující pracovní den po dni, kdy bylo zboží propuštěno do režimu vnějšího tranzitu;

c)	v případech uvedených v čl. 329 odst. 6 nejpozději následující pracovní den po dni, kdy byl tranzitní režim vyřízen;

d)	v případech uvedených v čl. 329 odst. 7 nejpozději následující pracovní den po dni, kdy bylo zboží převzato na základě jediné přepravní smlouvy.

3.   Pokud je celní úřad výstupu odlišný od celního úřadu vývozu a výstup zboží není povolen, informuje celní úřad výstupu celní úřad vývozu nejpozději následující pracovní den po dni, kdy byl výstup zboží zamítnut.

4.   Za nepředvídatelných okolností, jestliže je zboží, které je předmětem jednoho vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, přepraveno na celní úřad výstupu a následně má opustit celní území Unie prostřednictvím více celních úřadů výstupu, dohlíží na výstup zboží, které má opustit celní území Unie, každý celní úřad výstupu, kterému bylo zboží předloženo. Celní úřady výstupu informují o výstupu zboží pod jejich dohledem celní úřad vývozu.

5.   Jestliže je zboží, které je předmětem jednoho vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, přepraveno na celní úřad výstupu a následně má opustit celní území Unie z důvodů nepředvídatelných okolností jako více zásilek, informuje celní úřad výstupu celní úřad vývozu o výstupu každé zásilky.

6.   Pokud má zboží opustit celní území Unie v případě uvedeném čl. 329 odst. 7 tohoto nařízení, poskytne dopravce příslušným celním orgánům v místě výstupu na požádání informace o tomto zboží. Tyto informace mají jednu z následujících podob:

a)	MRN vývozního prohlášení;

b)	kopie jediné přepravní smlouvy pro dané zboží;

c)	jedinečné referenční číslo zásilky nebo referenční číslo přepravního dokladu, a pokud je zboží předkládáno v nákladových kusech nebo kontejnerech, počet nákladových kusů a v případě předložení v kontejnerech identifikační čísla kontejnerů.

7.   Odchylně do odst. 2 písm. c) tohoto článku až do dat uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU je v případech uvedených v čl. 329 odst. 6 tohoto nařízení lhůta, ve které celní úřad výstupu informuje celní úřad vývozu o výstupu zboží, první pracovní den následující po dni, kdy je zboží propuštěno do tranzitního režimu nebo kdy zboží opouští celní území Unie nebo kdy je tranzitní režim vyřízen.

8.   Odchylně od odstavce 4 tohoto článku až do dat uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU shromáždí celní úřad výstupu, kde byla zásilka poprvé předložena, výsledky výstupu od ostatních celních úřadů výstupu a informuje o výstupu zboží celní úřad vývozu. Může tak učinit, až když celní území Unie opustí všechno zboží.

9.   Odchylně od odstavce 5 tohoto článku až do dat uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU, jestliže je zboží, které je předmětem jednoho vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, přepraveno na celní úřad výstupu a následně má opustit celní území Unie z důvodů nepředvídatelných okolností jako více zásilek, informuje celní úřad výstupu celní úřad vývozu o výstupu zboží, až když celní území Unie opustí všechno zboží.

Článek 334

Potvrzení výstupu zboží

(článek 267 kodexu)

1.   Celní úřad vývozu potvrdí deklarantovi nebo vývozci výstup zboží, pokud:

a)	byl daný úřad informován o výstupu zboží celním úřadem výstupu;

b)	je daný úřad totožný s celním úřadem výstupu a zboží vystoupilo;

c)	se daný úřad domnívá, že je důkaz poskytnutý v souladu s čl. 335 odst. 4 tohoto nařízení dostatečný.

2.   Pokud celní úřad vývozu potvrdil výstup zboží v souladu s odst. 1 písm. c), informuje o tom celní úřad výstupu.

Článek 335

Postup šetření

(článek 267 kodexu)

1.   Jestliže po 90 dnech od propuštění zboží k vývozu neobdrží celní úřad vývozu informace o výstupu zboží, může požadovat od deklaranta, aby jej informoval o datu, kdy zboží opustilo celní území Unie, a celním úřadě výstupu, ze kterého jej opustilo.

2.   Deklarant může informovat celní úřad vývozu o datu, kdy zboží opustilo celní území Unie, a celním úřadu výstupu, ze kterého jej opustilo, z vlastní iniciativy.

3.   Pokud deklarant poskytne informace celnímu úřadu vývozu v souladu s odstavcem 1 nebo 2, může požádat celní úřad vývozu, aby potvrdil výstup. Za tímto účelem požádá celní úřad vývozu celní úřad výstupu o informace o výstupu zboží a celní úřad výstupu odpoví do 10 dnů.

Pokud celní úřad výstupu v této lhůtě neodpoví, informuje o tom celní úřad vývozu deklaranta.

4.   Pokud celní úřad vývozu informuje deklaranta, že celní úřad výstupu neodpověděl ve lhůtě stanovené v odstavci 3, může deklarant celnímu úřadu vývozu podat důkaz, že zboží opustilo celní území Unie.

Tento důkaz lze podat jedním z těchto způsobů nebo jejich kombinací:

a)	kopií dodacího listu podepsaného nebo ověřeného příjemcem mimo celní území Unie;

b)	dokladem o zaplacení;

c)

fakturou;

d)	dodacím listem;

e)	dokladem podepsaným nebo ověřeným hospodářským subjektem, jenž zboží vyvezl z celního území Unie;

f)	dokladem zpracovaným celním orgánem členského státu nebo třetí země v souladu s pravidly a postupy použitelnými v daném státě nebo zemi;

g)	záznamy hospodářských subjektů o zboží dodaném na lodě, letadla nebo zařízení na moři.

KAPITOLA 3

Vývoz a zpětný vývoz

Článek 336

Vývozní prohlášení a prohlášení o zpětném vývozu pro zboží v několika zásilkách

(článek 162 kodexu)

Pokud má zboží opustit celní území Unie jako více zásilek, je každá jednotlivá zásilka předmětem samostatného vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu.

Článek 337

Dodatečné podání vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu

(články 162 a 267 kodexu)

1.   Pokud bylo požadováno vývozní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, ale zboží bylo vyvezeno z celního území Unie bez tohoto prohlášení, podá vývozce dodatečné vývozní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu. Toto prohlášení se podává celnímu úřadu příslušnému pro místo, kde je usazen vývozce. Tento celní úřad vývozci potvrdí výstup zboží pod podmínkou, že by propuštění bylo povoleno, pokud by prohlášení bylo podáno před výstupem zboží z celního území Unie a že má k dispozici důkaz, že zboží opustilo celní území Unie.

2.   Pokud zboží Unie, které mělo být dovezeno zpět, opustilo celní území Unie, ale jeho zpětný dovoz se již neplánuje, a kdyby nemělo být zpětně dovezeno, použil by se jiný typ celního prohlášení, může vývozce podat celnímu úřadu vývozu dodatečné vývozní prohlášení, které nahrazuje původní prohlášení. Tento celní úřad potvrdí vývozci výstup zboží.

V případě, že však zboží Unie opustilo celní území Unie na podkladě karnetu ATA a CPD, potvrdí celní úřad vývozu vývozci výstup zboží pod podmínkou, že byla platnost útržkového listu pro zpětný dovoz a kmenového listu karnetu ATA a CPD zrušena.

Článek 338

Podání prohlášení o zpětném vývozu pro zboží na podkladě karnetu ATA a CPD

(čl. 159 odst. 3 kodexu)

Celním úřadem příslušným pro zpětný vývoz zboží na podkladě karnetu ATA a CPD je vedle celních úřadů uvedených v čl. 221 odst. 2 tohoto nařízení celní úřad výstupu.

Článek 339

Použití karnetu ATA a CPD jako vývozního prohlášení

(článek 162 kodexu)

1.   Karnet ATA a CPD se považuje za vývozní prohlášení, pokud byl vydán v členském státě, který je smluvní stranou Úmluvy ATA nebo Istanbulské úmluvy, a potvrzen a zaručen sdružením usazeným v Unii, které je součástí záručního řetězce podle definice v příloze A čl. 1 písm. d) Istanbulské úmluvy.

2.   Karnet ATA a CPD se jako vývozní prohlášení v souvislosti se zbožím Unie nepoužije, pokud:

a)	zboží podléhá vývozním formalitám z hlediska přiznání vývozních náhrad v rámci společné zemědělské politiky;

b)	zboží, které bylo součástí intervenčních zásob, podléhá kontrole použití nebo místa určení a byly u něho splněny celní formality pro vývoz na území mimo celní území Unie v rámci společné zemědělské politiky;

c)	zboží splňuje podmínky pro vrácení nebo prominutí dovozního cla za podmínky, že je vyvezeno z celního území Unie;

d)	zboží je na celním území Unie přepravováno v režimu s podmíněným osvobozením od daně podle směrnice 2008/118/ES, s výjimkou případů, kdy se použije článek 30 uvedené směrnice.

3.   Pokud se karnet ATA používá jako vývozní prohlášení, provede celní úřad vývozu tyto formality:

a)	ověří informace uvedené v kolonkách A až G vývozního útržkového listu porovnáním se zbožím uvedeným v karnetu;

b)	případně vyplní kolonku „Potvrzení celních orgánů“ na přední straně obalového listu karnetu;

c)	vyplní kmenový list a kolonku H vývozního útržkového listu;

d)	vyplní název celního úřadu vývozu v kolonce H písm. b) útržkového listu pro zpětný dovoz;

e)	ponechá si vývozní útržkový list.

4.   Pokud celní úřad vývozu není totožný s celním úřadem výstupu, provede formality uvedené v odstavci 3 celní úřad vývozu, ale nevyplňuje kolonku 7 kmenového listu, kterou vyplní celní úřad výstupu.

5.   Lhůta pro zpětný dovoz zboží stanovená celním úřadem vývozu v kolonce H písm. b) vývozního útržkového listu nesmí být delší než doba platnosti karnetu.

Článek 340

Zboží propuštěné k vývozu nebo zpětnému vývozu, které neopouští celní území Unie

(článek 267 kodexu)

1.   Pokud zboží propuštěné k vývozu nebo zpětnému vývozu již nemá opustit celní území Unie, informuje deklarant neprodleně celní úřad vývozu.

2.   Aniž je dotčen odstavec 1, pokud zboží již bylo předloženo celnímu úřadu výstupu, informuje osoba, která přemísťuje zboží z celního úřadu výstupu s cílem přepravit je na jiné místo v rámci celního území Unie, celní úřad výstupu, že zboží neopustí celní území Unie a uvede MRN vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu.

3.   Pokud v případech uvedených v čl. 329 odst. 5, 6 a 7 tohoto nařízení v důsledku změny přepravní smlouvy dojde k ukončení přepravy, která měla původně končit mimo celní území Unie, na tomto území, mohou dotčené společnosti nebo orgány pozměněnou smlouvu provést pouze s předchozím souhlasem celního úřadu výstupu.

4.   V případě zrušení platnosti vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu v souladu s článkem 248 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 informuje celní úřad vývozu o zrušení platnosti deklaranta a celní úřad výstupu uvedený v prohlášení.

KAPITOLA 4

Výstupní souhrnné celní prohlášení

Článek 341

Opatření přijímaná při přijetí výstupního souhrnného celního prohlášení

(článek 271 kodexu)

Celní úřad, u kterého je v souladu s čl. 271 odst. 1 kodexu podáno výstupní souhrnné celní prohlášení:

a)	zaregistruje výstupní souhrnné celní prohlášení neprodleně po jeho přijetí;

b)	poskytne MRN deklarantovi;

c)	případně propustí zboží k výstupu z celního území Unie.

Článek 342

Zboží, pro které bylo podáno výstupní souhrnné celní prohlášení a které neopouští celní území Unie

(článek 174 kodexu)

Pokud zboží, pro něž bylo podáno výstupní souhrnné celní prohlášení, již nemá opustit celní území Unie, informuje osoba, která přemísťuje zboží z celního úřadu výstupu s cílem přepravit je na jiné místo v rámci tohoto území, celní úřad výstupu, že zboží neopustí celní území Unie a uvede MRN výstupního souhrnného celního prohlášení.

KAPITOLA 5

Oznámení o zpětném vývozu

Článek 343

Opatření přijímaná při přijetí oznámení o zpětném vývozu

(článek 274 kodexu)

Celní úřad výstupu:

a)	zaregistruje oznámení o zpětném vývozu neprodleně po jeho přijetí;

b)	poskytne MRN deklarantovi;

c)	případně propustí zboží k výstupu z celního území Unie.

Článek 344

Zboží, pro které bylo podáno oznámení o zpětném vývozu a které neopouští celní území Unie

(článek 174 kodexu)

Pokud zboží, pro něž bylo podáno oznámení o zpětném vývozu, již nemá opustit celní území Unie, informuje osoba, která přemísťuje zboží z celního úřadu výstupu s cílem přepravit je na jiné místo v rámci tohoto území, celní úřad výstupu, že zboží neopustí celní území Unie a uvede MRN oznámení o zpětném vývozu.

HLAVA IX

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 345

Postupy týkající se opětovného posouzení povolení již platných k 1. květnu 2016

1.   Rozhodnutí v návaznosti na opětovné posouzení povolení v souladu s čl. 250 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 musí být přijata před 1. květnem 2019.

Prostřednictvím těchto rozhodnutí se opětovně posouzená povolení ruší a případně udělují se nová povolení. Rozhodnutí se neprodleně oznámí držitelům povolení.

2.   V případech uvedených v čl. 253 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, jestliže je nové povolení použít soubornou jistotu uděleno v důsledku opětovného posouzení povolení použít soubornou jistotu souvisejícího s rozhodnutím povolujícím odklad platby za použití jednoho z postupů uvedených v čl. 226 písm. b) nebo c) nařízení (EHS) č. 2913/92, se nové povolení odkladu platby vydá automaticky ve stejnou dobu v souladu s článkem 110 kodexu.

3.   Obsahují-li povolení uvedená v článku 251 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 odkazy na nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 (27) nebo na nařízení (EHS) č. 2454/93, vykládají se tyto odkazy v souladu se srovnávací tabulkou v příloze 90 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

4.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku zůstávají jednotná povolení pro zjednodušené postupy („SASP“) již platná k 1. květnu 2016 v platnosti až do příslušných dat uvedení do provozu centralizovaného celního řízení pro dovoz (CCI) a automatizovaného systému vývozu (AES) uvedených v příloze rozhodnutí Komise 2014/255/EU.

Článek 346

Přechodná ustanovení týkající se žádostí o povolení podaných před 1. květnem 2016

Celní orgány mohou přijímat žádosti o udělení povolení v souladu s kodexem a tímto nařízením, které byly podány před 1. květnem 2016. Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí může udělovat povolení v souladu s kodexem a tímto nařízením před 1. květnem 2016. Tato povolení však nejsou před 1. květnem 2016 platná.

Článek 347

Přechodná ustanovení týkající se převodní hodnoty

1.   Je-li osoba, jejímž jménem je prohlášení podáno, vázána smlouvou, která byla uzavřena před 18. lednem 2016, lze převodní hodnotu zboží určit na základě prodeje, ke kterému došlo před prodejem uvedeným v čl. 128 odst. 1 tohoto nařízení.

2.   Tento článek se použije do 31. prosince 2017.

Článek 348

Přechodná ustanovení týkající se propuštění zboží

Pokud bylo zboží navrženo k propuštění do volného oběhu, uskladnění v celním skladu, aktivního zušlechťovacího styku, přepracování pod celním dohledem, dočasného použití, konečného užití, tranzitu, vývozu nebo do pasivního zušlechťovacího styku v souladu s nařízením (EHS) č. 2913/92 před 1. květnem 2016 a do daného data nebylo propuštěno, propustí se do režimu uvedeného v prohlášení v souladu s příslušnými ustanoveními kodexu, nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a tohoto nařízení.

Článek 349

Přechodná ustanovení týkající se zboží propuštěného do určitých celních režimů, které nebyly vyřízeny před 1. květnem 2016

1.   Pokud bylo zboží propuštěno do některého z následujících celních režimů před 1. květnem 2016 a daný režim nebyl do daného data vyřízen, vyřídí se tento režim v souladu s příslušnými ustanoveními kodexu, nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a tohoto nařízení:

a)	propuštění zboží do volného oběhu se zvýhodněným sazebním zacházením nebo se sníženou nebo nulovou sazbou cla na základě jeho konečného užití;

b)	uskladnění v celním skladu typu A, B, C, E a F;

c)	aktivní zušlechťovací styk v podmíněném systému;

d)	přepracování pod celním dohledem.

2.   Pokud bylo zboží propuštěno do některého z následujících celních režimů před 1. květnem 2016 a daný režim nebyl do daného data vyřízen, vyřídí se tento režim v souladu s příslušnými předpisy nařízení (EHS) č. 2913/92 a nařízení (EHS) č. 2454/93:

a)	uskladnění v celním skladu typu D;

b)	dočasný dovoz;

c)	aktivní zušlechťovací styk v systému navracení;

d)	pasivní zušlechťovací styk.

Počínaje 1. lednem 2019 se však režim uskladnění v celním skladu typu D vyřizuje v souladu příslušnými ustanoveními kodexu, nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a tohoto nařízení.

3.   Zboží umístěné do svobodného pásma podléhajícího kontrole typu II podle článku 799 nařízení (EHS) č. 2454/93 nebo do svobodného skladu, kterému nebylo přiděleno celně schválené určení v souladu s nařízením (EHS) č. 2913/92, se od 1. května 2016 považuje za zboží propuštěné do režimu uskladnění v celním skladu v souladu s příslušnými ustanoveními kodexu, nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a tohoto nařízení.

4.   Pokud bylo zboží propuštěno do tranzitní operace před 1. květnem 2016 a tato operace do daného data nebyla vyřízena, vyřídí se v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení (EHS) č. 2913/92 a nařízení (EHS) č. 2454/93.

Článek 350

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. května 2016.

---

(1)  Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1.

(2)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 70/2008/ES ze dne 15. ledna 2008 o bezpapírovém prostředí pro celnictví a obchod (Úř. věst. L 23, 26.1.2008, s. 21).

(3)  Úř. věst. L 252, 14.9.1978, s. 2.

(4)  Úř. věst. L 130, 27.5.1993, s. 1.

(5)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (viz strana 1 tohoto Úředního věstníku).

(6)  Dosud nezveřejněno v Úředním věstníku.

(7)  Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 29. dubna 2014, kterým se zavádí pracovní program pro celní kodex Unie (Úř. věst. L 134, 7.5.2014, s. 46).

(8)  Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1).

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 ze dne 11. března 2008 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a o zrušení nařízení (ES) č. 2320/2002 (Úř. věst. L 97, 9.4.2008, s. 72).

(10)  Nařízení Komise (EU) č. 185/2010 ze dne 4. března 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti (Úř. věst. L 55, 5.3.2010, s. 1).

(11)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/25/ES ze dne 16. června 1994 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se rekreačních plavidel (Úř. věst. L 164, 30.6.1994, s. 15).

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 654/2014 ze dne 15. května 2014 o výkonu práv Unie za účelem uplatňování a prosazování pravidel mezinárodního obchodu a o změně nařízení Rady (ES) č. 3286/94 (Úř. věst. L 189, 27.6.2014, s. 50).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 732/2008 (Úř. věst. L 303, 31.10.2012, s. 1)

(14)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).

(15)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).

(16)  Úř. věst. L 256,7.9.1987, s. 1.

(17)  Úř. věst. L 226, 13.8.1987, s. 2.

(18)  Úř. věst. L 252, 14.9.1978, s. 2.

(19)  Úř. věst. L 130, 27.5.1993, s. 1.

(20)  Směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (Úř. věst. L 9, 14.1.2009, s. 12).

(21)  Nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006 (Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1).

(22)  Nařízení Komise (ES) č. 1192/2008 ze dne 17. listopadu 2008, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 329, 6.12.2008, s. 1)

(23)  Úř. věst. L 226, 13.8.1987, s. 2.

(24)  Úř. věst. L 91, 22.4.1995, s. 46.

(25)  Nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla (Úř. věst. L 324, 10.12.2009, s. 23).

(26)  Nařízení Rady (ES) č. 1147/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se dočasně pozastavují všeobecné sazby společného celního sazebníku pro některé zboží dovážené s osvědčeními letové způsobilosti (Úř.věst. L 170, 29.6.2002, s. 8).

(27)  Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1).

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---