22.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 189/12

(1)

Unie si stanovila za cíl zachovávat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Pro postupné vytváření tohoto prostoru má Unie přijmout opatření v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem, zejména pokud je to nezbytné k řádnému fungování vnitřního trhu.

(2)

Podle článku 81 Smlouvy o fungování Evropské unie mají tato opatření zahrnovat podporu slučitelnosti kolizních norem platných v členských státech, včetně opatření týkajících se rodinného práva s mezinárodním prvkem.

(3)

Dne 17. července 2006 přijala Komise návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 2201/2003, pokud jde o příslušnost, a zavádí se pravidla pro rozhodné právo ve věcech manželských (dále jen „navržené nařízení“).

(4)

Na svém zasedání ve dnech 5. a 6. června 2008 přijala Rada politické pokyny, ve kterých je uvedeno, že nebylo dosaženo jednomyslného postoje ohledně další práce na navrženém nařízení a že existují nepřekonatelné překážky, které brání tomu, aby bylo jednomyslnosti dosaženo nyní nebo v blízké budoucnosti. Rada stanovila, že cílů navrženého nařízení nelze dosáhnout v přiměřené lhůtě za použití příslušných ustanovení Smluv.

(5)

Za těchto okolností předložily v dopisech ze dne 28. července 2008 Řecko, Španělsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko a Slovinsko Komisi žádost, v níž uvedly, že hodlají mezi sebou navázat posílenou spolupráci v oblasti rozhodného práva ve věcech manželských, a požádaly, aby Komise předložila za tímto účelem návrh Radě. Bulharsko předložilo totožnou žádost Komisi dopisem ze dne 12. srpna 2008. Francie se k žádosti připojila dopisem ze dne 12. ledna 2009, Německo dopisem ze dne 15. dubna 2010, Belgie dopisem ze dne 22. dubna 2010, Lotyšsko dopisem ze dne 17. května 2010, Malta dopisem ze dne 31. května 2010 a Portugalsko tak učinilo během zasedání Rady dne 4. června 2010. Řecko svou žádost dne 3. března 2010 stáhlo. Celkem požádalo o posílenou spolupráci čtrnáct členských států.

(6)

Posílená spolupráce by měla vytvořit jasný a komplexní právní rámec v oblasti rozvodů a rozluk v zúčastněných členských státech a zajistit odpovídající řešení pro občany z hlediska právní jistoty, předvídatelnosti a flexibility a zabránit „nepřiměřenému spěchu k soudu“.

(7)

Podmínky stanovené v článku 20 Smlouvy o Evropské unii a v článcích 326 a 329 Smlouvy o fungování Evropské unie jsou splněny.

(8)

Oblast posílené spolupráce, totiž rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky, je vymezena v čl. 81 odst. 2 písm. c) a v čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie jako jedna z oblastí uvedených ve Smlouvách.

(9)

Požadavek posledního prostředku podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii je splněn, protože Rada v červnu 2008 stanovila, že cílů navrženého nařízení nelze v přiměřené lhůtě dosáhnout Unií jako celkem.

(10)

Posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky si klade za cíl rozvíjet justiční spolupráci v občanských věcech s mezinárodním prvkem na základě zásady vzájemného uznávání soudních rozhodnutí a zajistit slučitelnost kolizních norem platných v členských státech. Podporuje tedy cíle Unie, chrání její zájmy a posiluje její proces integrace podle požadavků čl. 20 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii.

(11)

Posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky je v souladu se Smlouvami a s právem Unie a nenarušuje vnitřní trh ani hospodářskou, sociální a územní soudržnost. Nevytváří překážku ani diskriminaci v obchodu mezi členskými státy a nenarušuje hospodářskou soutěž mezi nimi.

(12)

Posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky zachovává pravomoci, práva a povinnosti členských států, které se jí neúčastní. Společné kolizní normy v zúčastněných členských státech nemají vliv na normy nezúčastněných členských států. Soudy nezúčastněných členských států nadále uplatňují své platné vnitrostátní kolizní normy pro určení rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky.

(13)

Posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky je v souladu s právem Unie v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech, jelikož tato posílená spolupráce nemá vliv na již existující acquis.

(14)

Toto rozhodnutí respektuje práva, zásady a svobody uznané v Listině základních práv Evropské unie, a zejména v článku 21 této listiny.

(15)

Posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky je kdykoli otevřena všem členským státům podle článku 328 Smlouvy o fungování Evropské unie,