Access to European Union law
<a href="https://eur-lex.europa.eu/content/help/eurlex-content/experimental-features.html" target="_blank">More about the experimental features corner</a>
Choose the experimental features you want to try
EUR-Lex
Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

You are here
Use quotation marks to search for an "exact phrase". Append an asterisk (*) to a search term to find variations of it (transp*, 32019R*). Use a question mark (?) instead of a single character in your search term to find variations of it (ca?e finds case, cane, care).
Search tips
Need more search options? Use the Advanced search

Document 02024R1309-20240508

Consolidated text: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1309 ze dne 29. dubna 2024 o opatřeních ke snížení nákladů na budování gigabitových sítí elektronických komunikací, o změně nařízení (EU) 2015/2120 a o zrušení směrnice 2014/61/EU (nařízení o gigabitové infrastruktuře) (Text s významem pro EHP)

Access initial legal act
(

Legal status of the document In force

)

ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1309/2024-05-08

02024R1309 — CS — 08.05.2024 — 000.001

Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1309

ze dne 29. dubna 2024

o opatřeních ke snížení nákladů na budování gigabitových sítí elektronických komunikací, o změně nařízení (EU) 2015/2120 a o zrušení směrnice 2014/61/EU (nařízení o gigabitové infrastruktuře)

(Text s významem pro EHP)

(Úř. věst. L 1309 8.5.2024, s. 1)


Opraveno:

►C1

Oprava, Úř. věst. L 90315, 24.5.2024, s.  1 (2024/1309)



▼B

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1309

ze dne 29. dubna 2024

o opatřeních ke snížení nákladů na budování gigabitových sítí elektronických komunikací, o změně nařízení (EU) 2015/2120 a o zrušení směrnice 2014/61/EU (nařízení o gigabitové infrastruktuře)

(Text s významem pro EHP)



Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  
Cílem tohoto nařízení je usnadnit a podpořit budování sítí s velmi vysokou kapacitou (dále jen „sítě VHCN“) podporou společného využívání existující fyzické infrastruktury a usnadněním efektivnějšího budování nové fyzické infrastruktury, aby bylo možné tyto sítě zavádět rychleji a s nižšími náklady.
2.  
Pokud jsou ustanovení tohoto nařízení v rozporu s ustanoveními směrnic 2002/77/ES, (EU) 2018/1972 nebo (EU) 2022/2555, použijí se příslušná ustanovení uvedených směrnic.
3.  
Toto nařízení stanoví minimální požadavky týkající se dosažení cílů stanovených v odstavci 1. Členské státy mohou zachovat nebo zavést opatření v souladu s právními předpisy Unie, která jsou přísnější nebo podrobnější než tyto minimální požadavky, pokud tato opatření slouží k podpoře společného využívání existující fyzické infrastruktury nebo k umožnění účinnějšího budování nové fyzické infrastruktury.
4.  
Odchylně od odstavce 3 tohoto článku nesmějí členské státy ponechat v platnosti ani zavést opatření uvedená v odstavci 3 ve vztahu k čl. 3 odst. 5 prvnímu pododstavci písm. a) až e), čl. 3 odst. 7 a 10, čl. 4 odst. 7, čl. 5 odst. 2 druhému pododstavci, čl. 5 odst. 5, čl. 6 odst. 2 a čl. 10 odst. 7 a 8.
5.  
Tímto nařízením není dotčena odpovědnost členských států za ochranu národní bezpečnosti ani jejich pravomoc chránit jiné základní funkce státu, včetně zajišťování územní celistvosti státu a zachování veřejného pořádku.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí definice uvedené ve směrnici (EU) 2018/1972, zejména definice pojmů „síť elektronických komunikací“, „síť s velmi vysokou kapacitou“, „veřejná síť elektronických komunikací“, „koncový bod sítě“, „přiřazená zařízení“, „koncový uživatel“, „bezpečnost sítí a služeb“, „přístup“ a „operátor“.

Pro účely tohoto nařízení se dále rozumí:

1) 

„provozovatelem sítě“:

a) 

operátor ve smyslu čl. 2 bodu 29 směrnice (EU) 2018/1972;

b) 

podnik, který zajišťuje fyzickou infrastrukturu určenou k poskytování:

i) 

služeb výroby, přepravy nebo distribuce

— 
plynu,
— 
elektrické energie včetně veřejného osvětlení,
— 
vytápění,
— 
vody, včetně odstraňování nebo čištění odpadních a kanalizačních vod, a odvodňovacích systémů;
ii) 

dopravních služeb včetně železnic, silnic včetně pozemních komunikací v obcích, tunelů, přístavů a letišť;

2) 

„veřejnoprávním subjektem“ subjekt se všemi těmito charakteristikami:

a) 

je založen za zvláštním účelem spočívajícím v uspokojování potřeb obecného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu;

b) 

má právní osobnost;

c) 

je financován zcela nebo převážně státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty nebo podléhá řídicímu dohledu těchto orgánů nebo subjektů; nebo je v jeho správním, řídícím nebo dozorčím orgánu více než polovina členů jmenována státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty;

3) 

„subjektem veřejného sektoru“ státní, regionální nebo místní orgán, veřejnoprávní subjekt nebo sdružení vytvořené jedním nebo více takovými orgány nebo jedním nebo více takovými veřejnoprávními subjekty;

4) 

„fyzickou infrastrukturou“:

a) 

jakýkoli prvek sítě, který je určen k uložení jiných prvků sítě, aniž by se sám stal aktivním prvkem sítě, jako jsou potrubí, stožáry, kabelovody, inspekční komory, vstupní šachty, rozvodné skříně, antény, věže a sloupy, jakož i budovy, včetně jejich střech a částí jejich fasád, nebo vstupy do budov, a veškeré další objekty, včetně městského mobiliáře, jako jsou sloupy veřejného osvětlení, značky a ukazatele, světelná signalizace, billboardy a mýtné brány, jakož i zastávky autobusů a tramvají či stanice metra a železniční stanice;

b) 

pokud nejsou součástí sítě a pokud je vlastní nebo ovládají subjekty veřejného sektoru: budovy, včetně jejich střech a částí jejich fasád, nebo vstupy do budov, a veškeré další objekty, včetně městského mobiliáře, jako jsou sloupy veřejného osvětlení, značky a ukazatele, světelná signalizace, billboardy a mýtné brány, jakož i zastávky autobusů a tramvají či stanice metra a železniční stanice.

Kabely, včetně nenasvícených optických vláken, jakož i prvky sítí používané k poskytování vody určené k lidské spotřebě ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 ( 1 ), nejsou fyzickou infrastrukturou ve smyslu tohoto nařízení;

5) 

„stavebními pracemi“ každý výsledek stavebních nebo stavebně-inženýrských činností jako celek, který je sám o sobě dostačující, aby plnil hospodářskou nebo technickou funkci, a zahrnuje jeden nebo více prvků fyzické infrastruktury;

6) 

„fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy“ fyzická infrastruktura nebo zařízení v místě koncového uživatele, včetně prvků ve spoluvlastnictví, určené k uložení kabelových nebo bezdrátových přístupových sítí, pokud jsou tyto přístupové sítě schopny poskytovat služby elektronických komunikací a propojovat přístupový bod budovy s koncovým bodem sítě;

7) 

„optickými rozvody uvnitř budovy“ optické kabely v místě koncového uživatele, včetně prvků ve spoluvlastnictví, určené k poskytování služeb elektronických komunikací a propojující přístupový bod budovy s koncovým bodem sítě;

8) 

„fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy připravenou pro optické vedení“ fyzická infrastruktura uvnitř budovy určená k uložení prvků optických vedení;

9) 

„významnou renovací“ stavební práce v místě koncového uživatele, které zahrnují strukturální změny celé fyzické infrastruktury uvnitř budovy nebo její značné části a vyžadují v souladu s vnitrostátními právními předpisy stavební povolení;

10) 

„povolením“ explicitní nebo implicitní rozhodnutí nebo soubor rozhodnutí přijatých současně nebo postupně jedním nebo více příslušnými orgány, vyžadované od podniku podle vnitrostátních právních předpisů k provedení stavebních prací nezbytných pro budování prvků sítí VHCN;

11) 

„přístupovým bodem“ fyzický bod umístěný uvnitř budovy či mimo ni přístupný podnikům, které zajišťují nebo jsou oprávněny zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací, jehož prostřednictvím je umožněno připojení k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy připravené pro optická vlákna;

12) 

„omezením vlastnických práv třetích osob“ práva uvedená v čl. 43 odst. 1 směrnice (EU) 2018/1972 udělená operátorovi na instalování zařízení na nemovitosti, nad nebo pod nemovitostí ve veřejném nebo soukromém vlastnictví za účelem budování sítí VHCN a přiřazených zařízení;

Článek 3

Přístup k existující fyzické infrastruktuře

1.  
Provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru, které vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu, vyhoví na základě písemné žádosti operátora všem oprávněným žádostem o přístup k této fyzické infrastruktuře za spravedlivých a přiměřených podmínek včetně ceny s cílem budovat prvky sítí VHCN nebo přiřazená zařízení. Subjekty veřejného sektoru, které vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu, vyhoví všem takovým přiměřeným žádostem, a to rovněž za nediskriminačních podmínek. V takové písemné žádosti musí být specifikovány prvky fyzické infrastruktury, ke které je požadován přístup, včetně konkrétního časového rámce. Členské státy mohou upřesnit náležitosti týkající se administrativních aspektů žádosti.
2.  
Právnické osoby, které působí především jako nájemci pozemků nebo držitelé práv jiných než vlastnických práv k pozemkům, na nichž mají být nebo byla instalována zařízení za účelem budování prvků sítí VHCN, nebo právnické osoby, které spravují nájemní smlouvy k těmto pozemkům jménem vlastníků pozemků, mají povinnost jednat s operátorem, na jeho žádost, o přístupu tohoto operátora k těmto pozemkům, a to v dobré víře, včetně ceny, která případně zohlední tržní podmínky v souladu s vnitrostátním smluvním právem.

Operátoři a právnické osoby uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce informují vnitrostátní regulační orgán o uzavření dohod vyjednaných v souladu s prvním pododstavcem, včetně dohodnuté ceny.

Členské státy mohou vydat pokyny ohledně podmínek, včetně ceny, s cílem usnadnit uzavírání takových dohod.

3.  

Členské státy mohou stanovit, že vlastníci soukromých komerčních budov, které nejsou vlastněny neb ovládány provozovatelem sítě, musí na písemnou žádost operátora vyhovět oprávněným žádostem o přístup do těchto budov, včetně jejich střech, za účelem instalace prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení za spravedlivých a přiměřených podmínek a za cenu odrážející tržní podmínky. Před tím, než žadatel o přístup takovou žádost podá, musí být splněny všechny tyto podmínky:

a) 

budova se nachází ve venkovské nebo odlehlé oblasti, jak jsou vymezeny členskými státy;

b) 

v oblasti, pro niž se žádost o přístup podává, není k dispozici žádná, pevná ani mobilní, síť VHCN stejného typu, jaký má žadatel o přístup v úmyslu zavést, a podle informací shromážděných prostřednictvím jednotného informačního místa ke dni podání žádosti neexistuje plán na vybudování takové sítě;

c) 

v oblasti, pro niž se žádost o přístup podává, a kterou vlastní nebo ovládají provozovatelé sítě nebo subjekty veřejného sektoru, neexistuje žádná fyzická infrastruktura, která je technicky vhodná pro umístění prvků sítí VHCN.

Členské státy mohou stanovit seznam kategorií komerčních budov, v jejichž případě lze z důvodů veřejné bezpečnosti, obrany, bezpečnosti a ochrany zdraví uplatnit výjimku z povinnosti vyhovět žádosti o přístup. Tento seznam a kritéria použitá k identifikaci těchto kategorií se zveřejní prostřednictvím jednotného informačního místa.

4.  

Při stanovování spravedlivých a přiměřených podmínek, včetně cen, pro poskytování přístupu a s cílem předejít příliš vysokým cenám provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru, kteří vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu, případně zohlední alespoň:

a) 

stávající smlouvy a obchodní podmínky sjednané mezi operátory žádajícími o přístup a provozovateli sítě nebo subjekty veřejného sektoru poskytujícími přístup k fyzické infrastruktuře;

b) 

potřebu zajistit, aby poskytovatel přístupu měl přiměřenou možnost náhrady nákladů, které mu vzniknou při poskytování přístupu k jeho fyzické infrastruktuře, při zohlednění zvláštních vnitrostátních podmínek, obchodních modelů a všech cenových struktur zavedených za účelem poskytnutí přiměřené možnosti náhrady nákladů; v případě sítí elektronických komunikací je třeba také zohlednit veškeré prostředky právní ochrany uložené vnitrostátními regulačními orgány;

c) 

veškeré dodatečné náklady na údržbu a přizpůsobení vyplývající z poskytnutí přístupu k příslušné fyzické infrastruktuře.

d) 

dopad požadovaného přístupu na obchodní plán poskytovatele přístupu včetně investic do fyzické infrastruktury, ke které je požadován přístup;

e) 

v konkrétním případě přístupu k fyzické infrastruktuře operátorů, jakékoli pokyny podle odstavce 13, a zejména:

i) 

ekonomickou životaschopnost těchto investic na základě jejich rizikového profilu;

ii) 

potřebu spravedlivé návratnosti investic a jakýkoli časový harmonogram této návratnosti investic;

iii) 

veškeré dopady přístupu na hospodářskou soutěž na navazujících trzích a v důsledku toho na ceny a na návratnost investice;

iv) 

odpisy aktiv sítě v době žádosti o přístup;

v) 

obchodní důvody podporující investice v době, kdy byla uskutečněna, zejména do fyzické infrastruktury užívané k zajištění konektivity, a

vi) 

možnosti souběžného společného investování do budování fyzické infrastruktury, jež je předběžně nabídnuta žadateli o přístup, zejména podle článku 76 směrnice (EU) 2018/1972, případně do souběžného budování zároveň s ní.

f) 

při zvažování potřeby operátorů zajistit spravedlivou návratnost investic, která odráží příslušné tržní podmínky, jejich různé obchodní modely, zejména v případě podniků, které primárně poskytují přiřazená zařízení a nabízejí fyzický přístup k více než jednomu podniku zajišťujícímu nebo oprávněnému zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací.

5.  

Provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru, kteří vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu, mohou odmítnout přístup ke konkrétní fyzické infrastruktuře na základě jedné nebo více následujících podmínek:

a) 

fyzická infrastruktura, k níž bylo požádáno o přístup, není technicky vhodná pro uložení jakéhokoli prvku sítě VHCN podle odstavce 1;

b) 

nedostatečný prostor k uložení prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení podle odstavce 1, a to i po zohlednění budoucích potřeb poskytovatele přístupu ohledně prostoru, které jsou dostatečně prokázány, jako například odkazem na veřejně dostupné investiční plány nebo jednotně uplatňovaný procentní podíl kapacity vyhrazené pro budoucí potřeby z celkové kapacity fyzické infrastruktury;

c) 

opodstatněné důvody týkající se bezpečnosti, národní bezpečnosti nebo veřejného zdraví;

d) 

řádně opodstatněné důvody týkající se integrity a bezpečnosti kterékoli sítě, zejména kritické infrastruktury jednotlivých států;

e) 

řádně opodstatněné riziko závažné interference plánovaných služeb elektronických komunikací s poskytováním jiných služeb prostřednictvím stejné fyzické infrastruktury;

f) 

dostupnost použitelných alternativních prostředků pro pasivní velkoobchodní fyzický přístup k sítím elektronických komunikací, vhodných k poskytování sítí VHCN a nabízených za spravedlivých a přiměřených podmínek, které jsou poskytovány stejným provozovatelem sítě nebo ve specifických případech venkovských nebo odlehlých oblastí, kde je síť provozována výhradně ve velkoobchodním měřítku a je vlastněna nebo ovládána subjekty veřejného sektoru, jsou poskytovány provozovatelem takové sítě.

6.  

Členské státy mohou stanovit, že provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu mohou odmítnout přístup k určité fyzické infrastruktuře, pokud zde existují přijatelné alternativní prostředky pro nediskriminační otevřený velkoobchodní aktivní přístup k sítím VHCN poskytované týmž provozovatelem sítě nebo týmž veřejným subjektem za předpokladu, že jsou splněny obě tyto podmínky:

a) 

tyto alternativní prostředky pro velkoobchodní přístup jsou nabízeny za spravedlivých a přiměřených podmínek, a to i pokud jde o cenu;

b) 

projekt budování žádajícího operátora se zaměřuje na stejnou oblast pokrytí a neexistuje žádná jiná optická síť spojující prostory koncových uživatelů obsluhující tuto oblast pokrytí.

Tento odstavec se použije pouze v těch členských státech, v nichž je taková možnost odmítnutí nebo rovnocenná možnost uplatňována od 11. května 2024 v souladu s vnitrostátními právními předpisy, které jsou v souladu s právními předpisy Unie.

7.  
V případě, že je poskytnutí přístupu odmítnuto podle odstavců 5 a 6, sdělí provozovatel sítě nebo subjekt veřejného sektoru, který vlastní nebo ovládá fyzickou infrastrukturu, žadateli o přístup písemně konkrétní a podrobné důvody tohoto odmítnutí nejpozději do jednoho měsíce ode dne obdržení úplné žádosti o přístup, s výjimkou vnitrostátní kritické infrastruktury vymezené vnitrostátními právními předpisy, v jejímž případě se při odmítnutí žadateli o přístup nemusí sdělovat konkrétní a podrobné důvody.
8.  
Členské státy mohou zřídit nebo určit orgán pro koordinaci žádostí o přístup k fyzické infrastruktuře vlastněné nebo ovládané subjekty veřejného sektoru, poskytování právního a technického poradenství prostřednictvím vyjednávání podmínek přístupu a usnadňování poskytování informací prostřednictvím jednotného informačního místa uvedeného v článku 12.
9.  
Fyzická infrastruktura, na kterou se již vztahují přístupové povinnosti uložené vnitrostátními regulačními orgány podle směrnice (EU) 2018/1972 nebo povinnosti vyplývající z uplatňování pravidel Unie pro státní podporu, nepodléhá po dobu platnosti těchto přístupových povinností povinnostem stanoveným v odstavcích 1, 4 a 5.
10.  
Subjekty veřejného sektoru, které vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu nebo určité kategorie fyzické infrastruktury, nemusí na tuto fyzickou infrastrukturu nebo kategorie fyzické infrastruktury uplatňovat odstavce 1, 4 a 5 z důvodů architektonické, historické, náboženské nebo enviromentální hodnoty nebo z důvodů veřejného pořádku, bezpečnosti, obrany a ochrany zdraví. Členské státy nebo případně regionální nebo místní orgány identifikují tuto fyzickou infrastrukturu nebo kategorie fyzické infrastruktury na svém území na základě řádně opodstatněných a přiměřených důvodů. Seznam kategorií fyzické infrastruktury a kritéria použitá k jejich identifikaci se zpřístupní prostřednictvím jednotného informačního místa.
11.  
Operátoři jsou oprávněni nabízet přístup ke své fyzické infrastruktuře pro účely budování jiných sítí než sítí elektronických komunikací nebo přiřazených zařízení.
12.  
Bez ohledu na odstavec 3, tímto článkem není dotčeno vlastnické právo vlastníka fyzické infrastruktury v případě, že provozovatel sítě nebo subjekt veřejného sektoru není jejím vlastníkem, ani vlastnické právo jakékoliv třetí strany, jako jsou vlastníci pozemků a soukromí vlastníci nemovitostí nebo případně práva nájemců.
13.  
Komise může po konzultaci se zúčastněnými stranami, vnitrostátními orgány pro řešení sporů a případně dalšími příslušnými institucemi nebo agenturami Unie v příslušných odvětvích a se zohledněním zavedených zásad a různé situace v jednotlivých členských státech vydat v úzké spolupráci se sdružením BEREC pokyny k uplatňování tohoto článku.

Článek 4

Transparentnost fyzické infrastruktury

1.  

Pro účely podání žádosti o přístup k fyzické infrastruktuře v souladu s článkem 3 má každý operátor na základě žádosti právo získat přístup prostřednictvím jednotného informačního místa k následujícím minimálním informacím o existující fyzické infrastruktuře v elektronické podobě:

a) 

georeferencované umístění a trasa;

b) 

druh a současné využití infrastruktury;

c) 

kontaktní místo.

Tyto minimální informace jsou zpřístupněny za přiměřených, nediskriminačních a transparentních podmínek a v každém případě nejpozději do 10 pracovních dnů od podání žádosti o informace. V řádně odůvodněných případech může být tato lhůta prodloužena o pět pracovních dnů. Operátoři žádající o přístup jsou o každém prodloužení lhůty informováni prostřednictvím jednotného informačního místa.

Každý operátor, který žádá o přístup k informacím podle tohoto článku, specifikuje zeměpisnou oblast, v níž plánuje budování prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení.

Přístup k minimálním informacím může být omezen nebo zamítnut pouze tehdy, je-li to nezbytné k zajištění bezpečnosti některých budov vlastněných nebo ovládaných subjekty veřejného sektoru, bezpečnosti a integrity sítí, národní bezpečnosti, zabezpečení vnitrostátní kritické infrastruktury, veřejného zdraví nebo bezpečnosti, nebo z důvodů důvěrnosti nebo provozního či obchodního tajemství.

2.  
Kromě minimálních informací uvedených v odst. 1 prvním pododstavci mohou členské státy požadovat informace o stávající fyzické infrastruktuře, jako například informace o míře obsazenosti fyzické infrastruktury.
3.  
Provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru zpřístupní alespoň minimální informace uvedené v odstavci 1 a případně dodatečné informace uvedené v odstavci 2 prostřednictvím jednotného informačního místa a v elektronické podobě a zpřístupní neprodleně veškeré aktualizace těchto informací. V případě, že provozovatelé sítě nebo subjekty veřejného sektoru nesplní povinnost podle tohoto odstavce, mohou příslušné orgány do 10 pracovních dnů ode dne obdržení žádosti o přístup k informacím požádat, aby byly chybějící informace uvedené v odstavci 1 zpřístupněny v elektronické podobě prostřednictvím jednotného informačního místa, aniž je dotčena možnost členských států uložit provozovatelům sítě a subjektům veřejného sektoru, kteří vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu, sankce za nesplnění této povinnosti.
4.  
V přechodném období, které je co nejkratší a nepřesáhne dvanáct měsíců, mohou členské státy vyjmout obce s méně než 3 500 obyvateli z povinnosti uvedené v odstavci 3. Členské státy stanoví plán se lhůtami pro zpřístupnění minimálních informací uvedených v odstavci 1 v elektronické podobě prostřednictvím jednotného informačního místa. Výjimky a plány se zveřejní prostřednictvím jednotného informačního místa. Během tohoto přechodného období tyto obce zajistí, aby byly dostupné informace přístupné operátorům.
5.  
Provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru vyhoví přiměřeným žádostem o průzkum na místě týkající se specifických prvků jejich fyzické infrastruktury na základě konkrétní písemné žádosti operátora. V těchto žádostech se specifikují prvky fyzické infrastruktury dotčené v souvislosti s budováním prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení. Průzkum na místě týkající se specifikovaných prvků fyzické infrastruktury se povolí do jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti za přiměřených, nediskriminačních a transparentních podmínek s výhradou omezení stanovených v odst. 1 čtvrtém pododstavci. Členské státy mohou upřesnit podrobné náležitosti týkající se administrativních aspektů žádostí.
6.  
Členské státy mohou na základě řádně opodstatněných a přiměřených důvodů identifikovat svou vnitrostátní kritickou infrastrukturu, jak je vymezena ve vnitrostátních právních předpisech, nebo její části, na něž se nevztahují povinnosti stanovené v odstavcích 1, 3 a 5.
7.  

Odstavce 1, 3 a 5 se nepoužijí, pokud:

a) 

fyzická infrastruktura není technicky vhodná pro budování sítí VHCN nebo přiřazených zařízení;

b) 

by povinnost poskytovat informace o určitých druzích existující fyzické infrastruktury podle odst. 1 prvního pododstavce byla nepřiměřená, a to na základě analýzy nákladů a přínosů provedené členskými státy a založené na konzultaci se zúčastněnými stranami, nebo

c) 

se na fyzickou infrastrukturu nevztahují povinnosti přístupu podle čl. 3 odst. 10.

Odůvodnění, kritéria a podmínky pro uplatnění těchto výjimek se zveřejní prostřednictvím jednotného informačního místa a oznamují Komisi.

8.  
Operátoři, kteří získají přístup k informacím podle tohoto článku, přijmou vhodná opatření pro zajištění zachování důvěrnosti a provozních a obchodních tajemství. Za tímto účelem zachovávají důvěrnost informací a využívají je pouze pro účely budování svých sítí.

Článek 5

Koordinace stavebních prací

1.  
Subjekty veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu a provozovatelé sítě mají právo sjednávat s operátory dohody o koordinaci stavebních prací včetně rozdělení nákladů v souvislosti s budováním prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení.
2.  
Při provádění nebo plánování přímého nebo nepřímého provádění stavebních prací zcela nebo částečně financovaných z veřejných prostředků, subjekty veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu a provozovatelé sítě vyhoví všem přiměřeným písemným žádostem operátorů o koordinaci těchto stavebních prací v souvislosti s budováním prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení, a to za transparentních a nediskriminačních podmínek. Členské státy mohou podrobně upřesnit náležitosti týkající se administrativních aspektů žádosti.

Žádostem o koordinaci stavebních prací se vyhoví za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky:

a) 

koordinace stavebních prací nezpůsobí provozovateli sítě nebo subjektu veřejného sektoru vlastnícímu nebo ovládajícímu fyzickou infrastrukturu, který dotčené stavební práce původně plánoval, žádné nenávratné dodatečné náklady, včetně nákladů způsobených dalším prodlením, aniž je tím dotčena možnost dotčených stran dohodnout se na rozdělení nákladů;

b) 

provozovatel sítě nebo subjekt veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu, který stavební práce původně plánoval, si zachová kontrolu nad koordinací těchto prací;

c) 

žádost je podána co nejdříve, a pokud je zapotřebí povolení pro stavební práce, nejpozději jeden měsíc před předložením konečného projektu orgánům udělujícím povolení.

3.  
Členské státy mohou stanovit, že žádosti o koordinaci stavebních prací podané podnikem zajišťujícím nebo oprávněným zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací podniku vlastněnému nebo ovládanému subjektem veřejného sektoru a zajišťujícímu nebo oprávněnému zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací, mohou být považovány za neodůvodněné, pokud stavební práce přispívají k budování sítí VHCN za předpokladu, že se tyto sítě VHCN nacházejí ve venkovských nebo odlehlých oblastech, jsou vlastněny nebo ovládány subjekty veřejného sektoru a provozovány ve velkoobchodním měřítku.
4.  

Žádost o koordinaci stavebních prací podaná podnikem zajišťujícím nebo oprávněným zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací podniku zajišťujícímu nebo oprávněnému zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací může být považována za neodůvodněnou, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

a) 

žádost se týká oblasti, na kterou se vztahuje kterákoli z těchto možností:

i) 

prognóza dosahu širokopásmových sítí, včetně sítí VHCN podle čl. 22 odst. 1 směrnice (EU) 2018/1972;

ii) 

výzva k oznámení záměru zavést sítě VHCN podle čl. 22 odst. 3 směrnice (EU) 2018/1972;

iii) 

veřejná konzultace týkající se uplatňování pravidel Unie pro státní podporu;

b) 

žádající podnik nevyjádřil svůj záměr zavádět sítě VHCN v oblasti uvedené v písmenu a) v žádném z posledních řízení uvedených v tomto písmenu a vztahujících se na období, během něhož je žádost o koordinaci předkládána.

Pokud je žádost o koordinaci považována za neodůvodněnou na základě prvního pododstavce, vybuduje podnik zajišťující nebo oprávněný zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací, který odmítl koordinaci stavebních prací, fyzickou infrastrukturu s dostatečnou kapacitou, aby uspokojil případné budoucí přiměřené potřeby přístupu třetích stran.

5.  
Členské státy mohou na základě řádně opodstatněných a přiměřených důvodů identifikovat druhy stavebních prací považovaných za práce omezeného rozsahu, pokud jde o hodnotu, velikost nebo trvání, nebo týkajících se vnitrostátní kritické infrastruktury, které by mohly být vyňaty z povinnosti koordinovat stavební práce podle odstavce 2. Odůvodnění, kritéria a podmínky pro uplatnění výjimek na tyto druhy stavebních prací se zveřejní prostřednictvím jednotného informačního místa.

Členské státy mohou rozhodnout, že subjekty veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu a provozovatelé sítě neuplatňují odstavce 2 a 4 v případě stavebních prací týkajících se vnitrostátní kritické infrastruktury nebo z důvodů národní bezpečnosti identifikovaných členskými státy podle prvního pododstavce tohoto odstavce.

Subjekty veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu a provozovatelé sítě se mohou rozhodnout neuplatňovat odstavce 2 a 4 na druhy prací, které členské státy identifikují jako práce omezeného rozsahu podle prvního pododstavce tohoto odstavce.

6.  

Do 12. listopadu 2025 po konzultaci se zúčastněnými stranami, vnitrostátními orgány pro řešení sporů a případně dalšími příslušnými institucemi nebo agenturami Unie v příslušných odvětvích a se zohledněním zavedených zásad a různé situace v jednotlivých členských státech, sdružení BEREC v úzké spolupráci s Komisí vydá pokyny týkající se uplatňování tohoto článku, zejména pokud jde o:

a) 

rozdělení nákladů spojených s koordinací stavebních prací uvedených v odstavci 1;

b) 

kritéria, kterými by se měly řídit orgány pro řešení sporů při řešení sporů spadajících do oblasti působnosti tohoto článku; a

c) 

kritéria k zajištění dostatečné kapacity k uspokojení předvídatelné budoucí přiměřené potřeby, pokud je koordinace stavebních prací podle odstavce 4 odmítnuta.

Článek 6

Transparentnost plánovaných stavebních prací

1.  

S cílem umožnit sjednávání dohod o koordinaci stavebních prací uvedených v článku 5 zpřístupní kterýkoli provozovatel sítě a subjekty veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu následující minimální informace v elektronické podobě prostřednictvím jednotného informačního místa:

a) 

georeferencované umístění a druh prací;

b) 

dotčené prvky fyzické infrastruktury;

c) 

předpokládaný termín zahájení prací a dobu jejich trvání;

d) 

předpokládaný termín předložení konečného projektu příslušným orgánům pro udělení povolení, je-li to relevantní;

e) 

kontaktní místo.

Provozovatel sítě a subjekt veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu zajistí, aby informace uvedené v prvním pododstavci pro plánované stavební práce související s jeho fyzickou infrastrukturou byly správné a aktuální a byly neprodleně zpřístupněny prostřednictvím jednotného informačního místa, jakmile má provozovatel sítě tyto informace k dispozici pro své stavební práce plánované na následujících šest měsíců a v každém případě tehdy, když se předpokládá udělení povolení, nejpozději dva měsíce před prvním podáním žádosti o povolení příslušným orgánům.

Operátoři mají na základě odůvodněné žádosti právo na přístup k minimálním informacím uvedeným v prvním pododstavci v elektronické podobě prostřednictvím jednotného informačního místa, přičemž specifikují oblast, v níž plánují budování prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení. Požadované informace musí být poskytnuty do deseti pracovních dnů ode dne obdržení žádosti o přístup k informacím za přiměřených, nediskriminačních a transparentních podmínek. V řádně odůvodněných případech může být tato lhůta jednorázově prodloužena o pět pracovních dnů. Přístup k minimálním informacím lze omezit nebo zamítnout pouze tehdy, je-li to nezbytné k zajištění bezpečnosti a integrity sítí, národní bezpečnosti, zabezpečení kritické infrastruktury, veřejného zdraví nebo bezpečnosti, nebo z důvodů důvěrnosti nebo provozního či obchodního tajemství.

2.  
Členské státy mohou na základě řádně opodstatněných a přiměřených důvodů identifikovat druhy stavebních prací považovaných za práce omezeného rozsahu, pokud jde o hodnotu, velikost nebo trvání, nebo týkajících se vnitrostátní kritické infrastruktury, jakož i mimořádné události nebo důvody národní bezpečnosti, které by odůvodňovaly, že by se na ně nevztahovala povinnost poskytovat minimální informace podle odstavce 1. Odůvodnění, kritéria a podmínky pro uplatnění výjimek na tyto druhy stavebních prací se zveřejní prostřednictvím jednotného informačního místa.

Členské státy mohou rozhodnout, že subjekty veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu a provozovatelé sítě neuplatňují odstavec 1 v případě stavebních prací týkajících se vnitrostátní kritické infrastruktury nebo z důvodů národní bezpečnosti zjištěných členskými státy podle prvního pododstavce tohoto odstavce.

Subjekty veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu a provozovatelé sítě se mohou rozhodnout neuplatňovat odstavec 1 na stavební práce, které jsou omezeného rozsahu, jakož i z důvodů mimořádné události identifikované členskými státy podle prvního pododstavce tohoto odstavce.

Článek 7

Postup udělování povolení a omezení vlastnických práv třetích osob

1.  
Příslušné orgány neomezují nepatřičně budování jakýchkoli prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení, ani mu nebrání. Členské státy vynaloží veškeré úsilí o to, aby veškerá pravidla týkající se podmínek a postupů platných pro udělování povolení a omezení vlastnických práv třetích osob, která jsou nezbytná pro účely budování prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení, byla jednotná na celém území daného členského státu.
2.  
Příslušné orgány prostřednictvím jednotného informačního místa zpřístupní v elektronické podobě veškeré informace o podmínkách a postupech platných pro udělování povolení a omezení vlastnických práv třetích osob, které se provádí správními postupy, jakož i veškeré informace o výjimkách z některých nebo všech povolení nebo omezení vlastnických práv třetích osob vyžadovaných v souladu s právními předpisy Unie nebo vnitrostátními právními předpisy a způsobech překládání žádostí v elektronické podobě a získávání informací o stavu žádosti.
3.  
Každý operátor má právo prostřednictvím jednotného informačního místa podávat v elektronické podobě žádosti o všechna nezbytná povolení nebo jejich obnovení nebo omezení vlastnických práv třetích osob a získávat informace o stavu své žádosti. Členské státy mohou pro získávání těchto informací stanovit podrobné postupy.
4.  
Příslušné orgány mohou zamítnout žádosti o povolení, včetně žádostí o omezení vlastnických práv třetích osob, pro něž nebyly prostřednictvím jednotného informačního místa podle čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce zpřístupněny minimální informace stejným operátorem, který o toto povolení žádá, do patnácti pracovních dnů od jeho obdržení.
5.  
Příslušné orgány udělí či zamítnou povolení jiná než omezení vlastnických práv třetích osob do čtyř měsíců ode dne přijetí úplné žádosti o povolení.

Příslušné orgány do 20 pracovních dnů od obdržení žádosti určí, zda je žádost o povolení nebo omezení vlastnických práv třetích osob úplná. Příslušné orgány žadatele vyzvou, aby v této lhůtě poskytl případné chybějící informace. Určování úplnosti žádosti o povolení příslušnými orgány nesmí vést k pozastavení nebo přerušení celkové lhůty čtyř měsíců pro přezkoumání žádosti počínající dnem obdržení úplné žádosti.

Prvním a druhým pododstavcem nejsou dotčeny jiné konkrétní lhůty nebo povinnosti stanovené pro řádný průběh řízení platné pro postup udělování povolení, včetně odvolacího řízení v souladu s právními předpisy Unie nebo vnitrostátními právními předpisy, které jsou v souladu s právními předpisy Unie, a nejsou jimi dotčeny ani předpisy, které udělují žadateli další práva nebo mají za cíl zajistit co nejrychlejší udělení povolení.

Členské státy stanoví a předem zveřejní prostřednictvím jednotného informačního místa důvody, na základě nichž mohou příslušné orgány ve výjimečných a řádně odůvodněných případech z vlastního podnětu prodloužit lhůty uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce a v odstavci 6.

Jakékoli prodloužení musí být co nejkratší a nesmí přesáhnout čtyři měsíce s výjimkou případů, kdy je třeba splnit jiné konkrétní lhůty nebo povinnosti stanovené pro řádný průběh řízení platné pro postup udělování povolení včetně odvolacího řízení v souladu s právními předpisy Unie nebo vnitrostátními právními předpisy, které jsou v souladu s právními předpisy Unie.

O prodloužení nelze žádat s cílem získat chybějící informace, o něž příslušný orgán nepožádal žadatele podle druhého pododstavce.

Každé odmítnutí udělit povolení nebo omezení vlastnických práv třetích osob musí být řádně odůvodněno na základě objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených kritérií.

6.  
Odchylně od čl. 43 odst. 1 písm. a) směrnice (EU) 2018/1972 platí, že v případech, kdy je při budování prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení kromě povolení vyžadováno i omezení vlastnických práv třetích osob na nemovitost, nad nebo pod nemovitostí ve veřejném nebo případně soukromém vlastnictví s předchozím souhlasem vlastníka v souladu s vnitrostátním právem, příslušné orgány povolí tato omezení vlastnických práv třetích osob ve lhůtě čtyř měsíců nebo ve lhůtě stanovené vnitrostátními právními předpisy, podle toho, která je kratší, ode dne obdržení úplné žádosti, s výjimkou případů vyvlastnění.
7.  
Příslušné orgány mohou obnovit povolení udělené operátorovi pro stavební práce nezbytné pro budování prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení, pokud z objektivně opodstatněných důvodů nemohly být stavební práce zahájeny nebo dokončeny před uplynutím platnosti povolení. Povolení se obnovuje bez dalších procesních požadavků na operátora.
8.  
Členské státy mohou mimo jiné požadovat povolení k budování prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení na budovách nebo místech architektonické, historické, náboženské nebo environmentální hodnoty chráněných podle vnitrostátního práva nebo případně z důvodu veřejné bezpečnosti, bezpečnosti kritické infrastruktury nebo environmentálních důvodů.
9.  
Povolení jiná než omezení vlastnických práv třetích osob požadovaná pro budování prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení nepodléhají žádným poplatkům nebo platbám přesahujícím správní náklady, jak je obdobně stanoveno v článku 16 směrnice (EU) 2018/1972.
10.  
Komise monitoruje uplatňování tohoto článku v členských státech. Za tímto účelem členské státy předloží každé tři roky Komisi zprávu o stavu provádění tohoto článku a o tom, zda byly splněny v něm uvedené podmínky.
11.  
Postup stanovený v tomto článku se použije, aniž jsou dotčena ustanovení článku 57 směrnice (EU) 2018/1972.
12.  
Tímto článkem není dotčena možnost členských států zavést další ustanovení pro příslušné orgány, aby urychlily postup udělování povolení.

Článek 8

Nevydání rozhodnutí o žádosti o povolení

1.  
Pokud příslušný orgán nevydal rozhodnutí v platné lhůtě uvedené v čl. 7 odst. 5, považuje se povolení po uplynutí této lhůty za udělené.

První pododstavec se použije v případě, že se postup udělování povolení netýká omezení vlastnických práv třetích osob. Operátor nebo kterákoli dotčená strana má právo v příslušných případech obdržet na požádání písemné potvrzení příslušného orgánu, že povolení bylo implicitně uděleno.

Členské státy zajistí, aby kterákoli dotčená třetí osoba měla právo do administrativního postupu zasáhnout a proti rozhodnutí o povolení se odvolat.

2.  

Členské státy se mohou odchýlit od odstavce 1 tohoto článku, pokud je pro příslušný postup udělování povolení k dispozici alespoň jeden z těchto prostředků právní ochrany:

a) 

operátor, který v důsledku nedodržení platné lhůty stanovené v čl. 7 odst. 5 příslušným orgánem utrpěl škodu, má právo požadovat náhradu škody v souladu s vnitrostátními právními předpisy;

b) 

operátor se může obrátit na soud nebo na orgán dohledu.

3.  
V případě odchylky podle odstavce 2 tohoto článku dotčený členský stát zajistí, aby po uplynutí lhůty stanovené v souladu s čl. 7 odst. 5 a aniž je dotčeno právo operátora neprodleně využít prostředky právní ochrany v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, příslušný orgán nebo jakýkoli jiný subjekt určený tímto členským státem vyzve žadatele bez zbytečného prodlení, na žádost operátora nebo z vlastního podnětu, k jednání s cílem usnadnit přijetí rozhodnutí o žádosti o povolení. Jednání svolá příslušný orgán nejpozději do dvou měsíců od podání žádosti. Příslušný orgán po skončení jednání bez zbytečného odkladu poskytne písemný záznam diskuse, včetně názorů zúčastněných stran, s uvedením data, kdy má být rozhodnutí o žádosti o povolení vydáno.

Článek 9

Výjimky z postupu udělování povolení

1.  

Na stavební práce sestávající z těchto prací se nevztahuje postup udělování povolení ve smyslu článku 7, pokud toto povolení není vyžadováno podle právních předpisů Unie:

a) 

opravy a údržbářské práce, jejichž rozsah je omezen, pokud jde o hodnotu, velikost, dopad nebo trvání;

b) 

omezené technické modernizace stávajících prací nebo zařízení s omezeným dopadem nebo;

c) 

drobné stavební práce, jejichž rozsah je omezen, pokud jde o hodnotu, velikost, dopad nebo trvání, vyžadované pro budování sítí VHCN.

2.  
Na základě řádně opodstatněných a přiměřených důvodů členské státy identifikují druhy stavebních prací, na něž se vztahuje odstavec 1. Informace o těchto druzích stavebních prací se zveřejní prostřednictvím jednotného informačního místa.
3.  

Odchylně od odstavce 1 a v souladu s postupem podle odstavce 2 mohou příslušné orgány požadovat povolení pro budování prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení v těchto situacích:

a) 

v případě fyzické infrastruktury nebo některých kategorií fyzické infrastruktury chráněných z důvodu architektonické, historické, náboženské nebo environmentální hodnoty nebo jinak chráněných podle vnitrostátního práva, nebo

b) 

pokud je to nutné z důvodů veřejného pořádku, obrany, bezpečnosti, environmentálních důvodů nebo důvodů veřejného zdraví nebo pro ochranu bezpečnosti kritické infrastruktury.

4.  
Členské státy mohou požadovat, aby operátoři, kteří plánují provedení stavebních prací, které spadají do působnosti tohoto článku, oznámily příslušným orgánům svůj záměr zahájit stavební práce, a to před jejich započetím.

Toto oznámení zahrnuje pouze prohlášení operátora o záměru zahájit stavební práce a minimální informace, které příslušným orgánům umožní posoudit, zda se na tyto práce vztahuje odchylka stanovená v odstavci 3. Tyto minimální informace zahrnují alespoň datum, kdy mají být stavební práce započaty, jejich trvání, kontaktní údaje osoby odpovědné za tyto práce a oblast dotčenou těmito pracemi

Článek 10

Fyzická infrastruktura uvnitř budovy a optické rozvody

1.  
Všechny nově postavené budovy a budovy procházející významnou renovací, včetně prvků ve spoluvlastnictví, pro něž byla žádost o stavební povolení podána po 12. únoru 2026, musí být vybaveny fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy připravenou pro optická vlákna a optickými rozvody uvnitř budovy, včetně připojení, až po fyzický bod, kde se koncový uživatel připojuje k veřejné síti.
2.  
Všechny nově postavené vícebytové budovy nebo vícebytové budovy, které procházejí významnou renovací, pro něž byla žádost o stavební povolení podána po 12. únoru 2026, musí být vybaveny přístupovým bodem.
3.  
Do 12. února 2026 musí být všechny budovy, včetně jejich prvků ve spoluvlastnictví, které procházejí významnou renovací ve smyslu čl. 2 bodu 10 směrnice 2010/31/EU, vybaveny fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy připravenou pro optická vlákna a optickými rozvody uvnitř budovy, včetně připojení až po fyzický bod, kde se koncový uživatel připojuje k veřejné síti, pokud to nepřiměřeně nezvyšuje náklady na renovační práce a je-li to technicky proveditelné. Všechny vícebytové budovy, které procházejí takovými významnými renovacemi, musí být rovněž vybaveny přístupovým bodem.
4.  

Do 12. listopadu 2025 členské státy po konzultaci se zainteresovanými stranami a na základě osvědčených postupů v daném odvětví přijmou příslušné normy nebo technické specifikace, které jsou nezbytné k provedení odstavců 1, 2 a 3. Tyto normy nebo technické specifikace snadno umožňují běžné údržbářské činnosti pro jednotlivé optické rozvody, které každý operátor používá k poskytování služeb sítě VHCN, a stanoví alespoň:

a) 

specifikace přístupových bodů budovy a specifikace optických rozhraní;

b) 

specifikace kabelů;

c) 

specifikace zásuvek;

d) 

specifikace potrubí nebo mikrotrubiček;

e) 

technické specifikace potřebné k zabránění interferenci s elektrickým vedením;

f) 

minimální poloměr ohybu;

g) 

technické specifikace kabeláže.

5.  
Členské státy zajistí soulad s normami nebo technickými specifikacemi uvedenými v odstavci 4. Členské státy stanoví pro zajištění tohoto souladu postupy, které by mohly zahrnovat kontrolu budov na místě nebo jejich reprezentativního vzorku.
6.  
Budovy vybavené v souladu s tímto článkem jsou způsobilé k získání označení „fibre-ready“ (připraveno pro optická vlákna) na základě dobrovolnosti a v souladu s postupy stanovenými členskými státy, pokud se členské státy rozhodly takové označení zavést.
7.  
Odstavce 1, 2 a 3 se nepoužijí na určité kategorie budov, pokud je dodržování uvedených odstavců nepřiměřené, pokud jde o náklady jednotlivých vlastníků nebo spoluvlastníků na základě objektivních prvků. Členské státy identifikují tyto kategorie budov na základě řádně opodstatněných a přiměřených důvodů.
8.  
Členské státy identifikují na základě řádně opodstatněných a přiměřených důvodů určité typy budov, jako jsou zvláštní kategorie památek, historické budovy, vojenské budovy a budovy užívané pro účely národní bezpečnosti, které jsou vymezeny ve vnitrostátních právních předpisech a které mají být osvobozeny od povinností stanovených v odstavcích 1, 2 a 3 nebo na které se tyto povinnosti mají použít s náležitými technickými úpravami. Informace o těchto kategoriích budov se zveřejňují prostřednictvím jednotného informačního místa .

Článek 11

Přístup k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy

1.  
S výhradou odstavce 3, a aniž jsou dotčena vlastnická práva, je každý poskytovatel veřejné sítě elektronických komunikací oprávněn zavést svou síť na vlastní náklady až k přístupovému bodu.
2.  
S výhradou odstavce 3 má každý poskytovatel veřejné sítě elektronických komunikací právo na přístup ke kterékoli existující fyzické infrastruktuře uvnitř budovy za účelem budování prvků sítí VHCN, pokud je duplikace technicky nemožná nebo ekonomicky neefektivní.
3.  
Držitel práva na užívání přístupového bodu a fyzické infrastruktury uvnitř budovy vyhoví všem přiměřeným písemným žádostem o přístup k přístupovému bodu a fyzické infrastruktuře uvnitř budovy ze strany poskytovatelů veřejné sítě elektronických komunikací za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek, včetně ceny, je-li to na místě. Členské státy mohou upřesnit náležitosti týkající se administrativních aspektů žádosti.
4.  
Pokud neexistuje dostupná fyzická infrastruktura uvnitř budovy připravená pro optická vlákna, má poskytovatel veřejné sítě elektronických komunikací právo ukončit svou síť v prostorách účastníka, pokud s tím vlastník nebo tento účastník souhlasí, v souladu s vnitrostátními právními předpisy, a to využitím stávající fyzické infrastruktury uvnitř budovy v rozsahu, v jakém je dostupná a přístupná podle odstavce 3, a pokud se tak minimalizuje dopad na nemovitost v soukromém vlastnictví třetích stran.
5.  
Tímto článkem není dotčeno vlastnické právo vlastníka přístupového bodu nebo fyzické infrastruktury uvnitř budovy, pokud držitel práva k užívání této infrastruktury nebo přístupového bodu není jejich vlastníkem, ani vlastnické právo jakýchkoliv třetích stran, jako jsou vlastníci pozemků a vlastníci budov.
6.  
Do 12. listopadu 2025 po konzultaci se zúčastněnými stranami, vnitrostátními orgány pro řešení sporů a případně dalšími příslušnými institucemi nebo agenturami Unie v příslušných odvětvích a se zohledněním zavedených zásad a různé situace v jednotlivých členských státech, sdružení BEREC v úzké spolupráci s Komisí vydá pokyny k podmínkám přístupu k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy, a to i o uplatňování spravedlivých a přiměřených podmínek, a kritéria, kterými by se měly vnitrostátní orgány pro řešení sporů při řešení těchto sporů řídit.

Článek 12

Digitalizace jednotných informačních míst

1.  
Jednotná informační místa zpřístupní vhodné digitální nástroje, například ve formě internetových portálů, databází, digitálních platforem nebo digitálních aplikací, aby umožnila on-line výkon všech práv a dodržování všech povinností stanovených v tomto nařízení.
2.  
Členské státy mohou podle potřeby vzájemně propojit nebo plně či částečně integrovat více existujících nebo nově vytvořených digitálních nástrojů podporujících jednotná informační místa uvedená v odstavci 1, aby se zabránilo zdvojování digitálních nástrojů.
3.  
Členské státy stanoví jednotné vnitrostátní digitální kontaktní místo, které sestává ze společného uživatelského rozhraní zajišťujícího bezproblémový přístup k digitalizovaným jednotným informačním místům.
4.  
Členské státy zajistí odpovídající technické, finanční a lidské zdroje na podporu zavádění a digitalizace jednotných informačních míst.

Článek 13

Řešení sporů

1.  

Aniž je dotčena možnost předložit věc soudu, každá strana má právo předložit příslušnému vnitrostátnímu orgánu pro řešení sporů zřízenému podle článku 14 spor, který může vzniknout:

a) 

pokud je odmítnut přístup k existující infrastruktuře nebo nebylo dosaženo dohody o konkrétních podmínkách včetně ceny do jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti o přístup podle článku 3;

b) 

v souvislosti s právy a povinnostmi stanovenými v článcích 4 a 6 včetně případů, kdy požadované informace nejsou poskytnuty v příslušných lhůtách;

c) 

pokud není dosaženo dohody o koordinaci stavebních prací podle čl. 5 odst. 2 do jednoho měsíce ode dne obdržení formální žádosti o koordinaci stavebních prací, nebo

d) 

pokud není dosaženo dohody o přístupu k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy podle čl. 11 odst. 2 nebo 3 do jednoho měsíce ode dne obdržení formální žádosti o přístup.

V případě sporů uvedených v odst. 1 písm. a) a d), je-li subjekt, od něhož operátor požádal o přístup, zároveň subjektem oprávněným k omezení vlastnických práv třetích osob k nemovitosti, na níž, v níž nebo pod níž se nachází předmět žádosti o přístup, mohou členské státy stanovit, že příslušný vnitrostátní orgán pro řešení sporů může rovněž řešit spory ohledně omezení vlastnických práv třetích osob.

2.  

Vnitrostátní orgán pro řešení sporů uvedený v odstavci 1 při plném zohlednění zásady proporcionality a zásad stanovených v příslušných pokynech Komise nebo pokynech sdružení BEREC vydá závazné rozhodnutí k vyřešení sporu:

a) 

do čtyř měsíců ode dne obdržení žádosti o vyřešení sporu v případě sporů uvedených v odst. 1 písm. a);

b) 

do jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti o vyřešení sporu v případě sporů uvedených v odst. 1 písm. b), c) a d).

Tyto lhůty lze prodloužit pouze v případě řádně odůvodněných výjimečných okolností.

3.  
Pokud jde o spory uvedené v odst. 1 písm. a), c) a d), rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro řešení sporů může spočívat ve stanovení spravedlivých a přiměřených podmínek, případně včetně ceny.
4.  
Orgány pro řešení sporů zveřejní svá rozhodnutí, přičemž dodrží zásady důvěrnosti a ochrany obchodního tajemství. Jednotné informační místo zajistí přístup k rozhodnutím zveřejněným orgány pro řešení sporů.

Pokud se spor týká přístupu operátora k infrastruktuře a vnitrostátním orgánem pro řešení sporů je vnitrostátní regulační orgán, zohlední se případně cíle stanovené v článku 3 směrnice (EU) 2018/1972.

5.  
Tento článek doplňuje soudní opravné prostředky a postupy v souladu s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, aniž by jimi byly tyto soudní opravné prostředky a postupy dotčeny.

Článek 14

Příslušné orgány

1.  
Členské státy zřídí nebo určí jeden nebo více příslušných orgánů k provádění úkolů přidělených vnitrostátnímu orgánu pro řešení sporů v souladu s čl. 13 odst. 1 (dále jen „vnitrostátní orgán pro řešení sporů“).
2.  
Vnitrostátní orgán pro řešení sporů musí být právně samostatný a funkčně nezávislý na kterémkoliv provozovateli sítě a na kterémkoli subjektu veřejného sektoru, který vlastní nebo ovládá fyzickou infrastrukturu, které se spor týká. Členské státy, které si ponechají vlastnictví provozovatelů sítě nebo kontrolu nad nimi, musí zajistit účinné strukturální oddělení funkcí souvisejících s vnitrostátními postupy pro řešení sporů a funkcí jednotného informačního místa od činností spojených s vlastnictvím nebo kontrolou.

Vnitrostátní orgány pro řešení sporů jednají nezávisle a objektivně a při rozhodování o sporech jim předložených nežádají ani nepřijímají pokyny od žádného jiného subjektu. To nebrání dohledu v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Pouze příslušné orgány rozhodující o opravném prostředku mají pravomoc pozastavit nebo zrušit rozhodnutí vnitrostátních orgánů pro řešení sporů.

3.  
Vnitrostátní orgán pro řešení sporů může účtovat poplatky na pokrytí nákladů souvisejících s plněním úkolů, které mu byly svěřeny.
4.  
Všechny strany, jichž se spor týká, plně spolupracují s vnitrostátním orgánem pro řešení sporů.
5.  
Funkce jednotného informačního místa uvedeného v článcích 3 až 10, 12 a 13 vykonává podle potřeby jeden nebo více příslušných orgánů určených členskými státy na celostátní, regionální nebo místní úrovni. S cílem pokrýt náklady na plnění těchto funkcí lze účtovat poplatky za užívání jednotných informačních míst.
6.  
Odstavec 2 první pododstavec se použije obdobně na příslušné orgány, které plní funkce jednotného informačního místa.
7.  
Příslušné orgány vykonávají své pravomoci nestranně, transparentně a včas. Členské státy zajistí, aby uvedené orgány měly k provádění svěřených úkolů odpovídající technické, finanční a lidské zdroje.
8.  
Členské státy prostřednictvím jednotného informačního místa zveřejní úkoly, které má každý příslušný orgán provést, zejména pokud jsou tyto úkoly svěřeny více než jednomu příslušnému orgánu nebo pokud se přidělené úkoly změnily. Příslušné orgány případně provádějí vzájemné konzultace a spolupracují ve věcech společného zájmu.
9.  
Členské státy oznámí Komisi totožnost každého příslušného orgánu v souladu s tímto článkem k plnění funkce podle tohoto nařízení a jejich příslušné povinnosti a veškeré jejich změny předtím, než takové určení nebo změna vstoupí v platnost.
10.  
Proti veškerým rozhodnutím přijatým příslušným orgánem se lze v souladu s vnitrostátními právními předpisy odvolat k plně nezávislému odvolacímu orgánu, včetně orgánu soudní povahy. Článek 31 směrnice (EU) 2018/1972 se obdobně použije i na jakékoli opravné prostředky podle tohoto odstavce.

Právem na opravný prostředek podle prvního pododstavce není dotčeno právo stran předložit spor příslušnému vnitrostátnímu soudu.

Článek 15

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a jakéhokoli závazného rozhodnutí přijatého na základě tohoto nařízení příslušnými orgány uvedenými v článku 14 a přijmou veškerá opatření nezbytná pro zajištění jejich provádění. Stanovené sankce musí být vhodné, účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 16

Podávání zpráv a monitorování

1.  
Do 12. května 2028 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění tohoto nařízení. Tato zpráva obsahuje shrnutí dopadu opatření stanovených tímto nařízením a posouzení pokroku při plnění jejích cílů, včetně toho, zda a jak by mohlo toto nařízení více přispět k dosažení cílů v oblasti konektivity stanovených v rozhodnutí(EU) 2022/2481.

Tato zpráva bude zahrnovat vývoj ohledně oblasti působnosti tohoto nařízení, který má potenciální dopad na pokrok ohledně rychlého a rozsáhlého budování sítě VHCN ve venkovských, ostrovních a odlehlých oblastech, jako jsou ostrovy a hornaté a řídce osídlené regiony, jakož i na vývoj trhu s výškovou infrastrukturou a zavádění různých řešení páteřního propojení včetně družicového páteřního propojení v oblasti digitální vysokorychlostní konektivity.

2.  
Za tímto účelem může Komise požadovat od členských států informace, které musí být předloženy bez zbytečného odkladu. Do 12. listopadu 2025 členské státy v úzké spolupráci s Komisí prostřednictvím Komunikačního výboru zřízeného článkem 118 směrnice (EU) 2018/1972 zejména stanoví ukazatele pro náležité monitorování uplatňování tohoto nařízení a mechanismus pro zajištění pravidelného shromažďování údajů a podávání zpráv o nich Komisi.

Článek 17

Změny nařízení (EU) 2015/2120

Nařízení (EU) 2015/2120 se mění takto:

1) 

V článku 2 se doplňují nové body, které znějí:

„5. 

„interpersonální komunikační službou nezávislou na číslech“ se rozumí interpersonální komunikační služba nezávislá na číslech ve smyslu čl. 2 bodu 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ( *1 );

6. 

„vnitrostátní komunikací“ se rozumí jakákoli interpersonální komunikační služba založená na číslech, která je zahájena v členském státě spotřebitelova domovského poskytovatele a ukončena na jakémkoli čísle pevné či mobilní sítě z národního číslovacího plánu stejného členského státu;

7. 

„komunikací v rámci Unie“ se rozumí jakákoli interpersonální komunikační služba založená na číslech, která je zahájena v členském státě spotřebitelova domovského poskytovatele a ukončena na jakémkoli čísle pevné či mobilní sítě z národního číslovacího plánu jiného členského státu.

2) 

V článku 5a se doplňují nové odstavce, které znějí:

„7.  
Od 1. ledna 2029 nebudou poskytovatelé ohledně vnitrostátní komunikace a komunikace v rámci Unie u spotřebitelů uplatňovat různou maloobchodní cenu, budou-li přijata technická pravidla ohledně opatření, jako je udržitelnost, přiměřené využívání a opatření proti podvodům. Komise do 30. června 2028 přijme, po konzultaci se sdružením BEREC, prováděcí akt, kterým se tato technická pravidla stanoví, a to přezkumným postupem podle článku 5b.
8.  
Poskytovatelé mohou od 1. ledna 2025 dobrovolně splnit povinnost neuplatňovat různé maloobchodní ceny stanovené v odstavci 7. Tito poskytovatelé budou osvobozeni od povinností stanovených v odstavci 1, s výhradou politiky přiměřeného využívání, s cílem poskytnout prospěch vyplývající ze stejných maloobchodních cen pro vnitrostátní komunikaci a komunikaci v rámci Unie spotřebitelům dříve. Za tímto účelem Komise přijme do 31. prosince 2024 prováděcí akt týkající se přiměřeného využívání, a to na základě typických vzorců používání, a opatření proti podvodům, a to po konzultaci se sdružením BEREC. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 5b odst. 2.
9.  
Do 30. června 2027 a po konzultaci se sdružením BEREC provede Komise přezkum tohoto článku a na základě posouzení jeho dopadu může Komise případně rozhodnout o předložení legislativního návrhu s cílem doplnit jej.
10.  

Posouzení uvedené v odstavci 9 zahrnuje:

a) 

vývoj velkoobchodních nákladů souvisejících s poskytováním komunikace v rámci Unie;

b) 

vývoj hospodářské soutěže na trhu pro poskytování interpersonální komunikační služby založené na číslech a směr vývoje maloobchodních cen v oblasti komunikace v rámci Unie v různých členských státech;

c) 

vývoj preferencí spotřebitelů a výběr zvláštních nabídek a balíčků, které nejsou hrazeny na základě skutečné spotřeby komunikace v rámci Unie;

d) 

možný dopad na vnitrostátní trhy poskytování interpersonální komunikační služby založené na číslech, a zejména na maloobchodní ceny účtované spotřebitelům obecně, při zohlednění nákladů za poskytování komunikace v rámci Unie, a potenciální dopad těchto opatření na příjmy pro poskytovatele a pokud možno investiční kapacita poskytovatelů, s ohledem zejména na budoucí zavádění sítí v souladu s cíli pro konektivitu uvedené v rozhodnutí (EU) 2022/2481 tam, kde nejsou příplatky za komunikaci v rámci Unie již použity;

e) 

rozsah použití, dostupnost a konkurenceschopnost interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech nebo jakýchkoliv alternativ ke komunikaci v rámci Unie;

f) 

vývoj tarifních plánů ohledně komunikace v rámci Unie a zejména rozsah, v němž provádění opatření stanovených v odstavci 8 mělo za následek výsledky směřující k odstranění rozdílů v maloobchodních cenách pro spotřebitele mezi vnitrostátní komunikací a komunikací v rámci Unie.

11.  
Sdružení BEREC pro účely provedení posouzení uvedeného v odstavci 9 pravidelně shromažďuje příslušné informace od vnitrostátních regulačních orgánů. Vnitrostátní regulační orgány mohou tyto údaje v příslušných případech poskytnout v součinnosti s jinými příslušnými orgány. Údaje shromážděné sdružením BEREC podle tohoto odstavce jsou alespoň jednou ročně předávány Komisi. Komise je zveřejní. S cílem zajistit, aby sdružení BEREC mohlo plnit své povinnosti podle tohoto odstavce, mají poskytovatelé povinnost spolupracovat, a to prostřednictvím poskytování požadovaných údajů, včetně důvěrných údajů, příslušným vnitrostátním orgánům.“
3) 

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 5b

Postup projednávání ve výboru

1.  
S cílem plnit své povinnosti podle článku 5a tohoto nařízení je Komisi nápomocen Komunikační výbor zřízený čl. 118 odst. 1 směrnice (EU) 2018/1972. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2.  
Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.“
4) 

V čl. 10 odst. 5 se datum „14. května 2024“ nahrazuje datem „30. června 2032“.

Článek 18

Zrušení

1.  
Směrnice 2014/61/EU se zrušuje s účinkem od  ►C1  12. listopadu 2025 ◄ .
2.  

Odchylně od odstavce 1 tohoto článku, pokud se ustanovení tohoto nařízení nahrazující ustanovení směrnice 2014/61/EU použijí od pozdějšího data, zůstanou v platnosti do uvedeného pozdějšího data následující příslušná ustanovení uvedené směrnice tak, jak je uvedeno níže:

a) 

čl. 4 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 4 první věta, čl. 6 odst. 1, 2, 3 a 5 a čl. 7 odst. 1 a 2 uvedené směrnice zůstávají v platnosti do 12. května 2026;

b) 

článek 8 odst. 1 až 4 uvedené směrnice zůstávají v platnosti do 12. února 2026.

3.  
Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze.

Článek 19

Vstup v platnost a použitelnost

1.  
Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
2.  
Použije se od 12. listopadu 2025.
3.  

Odchylně od odstavce 2 tohoto článku se:

a) 

článek 5 odst. 6 a čl. 11 odst. 6 použijí od 11. května 2024;

b) 

článek 17 se použije od 15. května 2024;

c) 

článek 10 odst. 1, 2 a 3 se použije od 12. února 2026;

d) 

článek 4 odst. 3, čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 2 a 3 a čl. 12 odst. 1, 2 a 3 se použijí od 12. května 2026.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.



PŘÍLOHA

Srovnávací tabulka



Směrnice 2014/61/EU

Toto nařízení

Čl. 1 odst. 1

Čl. 1 odst. 1

Čl. 1 odst. 2

Čl. 1 odst. 3

Čl. 1 odst. 3

Čl. 1 odst. 3

Čl. 1 odst. 4

Čl. 1 odst. 2

—

Čl. 1 odst. 4

—

Čl. 1 odst. 5

Článek 2

Článek 2

Čl. 3 odst. 1

Čl. 3 odst. 11

Čl. 3 odst. 2

Čl. 3 odst. 1

—

Čl. 3 odst. 2

—

Čl. 3 odst. 3

—

Čl. 3 odst. 4

Čl. 3 odst. 3

Čl. 3 odst. 5

—

Čl. 3 odst. 6

Čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 3 odst. 7

Čl. 3 odst. 4

Čl. 13 odst. 1 písm. a)

Čl. 3 odst. 5

Čl. 13 odst. 2

Čl. 13 odst. 3

Čl. 13 odst. 4 druhý pododstavec

—

Čl. 3 odst. 8

—

Čl. 3 odst. 9

—

Čl. 3 odst. 10

Čl. 3 odst. 6

Čl. 3 odst. 12

—

Čl. 3 odst. 13

Čl. 4 odst. 1

Čl. 4 odst. 1

Čl. 4 odst. 2

Čl. 4 odst. 3

—

Čl. 4 odst. 2

Čl. 4 odst. 3

Čl. 4 odst. 1

Čl. 4 odst. 3

Čl. 4 odst. 4 první věta

Čl. 4 odst. 3

—

Čl. 4 odst. 4

Čl. 4 odst. 4 druhá a třetí věta

Čl. 4 odst. 1 druhý a třetí pododstavec

Čl. 4 odst. 5

Čl. 4 odst. 5

Čl. 4 odst. 6

Čl. 13 odst. 1 písm. b)

Čl. 13 odst. 2 písm. b)

Čl. 4 odst. 7

Čl. 4 odst. 6

Čl. 4 odst. 7

Čl. 4 odst. 8

Čl. 4 odst. 8

Čl. 5 odst. 1

Čl. 5 odst. 1

Čl. 5 odst. 2

Čl. 5 odst. 2

—

Čl. 5 odst. 3

—

Čl. 5 odst. 4

Čl. 5 odst. 3

Čl. 13 odst. 1 písm. c)

Čl. 5 odst. 4

Čl. 13 odst. 2 písm. b)

Čl. 13 odst. 3

Čl. 5 odst. 5

Čl. 5 odst. 5

—

Čl. 5 odst. 6

Čl. 6 odst. 1

Čl. 6 odst. 1

Čl. 6 odst. 2

—

Čl. 6 odst. 3

Čl. 6 odst. 1

Čl. 6 odst. 4

Čl. 13 odst. 1 písm. b) a čl. 13 odst. 2 písm. b)

Čl. 6 odst. 5

Čl. 6 odst. 2

—

Čl. 7 odst. 1

Čl. 7 odst. 1

Čl. 7 odst. 2

Čl. 7 odst. 2

Čl. 7 odst. 3

—

Čl. 7 odst. 4

Čl. 7 odst. 3

Čl. 7 odst. 5

—

Čl. 7 odst. 6

Čl. 7 odst. 7

Čl. 7 odst. 8

Čl. 7 odst. 9

Čl. 7 odst. 10

Čl. 7 odst. 11

Čl. 7 odst. 12

Čl. 7 odst. 4

—

—

Článek 8

—

Článek 9

Čl. 8 odst. 1

Čl. 10 odst. 1

Čl. 8 odst. 2

Čl. 10 odst. 2

Čl. 8 odst. 3

Čl. 10 odst. 6

Čl. 8 odst. 4

Čl. 10 odst. 7

Čl. 10 odst. 8

Čl. 9 odst. 1

Čl. 11 odst. 1

Čl. 9 odst. 2

Čl. 11 odst. 2

Čl. 9 odst. 3

Čl. 11 odst. 3

Čl. 13 odst. 1 písm. d)

Čl. 13 odst. 2

Čl. 9 odst. 4

Čl. 11 odst. 3

Čl. 9 odst. 5

Čl. 11 odst. 4

Čl. 9 odst. 6

Čl. 11 odst. 5

—

Čl. 11 odst. 6

—

Článek 12

—

Čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec

—

Čl. 13 odst. 4 první pododstavec

—

Čl. 13 odst. 5

Čl. 10 odst. 1

Čl. 14 odst. 1

Čl. 10 odst. 2

Čl. 14 odst. 2 a čl. 14 odst. 3

Čl. 10 odst. 3

Čl. 14 odst. 4

Čl. 10 odst. 4

Čl. 14 odst. 5

—

Čl. 14 odst. 6

—

Čl. 14 odst. 7

Čl. 10 odst. 5

Čl. 14 odst. 9

Čl. 10 odst. 6

Čl. 14 odst. 10

Článek 11

Článek 15

Článek 12

Čl. 16 odst. 1

—

Čl. 16 odst. 2

—

Článek 17

—

Článek 18

Článek 13

—

Článek 14

Článek 19

Článek 15

—


( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 ze dne 16. prosince 2020 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (Úř. věst. L 435, 23.12.2020, s. 1).

( *1 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (Úř. věst. L 321, 17.12.2018, s. 36).“

Top