Dohody o finančním zajištění - zlepšení právní jasnosti

KLÍČOVÉ BODY

Zahrnuté protistrany

Tato směrnice se vztahuje na dohody o finančním zajištění mezi konkrétními kategoriemi smluvních stran s cílem zajistit právní jistotu v celé EU:

• centrální banky,
• orgány veřejné moci,
• finanční instituce podléhající dohledu,
• ústřední protistrany, vypořádací zprostředkovatelé a clearingové instituce,
• osoby jiné než fyzické osoby (včetně společností bez právní osobnosti a osobních společností), pokud je druhá strana dohody o finančním zajištění jedním z výše uvedených subjektů a členský stát EU se nevzdal uplatnění této možnosti.

Druhy zajištění

Směrnice vymezuje aktiva, která lze použít jako finanční zajištění:

• způsobilé finanční zajištění tvoří peněžní prostředky, finanční nástroje (například akcie a dluhopisy) a úvěrové pohledávky,
• členské státy mohou omezit používání určitých nástrojů, například akcií vydaných poskytovatelem zajištění nebo jeho přidruženými společnostmi.

Formy dohod o finančním zajištění

Směrnice uznává dva typy ujednání, jimiž se zajišťují závazky kolaterálem:

• dohody o finančním zajištění s převedením vlastnického práva, při nichž plné vlastnictví finančního kolaterálu přechází na příjemce zajištění;
• dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty, u nichž je finanční zajištění poskytnuto jako jistota, avšak vlastnictví zůstává poskytovateli zajištění.

Formální požadavky

Směrnice omezuje vnitrostátní formální požadavky na minimum, aby dohody o finančním zajištění byly účinné a vymahatelné bez nadměrné administrativní zátěže. Směrnice však vyžaduje, aby dohody o zajištění byly doloženy písemně nebo způsobem právně rovnocenným.

Právo užívat předmět finančního zajištění podle ujednání o finančním zajištění s poskytnutím jistoty

Na základě ujednání o finančním zajištění s poskytnutím jistoty může příjemce finančního zajištění za sjednaných podmínek nakládat s předmětem finančního zajištění, jako by byl jeho vlastníkem:

• je-li použito zajištění, příjemce musí po skončení závazku vrátit rovnocenná aktiva;
• směrnice umožňuje nahrazení kolaterálu, čímž zajišťuje flexibilitu při současném zachování ochrany pro obě strany.

Realizace finančního zajištění

Směrnice stanoví pravidla pro realizaci zajištění v případě rozhodné události pro realizaci, jako je nesplnění závazků poskytovatelem nebo příjemcem zajištění:

• zajištění lze realizovat prodejem, přivlastněním nebo započtením jeho hodnoty oproti příslušným finančním závazkům (v závislosti na druhu zajištění);
• vymáhání se musí řídit sjednanými smluvními podmínkami a nesmí vyžadovat předchozí schválení soudem;
• hodnota přivlastněného zajištění musí být stanovena obchodně přiměřeným způsobem a musí být sjednána v dohodě o finančním zajištění s poskytnutím jistoty.

Započtení při ukončení²

Směrnice vyžaduje uznání závěrečného vypořádání i v insolvenčním řízení. Závěrečné vypořádání při vzniku realizační události převádí vzájemné pohledávky na jediný zůstatek splatný jednou stranou druhé, ať již prostřednictvím nettingu, započtení nebo jiným způsobem. Tím se zajišťuje zachování finanční stability omezením nákazy způsobené selháními.

Ochrana před insolvenčním právem

Směrnice chrání ujednání o finančním zajištění před uplatněním některých vnitrostátních pravidel upravujících úpadkové řízení:

• dohody o finančním zajištění nelze prohlásit za neplatné pouze z toho důvodu, že byly uzavřeny krátce před zahájením insolvenčního řízení;
• dodatečné finanční zajištění je chráněno před napadením výlučně z důvodu, že bylo poskytnuto krátce před zahájením insolvenčního řízení, pokud je poskytnutí dodatečného finančního zajištění nezbytné k zohlednění změn hodnoty původně poskytnutého finančního zajištění nebo výše příslušného finančního závazku;
• příjemci finančního zajištění mohou vykonávat svá práva bez ohledu na reorganizaci nebo likvidaci poskytovatele, a to i tehdy, bylo-li finanční zajištění poskytnuto v den zahájení likvidačního řízení nebo reorganizačních opatření, avšak až po okamžiku jejich zahájení, pokud mohou prokázat, že o zahájení takového řízení nebo opatření nevěděli ani vědět neměli.

Kolizní normy

Směrnice stanoví, že zajištění ve formě zaknihovaných cenných papírů se – v konkrétních otázkách – řídí právem země, v níž je veden příslušný účet, na němž jsou cenné papíry evidovány.

Vztah k jiným právním předpisům EU

Směrnice byla změněna směrnicí 2009/44/ES, směrnicí 2014/59/EU (viz shrnutí) a nařízením (EU) 2021/23 (viz shrnutí), čímž byla uvedena do souladu s rámcem EU pro finanční trhy a řešení krize selhávajících institucí. Směrnice (EU) 2025/1 dále mění směrnici 2002/47/ES s cílem vyjasnit, že pokud se na pojišťovny a zajišťovny vztahují postupy EU k řešení krize, mohou být obvyklá práva používat, realizovat nebo započítávat finanční zajištění omezena. Tím se směrnice uvádí do souladu se stávajícími režimy řešení krize v EU pro banky a ústřední protistrany a zajišťuje se jednotné zacházení v celém finančním sektoru.