(1)

Na základě závěrů Rady ze dne 12. února 2016 o boji proti financování terorismu, sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 2. února 2016 o akčním plánu pro zesílení boje proti financování terorismu a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 (2) je nutno přijmout společná pravidla týkající se obchodu se třetími zeměmi, aby byla zajištěna účinná ochrana kulturních statků před nedovoleným obchodováním s kulturními statky a před jejich ztrátou nebo zničením, zachování kulturního dědictví lidstva a zabránění financování terorismu a praní peněz prostřednictvím prodeje kulturních statků získaných drancováním kupujícím v Unii.

(2)

Vykořisťování národů a území může vést k nedovolenému obchodování s kulturními statky, zejména v případě, kdy k takovému nedovolenému obchodování dochází v důsledku ozbrojeného konfliktu. Toto nařízení by v tomto ohledu mělo zohlednit spíše regionální a místní charakteristiky národů a území než tržní hodnotu kulturních statků.

(3)

Kulturní statky jsou součástí kulturního dědictví a jsou často velmi významné z hlediska kulturního, uměleckého, historického a vědeckého. Kulturní dědictví představuje jednu ze základních součástí civilizace, má mimo jiné symbolickou hodnotu a patří ke kulturní paměti lidstva. Obohacuje kulturní život všech národů a sjednocuje národy prostřednictvím sdílené paměti, vědomostí a sdíleného rozvoje civilizace. Mělo by být proto chráněno před neoprávněným přisvojováním a drancováním. K drancování archeologických nalezišť docházelo vždy, ale nyní se z něj stal průmysl a spolu s obchodováním s kulturními statky z neoprávněně prováděných vykopávek se považuje za závažný trestný čin, který způsobuje značné utrpení těm, kterých se přímo či nepřímo dotýká. Nedovolené obchodování s kulturními statky v mnoha případech přispívá k nucené kulturní homogenizaci nebo nucené ztrátě kulturní identity, přičemž drancování kulturních statků vede mimo jiné k rozpadu kultur. Dokud je možné věnovat se lukrativnímu obchodu s kulturními statky z neoprávněně prováděných vykopávek a vydělávat na nich bez významných rizik, budou tyto vykopávky a drancování pokračovat i nadále. Ekonomická a umělecká hodnota kulturních statků vytváří silnou poptávku po nich na mezinárodním trhu. Neexistence dostatečně důrazných mezinárodních právních opatření nebo neúčinné vymáhání těch opatření, která jsou k dispozici, vedou k přenesení těchto statků do šedé ekonomiky. Unie by proto měla zakázat vstup kulturních statků, které byly neoprávněně vyvezeny ze třetích zemí na celní území Unie, se zvláštním důrazem na kulturní statky ze třetích zemí postižených ozbrojenými konflikty, zejména v případech, kdy s těmito kulturními statky nedovoleně obchodují teroristické nebo jiné zločinecké organizace. Přestože by tento obecný zákaz neměl zahrnovat systematické kontroly, členské státy by měly mít možnost zasáhnout, jakmile obdrží zprávu o podezřelých zásilkách, a přijmout veškerá vhodná opatření s cílem zadržet nedovoleně vyvezené kulturní statky.

(4)

Vzhledem k rozdílným pravidlům, která se v členských státech uplatňují s ohledem na dovoz kulturních statků na celní území Unie, je nutno přijmout opatření zejména k zajištění toho, aby určitý dovoz kulturních statků podléhal při vstupu na celní území Unie jednotným kontrolám, a to na základě stávajících režimů, postupů a správních nástrojů, jejichž cílem je jednotné provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (3).

(5)

Na ochranu kulturních statků považovaných za národní kulturní poklady členských států se již vztahuje nařízení Rady (ES) č. 116/2009 (4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU (5). Toto nařízení by se proto nemělo vztahovat na kulturní statky, které byly vytvořeny nebo objeveny na celním území Unie. Společná pravidla zavedená tímto nařízením by se měla vztahovat na celní zacházení s kulturními statky, které nejsou kulturními statky Unie, vstupujícími na celní území Unie. Pro účely tohoto nařízení by mělo být rozhodným celním územím celní území Unie v okamžiku dovozu.

(6)

Kontrolní opatření, která budou zavedena v souvislosti se svobodnými pásmy a tzv. „svobodnými přístavy“ by měla mít co nejširší oblast působnosti, pokud jde o dotčené celní režimy, aby se zamezilo obcházení tohoto nařízení využíváním těchto svobodných pásem, které představují potenciální zdrojové oblasti pro pokračující šíření nedovoleného obchodování. Tato kontrolní opatření by se proto měla týkat nejen kulturních statků propuštěných do volného oběhu, nýbrž také kulturních statků propuštěných do zvláštního celního režimu. Tato oblast působnosti by však neměla jít nad rámec cíle spočívajícího v zabránění vstupu nedovoleně vyvezených kulturních statků na celní území Unie. Systematická kontrolní opatření by sice měla zahrnovat propuštění do volného oběhu a některé zvláštní celní režimy, do nichž lze propustit kulturní statky vstupující na celní území Unie, tranzit by však měl být ze systematických kontrolních opatření vyloučen.

(7)

Velká část třetích zemí a většina členských států je obeznámena s definicemi obsaženými v Úmluvě UNESCO o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků podepsané v Paříži dne 14. listopadu 1970 (dále jen „úmluva UNESCO z roku 1970“), jejíž smluvní stranou je značný počet členských států, a v Úmluvě UNIDROIT o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích podepsané v Římě dne 24. června 1995. Z tohoto důvodu jsou v tomto nařízení použity definice vycházející z definic obsažených v uvedených úmluvách.

(8)

Zákonnost vývozu kulturních statků je nutno v první řadě posoudit na základě právních předpisů země, ve které byly tyto kulturní statky vytvořeny nebo objeveny. Aby však nedocházelo k nepřiměřenému bránění oprávněnému obchodování, měla by mít osoba, která hodlá kulturní statky dovézt na celní území Unie, v určitých případech možnost doložit místo toho dovolený vývoz z jiné třetí země, ve které se dané kulturní statky nacházely před jejich odesláním do Unie. Tato výjimka by se měla týkat případů, kdy nelze spolehlivě zemi, ve které byly dané kulturní statky vytvořeny nebo objeveny, určit nebo kdy k vývozu daných kulturních statků došlo před vstupem v platnost úmluvy UNESCO z roku 1970, totiž před 24. dubnem 1972. Aby se zamezilo obcházení tohoto nařízení prostým odesláním nedovoleně vyvezených kulturních statků do jiné třetí země před jejich dovozem do Unie, měly by být tyto výjimky použitelné pouze tehdy, pokud se dané kulturní statky nacházely v dané třetí zemi po dobu delší než pět let a pro jiné účely než dočasné použití, tranzit, zpětný vývoz nebo překládka. V případě, že tyto podmínky splňuje více než jedna země, relevantní by měla být poslední z těchto zemí před vstupem daných kulturních statků na celní území Unie.

(9)

Článek 5 úmluvy UNESCO z roku 1970 vyzývá státy, které jsou smluvními stranami uvedené úmluvy, k vytvoření jednoho nebo více vnitrostátních orgánů na ochranu kulturních statků před nedovoleným dovozem, vývozem a převodem vlastnictví. Tyto vnitrostátní orgány by měly mít rovněž k dispozici dostatečně početný kvalifikovaný personál schopný zajistit tuto ochranu v souladu s uvedenou úmluvou a měly by umožňovat nezbytnou aktivní spolupráci mezi příslušnými orgány členských států, které jsou smluvními stranami uvedené úmluvy v oblasti bezpečnosti a boje proti neoprávněnému dovozu kulturních statků, zejména z oblastí postižených ozbrojeným konfliktem.

(10)

Aby nebylo nepřiměřeně bráněno obchodování s kulturními statky přes vnější hranice Unie, mělo by se toto nařízení vztahovat pouze na kulturní statky, které splňují určitý požadavek na minimální stáří podle tohoto nařízení. Dále se zdá být vhodné stanovit také minimální finanční hodnotu s cílem vyloučit kulturní statky nižší finanční hodnoty z uplatňování podmínek a postupů pro dovoz na celní území Unie. Tyto minimální finanční hodnoty zajistí, aby se opatření stanovená tímto nařízením soustředila na kulturní statky, na něž se s největší pravděpodobnosti zaměřují plenitelé v oblastech, v nichž probíhá konflikt, aniž by byly vyloučeny ostatní kulturní statky, u nichž je nezbytná kontrola k zajištění ochrany kulturního dědictví.

(11)

Nedovolené obchodování s kulturními statky získanými drancováním bylo v rámci nadnárodního posouzení rizik praní peněz a financování terorismu, která mají dopad na vnitřní trh, určeno jako možný zdroj financování terorismu a praní peněz.

(12)

Jelikož určité kategorie kulturních statků, konkrétně archeologické předměty a části památek, jsou obzvláště vystaveny riziku drancování a ničení, zdá se být nezbytné zavést přísnější systém kontrol před tím, než je těmto kulturním statkům povolen vstup na celní území Unie. Takový systém by měl vyžadovat předložení dovozní licence vydané příslušným orgánem některého členského státu před propuštěním těchto kulturních statků do volného oběhu v Unii či do jiného zvláštního celního režimu, než je tranzit. Osoby usilující o získání této licence by měly být schopny prokázat dovolený vývoz ze země, ve které byly kulturní statky vytvořeny nebo objeveny, příslušnými podpůrnými doklady a důkazy, jako jsou vývozní osvědčení, vlastnické tituly, faktury, kupní smlouvy, doklady o pojištění, přepravní doklady a znalecké posudky. Na základě úplných a přesných žádostí by měly příslušné orgány členských států rozhodnout o vydání licence bez zbytečného odkladu. Veškeré dovozní licence by měly být uchovávány v elektronickém systému.

(13)

Ikona je jakékoli vyobrazení náboženských postav nebo náboženských událostí. Může být zhotovena z různých materiálů a v různých velikostech a může být nástěnná, nebo přenosná. Pokud ikona v minulosti patřila například do interiéru kostela, kláštera či kaple, a to buď jako samostatně stojící ikona nebo jako součást mobiliáře, například ikonostas nebo stojan na ikony, je nepostradatelnou a nedílnou součást bohoslužby a liturgického života a měla by být chápana tak, že se jedná o nedílnou součást církevní památky, od níž byla oddělena. Na ikonu by se tak i v případech, kdy není známo, ke které konkrétní památce patřila, ale lze prokázat, že byla v minulosti nedílnou součástí nějaké památky, zejména pokud se u ní zachovaly známky či části svědčící o tom, že byla v minulosti součástí ikonostasu nebo stojanu na ikony, měla vztahovat kategorie „Části uměleckých a historických památek nebo archeologických nalezišť, které byly odděleny“ uvedená v příloze.

(14)

Vzhledem ke zvláštní povaze kulturních statků hrají velmi důležitou úlohu celní orgány, a proto by měly být v případě potřeby oprávněny vyžadovat od deklaranta další informace a provést analýzu kulturních statků na základě fyzické kontroly.

(15)

U těch kategorií kulturních statků, k jejichž dovozu není vyžadována dovozní licence, by osoby, které chtějí dovézt tyto kulturní statky na celní území Unie, měly prostřednictvím prohlášení osvědčit jejich oprávněný vývoz ze třetí země a převzít za něj odpovědnost a měly by předložit dostatečné informace, aby mohly celní orgány tyto kulturní statky identifikovat. K usnadnění postupu a z důvodů právní jistoty by měly být informace o kulturním statku poskytnuty prostřednictvím standardizovaného dokladu. K popisu kulturních statků by se mohl používat standard identifikace předmětů „Object ID“, který doporučuje UNESCO. Držitel kulturních statků by měl tyto údaje zaregistrovat v elektronickém systému s cílem usnadnit identifikaci celními orgány, umožnit provedení analýzy rizik a cílených kontrol a zajistit dohledatelnost kulturních statků po jejich vstupu na vnitřní trh.

(16)

V kontextu prostředí jednotného portálu EU pro oblast celnictví by Komise měla být odpovědná za zřízení centralizovaného elektronického systému pro podávání žádostí o dovozní licence a registraci prohlášení dovozce a uchovávání informací a jejich výměnu mezi orgány členských států, zejména pokud jde o prohlášení dovozce a dovozní licence.

(17)

Při zpracovávání údajů podle tohoto nařízení by mělo být rovněž možné zahrnout osobní údaje. Jejich zpracování by mělo být prováděno v souladu s právem Unie. Členské státy a Komise by měly zpracovávat osobní údaje pouze pro účely tohoto nařízení nebo za řádně odůvodněných okolností za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení. Na veškeré shromažďování, zpřístupnění, přenos, sdělování a jiné zpracovávání osobních údajů v oblasti působnosti tohoto nařízení by se měly vztahovat požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (6) a (EU) 2018/1725 (7). Při zpracování osobních údajů pro účely tohoto nařízení by mělo být rovněž dodržováno právo na respektování rodinného a soukromého života zaručené článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy, jakož i právo na respektování soukromého a rodinného života zaručené články 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie a právo na ochranu osobních údajů zaručené článkem 8 uvedené listiny.

(18)

Kulturní statky, které nebyly vytvořeny nebo objeveny na celním území Unie, ale byly vyvezeny jako unijní kulturní statky, by neměly podléhat povinnosti předložit dovozní licenci nebo prohlášení dovozce, pokud se na celní území Unie vracejí jakožto vrácené zboží ve smyslu nařízení (EU) č. 952/2013.

(19)

Dočasné použití kulturních statků pro vzdělávací nebo vědecké účely, pro účely konzervování, restaurování nebo digitalizace, pro výstavní účely, pro účely scénického umění, výzkumu prováděného akademickými institucemi nebo pro účely spolupráce mezi muzei či podobnými institucemi by rovněž nemělo podléhat povinnosti předložit dovozní licenci nebo prohlášení dovozce.

(20)

Uskladnění kulturních statků pocházejících ze zemí postižených ozbrojeným konfliktem nebo přírodní pohromou za výlučným účelem zajištění bezpečného uložení a jejich ochrana ze strany některého orgánu veřejné moci nebo pod jeho dohledem by nemělo podléhat povinnosti předložit dovozní licenci či prohlášení dovozce.

(21)

K usnadnění prezentace kulturních statků na obchodních uměleckých veletrzích by neměla být požadována dovozní licence, pokud se kulturní statky nacházejí v režimu dočasného použití ve smyslu článku 250 nařízení (EU) č. 952/2013 a namísto dovozní licence bylo předloženo prohlášení dovozce. Předložení dovozní licence by však mělo být požadováno, pokud dané kulturní statky mají zůstat po skončení uměleckého veletrhu v Unii.

(22)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení podrobných podmínek pro: kulturní statky, které jsou vráceným zbožím, nebo dočasné použití kulturních statků na celním území Unie a jejich bezpečného uložení, šablony žádostí o dovozní licenci a formulářů dovozních licencí, šablony prohlášení dovozce a průvodní doklady k němu a další procesní pravidla týkající se jejich předkládání a zpracování. Komisi by měly být rovněž svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení podmínek pro zřízení elektronického systému pro předkládání žádostí o dovozní licence a prohlášení dovozce a pro uchovávání informací a jejich výměnu mezi členskými státy. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (8).

(23)

Za účelem zajištění účinné koordinace, a aby se předešlo zdvojování úsilí při organizaci činností v oblasti odborné přípravy a budování kapacit a informačních kampaní, jakož i případně při zadávání relevantního výzkumu a vývoje norem, by měly Komise a členské státy spolupracovat s mezinárodními organizacemi a jinými subjekty, jako jsou UNESCO, INTERPOL, EUROPOL, Světová celní organizace, Mezinárodní centrum pro studium ochrany a restaurování kulturního dědictví a Mezinárodní rada muzeí.

(24)

Na podporu účinného provádění tohoto nařízení a jako základ pro jeho budoucí hodnocení by měly být členskými státy a Komisí elektronicky shromažďovány a sdíleny příslušné informace o obchodních tocích kulturních statků. V zájmu transparentnosti a veřejné kontroly by mělo být co nejvíce informací zveřejňováno. Obchodní toky kulturních statků nelze účinně sledovat pouze na základě jejich hodnoty nebo hmotnosti. Je nezbytné elektronicky shromažďovat informace o počtu položek uvedených v celním prohlášení. Jelikož v kombinované nomenklatuře není pro kulturní statky stanovena doplňková jednotka měření, je nezbytné vyžadovat, aby byl v celním prohlášení uveden počet položek.

(25)

Strategie a akční plán EU pro řízení rizik v oblasti cel mají mimo jiné za cíl posílit kapacity celních orgánů a zvýšit schopnost reagovat na rizika v oblasti kulturních statků. Měl by se používat společný rámec pro řízení rizik stanovený v nařízení (EU) č. 952/2013 a celní orgány by si měly vyměňovat příslušné informace o rizicích.

(26)

Aby se využilo odborných znalostí mezinárodních organizací a jiných subjektů, které působí v oblasti kultury, a jejich zkušeností s nedovoleným obchodováním s kulturními statky, je třeba ve společném rámci pro řízení rizik při určování rizik souvisejících s kulturními statky zohledňovat doporučení těchto organizací a subjektů a jejich pokyny. Zejména „červené seznamy“ zveřejňované Mezinárodní radou muzeí by měly sloužit jako vodítko umožňující určit třetí země, jejichž kulturní dědictví je nejvíce ohroženo, a předměty z nich vyvážené, které by mohly být častěji předmětem nedovoleného obchodování.

(27)

Je nezbytné vytvořit informační kampaně o rizicích spojených s nedovoleným obchodováním s kulturními statky, které se zaměří na osoby kupující kulturní statky, a pomáhat účastníkům trhu při tom, aby tomuto nařízení porozuměli a uplatňovali jej. Členské státy by měly do šíření těchto informací zapojit příslušná vnitrostátní kontaktní místa a další poskytovatele informací.

(28)

Za účelem účinného provádění tohoto nařízení by Komise měla zajistit, aby mikropodnikům a malým a středním podnikům byla poskytnuta náležitá technická pomoc, a usnadnit jim poskytování informací. Malé a střední podniky usazené v Unii, které se zabývají dovozem kulturních statků, by proto měly mít možnost využívat stávajících a budoucích programů Unie na podporu konkurenceschopnosti malých a středních podniků.

(29)

Na podporu dodržování právních předpisů a s cílem odrazovat od jejich obcházení by členské státy měly zavést účinné, přiměřené a odrazující sankce pro případy nedodržení ustanovení tohoto nařízení a tyto sankce oznámit Komisi. Sankce za porušování tohoto nařízení zavedené členskými státy by měly mít v celé Unii rovnocenný odrazující účinek.

(30)

Členské státy by měly zajistit, aby se celní a příslušné orgány dohodly na opatřeních podle článku 198 nařízení (EU) č. 952/2013. Podrobnosti těchto opatření by měly podléhat vnitrostátnímu právu.

(31)

Komise by měla neprodleně přijmout prováděcí pravidla k tomuto nařízení, zejména pravidla týkající se vhodných elektronických standardizovaných formulářů, které se mají používat k podání žádosti o dovozní licenci nebo vypracování prohlášení dovozce, a poté v co nejkratší možné lhůtě příslušný elektronický systém zavést. Použitelnost ustanovení týkajících se dovozních licencí a prohlášení dovozce by měla být odpovídajícím způsobem odložena.

(32)

V souladu se zásadou proporcionality je pro dosažení základního cíle tohoto nařízení nezbytné a vhodné stanovit pravidla pro vstup kulturních statků a podmínky a postupy pro jejich dovoz na celní území Unie Toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je pro dosažení sledovaných cílů nezbytné, v souladu s čl. 5 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii,