2.7.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 172/18

(1)

V čl. 2 písm. b) Smlouvy se stanoví vypracování jednotných bezpečnostních standardů pro ochranu zdraví obyvatelstva pracovníků.

(2)

Článek 30 Smlouvy uvádí, že v rámci Společenství se stanoví základní standardy ochrany zdraví obyvatelstva a pracovníků před nebezpečím ionizujícího záření.

(3)

Směrnice Rady 96/29/Euratom ze dne 13. května 1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření (3), stanoví základní bezpečnostní standardy. Ustanovení uvedené směrnice byla doplněna upřesňujícími právními předpisy.

(4)

Jak uznal Soudní dvůr Evropských společenství (dále jen „Soudní dvůr“) ve své judikatuře (4), sdílí Společenství s členskými státy pravomoci v některých oblastech, na něž se vztahuje Úmluva o jaderné bezpečnosti (5).

(5)

Jak uznal Soudní dvůr ve své judikatuře, tvoří ustanovení kapitoly 3 Smlouvy týkající se ochrany zdraví logický celek, kterým se Komisi svěřují pravomoci značného rozsahu s cílem chránit obyvatelstvo a životní prostředí před nebezpečím jaderného zamoření.

(6)

Jak uznal Soudní dvůr ve své judikatuře, nevyplývá z úkolů uložených Společenství na základě čl. 2 písm. b) Smlouvy a týkajících se vypracování bezpečnostních standardů pro ochranu zdraví obyvatelstva a pracovníků, že jakmile byly tyto standardy určeny, nemůže členský stát stanovit přísnější ochranná opatření.

(7)

Rozhodnutí Rady 87/600/Euratom ze dne 14. prosince 1987 o opatřeních Společenství pro včasnou výměnu informací v případě radiační mimořádné situace (6) stanovilo systém pro oznamování a poskytování informací, který členské státy využijí pro ochranu obyvatelstva v případě radiační mimořádné situace. Směrnice Rady 89/618/Euratom ze dne 27. listopadu 1989 o informování obyvatelstva o opatřeních na ochranu zdraví, která se mají použít, a o krocích, které je třeba učinit v případě radiační mimořádné situace (7), uložila členským státům povinnost informovat obyvatelstvo v případě radiační mimořádné situace.

(8)

Jak potvrzuje Úmluva o jaderné bezpečnosti, je jednou ze základních zásad, z nichž vychází úprava jaderné bezpečnosti na mezinárodní úrovni, odpovědnost jednotlivých států za jadernou bezpečnost jaderných zařízení. Tato směrnice by měla podpořit uvedenou zásadu vnitrostátní odpovědnosti, stejně jako zásadu prvotní odpovědnosti za jadernou bezpečnost jaderného zařízení, kterou má pod dohledem příslušného vnitrostátního dozorného orgánu držitel povolení, a měla by rovněž posílit úlohu a nezávislost příslušných dozorných orgánů.

(9)

Každý členský stát může v souladu s příslušnými vnitrostátními politikami rozhodnout o své skladbě zdrojů energie.

(10)

Při vypracovávání vhodného vnitrostátního rámce podle této směrnice budou zohledněny podmínky v jednotlivých státech.

(11)

Členské státy již provedly opatření směřující k dosažení vysoké úrovně jaderné bezpečnosti ve Společenství.

(12)

Ačkoliv se tato směrnice týká zejména jaderné bezpečnosti jaderných zařízení, je rovněž důležité zajistit bezpečné nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem, mimo jiné ve skladovacích zařízeních a úložištích.

(13)

Členské státy by podle potřeby měly posoudit příslušné základní zásady bezpečnosti stanovené Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (8), jež by měly tvořit rámec postupů, k němuž by členské státy měly při provádění této směrnice přihlížet.

(14)

Je přínosné navázat na proces, v jehož rámci vnitrostátní dozorné orgány členských států, na jejichž území se nacházejí jaderné elektrárny, spolupracují v kontextu Asociace západoevropských jaderných dozorů (WENRA), přičemž stanovily řadu referenčních úrovní bezpečnosti pro energetické reaktory.

(15)

V návaznosti na výzvu Rady k ustavení skupiny na vysoké úrovni na úrovni Unie, obsaženou v závěrech Rady z 8. května 2007 týkajících se jaderné bezpečnosti a bezpečného nakládání s vyhořelým jaderným palivem a radioaktivním odpadem, byla rozhodnutím Komise 2007/530/Euratom ze dne 17. července 2007 o zřízení Evropské skupiny na vysoké úrovni pro jadernou bezpečnost a nakládání s odpadem (9) zřízena Skupina evropských dozorných orgánů pro jadernou bezpečnost (ENSREG), aby přispěla k dosažení cílů Společenství v oblasti jaderné bezpečnosti.

(16)

Je vhodné stanovit jednotnou strukturu zpráv, které členské státy předkládají Komisi v souvislosti s uplatňováním této směrnice. V této souvislosti by mohla, vzhledem k širokým zkušenostem svých členů, poskytnout cenný příspěvek ENSREG, čímž by usnadnila konzultace a spolupráci mezi vnitrostátními dozornými orgány.

(17)

ENSREG na svém pátém zasedání, konaném dne 15. října 2008, přijala deset zásad, které mají být uplatněny při práci na návrhu směrnice o jaderné bezpečnosti, jak je uvedeno v zápise z jednání skupiny ze dne 20. listopadu 2008.

(18)

K dalšímu zvýšení jaderné bezpečnosti by mohly přispět pokroky v jaderné technologii, zkušenosti z provozu a výzkumu v oblasti bezpečnosti a zdokonalování dozorných rámců. V souladu se závazkem udržet a zvyšovat úroveň bezpečnosti by členské státy měly tyto skutečnosti zohlednit při rozšiřování svých jaderně energetických programů, nebo rozhodnou-li se využívat jadernou energii.

(19)

Zavedení důsledné kultury bezpečnosti v jaderném zařízení je jednou ze základních zásad řízení bezpečnosti, která je nezbytná pro dosažení jeho bezpečného provozu.

(20)

Zachování a další rozvíjení odborné způsobilosti a dovedností v oblasti jaderné bezpečnosti by mělo být založeno mimo jiné na procesu získávání provozních zkušeností a případně na využívání pokroku v metodice a vědě.

(21)

V minulosti byla v členských státech, v úzké vazbě na mezinárodní hodnotící mise IRRT (International Regulatory Review Team) nebo IRRS (Integrated Regulatory Review Service) pod záštitou MAAE, prováděna vlastní hodnocení. Členské státy prováděly vlastní hodnocení a zvaly mise na dobrovolném základě, v duchu otevřenosti a transparentnosti. Vlastní hodnocení i doprovodná vzájemná hodnocení právní, dozorné a organizační infrastruktury by měla být zaměřena na upevnění a zdokonalení dozorného rámce členských států, při současném zohlednění pravomoci členských států při zajišťování jaderné bezpečnosti jaderných zařízení, která se nacházejí na jejich území. Vlastní hodnocení a navazující mezinárodní vzájemná hodnocení nepředstavují inspekci ani audit, nýbrž mechanismus vzájemného učení, v jehož rámci jsou přijímány různé přístupy k organizaci a postupům příslušného dozorného orgánu a zároveň zvažovány dozorné, technické a politické otázky členských států, jež přispívají k zajištění pevného systému jaderné bezpečnosti. Mezinárodní vzájemná hodnocení by měla být považována za příležitost k výměně odborných zkušeností a ke sdílení získaných poznatků a osvědčených postupů v duchu otevřenosti a spolupráce, která se zakládá spíše na vzájemných radách, než na kontrolách či posudcích. Při vědomí nutnosti pružnosti a přiměřenosti, pokud jde o odlišné stávající systémy v členských státech, by měly mít členské státy volnost rozhodovat o částech vlastního systému, které budou předmětem daného vzájemného hodnocení, a to s cílem trvalého zdokonalování jaderné bezpečnosti.

(22)

V souladu s bodem 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (10) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

a)

stanovit rámec Společenství pro udržování a podporu trvalého zdokonalování jaderné bezpečnosti a dozoru nad ní;

b)

zajistit, aby členské státy přijaly vhodná vnitrostátní opatření pro zajištění vysoké úrovně jaderné bezpečnosti za účelem ochrany pracovníků a obyvatelstva před riziky ionizujícího záření pocházejícího z jaderných zařízení.

1)

„jaderným zařízením“

2)

„jadernou bezpečností“ dosažení náležitých provozních podmínek, předcházení haváriím a zmírnění jejich následků, s cílem ochrany pracovníků a obyvatelstva před riziky ionizujícího záření pocházejícího z jaderných zařízení;

3)

„příslušným dozorným orgánem“ orgán nebo soustava orgánů, které byly v rámci členského státu určeny pro oblast dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení, jak je uvedeno v článku 5;

4)

„povolením“ právní akt vydaný na základě pravomoci členského státu s cílem svěřit odpovědnost za umístění, projekt, výstavbu, uvedení do provozu a provoz jaderného zařízení nebo jeho vyřazení z provozu;

5)

„držitelem povolení“ právnická nebo fyzická osoba, která nese celkovou odpovědnost za jaderné zařízení uvedené v povolení.

a)

za přijetí vnitrostátních požadavků v oblasti jaderné bezpečnosti. Stanovení způsobu jejich přijetí a nástroje pro jejich uplatňování spadá do pravomoci členských států;

b)

za zajištění systému udělování povolení a zákazu provozu jaderných zařízení bez povolení;

c)

za zajištění systému dohledu nad jadernou bezpečností;

d)

za opatření k vynucování práva, včetně pozastavení provozu a změny nebo zrušení povolení.

a)

od držitele povolení vyžadovat dodržování vnitrostátních požadavků na jadernou bezpečnost a dodržování podmínek příslušného povolení;

b)

vyžadovat prokazování toho, že uvedené požadavky, včetně požadavků podle čl. 6 odst. 2 až 5, jsou dodržovány;

c)

ověřovat uvedené dodržování požadavků prostřednictvím hodnocení a inspekcí a

d)

uplatňovat vynucovací opatření, včetně pozastavení provozu jaderného zařízení v souladu s podmínkami vymezenými vnitrostátním dozorným rámcem podle čl. 4 odst. 1.