Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62020CA0238

Věc C-238/20: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 27. ledna 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Augstākā tiesa (Senāts) – Lotyšsko) – „Sātiņi-S“ SIA („Řízení o předběžné otázce – Listina základních práv Evropské unie – Článek 17 – Právo na vlastnictví – Směrnice 2009/147/ES – Náhrada škod způsobených akvakultuře chráněnými volně žijícími ptáky v oblasti sítě Natura 2000 – Náhrada nižší než skutečně vzniklé škody – Článek 107 odst. 1 SFEU – Státní podpory – Pojem ‚výhoda‘ – Podmínky – Nařízení (EU) č. 717/2014 – Pravidlo de minimis“)

Úř. věst. C 119, 14.3.2022, p. 11–11 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
Úř. věst. C 119, 14.3.2022, p. 5–5 (GA)

14.3.2022   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 119/11


Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 27. ledna 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Augstākā tiesa (Senāts) – Lotyšsko) – „Sātiņi-S“ SIA

(Věc C-238/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Listina základních práv Evropské unie - Článek 17 - Právo na vlastnictví - Směrnice 2009/147/ES - Náhrada škod způsobených akvakultuře chráněnými volně žijícími ptáky v oblasti sítě Natura 2000 - Náhrada nižší než skutečně vzniklé škody - Článek 107 odst. 1 SFEU - Státní podpory - Pojem ‚výhoda‘ - Podmínky - Nařízení (EU) č. 717/2014 - Pravidlo de minimis“)

(2022/C 119/14)

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augstākā tiesa (Senāts)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně:„Sātiņi-S“ SIA

za přítomnosti: Dabas aizsardzības pārvalde

Výrok

1)

Článek 17 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby náhrada poskytnutá členským státem za ztráty vzniklé hospodářskému subjektu z důvodu ochranných opatření použitelných v oblasti sítě Natura 2000 na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků byla výrazně nižší než škody skutečně vzniklé tomuto hospodářskému subjektu.

2)

Článek 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že náhrada poskytnutá členským státem za ztráty vzniklé hospodářskému subjektu z důvodu ochranných opatření použitelných v oblasti sítě Natura 2000 na základě směrnice 2009/147 poskytuje výhodu, která může představovat „státní podporu“ ve smyslu tohoto ustanovení, jsou-li splněny ostatní podmínky týkající se takové kvalifikace.

3)

Článek 3 odst. 2 nařízení Komise (EU) č. 717/2014 ze dne 27. června 2014 o použití článků 107 a 108 [SFEU] na podporu de minimis v odvětví rybolovu a akvakultury musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že taková náhrada, jako je náhrada popsaná v bodě 2 výroku tohoto rozsudku, splňuje podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 SFEU, použije se na tuto náhradu limit podpory de minimis ve výši 30 000 eur stanovený v uvedeném čl. 3 odst. 2.


(1)  Úř. věst. C 262, 10.8.2020.


Top