1.

Musí být čl. 22 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (1) vykládán v tom smyslu, že již automatizované vytvoření koeficientu pravděpodobnosti týkajícího se schopnosti subjektu údajů splácet v budoucnu úvěr představuje rozhodnutí založené výhradně na automatizovaném zpracování, včetně profilování, které má pro něho právní účinky nebo se ho obdobným způsobem významně dotýká, pokud správce tento koeficient zjištěný prostřednictvím osobních údajů tohoto subjektu poskytne třetímu správci a tento třetí správce tento koeficient použije jako rozhodující faktor při rozhodování o uzavření, plnění nebo ukončení smluvního vztahu s tímto subjektem údajů?

2.

V případě záporné odpovědi na první předběžnou otázku: Musí být čl. 6 odst. 1 a článek 22 nařízení (EU) 2016/679 (GDPR) vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž je použití koeficientu pravděpodobnosti – který se v projednávané věci týká platební schopnosti fyzické osoby a její ochoty splácet za pomoci zohlednění informací o pohledávkách – týkajícího se určitého budoucího chování fyzické osoby pro účely rozhodnutí o uzavření, plnění nebo ukončení smluvního vztahu s touto osobou (scoring) přípustné pouze tehdy, pokud jsou splněny určité další podmínky, které jsou blíže uvedeny v odůvodnění předkládacího rozhodnutí?