—

zrušil rozhodnutí SA.34045 (2013/C) (ex 2012/NN) ze dne 28. května 2018 ve věci C(2018) 3166 (Úř. věst. 2019, L 14, s. 1) pro rok 2012 a 2013;

—

podpůrně, aby vůči žalobkyni zrušil rozhodnutí SA.34045 (2013/C) (ex 2012/NN) ze dne 28. května 2018 ve věci C(2018) 3166 pro rok 2013;

—

dále podpůrně, aby zrušil rozhodnutí SA.34045 (2013/C) (ex 2012/NN) ze dne 28. května 2018 ve věci C(2018) 3166 v rozsahu, v němž požaduje pro velké spotřebitele, jejichž spotřeba dosáhne minimálně 7 000 hodin používání za rok, náhradu ve výši 20 %, pro velké spotřebitele, jejichž spotřeba dosáhne minimálně 7 500 hodin používání za rok, náhradu ve výši 15 % a pro velké spotřebitele, jejichž spotřeba dosáhne minimálně 8 000 hodin používání za rok, náhradu ve výši 10 % zveřejněných síťových poplatků;

—

dále podpůrně, aby zrušil rozhodnutí SA.34045 (2013/C) (ex 2012/NN) ze dne 28. května 2018 ve věci C(2018) 3166 v rozsahu, v němž požaduje pro velké spotřebitele, jejichž spotřeba dosáhne minimálně 7 500 hodin používání za rok, náhradu ve výši 15 % zveřejněných síťových poplatků;

—

podpůrně konečně navrhuje, aby vůči žalobkyni zrušil rozhodnutí SA.34045 (2013/C) (ex 2012/NN) ze dne 28. května 2018 ve věci C(2018) 3166 v rozsahu, v němž požaduje náhradu více než 20 % zveřejněných síťových poplatků; jakož i

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení, včetně nákladů právního zastoupení a cestovného.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného předpokladu státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně žalované vytýká, že při přezkumu osvobození od síťových poplatků za elektřinu, které je předmětem sporu, z právního hlediska nesprávně předpokládala existenci použití státních prostředků.

Navíc byl při přezkumu znaku skutkové podstaty „selektivita“ nesprávným a neúplným způsobem stanoven referenční systém.

Dále se uvádí, že žalovaná na základě neúplného stanovení referenčního systému porušila svoji povinnost uvést odůvodnění zakotvenou v čl. 296 odst. 2 SFEU.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady rovného zacházení.

V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že prostřednictvím rozhodnutí žalované byly stanoveny pouze povinnosti k dodatečným platbám pro velké spotřebitele, kteří byli v letech 2012 a 2013 zcela osvobozeni od síťových poplatků za elektřinu. S těmito velkými spotřebiteli tak bylo ve vztahu k velkým spotřebitelům, kteří za stejné časové období využili paušálního snížení síťových poplatků za elektřinu a pro které nebyly stanoveny žádné povinnosti k dodatečným platbám, zacházeno nerovným způsobem a byli tak nespravedlivě znevýhodněni.

V této souvislosti je rovněž vytýkána skutečnost, že žalovaná, pokud jde o nerovné zacházení, porušila svoji povinnost uvést odůvodnění, která je zakotvena v čl. 263 odst. 2 SFEU a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie. Nerovné zacházení je rovněž v rozporu se zákazem diskriminace, který je zakotven v čl. 32 odst. 1 směrnice 2009/72/ES (1).

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady legitimního očekávání.

V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že vzhledem k individuálním okolnostem mohla legitimně očekávat, že zvláštní síťové poplatky za elektřinu, které jí byly přiznány, jí budou zachovány.