21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/43

1.

Pařížská dohoda je významným úspěchem, neboť je všeobecná, závazná a vyvážená. Stanovuje globální akční plán k udržení nárůstu teploty v tomto století pod 2 stupni a k podpoře úsilí o omezení tohoto nárůstu ještě více, a sice na 1,5 oC ve srovnání s úrovněmi v roce 1990. To je obzvláště důležité, neboť nastíněná cesta k dekarbonizaci poskytuje spolehlivé vodítko pro činitele s rozhodovací pravomocí na všech úrovních, brání nákladné závislosti na investicích spojených s vysokými emisemi uhlíku a poskytuje podnikům a investorům jistotu a předvídatelnost. Úkolem pro 22. zasedání konference smluvních stran (COP 22) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) bude udržet pozitivní impuls z Paříže a uvést do praxe různé mechanismy dohody.

2.

Nicméně i v případě, že by stávající závazky smluvních stran byly zcela dodrženy, nebudou postačovat k dosažení dohodnutých cílů. Regiony a města, jež jsou úzce propojeny s lokálními komunitami a územími, budou muset posílit svá opatření a smluvní strany budou muset co nejdříve předložit aktualizované příspěvky, a to již v kontextu facilitativního dialogu, který se uskuteční v roce 2018. Co se týče konkrétně EU, Evropský výbor regionů hájí svůj dřívější postoj, tj. že je zapotřebí snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 50 % a že by celosvětové emise skleníkových plynů měly dosáhnout svého maxima co nejdříve a měly by být do roku 2050 nebo krátce poté postupně ukončeny.

3.

EU a její vysoce rozvinutý systém víceúrovňové správy nesou zvláštní odpovědnost za to, že ukáží jednotné a ambiciózní vedení v otázkách řešení změny klimatu. VR proto vítá včasnou ratifikaci Pařížské dohody Evropskou unií a vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby ji ratifikovaly co nejdříve. VR rovněž vyzývá Komisi a členské státy, aby aktualizovaly a upřesnily rámec do roku 2030 a plán do roku 2050, tak aby se dodržel závazek dohody formulovat do poloviny století dlouhodobé strategie rozvoje založené na nízkých emisích skleníkových plynů. Tento proces by měl být zahájen co nejdříve, a umožnit tak komplexní diskusi, do níž by měli být úzce zapojeni představitelé vnitrostátních, regionálních a místních orgánů, občanské společnosti a podnikatelského sektoru.

4.

Pařížská dohoda uznává význam víceúrovňové správy v rámci politiky v oblasti klimatu. Tato zásada by nyní měla být zavedena do praxe na všech správních úrovních s cílem rozvíjet propojení a odstranit stávající rozdíly mezi vnitrostátní, regionální a místní politikou v oblasti změny klimatu, spolu s posíleným rámcem pro transparentnost a vývojem nástrojů nezbytných k provedení celkového hodnocení, lepšímu pochopení rozdílných dopadů změny klimatu, ztrát a škod a odpovídající podpoře financování a možností v otázce klimatu.

5.

VR proto vyzývá k dalšímu rozvoji akčního programu Lima-Paříž (LPAA) a jeho příslušné platformy, zóny nestátních subjektů pro činnost v oblasti klimatu (NAZCA). Mohly by být plně začleněny do sekretariátu UNFCCC prostřednictvím globálního akčního programu v oblasti klimatu, který zahájili nově jmenovaní bojovníci za klima (climate champions) (1). Ten by měl představovat základ pro plně rozvinutou víceúrovňovou správu v oblasti klimatu, jak se uvádí i v usnesení Evropského parlamentu.

6.

Regiony a města jakožto největší přispěvatelé k LPAA a NAZCA již prokázaly šíři svého závazku bojovat proti změně klimatu a svůj potenciál k posílení souvisejících opatření. Zvláštní přidanou hodnotu mají dobrovolné iniciativy, jako je Pakt starostů a primátorů EU a memorandum o porozumění s názvem „Under 2“ (Méně než dva), neboť přispívají k LPAA a NAZCA kvantifikovanými údaji a ukazují vyšší ambice než vnitrostátní zákonodárci. Měl by se uznat přínos těchto iniciativ k podněcování činnosti na všech úrovních a správní orgány na nižší než celostátní úrovni, vlády států a mezivládní organizace by ho měly podporovat. Jejich úsilí by mělo být zohledněno a zahrnuto do příslušných vnitrostátně stanovených příspěvků, jak tomu již je například v případě Mexika. Rovněž by se mělo napomáhat rozvoji dalších iniciativ a mechanismů v oblasti sledování a podávání zpráv, pokud jde o měření snižování emisí a vyhodnocování politik týkajících se zmírňování a přizpůsobování.

7.

Nezbytná je také lepší integrace regionů a měst do UNFCCC, díky níž by bylo možné předávat včas zpětnou vazbu z nejnižší úrovně zpět na úroveň OSN. Země by měly přístup k nejlepším informacím, které jim umožní činit nákladově efektivní rozhodnutí, jež mohou v praxi provést regiony a města. Je proto nezbytné navázat trvalý a přímý dialog mezi různými úrovněmi, počínaje místní a regionální úrovní.

8.

Mezi opatření na posílení tohoto dialogu patří:

9.

Po COP 21 navazují Evropská komise a Rada ve stále vyšší míře kontakty s VR, aby do právních předpisů EU lépe integrovaly místní přístup, zejména prostřednictvím městské agendy EU. Plán provádění Pařížské dohody v EU kromě toho plně podporuje zásadu víceúrovňové správy.

10.

Evropská komise také rozběhla proces rozšíření a upevnění Paktu starostů a primátorů EU. Nyní se rozvíjí v různých částech světa a mimoto zahrnuje složku přizpůsobení.

11.

Z pohledu VR je nanejvýš důležité, aby se vycházelo z tohoto uznání a zajistil se vyvážený přístup, který uznává různé příspěvky regionů i měst v této souvislosti.

12.

VR by rád zdůraznil, že zásada víceúrovňové správy je inkluzivní a nákladově efektivní, protože umožňuje všem úrovním správy, aby koordinovaly své úsilí, a tím maximalizovaly svůj akční potenciál.

13.

Regiony hrají klíčovou úlohu při vytváření souvislostí pro urbánní politiku v rámci rozsáhlejšího území a jejím propojování s ostatními politikami, jako např. v oblasti lesnictví, zelené a modré infrastruktury, územní soudržnosti a zemědělství. Tato funkce regionů je obzvláště důležitá v EU, jejíž území je tvořeno malými a středně velkými městy, která mají často omezené zdroje a kapacity pro přijímání opatření. Regiony pomáhají předcházet nákladnému zdvojování úsilí a zajišťovat širokou soudržnost mezi městskými a mimoměstskými oblastmi.

14.

Pakt starostů a primátorů EU například zahrnuje mnoho regionů jako regionální koordinátory. Ti mohou zmocnit několik měst současně, aby se stala součástí Paktu.

15.

VR proto poukazuje na ústřední úlohu regionů v členských státech při vedení tohoto druhu vertikální koordinace mezi všemi úrovněmi správy.

16.

Například v Itálii zřídily regiony meziregionální radu pro přizpůsobení se změně klimatu. Rada sdružuje národní vládu a všechny regiony. Zajišťuje, aby italská strategie pro přizpůsobení, která byla vypracována na základě evropské strategie pro přizpůsobení se změně klimatu, byla prováděna na regionální úrovni.

Regiony mají rovněž za úkol pomáhat městům s odpovídající přípravou lokálních plánů pro přizpůsobení na jejich územích.

17.

Na základě tohoto příkladu vyzývá VR regiony EU, aby se postavily do čela, pokud jde o uplatňování strategie EU a národních strategií v oblasti klimatu a o pohánění změn na místní úrovni. Rovněž vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby začlenily tuto úlohu do své definice inkluzivní správy v oblasti klimatu a energetiky i do své strategie provádění Pařížské dohody. To by zahrnovalo potřebu řádně zohlednit v rámci Paktu starostů a primátorů úlohu „regionálních koordinátorů“ při navrhování nových nástrojů podpory signatářů.

18.

Kromě vertikální koordinace považuje Výbor za nutné prohloubit horizontální koordinaci mezi různými politikami. Začleňování otázek klimatu do všech politik umožní lokálnímu obyvatelstvu využít řady vedlejších přínosů, jako je vyšší kvalita života a místní pracovní příležitosti. Rovněž umožní vytvářet synergie a snížit náklady opatření. Odhaduje se například, že balíček opatření EU týkajících se oběhového hospodářství by mohl pomoci snížit emise skleníkových plynů o 2 až 4 % ročně (2), pokud se náležitě provede. VR proto vyzývá COP 22, aby se zabývala klíčovou úlohou, již hraje pokles využívání surovin a udržitelné nakládání s odpadem v boji proti změně klimatu.

19.

VR proto vyzývá regiony a města, aby prosazovaly meziadministrativní spolupráci. Za úspěšný model lze označit meziadministrativní výbor pro udržitelný rozvoj ve finském Espoo. V neposlední řadě díky integrovanému přístupu bylo Espoo v nedávné studii zadané nizozemským předsednictvím EU označeno za nejudržitelnější město v EU.

20.

Kromě horizontální spolupráce na místní a regionální úrovni je potřeba, aby se při navrhování podpůrných opatření EU pro regiony a města nenahlíželo na věci izolovaně. VR v této souvislosti se zájmem očekává zřízení „jednoho správního místa“, které Evropská komise oznámila ve svém sdělení Po Pařížské konferenci, a rovněž zdůrazňuje význam této služby při řešení potřeb regionů.

21.

V souvislosti s přípravou na COP 22 a s obdobím po této konferenci se VR zavazuje podporovat Evropskou komisi a Radu v jejich snahách o úspěšné provádění dohody v úzké spolupráci s Evropským parlamentem.

22.

VR by měl usilovat o to, aby byl jako instituce uhlíkově neutrální, a toto úsilí bude vyvíjet společně s ostatními institucemi EU, zejména s Evropským parlamentem.

23.

V rámci EU se VR zavazuje informovat regiony a města o jejich klíčové úloze v posílených opatřeních v oblasti klimatu a o všech mechanismech na podporu činnosti zdola nahoru.

24.

VR jakožto důrazný podporovatel Paktu starostů a primátorů EU propaguje u svých členů účast v tomto paktu a zřídil rovněž skupinu velvyslanců paktu VR na podporu této iniciativy v jednotlivých zemích.

25.

VR je proto odhodlán jít příkladem. Je zapojen do environmentálního řízení podniků a auditu (EMAS) a zavazuje se, že bude společně s administrativou a svými členy pokračovat v úsilí o snížení svých emisí uhlíku a své spotřeby fosilních paliv. VR za tímto účelem prozkoumá, jak lze kompenzovat nevyhnutelné emise skleníkových plynů způsobené cestami svých členů a zaměstnanců. To znamená propočítat uhlíkovou stopu VR a zahrnout do tohoto výpočtu veškeré služební cesty a výjezdní schůze. Z kompenzací emisí skleníkových plynů by se měly financovat udržitelné projekty v rámci EU. Měly by se ve větší míře využívat nové technologie, například videokonference, a to i na schůzích komisí VR.

26.

V zájmu přechodu na bezpapírové prostředí by měl VR následovat příklad Evropského parlamentu, který již netiskne podklady pro plenární zasedání a schůze výborů, pokud si je poslanci výslovně nevyžádají nebo pokud k rozdání tištěných dokumentů neexistují jiné naléhavé důvody.

27.

Pokud jde oblast mimo EU, je VR odhodlán spolupracovat v rámci sítě zelené diplomacie s GŘ CLIMA, Evropskou službou pro vnější činnost a členskými státy za účelem podpory provádění závazků již přijatých mimounijními stranami a s cílem motivovat tyto strany k přijetí nových závazků podobných těm, které přijala Evropská unie.

28.

VR zejména využije svých struktur, jako je Evropsko-středomořské shromáždění zástupců regionů a měst, Konference regionálních a místních orgánů zemí Východního partnerství, pracovní skupina pro Ukrajinu a smíšené poradní výbory a pracovní skupiny s kandidátskými a potenciálními kandidátskými zeměmi, aby politika v oblasti klimatu zůstala na předním místě politického programu a aby podpořil její provádění místními a regionálními orgány na celém světě.

29.

VR se aktivně zapojí do konference MedCOP 22 organizované v Tangeru s cílem dále posílit pravomoci měst a regionů z této oblasti, aby mohly přijímat opatření v záležitostech klimatu a energetiky. Bude zejména podporovat zaměření na financování a budování kapacit místních a regionálních orgánů v evropsko-středomořské oblasti. Na tyto otázky upozorní delegaci EU na COP 22.

30.

VR konkrétně napomůže propagaci Paktu starostů a primátorů na celosvětové úrovni, počínaje Evropsko-středomořským paktem starostů a primátorů a případně Východním paktem starostů a primátorů v roce 2016.

31.

VR se rovněž bude i nadále angažovat na úrovni UNFCCC na podporu ambiciózního postoje delegace EU v oblasti klimatu a zejména modelu víceúrovňové správy EU u svých partnerů z Hlavní skupiny místních samospráv a obecních orgánů.

32.

Vzhledem k rozsahu požadovaných opatření v oblasti klimatu musíme všichni změnit svůj způsob výroby a spotřeby. Pokud má veřejnost přijmout tyto zásadní změny, musí regiony a města přijmout klíčovou odpovědnost za navazování dialogu s občany a posílení jejich postavení tak, aby v tomto přechodu mohli hrát aktivní roli.

33.

Regiony i města hrají zásadní úlohu v usnadňování šíření informací o změně chování a opatřeních na podporu individuálních kroků v oblasti klimatu.

34.

Regiony a města musí rovněž určit a odstranit úzká místa, která brání občanům v plné účasti na přechodu k nízkouhlíkové a odolné společnosti, a za tím účelem koordinovat svoji činnost s vyššími úrovněmi správy (vnitrostátní, evropskou a celosvětovou).

35.

Pro podporu opatření v oblasti klimatu jsou zásadní dlouhodobá partnerství regionů a měst s podniky, vysokými školami, místními komunitami, občanskou společností, nevládními organizacemi a školami.

36.

VR proto vyzývá regiony a města, aby plně rozvinuly svoji úlohu v prosazování projektů na nižší než celostátní úrovni, do nichž je zapojeno více aktérů, s cílem vytvořit kulturu udržitelného rozvoje, která povzbudí úsilí na vnitrostátní i evropské úrovni. Zdůrazňuje přitom, že mezi různými částmi EU a mezi regiony a městy existují velké rozdíly, pokud jde o potřeby a ohrožení související se změnou klimatu.

37.

Výzkum má zásadní význam při formulování vhodných politických reakcí na výzvu změny klimatu. Těsné vazby na akademickou obec přispějí ke správné tvorbě politik, jelikož bude možné přijímat rozhodnutí založená na spolehlivém odborném poradenství.

VR proto vyzývá regiony a města, aby navázala těsné vazby s vysokými školami a výzkumnými středisky na svých územích i mimo ně a podporovala meziregionální spolupráci v těchto oblastech.

38.

Společné získávání poznatků od počáteční fáze a křížové kontroly mezi tvůrci politik a akademickými pracovníky zintenzivní spolupráci při rozpoznávání problémů a hledání společných řešení problémů v rámci celého výzkumného procesu a procesu tvorby politik.

39.

VR s uspokojením konstatuje, že nedávné rozhodnutí Mezivládního panelu pro změnu klimatu vypracovat v roce 2023 zvláštní zprávu o městech a klimatu bude již od nynějška stimulovat intenzivnější výzkum významu měst v boji proti změně klimatu. Vyzývá Evropskou komisi, aby hrála aktivní úlohu při vypracovávání této zprávy, zapojila VR do tohoto procesu a prosazovala víceúrovňovou územní vizi opatření v oblasti klimatu. VR zejména vyzývá Evropskou komisi, aby podporovala výzkum v těchto oblastech s cílem konstruktivně přispět ke zvláštní zprávě, která bude použita v budoucích diskusích v rámci UNFCCC, zejména globálním přezkumu, v němž se posoudí stav provádění Pařížské dohody do roku 2023.

40.

VR podporuje zařazení zástupců výzkumu do plánování a provádění politik v oblasti přizpůsobování a zmírňování.

41.

Je důležité, že dohoda z Paříže uznává významný pozitivní dopad opatření v oblasti přizpůsobování a zmírňování.

42.

VR vypracuje samostatné stanovisko věnované přezkumu strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, který je plánován na rok 2017. VR v této souvislosti požaduje pevný závazek k integraci opatření ke zmírnění a přizpůsobení a k začlenění přizpůsobování do všech příslušných politik.

43.

VR zdůrazňuje, že z důvodu možného nepříznivého účinku změny klimatu na osoby a majetek by se mělo posílit postavení regionů a měst tak, aby mohly co nejdříve zvýšit svoji odolnost. VR však trvá na tom, že k přizpůsobení se změně klimatu je zapotřebí vertikální a horizontální spolupráce a že regiony a města musí být rovněž propojeny, aby se změně klimatu mohly přizpůsobit.

44.

VR vítá akční plán Evropské komise pro sendajský rámec pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030, stejně jako zapracování odolnosti vůči katastrofám do Pařížské dohody. Měly by být více posíleny vazby mezi budováním odolné infrastruktury a přizpůsobením se změně klimatu, aby se podpořila meziodvětvová koordinace mezi složkami civilní ochrany a opatřeními v oblasti přizpůsobení se změně klimatu na všech úrovních.

45.

VR žádá o lepší mechanismy zvyšování povědomí a podpůrné mechanismy za účelem přípravy regionálně zaměřených národních strategií přizpůsobení. Jejich přeměna na soudržné regionální akční plány s přechodem na místní úroveň by měla být pečlivě sledována a na úrovni EU by měly být stanoveny jasné dílčí cíle, kterých se má dosáhnout v pravidelných intervalech.

46.

Otázka financování a přístupu k financování, zejména pro regiony a města, je zásadní pro provádění Pařížské dohody.

47.

I když v EU existují různé možnosti financování, setkávají se regiony a města s různými překážkami, které jim brání v přístupu k podpůrným opatřením dostupným na úrovni EU prostřednictvím fondů EU či Evropské investiční banky (EIB).

Na základě četných diskusí ve VR a s různými zúčastněnými stranami vyzývá VR Evropskou komisi, EIB a členské státy, aby se zaměřily na rozvoj odpovídající správní kapacity regionů a měst, která jim umožní plně využívat možností veřejného i soukromého financování na úrovni EU, zejména pokud jde o menší územní jednotky.

48.

Orgány EU musí kromě toho vyvinout zvláštní úsilí a komunikovat a poskytovat informace o těchto příležitostech. VR se zavazuje podporovat Evropskou komisi a EIB při vytváření potřebných cílených komunikačních nástrojů.

49.

VR je rovněž znepokojen potenciálně neefektivním využíváním strukturálních fondů v několika členských státech. Na opatření v oblasti klimatu je sice vyčleněno 20 % rozpočtu EU, nicméně klimatické kritérium pro projekty financované ze strukturálních fondů není systematicky uplatňováno ani ověřováno, což přináší riziko využívání fondů EU na projekty, jež jsou v rozporu s cíli EU v oblasti klimatu. Evropská komise a členské státy by měly být zvláště obezřetné, prošetřovat tyto záležitostí a přijímat nezbytná nápravná opatření a mít při tom na paměti zásadu technologické neutrality a právo členských států volit mezi různými energetickými zdroji.

50.

VR vyzývá členské státy, aby dodržovaly svůj závazek postupného rušení dotací s nepříznivým vlivem na životní prostředí. VR se dále domnívá, že probíhající reforma systému obchodování s emisemi (ETS) by měla vést ke stanovení spravedlivé ceny uhlíku, která neohrozí konkurenceschopnost členských států, a ke zřízení mechanismu, jenž umožní regionům, aby podporovaly úsilí o snížení emisí skleníkových plynů. VR by rád upozornil Evropskou komisi a Radu na úspěšný příklad trhu s uhlíkem vytvořeného mezi Kalifornií a Quebekem. V současnosti se reinvestují miliardy dolarů do lokální ekonomiky, aby se podpořily podniky, města a občané při přechodu na nízkouhlíkové hospodářství. VR vyzývá EU, aby se tímto příkladem inspirovala při přidělování kvót. Rovněž vyzývá členské státy, aby umožnily regionům hrát aktivní úlohu v ETS zejména tak, že budou spravovat část příjmů z dražeb a reinvestovat je do udržitelných projektů.

51.

EU musí rovněž přezkoumat své vlastní právní předpisy s cílem usnadnit investice do energie z obnovitelných zdrojů. Například nižší zdanění biopaliv se v současné době považuje za státní podporu, která je poskytována pouze jako časově omezená výjimka, což způsobuje nejisté investiční podmínky a administrativní zátěž pro výrobce i dodavatele pohonných hmot z obnovitelných zdrojů.

Vzhledem k velkému rozsahu potřebných finančních prostředků budou muset regiony a města přilákat jak veřejné, tak soukromé financování. Stále existuje velký nevyužitý obchodní potenciál v odvětvích souvisejících s prováděním Pařížské dohody.

52.

VR proto vyzývá regiony a města, aby podpořily posun ve způsobu myšlení od „finanční podpory“ k „financování“ životaschopných obchodních plánů pro udržitelný rozvoj.

53.

Za tímto účelem je potřeba posílit dialog mezi veřejným a soukromým sektorem. Kromě toho by regiony a města měly ve větším rozsahu spolupracovat s EIB a bankovním sektorem s cílem rozšířit si své poznatky o inovativních mechanismech financování nízkouhlíkových a odolných projektů.

VR v této souvislosti trvá na tom, že základním předpokladem realizace těchto projektů musí být regulační jistota a předvídatelnost. VR rovněž zdůrazňuje, že je důležité sdílet osvědčené postupy ohledně integrace kritérií udržitelnosti do finančního sektoru. Finanční produkty by měly být posuzovány a označovány na základě toho, nakolik jsou vystaveny rizikům spojeným se změnou klimatu a jak přispívají k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství, aby veřejní a soukromí investoři měli k dispozici určitá vodítka.