4.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 243/18

1)

Mají být vytvořené „režimy podpory“ definované v čl. 2 písm. k) směrnice 2009/28/ES, a mezi nimi investiční pomoc spočívající v daňových úlevách, osvobození od daně a vrácení daně, jako nástroje zaměřené na dosažení cílů týkajících se spotřeby energií z obnovitelných zdrojů stanovených ve zmíněné směrnici 2009/28/ES chápány tak, že zmíněné pobídky nebo opatření mají povinný charakter a jsou pro členské státy závazné, s přímým účinkem pro jednotlivce, kteří se jich mohou dovolávat a domáhat se jich před všemi typy soudních a správních veřejných orgánů?

2)

Má být výčet „režimů podpory“ zmíněný v předchozí otázce jako je investiční pomoc spočívající v daňových úlevách, osvobození od daně a vrácení daně při použití formulace „mimo jiné“ chápán tak, že mezi tyto pobídky patří právě proto i [možnost] nezdanění, to znamená zákaz jakéhokoli typu zvláštního a jednotlivého poplatku, doplňujícího obecné daně, které dopadají na hospodářskou činnost a výrobu elektřiny pocházející z obnovitelných zdrojů? V rámci téhož odstavce se rovněž formuluje následující otázka: Má se [rovněž] chápat tak, že do tohoto výše uvedeného obecného zákazu vztahujícího se k souběhu, dvojímu zdanění či překrývání několika obecných nebo zvláštních daní, které mají vliv na různé etapy činností při výrobě energie z obnovitelných zdrojů, a dopadají na stejné zdanitelné plnění zpoplatněné zákonem o větrné energii, jehož se přezkum týká?

3)

V případě, že odpověď na předchozí otázku bude záporná a zdanění energie pocházející z obnovitelných zdrojů bude přijatelné, má být pojem „zvláštní důvody“ pro účely ustanovení čl. 1 odst. 2 směrnice 2008/118/ES vykládán tak, že účel, v němž spočívá, musí být odůvodněn výhradně tímto zvláštním důvodem, a že kromě toho daň, jež zatěžuje energie z obnovitelných zdrojů, musí mít z pohledu své struktury skutečně nefiskální povahu, a nikoli účel čistě rozpočtový nebo určený k získání peněžních prostředků?

4)

Má se podle článku 4 směrnice 2003/96/ES, který se vztahuje k úrovním zdanění, jež členské státy mají uplatňovat na energetické produkty a elektřinu, přičemž minimálními [úrovněmi] se podle směrnice rozumí celková výše přímých i nepřímých daní, které se uplatňují na tyto produkty v době jejich propuštění na spotřební trh, rozumět této úpravě tak, že tato výše má vést k vyloučení z úrovní zdanění požadovaných směrnicí takových vnitrostátních daní, které nemají skutečně nefiskální povahu jak z pohledu jejich struktury, tak z hlediska svého zvláštního účelu, vykládaného podle odpovědi na předchozí otázku?

5)

Představuje pojem správní poplatek použitý v čl. odst. 1 písm. e) směrnice 2009/28/ES autonomní pojem unijního práva, který má být vykládán v širším smyslu jako synonymum a souhrnný pojem pro daň obecně?

6)

Pro případ, že by odpověď na předchozí bude otázku kladná, předkládáme následující otázku: správní poplatky, které musí platit spotřebitelé, o nichž hovoří zmiňovaný čl. odst. 1 písm. e), mohou zahrnovat takové poplatky nebo finanční povinnosti, které v tomto případě mají kompenzovat škody způsobené dopadem [těchto energií] na životní prostředí a daň tak má přispět k nápravě a pokrytí nákladů na odstranění škod nebo negativní zátěže spojené s těmito dopady, ale ne takové poplatky či plnění, která váznou na čistých zdrojích energie a plní především účel rozpočtový nebo určený k získání peněžních prostředků?