15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/152

Zpravodajky:

Ariane RODERT a Marie ZVOLSKÁ

1.1.

EHSV vítá skutečnost, že sociální ekonomika je prioritou lucemburského předsednictví EU, a zejména skutečnost, že lucemburské předsednictví se hodlá zaměřit na vytvoření uzpůsobeného finančního ekosystému.

1.2.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby nepolevovala ve svém úsilí a nadále podporovala program sociální ekonomiky a zajistila podpůrný rámec politik pro její rozvoj. Měla by tak učinit obnovením programu Iniciativa pro sociální podnikání, včetně nezbytného uzpůsobeného finančního ekosystému.

1.3.

EHSV zdůrazňuje, že za součást úplného ekosystému nutného k rozvoji a růstu podniků sociální ekonomiky je třeba považovat přístup k financování.

1.4.

Finanční ekosystém, který by byl pro podniky sociální ekonomiky ideální, obsahuje aspekty, jako je zapojení mnoha zúčastněných stran a řešení v oblasti hybridního a dlouhodobého kapitálu se systémy záruk, která často poskytují instituce působící v oblasti sociálního financování, jež sdílejí hodnoty sociální ekonomiky.

1.5.

Evropská komise by měla podporovat vznik nových nástrojů, zajistit, aby regulace finančního sektoru takový rozvoj umožňovala, měla by podporovat výzkum společenské přidané hodnoty investic do podniků sociální ekonomiky a požádat členské státy o vzájemná hodnocení na toto téma.

1.6.

EHSV vítá skutečnost, že sociální ekonomika je investiční prioritou v rámci stávajícího investičního plánu pro Evropu (1), a vyzývá Evropskou komisi, aby toho v plné míře využila.

1.7.

Evropská komise by měla přezkoumat, zda/jak mohou investice se sociálním dopadem být součástí finančního ekosystému pro podniky sociální ekonomiky a zda související politiky rozvoj těchto podniků skutečně podporují.

1.8.

Stejně tak musí EU uznat podniky sociální ekonomiky tím, že budou mít oporu v nařízení o kapitálových požadavcích (2). Velký prospěch by z toho měla úvěrová činnost bank v oblasti sociální ekonomiky, aniž by to mělo sebemenší dopad na veřejné finance.

1.9.

Finanční podpora ze strany EU musí jít ruku v ruce s pokyny, školeními a budováním kapacit, které vládám a klíčovým zúčastněným stranám poskytne Evropská komise.

1.10.

Členské státy by měly působit v roli spoluinvestorů a podpořit vznik etických fondů, fondů pro sociální inovace a fondů sociálního rizikového kapitálu a usnadnit programy veřejných záruk. Dále by členské státy měly zvážit přezkum možností zavést slevu na dani z příjmů (pro jednotlivce i podniky) jakož i další daňové pobídky pro střadatele i investory s cílem přilákat investice do podniků sociální ekonomiky.

1.11.

Podniky sociální ekonomiky se musí samy chopit iniciativy a vytvářet nástroje, jako je samokapitalizace, skupinové financování a zapojení se do partnerství sociálního financování, přičemž musí sdružovat své vlastní prostředky a iniciovat partnerství.

1.12.

Má-li však být potenciál podniků sociální ekonomiky využit v plné míře, musí všechny členské státy vypracovat a realizovat národní akční plány týkající se sociální ekonomiky, které budou vycházet z rozsáhlé účasti zúčastněných stran včetně zástupců občanské společnosti.

2.1.

EHSV vítá skutečnost, že sociální ekonomika je prioritou lucemburského předsednictví EU a že Lucembursko uznává přínos sociální ekonomiky pro zaměstnanost, sociální spravedlnost a udržitelný rozvoj.

2.2.

EHSV je potěšen, že lucemburské předsednictví EU požádalo o toto průzkumné stanovisko, jehož cílem je prozkoumat koncepci finančního ekosystému z pohledu sociálních podniků, hlavní charakteristické rysy a podmínky, které jsou nezbytné pro úplné vytvoření odpovídajícího a efektivního evropského rámce pro financování sociální ekonomiky a investice do této ekonomiky.

2.3.

EHSV rovněž poznamenává, že lucemburské předsednictví EU ve shodě s předchozími stanovisky EHSV (3), Evropskou komisí, Iniciativou pro sociální podnikání (4) a studií Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (5) poukazuje na skutečnost, že omezený přístup k financování (zejména přístup ke specificky uzpůsobenému financování) je překážkou růstu a rozvoje sociální ekonomiky.

2.4.

V důsledku krize a toho, že se naše společnost potýká s novými složitými výzvami, v Evropě vzniká nové sociální prostředí. Je naléhavě nutné, aby sociální inovace rozhýbaly všechna odvětví společnosti. Sociální ekonomika představuje velmi důležité odvětví zaměstnávající více než 14 milionů lidí (6), jež sehrává klíčovou úlohu při nalézání řešení například pro vytváření pracovních míst a sociální začleňování (7), které přispívají k inteligentnímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění. V mnoha členských státech však toto odvětví není dostatečně rozvinuté. K úplnému využití jeho potenciálu je nutné vyvinout podpůrný ekosystém, v němž bude ústřední úlohu hrát přístup ke specificky uzpůsobenému financování.

2.5.

Cílem tohoto stanoviska je v souladu se závazkem EHSV i nadále podporovat program sociální ekonomiky, předložit konkrétní perspektivy pro podniky sociální ekonomiky, které ze své definice využívají dosaženého zisku jako prostředku ke splnění svého primárního společenského poslání.

2.6.

S cílem vytvořit rámec tohoto stanoviska EHSV znovu připomíná definici uvedenou v Římské strategii  (8), kde je sociální ekonomika popsána jako řada organizačních forem, které vznikají v různém národním a sociálním kontextu, avšak sdílejí stejné hodnoty, charakteristiky a cíle. Jako podnik sociální ekonomiky označujeme širokou škálu organizací, které vycházejí z nadřazenosti člověka nad kapitálem a zahrnují organizační formy, jako jsou družstva, vzájemné společnosti, nadace, sdružení a rovněž novější formy sociálních podniků. Je třeba zdůraznit, že podniky sociální ekonomiky jsou podniky, které patří lidem a/nebo které založili lidé, a nikoli finanční systém.

2.7.

Je třeba rovněž poznamenat, že toto stanovisko se netýká různých aspektů „investic se sociálním dopadem“ a nařízení o evropských fondech sociálního podnikání, ačkoli s těmito tématy souvisí; o těchto tématech hovoří předešlá stanoviska EHSV (9).

3.1.

Jak zdůrazňuje organizace OECD (10), stávající finanční rámec obsahuje prvky, které neodpovídají reálné situaci podniků sociální ekonomiky a jejich požadavkům, což poukazuje na to, že je nutné kulturně přizpůsobit finanční a právní rámec i rámec politik, aby bylo možné vytvořit vhodné nástroje. Má-li být sociální financování udržitelné, je zcela nezbytné zaujmout ucelený přístup, tedy přístup odlišný od tradičního financování.

3.2.

Jedním z klíčových problémů je skutečnost, že obchodní modely podniků sociální ekonomiky nejsou dostatečně známy a pochopeny. Nejsou-li specifika těchto modelů (jako je omezené nebo žádné rozdělení zisku, zaměření na uživatele nebo na potřeby, sdílené rozhodování, demokratická správa a řízení nebo sdílené vlastnictví) v plné míře uznávána, je pro tyto podniky obtížné zajistit si přístup k hlavním tokům financování a obecně k nástrojům na podporu malých a středních podniků.

3.3.

Podniky sociální ekonomiky se více než jiné obchodní modely potýkají se skutečností, že logika finančního trhu nefunguje tak, aby podporovala jejich rozvoj. Finanční trhy nezohledňují a neoceňují společenskou přidanou hodnotu podniků sociální ekonomiky ani jejich poslání sledující všeobecný zájem. Příjmy těchto podniků se v současné době často odvíjejí pouze od ceny služeb, které poskytují, nikoli od společenské hodnoty, kterou vytvářejí. Návratnost investic u podniků sociální ekonomiky znamená především vytváření sociálního přínosu a omezený finanční zisk. Skutečnost, že sociální poslání převládá nad maximalizací zisku, může vzbuzovat falešný dojem, že podniky sociální ekonomiky jsou rizikovější a méně spolehlivé než jiné podniky. Výzkumy, fakta a údaje však dokazují opak (11). Investice do podniku sociální ekonomiky ve skutečnosti nejsou nákladem, nýbrž investicí do budoucna, což v dlouhodobém horizontu přispívá ke zvýšení míry zaměstnanosti a posílení konkurenceschopnosti a celkové ekonomické výkonnosti členského státu.

3.4.

Bylo učiněno několik pokusů s cílem podpořit nástroje sociálních investic, přičemž se vycházelo ze struktury tradičních finančních nástrojů. Vzhledem k tomu, že logika soukromého kapitálu je často spojena s prvky, jako jsou například krátkodobé strategie ústupu, požadavek vlastnictví a logika vysoké návratnosti investic, tyto nástroje pro podniky sociální ekonomiky nefungují, neboť tyto prvky jsou často v přímém rozporu s obchodními modely a činnostmi těchto podniků.

3.5.

K dalším komplikacím pro běžné investory patří problémy, jako jsou obtíže s odprodejem (při práci s lidmi v nouzi) a žádné nebo omezené příležitosti na sekundárním trhu. Ačkoli některé podniky mohou tyto nástroje úspěšně využít (často podniky maximalizující zisk se sociálním posláním), podniky sociální ekonomiky potřebují speciálně uzpůsobené finanční nástroje.

4.1.

Toto stanovisko se více zaměřuje na charakteristiky a podmínky nutné ke zlepšení přístupu podniků sociální ekonomiky k financování a neposkytuje ucelený přehled dostupných finančních nástrojů. Skutečný potenciál podniků sociální ekonomiky lze využít pouze v případě, že přístup k financování bude začleněn do uzpůsobeného a plně integrovaného ekosystému spolu s dalšími součástmi, jako jsou právní rámce, rozvoj podnikání a různé možnosti podpory, které dokládají, že sociální investice jsou investice finanční i nefinanční.

4.2.

S vědomím toho, že zlepšení financování podniků sociální ekonomiky je klíčové pro rozvoj a udržitelnost, je důležité rozlišovat mezi financováním struktury podniků sociální ekonomiky a financováním jejich činnosti. Je důležité financovat oba tyto aspekty, ale přístupy a nástroje se mohou lišit. Jisté je, že rozvoj financování v sociální oblasti uzpůsobený pro podniky sociální ekonomiky musí probíhat v rámci podpory sociálních iniciativ a činností a je třeba jej chápat jako prostředek k využití potenciálu tohoto odvětví, nikoli jako účel sám o sobě.

4.3.

Je třeba mít na paměti, že podniky sociální ekonomiky mají obvykle smíšený tok příjmů  (12), přičemž prodej zboží a služeb je často spojen s financováním z veřejných zdrojů. Podniky sociální ekonomiky se často spoléhají na kombinaci finančních toků počínaje finančními prostředky na konkrétní projekt nebo program na základě cíle politiky až po veřejné zakázky nebo získávání finančních prostředků na rozšíření nebo nové investice.

4.4.

V některých členských státech spoléhají podniky sociální ekonomiky na dlouhodobé veřejné financování a úzce spolupracují s orgány veřejné správy na provádění společné politiky nebo cíle v obecném zájmu. Mimo to je veřejné financování obzvláště důležité v inovačním procesu (který je často spojen s preventivní činností) a ve fázích raného vývoje podniků sociální ekonomiky. EHSV proto zdůrazňuje, že tato forma veřejné spolupráce a finanční podpory nesmí být v souvislosti s vnějšími zdroji financování ohrožena a že v některých členských státech je obzvláště důležitá pro podporu vzniku a budování odvětví sociální ekonomiky.

4.5.1.

V řadě členských států a pro mnoho podniků sociální ekonomiky zůstává klíčovým zdrojem finančních prostředků veřejné financování. Jádrem iniciativ v oblasti veřejného financování je propojení sociálního poslání daného podniku sociální ekonomiky s cíli veřejné politiky na základě systému společných cílů a důvěry. V této souvislosti by EHSV rád vyzdvihl vazbu na balíček Evropské komise v oblasti sociálních investic (13), jehož cílem je podporovat inovace v oblasti sociální politiky a silné postavení podniků sociální ekonomiky, a vyjádřil svou podporu jeho dalšímu pokračování. V mnoha členských státech jsou hlavním zdrojem příjmů podniků sociální ekonomiky veřejné zakázky. Hlavní činností podniků sociální ekonomiky a naplněním jejich sociálního poslání je často poskytování služeb obecného zájmu. Tento příjem významně přispívá k finanční udržitelnosti. V případě veřejných zakázek musí být kritériem dodržování sociálních norem a zejména uplatňování kolektivních smluv.

4.5.2.

Nástroje soukromého financování se liší od tradičních nástrojů, jako poskytují komerční banky, tzv. business angels a jako je rizikový kapitál, a zahrnují dary, rizikovou filantropii a poskytují je investoři do sociálních dopadů. Některé z těchto nástrojů by sice mohly podnikům sociální ekonomiky vyhovovat, avšak sociální financování zajištěné specializovanými poskytovateli sociálních financí se zdá být vhodnějším řešením.

4.5.3.

Také je třeba věnovat pozornost zájmu jednotlivců investovat do iniciativ podniků sociální ekonomiky, zejména na úrovni komunit. Pro podniky sociální ekonomiky jsou klíčovým zdrojem financí platformy skupinového financování, dary a filantropie.

4.5.4.

Samotné odvětví sociální ekonomiky generuje finanční prostředky v podobě nerozděleného zisku, kterému často napomáhá systém daňových úlev. Možnost kumulovat zisky, které nejsou rozděleny mezi členy (nedělitelné rezervy) používají družstva jako hlavní nástroj financování vlastního růstu. Dalším nástrojem je možnost, aby se členové družstva podíleli na financování svého družstva tím, že mu dobrovolně poskytnou půjčku (sociální úvěrování), což je v některých členských státech upraveno zvláštními právními předpisy (14).

4.5.5.

Nástroje, které jsou konkrétně určeny podnikům sociální ekonomiky, poskytují specializované finanční instituce, sociální, etické a družstevní banky a sociální riziková filantropie. Například v Itálii jsou zřízeny fondy družstevního rozvoje (15) pro konkrétní podporu a rozvoj družstev. Prostředky do těchto fondů jsou vybírány jako 3 % z ročního zisku družstev před zdaněním. Dalšími příklady jsou rozvojový fond CoopEst a finanční konsorcium CGM, což jsou interní finanční systémy, které svým členům poskytují překlenovací úvěry a využívají smluvní síly skupiny k tomu, aby jim pomohly překonat problémy s přístupem k běžnému bankovnímu systému.

4.5.6.

Při budování trhu nebo platformy pro tyto nástroje je třeba zohlednit a vyhodnotit pobídky k přilákání kapitálu. Zatímco kapitál z veřejných zdrojů může být motivován politicky, soukromý kapitál lze přilákat prostřednictvím systémů daňových pobídek, sdílení rizika a zapojení do odvětví sociální ekonomiky. Bez ohledu na to by veškeré pobídky pro poskytovatele soukromého financování měly být vyváženy očekávanou finanční a sociální návratností a způsobem využití finančního zisku. Tím by mělo být zajištěno, že ústředním bodem iniciativy zůstane veřejný zájem, obecný zájem a efektivní vynakládání prostředků (jsou-li veřejné).

4.6.1.

Vytvoření finančního ekosystému pro podniky sociální ekonomiky vychází ze zapojení mnoha zúčastněných stran, které přinášejí zdroje a nástroje. V rámci tohoto typu mnohostranného systému nebo-li systému sociálního a solidárního financování se shromažďují peněžní a nepeněžní prostředky. Systém je založen na důvěře a finanční podpoře, na níž se podílí několik subjektů (podniky sociální ekonomiky, střadatelé, zdroje veřejných prostředků, penzijní fondy, finanční instituce atd.), na budování vztahů (finanční zprostředkování, socializace a podpůrné vztahy) a na sdílení společných cílů a pravidel. Úspěch tohoto přístupu je zřejmý například v Quebecu a měl by být dále prozkoumán v evropském kontextu (16).

4.6.2.

Je zásadní, aby se finanční podpora odvíjela od přístupu založeného životním cyklu. Granty nebo financované pilotní projekty často ve druhé fázi selhávají, neboť nemají dostatek vhodných nástrojů, které by podnikům sociální ekonomiky umožnily růst a dosáhnout udržitelnosti. Pro každou vývojovou fázi je tedy třeba navrhnout konkrétní nástroje a podpůrné rámce politik: pro fázi před vznikem, fázi vzniku/pilotní fázi, fázi konsolidace a růstu a v každé z nich je třeba vyhovět specifickým potřebám.

4.6.3.

Tradiční rizikový kapitál je založen na rychlé návratnosti investic, které jsou obvykle skrze vlastnictví spojeny s vlivem. Podniky sociální ekonomiky jej využívají velmi obtížně, jelikož je v rozporu s jejich obchodními modely a činnostmi. V této souvislosti je proto zásadní zajistit systémy poskytování záruk a mechanismy společných investic, které umožní sdílet odpovědnost a rizika. Při rozvoji systémů, které zmírňují první „riziko“ financování, je třeba zvážit možnost navázat na osvědčené postupy již zavedených systémů poskytování záruk (často z veřejných prostředků).

4.6.4.

Poskytovatelé financí pro sociální ekonomiku jsou často ideálními subjekty, které poskytují finanční i nefinanční podporu, jakou představují programy investiční připravenosti, obecné poradenství a podpora rozvoje podnikání. Tato forma podpory je velmi důležitá pro snížení rizika neúspěchu. V této oblasti je třeba zvážit obecný „finanční koučink“ a „finanční vzdělávání“.

4.6.5.

Je naprosto zásadní, aby jádrem sociálního financování bylo měření sociálního dopadu  (17), které prokáže sociální dopad, jenž vzniká paralelně s finančním výnosem. Pouze takto lze zachytit celou hodnotu, kterou činnost podniků sociální ekonomiky vytváří, a plnou návratnost investic; a to jak sociální, tak finanční.

4.7.1.

Zvláštní pozornost by měla být věnována hybridním formám financování, jež jsou pro podniky sociální ekonomiky vhodnější, neboť kombinují prvky, které hodnotí společné blaho, s finančními pobídkami. Hybridní kapitál spojuje složku dotační (veřejné dotace, dobročinné fondy, dary) s kapitálovými nástroji a nástroji pro sdílení dluhu nebo rizika. Mezi finanční nástroje, které mají povahu hybridního kapitálu, patří vratné dotace, odpustitelné půjčky, převoditelné dotace a dohody o sdílení výnosů. Hybridní kapitál často obsahuje úzkou interakci mezi veřejným a soukromým kapitálem a společným cílem politiky, ale také vzájemnou závislost, která vyvažuje zájmy zúčastněných stran.

4.7.2.

Dalším vhodným finančním řešením pro podniky sociální ekonomiky jsou formy dlouhodobého kapitálu. Například ve Francii a v provincii Quebec v Kanadě (18) spojují sociální/solidární záruční a investiční fondy kapitál z různých zdrojů a od různých zúčastněných stran, jako jsou jednotlivci, veřejné fondy a penzijní fondy, a poskytují dluhové a kapitálové nástroje založené na zásadách nižších výnosů (než u běžného rizikového kapitálu) za delší období (sedm let a více). To je obzvláště důležité, protože podnik sociální ekonomiky často spoléhá na kontinuitu služeb.

5.1.

Vzhledem k rozdílům v Evropě a široké škále potřeb v odvětví sociální ekonomiky jsou následující doporučení seskupena podle odpovědností na různých úrovních tvůrců politik.

5.2.1.

Orgány EU by měly pro všechny zúčastněné strany ve finančním ekosystému pro podniky sociální ekonomiky plnit podpůrnou, katalytickou, usnadňující a aktivační úlohu. Dále musí prokazovat své odhodlání rozvíjet sociální ekonomiku v Evropě tím, že zajistí podpůrný rámec politik pro rozvoj sociální ekonomiky obecně, a to prostřednictvím obnovení programu Iniciativa pro sociální podnikání.

5.2.2.

Evropská komise by měla dále prosazovat financování podniků sociální ekonomiky prostřednictvím zprostředkovatelů, aby podpořila vznik a inovace nových nástrojů a experimentování s nimi a současně zajistila, že regulace finančního sektoru tento rozvoj umožňuje a nebrání mu.

5.2.3.

Evropská komise by rovněž měla zvážit otestování méně přísného regulačního režimu, který by do odvětví sociální ekonomiky přilákal kapitál.

5.2.4.

Evropská komise by měla přezkoumat, jak mohou skupinové financování nebo nástroje kooperativní ekonomiky podpořit podniky sociální ekonomiky. Evropská komise by mohla zvážit „ukázky“ skupinového financování a participativních iniciativ zaměřené na podniky sociální ekonomiky. Na úrovni členských států jsou k dispozici příklady tohoto řešení, které by potenciálně mohly být propojeny s platformou sociálních inovací a rovněž s programem Horizont 2020.

5.2.5.

Evropská komise by měla podpořit výzkum týkající se společenské přidané hodnoty investic do podniků sociální ekonomiky. Otázkami k řešení by mohlo být, jak sociální a ekonomická hodnota vzniká a jak ji zachytit, a efektivnost různých finančních nástrojů.

5.2.6.

EHSV vítá skutečnost, že sociální ekonomika je investiční prioritou v rámci stávajícího investičního plánu pro Evropu, a vyzývá Evropskou komisi, aby toho v plné míře využila. Především je třeba zvážit kapitálově náročné investice, například v oblasti zdravotní a sociální péče. U všech investic je důležité do investičního hodnocení a výběru zahrnout kritérium obecného zájmu, aby byla lépe postižena společenská přidaná hodnota.

5.2.7.

V rámci unie kapitálových trhů se zdůrazňují nové investice do životního prostředí, sociální investice a investice do správy a řízení společností a skutečnost, že veřejné a soukromé financování mohou společně působit na zvýšení nabízených investic. Je důležité, aby Evropská komise v rámci své regulační činnosti zajistila propojení podpory rozvoje podniků sociální ekonomiky s návrhy unie kapitálových trhů.

5.2.8.

Evropské fondy hrají při podpoře podniků sociální ekonomiky zvláštní úlohu. Evropské strukturální a investiční fondy by mohly usnadnit zapojení členských států poskytováním záruk nebo finanční páky s cílem podpořit vznik fondů sociálního blaha v celé Evropě. Evropská komise by měla využít fondy programu Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace a fondy Programu pro konkurenceschopnost podniků a malých a středních podniků, aby posílila investiční kapacitu finančních zprostředkovatelů a investiční připravenost podniků sociální ekonomiky. Evropská komise by měla zajistit vyváženou účast v programu Horizont 2020, který podnikům sociální ekonomiky umožní zapojit se do projektů zaměřených na začleňování. Měla by z politického i technického hlediska bedlivě sledovat, jak podniky sociální ekonomiky z těchto fondů čerpají, a podávat o tom zprávy.

5.2.9.

Evropská komise, Evropská investiční banka a Evropský investiční fond by měly zajistit, aby byly finanční mechanismy na úrovni EU, včetně akčního plánu pro financování malých a středních podniků, pro podniky sociální ekonomiky dostupné, a to tím, že budou důsledně začleňovat podniky sociální ekonomiky do politiky a nástrojů financování pro malé a střední podniky, a prostřednictvím zjednodušení postupů. Klíčem k úspěchu je výslovně uvádět termín „podniky sociální ekonomiky“, a zajistit tak zahrnutí různých podniků a lepší zviditelnění.

5.2.10.

Evropská komise by měla přezkoumat, zda/jak a za jakých podmínek se mohou investice se sociálním dopadem stát součástí finančního ekosystému pro podniky sociální ekonomiky. Zajímavý pohled v tomto směru přinesou zkušenosti s akcelerátorem sociálních investic Evropského investičního fondu a testování tohoto nástroje a také nedávné spuštění systémů záruk Evropské komise (19). Důležité údaje o tom, zda nástroj v podobě dluhopisů se sociálním dopadem a s ním spojené politiky skutečně podporují rozvoj podniků sociální ekonomiky, přinášejí rovněž nedávné zprávy organizace OECD (20) a sítě EMES (21).

5.2.11.

Regulace finančního sektoru v rámci Basel III ohrožuje finanční ekosystém pro sociální ekonomiku. Je nezbytné, aby regulace zachovala „rozmanitost“ finančního systému a aby nestanovovala svévolná pravidla. Relevantní otázkou, kterou je třeba řešit, je poskytování úvěrů pro sociální ekonomiku podle současných obezřetnostních pravidel (Basel III, balíček CRD IV/CRR). V současné době nejsou při poskytování úvěrů sociálním podnikům poskytovány žádné úlevy, pokud jde o finanční rozvahu, ačkoli toto odvětví není považováno za rizikové, a poskytování úvěrů tomuto odvětví není podporováno. Součástí nařízení o kapitálových požadavcích je naopak vyrovnávací faktor pro malé a střední podniky, skrze nějž EU přiznává kapitálové úlevy bankám, které poskytují úvěry malým a středním podnikům a domácnostem. EU musí podniky sociální ekonomiky rovněž zohlednit a zavést faktor na podporu podniků sociální ekonomiky, například změnou stávajícího ustanovení čl. 501 odst. 1 nařízení o kapitálových požadavcích. Velký prospěch by z toho měla úvěrová činnost bank v oblasti sociální ekonomiky, aniž by to mělo sebemenší dopad na veřejné finance.

5.2.12.

Jelikož finanční inovace určené pro sociální ekonomiku probíhají především na místní, regionální a vnitrostátní úrovni, je Evropská komise v ideální pozici, aby shromažďovala a sdílela inovativní nástroje a řešení s cílem poskytnout důkazy k rozhodnutím ohledně politik. V tomto ohledu by bylo užitečné v celé EU provádět syntézu a sledování týkající se sdílení nových iniciativ a nástrojů financování mezi členskými státy.

5.2.13.

Finanční podpora ze strany EU musí jít ruku v ruce s pokyny, školeními a budováním kapacit, které vládám a klíčovým zúčastněným stranám poskytne Evropská komise. EHSV proto žádá o vypracování příručky s pokyny, jak budovat finanční ekosystém a jak navrhnout a používat finanční nástroje pro sociální ekonomiku. Obdobně je třeba na úrovni členských států sdílet osvědčené postupy, pokud jde o všeobecné pokyny, jako jsou programy investiční připravenosti, a navazovat na ně.

5.2.14.

EHSV vítá zájem Evropské komise o zřízení pracovní skupiny pro sociální financování ve spolupráci s konzultační skupinou sociálního podnikání Evropské komise (GECES), která by mohla působit jako jeden je zdrojů pro rozvoj politik a sledovat situaci a činnost v členských státech.

5.2.15.

Je třeba zvážit vzájemná hodnocení činností a struktur v oblasti financování podniků sociální ekonomiky s cílem podpořit sdílení nástrojů a osvědčených postupů mezi členskými státy.

5.2.16.

Evropská komise by měla přezkoumat, jaké výhody a problémy přinášejí daňové pobídky poskytované v některých členských státech. To je důležité nejen pro podniky sociální ekonomiky obecně, ale rovněž pokud jde o přilákání kapitálu od soukromých střadatelů a poskytovatelů sociálního financování. Toto hledisko by mělo být revidováno s ohledem na to, že podniky sociální ekonomiky jsou ve srovnání s jinými podniky v současné době znevýhodněny, pokud jde o přístup k financování (veřejnému či soukromému).

5.3.

5.3.1.

Úloha členských států je na vnitrostátní, regionální a místní úrovni ústřední, neboť poskytují podpůrnou politiku a podporu rozvoji a růstu sociální ekonomiky. Jen málo členských států má zavedený odpovídající systém podpory, který by po členských státech vyžadoval rozvoj a provádění národních systémů podpory sociální ekonomiky v souladu s Iniciativou pro sociální podnikání. Zvláštní důraz by měl být kladen na přístup ke speciálně uzpůsobené finanční podpoře na vnitrostátní i místní/regionální úrovni. Tyto iniciativy by mohly být předloženy v rámci odborné skupiny pro sociální podnikání (GECES).

5.3.2.

Členské státy by mohly působit jako spoluinvestoři, kteří podpoří vytvoření etických fondů, fondů pro sociální inovace a fondů sociálního rizikového kapitálu. Klíčovým prvkem je poskytnout systémy veřejných záruk nebo pomocí politiky přilákat kapitál z penzijních fondů, úvěrových družstev atd.

5.3.3.

Členské státy by měly posoudit, zda je možné zajistit financování ze záručních fondů ve vlastnictví státu, a poskytnout tak sociální ekonomice přístup k tradičnímu financování.

5.3.4.

Dále členské státy mohou zvážit kapitalizaci fondů pro sociální investice a za tímto účelem přezkoumat možnosti zavedení slevy na dani z příjmů (pro jednotlivce a pro podniky) a dalších daňových pobídek pro střadatele a investory s cílem přilákat investice do podniků sociální ekonomiky. Hnací silou těchto daňových výhod by však měla být skutečnost, že podniky sociální ekonomiky vytvářejí sociální hodnoty.

5.3.5.

EHSV vyzývá členské státy, aby vypracovaly odpovídající předpisy v oblasti sociální ekonomiky týkající se mikrofinancování, jak již zdůraznila Evropská komise (22).

5.3.6.

V rozvoji sociální ekonomiky hrají klíčovou roli finanční zprostředkovatelé. Členské státy by měly zajistit příznivé právní prostředí, a tím podpořit vznik sociálních finančních zprostředkovatelů, ať už družstevních či etických bank, nebo komerčních bank s konkrétní pobočkou zaměřenou na sociální ekonomiku, které budou poskytovat finanční prostředky a finanční nástroje pro sociální ekonomiku.

5.3.7.

Klíčovou roli při zajišťování místní infrastruktury a prováděcích iniciativ mají místní a regionální orgány. Ty by navíc měly být vyzvány, aby se ujaly iniciativy v oblasti spolupráce mnoha zúčastněných stran s cílem podpořit místní/regionální rozvoj. V tomto ohledu poskytuje zásadní podporu EFRR.

5.4.

5.4.1.

Podniky sociální ekonomiky se musí samy chopit iniciativy a vytvářet nástroje, jako je samokapitalizace, skupinové financování a zapojení se do partnerství sociálního financování, přičemž musí sdružovat své vlastní prostředky a iniciovat partnerství.

5.4.2.

Dále je pro podniky sociální ekonomiky důležité zvážit užší spolupráci s externími partnery, jako jsou soukromé komerční banky a různí zprostředkovatelé. Tento postup nemusí být vhodný ve všech situacích, ale v některých fázích vývoje může být doceněn. Zásadní je vytvořit ve finanční komunitě zájem a povědomí o podnicích sociální ekonomiky, a to za správných podmínek.