5.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 33/77

—

s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že „hlavním cílem politiky Unie [v oblasti rozvojové spolupráce] je snížení a výhledově i vymýcení chudoby. Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“,

—

s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů ze dne 8. září 2000,

—

s ohledem na Monterreyský konsensus přijatý na mezinárodní konferenci o financování rozvoje konané v mexickém Monterrey ve dnech 18. až 22. března 2002,

—

s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji (1),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o akčním plánu EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v oblasti rozvoje (2010–2015) (SEK(2010)0265) a s ohledem na závěry Rady ze dne 14. června 2010 o rozvojových cílech tisíciletí, jejichž součástí je uvedený akční plán EU,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (2) („nástroj rozvojové spolupráce“ (NRS)),

—

s ohledem na Kodex chování EU pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky (3),

—

s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci a na akční program z Akkry,

—

s ohledem na iniciativu pro všeobecný základ sociální ochrany, kterou v dubnu 2009 zahájil Výbor vedoucích sekretariátů (CEB) OSN,

—

s ohledem na zprávu o evropském rozvoji s názvem „Sociální ochrana pro rozvoj podporující začlenění“, představenou dne 7. prosince 2010,

—

s ohledem na Agendu důstojné práce Mezinárodní organizace práce (MOP) a na Světovou dohodu o pracovních místech MOP, které byly přijaty na základě globálního konsenzu dne 19. června 2009 na mezinárodní konferenci práce,

—

s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny Oliviera De Schutterse nazvanou „Agroekologie a právo na potraviny“, která byla předložena na 16. zasedání Rady OSN pro lidská práva [A/HRC/16/49] dne 8. března 2011,

—

s ohledem na zprávu Organizace OSN pro výživu a zemědělství s názvem „Stav potravin a zemědělství 2010–2011; Ženy v zemědělství – Odstranění rozdílů mezi muži a ženami v zájmu rozvoje“, Řím 2011,

—

s ohledem na iniciativu „Strukturovaný dialog – pro účinné partnerství pro rozvoj“, kterou v březnu 2010 zahájila Evropská komise s cílem nalézt praktické způsoby zlepšení účinnosti organizací občanské společností a místních orgánů zapojených do spolupráce v rámci EU,

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 10. listopadu 2010 s názvem „Rozvojová politika EU pro udržitelný rozvoj a růst podporující začlenění. Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU“ (KOM(2010)0629),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 19. října 2010 o budoucnosti rozpočtové podpory EU poskytované třetím zemím,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 o podpoře slušné práce pro všechny (4), ze dne 24. března 2009 o smlouvách o rozvojových cílech tisíciletí (5), ze dne 25. března 2010 o dopadech celosvětové finanční a hospodářské krize na rozvojové země a rozvojovou spolupráci (6), ze dne 7. října 2010 o systémech zdravotní péče v subsaharské Africe a celosvětovém zdraví (7), ze dne 15. června 2010 o pokroku směřujícím k dosažení rozvojových cílů tisíciletí: střednědobé přezkoumání v rámci příprav zasedání OSN na vysoké úrovni, které se bude konat v září 2010 (8), ze dne 25. listopadu 2010 o konferenci o změně klimatu v Cancúnu (COP16) (9) a ze dne 8. března 2011 o daních a rozvoji – spolupráce s rozvojovými zeměmi na podpoře řádné správy v daňové oblasti (10),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A7-0205/2011),

A.

vzhledem k tomu, že snížení a vymýcení chudoby je prvořadým cílem EU v oblasti rozvojové politiky, vymezeným v Lisabonské smlouvě,

B.

vzhledem k tomu, že Evropský konsensus o rozvoji potvrzuje závazek EU k vymýcení chudoby, k úsilí o splnění rozvojových cílů tisíciletí a k zásadám, jako jsou odpovědnost a partnerství, účinnost pomoci a soudržnost politik v rámci rozvoje, které hrají i nadále zásadní roli a měly by určovat směr snah o prohlubování dopadu rozvojové pomoci EU,

C.

vzhledem k tomu, že chudoba má mnoho rozměrů, nejen rozměr ekonomický, ale i rozměr lidský, společensko-kulturní, politický, ochranný, genderový a environmentální, jimiž by se měla rozvojová politika EU zabývat,

D.

vzhledem k tomu, že zásadní význam pro snížení chudoby a udržitelný rozvoj mají rovné postavení mužů a žen, posílení politického a hospodářského postavení žen a uplatňování lidských práv ze strany žen,

1.

vítá úsilí vynaložené na vypracování dokumentů o evropských strategiích pro jednotlivé země, které mají zlepšit koordinaci mezi Komisí a členskými státy; zdůrazňuje, že proces plánování musí zajistit uskutečnění programu zaměřeného na účinnost pomoci a respektování práva Parlamentu vykonávat demokratickou kontrolu, jak to stanoví článek 290 Lisabonské smlouvy;

2.

opakuje svou výzvu k začlenění Evropského rozvojového fondu (ERF) do rozpočtu EU jako důležitého kroku ke zlepšení koordinace různých nástrojů rozvojové pomoci EU; trvá na tom, že toto začlenění nesmí vést ke snížení výdajů ani na budoucí nástroje rozvojové spolupráce, ani na ERF (v porovnání se současnou úrovní);

3.

zdůrazňuje, že při zvyšování dopadu pomoci EU by mohlo být již nyní dosaženo výrazných pokroků, pokud by byly v plné míře realizovány zásady, jimiž se již nyní řídí rozvojové činnosti, jako např. politika pomoci EU zaměřená na chudé, soudržnost politik v rámci rozvoje a závazky v oblasti účinnosti pomoci z Paříže a Akkry; žádá proto Komisi a členské státy, aby v těchto otázkách sehrály vůdčí úlohu, zejména v rámci fóra na vysoké úrovni o účinnosti pomoci v Pusanu, a aby zajistily, že tento rozhodující proces se bude s ohledem na rámec účinnosti pomoci do roku 2015 držet již dříve vytyčených cílů;

4.

domnívá se, že projekty a politiky financované Evropskou unií by měly být pravidelně posuzovány s cílem stanovit, které rozvojové činnosti jsou nejúčinnější; žádá proto Komisi, aby vytvořila komplexní politiku posuzování založenou na jednoznačných kritériích a ukazatelích; opakuje však, že úsilí o vytvoření politiky se silným dopadem by nemělo vést k upřednostňování čistě kvantitativního a krátkodobého hodnocení výsledků;

5.

domnívá se, že smlouvy o rozvojových cílech tisíciletí představují pozitivní model předvídatelné a na výsledcích založené pomoci, který by měly Komise a členské státy dále rozvíjet;

6.

připomíná, že jak se uvádí v konsensu o rozvoji, klíčovým faktorem umožňujícím rozvoj je odpovědná participativní veřejná správa; naléhá na Komisi a členské státy, aby sledovaly postupy v oblasti veřejné správy v rozvojových zemích a podávaly o nich zprávy, a to včetně boje proti korupci, zlepšení nakládání s veřejnými financemi, posílení transparentnosti a dodržování lidských práv; podporuje návrhy Komise na posílení podpory řádné veřejné správy a boje proti korupci v přijímajících zemích; zdůrazňuje však, že mechanismy, které využívají pomoci jako pobídky k politickým reformám, musí být transparentní, musí klást zvláštní důraz na demokracii a lidská práva a musí zapojovat subjekty činné v oblasti rozvoje v dané zemi;

7.

zdůrazňuje, že s ohledem na koncept demokratické odpovědnosti je třeba podporovat snahu parlamentů, místních a regionálních orgánů, občanské společnosti a dalších zúčastněných stran plnit úlohu, která jim náleží, při vymezování rozvojových strategií, při vyvíjení tlaku na vlády, aby se nevyhýbaly odpovědnosti, a při posuzování dosavadní účinnosti a výsledků rozvoje; dále trvá na tom, že územní přístup k rozvoji umožňuje lepší odpovědnost ze strany příjemců;

8.

žádá EU, aby dostála svým závazkům z Akkry a poskytla finanční prostředky a odpovídající podporu partnerským vládám s cílem umožnit smysluplnou účast občanů v organizacích občanské společnosti;

9.

podtrhuje úlohu, jakou sehrávají místní a regionální orgány a jejich sítě při zvyšování dopadu evropské rozvojové politiky; upozorňuje, že vnitrostátní parlamenty přijímajících zemí – v konzultaci s občanskou společností a v zájmu posílení úlohy poslanců při rozhodování ještě před zahájením politického dialogu s dárci – mají nejlepší předpoklady pro to, aby hrály patřičnou úlohu při určování prioritních odvětví, přípravě a přijetí strategických dokumentů dané země a víceletých rozpočtů a sledování přidělování rozpočtových prostředků;

10.

zdůrazňuje úzkou vazbu mezi rozvojovou politikou s velkým dopadem a rozvojem kapacit; upozorňuje, že rozvoj kapacit by měl být vnímán jako integrovaný proces posilující schopnost občanů, organizací, vlád a společností vytvářet udržitelné rozvojové strategie; zdůrazňuje, že rozvoj kapacit je procesem, který vyžaduje odpovědnost partnerských zemí a politický prostor pro partnerské země;

11.

zdůrazňuje, že pro rozvojovou pomoc s velkým dopadem je nezbytná podpora rozvoje kapacit nejen prostřednictvím nástroje rozpočtové podpory, ale i prostřednictvím technické spolupráce; uznává, že odpovědnost a ztotožnění se s transformačním procesem ze strany partnerských zemí se může časem díky těmto nástrojům zvýšit;

12.

zdůrazňuje, že cíl zvýšení dopadu pomoci a dosažení lepších výsledků / efektivnosti nákladů by neměly vést k rozvojové politice, která se bude vyhýbat riziku a která se bude zaměřovat výhradně na „bezproblémové země“; trvá na tom, že klíčovými kritérii pro přidělování rozvojové pomoci EU musí zůstat vymýcení chudoby a potřeby a že účinnost pomoci je nutné zlepšit soustředěním se na hmatatelné výsledky; žádá Komisi a členské státy, aby přezkoumaly rozsah nástrojů financování a aby se při vyplácení oficiální rozvojové pomoci zaměřovaly na nejchudší a nejzranitelnější země a na to, aby na tuto pomoc dosáhly nejchudší vrstvy společnosti, zejména lidé, kteří jsou nejvíce ohroženi sociálním vyloučením, jako jsou ženy, děti, starší osoby a osoby se zdravotním postižením, a aby zohledňovaly dosažené výsledky a dopad pomoci; požaduje, aby bylo naplánováno postupné ukončení vyplácení oficiální rozvojové pomoci transformujícím se zemím;

13.

zdůrazňuje, že je třeba rozlišovat mezi rozvojovými potřebami nejméně rozvinutých zemí a potřebami zemí se středními příjmy, zejména nových dárců; připomíná, že 72 % chudé světové populace žije v zemích se středními příjmy, a proto by měla pokračovat spolupráce a dialog s cílem řešit problém přetrvávající chudoby a nerovnosti; opakuje, že spolupráce se zeměmi se středními příjmy a strategickými partnery, která není součástí oficiální rozvojové pomoci, nesmí být financována z rozpočtu určeného na rozvoj, který se již nyní potýká s nedostatkem zdrojů;

14.

je toho názoru, že rozvojová politika EU by se měla zaměřovat na odstranění překážek rozvoje, jako je dumpingový prodej zemědělských produktů, zatížení nelegitimními dluhy, úniky kapitálu a nespravedlivý obchod, a na vytvoření mezinárodního prostředí, které umožní boj proti chudobě, zaručí důstojné příjmy a živobytí a uspokojení základních lidských práv, včetně práv sociálních a hospodářských;

15.

opakuje, že základem, na němž lze zvýšit dopad rozvojové politiky EU, je zásada univerzality lidských práv a nediskriminace;

16.

zdůrazňuje, že boj proti nerovnosti – včetně nerovnosti na základě pohlaví – posiluje přístup založený na lidských právech, jenž je prosazován v Evropském konsensu o rozvoji, a vede k rychlejšímu snižování chudoby;

17.

uznává dílčí neúspěchy rozvoje zapříčiněné konflikty a pohromami, stejně jako význam a nákladovou efektivnost investic do prevence;

18.

žádá Komisi, aby společně se zainteresovanými členskými státy dala šanci novým inovačním přístupům k pomoci, jako je platba až v okamžiku dodávky, pomoc založená na výsledcích nebo financování založené na výsledcích;

19.

zdůrazňuje, že pro realizaci rozvojové politiky s velkým dopadem má zásadní význam soudržnost politik v rámci rozvoje a dosažení rozvojových cílů tisíciletí; žádá Komisi, aby jasně vymezila odpovědnost a vedení na nejvyšší úrovni, pokud jde o prosazování povinnosti realizovat soudržnost politik v rámci rozvoje, jež je stanovena ve Smlouvě, a požaduje, aby byly pro tento účel vyčleněny dostatečné zdroje jak v Komisi, tak v Evropské službě pro vnější činnost (ESVČ) a v delegacích EU;

20.

je přesvědčen, že má-li mít rozvojová politika EU velký dopad, měla by vycházet z přístupu založeného na pobídkách, který bude více rozlišovat a který bude odměňovat země, jež vykazují dobré výsledky, a podporovat země, jež se nejvíce vychylují ze správné cesty;

21.

trvá na tom, aby při stanovování směrů vývoje přizpůsobených místním podmínkám byly v souladu se specifickými prioritami příjemce dostatečně zohledňovány cílené inovativní mechanismy financování zaměřené na vytváření bohatství, majetková práva a omezení úniků kapitálu;

22.

opakuje svůj postoj, že musí být splněn kolektivní cíl věnovat na oficiální rozvojovou pomoc do roku 2015 0,7 % hrubého národního důchodu Unie; naléhá na Komisi a členské státy, aby nalezly nové zdroje financování rozvoje, jako např. celosvětovou daň z finančních transakcí, finanční prostředky soukromého sektoru a tržně zaměřená řešení; staví se proti jakékoli změně nebo rozšiřování definice oficiální rozvojové pomoci, jak ji stanovil Výbor pro rozvojovou pomoc OECD;

23.

naléhavě vyzývá členské státy, aby dostály svým dosud nesplněným finančním závazkům, včetně závazků v rámci iniciativy G8 z Muskoky týkajících se zdraví matek a dětí;

24.

zdůrazňuje, že pomoc by měla být poskytována předvídatelným způsobem, který je v souladu s vnitrostátními plány a prioritami a zároveň motivuje k větší transparentnosti a odpovědnosti ze strany dárcovských vlád, nevládních organizací a partnerských států;

25.

zastává názor, že přínos rozvojové pomoci Komise a blížící se lhůta pro splnění rozvojových cílů tisíciletí ospravedlňují značné reálné zvýšení roční částky vyčleněné na oficiální rozvojovou pomoc v období příštího víceletého finančního rámce; zdůrazňuje, že podíl celkové evropské pomoci poskytované z rozpočtu EU by neměl být snižován a měl by se nadále zaměřovat na chudobu;

26.

připomíná, že pomoc v rámci budoucích nástrojů EU pro rozvojovou spolupráci musí být i nadále v souladu s kritérii oficiální rozvojové pomoci, jak je stanovil Výbor pro rozvojovou pomoc OECD;

27.

žádá, aby se v Evropě zvýšilo úsilí v oblasti vzdělávání a zlepšování informovanosti o rozvoji; zdůrazňuje, že toto úsilí by nemělo být vnímáno pouze jako prostředek ke zvýšení veřejné podpory výdajů na rozvoj, nýbrž že rovněž každému občanu v Evropě umožní porozumět globálním rozvojovým problémům; zdůrazňuje, že zlepšení povědomí veřejnosti a snížení nezájmu o neutěšenou situaci rozvojových zemí by pomohly posílit rozvojovou politiku EU;

28.

konstatuje, že v zájmu zvýšení informovanosti veřejnosti a omezení nezájmu je třeba vyvinout úsilí s cílem zlepšit transparentnost v oblasti výdajů na pomoc, posílit šíření nezávislých hodnotících studií a uplatňovat přísnější sankce vůči subjektům, jimž bylo prokázáno zneužívání rozvojové pomoci;

29.

uznává, že hospodářský růst je zásadní hnací silou rozvoje; zdůrazňuje však, že růst je pouze jedním z mnoha nástrojů a že maximalizace růstu není totéž jako maximalizace rozvoje; zvláště konstatuje, že vliv růstu na vymýcení chudoby by mohl být mnohem větší, kdyby byla snížena nerovnost a dodržována lidská práva; trvá proto na tom, že rozvojová pomoc EU musí být směřována k růstu, z nějž budou mít prospěch chudí, a to prostřednictvím opatření speciálně zacílených na chudé obyvatelstvo a na lidi na okraji společnosti, která napomohou zvýšení jejich podílu na národním bohatství a umožní jim stát se hnací silou růstu, jenž bude skutečně podporovat začlenění, přičemž k těmto opatřením patří mikroúvěry a mikrofinancování a další řešení vycházející z trhu;

30.

poznamenává, že politika založená výhradně na hospodářském růstu má jen omezenou schopnost dosáhnout vymýcení chudoby a podpořit sociální soudržnost, což dokazují nedávné finanční, klimatické, energetické a potravinové krize; zasazuje se o udržitelný rozvoj založený na spravedlivém obchodu a sociální spravedlnosti, který přináší prospěch současným generacím, aniž by ohrožoval dostupnost zdrojů pro budoucí generace;

31.

zdůrazňuje, že politiky hospodářského růstu nemohou uspět bez prosazování sociálních a environmentálních norem a uplatňování mechanismů sociální ochrany;

32.

zdůrazňuje, že politiky EU by měly napomáhat růstu v oblastech hospodářství, v nichž si vydělává na živobytí chudé obyvatelstvo, jako je zemědělství, a měly by věnovat větší pozornost šedé ekonomice; žádá Komisi a členské státy, aby upřednostňovaly opatření, která zajistí bezpečnost držby půdy a usnadní přístup chudých osob k půdě, na trhy, k úvěrům a dalším finančním službám a k rozvíjení dovedností, aniž by zhoršovala stávající nerovnost a upevňovala asymetrické struktury závislosti;

33.

podporuje snahy podporovat průmyslový rozvoj a rozvoj infrastruktury, který bude přispívat k udržitelnému hospodářskému růstu a bude plně v souladu se sociálními a environmentálními normami; konstatuje, že nejúčinnějším způsobem, jak zvýšit růst a vymanit lidi z chudoby, je napomáhat průmyslovému rozvoji a rozvoji trhu;

34.

zdůrazňuje, že průmyslový rozvoj má značný transformační potenciál pro vnitrostátní hospodářství a narozdíl od zemědělského vývozu a těžby přírodních zdrojů, které vystavují hospodářství otřesům, může nabídnout širší pole působnosti pro dlouhodobý růst produktivity; žádá proto rozvojové země, aby tento problém řešily prostřednictvím vytváření a realizace industrializačních politik se zvláštním zaměřením na specializaci výroby a tvorbu obchodní kapacity;

35.

zdůrazňuje, že průmyslový růst by měl být energeticky účinný, neboť je třeba, aby s sebou růst HDP nepřinášel zvyšování závislosti na ropě a emisí skleníkových plynů; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby vynaložily veškeré úsilí na usnadnění transferu energeticky účinných technologií a osvědčených postupů do rozvojových zemí;

36.

domnívá se, že financování rozsáhlých projektů vývozu nebo projektů infrastruktury – jež mohou být sice lákavé, protože přinášejí viditelné výsledky – nemusí nutně představovat nejlepší strategii, která přinese prospěch většině obyvatel a komunitám chudých osob na okraji společnosti;

37.

naléhavě vyzývá EU a členské státy v rozvojových zemích, aby systematičtěji podporovaly agendu důstojné práce MOP a napomáhaly tak vytváření kvalitních pracovních míst a ochraně základních pracovních norem;

38.

zdůrazňuje, že diverzifikace hospodářství rozvojových zemí a omezení jejich závislosti na dovozu musí být prioritním cílem pro politiky podporující růst;

39.

zdůrazňuje, že realizace investičních projektů podporovaných mechanismy EU na kombinaci grantů a půjček musí podléhat sledování a musí být vypracovány studie jejich dopadu na mezinárodně schválené sociální a environmentální normy; trvá na tom, že rozhodovací procesy o výběru projektů musí být transparentní a musí zajišťovat soulad se strategickými dokumenty EU, zásadou odpovědnosti země a závazky EU na uvolnění pomoci;

40.

trvá na tom, že kombinace by měla získat nové prostředky, a nikoli vést k nahrazení grantů oficiální rozvojové pomoci EU půjčkami;

41.

zdůrazňuje, že rozvojová politika nemůže být skutečně účinná, pokud nebude prosazovat dostatečné právní rámce, zejména v oblasti vlastnických práv a smluvního práva;

42.

připomíná, že prosazování rovného postavení mužů a žen pomůže uvolnit produktivitu žen, a tím přispěje k udržitelnému růstu, z něhož budou mít prospěch chudí;

43.

zdůrazňuje, že chudobu není možné měřit pouze penězi a že v širším smyslu chudoba způsobuje, že jsou lidem upírána základní práva, jako např. práva na potraviny, vzdělání, zdravotní péči nebo svobodu projevu;

44.

zdůrazňuje, že pro růst, z nějž budou mít prospěch chudí, a splnění rozvojových cílů tisíciletí je zásadně důležité poskytování základních sociálních služeb; žádá, aby bylo 20 % veškeré pomoci EU vyčleněno na základní sociální služby, jak je definuje OSN v rozvojových cílech tisíciletí (ukazatel 8.2 cíle 8: Rozvíjet globální partnerství pro rozvoj), se zvláštním zřetelem na volný a všeobecný přístup k primární zdravotní péči a základnímu vzdělávání, s ohledem na podporu EU iniciativě Zdraví pro všechny a sdělení z roku 2010: Úloha EU v oblasti celosvětového zdraví; opakuje, že zvláštní pozornost je třeba věnovat ohroženým skupinám a skupinám s vysokým rizikem sociálního vyloučení, jako jsou osoby se zdravotním postižením;

45.

připomíná, že vzdělávání dívek a prosazování rovného postavení mužů a žen ve vzdělávání je z hlediska rozvoje nezbytné a že politiky a činnosti, které se nezabývají rozdílným postavením mužů a žen, opomíjejí zásadní příležitosti k rozvoji; připomíná, že vzdělávání dívek má jednu z nejvyšších návratností ze všech investic do rozvoje, přináší v soukromé i sociální oblasti užitek, který je prospěšný pro jednotlivce, rodiny i celou společnost, ve formě snížení porodnosti žen, snížení úmrtnosti matek, kojenců a dětí, ochrany proti infekci HIV/AIDS, zvýšení podílu žen v pracovní síle a ve formě přínosu mezigeneračního vzdělávání;

46.

zdůrazňuje význam vyplnění mezer ve financování zdravotnických systémů v důsledku priorit, jako jsou např. škrty v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, a podtrhuje význam investic do boje proti HIV/AIDS a dalším nemocem;

47.

připomíná, že investice do dětí a mládeže je dlouhodobou investicí do udržitelného lidského rozvoje;

48.

vítá iniciativu OSN pro všeobecný základ sociální ochrany; žádá Komisi a členské státy, aby zvýšily podporu poskytovanou národním programům sociální ochrany v rozvojových zemích a aby v této souvislosti vytvořily komplexní politický rámec včetně hledisek rovného postavení mužů a žen a posílení postavení žen;

49.

uvítal by, kdyby snahy EU řešily systematičtěji vazby mezi vnějším rozměrem své přistěhovalecké a azylové politiky a dalšími politikami, které mají souvislost s přistěhovalectvím, např. zaměstnanost, vzdělávání, práva a sociální ochrana;

50.

je toho názoru, že příjmy z daní jsou nezbytné k tomu, aby byly rozvojové země schopny uspokojit základní potřeby svých občanů, stát se méně závislými na zahraniční pomoci a prosazovat demokratickou odpovědnost; opakuje svůj názor, že EU musí podporovat partnerské země při vytváření spravedlivých, transparentních a účinných daňových systémů, které budou produkovat příjmy, jichž je zapotřebí k sociální ochraně a k provádění politik zaměřených na chudé obyvatele a na mezinárodní úrovni musí pokračovat ve snaze o větší finanční transparentnost o zajištění, aby partnerské země sdílely získaný užitek; připomíná, že pro vytváření spravedlivých daňových systémů jsou klíčové výměna osvědčených postupů a sdílení informací o daňových politikách;

51.

zdůrazňuje zásadní význam lidských práv a množství způsobů, které má EU k dispozici, aby pomáhala při vytváření kapacit pro dodržování všech lidských práv;

52.

uznává, že rozvoj soukromého sektoru v rozvojových zemích má zásadní význam pro vytváření pracovních příležitostí, poskytování služeb a posílení tvorby bohatství; připomíná, že 90 % pracovních míst v rozvojových zemích je v soukromém sektoru; zdůrazňuje, že v souladu s agendou zaměřenou na chudé obyvatelstvo by se rozvojová pomoc EU měla soustředit na financování domácích společností, zajištění pákového efektu pro domácí kapitál a podněcování přijímajících zemí k tomu, aby vytvářely prostředí, které povede k rozvoji malých a středních podniků a mikropodniků, a na odstranění překážek, které brání formalizaci, přístupu ke kapitálu a dostupným půjčkám, a že služby a budování kapacit by se měly zaměřit zejména na chudší podnikatele;

53.

znovu připomíná úlohu sociálně a ekologicky odpovědného soukromého sektoru při urychlování udržitelného rozvoje; žádá Komisi, aby prosazovala a podporovala mj. podniky sociální ekonomie, které fungují v souladu s etickými a ekonomickými zásadami;

54.

zdůrazňuje, že je důležité jednoznačně posoudit možná rizika spojená s rostoucí účastí soukromého sektoru, a že je proto zapotřebí stanovit jednoznačná kritéria pro podporu projektů soukromého sektoru a také spolehlivé mechanismy posuzování dopadů, které by měly být vytvořeny s cílem zajistit, aby investice do soukromého sektoru byly udržitelné, v souladu s mezinárodními rozvojovými cíli a aby nevedly k návratu k vázané pomoci;

55.

připomíná, že veřejné investice do veřejných statků, infrastruktury a služeb mají základní význam pro udržitelný růst a účinné snižování nerovností;

56.

zdůrazňuje, že investiční projekty, do nichž je zapojen soukromý sektor a které v rozvojových zemích financuje EU, by měly splňovat environmentální normy, normy v oblasti lidských práv, sociální normy a normy transparentnosti dohodnuté na mezinárodní úrovni a měly by být v souladu s rozvojovými plány zemí přijímajících pomoc; protestuje proti jakékoli formě spolupráce se soukromými subjekty, která by přímo či nepřímo přispívala k daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem v jakékoli podobě; žádá Komisi, aby důkladně přezkoumala své mechanismy hloubkové kontroly při rozhodování o financování projektů v oblasti těžby surovin;

57.

je přesvědčen, že investice mají pozitivní vliv na růst a pracovní místa, a to nejen v EU, ale i v rozvojových zemích; zdůrazňuje, že průmyslově vyspělé země mají odpovědnost za poskytnutí investic a za transfer technologií do místních podniků, aby odvětví hospodářství rozvojových zemí, která jsou na vzestupu, mohla uplatňovat normy kvality a mezinárodní sociální a environmentální normy; zdůrazňuje také potřebu prohloubené spolupráce s cílem pomoci rozvojovým zemím zlepšit jejich institucionální a regulační kapacity v oblasti správy zahraničních investic;

58.

žádá EU, aby uznala právo rozvojových zemí regulovat investice, klonit se k investorům, kteří podporují rozvojovou strategii partnerských zemí, a upřednostňovat domácí a regionální investory s cílem podporovat regionální integraci;

59.

žádá EU, aby splnila své závazky vyplývající ze strategie EU pro podporu na rozvoj obchodu v oblasti rozvojové pomoci zaměřené specificky na projekty, které mají pomoci rozvojovým zemím rozvíjet jejich obchodní dovednosti, zdokonalovat dodavatelský řetězec a v konečném důsledku být konkurenceschopné na regionálních a světových trzích;

60.

vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh s podobným záměrem, jaký má nový zákon USA o nerostných surovinách pocházejících z nelegálních zdrojů („conflict minerals“), tj. bojovat proti nezákonné těžbě nerostných surovin v rozvojových zemích, zejména v Africe, která rozněcuje občanské války a konflikty, a zajistit sledovatelnost dovážených nerostných surovin na trhu EU;

61.

požaduje analýzu a hodnocení partnerství veřejného a soukromého sektoru, jejichž prostřednictvím se soukromý sektor podílí na rozvoji a která jsou podporována Komisí, abychom se poučili ze zkušeností dříve, než přijmeme koncepci nové politiky používání veřejných prostředků na vytvoření pákového efektu pro soukromý sektor;

62.

zdůrazňuje, že podporu soukromého sektoru musí doprovázet pomoc poskytovaná celostátním, regionálním a místním veřejným orgánům a parlamentům v přijímajících zemích, aby mohly účinněji regulovat trhy, podporovat transparentnost, uplatňovat spravedlivé daňové politiky a řádnou veřejnou správu a bojovat proti korupci, a to jak v podnicích a nevládních organizacích, tak ve vládách a veřejných orgánech;

63.

vítá návrh, aby se rozvojová spolupráce soustředila na udržitelné obnovitelné energie; opakuje, že přístup k energii je nezbytným předpokladem pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí; trvá na tom, že mezi hlavní cíle projektů podporovaných ze strany EU musí patřit dodávky vody a přístup k energiím pro chudé obyvatele a v souvislosti s poskytováním veřejných služeb a s místním rozvojem;

64.

přiznává prioritu podpoře místním a regionálním řešením v oblasti udržitelné energie a zejména decentralizované výrobě energie, jež sladí priority v oblasti rozvoje s úsilím o ochranu životního prostředí;

65.

bere na vědomí značný potenciál v oblasti obnovitelné energie (sluneční energie, větrná energie, geotermální energie a biomasa) v řadě rozvojových zemí; žádá EU a její členské státy, aby prováděly projekty v oblasti obnovitelné energie v rozvojových zemích a poskytly příslušné technické možnosti, odborné zkušenosti a investiční příležitosti, protože takový postup má zásadní význam pro hospodářský a sociální rozvoj, omezuje závislost těchto zemí na fosilních palivech a snižuje jejich zranitelnost vůči výkyvům cen;

66.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že oficiální rozvojová pomoc EU ke zlepšení přístupu k energii bude podporovat místní hospodářský rozvoj, zelená pracovní místa a snižování chudoby a nebude vázána na evropské podniky nebo použita k jejich dotování; dále žádá Komisi, aby nesměšovala politiky na zlepšení přístupu chudých lidí k energii s plněním cílů EU v souvislosti se zmírněním změny klimatu nebo s vlastními potřebami, pokud jde o zabezpečení dodávek energie;

67.

vítá iniciativy rozvojových zemí s cílem investovat do produkce potravin, a nikoli do produkce biopaliv v zájmu zajištění vlastních dodávek potravin;

68.

opakuje, že průmyslově vyspělé země mají povinnost stát v čele budování nízkouhlíkové ekonomiky, která je nezbytná k dosažení potřebného snížení emisí; vybízí členské státy, aby převzaly vůdčí roli při úsilí o snižování emisí;

69.

uznává, že cíl řešení změny klimatu a dosažení klíčových rozvojových cílů se vzájemně podporují; zdůrazňuje potřebu systematičtějšího úsilí o to, aby byl posílen význam opatření k přizpůsobení se změně klimatu a k jejímu zmírnění a ke snížení rizika katastrof, a žádá proto, aby byl přijat celostní přístup, který bude začleňovat environmentální rozměr do všech projektů a programů rozvoje, například tím, že se zlepší nařízení týkající se převozu odpadu a nezákonné těžby dřeva;

70.

žádá Komisi, aby posoudila dopad „klimatické migrace“, což je jev, který podle některých odhadů donutí do roku 2050 více než 200 milionů lidí opustit domov, protože podmínky v jejich zemích se budou postupně zhoršovat, a zdůrazňuje, že Evropská unie musí přispět ve formě rozvojové politiky k poskytnutí pomoci a omezení počtu uprchlíků, prostřednictvím investic do technologií, lidských zdrojů a finanční pomoci;

71.

opakuje své přesvědčení, že větší zohledňování těchto opatření nemůže být náhradou za poskytování nových a doplňkových zdrojů, které se EU a jiní dárci zavázali poskytnout rozvojovým zemím na úsilí o zmírnění změny klimatu a potřeby spojené s přizpůsobením se této změně; zdůrazňuje, že tento přístup musí zvolit místní a/nebo regionální přístup k řešení specifických problémů, s nimiž se dané oblasti potýkají; připomíná, že potřeby spojené se změnou klimatu – a veřejné statky obecně – nemají být financovány z oficiální rozvojové pomoci, a musí se tedy jednat o nově poskytnuté prostředky navíc nad rámec závazků členských států poskytnout na oficiální rozvojovou pomoc 0,7 % HND;

72.

zdůrazňuje význam podpory udržitelného městského rozvoje v rámci mezinárodního programu stejně jako jeho realizace na místní, regionální a vnitrostátní úrovni, jež by měla kladný dopad na kvalitu života obyvatel celého světa, a zejména rozvojových zemí;

73.

konstatuje, že udržitelný rozvoj je dosažitelný jen prostřednictvím posílení tvorby kapacit přijímajících zemí a zlepšení jejich základní infrastruktury;

74.

požaduje začlenění čl. 8 písm. j) Úmluvy o biologické rozmanitosti, která je pilířem udržitelného rozvoje, do strategických dokumentů zemí a regionů a uplatňování tohoto ustanovení v jejich rámci;

75.

uznává, že odlesňování a neudržitelný dovoz dřeva na trh EU přispěly k přírodním katastrofám a zranitelnosti chudých zemí, a žádá proto, aby Evropská komise a Rada začlenily do své nové strategie rozvojové politiky úplný zákaz prodeje nezákonně vytěženého dřeva v EU;

76.

opakuje své přesvědčení, že EU by rozvojovou pomoc měla zaměřit na zajištění potravin pro rozvojové země a na podporu udržitelné, místní, drobné a organické zemědělské výroby; zdůrazňuje zejména potřebu zajistit, aby drobní zemědělci měli přístup k výrobním prostředkům (půda, zajištěné vlastnické smlouvy, semena a osiva, odborná příprava, úvěry, konzultační a poradenské služby), ke zpracovatelským možnostem, možnostem uvedení produktů na trh a přístup na místní a přeshraniční trhy;

77.

žádá v souladu se zprávu IAASTD o podporu přechodu k organickému k ekologicky udržitelnému zemědělství, které bude jednak zohledňovat zkušenosti drobného zemědělství a jednak představovat účinný nástroj přizpůsobení se změně klimatu;

78.

zdůrazňuje význam specifické podpory žen v zemědělství, protože z výzkumů vyplývá, že odstranění rozdílů mezi muži a ženami v zemědělství by mohlo zvýšit celkovou zemědělskou produkci v rozvojových zemích o 2,5–4 % a že ženy vynakládají větší díl svých příjmů na potraviny, zdravotní péči, ošacení a vzdělávání pro své děti; požaduje odstranění všech forem diskriminace vůči ženám a žádá, aby všechny politiky a programy v oblasti zemědělství zohledňovaly rovné postavení mužů a žen; zdůrazňuje, že ženy musí být vnímány jako rovnocenné partnerky v oblasti udržitelného rozvoje pro rozvoj zemědělství a zajišťování potravin;

79.

trvá na tom, že EU by se rovněž měla zabývat prvotními příčinami nedostatečného zajišťování potravin, včetně slabé odpovědnosti v oblasti práva na potraviny, spekulací s cenami potravin a zabírání půdy; opakuje, že reforma společné zemědělské politiky musí zohlednit povinnost stanovenou ve Smlouvě, jíž je posílení soudržnosti politik v rámci rozvoje, spravedlivá soutěž, podpora schopností rozvojových zemí a jejich vlastní produktivní činnosti; požaduje takový postup, který by měl za cíl zajistit, aby již nedocházelo k zabírání půdy, aby nebyly neudržitelným způsobem využívány půda a vodní zdroje, aby byla zabezpečena vlastnická práva drobných a domorodých zemědělců a jejich přístup k zemědělské půdě a aby skončily monopoly na setbu a závislost na specializovaných pesticidech;

80.

konstatuje, že máme-li být schopni uživit světovou populaci, která v roce 2050 podle odhadů překročí 9 miliard, bude nutné do té doby zvýšit zemědělskou produkci o 70 %, a to s využitím menšího výměru půdy a menšího množství vody a pesticidů; konstatuje, že globální zajištění potravin je pro Evropskou unii otázkou nejvyšší naléhavosti a požaduje přijetí okamžitých a konzistentních opatření s cílem zajistit potraviny pro občany EU i na globální úrovni;

81.

připomíná, že řešení nedostatečného zajištění potravin vyžaduje realizaci řady opatření v různých odvětvích, jako např. nakládání s místními přírodními zdroji, posílení produkce a výroby, odborná příprava, vytváření profesních organizací, vytvoření záchranné sítě pro nejohroženější osoby, vzdělávání v oblasti výživy a rovněž diverzifikace pracovních míst na venkově mimo oblast zemědělství s cílem posílit příjem venkovských rodin, které jsou na prvním místě oběťmi hladu;

82.

zdůrazňuje, že v zájmu zvýšení udržitelnosti je nezbytné zavést lepší metody zemědělské výroby, včetně nízkonákladových technologií, zajistit zemědělský výzkum a zvýšit poměr produktivity a účinnosti v rozvojových zemích;

83.

žádá EU a rozvojové země, aby prosazovaly vlastnictví půdy jako jeden z nástrojů na omezení chudoby prostřednictvím posílení vlastnických práv a usnadnění přístupu k půjčkám pro zemědělce, malé podniky a místní komunity;

84.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad současnými nákupy zemědělské půdy zahraničními investory s podporou místních vlád, zejména v Africe, jež mohou ohrozit zajišťování potravin na místní úrovni a způsobit nepředvídatelné a dalekosáhlé sociální napětí, pokud nebudou provedeny odpovídajícím způsobem;

85.

připomíná, že dohody EU o partnerství v odvětví rybolovu by měly pomoci upevnit politiky v oblasti rybolovu partnerských zemí a posílit jejich schopnost zajistit udržitelný rybolov ve vlastních vodách a místní zaměstnanost v tomto odvětví;

86.

zdůrazňuje, že stěžejním hlediskem rozvojové politiky by měla být dostatečná ochrana před katastrofami a nemocemi souvisejícími s vodou, stejně jako přístup k dostatečnému množství vody v odpovídající kvalitě a za dostupnou cenu – aniž by přitom byla ohrožena udržitelnost životně důležitých ekosystémů – s cílem splnit základní potravinové, energetické a další požadavky nezbytně nutné pro zdravý a produktivní život;

87.

s cílem zajistit transparentnost a přijetí rozvojových projektů financovaných plně nebo zčásti EU nebo členskými státy ze strany veřejnosti, požaduje vytvoření elektronické databáze, která by poskytovala informace o oficiální rozvojové pomoci; je přesvědčen, že tato databáze by měla umožňovat uživateli zjišťovat informace o všech dárcovských projektech a programech EU a případně agentur OSN i všech přijímajících zemích, které je financují, a údaje o organizacích, které je realizují; je toho názoru, že by tato databáze měla být uživatelsky vstřícná a volně přístupná přes internet a měla by být vybavena funkcí umožňující snadné vyhledávání konkrétních informací podle souboru předem stanovených kritérií (dárce, odvětví oficiální rozvojové pomoci, místo, stav projektu, druh financování a rozvojové cíle tisíciletí) a nabízet tabulky a mapy pro potřeby analýzy; konstatuje, že taková databáze by sehrávala rovněž významnou úlohu při posílení koordinace a harmonizace mezi dárci a propojení s vládami přijímajících zemí;

88.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.