16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/81

1.1

Závěrečné prohlášení 3. setkání občanské společnosti Evropské unie (EU) a Latinské Ameriky a karibské oblasti (LAKO) uvádí „vytvoření skutečného partnerství, které by se zakládalo na souboru dohod mezi Evropskou unií (EU) a různými subjekty oblasti“, a ve stejném prohlášení se požaduje zahájení vyjednávání s Andským společenstvím (CAN) (1).

1.2

V „prohlášení z Guadalajary“, které bylo schváleno 3. vrcholným setkáním nejvyšších představitelů států a vlád EU-LAKO (2), se uvádí, že „naším společným strategickým cílem“ je uzavření Dohody o partnerství EU-CAN (podobné stávající dohodě s Mexikem a Chile a dohodě, která se vyjednává s Mercosurem), která by zahrnovala zónu volného obchodu.

1.3

Na tomto vrcholném setkání EU-LAKO se také rozhodlo, že bude provedeno společné hodnocení, jehož cílem je zjistit stav ekonomické integrace v Andském společenství. S tímto hodnocením se započalo v lednu 2005.

1.4

Státy Evropské unie do dnešní doby nevyužily ekonomické a obchodní možnosti v Andském společenství a i přesto, že je EU druhým největším obchodním partnerem po USA, je míra hospodářské výměny spíše nízká. Snaha institucí Andského společenství o prohloubení integrace (i přes obtíže a omezení uvedená v tomto dokumentu) příznivě ovlivňuje možnost vzniku dohody o partnerství, která může významně přispět k nárůstu obchodní výměny mezi EU a Andským společenstvím, jak již bylo zřejmé v jiných odvětvích.

1.5

EHSV udržuje v oblasti vztahů s andskou občanskou společností pravidelné vztahy s institucemi, které v současné době zastupují sociální partnery z celé oblasti: Poradní rada pracujících Andského společenství (CCLA) a Poradní rada zaměstnavatelů Andského společenství (CCEA).

1.6

EHSV pořádal ve spolupráci s generálním sekretariátem CAN ve dnech 6. – 7. 2. 2006 v Limě slyšení, kterého se zúčastnily jak Poradní rada zaměstnavatelů a Poradní rada pracujících, tak i jiná andská sdružení občanské společnosti, jejichž hodnotné příspěvky byly zapracovány do tohoto dokumentu. Účastníci souhlasili se započetím vyjednávání s EU, poukázali ovšem na to, že partnerství s EU by mělo zohlednit rozdíly mezi oběma oblastmi, nepřipustit modely rozvoje, které vytvářejí závislost, přispět ke snížení sociálního dluhu oblasti a podpořit účinnou sociální soudržnost.

1.7

Toto stanovisko má institucím zprostředkovat názor organizované občanské společnosti na vztahy s Andským společenstvím, který je v souladu s návrhy závěrečného prohlášení 4. setkání občanské společnosti EU-LAKO (které se konalo ve Vídni v dubnu 2006 a ve kterém bylo opakovaně zdůrazněno, že je třeba, aby EU přispěla k posílení integračních procesů v Latinské Americe) a se závěrečnými doporučeními vrcholného setkání nejvyšších představitelů států a vlád EU-LAKO (které se konalo v květnu 2006) v souvislosti s případnou Dohodou o partnerství EU-LAKO, která jsou shrnuta v závěrečném prohlášení:

„S ohledem na společný strategický cíl stanovený v prohlášení z Guadalajary, vítáme rozhodnutí přijaté Evropskou unií a Andským společenstvím zahájit během roku 2006 proces, který by vedl k vyjednávání Dohody o partnerství, která by zahrnovala politický dialog, programy spolupráce a obchodní dohodu.“

2.1

Není jednoduché stručně shrnout situaci v pěti státech, které sice leží ve stejné geografické oblasti – v oblasti And –, ale jsou tak rozdílné z pohledu ekonomické a demografické situace, politického vývoje atd. Proto budou ve stanovisku uvedeny pouze některé nejdůležitější aspekty ze současnosti každé z těchto zemí.

2.2

Bolívie je nejchudší z pěti andských zemí a jednou z nejméně rozvinutých v celé Latinské Americe. Částečně je to odůvodněno tím, že země nemá přímý přístup k moři, dalšími důvody jsou nízký počet obyvatel, kteří stále častěji emigrují, nedostatek půdy vhodné pro konkurenceschopné zemědělství, historicky podmíněná závislost na několika málo přírodních zdrojích, vytěsňování indiánských národů, které tvoří více než polovinu obyvatelstva, a rostoucí napětí mezi tradičním centrem politické moci v náhorní plošině a mezi posilujícími hospodářskými oblastmi v nížinách ve východní části země. Zemi se sice podařilo najít řešení v demokratickém rámci, ale dlouhodobá nejistota negativně ovlivnila její ekonomický rozvoj. Nová vláda, která vykonává svou funkci od ledna 2006, provádí obsáhlé reformy, které mají vést k rozvoji a zároveň udržet právní jistotu investic a dodržování mezinárodních závazků a platných bilaterálních dohod.

2.3

Situace v Ekvádoru je velmi podobná situaci v Bolívii, významná část populace je indiánského původu a existují značné politické a kulturní rozdíly mezi pobřežní nížinou a náhorní plošinou. I když v posledních letech bylo otevřených sociálních konfliktů méně, politická nestabilita dokonce ještě stoupla. 49 % (3) obyvatelstva žije pod hranicí chudoby. Hospodářské krize posledního desetiletí společně s „dolarizací“ ekonomiky přispěly k tomu, že míra chudoby vzrostla a že 10 % aktivního obyvatelstva emigrovalo. Finanční zásilky emigrantů se vyšplhaly v roce 2004 na 1 740 milionů dolarů a byly tak po ropě druhým nejsilnějším zdrojem devizových příjmů.

2.4

V Peru probíhal vývoj jinak, neboť země nejprve prošla fází terorismu (v 80. a na začátku 90. let) a poté měla autoritativní a korupční vládu (za prezidenta Fujimoriho). I přes vysokou míru hospodářského růstu se současné vládě nepodařilo provést politické a sociální reformy a vláda nemá téměř žádnou podporu u obyvatelstva. V souvislosti s CAN mělo Peru námitky k různým aspektům subregionální integrace, i když se sídlo generálního sekretariátu nachází v Limě.

2.5

Případ Venezuely (4) je sledovaný v celé oblasti stejně jako v jiných částech světa, neboť země v posledních letech prošla značným politickým a sociálním napětím, které bylo vyvoláno zapřisáhlou rivalitou mezi příznivci a odpůrci prezidenta Cháveze. Hospodářství Venezuely závisí stále více na vývozu ropy, jejíž vysoká cena na mezinárodních trzích umožňuje vládě vést aktivní mezinárodní politiku a disponovat dostatečným rozpočtem pro provádění domácí politiky.

2.6

I když je v Kolumbii vysoká míra politického a sociálního násilí a situaci ještě zhoršuje obchod s drogami, podařilo se v zemi zachovat demokratický institucionální rámec, což je v Latinské Americe spíše nezvyklé a vedle politického úsilí byl také výkon hospodářství významný. Přestože násilí v Kolumbii relativně ubylo, i nadále dochází k zabíjení a únosů odborářů, novinářů, podnikatelů a členů dalších organizací zaměřených na lidská práva.

3.1.1

Andské společenství je nejstarší systém integrace v Latinské Americe. Zakladatelské státy – Bolívie, Kolumbie, Chile, Ekvádor a Peru – podepsaly v roce 1969 Dohodu z Cartageny, kterou tenkrát vznikl tzv. Andský pakt. Po třech letech přistoupila Venezuela a v roce 1976 vystoupilo Chile. Stávajících pět členů (Bolívie, Kolumbie, Ekvádor, Peru a Venezuela) má 120 milionů obyvatel a celkový HDP asi 265 milionů dolarů. Vnitřní trh čítá asi 8,6 miliard dolarů.

3.1.2

Tato integrační skupina přešla za svých 35 let existence od protekcionisticky zaměřeného systému (náhrada dovozu), který byl velmi obvyklý v 60. a 70. letech, k jinému systému, se zaměřením na „otevřený regionalismus“. Dále proběhlo několik institučních reforem, které měly za cíl prohloubení integrace, jež vyvrcholila v roce 1997 vytvořením Andského společenství. Proto má CAN velmi rozvinutou strukturu institucí a skutečně obsáhlá pravidla společenství.

3.1.3

Cílem Systému andské integrace (SAI) (5), který byl v roce 1996 vytvořen Protokolem z Trujilla, je koordinace mezi orgány, aby tak byla prohloubena a posílena andská integrace. Systém je tvořen mezivládními organizacemi a organizacemi společenství a má výkonnou, legislativní, zákonodárnou, poradní a kontrolní funkci.

3.1.4

Hlavní rozhodovací orgány systému, Andská rada ministrů zahraničních věcí a Komise andského společenství, mají mezivládní charakter. Komisi náleží legislativní činnost v oblasti ekonomiky, obchodu a investic. Andská rada ministrů zahraničních věcí se zabývá všemi ostatními záležitostmi, které nespadají do působnosti Komise, především tématy politickými, ekonomickými, ekologickými, politiky migrace a volného pohybu osob a také koordinací zahraničněpolitických aktivit různých orgánů společenství.

3.1.5

Nejvyšší politický orgán SAI je Rada prezidentů Andského společenství, která je tvořena nejvyššími představiteli členských států. Svými prohlášeními a nařízeními určuje konání ostatních orgánů a institucí SAI. Předsednictví v Radě prezidentů Andského společenství se střídá každého půl roku podle abecedního pořádku a tento rotační systém se týká také dalších mezivládních orgánů.

3.1.6

Významnou roli mezi orgány a institucemi společenství SAI má generální sekretariát Andského společenství (SG-CAN) se sídlem v Limě (Peru) (6). SG-CAN poskytuje mezivládním institucím odbornou podporu. V některých specifických oblastech má legislativní pravomoci (přijímání rozhodnutí), právo předkládat návrhy zákonů a jiné specifické pravomoci.

3.1.7

Orgány společenství jsou také Soudní dvůr Andského společenství a Andský parlament, uznanými doplňkovými institucemi jsou Poradní rada zaměstnavatelů a Poradní rada pracujících, Andská finanční korporace (Corporación Andina de Fomento, CAF), Latinskoamerický rezervní fond (Fondo Latinoamericano de Reservas, FLAR), Úmluva Simón Rodríguez a Úmluva Hipólito Unanue a Andská univerzita Simona Bolívara.

3.2.1

Při hodnocení andské integrace je dobré zohlednit dvě věci. Na jedné straně, i když CAN funguje více než 30 let, je to sdružení pěti rozvojových zemí (s průměrným příjmem na obyvatele 2 364 EUR oproti průměrným 20 420 EUR ve stávající EU-25), se vším, co to znamená z hlediska institucí a ekonomické kapacity.

3.2.2

Na straně druhé s tím souvisí, že zatímco na poli rysů charakteristických pro integraci – tzn. vše, co souvisí s vytvořením společného trhu – bylo v CAN dosaženo jen malého pokroku, v jiných oblastech byl zaznamenán značný rozvoj. Oblast obchodní integrace se potýkala s obtížemi, jiné rozměry CAN– kulturní, sociální, finanční atd. – byly naopak posíleny.

3.2.3

Pro pochopení, jak CAN funguje ve skutečnosti, je obvyklým východiskem ekonomická integrace. Zde lze říci, že CAN se vyvíjela nepravidelně. Až v roce 1993 se podařilo vytvořit oblast volného obchodu, které se Peru zpočátku neúčastnilo. K plánovanému zavedení společného zahraničního cla (Arancel Externo Común AEC) pro všechny členy dosud nedošlo, třebaže v oblasti harmonizace obchodu bylo dosaženo pokroku. V této souvislosti a v zájmu dosažení co největšího prospěchu pro obě strany je v rámci budoucí dohody o partnerství EU-CAN zásadní, aby země CAN vytvořily skutečnou celní unii.

3.2.4

Důsledkem tohoto omezeného pokroku ve struktuře právních předpisů bylo, že obchod uvnitř společenství zůstal na nízké úrovni a mezi jednotlivými roky byly zaznamenány silné výkyvy. V 90. letech obchod mezi členskými státy Andského společenství významně narostl, z 4,1 % v roce 1990 na 14,2 % v roce 1998 (7) I tak je to ovšem nízké číslo ve srovnání s obchodem uvnitř skupiny v 70. letech, který je současně pod latinskoamerickým průměrem (20,2 %). Od roku 1998 obchod uvnitř CAN klesal (10,4 % v roce 2004), i když v roce 2005 zaznamenal nárůst.

3.2.5

Objem vnitřního obchodu Andského společenství byl nižší než obchod s USA (46,6 % celkového obchodu v roce 2004) a téměř stejný jako obchod s Evropskou unií (11 % v roce 2004). Tři z pěti stávajících členů CAN směřují méně než 12 % vývozu na subregionální trh.

3.2.6

V oblasti integrace bylo dosaženo dílčích pokroků, i když existovaly četné obtíže, částečně z důvodu chybějící politické vůle, bezpochyby ale i z jiných důvodů, kterými jsou struktura trhů, rozdíly v přijatých ekonomických modelech, rozdílná úroveň hospodářského rozvoje, geografická situace, která ztěžuje obchod uvnitř společenství a interní politické problémy. Je však třeba zdůraznit, že CAN dokázalo pokračovat v integraci po více než 30 let. Nedostatek moderní infrastruktury v oblasti komunikace a dopravy mezi pěti andskými zeměmi je jednou z hlavních překážek při uskutečňování vnitřního trhu společenství a pro celkový rozvoj CAN.

3.2.7

Dále je třeba zdůraznit, že andské země CAN mají jen vlažný vztah k praktické koordinaci svých zahraničních vztahů. Bolívie a Venezuela se přiblížily Mercosuru, zatímco Peru a Kolumbie podepsaly smlouvy o volném obchodu s USA.

3.2.8

Tyto rozdíly se prohloubily poté, co Venezuela dne 22. dubna 2006 oznámila své vystoupení z Andského společenství. Tato skutečnost a podpis Smlouvy o volném obchodu uvrhly CAN do hluboké politické krize, která se bude řešit na mimořádném vrcholném setkání.

3.3.1

Jak již bylo řečeno výše, CAN se neomezuje pouze na ekonomickou integraci. Od začátku byla snaha začlenit do procesu andské integrace také politický a sociální rozměr. Toto přání je výsledkem boje za demokracii, který nedávno prodělaly některé země subregionu, a také potřeby dodat hlasu Andského společenství větší síly nejen v Latinské Americe, ale i v ostatních částech světa. CAN je vlastně výsledkem sociální a hospodářské reality v Andách.

3.3.2

Údaje o nedostatečné sociální soudržnosti jsou stísňující: 50 % obyvatelstva And, tedy asi 60 milionů osob, žije pod hranicí chudoby. Pět zemí CAN patří k zemím, ve kterých je celosvětově nejvyšší nerovnost (měřeno indexem Gini); to se týká nejen příjmu, nýbrž i jiných forem vyloučení na základě etnické příslušnosti, rasy, původu atd.

3.3.3

V této souvislosti je třeba poukázat na vysoké procento neformální práce, imigraci z jiných zemí společenství a z třetích zemí (vysoké procento tvoří ženy) a jiné jevy, jako vyloučení indiánských obyvatel, kteří představují většinu (Bolívie), či významné menšiny (Ekvádor a Peru) v této oblasti. Skutečnost, že se v této oblasti vyrábí většina celosvětové spotřeby kokainu, podporuje stínovou ekonomiku a vysoké procento zavlečených osob, násilí a korupce, což v případě Kolumbie vedlo k dlouhotrvajícímu ozbrojenému konfliktu.

3.3.4

Vzhledem k této situaci nemůže být liberalizace obchodu jediným nástrojem na podporu soudržnosti mezi andskými zeměmi. Proto je v rámci nových strategických směrů („Nuevo Diseño Estratégico“) generálního sekretariátu CAN (8) připisován zrušení cla pouze menší význam, zato jsou upřednostněna jiná témata, jako např. zlepšení konkurenceschopnosti, duševní vlastnictví, odstranění netarifních překážek, infrastruktura, volný pohyb osob, energetika, životní prostředí a bezpečnost.

3.3.5

Jedním z hlavních bodů této nové strategie, která je zaměřena na integraci v zájmu rozvoje a globalizace, je sociální rozvoj. Proto je jednou z nejvýznamnějších iniciativ, které byly v poslední době vyvinuty v Andském společenství, integrovaný plán sociálního rozvoje (PIDS) (9), který byl schválen v září 2004 a je zaměřen na boj proti chudobě, vyloučení a sociální nerovnosti v oblasti. PIDS by mohl střednědobě sloužit jako základ pro globální strategii sociální (a ekonomické) soudržnosti. Pro CAN je metoda otevřené koordinace, kterou EU používá v sociální oblasti, zajímavá. Příznivě přijímá také myšlenku sociálního fondu, který by byl srovnatelný se strukturálními fondy EU. CAN se tak stává prvním subregionem, který se pokouší přijmout rysy evropského sociálního modelu.

3.3.6

Sociální rozměr je každopádně tématem, které se od roku 1999 (10) stále častěji objevuje v politických prohlášeních a rozhodnutích Andského společenství, v posledních pěti letech byly poprvé vyvinuty konkrétní iniciativy.

3.3.7

Při dialogu prezidentů Andského společenství o integraci, rozvoji a sociální soudržnosti bylo uznáno, že ekonomiky andských států musí pro získání mezinárodnějšího charakteru spustit proces diverzifikace výroby a zvýšení konkurenceschopnosti, který by se týkal jak mikropodniků, tak malých a středních podniků, podporoval by spolupráci i práci v rámci společenství a vytvořil vhodné podmínky pro místní rozvoj a regionalizaci prostřednictvím koncepce územního rozvoje.

3.3.8

V současné době jsou dle generálního sekretariátu CAN výraznými cíli Andského společenství globalizace a integrace, rozvoj a konkurenceschopnost, sociální integrace a sociální soudržnost a současně posílení demokratického vytváření politiky. Sociální agenda, jež s tím souvisí, obsahuje všechna tato témata; bude je možné uskutečnit, pokud zůstane prioritou Andského společenství při jednáních s třetími stranami o liberalizaci obchodu, především při takových jednáních, při kterých již z definice existuje nebezpečí, že dojde ke vzniku asymetrií v regionu a ve společnostech andských států samých, které se vyznačují vyloučením některých skupin obyvatelstva z důvodu etnické příslušnosti či pohlaví.

4.1.1

Proces andské integrace trvá sice již několik desetiletí, ale teprve v poslední fázi CAN byly vytvořením Poradní rady pracujících a Poradní rady zaměstnavatelů posíleny orgány formální účasti občanské společnosti. Do té doby byli podnikatelé a odbory jako aktéři andské integrace málo zapojeni do dění v regionu. Na andské integraci se podíleli prostřednictvím jednotlivých národních vlád.

4.1.2

Poradní rada pracujících andských států (CCLA) byla založena rozhodnutím č. 441 (11), každá země je v ní zastoupena čtyřmi zástupci. Tito zástupci a jejich náhradníci jsou voleni z nejvyšších vedoucích členů těch zastupitelských organizací pracujících, které vybere každá země. V CCLA jsou sdruženy nejreprezentativnější odborové centrály a svazy z každé země Andského společenství. V současné době existuje v pěti andských zemích 16 odborových centrál (12).

4.1.3

Poradní rada zaměstnavatelů andských států (CCEA) byla založena rozhodnutím č. 442, je tvořena zaměstnavatelskými organizacemi, které působí v oblasti andského regionu. Skládá se ze čtyř zástupců za každou zemi, kteří jsou voleni z nejvyšších vedoucích pracovníků zastupitelských organizací zaměstnavatelů ze všech zemí Andského společenství.

4.1.4

Úkoly obou poradních rad byly nově stanoveny prostřednictvím rozhodnutí č. 464 (13), ve kterém se uvádí, že mohou vydávat stanoviska týkající se Andské rady ministrů zahraničních věcí (CAMRE), Komise a generálního sekretariátu a účastnit se schůzí CAMRE a Komise, jako i setkání vládních expertů a pracovních skupin souvisejících s procesem andské integrace, na kterých mají hlasovací právo.

4.1.5

CCLA vypracoval do dnešního dne řadu stanovisek, z nichž některá souvisejí se sociální agendou a zahraničněpolitickou agendou CAN, mezi kterými je třeba zejména poukázat na nedávné stanovisko č. 27 (14) k tématu „Následná opatření po podpisu případné dohody o partnerství EU-CAN“, ve kterém CCLA zdůrazňuje, že stejně jako EU očekává pokrok při vytváření politické, ekonomické a sociální aliance s EU.

4.1.6

CCEA zdůraznil v jednom ze svých prohlášení (15), že téma partnerství s EU má zásadní význam a v souvislosti s jednáními s EU doporučil velmi dobře koncipovanou práci s veřejností, aby tato jednání nebyla narušena.

4.1.7

CCLA a CCEA jsou si vědomy, že je třeba prohloubit koordinaci s jinými aktéry občanské společnosti na jedné straně v andském regionu a na straně druhé s Evropským hospodářským a sociálním výborem (EHSV), aby bylo možné koordinovat společné postoje a spustit iniciativy týkající se záruky základních pracovních standardů ve všech dohodách mezi EU a CAN.

4.2.1

Kromě uvedených fór pro institucionální zastoupení občanské společnosti disponuje CAN jinými mechanizmy účasti v oblasti sociální politiky, jako jsou např. Úmluva Simón Rodríguez (1973), která je tripartitním fórem (ministři práce, zaměstnavatelé a zaměstnanci) pro dialog, účast a koordinaci, jež se zabývá otázkami politiky práce a sociální politiky na regionální úrovni. Je jednou z tzv. sociálních dohod (16).

4.2.2

Úmluva Simón Rodríguez byla prvním nástrojem andské integrace v oblasti politiky práce a sociální politiky, který přímo zahrnoval aspekty sociálního a pracovního rozvoje. I když úmluva měla úspěch a byla předmětem stálého zájmu všech skupin, které se zasazovaly o pokrok v těchto oblastech, lze říci, že nepříznivé okolnosti především institucionálního charakteru negativně ovlivnily průběh integračního procesu a v roce 1983 došlo k naprostému pozastavení jejího uplatňování.

4.2.3

Úmluvě dal její současnou podobu protokol, který nahradil Úmluvu Simón Rodríguez a jenž byl podepsán 24. června 2001 Radou prezidentů Andského společenství. Cíle Úmluvy jsou:

4.3.1

Andský rozměr souvisí i se sociálním vývojem na národní a celosvětové úrovni, který kromě světa práce vytvořil další formy zastoupení zájmů společnosti v souvislosti s konkrétními tématy, jako lidská práva, práva původních obyvatel, práva žen, kultura, životní prostředí, spotřebitelé, rodinné zemědělské podniky, malorolníci atd.

4.3.2

Tyto zájmy specifických skupin jsou zastoupeny prostřednictvím četných organizací s různými aktivitami, které již mají významnou roli v oblasti regionální integrace a která bude ještě významnější v souvislosti s budoucím partnerstvím EU-CAN.

4.3.3

Také je třeba zdůraznit význam jiných forem organizací občanské společnosti, ať jsou to svazy či hnutí (např. indiánských národů), či nevládní organizace (NO), platformy a sítě NO, koalice a akční platformy, výzkumná centra, univerzity atd.

4.3.4

Sociální dynamika hnutí a tzv. „neorganizované“ občanské společnosti je v andském regionu velmi silná, i když organizace a pořádané aktivity často omezuje na národní rozměr nebo nenachází přístup k oficiálnímu systému andské integrace či možnost podílet se na něm. Proto oznámil generální sekretariát CAN, že bude vytvořena subregionální síť akademických institucí a NO.

4.3.5

CAN vytvořila několik pracovních skupin s cílem usnadnit zapojení dalších aktérů do formální dynamiky procesu andské integrace. Tak byla vytvořena např. pracovní skupina pro otázky práv indiánských národů (17), která v rámci SAI funguje jako poradní skupina a jejím úkolem je podporovat aktivní účast indiánských národů na dění, které souvisí se subregionální integrací v oblastech ekonomické, sociální, kulturní a politické. Tato skupina se zabývá citlivými tématy, jako jsou vlastnictví půdy společenství a indiánských národů; zemědělská výroba a zemědělská sdružení; ekonomický rozvoj, sociální spravedlnost a politická účast; kulturní identita a instituce atd.

4.3.6

V procesech sociálního sjednocení a rozhodování souvisejících s regionální integrací v oblastech jejího zájmu byla také vytvořena pracovní skupina Andského společenství o otázkách práv spotřebitelů (18), která v rámci SAI funguje jako poradní skupina a jejímž úkolem je podporovat aktivní účast veřejných a soukromých institucí věnujících se ochraně práv spotřebitelů v členských zemích CAN.

4.3.7

Tyto poradní skupiny (19) nemají vyhrazeny v rozpočtu Andského společenství žádné finanční prostředky pro svou práci. To znamená, že se jí mohou účastnit pouze ty organizace, které mohou na své vlastní náklady poskytnout osobní a finanční zdroje pro účast na schůzích pracovních skupin a orgánů CAN.

5.1.1

První dohoda o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Latinskou Amerikou byla uzavřena v roce 1983 podpisem Andského paktu, čtrnáct let poté, co vznikla tato integrační skupina.

5.1.2

Dohoda byla součástí tzv. „druhé generace dohod o spolupráci“. Na rozdíl od první generace, která měla charakter převážně obchodní (bez preferenčního režimu), zahrnovaly obsáhlé dohody této nové generace také aspekty politické a aspekty spolupráce, které se v pozdějších dohodách staly hlavními prvky. Tyto dohody jasně ukazovaly, jaký význam přisuzovalo Evropské společenství regionální integraci v Latinské Americe.

5.1.3

Dynamika vztahů mezi EU a Latinskou Amerikou v období 80. let vedla brzo k tomu, že od roku 1991 bylo zapotřebí nové generace dohod. V roce 1993 byla podepsána rámcová dohoda třetí generace s Andskou skupinou. Novinka této dohody spočívala v tom, že obsahovala „demokratickou klauzuli“, která byla výrazem společného zasazení za demokracii a „evoluční klauzuli“, která by umožnila rozšíření oblastí spolupráce.

5.1.4

Zároveň s tímto vývojem vedlo v 90. letech téma boje proti obchodu s drogami k tomu, že vztah s Andským společenstvím nabýval na významu. EU chtěla nabídnout jiný přístup než USA, které se zaměřovaly na represivní opatření. Měla proto dvě možnosti. Na jedné straně bylo dohodnuto na žádost andských zemí rozšířit všeobecný preferenční systém (GSP) pro tyto země o zvláštní pravidlo – tzv. „GSP – drogy“, který umožňoval bezcelní dovoz 90 % andských výrobků do EU. Na druhé straně bylo rozhodnuto zavést zvláštní dialog na vysoké úrovni k tématu drog.

5.1.5

Dohoda z roku 1993 byla brzo překonána novým rámcem vztahů, který EU podporovala od poloviny 90. let vyjednáváním dohody čtvrté generace se zeměmi Mercosuru, Mexikem a Chile. Tyto texty byly vypracovány jako první krok k dohodám o partnerství, které měly zahrnovat dohodu o volném obchodu. CAN usilovala o podobnou dohodu, ale EU byla toho názoru, že je lepší směřovat k tomuto cíli postupně a uzavřít nejprve předběžnou dohodu. Tento návrh byl přijat na vrcholném setkání EU-LAKO, které se konalo v Madridu v květnu roku 2002.

5.2.1

15. prosince 2003 byla podepsána dohoda o politickém dialogu a spolupráci mezi EU a CAN. Tento text znamenal pokrok ve srovnání s předchozí dohodou, i když neodpovídal plně očekáváním andských zemí (20). Pro andské země byla jedním z problémů skutečnost, že se nezlepšil přístup na evropský vnitřní trh. Tato dohoda však obsahuje důležitou novinku, kterou bylo ustanovení institucionalizovaného politického dialogu. Obsahuje také nové oblasti spolupráce mezi oběma regiony (migrace, terorismus atd.) a posiluje účast občanské společnosti na této spolupráci (21).

5.3.1

Z následující tabulky je zřejmé, že obchodní vztahy mezi EU a CAN se vyznačují určitou stagnací. I když je EU v současné době druhým obchodním partnerem CAN, připadá pouze 12-13 % zahraničního obchodu této oblasti na EU oproti 40 % USA. Podíl vývozu andských zemí do EU na celkovém vývozu klesl z 19 % (1994) na 12 % (2004). Podíl vývozu EU na celkovém dovozu CAN klesl z 19 % (1994) na 13 % (2004).

OBCHOD EU S CAN

5.3.2

EU je sice nejdůležitějším zdrojem přímých investic v CAN, ale finanční přísun od roku 2000 soustavně klesal z 3,3 miliardy dolarů na necelou jednu miliardu v roce 2003.

5.3.3

Pokud jde o perspektivy budoucích obchodních vztahů, je současná situace nejasná. Nový GSP, který vstoupil v platnost v roce 2006, zřejmě nepřináší žádné významné posuny v přístupu na evropský trh, i když rozšiřuje počet zvýhodněných výrobků, a prodloužení režimu na deset let umožňuje lepší předvídatelnost (což se může pozitivně projevit na investiční činnosti). Dohoda o partnerství by tedy znamenala daleko přesvědčivější pokrok v hospodářských vztazích mezi EU a Andským společenstvím.

5.4.1

Ve vztazích mezi EU a CAN bylo dosaženo významného pokroku (mohl by ovšem stagnovat), jenž se vyznačuje málo dynamickými hospodářskými vztahy, relativně silnou spoluprací, politickým dialogem vedeným v rámci politických institucí, ale bez společné agendy. Proto EHSV navrhuje i přes současné obtíže, aby byla co nejdříve dosažena dohoda o partnerství dle vzoru dohody, která byla podepsána s Chile a Mexikem, nebo dohody, která se právě vyjednává se zeměmi Mercosuru.

5.4.2

Součástí takové dohody by byla smlouva o volném obchodu, rozšířený politický dialog a nové možnosti spolupráce. Dále by dohoda měla obsahovat ambicióznější sociální rozměr a nabízet více možností spolupráce pro sociální partnery a občanskou společnost.

5.4.3

Dohoda by měla také zahrnovat neméně důležité aspekty jako jsou podpora konkurenceschopnosti, právní bezpečnost investicí a rozvoj skutečného vnitřního trhu, na kterém by podniky mohly působit se zárukami.

5.4.4

Evropská unie konečně v květnu 2004 na 3. biregionálním vrcholném setkání v Guadalajaře (Mexiko) souhlasila s tím, vzít tuto možnost v potaz, stanovila ovšem řadu předběžných podmínek (např. že smlouva o volném obchodu zohlední výsledky rozvojové agendy z Dohá a dostatečnou regionální hospodářskou integraci andských zemí), které EU a CAN společně vyhodnotí.

5.5.1

V zájmu plnohodnotné asociace se musí obě strany zasadit o dodržování základních sociálních a pracovních práv, ochranu demokracie, dodržování lidských práv a musí vytvořit mechanizmy pro podporu všech těchto práv a dát jasně najevo své rozhodnutí bojovat proti obchodu s drogami a proti korupci a snahu usilovat o spravedlivý hospodářský rozvoj a sociální soudržnost.

5.5.2

Struktura budoucí dohody by měla odpovídat vyhlášenému cíli dosáhnout politického, ekonomického a sociálního partnerství. Proto by dohoda měla obsahovat kapitolu o sociálních otázkách, aby tak byly vyváženy části věnované obchodním vztahům a politickému dialogu.

5.5.3

Kapitola věnovaná sociálním otázkám by měla zahrnovat práva zaměstnanců a zaměstnavatelů na základě výše uvedených kritérií a měla by být výslovně zmíněna svoboda sdružování a dialog a jednání sociálních partnerů (22).

5.5.4

Viditelná nejistota při uplatňování lidských práv a především při výkonu svobody tisku a shromažďování v některých zemích Andského společenství vyžaduje důraznější příspěvek EU.

5.5.5

Dohoda by měla zavazovat smluvní strany k biregionální podpoře sociálních práv prostřednictvím technické spolupráce a jiných programů pomoci.

5.6.1

EU měla v oblasti rozvojové spolupráce s andskými zeměmi jasnou vedoucí pozici. Více než třetina spolupráce EU s Latinskou Amerikou patřila CAN a jejím členským státům. Bolívie a Peru patřily v letech 1994 až 2002 mezi tři země, které získaly nejvíce oficiální pomoci z EU.

5.6.2

Evropská komise v současné době vypracovává novou strategii subregionální spolupráce pro CAN a specifickou strategii pro každou z pěti zemí CAN, aby byla činnost v období 2007–2013 cíleně zaměřená.

5.6.3

Návrh Regionálního strategického dokumentu pro Andské společenství (2007–2013) Evropské komise má tři roviny: regionální integraci, sociální soudržnost a boj proti drogám.

6.1

Cílem tohoto stanoviska je předložit orgánům EU základní kritéria ohledně sociálního rozměru a pro zapojení občanské společnosti, která by dle názoru EHSV měla být stanovena v rámci současných vztahů s CAN a přezkoumána budoucím vyjednávacím výborem pro Dohodu o partnerství.

6.2

I když doposud neexistují stanoviska nebo rozhodnutí EHSV o vztazích s CAN, opíráme se při stanovení kritérií ohledně sociálního rozměru a pro spolupráci o následující podklady:

6.3

V tomto smyslu je vhodné připomenout implicitní závazek účastníků Třetího setkání organizované občanské společnosti EU-LAKO, kteří „požadují, aby dohody s EU velkou měrou zahrnovaly také sociální rozměr, podporu a posílení sociálních organizací a orgánů, které občanské společnosti umožňují účast a uplatnění svých postojů“ a „potvrzují své rozhodnutí podporovat vztahy mezi stávajícími poradními orgány LAKO a mezi těmito orgány a EHSV“ (23).

6.4

Státy EU a CAN převzaly zásady a hodnoty, které jsou zakotvené v Ústavě ILO a jejích základních nástrojích pro sociální oblast, jako např. Deklarace o základních principech a právech v práci (1998), Tripartitní deklarace o principech týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky (1977, změněno 2000) a rozhodnutí Mezinárodní konference práce o právech odborů a jejich vztah k občanským svobodám (1970). Obě strany podepsaly také Všeobecnou deklaraci lidských práv (1948) a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1976).

6.5

EHSV a Poradní rady Andského společenství musí být pilíře tohoto společného jednání občanských společností Evropy a Andského společenství a pro jejich zapojení do jednání obou bloků a do budoucích struktur pro konzultaci a účast, které by dle EHSV měly být ustanoveny v budoucí Dohodě o partnerství.

6.6

V tomto smyslu učinily tyto tři instituce první důležitý krok k právnímu zakotvení svých vztahů tím, že podepsaly Plán pro interinstitucionální spolupráci. Tento plán znamená velký kvalitativní postup v porozumění mezi EHSV a Poradními radami a jeho cílem je posílit a stabilizovat vzájemnou spolupráci.

1.

podpořit různé formy účasti organizované občanské společnosti v Andském společenství;

2.

přispět k dialogu mezi občanskými společnostmi Evropské unie a Andského společenství;

3.

podporovat význam zapojení sociálního rozměru do budoucí dohody o partnerství mezi EU a CAN;

4.

podporovat iniciativu CCEA a CCLA zaměřenou na vytvoření Hospodářské a sociální rady Andského společenství (CESA);

5.

zvýšit podíl zapojení organizací andské občanské společnosti, které odpovídají Skupině III EHSV;

6.

prohloubit hospodářské vztahy obou regionů.

6.8

Obě Poradní rady Andského společenství předložily společně (24) institucím CAN návrh, aby byl zahájen dialog, který by byl co nejdříve završen vytvořením Hospodářské a sociální rady Andského společenství (CESA).

6.9

EHSV vítá tuto iniciativu a příslušný konsenzus a je názoru, že pokud by tato Hospodářská a sociální rada Andského společenství (CESA) měla vícevrstevnou skladbu, tvořenou zástupci zaměstnavatelů, zaměstnanců a různých zájmových skupin organizované občanské společnosti, zjednodušila by uznání a vytvoření nutného smíšeného poradního výboru pro účast organizací občanské společnosti EU a CAN na institučním rámci budoucí dohody o spolupráci.

6.10

Evropská komise uspořádala 3. března 2005 první konferenci o budoucnosti vztahů mezi EU a CAN, které se účastnily různé sociální organizace a na které byl zastoupen EHSV. S ohledem na možné zahájení vyjednávání se zdá vhodné opakovat a prohloubit tuto zkušenost a v budoucnosti zapojit i řídící složky organizací občanské společnosti Andského společenství (CCLA, CCEA, pracovní skupiny Andského společenství pro spotřebitele a indiánské národy).

6.11

EHSV je názoru, že pro rozvoj biregionálního partnerství je zapotřebí, aby organizace z různých sektorů občanské společnosti EU a CAN upevnily své bilaterální vztahy a své společné postupy a prohloubily pokrok, kterého již bylo v tomto směru dosaženo (25).

7.1

V souladu s předchozími stanovisky EHSV je třeba poukázat na to, že demokratická stabilita bude posílena v míře úměrné konsolidovanosti státních institucí a vztahů mezi státem a společností, úměrné míře sociálního blahobytu, snížení rozdílů, podpoře hospodářského rozvoje a růstu, míře zapojení velké části společnosti včetně sektorů, které byly v minulosti vylučovány, a v míře, v jaké se bude podporovat vznik prostoru pro rozšířený politický dialog na místní, národní a regionální úrovni.

7.2

EHSV je názoru, že pro společné zájmy EU a CAN by bylo prospěšné zahájit vyjednávání o Dohodě o partnerství mezi oběma regiony (aniž by byla podmíněna výsledky rozvojové agendy z Dohá), a vyzývá obě strany k postupu tímto směrem.

7.3

EHSV se domnívá, že prostřednictvím této dohody by plnohodnotná a vyvážená spolupráce měla získat takovou podobu, která bude zahrnovat i oblast volného obchodu a dialog o politice a spolupráci. Sociální rozměr tohoto partnerství by měl být pojednán v oddělené kapitole budoucí dohody a mělo by se při tom vycházet ze závazků smluv ILO o základních právech a dalších nástrojích, které byly uvedeny v tomto stanovisku.

7.4

V hospodářské oblasti by dohoda měla:

7.5

V sociální oblasti by dohoda měla podporovat a chránit především:

7.6

Evropská unie by měla v souvislosti s dohodou o partnerství zesílit svou již tak významnou aktivitu v oblasti spolupráce s andskými zeměmi, jež je příznivá pro podmínky v těchto zemích, a to v souladu s prioritou, kterou Komise ve svém nedávném sdělení přiřazuje oblasti sociální soudržnosti (26). EHSV se připojuje k návrhu Komise, že by Evropská investiční banka měla rozšířit své financování Latinské Ameriky a velkou část prostředků uvolnit pro malé a střední podniky. Pro tento a podobné cíle by mohla být Andská finanční korporace (Corporación Andina de Fomento) vhodným partnerem.

7.7

EHSV Komisi žádá také o podrobnou analýzu návrhu Evropského parlamentu na vytvoření Biregionálního fondu solidarity, neboť by byl prospěšný především andským zemím (a zemím Střední Ameriky). Zároveň je názoru, že program IBERPYME představuje vhodný příklad podpory podnikatelské činnosti a získané zkušenosti by mohly být použity pro podobný projekt mezi EU a CAN.

7.8

S ohledem na obtíže CAN při provádění 20 projektů obsažených v integrovaném plánu sociálního rozvoje (PIDS) by měla být v rámci programového plánování Evropské komise nabídnuta technická a finanční spolupráce, vzhledem k tomu, že ministři EU uvítali tento plán CAN a že ho označili za „velmi užitečný nástroj pro podporu sociální soudržnosti v Andském společenství“ (27).

7.9

EHSV považuje za velmi důležité rozhodnutí CCLA a CCEA o vytvoření Hospodářské a sociální rady Andského společenství (CESA), která by strukturou připomínala EHSV, a bude ho podporovat prostřednictvím prostředků, jež budou dohodnuty v rámci Plánu pro interinstitucionální spolupráci.

7.10

EHSV považuje za důležité vytvořit Smíšený výbor EHSV – Poradní rada Andského společenství (a později EHSV – CESA), k jehož vytvoření by mohlo dojít ještě před podpisem Dohody o partnerství, přičemž by se vycházelo z možností, které skýtá Dohoda o politickém dialogu a spolupráci z roku 2003.

7.11

Evropská komise a generální sekretariát CAN by měly společně – v koordinaci s EHSV a Poradními radami Andského společenství – podporovat pravidelné konání Fóra pro dialog občanské společnosti EU a CAN, v jehož rámci by různé svazy a organizace obou regionů mohly vyjádřit svůj názor na vztahy mezi EU a CAN.