16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/18

1.1

Stanovisko bylo vyžádáno Komisí a je součástí sledování situace po jejím sdělení Zlepšení právní úpravy v oblasti růstu a pracovních míst v Evropské unii  (1) z března 2005.

1.2

Výsledkem zjednodušení by měl být vysoce kvalitní právní rámec, snáze pochopitelný a „uživatelsky přátelštější“.

1.3

Zjednodušení by mělo zvýšit respekt k legislativě EU a zároveň tak posílit její legitimitu.

1.4

Komise je toho názoru, že na členských státech leží významná zodpovědnost za zajištění vhodné transpozice opatření Evropské unie do jejich národního práva a za jejich prosazování. Komise považuje Interinstitucionální dohodu o lepší tvorbě právních předpisů (2) za „kodex chování“ členských států při lepší transpozici a uplatnění směrnic ES. Podstatné je, aby vznikající rámec právní úpravy na národní úrovni byl pro hospodářské subjekty, zaměstnance, spotřebitele a veškeré subjekty občanské společnosti co nejvíce obsahově vyvážený a zároveň co nejjednodušší.

1.5

Výbor si přeje, aby socio-profesní činitelé byli propojeni s postupy „komitologie“ při zjednodušování právních předpisů podobným způsobem, jako je tomu u výborů SLIM (Simpler Legislation for the Internal Market); mělo by se tak ale dít systematičtějším způsobem a od počátku tohoto procesu, nikoliv tedy a posteriori, jak tomu bylo u pokusů v oblasti SLIM.

1.6

Výbor by uvítal obsáhlejší konzultace mezi Komisí a zúčastněnými stranami, obdobné jako ty, které vedly k projednávanému sdělení. Výbor věří, že by to bylo konkrétním přínosem ke „společné regulaci“ (3), o které se zmiňuje odstavec 3 d. sdělení. Lituje však, že se sdělení nezmiňuje o „autoregulaci“ (4), konceptu, po kterém EHSV již jistou dobu volá (5).

1.6.1

V souvislosti s autoregulací ale Výbor uznává i nebezpečí, že nebudou přijata ustanovení, která zavazují zúčastněné subjekty, ale že tyto subjekty samy uzavřou dobrovolné dohody, jichž se mohou nebo také nemohou držet.

1.7

Evropský soudní dvůr hraje rostoucí úlohu ve výkladu směrnic Evropského společenství a nachází se v situaci, kdy musí vykládat někdy nejednoznačné formulace směrnic, které vznikly spolurozhodovacím postupem. ESD je také stále častěji žádán o vodítko pro národní soudy v případech, kde má jejich činnost doplňkovou úlohu. Výbor zaznamenal pokrok Evropského soudního dvora, kde se o 12 % snížil stávající počet projednávaných případů, týkajících se nesplnění oznamovací povinnosti členskými státy, nesprávné aplikace a nesouladu se směrnicemi ES.

1.8

Výbor uznává význam tohoto sdělení Komise pro uskutečňování lisabonského programu, jehož postup je politováníhodně pomalý vinou otálení členských států při plnění povinností, ke kterým se zavázaly v Lisabonu.

1.9

EHSV zejména vítá úsilí Komise o širší používání informačních technologií a doufá, že Komise zajistí kompatibilitu jakýchkoliv opatření ke zlepšení informačních technologií s národními opatřeními (nebo že národní opatření budou muset být kompatibilní s opatřeními EU!).

1.10

EHSV vždy podporoval prohlášení šesti předsednictví Postup reformy právní úpravy v Evropě ze 7. prosince 2004 (6) a doufá, že následující předsednictví toto prohlášení podpoří (7).

1.11

EHSV si je vědom zpráv Evropského parlamentu o lepší právní úpravě, především Garganiho zprávy Strategie zjednodušení právního prostředí  (8).

1.12

Výbor uznává, že stávající Komise vyvíjí odhodlané úsilí k výstavbě odvětvových iniciativ SLIM a BEST. Rámcová akce (únor 2003 až prosinec 2004) překontrolovala zhruba 40 odvětví politik a vyústila v přijetí 40 zjednodušujících návrhů Komisí. K dnešnímu dni je dosud rozpracováno 9 zjednodušujících návrhů ve vztahu k tomuto programu.

1.13

Výbor uznává, že rozšíření Evropské unie na 25 členských států rovněž zvýšilo regulativní zátěž, kterou nesou služby Komise a úřady nových členských států.

1.14

Zjednodušení a lepší tvorba právních norem jsou doplňkové aktivity zahrnující Radu, Parlament i Komisi, v případě potřeby i konzultační činnost EHSV a VR.

1.15

Výbor opětovně vyslovuje svou v předchozích stanoviscích vyjádřenou podporu významnému požadavku snížení regulatorního a finančního břemene neseného podniky, zejména SMP.

2.1

V uplynulých letech Výbor přijal k tématu zjednodušování řadu stanovisek, která mají počátek v požadavku zasedání Evropské rady v roce 1995, kdy byla ustavena pracovní skupina ke zkoumání způsobů zjednodušení pravidel EU.

V této řadě stanovisek dospěl EHSV k těmto závěrům:

2.2

Je nutné vzájemné propojení zjednodušování, lepšího provádění a uplatňování právní úpravy. Stávající sdělení Komise jeví známky toho, že přihlíží k některým závěrům předchozích zpráv EHSV, protože uvádí, že „zjednodušování není novou záležitostí“. Řada sdělení Komise má počátek v roce 1997, tedy dva roky po první výzvě, ve které Evropský hospodářský a sociální výbor vyzýval ke zjednodušení.

3.1

Sdělení uznává význam požadavku zjednodušení nejen na úrovni Společenství, ale i na úrovni národní, má-li se občanům a podnikatelským subjektům situace ulehčit a má-li se zvýšit nákladová účinnost jejich činností.

3.2

Významnou součástí nové strategie zjednodušení na úrovni EU je přehodnocení acquis. Strategie formuluje náročný tříletý klouzavý program pro léta 2005-2008 založený na praktických zkušenostech zúčastněných subjektů, jehož přístup vychází z průběžného hloubkového odvětvového hodnocení.

3.3

Komise založila svůj přístup na pěti nástrojích (10):

3.4

Komise ve svém sdělení uznává, že jeho úspěch je závislý na podpoře dalších institucí EU a především na podpoře členských států. Podstatný význam bude mít pochopení ze strany členských států, že je zapotřebí provádět legislativu EU co nejvěrnějším způsobem ve shodě s původními směrnicemi, nad kterými bylo dosaženo dohody procedurou spolurozhodování, nikoliv je doplňovat (nebo používat „gold-plating“).

3.5

Sdělení bere v úvahu výsledky rozsáhlého procesu konzultací s členskými státy a zúčastněnými subjekty. Závěry těchto konzultací doporučují, aby návrhy EU

Poslední požadavek je pravděpodobně pro zúčastněné subjekty nejvýznamnější otázkou.

V příloze 2 sdělení Komise se uvádějí 222 opatření v zájmu zjednodušení. Program zjednodušování formulovaný Komisí pokrývá období 2005 – 2008.

3.6

První směrnice o právu obchodních společností (68/151/EHS) byla zjednodušena, aktualizována a modernizována roku 2003 tak, aby co nejvíce využila potenciál moderních informačních nástrojů a technologií a přispěla k transparentnosti veřejných společností s ručením omezeným. Upravená směrnice by se přesto mohla stát předmětem možného přepracování nebo kodifikace. Koncem minulého roku byly zahájeny veřejné konzultace, aby mohly být shromážděny názory zúčastněných subjektů na taková řešení.

4.1

„Zjednodušení“ rozhodně nesmí být chybně vnímáno jako prostředek k dosažení deregulace „zadními vrátky“. Administrativní zjednodušení nesmí vést k oslabení, resp. narušení stávajících předpisů pro sociální ochranu, zvláště pro ochranu zaměstnanců, spotřebitelů a životního prostředí.

4.2

Výbor vítá toto sdělení a podporuje upozornění Komise na to, že úspěch zjednodušování právního prostředí záleží na členských státech a jejich regulačních agenturách stejně jako na evropských institucích.

4.2.1

Bylo by přínosné navrhnout kodex chování, jak dříve navrhoval EHSV ve svých stanoviscích (13) (viz též Příloha I).

4.2.2

EHSV připomíná skutečnost, že úspěch programu zjednodušování nebude záviset pouze na schopnosti Komise ho připravit, ale také na kapacitě legislativně se podílejících partnerů přijmout v rozumném časovém rámci zjednodušující návrhy předložené Komisí.

4.2.3

Je třeba připomenout, že interinstitucionální dohoda o „zlepšení tvorby právních předpisů ‚stanoví ve svém § 36, že ‘ve lhůtě šesti měsíců od vstupu této dohody v platnost Evropský parlament a Rada, jejichž úkolem jako legislativních orgánů bude v konečné fázi přijmout návrhy zjednodušených právních aktů, upraví své pracovní metody zavedením např. ad hoc struktury se specifickým úkolem zjednodušit tvorbu právních předpisů“.

4.3

Sdělení uznává význam iniciativy v oblasti zjednodušování pro MSP a spotřebitele. Nevhodně navržené právní akty EU nebo členských států ponechávají spotřebitele v nejistotě ohledně jejich práv a možností jejich uplatnění.

4.4

Výbor rovněž vítá úsilí Komise o zlepšení postupu vyhodnocení dopadu, nejen v souvislostech zátěže pro společnosti, ale také v dopadu na spotřebitele, na znevýhodněné skupiny (jako jsou zdravotně postižení) a na prostředí. Ve smyslu cíle vytvořit „větší růst a zaměstnanost“, jenž byl stanoven v rámci lisabonského procesu, by vyhodnocení dopadu na zaměstnance i na zaměstnanost obecně byla velmi vítána. Zvláště vítaný je návrh, aby se více využívala koncepce jediného kontaktního místa („one-stop-shop“) a zmínka o „virtuálním testování“ nebo „vlastním testování“ v určitých směrnicích týkajících se motorových vozidel.

4.5

Bylo by přínosné, kdyby Komise mohla provést hodnocení dopadu, aby zdůvodnila jeho stažení z návrhů, jak to nyní dělá u nových návrhů.

5.1

Sdělení říká, že postup přizpůsobení směrnic technickému pokroku („komitologie“) by měl být transparentnější; což je požadavek, na jehož splnění často naléhal Evropský parlament. Za to však nesou zodpovědnost členské státy. Ve výborech pracují „národní experti“ a existují podstatné skutečnosti ukazující, že tito „experti“ neberou při komitologických činnostech v potaz názory své vlády (příkladem je směrnice o ptácích z roku 1979, ke které „experti“ doplnili přílohy až po schválení směrnice ministry členských států v Evropské radě).

5.2

Je třeba zdůraznit význam zjednodušení pro spotřebitele, sociální partnery a další zúčastněné strany. Rozpory mezi národními prováděcími právními akty a původními směrnicemi ES, na kterých se zakládají, podstatně zvyšují pracovní zatížení Evropského soudního dvora, jehož úlohou je „výklad“ práva, který však stále častěji musí doplňovat podrobnosti, které byly přehlédnuty nebo u nich požadavek na jednomyslnost v Radě nedovolil přijmout uspokojivý text, např. v záležitostech zdanění. Je to však problematické, když Evropskému soudnímu dvoru přísluší stále větší rozhodovací role. Zároveň má nedostatek jasných politických podkladů a překračuje to rovněž jeho mandát. A tak rozhoduje, ačkoli by tato rozhodnutí měly učinit demokraticky volené instance.

5.3

EHSV uznává, že sama Komise vyvinula úsilí a došlo k několika stům prohlášení aktů za neplatné nebo zastaralé, což mělo významně přispět ke snížení objemu acquis, nikoliv nezbytně však ke snížení zátěže obchodních subjektů, spotřebitelů a dalších zúčastněných stran. Výbor uznává, že stále ještě existují oblasti, kde je potřebná další legislativní činnost na úrovni EU, aby bylo chráněno životní prostředí, práva zaměstnanců, spotřebitelů a znevýhodněných skupin (jako jsou lidé zdravotně postižení a jiné menšiny) a aby jim byl zajištěn plný přístup k výhodám jednotného trhu.

5.3.1

Na druhé straně je nyní nejobvyklejším užívaným systémem aktualizace. Tento systém umožňuje zavedení některých nezbytných změn k aktualizaci právního aktu; ne vždy je však dosaženo zamýšleného zjednodušení, opatření se naopak někdy překrývají tak, že v některých státech starý a nový právní akt existují souběžně a působí tak zmatek mezi zúčastněnými subjekty. Výkonné složky ve členských státech tak mohou být na pochybách, zda jednají v souladu s jejich legislativními institucemi.

5.3.2

Zjednodušující prvky by měly být v každém návrhu zjednodušení v klouzavém programu jasně vysvětlené v odpovídající průzkumné zprávě a v případě potřeby v přiloženém vyhodnocení dopadů. Složky Komise by měly tyto návrhy bedlivě sledovat v průběhu interinstitucionálního rozhodovacího procesu, aby bylo zajištěno, že zůstane zachován zjednodušující rozměr, jak to vyžadují interinstitucionální dohody (o „technice kodifikace“ (14), „technice přepracování“ (15) a „zlepšení tvorby právních předpisů“ (16)).

5.4

Výbor znovu upozorňuje na dlouhou řadu svých stanovisek o potřebě lepší tvorby právních předpisů a zjednodušování, zejména na své poslední stanovisko „Zlepšení tvorby právních předpisů“, které je odpovědí na žádost předsednictví UK o průzkumné stanovisko.

5.5

Výbor opakuje své často vyjadřované přání, aby proces lepší tvorby právních předpisů a jejich zjednodušování pokračoval i po prohlášení šesti předsednictví (17).